KKND bylo pro mě jedním z restů a jednou z mála klasických RTS, které jsem sice znal a sledoval v různých hernách, ale nikdy nedohrál. Rest jsem napravil a musím říct, že jsem v podstatě dostal co jsem čekal. KKND je ve všech ohledech kopírkou Command and Conquer a ve všech ohledech mírně zaostává.

Příběh odpálí hnusně renderované intro o konci světa, po kterém se vyvinou dvě skupiny. První z nich jsou Survivors, což jsou v podstatě obyčejní lidé, druzí jsou pak Evolved, neboli mutanti. Čekal jsem podobně jako v Commandu, že budu sledovat nějaký zajímavý příběh, ale čekal jsem marně. Mezi misemi jsou pokaždé jen "mluvící hlavy" (uřvaný generál, vypatlaný průzkumník vs. odpudivý mutant a béčková šamanka) s nezajímavými bláboly a pár "vtipných" textů, které nestíháte číst pokud posloucháte briefing. Zlatý Kane a zvraty v Commandu... Navíc je jasné kde je dobro a kde zlo, čemuž odpovídají i finální odpudivé filmečky kvetoucí planeta za Survivors vs. zdevastovaný svět za Evolved.

Hratelnost je tradiční. Máte základnu, kasárna, autíčkárnu, elektrárna slouží zároveň jako sklad ropy, kterou těží harvestry, opravárenskou místnost (kteoru jsem za celou hru nepoužil) a něco jako upgradovací budovu. Toť vše. Upgradování je dementní - musíte kliknout na budovu a pak cílovou budovu... čekal bych nějakou funkci v menu, nebo přímo v budově, takhle jsem na to přišel až z návodu, že se dá vůbec upgradovat. Co se týče vylepšování, jedná se o jedinou strategickou volbu ve hře - vylepšovat autíčkárnu pro lepší jednotky, nebo vylepšovat základní budovu pro radar a lepší věže. V posledních fázích hry, kdy se na Vás valí jeden útok za druhým a počítač jako vždy v podobných oldschool strategiích nepokrytě cheatuje je to volba dost zásadní.

Jak jsem zmínil, jsou tu tři druhy věží, vesměs ovšem žádná z nich nijak zvlášť silná. Pěchota je tradiční - střelci, plamenometníci, bazukáři. Vzhledem k plošných útoků věží i vozidel a tomu, že se pěchota dá přejíždět je celkem zbytečné do ni investovat.

A nakonec jsou tu vozítka. Lidé mají různé tanky, například plamenometný na ničení budovy, raketometné proti pěchotě, vrcholem je kulometný tank. Mutanti jsou rozmanitější a tak jsou tu třeba mamuti, kyselinoví pavouci či raketometní krabi. Bohužel ani ty nejdražší jednotky nijak zvlášť silné nejsou, chybí mi tu nějaká ultimátní jednotka, která mění hru... chybí mi tu zkrátka něco jako Mammoth tank.

Mise jsou tradiční - postav základnu, vybuduj nekonečnou armádu a rozdrť nepřítele. To se střídá s misemi s malou skupinou vojáků či obrannými misemi. V těch obranných běží nějaká interní časomíra, kdy musíte vydržet 30 minut, ovšem jak tu časomíru zobrazit na to jsem nepřišel. Ze začátku je to pohoda, ke konci pro mě pekelně těžké (nejsem žádný stratég).

A nakonec si neodpustím ještě jedno srovnání se sérii Command and Conquer. KKND jsou totiž jasnou kopií, takže nabízí i podobnou hratelnost, ale ve spoustě ohledů pokulhává. Ať už v rozmanitosti jednotek, příběhu, grafice, možnostech (třeba volba obtížnosti či rychlosti hry). Pekelně se nepovedl pathfinding, kdy se jednotky zasekávají, jdou za sebou v husím pochodu a pokud na cestě k základně stojí ostrá zatáčka, nepřítel je schopný zlikvidovat obrovskou armádu, protože se zasekává za roh. Jediné co kvituji je nekonečná fronta výroby, kterou si můžete nastavit. Zkrátka KKND je slušná klasická strategie, ale žádný úplný zázrak.

Golden Axe je bezesporu jedna z nejznámějších her, co na PC vyšla v roce 1990. Zároveň je to asi jediný známější zástupce žánru beat´m up co na PC vyšel a klasika, kterou měl ve starých dobách opravdu každý. Takže mě je trošku líto tu hru shodit, ale nedá se nic dělat.

Předně, ke Golden Axe jsem se dostal v době, kdy už jsem měl projetých nespočetně jiných automatových mlátiček z videoheren. A vím, že není fér srovnávat hru s novějšími záležitostmi, ale Golden Axe mi přišlo vždycky nejslabší. Na vrcholu mám legendy typu Punisher se spoustou zbraní, Cadillacs and Dinosaurs se spoustou zbraní, dinosaury a auty, Aliens vs. Predator s parádním nápadem propojit dva světy, zombie řezničinu Night Slashers. A nebo ve všech ohledech lepšího nástupce Golden Axe: Revenge of Death Adder.

Někde pod tím jsou zajímavé hry typu Warriors of Fate, Knights of the Round, Denjin Makai, Captain Commando, Hook a King of Dragons.

Naopak první generace mlátiček typu Double Dragon, Final Fight či právě Golden Axe mě vždycky přišla nejslabší. Je tu stále slušná scrolující grafika, pěkná hudba, příjemné fantasy prostředí, tradičních osm kol s nějakými bossy na konci. Samozřejmě jsou tu fajn věci jako výběr ze tří bojovníků (barbar, amazonka, trpaslík), kde trpaslík je díky dosahu své sekery jasnou volbou. Je tu magie, nakopávání trpaslíků pro lahvičky s manou a pár pěkných osedlatelných potvor.

Bohužel postava nic moc nevydrží, nic moc neumí. Základní kombo je na PC nepoužitelné, protože je pomalé a nepřítel se z něj dostane a naopak vrátí úder. Pokud Vás obklíčí, na komba rovnou zapomeňte. Takže řešením je rozběh a útok; u trpaslíka se dá kombinovat s výskokem a útokem. A nebo osedlat nějakou potvoru a snažit se ji udržet do konce kola. Takhle jsem projel prakticky celou hru. Mám pocit, že na emulaci MAME to funguje lépe, ale hodnotím výhradně PC verzi.

Oceňuji kultovnost hry, na hodinku to slušně zabaví, ale žádná nesmrtelná klasika pro mě Golden Axe zkrátka není.

Dyna Blaster, legendární oddechovka a jedna z her, kterou měl na své 486ce opravdu každý, řekl bych že nechyběla ani ve většině škol a kanceláří. Ostatně Dyna Blaster byla první hra na mém druhém počítači, který jsem si koupil v roce 2000.

Zlý černý rakeťák unese princeznu a hodný bílý rakeťák (aktivisti pozor!) se ji vydá zachránit. A tak prochází bludiště za bludištěm, odpaluje bombama zdi a všelijaké obludy, občas odpálí sám sebe, občas ho sežere potvora, ale stres se nekoná, protože je tu systém kódů, který umožní hrát od místa smrti. Ze začátku je to jednoduché, později potvory přibývají na množství i na stupni otravnosti. Zejména potvory procházející zdi byly chuťovkou. V každém kole skrývá jedna ze zdí exit, který se ale zpřístupní až po vybití všech potvor a další cihlička skrývá bonus. Bonusy s Vámi zůstávají po celou epizodu a sakra se hodí. Větší počet bomb, větší rozsah plamenu, procházení zdmi, procházení bombami, nesmrtelnost a hlavně dálkové odpalování bomb, díky kterým se ze hry stane procházka růžovým sadem.

Pěkná nestárnoucí grafika, na žánr a dobu adekvátní intro a outro, nesmrtelný multiplayer a stoprocentní zábava i po mnoha dohráních a mnoha letech od vydání. Tak proč jen 80%? Inu dostavil se stereotyp. Kola svižně ubíhají, jenže je jich moc. Je tu osm epizod a každá má osm misí, což dělá 64 kol. A prostředí, hratelnost ani nic jiného se celou hru nemění. Mění se akorát typy potvor a čím dál více vytvrdlejší bossové. Jinak je to pořád stejné a ke konci to trošku unaví. V těch pradávných dobách mi to ale vůbec nevadilo, takže těch 80% je adekvátních.

Tak jsem si zase jednou něco dohrál po delší době. Moonstone mě kdysi moc bavilo svoji brutalitou a netradiční hratelností. Zvolíte si jednoho ze čtyř rytířů a vydáváte se na mapku, která je poseta lokacemi. Většina z nich jsou hnízda potvor a vyčistit každé jednoho z nich Vám dá zabrat. Mapa je rozdělena na 4 části a v každé z nich se vyskytují různé potvory, společné mají jen jedno - jsou smrtelně nebezpečné, je potřeba obratnost a najít speciální taktiku. Jsou tu trolové, kteří Vám skočí na hlavu a je po Vás, bahenní monstra Vám pohřbí, obři umlátí kyji. Pokud Vám hra dá lehčí soupeře jako sekerníky či oštěpaře, bude jich na obrazovce mraky a budou útočit ze všech stran. Za vyčištění hnízda získáte nějaké peníze, něco zkušeností a nějaké předměty.

Je to v podstatě mlátička, takže se oháníte mečem a to tak že držíte Enter a podle toho který směr vyberete, provádíte různé útoky. Rychlý sek, pomalé bodnutí či úder přes hlavu, vrhání nožů. Na každého platí něco jiného a budete umírat a umírat. Životů není nekonečně, máte sice léčivé lektvary i automatické léčení, ale proti některým nepřátelům je Vám to naprd. A tak pokud nepoužijete nakonec Dos Box s ukládáním pozice, cíl jen tak neuvidíte. Upřimně, nechápu jak jsem to kdysi zvládl dohrát bez ukládání.

Jak jsem říkal, je to mlátička, ale se solidními RPG prvky. Nacházíte kouzla, ochranné prsteny a talismany, vylepšujete si tři vlastnosti, hledáte lepší meče a brnění, kupujete si více energie. Jsou tu dvě města, dvě speciální lokace. Po mapě se navíc potulují i další tři rytíři (ti které jste si nevybrali) a hrozivý drak, který Vás realisticky usmaží jediným fouknutím ohně. Cílem je nasbírat 4 klíče, dostat se do údolí uprostřed a po likvidaci brutálně těžkého bosse získat titulní měsíční kámen.

To vše v příjemné ručně kreslené grafice, se stylovým kresleným intrem a outrem a především parádní brutalitou. Nepřátelé se válí v tratolišti krve a orgánů, pokud zabijete rytíře, můžete mu udělat "fatalitu" (useknutí hlavy).

Zkrátka zábavná jednohubka. která ani v době vzniku určitě nepatřila mezi velké hry, ale v podstatě ji není co vytknout. Kromě na dnešní dobu šílené obtížnosti a omezení počtu životů.

Zatoužil jsem opět po dohrání nějaké adventurky, kterou jsem nikdy nehrál z 90. let. Moje volba padla na Hopkinse, jelikož podle obrázků je to klasická 2D záležitost, zaujala mě uváděná brutalita. Samozřejmě nešla spustit ani instalace, ale tentokrát pomohl překvapivě Scumm VM, díky kterému šla hra hrát přímo z ISA.

Bohužel ta brutalita je asi jediné zajímavé na celé hře. Hopkins je opravdu stylizovaně krvavá, v pěkných animacích vidíme hned na začátku chuťovky jako ustřelení hlavy brokovnicí, či podříznutí krásné blondýny, nechybí tu i pár polonahých mrtvých žen s různými způsoby zabití a je tu i něco málo živých nahotinek. Grafika samotná je čistý průměr. Co bych ještě pochválil? Hudbu. Hra střídá parádní industrial s s párem oldies funk-rockových songů, které zní jako něco z filmu od Tarantina a které podle titulků jsou od kapely Troggs. Tedy kapely, která v 60. letech nazpívala originál Love is All Around, v 90. letech proslavených Wet Wet Wet a o pár let později Billy Mackem v Lásce nebeské. No konec kulturní odbočky, zpátky ke hře.

Hra nestojí za nic. Už v úvodní obrazovce, kdy se ocitáte v bytě jsem se nebavil. Byt je plný aktivních míst, které můžete prozkoumat různými způsoby (look, search, read, move, push, turn), příkazy měníte pravým tlačítkem. Načež hrdina provede animaci hledání a suchým znuděným hlasem prohlásí, že nic nenašel. Podobně to vypadá ve většině lokací a 99% aktivních míst je k ničemu. Hra se tak příšerně táhne, k čemuž přispívají další chuťovky v ovládání. Inventář v levém horním rohu, když na něj najedete, tak Vám v určitých místech odscroluje obrazovka. Kombinace předmětů - musíte pomocí take vzít předmět, znovu zapnout inventář, najet na druhý předmět, pravým tlačítkem navolit první a použít ho... Poslední dialog zůstává na obrazovce a musíte kliknout mimo, aby zmizel, čímž se hrdina rozejde někam do pryč...

Ve hře většinou netušíte kam právě směřovat a co tam dělat, pokud zkusíte prokecat důležité postavy (jako například Váš šéf), v jedné chvíli si vyspoilujete jméno podezřelého i jeden zásadní zvrat. A kombinace jsou nelogické až běda - hrdina je pozván k přítelkyni na večeři a protože není doma rozstřelí dveře. Hrdina je agent FBI a hlídač chce povolení k prohlídce, aby ho pustil do kina - logická akce např. z Police Quest by byla si pro to povolení zajet. Ne, radši mu dáte úplatek. Ve hře se pohybujete na mapě města, ve které je většina lokací k ničemu, je tu pár otravných střílecích pasáží, další uváděné střílecí pasáže jsou ve Scumm VM vyhozené... díkybohu.

Za nic nestojí ani příběh. Hopkins je agent FBI, který pronásleduje bankovní lupiče, při tom je zabit a dostává se do očistce/nebe, odkud uteče (WTF???!!!), pak pronásleduje sériového vraha a nakonec je to vlastně nějaký šílený vědec se základnou. Záporáka jsem nepochopil, stejně tak chování hrdiny, který ač agent FBI který by měl dodržovat zákony vyhladí celou základnu nervovým plynem. Je tu jedna slušná scéna smrt Samanthy, jinak je scénář je na odpad. Kdyby to byla komediální adventura, tak neřeknu, ale ono se to bere smrtelně vážně.

Zkrátka mizerná hratelnost i příběh a k tomu prima hudba, slušná grafika a pár pěkných erotických a gore scének.

Posel smrti 3 dohrán a jsem spokojen. Vzhledem k tomu, že jde o završení trilogie, nevyhnu se v popisu určitým spoilerům, ale počítám s tím, že kdo si čte komentář ke třetímu dílu, tak předchozí díly dohrál a chystá se na třetí.

Všechno co jsem vytýkal druhému dílu je pryč a trojka funguje přesně tak jak má, jako parádní završení trilogie. Na geniální první díl jí sice chybí pár maličkosti a větší spád, ale jinak nemám výhrad. Grafika zůstala prakticky stejná, opět se v rámci příběhu podíváme do pár staronových lokací z trošku jiného úhlu pohledu. Vrátily se hororové animace, které sice neobsahují žádné podobné drasťárny, jako první díl, ale stylově se ho drží. Kvalitní je opět i dabing, který typově sedí a není přehlušován hudbou. Jediné co mi vadilo, že je hra místy až šíleně tmavá.

Hratelnost tady nemám moc co popisovat. Co fungovalo v dvojce, funguje i tady - mizení nepotřebných aktivních míst a jejich zobrazování mezerníkem. Opět se vyplatí obcházet postavy a zjišťovat co Vám kdo řekne, opět je to zhruba tak půl na půl výslechy a používání předmětů. Objevilo se pár skvělých puzzlů, které potrápily můj mozek, na některé jsem musel bohužel kouknout do návodu, ale třeba skládání kostlivce nebo stínové bludiště je bomba. A v poslední kapitole dostanete kromě hrdiny k ruce i druhou postavu, vyslankyni Vatikánu, což dává hratelnosti nový drajv. Každá z postav totiž komentuje předměty jinak, něco jde udělat s jen s někým, můžou si vyměňovat předměty či mluvit o důležitých stopách. K rukou máte i mapu na přesun mezi lokacemi, která byla paradoxně důvodem mých dvou zákysů. Jednou byla potřeba ke kombinaci, podruhé jsem díky rychlopřesunům zapomněl, že bych se mohl občas projít lesy a zjistit, co je tu nového a díky tomu nemohl najít jednu lokaci.

Jediná věc, která mě nesedla je lov achievmentů. Ono to bylo už ve dvojce, kde jsem to celkově nějak zazdil. Ve trojce ale lovíte prakticky neviditelné havrany či jste odměňováni za nějaké úkony navíc. Odměnou je 24 artworků, nějaké bonusové videa a pár miniher, které stejně po skončení hry znovu hrát nebudete. Podle mě je zbytečné podobné nesmysly cpát zrovna do adventur.

A nakonec příběh. Ten šel ve trojce hodně nahoru a jak jsem psal, nevyhnu se SPOILERům, takže kdo nehrál předchozí díly, nečíst. Hrdinu nacházíme v situaci, když zjišťuje, že je potomek rodu Gordonů jménem Adrian a vzápětí je zatčen agilním inspektorem Spoonerem. Ten byl vykopnut z Londýna a aby si udělal u nadřízených dobré oko, hodil by se mu podezřelý. A tak je Adrian obviněn z několikanásobné vraždy a vypálení zámku Black Mirror.

A Adrian to nemá vůbec lehké. Spooner ho chce zavřít, Viktorie mu nevěří, musí prokázat svůj původ. Navíc půlka lidí v městě se ho bojí nebo ho nenávidí, další na něm chtějí vydělat. A ještě se začíná projevovat kletba rodu - hrůzostrašnými vizemi, změnami nálad a i horšími věcmi. V šesti kapitolách toho tak musí stihnout docela dost a ve finále se postavit Mordredovi. Ze začátku je to sice opět trošku zdlouhavé, ale funguje tu princip postupného objevování lokací a zároveň jejich čištění a kompletace. Změnil se i hlavní hrdina. Z nesympatického hejska se stává muž, který bojuje jak se dá, neztrácí humor, občas se hroutí a jednou se málem zabije. Líbilo se mi, jak se Adrian v určitých chvíli vypořádá s lidma, co ho celý příběh štvou.

Celý závěr je parádně temný a nadpřirozený a já jsem spokojen. Posel smrti 3 je víc než důstojné završení ságy.

Posel smrti 2 není špatná hra. Jen ji musím srovnávat s prvním dílem a tady mi to prostě po všech stranách trošku pokulhává. Tam kde jednička měla všechno geniální, dvojka má všechno jen mírně nadprůměrné.

Grafika je vyhlazenější, lepší ale o nějakých nádherných obrazech jaké byly v prvním díle si můžete nechat jen zdát. Nabízí sice staré známé lokace v nových podobách, ale ty nejsou zdaleka tak působivé. Dabing je slušný, hudba mě chvílemi přišla otravná, protože přeřvávala dialogy a to i přes to, že jsem ji ztlumil. A vadil mě titěrný a slabý font titulků, které občas nešly přečíst. Působivé animace z jedničky jsou bohužel pryč, mezi kapitolami máte jen nejasné snové sekvence, doslova odfláklé je asi pětisekundové outro.

Hratelnost se příliš nezměnila. Kombinace jsou opět vesměs logické, zmizelo otravné čekaní než Vám někdo něco udělá a v drtivé většině objevování se aktivních míst. Hrdina většinou okomentuje proč něco nejde zrovna teď a dá Vám stopu, že to později půjde. Stejně jako v prvním díle nepotřebné aktivní místa mizí a ty co zůstanou víte, že budete v budoucnu potřebovat. Vzhledem k tomu, že hra je z roku 2009, tak pohodové ovládání a moderní featury považuji za samozřejmost, nechybí tu ani označování aktivních míst pomocí mezerníku. Díky bohu za to, protože některé místa jsou opravdu titěrné a vzhledem k tomu, že označení probíhá téměř neviditelnou lupou, občas si zapátráte i s touto vymožeností. Hra je mnohem delší než první díl, obsahuje opravdu spoustu puzzlů, na druhou stranu díky označování i celkem jedoduchá, vyjma asi 2-3 puzzlů jsem nemusel ani koukat do návodu.

A co příběh? Slušný ale s výhradami. Děj se přesouvá do roku 1993, hlavní hrdina je moderní mladík, který poslouchá grunge a na vše má hbitou odpověď. Dalo by se taky říct, že je to arogantní kretén, který neustále shazuje všechno a všechny co komentuje. Navíc je to zapřísáhlý skeptik, který po všem co prožije stále nevěří na kletby, duchy a nadpřirozeno. Něco jak Scullyová v Akta X. Ke konci se pravda trošku usměrní a začne být normální, ale ze začátku mě lezl na nervy.

A vůbec začátek stojí za hovno. Místo staroganlického sídla se s Darrenem ocitnete v malém americkém městečku a první dvě kapitoly se odsud nehnete a řešíte blbosti. Během toho se Darren zamiluje, odhaluje vraždu a tajemného muže co po něm jde, ztrácí matku a hra se pozvolna rozjíždí. Budete odhalovat opět tajemství rodové kletby Gordonů a co s ní má společného Darren i jeho láska Angelina. Vrátíte se na staré známé místa jako Willow Creek, kde po turistickém boomu opět chcípl pes, Ashburry ze kterého je hotel a nakonec i na Black Mirror. Opět se objeví pár krvavých mordů, opět potkáte některé staré postavy a dojde k pár nečekaným zvratům.

Tvůrci chytře počítají s tím, koho bude hráč po dohrání jedničky podezírat a tak překvapí zase trošku jinak. Jenže zatímco v jedničce to zpětně smysl dávalo, ve dvojce to nefunguje. Pokud víte, kdo za vším stojí, chování té postavy je většinu hry naprosto nesmyslné - a nebo je postava mistr světa v přetvářce.

Každopádně dvojka byla velmi slušná hra, z herního hlediska nemám výhrad, ale příběhově mi to přišlo trošku jako nastavovaná kaše a filler. Cliffhanger na konci je opravdu na naštvání, naštěstí třetí díl vznikl relativně brzy poté.

Nakonec jsem neodolal a při svém procházení českých adventur jsem si spustil i tu nej s velkým N. Posla smrti jsem dohrál i s pokračováníma několikrát, při posledním dohrání jsem si vypisoval dokonce záznam děje a seznam postav, abych stíhal sledovat kdo všechno a jak zařve. Ovšem prvnímu dohrání se nic nevyrovná. Byl rok 2005, už jsem pár adventur za sebou měl, ale tahle byla výjimečná. Usadila mě na pár dní do židle, vychrlila na mě neskutečnou atmosféru a příběh a naprosto zarazila do země pointou, která se v mým očích dodnes rovná síle třeba filmu Šestý symsl.

A ani xté dohrání na tom nic nemění. Posel smrti je jedna z těch her, kde se naprosto perfektně snoubí skvělá hratelnost, fantastický příběh a nádherná grafika.

Technická stránka je stále působivá i po 17 letech od vydání. Pochmurné anglické panství Black Mirror, kde se snobství střídá s chladem zastaveného času a tíhou pradávné kletby. Vesnička, ve které chcípl pes, ďáblesky působící sanatorium či márnice a k tomu zatuchlé katakomby či hřbitovy. Půlku hry prší, zuří bouře, občas se ozve nějaký ten hudební ruch, který zvedne adrenalin. K perfektní technické stránce patří i fantastické animace, které jsou občas tajemné, občas děsivé a občas brutální až stydne krev (kbelík v márnici). A rovněž dabing s plejádou špičkových herců, kteří už bohužel často nejsou mezi námi. Vizuál a všechno kolem fungují na 100% a křičí ano takhle vypadá staroanglický detektivní horor.

Atmosféra, grafika a všechno pozlátko by bylo k ničemu bez pořádného příběhu, což se ukázalo třeba v NIbiru. Tady se bát nemusíte. Píše se rok 1981 a Samuel Gordon se vrací po 12 letech na panství Black Mirror na pohřeb svého dědečka Williama. Ten vyskočil z okna, před smrtí se z něj stal podivín a místo pokeru v hospodě začal trávit čas v kostele a hrobkách a pátrat po minulosti. Po čem? Po kletbě rodu Gordonů, kterou vyřkl jeden z dvou zakladatelů, zloduch Mordred, když ho jeho spravedlivý bratr Marcus proklál mečem. Po kletbě, která způsobuje v rodu šílenství ne zcela přirozeného původu.

Samuel je víceméně cizincem, před 12 lety při požáru který zavinil ztratil ženu Catherine a rodinu zavrhl. Přesto se setká se s pár postavami a začíná pátrat. Po historii, po tajemstvích z dávné minulosti, po černých kaňkách v současnosti rodiny Gordonových. Po pěti "soul keys", po původu tajemných znaků. A především po pachateli brutálních vražd, které se opakují každou noc a které místní bohorový detektiv v klidu uzavírá jako nehody či sebevraždy (tuhle postavu si mohli autoři odpustit). Autoři se s tím nepárali, mordy jsou opravdu chutné a s nebývalou chutí vraždí přesně ty, které budete podezírat.

A jak se to vlastně hraje? I tady je to (skoro) bez výtek. Stejně jako v pozdějším Nibiru levým tlačítkem zkoumáte a berete, pravé na podrobnější průzkum. Aktivní místa, které nepotřebujete mizí, nepotřebné krámy většinou také, použitelné kombinace se hlásí zasvícením kurzoru, 99% věcí co uděláte je naprosto logických. Ve hře je spousta parádních puzzlů, které jsou tak akorát pro někoho kdo není génius jako já, dá se krásně zařvat většinou vlastní blbostí (a jako bonus uvidíte hezkou animačku).

A samotné styl hry je parádní. Někde postupujete výslechy postav a následnou konfrontací jiných postav. Jinde zase adventuřeníte na malém prostoru, kombinujete, něco zprovozňujete. Na začátku máte jen panství a vesničku, postupem času přibývají další lokace, ale nikdy nejste zahlceni tím kam jít. Naopak postup a veškeré činnosti co provádíte jsou reálné a slouží jasnému cíli, většinou zpřístupnit nějakou katakombu, hrobku či tajný prostor. Se znalostí dalších dílů mě pobavilo, kam se Samuela v jedničce nenapadlo ani podívat MEGASPOILER nečíst!třeba za dveře kde ležela jeho domněle mrtvá žena.

I 100% hra má chybičky, které mé hodnocení neovlivní, ale všiml jsem si jich. První - po někom něco chcete a musíte čekat až to udělá. Takže lítáte jak kreténi tam a zpátky "kdy už to bude". Realistické, ale otravné. A vzhledem k logickým kombinacím a celkem normálnímu počtu předmětů a lokací by hra byla asi moc jednoduchá a tak si tvůrci pomáhají pěknou prasárnou - na obrazovce se objevují aktivní místa, které předtím aktivní nebyly. Být to mezi kapitolami, dejme tomu, ale ke konci je to prakticky nonstop a vedlo to k pár brutální zákysům. Až budete pátrat po hřebíku k zahradnickým nůžkám, pochopíte.

I přes drobné chyby je Posel smrti nejlepší českou adventurou, kde funguje vše podstatné na 100%. Adventura roku 2003.

PS: Pokud víte jak to dopadne, je zábava sledovat náznaky a stopy, které hra dává. Jsou celkem jasné, ale já si jich při prvním hraní nevšiml a zbaštil to i s navijákem.

Na úvod podotknu, že přes veškerou snahu jsem originál Posla bohů prostě nespustil, ač mám prastarou šunku s Windows XP, prostě to nešlo. Posel smrti je pro mě nejlepší česká adventura všech dob a možná i jedna z nejlepších vůbec na světě. A Nibiru? Inu jak by řekl náš hradní ožrala, je to taková čučkařina.

Na první pohled to nevypadá vůbec špatně. Grafika je stejně krásně namalovaná jako v Poslu smrti, tentýž styl lokací, jen o dva roky novější a trošku uhlazenější. Vizuální stránka je zkrátka nádherná, plná překrásných sídel (které se ovšem architektonicky hodí do Prahy hodí jako pěst na oko), tajemných štol, postavy vypadají k světy a celkově je to jedna z mála českých adventur, která vypadá stejně dobře jako tehdejší zahraniční konkurence. Už na ten druhý pohled to ale zaskřípe s chybějícími animacemi některých činností, které si zkrátka musíme domyslet. Na rok 2005 docela vizuální faux pa.

Nechme grafiku grafikou a pojďme na hratelnost. Hratelnost vypadá moderně. Levým tlačítkem berete a mluvíte, pravé slouží k podrobnějšímu průzkumu. Pixelhunting se většinou nekoná, je tu tlačítko na zobrazování východů a naprosto parádní věc - pokud si něco prohlédnete a hrdina ví, že to nebudete potřebovat, dané místo přestane být aktivní. Navíc je to v komentáři slušně zdůvodněné. Správná kombinace předmětů zasvítí, kombinace jsou většinou logické a pokud Vás něco napadne, že by to šlo v reálném životě udělat, tak to taky půjde. Je tu pár puzzlů, které už jste většinou v nějaké adventuře viděli, dost brutální kuličkový hlavolam a pro mě nepochopitelná mayská matematika. Občas to ale zaskřípe. Například krysí bomba je jak z Horkého léta, některé kombinace nejdou hned, ale až v určitou dobu. Některé věci opakujete do zblbnutí (dynamit, voda).

Dá se ale říct, že grafika je parádní a hratelnost velmi slušná. Jenže je tu ještě příběh a to už taková pohádka není. Martin Holan je obyčejný mladík, který pomáhá starému profesorovi pátrat po nějakém šíleném objevu. Týká se to Mayů, nacistických experimentů a mimozemské technologii. Hra má pět kapitol, přičemž řešíte většinou banality - první kapitolu strávíte lítáním po úřadech (fakt zábava), sháníte žrádlo a cigára pro bezdomovce, žrádlo pro vojáka, domlouváte hlídači rande a její matce návrat ožralého manžela. Atmosféra je na nule, vlastně jediná pasáž kde to fungovalo jsou nacistické štoly. Jinak je to splácanina všeho možného, která trpí navíc ještě i hrdinou. Martin Holan je postava, která ve mě nevzbudila absolutně žádné emoce (na rozdíl od Matěje Hollana, který vzbuzoval v nás brňácích emocí dost). V jednu chvíli mu někdo zemře a v druhou čile konverzuje a vtipkuje s policistou. Stejně nezajímavý je hlavní záporák.

A tak dojdete na konec; po obligátním nasbírání tří sošek se dostanete do hrobky, po které pátrali dva vědci celý život, jeden záporák věřil že mu přinese světovládu, indiáni věří že její odhalení naplní proroctví a dostat se k ní není vůbec snadné. A pak to přijde Po zasazení všech sošek se objeví ufoun a kulička. Objeví se také záporák, který kuličku sebere a rozpadne se na prach, stejně jako ufoun. Kulička pak poslouží jako těžítko na hrobě.... WTF? K čemu to všechno teda bylo? Pokud by se záporák neobjevil, tak hrdina překoná všechny překážky, aby našel smrt? .

A tak to dopadne jako minule. Nibiru jsem hrál, měl jsem i originálku, ale nic jsem si z ní nepamatoval a za dva dny nebudu vědět o čem to bylo. Je to pěkná adventura, má slušnou hratelnost, leč absolutně nezajímavý příběh.

Ve stínu havrana jedna z mála českých adventur, kterou jsem tady nehodnotil a zároveň jedna z mála, kterou jsem nikdy nehrál. Nostalgie se tudiž nedostavila a já ji viděl v plné kráse 40%. Co naplat, bavilo mě to ještě míň než Dreamland ze stejného roku.

Alfou a omegou určitých herních žánrů a adventur především je pro mě příběh. Může být jakýkoliv, nevadí mě žádná žánrová škatulka, pokud je to dobře napsané tak si užiju detektivku, dobrodružný, fantasy, sci-fi i horor. A klidně i nějakou komediální taškařici, pokud to směřuje od něčeho k něčemu. Ve stínu havrana však příběh neexistuje. Středověký mnich Severín je vyhozen z chrámu a tak se poflakuje po jednom městečku, pak po rybářské osadě s piráty a lidožrouty a hledá sám sebe... Je to humorná hra, občas jsem se zasmál, občas se cítil trapně, občas nechápal, tak jako v průměrné české komediální adventuře. Občas někomu pomůžete, občas uškodíte, Severín je takový zdravý střed mezi Mirkem Dušínem z Quest for Glory a zmetkem v Simon the Sorcerer.

Podstatné je, že ale chybí jakákoliv motivace hrát dál. Tak jsem celou dobu čekal na nějakou pointu, která by tomu dala smysl a pozvedla hru. Nevadilo by mi cokoliv, ve své době mě nadchl kritizovaný srdceryvný zvrat ve Whispered World či jsem lapal po dechu při odhalení v Posel smrti. Výsledek? Pár filozofických žvástů od šamana, poté setkání s nějakou bytostí měnící tváře a návrat do městečka za stovky let. WTF. Takže nulový příběh doprovodil nulový konec.

Tohle příběhové vakuum se odráží i na hratelnosti. Ve většině případů netušíte co máte dělat a proč. Máte si omezený počet lokací, ale ty jsou zahlceny milionem krámů, které ovšem z 95% nepoužijete, ani nemůžete sebrat. Na každém rohu se válí kameny a sekery které nepotřebujete, dveře, šuplíky, truhly a skříně které nevypáčíte a já nechápu proč. Stejně tak nechápu proč jsem tahal půlku věcí v inventáři, která k ničemu nebyla, což korunuje možnost sbírat nekonečné množství žab. Trpí tím i kombinace - opět až 90% logických věcí nejde udělat, protože s nimi tvůrci nepočítali. Samozřejmě nechybí pixelhunting, objevování se věcí na již projetých lokacích a hledání neviditelných cest. Takovou lahůdkou je možnost zkombinování něčeho pouze na určitém místě. No a korunu tomu dává naprosto dementní ovládání při dvou střeleckých mezihrách.

Když neexistuje příběh a hratelnost stojí za houby, tak už nepomůže nic. Přestože grafika je typicky česká a celkem hezky nakreslená, přestože Jiří Lábus, který dabuje všechny postavy se snaží, přestože hraje příjemná hudba, přestože jsem se párkrát s chutí zasmál. Prostě pro mě hra o ničem.

Jako dítě jsem pochopitelně miloval většinu pohádek, hlavně těch filmových. Bylo mi jedno jestli jsou z 50. let, nebo z počátku 90. let. Ať už ty mravokárné jako Pyšná princezna, zpívané jako Šíleně smutná princezna nebo napínavé jako Jasněnka či Princ a Večernice. Co jsem ale nikdy neměl rád byly pohádky plné přehrávání, pitvoření a papírových kulis, což byla většina televizních pohádek. Znáte to - herec bouchne dveřma a zatřese se papundekl. A nikdy se mi nelíbily ruské filmy a jejich styl vyprávění a hraní. Z toho důvodu mě Mrazík se svým teatrálním přehráváním, ujetými scénami, muži hrajícími ženské role (Baba Jaga) a obráceně (Dědeček Hříbeček) a dospělými chlapy (Ivánek) balícími předpubertální dívky (Nastěnka) nikdy moc nebavil. Samozřejmě jsem ho ale viděl, znám zlidovělé hlášky i písničky. Vím o muzikálu i naprosto ujetém eurodance megamixu od FM Factory z přelomu tisíciletí.

Někde v té době vyšla u hra, kterou jsem tehdy pohrdl, protože bylo přemrazíkováno a kdo by hrál hru pro děti podle pohádky. Mrazíka jsem tedy dohrál až o mnoho let později a překvapivě to nebylo špatné. A není to špatné ani dnes.

Mrazík se drží většiny známých scén z filmu, ale tvůrci přidali mnoho dějových rovin. Hru rámuje vyprávění příběhu babičkou dvěma dětem, je rozděleno na 4 kapitoly, střídají se postavy Ivánky a Nastěnky a v podstatě jsem byl spokojen. Tvůrci se drží pohádkové atmosféry, Ivánek je statečný a namyšlený, Nastěnka je naivní a až neksutečně hodňoučká. Přesto si občas tvůrci neodpustí trošku humoru (živá a mrtvá vodka), popkulturních odkazů (Mičurin) a odkazů na jiné pohádky (Kostěj, mořská panna, pták ohnivák). Kromě známých postav a hlášek je tu i spousta vedlejších postav, lokací a dějových linií. Asi nejlepší byl žebrák, pronásledovaný Bídou (nikdo mou Bídu nevidí).

Grafika je takový český standard. Řekl bych, že konkurenci ze zahraničí se moc rovnat nemůže, ale ono těch adventur v roce 2000 moc nevzniklo, tak pomalu není s čím srovnávat. Grafika je ručně kreslená, pohádkově laděná, ručně kreslené jsou i animace. Tvůrci tu udělaly pouze pár 3D animací pro navození atmosféry (vstup do kostela, vstup do katakomb), které se celkem podařily. Zvuk a hudba jsou OK, dabing slušný, dokonce Ivánka dabuje znovu Josef Zíma, což je docela mazec. Jen škoda, že se neobjevilo více písniček z filmu.

K hratelnosti nemám větších výtek. Je jednoduchá, určená pro mladší hráče, takže tu nejsou žádné velké záludnosti, žádný pixelhunting či hledání schované cesty. Nejsou tu ani žádné složité puzzle, vše se ovládá jedním kurzorem, většinou tušíte co máte dělat. Jednou jsem se zasekl (nevšiml jsem si polena velkého jak kráva). A ve třetí kapitole mi šla hlava z lítání od čerta k ďáblu. Takové to, že po Vás každý něco chce a Vy víte, že potřebujete ten jeden předmět, abyste odstartovali lavinu splněných úkolů, ale ne a ne se k němu dobrat.

Jinak jsem spokojený. Mrazík není žádná velká klasika, ale jako pohádková adventura na pár hodiny zabaví a ničím výrazně neprudí.

Při procházení českých adventur jsem si chtěl zahrát původně něco jiného, totiž Posla bohů, jenže se mi jej zaboha nedaří rozchodit. A tak padla volba na Dreamland, třícédečkový kolos, který měl ve své době neskutečné ambice. Udělat vážnou, velkolepou a rozlehlou adventuru s hard sci-fi příběhem. Něco co se mělo odlišovat od Poldů, Horkých lét a Dračích historií. Jako to dopadlo? No v podstatě souhlasí s kolegy, co už hodnotili - nic moc.

Příběh se nerozjíždí špatně. Někde v budoucnosti přilétá novinář Jimmy Dix na vesmírnou stanici Dreamland, ráj virutální reality. Každý si zde může zahrát dobrodružné příběhy, které mají být stoprocentně bezpečné. Jenže nejsou, jednomu chlápkovi z toho hráblo a ziskuchtivá Společnost se to pochopitelně snaží ututlat. Jimmy tak prochází stanicí a pátrá, objevuje další a další nebožáky a zároveň se vydává do různých virtuálních světů, objevovat co jednotlivé postavy prožily.

Na papíře to zní skvěle, jenže je to nuda k nepřežití. Vyšetřování jde kupředu hlemýždím tempem, jednotlivé virtuální světy jsou výplně, kde většinou nezjistíte naprosto nic podstatného. Chování představitelů Společnosti je absurdní - napřed tutlání, pak pokusy o vraždu a nakonec obrat o 180 stupňů a snaha hrdinu najmout. Nudné jsou i samotné světy, přestože budete sestavovat Frankensteinovo monstrum, ocitnete se v pirátském světě, v starověkem Egyptě, mafiánském Chicagu či špionážním románu, většina příběhů už tu byla a mnohem lépe. A celková story? Zhruba ve chvíli, kdy se objeví opičí sluhové mě napadlo, kam tvůrci směřují, ale říkal jsem si že ne, že by to bylo laciné. Ale opravdu, tvůrci bezostyšně vybrakovali Planetu opic a navíc tomu všemu dali odfláknutý, nic neřešící konec.

Technická stránka také za moc nestojí. U hry na 3CD bych předpokládal špičkovou grafiku a spoustu animací, ovšem v celé hře jsou tu pouze intro a outro. Ručně kreslená grafika stanice není špatná, sice drobet zastaralá, ale některé sci-fi obrazy jsou působivé. Ovšem renderované grafika virtuálních realit je odporná. Prostředí ještě dejme tomu i když je studené jak psí čumák, ale ty postavy jako by kreslilo malé dítě a navíc jsou příšerně naanimované. A ještě tu hapruje i zvuk, který jak kdyby byl pod vodou. Vše dokonává nezáživný dabing a bugy (mizení postavy, pády do Windows).

No a hratelnost. Už jsem si zvykl u starých adventur na pixelhunting, ale tady dosahuje vrcholu. Několik míst jsem nemohl najít ani s návodem (odřená podlaha v airlocku), Jindy jsou tu aktivní místa mimo obrazovku, jednopixelové předměty či předměty, které prostě nejsou vidět (dynamit v letadle). Kombinace věcí je nelogická, na spoustu věcí musíte přijít zkoušením všeho na všechno. Často se ovšem nebudete stačit divit, co stvoříte v inventáři a některé věci nepochopíte ani zpětně - kupříkladu jak žárovka a plechovka s houbou zruší poplachový počítač. Abych teda jen nekritizoval, některé dialogy jsou slušné, občas Vám dá hra vybrat zda lhát či mluvit pravdu a v jedné situaci postupujete nelineárně - koho pustíte z vězení.

Celkově se mi hra moc nelíbila. Oceňuji snahu vytvořit něco většího a vážnějšího, než v roce 1999 u nás vznikalo, nicméně ve výsledku mě ti Poldové či Horké léta bavili více.

Polda 6 je určitě jedna z nejnovějších her, kterou jsem dohrál a kterou tady hodnotím. Před nějakou dobou jsem pár modernějších adventur dohrál, ale moc jich nebylo, přesto jsem se koncem roku 2014 snažil šestého Poldu sehnat. Marně, protipirátská ochrana byla dokonalá a koupit to za nějakých 600, nebo kolik to tenkrát stálo se mi nechtělo. Teď je mi to skoro líto, protože šestý díl je opravdu parádní hra a to že vyšel 9 let po pětce v době, kdy české adventury už skoro neexistují je skoro zázrak.

Šestka si z celé série bere to nejlepší - příjemný humor, skvělé herecké obsazení, kořeny v Lupanech z jedničky, trefování se do celebrit z dvojky, ručně kreslenou grafiku a dobrodružný příběh z trojky a něco málo sci-fi ze čtverky a pětky.

Je předvečer udílení Oskarů a seznam vítězů, tradičně jediný co existuje se ztratil. Vypuká panika, televizní detektivové se těsí na pátrání a prezident Obama telefonuje starému známému Pankrácovi. Ten si sestaví laserovou zbraň, bere špionské hodinky a výbušné žvýkačky a vydává se pátrat. Ač jde o hovadský námět plný srandiček, hra k němu přistupuje s přesně tím potřebným stupněm vážnosti, aby to bylo i docela napínavé a finále na předávání Oskarů má naprosto parádní gradaci. Musím říct, že příběh o Dionýsovi a rodině Carriů měl něco do sebe.

Hra je docela dlouhá, v devíti kapitolách si projdete různé vily a bungalovy, zavítáte na policejní stanici a samozřejmě do různých ateliérů. Přičemž když se objevíte na Divokém západě, vypadá to jako Divoký západ a sci-fi studio je v podstatě startrekovská loď s plně funčním vybavením (počítač, teleport).

Nechybí milion fórků mezi které patří i pár pitomých sexuálních narážek, ale také Pankrácův boj s moderní technikou a především střílení si z celebrit a filmového průmyslu (naprosto geniální setření celé Twilight ságy). Mezi překážky patří jak to v české hře bývá tradičně nejrůznější arogantní vrátní, navrdlí vyhazovači, úplatní pikolící a také spousta zvířátek blokujících cestu. Některé řešení jsou tradiční, jiné netradiční a až nechutné (pleťová maska), každopádně až na jednoho havrana Pankrác tentokrát nevraždí, zato hrubá síla jako řešení logických problémů pomáhá dost často :). Trošku mě mrzely zkomolená jména celebrit z nichž občas člověk pomalu nepozná o koho jde, ale chápu že tam nemohli natvrdo fláknout zfetovanou Paris Hilton.

Grafika je klasická, ručně kreslená, karikovaná, samozřejmě vyhlazená na úrovni roku 2014. Nečekejte žádný pixelart, ale bohužel ani žádnou vizuální pecku jakou byly některé konkurenční hry té doby.

Hratelnost je jednoduchá a pohodová, dá se říct až moc moderní. Posouvání se dvojklikem, zobrazení jen použitelných kombinací to je oboje trademark série. Zobrazení aktivních míst na obrazovce je něco co mám v moderních adventurách moc rád, není nic otravnějšího než zásek kvůli pixelhuntingu. Nicméně autoři eliminovali i kombinace předmětů v inventáři, dá se tu spojovat na pouze určených místech. V každé kapitole máte navíc "quest log" co máte udělat (jde vypnout) a pro naprosto blbé Pankrác prakticky nonstop dává nejrůznější nápovědy, jak pokračovat. Díky všemu zmíněnému jsem se ve hře v podstatě nezasekl, ani jednou jsem nemusel koukat do návodu, což je u mě zázrak, takže hra je opravdu jednoduchá. Vadilo mi to? Vůbec, jsem rád, že jsem si užil svižnou hratelnost a rychlý postup kupředu a mohl se bavit příběhem a spoustou hlášek.

Sobotní herní maratón Poldy je za mnou a nezbývá než si obhájit celkem pozitivní hodnocení hojně kritizovaného pátého dílu. Já si totiž vůbec nemyslím, že pětka je špatná adventura. Návaznost na předchozí díly sice moc nefunguje, vážnost čtvrtého dílu také zmizela, ale přesto jsem se u hry poněkolikáté znovu docela bavil.

Pětka přichází opět s s víceméně ručně kreslenou grafikou. Ponuré renderované lokace jsou fuč a pátý díl přináší dvě graficky velice přitažlivé lokace, jednu průměrnou a jednu dost zoufalou.

Ve stejném duchu se nese i příběhové zasažení hry. Pankrác se totiž po složení zkoušek stává časovým poldou na vesmírné stanici PRČA (haha!), poté co zde doslova vypadne z teleportu co vypadá jako zadek (hahahaha!). Ano pochopili jste, dění na stanici je otřesné, stanici obsluhují dvě sex bomby, velitel se soukromou mučírnou, je tu sexuálně frustrovaný technik, úchylný android, milion příšerných sexuálních narážek za které by se styděli i na základní škole a v jedné kapitole tu proběhnou sexuální orgie. A i hratelnost stojí za starou belu, neustálé bloudíte od jedného k druhému a zjišťujete co Vám řeknou nového, celá stanice Vám v podstatě háže klacky pod nohy.

Pokud tyhle pasáže přetrpíte, dostanete velice solidní zbytek. Pankrác se totiž vydává na mise, ve kterých je narušena zásahy z budoucnosti historie, přičemž vesmírná stanice je mimo čas a prostor aby byla schopna reagovat.

Hned první pasáž mě bavila asi nejvíce - vydáte se do Tróje, což je moje oblíbená báje, postavená snad na historickém základu. Trójané odhalili řeckou fintu s koněm, spálili ho na popel, zdecimovaní Řekové prohráli a z Tróje se stalo impérium, které zdevastovalo Evropu. Pankrác narazí na demoralizované vojskou a musí v podstatě sám zařídit dobytí Tróje. To se neobejde i bez nadpřirozena (fénix, Afrodita), úletů typu šípomet a zkrátka jsem byl nadšen.

Další pasáže už jsou standart - v roce 1915 musí Pankrác zničit plány stíhačky, která změnila první světovou válku a odletět v prototypu. A mírné SPOILERy - ve starém Egyptě nečekaně zemřel faraón a protože to nejde napravit, Pankrác se snaží splnit zkoušky, aby se faraonem stal sám. Vyústění příběhu a celé hry mě poměrně překvapilo a jsme zvědavý jak na to v šestce, kterou jsem nehrál navážou.

Hratelnost v těchto historických misích je tradiční, neobejde se bez šílené kombinace předmětů, velkého množství obrazovek a různých zlomyslností (hned v první misi zlikviduje Pankrác brutálně krysu a poté kočku). Nechybí ani typický humor série. Dá se i zařvat, ale hra Vás vrátí přesně před bod skonu. Naopak jsem si nevšiml žádného lovu na milimetrové předměty, objevujících se aktivních míst ani podobných zákeřností.

Hrálo se mi to fajn, u historických misí jsem se skvěle bavil, koukalo se na to dobře a nebýt neskutečně trapných sexuálních narážek, umocněných úchylným hlasem Soboty, byla by to parádní adventura. Pro mě mnohem lepší zábava, než ve stejném roce vyšlé Žhavé léto 3 1/2.

Polda 4 představuje v sérii asi největší odklon. Je sympatické, že tvůrci ač díly sekali jak Baťa cvičky (4 díly během 5 let) se pokaždé pokusili přijít s něčím novým.

V případě čtvrtého dílu je to snaha udělat poměrně vážnou adventuru, kde fungují cestování časem, časové paradoxy, alternativní historie a především rusáci a komunismus. Pankrác si užívá luxusní dovolenou s Mucovou, když se ho pokusí někdo zabít a vzápětí ho žádá o pomoc vynálezce Santusov, kterého měl poznat na Sibiři v minulém díle (tam to ovšem nebyl Santusov, ale Sergej). Santusov vynalezl něco, co způsobí že všichni lidi na světě budou mluvit jen rusky a po Pankrácovi žádá, aby použil jeho stroj času, vydal se 10 let do budoucnosti a zjistil jak to dopadne.

Výsledek je děsivý a je to nejlepší pasáž hry. Rusko ovládlo svět, romantická Paříž je plná rusáků, papaláši se jezdí rekreaovat na Havaj. Pálí se zakázaná literatura, esenbáci pronásledují diverzanty, bují protekce, kontroly, údernictví. cenzura i disent. I když se hra nese v lehkém duchu, výsledek je mrazivější než tvůrci zamýšleli. Pankrác se tak vydá na cestu časem, která se vlivem pár "chybek" protáhne, navštíví pravěk, revoluční Paříž 18. století, starý Egypt a dokonce i jednu ujetou alternativní realitu, kde Francie bojuje s Anglií, používají se vzducholodě a parní stroje a nad vším bdí inkvizice... a to vše v roce 1996. Příběh je výborný, bohužel na úkor humoru. Ač řešení problémů či postavičky jsou pořád vtipné a Pankrác je inteligentnější a vychcanější než předtím, plácat se smíchy po kolenou nebudete.

Druhým mínusem je grafika. Kdysi mi to nepřišlo, ale renderovaná grafika je prostě ošklivá, čemuž napomáhá i šeď některých lokací. Havaj či Egypt ujdou, ale zbytek hry graficky za moc nestojí.

Jak dopadla samotná hra? Kombinace předmětů jsou stále stejně šílené jako vždy, naštěstí platí totéž co v předchozích dílech, že použitelné věci se ukážou a ten zbytek ne. Předmětů není moc, lokací je tak akorát, aby se v případě nouze dalo použít všechno na všechno. To co se zdá být logické se většinou dá provést, ale nad tím zbytkem si zavaříte mozek. A zbytečně, protože se vrátili nešvary z prvních dvou dílů - pixelhunting je zejména ze začátku šílený. I přes poctivé prohledávání obrazovek myší jsem občas něco našel vysloveně náhodou. A opět se v několika případech stane, že se některé místa stanou aktivní až časem. Pankrác naštěstí občas okomentuje ty největší špeky a dá hráči nápovědu.

Takže shrnutí. Cestování časem miluju, komunistická nástavba je mrazivě reálná, za to jdou body nahoru. Za špeky v hratelnosti a nevábnou renderovanou grafiku body dolů. Výsledek je tak zhruba nastejno s třetím dílem - nadprůměrná adventura, která sice není dalším Poslem smrti, ale rozhodně se za ni nemusí tvůrci stydět.

PS: Ten konec je na ranu. Pankrác zabrání vynálezům, ze Santusovat se stává houslový virtuoz, který nakonec ale stejně stroj času vymyslí. To si člověk řekne, že snažil úplně zbytečně.

Polda 3 je pohodová adventura, kterou mám rád. Většina věcí, co jsem vyčítal dvojce je pryč a zbylo jen to příjemné - humor, ulítlý příběh a pestrobarevné lokace.

Pankrác byl odejit od policie a tak se z něj stalo soukromé očko. V typicky českém prostředí pátrá po kuchaři Cecvárkovi, kterého potřebuje jeho exmanželka k převzetí závěti. Nechybí tu nic - militantní důchodci, malej spratek, vietnamský prodavač, pár ožralců i kuchař co neumí vařit. Jenže to je jen začátek - Cecvárek totiž vařil pro slavného hokejistu Jaromíra Jágra, tedy pardon Jégra, který zmizel taky. A Pankrác se stává agentem CIA, začíná spolupracovat s ehm "krásnou" agentkou Mucovou a vydá se odhalit spiknutí, které ho zavede po celém světě. Ač je to humorná adventura a v každém prostředí si tvůrci dělají prdel z místních stereotypů, scénář kupodivu drží docela pohromadě a dá se říct, že jsem se výborně bavil. Nechybí tu jihoamerické ostrovy (s geniálním mluvícím bobrem a kapelou Trio Kretenos), tajná ruská základna, Irák či naopak New York a základna CIA, kde agenti vyslýchají ufouny :) Samotná zápletka vrcholící na zimním stadionu by klidně uspěla v nějakém béčkovém devadesátkovém filmu. Nechybí tu samozřejmě ani trochu sci-fi (zpomalování času, teleportace) a pár známých jmen ale všeho s mírou.

Dabérů je ještě více než v předchozím díle, samotný Pankrác je celkem schopný, občas cynický detektiv, jehož hlášky stojí za to a občas svými monology funguje jako nápověda.

To vše v pohodové grafice, která by rozhodně neudělala ostudu ani v zahraničí. Stále se jedná o klasické 2D, kde je občas vložen nějaký 3D objekt.

A hratelnost? Tvůrci se vykašlali na backtracking, vykašlali se na pixelhunting a díky bohu i na objevující se aktivní místa. Zůstaly tu naprosto zběsilé kombinace a úkoly, ale vzhledem k tomu, že inventář nemáte zaplněn nepotřebnými krámy a v každém místě se pohybujete na víceméně pár lokacích se dá na všechno celkem v pohodě přijít. Samozřejmě funguje i inteligentní spojování předmětů kdy se správná kombinace ohlásí a také dvojklik. Občas pravda musel pomoc návod, protože Vás nenapadne prohledávat všechno (podlaha u psychiatra), ale dá se říct, že si co se týče hratelnosti nemůžu stěžovat - s jednou výjimkou.

Tou výjimkou jsou minihry. Už první čára mi dala zabrat, než jsem našel správnou kombinaci síly a úhlu vrhu. Pak přijde lov na krysy, kde Vám v rychlém přesunu překáží tělo Pankráce a střelnice, kdy potřebujete reflexy hráče 3D her. Všechno jsem zvládl, ale u svlékacího prší, kdy počítač nepokrytě fixluje jsem to vzdal a pomohl si cheatem na přeskočení a totéž u nesmírně otravné arkádové střílečky s ponorkou. Ty minihry mi to dost kazily, jinak je třetí díl solidní pohodovkou. Pěkná grafika, pestré lokace, příjemná hratelnost, spousta humoru svázaná v rámci žánru slušným příběhem. 75%.

Druhý díl Poldy je za mnou a můžu říct, že mě z celé série bavil vždycky možná nejmíň. Nevím čím to je, možná tím, že na rozdíl od jedničky, trojky či čtverky jsem ho hrál mnohem později, možná zápletkou, možná hratelností. Pokud mě ale nějaká hra strhne, nemám problém u ní prosedět celou noc až do rána. U druhého Poldy jsem ji včera vypnul v půlce poslední kapitoly.

Grafika šla sice trošku nahoru, ale roztomilost jedničky je pryč, naopak celý vizuál je takový temný, depresivní.

Hratelnost, tady mám trošku problém. Ze začátku to vypadá báječně - funguje tu dvojklik na přesun, předměty mají konečně své popisy, zůstalo inteligentní používání věcí, nepotřebné krámy mizí. Nezmizel ale nešvar z jedničky, objevování se aktivních předmětů či nových předmětů na už prozkoumaných místech. Předměty navíc brzo mizet přestanou, takže inventář máte nacpaný k prasknutí kravinama, které nemají žádné logické využití. Opět tu nechybí šílený pixelhunting, k tomu se připojuje opravdu otravný backtracking. Ten se projevuje tak, že v lokaci vyzkoušíte všechno logické, pak všechno na všechno a pak se ve vzteku podíváte do návodu, kde zjistíte, že se musíte vrátit někam na začátek a něco udělat.

Typický příklad je hra v pokeru. Už jen dostat se k samotné hře je šílené, pak se Vám podaří zakrýt kameru, sebrat falešné esa... a stejně prohrajete. Řešení je vrátit se na policejní stanici, promluvit s náčelníkem, který Vám dá falešná esa - protože si Pankrác pamatuje, že umí hrát karty. Hráč to ovšem netuší a bez návodu či procházení lokací stále dokola nemá šanci zjistit.

Podobných nelogických řešení, vyplývajících z pixelhuntingu, backtrackingu, nenalezení skryté cesty či toho, že něco nejde udělat hned, ale až později je většina. Když se k tomu přidají nesmyslné kombinace, hratelnost je spíše otravná.

No a příběh a humor. Ocitáme se v nějakém městečku Marsyas, centru klonování, kde Pankrác řeší požár hotelu a únos jedné celebrity. Protože se tu klonuje, čeká ho absolutní nálož historických osobností v kombinaci s českou pop kulturou 90. let. A je toho prostě moc. Příběh je prostě pobíhání od čerta k ďáblu, kde na Vás hra chrlí další a další klony, aniž by to nějak gradovalo. Neříkám, že jsem se nebavil, některé dialogy jsou naprosto geniální - třeba takový Miloš Zeman se svým monologem je fantastický (před ním by emigrovaly i mouchy).

Jen toho českého bizáru je trošku moc. A to říkám jako člověk, který koncem 90. let žil, sledoval politickou scénu, pop kulturu, koukal na Novu. Jen mi z toho devadesátkového bizáru místo nostalgie šla spíše hlava kolem - posuďte sami. Potkáte Michaela Jacksona, Pamelu Anderson, Laru Croft, Esmeraldu, Claudii Schifferovou, Billa Gatese, Davida Coperfielda. Z historických osobností Boženu Němcovou, Sloního muže, Caesara, Hitlera, Napoleona, Marylin Monroe, Ein, vlastně Zweisteina (s hlasem Václava Klause). A samozřejmě nechybí i tuzemská scéna, takže tu máme Mečiara (neublížil som), Zemana, Vladimíra Železného, Baštu, Rumla či Viktora Koženého. Dojde i na Lunetic.

Přes parádní dabing, doplněný novými dabéry, přes spoustu vtipných situací je více než 50% postav a scén zoufale nevtipná, tlačená na sílu a hlavně bez jakékoliv gradace. Takže jsem se příběhově nudil a hratelnost mě štvala a přes občasné geniální hlášky to více než na 60% nevidím.

PS: Nejgeniálnější je ovšem drink zvaný Zetor (zelená, tonik, rum), který jsme si jednou s partou kamarádů opravdu objednali. Barman na nás koukal jak na debily, ale kupodivu to nechutnalo vůbec špatně. Dokonce jsme udělali upgrade na Zetorr (zelená, tonik, dva rumy) a bylo to ještě lepší :)

Polda 1, začátek nejdelší české série adventur a hra, kterou měl a hrál snad opravdu každý, já měl kdysi dokonce originálku. V jistém smyslu ještě kultovnější hra, než ve stejné době vzniklé Horké léto. Není se čemu divit - parádní dabing, humor, příjemná grafika a vděčný objekt nejrůznějších vtipů - policajt v hlavní roli. Jak to dopadlo dnes?

Grafika samozřejmě nevypadá jako zahraniční hry ve stejné roce, nicméně jednoduchá, pohádkově laděná a mírně karikovaná vizuální stránka rozhodně neurazí ani dnes.

Příběh je zdánlivě jednoduchý. V malém městečku Lupany dojde k únosu hostinského Jana Kostřába a jeho sestry Marie. Na případ je nasazen místní polda Pankrác, který ve třech dnech musí zjistit co se stalo. Protože jde o hru humornou a českou, příběh nijak negraduje a řešíte úsměvné záležitosti, třeba jak se vypořádat s policejní byrokracií, dostat přes otravnou manželku svědka, do sex shopu či zavřené hospody. O to větší šok přinese konec, který je na příběh-nepříběh šokující, brutální a... pohádkový - kdo ještě nehrál, nečíst! Pankrác zjišťuje, že pohádka o Jeníčkovi a Mařence je podle skutečného případu jedné kanibalky a že únos jejich dospělých verzí má na svědomí sestra kanibalky a jeho vlastní babička. Líbilo se, že hra ač je to humorná pitominka ctí pravidla detektivek a tak se pachatelka objeví jako první postava, směřování příběhu naznačí prakticky první věc co najdete - pohádková knížka, indicie je i zmatené vyprávění jednoho stařečka o tom, jak zapomněl své dvě děti v lese.

Humor je prostě typicky český devadesátkový. Pankrác sice není žádný génius, ale ani tupec, spíše takový trošku trošku přestřelený typický policajt stylu "buzerovat a prudit". Šikanuje lidi, rozdává pokuty, flegmaticky pomáhá sebevrahovi se zabít, nechybí ani pár případů "selhání pistole". Vytahuje se na slabší, leze do zadku nadřízeným, zkrátka česká klasika. Některé scény a především dialogy jsou i po letech geniální - debata s prodavačem ve zverimexu, nebo když po zazvonění vystrčí čumák odporná babizna a Pankrác to okomentuje "nazdár kde máš páníčka" :) Velmi tomu pomáhají dabéři, Lábus zvládá s přehledem veškeré báby, Nárožný umí zahrát tuponě i vypravěče a Sobota tady naprosto kraluje. Řekl bych, že po Jáchymovi je tohle jeho druhá nejlepší a jedna z mála snesitelných rolí :). Nechybí ani jeden odkaz (Lara Croft), nějaký ten sex a vůbec atmosféra je fantastická.

O dost slabší je samotná hratelnost. Tvůrci přišli se spoustou aktivních míst ve spoustě lokací, které ovšem Pankrác nijak nekomentuje, což mi přišlo divný. Oceňuji ovládání jedním tlačítkem, oceňuji to, že nemusíte zkoušet všechno na všechno, protože použitelná činnost se Vám ukáže. Zbytek je ovšem na ranu. Něco jsem si pamatoval, s něčím počítal, něco vyřešilo pečlivé prohlížení obrazovek. I tak je tu brutální pixelhunting (štěnice), činnosti které jdou provést až po několikáté (otevírání trezoru). A především prasárna největší - objevování se aktivních míst. Nejen, že se v lokacích zjevují předměty či postavy, co tu předtím nebyly, ale věci co nebyly aktivní najednou aktivní jsou. Doslova ultimátní výdrb je sebrání aspirinu, kdo hrál, ví o čem mluvím.

Hratelnost je zkrátka přehnaně obtížná, neférovým způsobem a proto dávám jen 70%. I proto, že přes parádní konec, dabing a humor je to jen takový rozjezd a trojka či čtverka byly mnohem lepší.

Léto s Oskarem, typicky česká nízkorozpočtová adventura, která byla out už v roce vydání, ostatně ve Score tehdy dostala krásných 4/10, což byl důvod proč jsem ji nikdy nehrál.

Co Vás čeká? Primitivní grafika, která je navíc celkem ošklivá; ani ne tak zpracováním, jak spíše scenériemi plnými hnusu. Nulový příběh - puberťák Oskar Sláma propadá a tak ho rodiče vyšlou do Koťehůlek k dědovi a babičce. Půlku hry zabere snaha se do toho vidlákova vůbec dostat, druhou půlku pak pochůzky pro prarodiče (podojit kozu, donést pivo, nafotit nahotinky). Humor je slabý, na druhou stranu hra netrpí politickou korektností a tak potkáme teplouše, transku, černošského studenta, úchylnou babču, nebo bandu cigošů, kteří si ve vlaku dělají táborák. Je tu spousta krásných holek a trošku té erotiky na konci.

Hratelnost je snadná, ovládání funguje dvěmi tlačítky, většina akcí je logických s jasnou nápovědou, zasekl jsem se akorát jednou u jednopixelových baterek v obchodě, dokonce jsem ani nemusel zkoušet zoufalství jménem všechno na všechno. Kromě logiky za to může i to, že 90% aktivních míst je naprosto k ničemu a slouží jen k nepříliš vtipnému popisku. Pokud jste někdy nějakou adventuru dohráli, nebudete mít sebemenší problém, já hru zapnul v 17:30 a v 19:30 bylo hotovo a to jsem se zdržoval zkoušením všech možných variant dialogů.

Každopádně mě na Létu s Oskarem vlastně nic moc neštvalo, jen je to na rok vzniku slabota graficky, příběhem, humorem i tou hratelností a to i na poměry českých adventur.

Žhavé léto 3 a 1/2, aneb jak pejsek s kočičkou pekli dort. Zatímco jednička pro mě byla v jisté smyslu kultovní a dvojku jsem taky kdysi hrál, třetí díl, který jsem měl na nějaké Score/Level CD jsem zkusil a smazal. Tentokrát jsem se se rozhodl, že nevyměknu a hru dojedu.

V roce 2005 už záplava českých adventur končila. Konkurenční série Polda měla pátý a na dlouho poslední díl, vzniklo Nibiru a na konci roku vzniklo "třetí Horké léto" To bylo na dlouho dobu z českých luhů a hájů všechno. Tvůrci nějak ztratili autorská práva a tak místo pubertálního lempla Honzy Majera sledujeme osudy jeho dědy Johnnyho za dob probihice v USA. Johnny zdědí krásné kasino, ale to bohužel padne do oka italské mafii, jmenovitě donu Makaronimu. Když se jim Majera nepodaří oddělat, zavřou ho do basy s pomocí zkorumpovaného šerifa. A Johnny musí sesbírat přátelé, najít si děvče a zlikvidovat Makaroniho.

Popravdě příběh je jediné, co mě na hře jakžtakž bavilo. Z příběhu se sice vytratil z 90% humor, Josef Carda přes své angažmá v Tele tele není bavič a už vůbec ne Izer, ale i tak se nese v lehkém, pohodovém duchu.

Zbytek hry stojí za starou belu. Podobně jako spousta zahraničních her se i tady přešlo do 3D, stejně jako u příšerného Leisure Suit Larryho 8 z toho navíc zmizela kromě hlavní postavy a humoru i adventura.

Nějaké sbírání a kombinování předmětů je tu jen aby se neřeklo. To adventuření je v zásadě slušné, pomocí Tab si zobrazíte aktivní místa a kombinace či puzzle jsou logické a lehké.

Po většinu času ovšem bloumáte v poměrně nezajímavém 3D prostředí a postupujete v jedné z mnoha miniher. Tvůrcům se podařilo do hry nacpat naprosto všechno možné - prchání před palbou, stealth misi, 3D i 2D arkádu, skládání bedniček (zdravíme Broken Sword 3), QTE se šipkami, závody vozíčků, kung fu, railshooter se zombíkama či ovládání kuličky. A také pár FPS pasáží a spoustu závodů a honiček ve starých veteránech.

Budete převážet chlast, výbušniny, závodit s traktory, jezdit po okolí, kosit mafiány z auta. Tvůrcům se evidentně zalíbila Mafie a měli neskromné přání, aby to bylo podobné Mafii. Zůstalo jen u přání.

Když pominu, že to všechno nemá hlavu ani patu, zbývá zásadní problém a to je ovládání. Teoreticky funguje pomocí WASD a myši, prakticky je naprosto splašené, při sebemenším pohybu myši se hrdina točí jako čamrda, čemuž pomáhá i šílená kamera. 3D skákačka je pak peklo. Podobně blbě se ovládají některá auta, jiná jedou kupodivu normálně. Stealth část je o nervy, stejně jako neovladatelná kulička. Uprostřed hry je závod, který se v rámci příběhu nedá vyhrát a nikdo Vám to neřekne. Střílecí části mi díky zkušenostem z 3D akcí problémy nedělaly, stejně jako 2D hopsačková pasáž po maratónu plošinovek.

Korunu všemu nasazuje nemožnost ukládání, resp. automatické ukládání v místě, kde se hra rozhodne, že teď by to teda šlo. U adventury fakt divný přístup, ale ona tohle není adventura. To je jen taková česká česká ždímačka prachů s nesmyslným mišmašem žánrů a pár zábavnými pasážemi.