S novejsimi hrami od Bioware se to ma, alespon u mne, nasledovne: na prvni pohled me odpudi, pak se k danemu titulu po nejake dobe vratim a vezmu jej na milost, aby si mne pak hra postupne ziskala a dokonce i potesila.

U DAII tento postup trval zdaleka nejdele (pokud nepocitam Neverwinter Nights, kde jsem se ani nedostal z druheho aktu). Vicemene namlsan Origins jsem se rozhodl zkusit si i demo dvojky (kdyz uz nic, abych odemkl cosi pro Mass Effect 2). Demo vybira samotny zacatek dvojky, coz je na jedne strane zcela pochopitelne, pokud nechcete ukazat to nejlepsi a predevsim se vmestnat do nejakeho kratkeho casoveho useku; duvod, proc se na RPG (a adventury) dema moc nedelaji. Na strane druhe je to taky ta nejhorsi pasaz z cele hry vizualne i co se herni naplne tyce.

Plna hra nastesti nabizi hned od zacatku moznost snizeni obtiznosti, ktera zredukuje boje na unosnou miru. Nepratele se sice stale objevuji ve vlnach a ano, vynoruji se odnikud, ale prinejmensim netrvaji tak dlouho a je mozno se dostat k zajimavejsim pasazim, jako treba pribehu a dialogum. Prave pribeh a dialogy jsou tim, co mne udrzelo az do konce.

Svet Thedasu nebyl nikdy prilis vesele misto, je ale fascinujici, jak moc prave ted jde s Kirkwallem vsechno do kopru a neda se s tim absolutne nic udelat. Jestli v necem serie Dragon Age prekracuje Baldur’s Gate, je to predevsim v pribehu, jeho vypraveni a ve world buildingu obecne. Naopak selhava ve skoro ve vsem, co cini hru hrou.

Se vsemi DLC jsem v DAII nahral kolem 46 hodin a docela me mrzi, ze posledni planovane DLC, Exalted March, bylo nakonec stopnute. Ale pry pribeh presunuli do Inquisition, tak uvidime (i kdyz asi si dam nejaky ten rok pauzu, aby mezitim cena klesla na ctvrtinu a ja mohl hrat vse pokupe, vsechna DLC).

Postava: Male Hawke, Mage
Oblibeni sidekickove: Varic, Aveline, Anders, Dog (presun z postavy do ability rozhodne kvituji s povdekem)
Romance: Merril
Sided with: Mages

Osudem stihany princ oblasti Starkhaven mi k srdci prilis nesedl - na palebnou podporu jsem si radeji bral jen Varica, ktery zastal i odprstovani -vlastne odpastovani a odemykani truhel. Pozoruhodne na tomto DLC je predevsim absence jakekoli nove lokace, vsechno se podarilo nacpat do lokaci puvodnich. V kazdem z aktu prijde na radu vzdy jeden quest - vybiti skupiny zoldaku, kteri krvave zapracovali na zbytku kralovske rodiny, odstraneni slechtickeho rodu, ktery si masakr objednal a nakonec setkani se sestrou Nightingale, levou rukou nejvyssi predstavitelky mistni cirkve, kterou neni nikdo jiny nez Leliana..

Predevsim me potesilo vetsi mnozstvi s Grand Cleric Elthina, pro mne asi nejsympatictejsi predstavitelkou libovolneho mocenskeho uskupeni v Kirkwallu, od ktere si muj jinak ateisticky smyslejici Hawke jeste rad nechal udelit pozehnani... Takze Sebastianova reakce na Andersuv atentat je zcela pochopitelna, i kdyz v momente, kdyz jde s mestem vse do kopru, rozhodne prilis nepomuze...

Depression Quest se jednoho krasneho dne objevil zdarma na Steamu, tak jsem si ho nainstaloval. Jako nejvetsi vytku bych po dohrani videl hlavne absenci jakehokoli save, kdy zkratka celou hru musite odjet na jeden zatah. Coz pri mnozstvi textu neni zrovna takova sranda.

Rovnez bych vypichl pritomnost voleb, ktere sice vidite, ale neni vam umozneno si je vybrat, protoze je vase herni postava tak depresivni, ze se k nim nedokaze odhodlat.

Hru jsem nakonec dohral na (snad) nejlepsi konec a asi se k ni vracet nebudu, jako jednorazovy experiment to ale nebylo spatne.

Teprve dnes jsem se docetl o jakesi kontroverzi, na vyslednem hodnoceni se ale pro mne nic nemeni.

Predposledni klasicka adventura studia Kheops se, dalo by se rict, vraci ke korenum - i jedna z jejich prvnich her, Fate of the Ramses, se odehravala ve starem Egypte. Myslim, ze je tu krasne videt cesta, kterou studio behem zhruba peti let sve existence studio uslo (a i kdyz vlastne navazovali na zkrachovale Cryo, nemyslim si, ze by Kleopatru pohanel Omni3D engine).

Studio se tentokrat oprostilo od vylepseni v podobne ruznych bodovacich systemu a systemu moralky, znovuhratelnost tentokrat zajistuje implementace dobrych a spatnych dnu dle horoskopu, ktery si na zacatku hry zvolite. Dobry den znamena, ze vam bohove preji a vse se vam dari. Pri spatnem vam naopak do cesty prichazeji nenadale prekazky v podobe rozbitych predmetu, ktere je treba opravit atd. Po uspesnem dohrati se pak otevrou dva nove mody, kdy jsou bud vsechny dny stastne, nebo naopak vsechny dny nestastne. Zatimco tedy hlavni dejova linie a puzzly nutne k projiti zustavaji stejne, dodatecne hadanky z prvniho pruchodu chybi a naopak jsou nahrazeny novymi.

Co se typu hadanek tyce, hodne prichazi na radu astrologie a rovnez cteni recke abecedy, se kterou si uzijete sve (hlavne proto, ze nektera pismena se lisi pouze pritomnosti apostrofu - do latinky by to mohlo byt prevedeno jako rozdil mezi a a á - tady jsem se navztekal opravdu hodne).

Grafika vypada nadherne, i kdyz na lokace presvetlene palicim egyptskym sluncem si asi budete muset chvili zvykat. Ze samotne Alexandrie toho moc neuvidite, zato se podivate primo do alexandrijske knihovny (znicene povstalci a obsazene posvatnymi krokodyly) a do utrob majaku na ostrove Faros. Aby toho nebylo malo, tak za celou dobu hry se dostanete do kontaktu s jedinym Egyptanem, totiz silenym starym knezem krokodyliho boha. Vsichni ostatni jsou bud Rekove (vcetne Kleopatry, i kdyz tam je to spis po predku Alexandrovi spis z makedonske strany), nebo Chaldejci (stary mistr, jeho dcera a sam Thomas), coz neni narod zrovna hojne zastoupeny v pocitacovych hrach.

Nenechte se odradit minimem postav. I kdyz prvni cast v zahradach domu sveho mistra bude Thomas bloudit sam, maximalne tak doprovazeny hlasem napovedy (Kleopatry) a nikdy nebudete v lokaci s vice nez dvema dalsimi lidmi (pocet NPC, ktere primo ve hre potkate - 3), nadherne ze zivota odpozorovana partnerska dynamika mezi hlavni postavou a jeho partnerkou to bohate vynahradi:-P

Az me docela mrzi, ze toto byla predposledni hra od Kheopsu, ktera mi jeste zbyva... uvidime se opet u Return to Mysterious Island 2.

Jeste dodatek o dostupnosti - hra je k dispozici v nezkracene podobe na Big Fish Games vcetne hodinoveho trialu, takze kdo by ji chtel dat sanci, rozhodne by si ji nemel nechat ujit. Jinak je momentalne, pokud vim, dostupna jeste v e-shopu distributora Microids.

Nesmirne nedomrle zakonceni draculovske serie. Ctvrty i paty dil jako samostante hry jsou vysmech, i kdyby byly slouceny do jedne, byly by porad prilis kratke. No a konecne se muzete poprve v cele serii na konci ROZHODNOUT, ale vysledek je v obou pripadech nevyrazny a nezajimavy.

Snad opravdu jedinou povedenou polozkou je prijemny vizual, byt se mi pri hrani nevyhnuly nejake ty glitche pri otaceni. Dokonce ani hudba Pierre Esteva neni prilis zajimava, podobne jako v pripade Atlantis Evolution. Potesi odkazy ke tretimu dilu (fonograficky zaznam, Arnuv denik), jinak je ale pribeh spis o nicem. Casovy limit (spatny zdravotni stav Ellen, nedostatek leku predevsim v druhe casti) a hlavne nemoznost manualniho ukladani je na preshubu, zvlaste pokud byste si chteli dat tu praci a chteli poplnit achievementy. Nezvladls? Tak to abys rovnou zacal hrat znovu od zacatku.

Ne, diky. Kam jsme se to dostali, ze i prumerna hidden object adventura muze byt lepsi a prakticky i delsi, nez klasicka adventura? Stacilo, jdu si cist v mem novem Clanbook Toreador, co mi prave dorazil...

Louvre jsem si chtel zahrat jiz od precteni dobove recenze v roce 2000 ci 2001, ciste proto, ze mne koncept techto historickych adventur vyuzivajicich realna prostredi velmi zaujal a tuto hru jsem tak povazoval za bratricka o neco starsich Versailles.

Zobrazeni Louvru v jeho sesti historickych podobach (1314, 1377, 1610, 1770, 2000, 21. stoleti - vycet mozna pusobi epicky, ale podstatna cast hry se odehrava v letech 1377, 1610, 1770 a zbytek je zastoupen jednou ci dvema mistnostmi plus cestou z nitra pyramidy do mistnosti, ktera se stane vasim hlavnim stanem ve vsech historickych etapach a jako jedinou ji muzete absolvovat i v realnem svete:-P ) je asi nejvetsi devizou hry, spolu s krasne interaktivni mapou umoznujici okamzity presun do kazde navstivene mistnosti daneho historickeho obdobi. Prijemym ulehcenim je i zvukove upozorneni v momente, kdy je mozne provest nejakou akci, resp. vyresit puzzle (vetsina puzzlu ve hre sestava z aplikovani predmetu z inventare na aktivni misto). Zbytek hry je bohuzel dost strasny.

Inventar by byl jeste celkem v klidu, byt se clovek musi naucit, ze predmety nemuze pretahovat, ale musi k jejich kombinaci, spojovani, rozpojovani (kuse s kotvickou nebo s sipem) a pouzivani pouzivat specialni ikony. O dost vic nastve, ze jeho kapacita je omezena a vetsinu predmetu musite uchovavat ve specialnich truhlach rozmistenych na strategickych mistech v nekterych mistnostech.

Graficka stranka hry je jeste celkem obstojna, kdyz prijde na lokace, i kdyz zadna slava to neni ani na rok 2000. Animace postav jsou na tom o dost hur, stejne jako vetsina cutscen (ktere melo dle credits na starosti prave Arxel Tribe). Postavy maji jen minimum animaci a zpracovani rozhovoru vubec je smrsknuto na hole minimum (strih prakticky neexistuje, pokud nevidime detaily jednotlivych akteru, vidime casto jen nepohyblivou scenu - nedostatek mista, kdyz vetsinu z dvou cd zabira render lokaci?).

Dabing je kapitolou sam o sobe, hlasy pusobi jako nasilne naroubovane a pokusy o vtipky samotne Morgany vubec vtipne nejsou.

Hra obsahuje par casove omezenych segmentu, reprezentovanych ubihajici cervenou linkou v horni casti obrazovky, presne jako v obou dilech Draculy. Daleko vic vsak nastvou podpasovky, kdy problem vubec neni na prvni pohled zrejmy a pak rychle nasleduje game over. Vzhledem ke stari hry s autosavem pocitat nemuzete, takze hlavne nezapomente pravidelne ukladat (ne jako ja, tentokrat jsem ukladani flakal a pak musel odehravat znovu dlouhe pasaze, brr).

Na adventuru je tu rovnez pomerne vysoky body count, kdy kusi odpravite hned tri npc (vcetne hlavniho padoucha) a otravite primo ci neprimo dalsich par lidi (diky za tu plynovou masku).

EDIT: komentar je psany na puvodni verzi hry, kterou jsem hral v anglictine. V soucasnosti je dostupny i novy release, ktery obsahuje dodatecnou overlay zhorsujici grafiku a ukazujici aktivni mista na obrazovce. Rovnez take predelava inventar. Tuto novou verzi mam v nemcine a kvalita dabingu neni prilis odlisna od anglickeho. Pokud je mi znamo, tuto verzi prodava i nynejsi vlastnik prav Microids na strankach sveho webshopu.

Salammbo, posledni zachvev spolecnosti Cryo, prinasejici mix neceho dobreho, ale hlavne hodne spatneho z toho, cim se chlubily ostatni hry bezici na Omni3D (tzn. ti, co pro tuhle sbirku her ze sladke Francie nemaji slabost, at si od meho hodnoceni odectou tak dvacet procent).

Jako umelecko-intelektualni zazitek je to opulentni a opojne; jako hra po zasluze opomijene, protoze bloudeni mezi ctyrmi ruznymi zoldackymi tabory (ok, tremi a lezenim kanibalu) nebo premira casove omezenych sekvenci, z nichz nejhorsi je bloudeni v soutesce a chramu, zatimco vsichni kolem vcetne vas doslova umiraji hlady. Dojde na zrani sandalu, kaktusu a dokonce i mrtvych krys. Nemluve o tom, ze Salammbo ani nevynika nejakou extra delkou, diky cemuz se divim, ze jsem hru nedohral uz v roce 2012.

Kdyz uz mluvime o umelecko-intelektualnim zazitku, nemohu se nezminit o vizualni strance hry, ktera dle vseho vychazi ze stejnojmenne komiksove serie a je opravdu bizarni. Titulni obrazek na to mozna ani nevypada (i kdyz do odevu, ktery je tvoren vicemene jen z tenkych pasku ?kuze? jsou odeny snad vsechny zenske postavy, ktere stretnete, ale muzske postavy soutezi o to, ktera z nich bude hnusnejsi, ktera bude mit rudejsi oci, spicatejsi bodliny na brneni a ktera bude mit hnusnejsiho drako-kone (nebo cert vi, co to vlastne bylo za zvirata).

Origin jsem hral vpodstate paralelne s jinou upirskou adventurou z roku 2008, Path of the Dragon. Od Originu jsem vpodstate nic neocekaval a zajimalo mne spise porovnani s Draculou 3. Prestoze jejich autori pristupuji k tematu ruzne, obe hry nabizeji dostatecne mnozstvi spolecnych prvku, aby stalo za to je porovnavat.

Tak jako tak vychazi Dracula 3 snad ve vsech smerech lepe. snad jen v mire morbidnich chutovek vede Origin - a v charismatu Draculy, ten z trojky je daleko vetsi sadisticke monstrum ("jednou jsem rozparal svou konkubinu odshora az dolu, abych na vlastni oci videl mista, ktera jsem navstivil").

Zajimava je dichotomie charismatickeho Draculy (ktery i oslabeny vypada malem k nakousnuti) a stareho (ok, stredniho veku) Van Helsinga s otravnym namluvenim a generickymi hlaskami, ktere mi pily krev uz behem prvni kapitoly (Useless. There, perfect. Horrors! Blergh.)

Co se pribehu samotneho tyce, spise mne zklamal. To nejlepsi jsem si vydoloval z doplnujicich textu (ktere, koukam, nikoho nebavilo cist) a vubec cely zaver me nastval, a to nemluvim o pokusu o stinger, ktery pro jistotu autori soupli jeste pred zaverecne titulky a v kontextu sequelu ani nedava smysl.

Nejprve kratke shrnuti pro netrpelive: Nostradamus je narez, pokud mate radi adventury z vlastniho pohledu, jdete a zahrajte si to.

Nostradamus je mozno brat jako semi-sequel k predchozimu pocinu Kheops Studia (a Totem Studia a Electronic Company a MK2 a kdo vi jeste koho vlastne a kdo co vlastne na hre delal a kdo to do jake miry produkoval a distribuoval:-), The Secrets of Da Vinci. Nejen, ze obe hry vypadaji graficky podobne nadherne, nejen, ze se na rozdil od ostrovnich titulu odehravaji predevsim v interierech. Obe jsou presne casove urceny nejen lety, kdy se odehravaji (obe kolem poloviny sestnacteho stoleti), ale dokonce i jednotlivymi dny; zatimco Da Vinci se odehrava mezi 22.9. - 25.9.1522, Nostradamus mezi 27.3.- 31.3.1566. Nemluve o tom, ze obe hry se odehravaji ve Francii a nehrajete ani za Leonarda da Vinci, ani za Michela de Notre-Dame.

Velky inventar a vsemozne skladani a rozkladani predmetu nesmi chybet v zadne poradne Kheopsacke adventure, zde ale ponekud skladaci orgie ustupuji do pozadi a ke slovu se dostane multifunkcni kit obsahujici skalpel, nuzky, pinzetu, lupu, ostre seriznuty brk a kruzitko, se kterymi se vyblbnete dosyta:-) Nechybi bodovani jednotlivych akci, na nekolika mistech se objevi i stupnice "uspesnosti presvedcovani autorit". Zatimco pri rozhovoru s otcem a vyslechu u kralovny je treba svymi vetami dostat pomyslnou hladinu co nejvys, pri posledni serii puzzlu naopak stejna mirka (merka, odmerka, teplomer...) ukazuje, kolik casu vam jeste zbyva.

Hodne legrace si uzijete s prevleky: postavy, ktere si nejsou vedomy toho, ze Madeleine a Cesare jsou jedna osoba v ruznych satech, reaguji na oba ruznym zpusobem a pristihl jsem se, ze casto loaduji pozici jen proto, abych se mohl prevleci a vychutnat si casto uplne jiny rozhovor.

Spoustu casu stravite rovnez varenim, pecenim, klohnenim vsemoznych dryaku (napoj lasky ze sedmi ruznych primesi), pro technicteji zamerene jedince mezi nami je tu pak obsluha kovarny. Brutalni cmaraci puzzly nesmi chybet - je libo sestavovat horoskop, nebo lustit keltske runy?

Je pozoruhodne, jak daleko byli autori zajit, aby vyvolali dojem jednoty mista a prostoru (Aristoteles by je asi stejne nepochvalil, kdyz se cely dej neodehraje behem jednoho dne ale behem ctyr, ale stejne) - podobne jako v pripade The Secrets of Da Vinci, kde se cely dej odehraval v dome a jeho okoli (plus tajna chodba vedouci do blizkeho hradu), zde si dej vystaci s Nostradamovym domem, nekolika ulicemi mestecka a na kopci se tycicim zamkem. Pres to vsechno jsem se ani v jednom pripade necitil prilis omezovan, nebo ze bych postradal moznost poletovani po ruznych mistech sveta.

Za mne zkratka spokojenost - a nevylucuji, ze bych si Nostradama za par let mohl zahrat znovu a konecne dosahnout plneho poctu bodu. Neni to dokonale a ten potencial jako napr. serie Quest for Glory to sice nema, presto mi prijde, ze Nostradamus predstavuje jeden z vrcholu adventur z vlastniho pohledu (a na rozdil od Draculy 3 ho neubiji utahany konec, byt pusobi daleko kratsim a mene intenzivnim dojmem).

Francouzska serie (v roce 2014 jiz petidilna) o Draculovi je pomerne unikatni v tom, jak na sebe jednotlive dily navazuji a ze na jednotlivych dilech pracuji ruzna studia. Prvni dil (Dracula: Resurrection) je vpodstate jen nanicovate a z prstu vycuvane pokracovani puvodniho romanu Brama Stokera, ktere si castecne vypujcuje vizual z Coppolovy filmove verze (Harker je podobny Keanu Reevesovi tak moc, az je to na zalobu). Hospoda, dlouha noc v Transylvanii, hrbitov, doly a nakonec Draculuv hrad, na kterem jsou pametihodne snad jen nahe upirky a zaverecny odlet na letajicim kole Jana Tleskace (ehm).

Druhy dil, Dracula: The Last Sanctuary, je pak epictejsi, obtiznejsi, hadanky jsou zvlaste ke konci, v Draculove tajne skrysi, opravdu hodne brutalni.

O treti dil se postaralo moje oblibene, nejmenovane studio a po vetsinu herni doby jde o jednu z nejlepsich adventur, kterou jsem kdy hral. Obrovska skoda, ze si hra sve tempo zajimavost neudrzi az do sameho konce (posledni den aka Path of the Dragon).

Pro Kheops Studio je tu tentokrat pomerne netypicky nizke mnozstvi predmetu do inventare (bohate si vystacite se dvemi strankami) a ani na nejakou kombinaci predmetu neprijde rada. Bohate to vsak vynahrazuje zkoumani desitek tistenych, fotografickych, auditivnich i vecnych pramenu (obrazy, vazy...) a predevsim puzzly mechanicke. Je libo zalustit si pomoci predchudce sifrovaciho stroje Enigma? Nebo snad odebirat krev a testovat ji na krevni skupiny ci primo pod mikroskopem? A nebo se procitat triceti lety vesnickeho vestniku? Nemluve o naprosto neskutecne knihovne, ve ktere je snad kazda kniha popsana nazvem a autorem (zdravime Indiana Jonese) a KATALOG BYL SPALEN NA POPEL.

Jako bonus pak autori pridali kompletni Bibli v latine (pres 5000 stran huste popsaneho textu, z nejz jen casti jsou prelozene do anglictiny) nebo samotny roman Dracula (Stoker je ve hre primo zminen, stejne tak jako Murnauova nelegalni filmova verze pod nazvem Nosferatu: Symfonie hruzy). Krome zminene latiny si polygloti prijdou na sve predevsim u textu v nemcine (a to nejen te soucasne) nebo v rumunstine. Jako by tohle nebylo malo, nechybi ani zminka o spolecnosti Thule a dokonce prijde na pretres i jista strana Antona Drexlera, ktera se rada schazi v jedne mnichovske pivnici.

***

Hrat za kneze se cloveku v pocitacovych hrach prilis nepostesti, vybavuji si maximalne slizkeho padre aka prestrojeneho Gabriela Knighta v Sins of the Fathers. Zde nemohu souhlasit s kolegou Lukasonem, Father Arno si me ziskal od prvni minuty ve vatikanskem prologu. Pravda je, ze se za nej hraje jinak, nez za dobrodruha z povolani ci cloveka z lidu.

Co rict zaverem: jsem neskutecne rad, ze jsem si tuto hru mohl zahrat (navic zase jednou v anglictine - jsem zvedavy, jak je na tom cesky preklad, jestli napr. pouzili ekumenicky preklad ci primo kralickou verzi:-P) i kdyz je mi jasne, ze adventura tohoto typu a zamereni asi neuchvati vsechny. Byt jsem chtel se serii nadobro skoncit po druhem dilu, jsem rad, ze jsem to neudelal a dokonce jsem i zvedavy na ctvrtou a patou cast (opet od jineho studia). Pro porovnani jsem rozehral i paralelni titul Dracula: Origin, ale zatim v nem nejsem tak daleko, abych mohl zodpovedne posoudit jeho kvality. No a stale po ocku koukam po Black Dahlia, ktera ma s timto Draculou spolecneho vic, nez by se na prvni pohled mohlo zdat...

EDIT: PS1. V cestine podle vseho hra vubec nevysla, na rozdil od Originu a prvnich dvou dilu. Dostupny je amatersky preklad.

PS2. Pisu to jiz v diskuzi, ale pro jistotu i sem. Byl jsem nemile prekvapen verzi z Big Fish Games, ktera je rozdelena na tri casti, obsahuje zjednodusujici overlay vrstvu, ktera ukazuje aktivni mista (kam jit a kde co pouzit) a predevsim vysekava vetsinu hadanek. GOG verze je naprosto v poradku a verze ze Steamu snad taky, ale tu jsem nezkousel.

Asi takhle: ona to neni spatna hra. Ona je vlastne i docela dobra, ale bohuzel zustala ve stinu svych sourozencu jako Return to Mysterious Island, Voyage nebo Secrets of Da Vinci. Nebo je to jen muj problem a i kdyz jsem Ostrov pokladu jako dite cetl nekolikrat a rad, zde jsem tolik do deje zatazen nebyl. Mozna na tom nese vinu i nemecky dabing, ale v pripade Secrets of Da Vinci mi nevadil ani ten.

Hratky s chemii a vsemoznymi pristroji tu ustupuji stranou, daleko vice prichazi ke slovu kladka, kanon a jehla s niti. Slevarnu vyuzijete jednou na uliti delove koule ze zlata tedy vlastne z medi, tu je potreba opravit ponicenou lodku nebo se za pomoci improvizovaneho potapecskeho skafandru potopit k vraku lodi. Kdo ma rad vazani vsemoznych uzlu, tady si prijde na sve - je to ta nejcastejsi (a vlastne i jedina) minihra. Dojde i na stridani vlny z nepratelskeho berana a cestovani po ostrove vam ulehci konecne zase jednou pritomna klikaci mapa.

Nakonec bych zminil zaverecne puzzle, ktere si se svou vypecenosti muze podat ruce s malovanim jeskyne a malovanim Mony Lisy: lusteni mayskeho kalendare, natukavani vyslednych udaju za pomoci sesti rukou do pocitaciho stroje a nakonec upravovani lunarniho kalendare. Toceni koly ala Broken Sword 2 je jen zacatek...

Yo-Ho-Ho and the bottle of rum - nejlepsi byl stejne papousek. No a pro priznivce romance v adventurach je tu pak moznost libat se s dcerou Long John Silvera.

18 hodin pro kompletni dohrani hry na obtiznost easy je, myslim, v dnesni dobe celkem slusna delka i pro zakladni hru, natoz pak pro datadisk/DLC. Hodnoceni davam stejne, jako pro Origins, ale tuhle znamku si Awakenings ode mne muselo skutecne zaslouzit. Kdyby bylo jen o malo kratsi nebo naopak byt jen o pid natazenejsi - a kdybych narazil na vetsi mnozstvi bugu napriklad, sel bych rozhodne s hodnocenim dolu.

Hral jsem verzi z Ultimate Edition, opatchovanou na verzi 1,5. I tak se vyskytlo par problemu, bud protoze je patch nijak neovlivnil, nebo protoze je na vine spatne designerske rozhodnuti.

Nepotkal me problem s inventarem v Silverite Mines, problem s chybejicim triggerem pro osobni quest jedne z clenek druziny jsem vyresil fanouskovskym patchem a na pady hry jsem byl zvykly ze sveho stareho PC - a navic jich bylo daleko min, takze vlastne vyhra:-P

Mou velkou chybou bylo, ze jsem si Awakening nechal az jako posledni DLC z kolekce, po dohrani vsech ostatnich, takze hra muj save z Witch Hunt neprijala (i kdyz vhledem k casove posloupnosti zcela logicky) a ja musel zacit se svou sockou z konce Origins a ne s nabusenym mazakem, ktery prezil Golems of Amgarrak i hon na carodejnici.

Za pomerne smutne designove rozhodnuti povazuji nutnost hrat tri hlavni subquesty v urcitem poradi - pokud totiz vezmete segment s Velannou nebo Sigrun jako posledni z nich, nebudete mit moznost je pak prijmout do radu Grey Wardenu. Ocenuji naopak moznost zachraneni jak mesta Amaranthine, tak tvrze Vigil's Keep za predpokladu, ze vase sidlo dostatecne opevnite, posadku dobre vyzbrojite a taky zajistite dostatecny pohyb zbozi zachranenim/zlanarenim dvou kupcu, nemluve o vycisteni Augiasova chleva pod tvrzi :-P. Ze si nektere z questu muzete vlastni blbosti/nepozornosti zablokovat, to uz je vec jina, ale tezko tohle povazovat za chybu - nektere veci si proste musite zaslouzit.

Konverzaci s postavami je sice mene, nez v jednicce, coz ale neznamena, ze chybi uplne. Bud jsou spusteny samy od sebe, nebo jim musite napomoci kliknutim na aktivni misto v jejich blizkosti. V urcitych mistech clenove party komunikuji i mezi sebou a poslouchat treba Oghrenovo nabalovani Sigrun je opravdu hodne zabavne (na druhou stranu, z tonu jejich odpovedi je misty slyset, jak moc neprijemne ji toto svadeni je). Oghrenovy vystupy s beckou v hlavni sini tvrze jsou snad nejpovedenejsi ze vsech, ale i ostatni postavy maji zajimavou historii. I kdyz jsem nejcasteji hral ve slozeni Mag-hlavni postava, Nathaniel (rogue), Anders (Mag-healer) a Oghren, i zbyle tri postavy maji neco do sebe a tu praci jsem si dal, abych jejich approval vyhnal na stovku a poplnil jejich questy.

Za mne zkratka spokojenost...

Co napsat k A Tale of Orzammar - technicky vzato jde o exkluzivni demo k, v te dobe hodne zhave, AAA novince. Dnes jde o miniaturni DLC o velikosti 26 mega a herni dobe 26 minut, ktere je de facto zdarma. Trpaslicim slechticem neni nikdo jiny nez svine Bhelen, se kterym si zvlaste hraci s trpaslicimi originy v hlavni hre jeste uziji/uzili sve.

A Tale of Orzammar nabizi tri lokace - hospodu, kus Deep Roads (jak ja tohle prostredi nesnasim) a nakonec posledni lokace, ve ktere se odehraji dve zaverecne bitvy s golemem a s Bhelenem. Vyvoj situace pote, co jsem odmitl jeho novou nabidku, me ponekud neprijemne prekvapil - allways have a backup, indeed:-)

Osobne nevidim duvod, proc tuto jednohubku, navic technicky zdarma, hodnotit tak extremne nizko. Povidani hlavnich clenu vyvojoveho tymu o tom, ktery z originu maji nejradsi a proc, asi vetsinu hracu nezaujme, predevsim pokud vubec nemaji poneti, o koho jde:-P

Zatim posledni dil serie Atlantis zustane nejspis nadobro poslednim, protoze kde je dnes vyvojarum konec. Pro tuto znacku mam slabost, nebot prvni dil me vlastne privedl k adventuram jako takovym. Samotna serie bohuzel k tomu nejlepsimu z zanru nepatri a i kdyz se Secrets of Atlantis pokusily ze zajetych koleji vyjet, spis nez drahokam je to spis takovy achat, a jeste s kazy.

Snad nejvic zarazi pro serii naprosto nezvykly komiksovy look, jakoz i presne casove zasazeni: 1937. Zlaty vek komiksu zacina, zlaty vek stribrneho platna je v plnem proudu (i kdyz nakolik je Hrabenka Walewska vyznamnym filmem pro historii kinematografie ci pro Gretu Garbo samotnou, netusim, nevidel jsem). “Atlantis V” paradoxne odkazuje daleko vic na Indiana Jonese and the Fate of the Atlantis, nez na predchozi dily serie – a i kdyz samotne jmeno nikdy nepadne, odkaz na hrdinu s fedorou a bicem je snad kazdemu jasny, nemluve o kovu zvanem orichalcum.

Lokaci neni mnoho (Hindenburg, nekolik pater Empire State Building, dzunka v Macau, indicky chram a nakonec Mezopotamie – lokace ma presny nazev, ale nevybavuji si ho), bohate to vsak vynahrazuji nektere puzzly. Obzvlaste vypecene je treba presouvaci puzzle v Macau s neoficialnim casovym limitem – jako by nebylo malo, ze mate sachovnici ctyri krat ctyri s patnacti rozhazenymi kameny, ktere musite klasicky slozit a muzete presunout vzdy jen jeden kamen, navic na vas cas od casu koukne vyhazovac a pokud se rychle nezdekujete, vyhodi vas z lodky a game over. Rovnez tak neprijemne je Sudoku a predevsim vceli puzzle. Pritomnost pokeru me nepotesila, stejne jako zaverecna mezihra alias finalni souboj s padouchem.

Celkove vzato jsem z teto hry trochu zklamany – prestoze ma sva silna mista, mnohem vic se veze na vlne klise, prokladane misty tuhymi a casto otravnymi hadankami. Tezko rict, jakou cestou by se pribeh vydal, kdyby se podarilo po tomto preklenovacim dilu vydat i planovany dil sesty, takto se jedna o velmi nedustojne, nerku-li zbytecne zakonceni slavne serie... skoda.

Mozna bych mel zminit i technicke problemy, ktere bych u tak nove hry neocekaval, ale ty byly zpusobeny nejspis mym notebookem, nez hrou samotnou. Paradoxni je, ze mou originalni nemeckou verzi se mi vubec rozjet nepodarilo...

BTW jeden drobny detail - Hindenburg ma odmalovane svastiky na ocasnich kridlech!!!

Nemuzu si pomoci, adventury od Kheops studia mi sedi ze vsech ruznych stylu grafickych adventur snad nejvice - i kdyz v tomto pripade byli KS jen jednim z nekolika hernich studii, ktera se na teto hre podilela. Pohled z prvni osoby, ale neni to mrtve jako Myst. Desitky predmetu k pouziti, zdrava mira puzzlu, z nichz vetsina se da resetovat do puvodni pozice. Pokud umrete nebo neco pokazite, nemusite hned nacitat pozici, mnohe z akci maji ruzna reseni.

The Secrets of Da Vinci se od jinych titulu studia lisi predevsim automatickym pretahovanim predmetu do inventare (i kdyz ja si vsechny ty chemikalie, pozivatiny, nastroje a soucastky v Voyage nebo Return to Mysterious Island tak strasne rad tridil!) a pritomnosti dvojiho “merice svedomi” – dvou na sobe zavislych hodnot ukazujicich, jaka je prave vase karma. Jeji vliv sice neni veliky, ale presto jde o prijemne osvezeni: hodnoty karmy se meni s provadenymi akcemi – moralne pochybne jako mlaceni lidi po hlave ocelovou tyci nebo kradeni vam karmu snizuji, naopak cestne jednani vam ulehci nenasilnou interakci s ostatnimi postavami (kocka vas neposkrabe...:-).

Co se moc ve hrach nevida – hostitelku je mozno svest, a to uz ve druhe kapitole – popravde mam pocit, ze zde se autori inspirovali podobne vystavenou scenkou z Fahrenheitu – i zde je nutne nic nepokazit a predevsim damu potesit serenadou na strunny nastroj - popravde mam chut hru znovu rozehrat: prestoze jsem se dockal uspesneho konce, Madame Babou se mi do postele dostat nepodarilo. Edit: Tak uz podarilo - nakonec svedla ona mne:-P

Obrazova stranka hry je tradicne vyborna, stejne tak i soundtrack - byt skladeb moc neni, vynahrazuje to jejich kvalita.

Na zaver bych jeste poznamenal, ze jsem hru hral v nemcine (dabing+titulky, originalka. Jinak jsem to bohuzel nesehnal) - misty byl problem s titulky strefit se do casoveho bodu, holt nemcina. Co jsem ale tak vypozoroval z casti walkthrough na youtube, tak mi nemecky dabing prisel o neco lepsi. Predevsim hlavni postava nezni jako naprosty cucak:-)

O Alchemixu se toho neda napsat o moc vic, nez co vyctete z popisu. V roce 1996 (tim datem vydani si nejsem moc jisty, byl prevzaty ze stranek ceskehry.wz.cz, ovsem soubory na CD nesou data duben-kveten 1997) musela svym grafickym zpracovanim pusobit v ceskych podminkach jako zjeveni, se samotnou hratelnosti to ale asi nebylo slavne ani tehdy.

Rozumejte, napad na logickou hru to neni spatny, ale prinejmensim hra jednoho hrace proti pocitaci zacne velice rychle nudit. Cely koncept vzdalene pripomina hru Boloball, ktera vsak byla pri sve daleko stridmejsi grafice daleko prehlednejsi, sviznejsi a snadneji ovladatelna. Ovladani Alchemixu neni zrovna privetive - kulicku je potreba klikem mysi uchopit, drzet leve mysitko stisknute a pretahnout kulicku na presne misto tesne nad otvorem patricne banky. Kdyz tlacitko pustite, nebo se netrefite do presneho bodu, ktery hra uzna, muzete se zase vratit zpatky a celou akci opakovat. Stejne problematicke je nastavovani hlasitosti hudby a zvuku v menu.

Popravde byl pro mne cely hon za Alchemixem zabavnejsi, nez hrani hry samotne. Skoro je az prekvapive, ze se hra (na rozdil od Arga vyprodala, dostala se i do zahranici (nasel jsem jednu anglicky psanou recenzi!) a dnes je nesehnatelna. Pres sve zklamani vsak musim rict, ze po technicke strance jde o nesmirne dobre odvedenou praci a pres nizke rozliseni renderovanych sekvenci mi Alchemix slapal na soucasnem PC bez jakehokoli laborovani a pridavnych programu.

Echo patri v ramci edukativnich adventur spise k tomu lepsimu, dost mozna i k samotne spicce. Koreny autoru ve firme Cryo se nezaprou, na rozdil od Egypta a jemu podobnych se pribeh z doby Kromanoncu i dobre hraje. Pres urcitou kratkost a extremni vypecenost nekterych puzzlu mam z virtualni navstevy jeskyne Lascaux hodne dobry pocit.

Graficky titul prakticky nezestarl, coz v porovnani s o rok starsim Evany je rozhodne prijemna zprava pro oko. Hudebni podkres mozna svym prirodnim zvukem plnym presypani a hvizdu mozna nepotesi kazdeho a osobne me jako fanouska trochu mrzi, ze nebyl angazovan Pierre Esteve, presto si na hudbu rozhodne nemuzu stezovat. Rovnez tak doporucuji ponorit se do rozsahle databaze pribalene k titulu a pristupne z hlavniho menu.

Rovnez potesi podekovani autorce Jean M. Auelove - pro ty, kteri neznaji jeji nyni sestidilnou serii Deti zeme (v Cesku vyslo prvnich pet dilu, kazdy rozdeleny do dvou knih), je to neco jako Lovci mamutu pro dospele :-P Jinak si nejsem vedom zadneho filmu, ktery by se tykal Lascaux, nicmene Werner Herzog v roce 2010 natocil dokument o podobne jeskyni Chauvet.

Pokracovani puvodniho Crystal Key se od sveho predchudce do znacne miry odpoutalo a dalo by se rict, ze nezustal kamen na kameni. Ano, hned na samem zacatku ziskate onen titulni klic a projdete portalem, tim ale veskere cestovani vesmirem prakticky konci. Kde v prvnim dile byly svety tri + padouchova vesmirna lod, zustava vpodstate jen svet zvany Geshon. Navzdory tomu, co se pise zde v popisku i na Mobygames, zbyle lokace uz vetsinou dalsi svety nejsou (ok, pokud chcete byt ultra presni, mame tu jednu ulici ve svete Evany, kde hra zacina; jednu obrazovku sveta, kam se dostanete portalem z Evany; vezeni nepratelske rasy, ktere tvori jen par mistnosti; nejvetsi prostor pak dostava samotny svet Geshon, ktery jediny ma mapu.

Na adventuru je tu neobvykle vysoky pocet dopravnich prostredku krome nejruznejsich portalu je to motorovy clun, jetpack a lodka z velkeho listu a do nekterych lokaci se po jejich objeveni da dostat i vice zpusoby. Obecne se da rict, ze je druhy dil daleko rozsahlejsi, nez dil prvni, ubylo i nechutnych bez-navodu-ani-ranu hadanek zalozenych na lusteni mimozemskeho pisma.

Jestli se zlepsilo graficke zpracovani, tot otazka - uz neni nutne hrat v klasickem rozliseni starych FMV adventur v cernote obtekajici obdelnik 10x4 cm (odhad), lokace se ale ve vetsine pripadu daji tezko oznacit za atraktivni. A i kdyz zrovna nejsme v korodujicim leseni nebo na pousti, porad pusobi barvy az na par vyjimek (zaliti kvetin v poustnim domku) hodne nevyrazne. Nektere postavy jakoby vystoupily z hry Egypt, vcetne otravneho zvyku po-prvnim-kliknuti-se-postavim-po druhem-ti-neco-reknu. Vetsinou to delaji lide a ne mimozemstane, a vzhledem k nepritomnosti alienu je nejspis jasne, ktera bije:-) Uplna copy-pasta to ale nastesti neni, prevleknout se NPCcka nastesti stacila.

Hudbu musim opet odepsat jako dost nevyraznou, vetsiho prostoru tu tentokrat dostal dabing. O to vic prasti do oci postava jisteho doktora, ktery spolu se svym barakem pusobi v danem svete extremne nepatricne - nikdo mi nenamluvi, ze ta postava neni utajeny pozemstan!

Otazkou je, nakolik se na vysledne podobe podilelo Kheops studio, protoze zde nenajdeme prakticky zadny z jeijch trademarku....

Rozpolcenost. To je to spravne slovo. U pribehu si nejsem jisty, jestli je chytlavy, nebo vlastne jen davno ohrana pisnicka. Cestovani mezi svety/planetami ano, ale jsou tu vlastne jen tri plus vesmirna lod padoucha, se kterym na(ne)stesti protagonista ani neprijde do kontaktu a ktery je nakonec i bezkontaktne zlikvidovan (elaboratni vyuziti holografickeho zarizeni, osobniho teleporteru a umele vyvolaneho nouzoveho signalu). Ac mam sci-fi rad a adventury tez, mam proste pocit, ze se zustalo jen na pul cesty.

Obtiznost puzzlu spociva v prvni rade v nesrozumitelnosti mimozemskych znaku (ovsem jakmile clovek prijde na to, ze si staci jen poznacit/udelat screenshot znacek a ty pak zadat, jazyk znati netreba, potize odpadaji) a predevsim ve fyzicke manipulaci s pakami, na ktere obcas nestaci jen kliknout, ale primo jimi tahem mysi manipulovat. Ono to nezni nijak strasne, ale hlavne centrovani svetelneho bodu za pomoci sroubovaku jakozto nahrazkou za ulomenou paku je neuveritelny opruz.

Hry tohoto typu hodne stavi na grafice a hudbe. Grafika pusobi bohuzel uz hodne zasle, hrani v mini okne nepotesi, hudba zazni jen obcas a az na vyjimky neni prilis pametihodna. A nakonec je nutne zminit i neustale vymenovani cedecek (dvou) - startovaci lokace a poust jsou na prvnim, dzungle s vodnim mestem a Ozgarova lod na druhem.

PS, jeste o jedne nedomyslenosti se musim zminit. Kdyz si clovek odskoci do menu, aby si ulozil hru, tak uz se nedostane zpet - musi se zpet do hry dostat nactenim prave ulozene pozice.

Asi takhle, nebyt to od Kheops Studia, davam ruce pryc. Vcelku hezky renderovana nuda s minimem jakehokoli pribehu (rodinka se hada o dedictvi, vice se ani moc z deniku ani z nekolika dopisu vycist neda). Popravde jsem zvladl sam vyresit jen tri hadanky z celkovych 26 a ke zbytku jsem si vzal navod, protoze me to proste nebavilo. Vpodstate nejlip krome grafiky (to sidlo vypada hodne dobre) me nejvic drzel hlas hlavniho protagonisty, ktery v anglickem dabingu pripominal Pavla Travnicka. Jeste nikdy jsem nezazil, aby odhrkany prednes misto pokazeni dojmu z projevu naopak vypovidal o charakteru dabovane postavy. Jinak spoileroidni glosa na zaver - zcela prekvapive muzete urcit po nalezeni posledni vule dedice. Vetsina ze zainteresovanych dedictvi zcela neprekvapive rozfofruje, oblibena neter necha postavit stryci mauzoleum, pripadne lze jako jedineho dedice urcit sam sebe a jeste si to vytisknout na tiskarne. Tak nevim, jestli tahle odskrtnuta fajfka za dohrani stala za to...

PS, pro uplnost dodam, ze UPA navazuje na starsi hru z roku 2000, nazvanou pouze Safecracker - a co se inventare tyce, pouzite stopy (kody a dokumenty obsahujici reseni) na rozdil od predmetu nemizi, jen jsou preskrtnuty rudym krizkem. Zajimave, neobvykle, ale zcela zbytecne novum...