S novejsimi hrami od Bioware se to ma, alespon u mne, nasledovne: na prvni pohled me odpudi, pak se k danemu titulu po nejake dobe vratim a vezmu jej na milost, aby si mne pak hra postupne ziskala a dokonce i potesila.
U DAII tento postup trval zdaleka nejdele (pokud nepocitam Neverwinter Nights, kde jsem se ani nedostal z druheho aktu). Vicemene namlsan Origins jsem se rozhodl zkusit si i demo dvojky (kdyz uz nic, abych odemkl cosi pro Mass Effect 2). Demo vybira samotny zacatek dvojky, coz je na jedne strane zcela pochopitelne, pokud nechcete ukazat to nejlepsi a predevsim se vmestnat do nejakeho kratkeho casoveho useku; duvod, proc se na RPG (a adventury) dema moc nedelaji. Na strane druhe je to taky ta nejhorsi pasaz z cele hry vizualne i co se herni naplne tyce.
Plna hra nastesti nabizi hned od zacatku moznost snizeni obtiznosti, ktera zredukuje boje na unosnou miru. Nepratele se sice stale objevuji ve vlnach a ano, vynoruji se odnikud, ale prinejmensim netrvaji tak dlouho a je mozno se dostat k zajimavejsim pasazim, jako treba pribehu a dialogum. Prave pribeh a dialogy jsou tim, co mne udrzelo az do konce.
Svet Thedasu nebyl nikdy prilis vesele misto, je ale fascinujici, jak moc prave ted jde s Kirkwallem vsechno do kopru a neda se s tim absolutne nic udelat. Jestli v necem serie Dragon Age prekracuje Baldur’s Gate, je to predevsim v pribehu, jeho vypraveni a ve world buildingu obecne. Naopak selhava ve skoro ve vsem, co cini hru hrou.
Se vsemi DLC jsem v DAII nahral kolem 46 hodin a docela me mrzi, ze posledni planovane DLC, Exalted March, bylo nakonec stopnute. Ale pry pribeh presunuli do Inquisition, tak uvidime (i kdyz asi si dam nejaky ten rok pauzu, aby mezitim cena klesla na ctvrtinu a ja mohl hrat vse pokupe, vsechna DLC).
Postava: Male Hawke, Mage
Oblibeni sidekickove: Varic, Aveline, Anders, Dog (presun z postavy do ability rozhodne kvituji s povdekem)
Romance: Merril
Sided with: Mages
U DAII tento postup trval zdaleka nejdele (pokud nepocitam Neverwinter Nights, kde jsem se ani nedostal z druheho aktu). Vicemene namlsan Origins jsem se rozhodl zkusit si i demo dvojky (kdyz uz nic, abych odemkl cosi pro Mass Effect 2). Demo vybira samotny zacatek dvojky, coz je na jedne strane zcela pochopitelne, pokud nechcete ukazat to nejlepsi a predevsim se vmestnat do nejakeho kratkeho casoveho useku; duvod, proc se na RPG (a adventury) dema moc nedelaji. Na strane druhe je to taky ta nejhorsi pasaz z cele hry vizualne i co se herni naplne tyce.
Plna hra nastesti nabizi hned od zacatku moznost snizeni obtiznosti, ktera zredukuje boje na unosnou miru. Nepratele se sice stale objevuji ve vlnach a ano, vynoruji se odnikud, ale prinejmensim netrvaji tak dlouho a je mozno se dostat k zajimavejsim pasazim, jako treba pribehu a dialogum. Prave pribeh a dialogy jsou tim, co mne udrzelo az do konce.
Svet Thedasu nebyl nikdy prilis vesele misto, je ale fascinujici, jak moc prave ted jde s Kirkwallem vsechno do kopru a neda se s tim absolutne nic udelat. Jestli v necem serie Dragon Age prekracuje Baldur’s Gate, je to predevsim v pribehu, jeho vypraveni a ve world buildingu obecne. Naopak selhava ve skoro ve vsem, co cini hru hrou.
Se vsemi DLC jsem v DAII nahral kolem 46 hodin a docela me mrzi, ze posledni planovane DLC, Exalted March, bylo nakonec stopnute. Ale pry pribeh presunuli do Inquisition, tak uvidime (i kdyz asi si dam nejaky ten rok pauzu, aby mezitim cena klesla na ctvrtinu a ja mohl hrat vse pokupe, vsechna DLC).
Postava: Male Hawke, Mage
Oblibeni sidekickove: Varic, Aveline, Anders, Dog (presun z postavy do ability rozhodne kvituji s povdekem)
Romance: Merril
Sided with: Mages
XING: The Land Beyond