Na úvod podotknu, že přes veškerou snahu jsem originál Posla bohů prostě nespustil, ač mám prastarou šunku s Windows XP, prostě to nešlo. Posel smrti je pro mě nejlepší česká adventura všech dob a možná i jedna z nejlepších vůbec na světě. A Nibiru? Inu jak by řekl náš hradní ožrala, je to taková čučkařina.
Na první pohled to nevypadá vůbec špatně. Grafika je stejně krásně namalovaná jako v Poslu smrti, tentýž styl lokací, jen o dva roky novější a trošku uhlazenější. Vizuální stránka je zkrátka nádherná, plná překrásných sídel (které se ovšem architektonicky hodí do Prahy hodí jako pěst na oko), tajemných štol, postavy vypadají k světy a celkově je to jedna z mála českých adventur, která vypadá stejně dobře jako tehdejší zahraniční konkurence. Už na ten druhý pohled to ale zaskřípe s chybějícími animacemi některých činností, které si zkrátka musíme domyslet. Na rok 2005 docela vizuální faux pa.
Nechme grafiku grafikou a pojďme na hratelnost. Hratelnost vypadá moderně. Levým tlačítkem berete a mluvíte, pravé slouží k podrobnějšímu průzkumu. Pixelhunting se většinou nekoná, je tu tlačítko na zobrazování východů a naprosto parádní věc - pokud si něco prohlédnete a hrdina ví, že to nebudete potřebovat, dané místo přestane být aktivní. Navíc je to v komentáři slušně zdůvodněné. Správná kombinace předmětů zasvítí, kombinace jsou většinou logické a pokud Vás něco napadne, že by to šlo v reálném životě udělat, tak to taky půjde. Je tu pár puzzlů, které už jste většinou v nějaké adventuře viděli, dost brutální kuličkový hlavolam a pro mě nepochopitelná mayská matematika. Občas to ale zaskřípe. Například krysí bomba je jak z Horkého léta, některé kombinace nejdou hned, ale až v určitou dobu. Některé věci opakujete do zblbnutí (dynamit, voda).
Dá se ale říct, že grafika je parádní a hratelnost velmi slušná. Jenže je tu ještě příběh a to už taková pohádka není. Martin Holan je obyčejný mladík, který pomáhá starému profesorovi pátrat po nějakém šíleném objevu. Týká se to Mayů, nacistických experimentů a mimozemské technologii. Hra má pět kapitol, přičemž řešíte většinou banality - první kapitolu strávíte lítáním po úřadech (fakt zábava), sháníte žrádlo a cigára pro bezdomovce, žrádlo pro vojáka, domlouváte hlídači rande a její matce návrat ožralého manžela. Atmosféra je na nule, vlastně jediná pasáž kde to fungovalo jsou nacistické štoly. Jinak je to splácanina všeho možného, která trpí navíc ještě i hrdinou. Martin Holan je postava, která ve mě nevzbudila absolutně žádné emoce (na rozdíl od Matěje Hollana, který vzbuzoval v nás brňácích emocí dost). V jednu chvíli mu někdo zemře a v druhou čile konverzuje a vtipkuje s policistou. Stejně nezajímavý je hlavní záporák.
A tak dojdete na konec; po obligátním nasbírání tří sošek se dostanete do hrobky, po které pátrali dva vědci celý život, jeden záporák věřil že mu přinese světovládu, indiáni věří že její odhalení naplní proroctví a dostat se k ní není vůbec snadné. A pak to přijde Po zasazení všech sošek se objeví ufoun a kulička. Objeví se také záporák, který kuličku sebere a rozpadne se na prach, stejně jako ufoun. Kulička pak poslouží jako těžítko na hrobě.... WTF? K čemu to všechno teda bylo? Pokud by se záporák neobjevil, tak hrdina překoná všechny překážky, aby našel smrt? .
A tak to dopadne jako minule. Nibiru jsem hrál, měl jsem i originálku, ale nic jsem si z ní nepamatoval a za dva dny nebudu vědět o čem to bylo. Je to pěkná adventura, má slušnou hratelnost, leč absolutně nezajímavý příběh.
Na první pohled to nevypadá vůbec špatně. Grafika je stejně krásně namalovaná jako v Poslu smrti, tentýž styl lokací, jen o dva roky novější a trošku uhlazenější. Vizuální stránka je zkrátka nádherná, plná překrásných sídel (které se ovšem architektonicky hodí do Prahy hodí jako pěst na oko), tajemných štol, postavy vypadají k světy a celkově je to jedna z mála českých adventur, která vypadá stejně dobře jako tehdejší zahraniční konkurence. Už na ten druhý pohled to ale zaskřípe s chybějícími animacemi některých činností, které si zkrátka musíme domyslet. Na rok 2005 docela vizuální faux pa.
Nechme grafiku grafikou a pojďme na hratelnost. Hratelnost vypadá moderně. Levým tlačítkem berete a mluvíte, pravé slouží k podrobnějšímu průzkumu. Pixelhunting se většinou nekoná, je tu tlačítko na zobrazování východů a naprosto parádní věc - pokud si něco prohlédnete a hrdina ví, že to nebudete potřebovat, dané místo přestane být aktivní. Navíc je to v komentáři slušně zdůvodněné. Správná kombinace předmětů zasvítí, kombinace jsou většinou logické a pokud Vás něco napadne, že by to šlo v reálném životě udělat, tak to taky půjde. Je tu pár puzzlů, které už jste většinou v nějaké adventuře viděli, dost brutální kuličkový hlavolam a pro mě nepochopitelná mayská matematika. Občas to ale zaskřípe. Například krysí bomba je jak z Horkého léta, některé kombinace nejdou hned, ale až v určitou dobu. Některé věci opakujete do zblbnutí (dynamit, voda).
Dá se ale říct, že grafika je parádní a hratelnost velmi slušná. Jenže je tu ještě příběh a to už taková pohádka není. Martin Holan je obyčejný mladík, který pomáhá starému profesorovi pátrat po nějakém šíleném objevu. Týká se to Mayů, nacistických experimentů a mimozemské technologii. Hra má pět kapitol, přičemž řešíte většinou banality - první kapitolu strávíte lítáním po úřadech (fakt zábava), sháníte žrádlo a cigára pro bezdomovce, žrádlo pro vojáka, domlouváte hlídači rande a její matce návrat ožralého manžela. Atmosféra je na nule, vlastně jediná pasáž kde to fungovalo jsou nacistické štoly. Jinak je to splácanina všeho možného, která trpí navíc ještě i hrdinou. Martin Holan je postava, která ve mě nevzbudila absolutně žádné emoce (na rozdíl od Matěje Hollana, který vzbuzoval v nás brňácích emocí dost). V jednu chvíli mu někdo zemře a v druhou čile konverzuje a vtipkuje s policistou. Stejně nezajímavý je hlavní záporák.
A tak dojdete na konec; po obligátním nasbírání tří sošek se dostanete do hrobky, po které pátrali dva vědci celý život, jeden záporák věřil že mu přinese světovládu, indiáni věří že její odhalení naplní proroctví a dostat se k ní není vůbec snadné. A pak to přijde Po zasazení všech sošek se objeví ufoun a kulička. Objeví se také záporák, který kuličku sebere a rozpadne se na prach, stejně jako ufoun. Kulička pak poslouží jako těžítko na hrobě.... WTF? K čemu to všechno teda bylo? Pokud by se záporák neobjevil, tak hrdina překoná všechny překážky, aby našel smrt? .
A tak to dopadne jako minule. Nibiru jsem hrál, měl jsem i originálku, ale nic jsem si z ní nepamatoval a za dva dny nebudu vědět o čem to bylo. Je to pěkná adventura, má slušnou hratelnost, leč absolutně nezajímavý příběh.
Jack Keane 2: The Fire Within