Později, na přelomu milénia, kdy 486 byla obstarožním železem, jsem právě jednu takovou dostal. Největšími pařbami pro mě byly, kromě výše jmenovaných, legendární Stunts, Spear of Destiny spolu s Wolfenstein 3D, českou hříčkou Vlak, úžasným Dyna Blaster a relativně neznámým Word Rescue. O novějších hrách jsem si tak spíše četl v časopisu Level.
Se začátkem roku 2003 přišlo konečně nové, byť velmi skromné PC. Najednou jsem mohl začít hrát všechny ty krásné a barevné 3D hry (vylodění v Medal of Honor: Allied Assault , Mafia: The City of Lost Heaven, Freelancer, NHL 2002, Grand Theft Auto III, návrat na Wolfenstein).
V počátcích pro mě byly zásadní demoverze na CD k časopisům. Ty jsem zvládl hrát hodiny a hodiny, neustále dokola (zejména to k Mafii, kde jsem se vždy flákal po Lost Haven, místo plnění mise). Většina z mých stovkových her pochází právě z této éry. Na konci roku 2003 jsem navíc okusil úplně první RPG (a navíc ze světa Hvězdných válek) - Star Wars: Knights of the Old Republic. Díky kultuře diskmagů a především diskmagu Commando, kde šéfredaktoroval Memphis, jsem pak nakonec objevil i Databázi her.
Nejoblíbenější hry z období 2000-2010.
Od té doby se mnohé změnilo. S koncem střední jsem přestal postupně hrát úplně a změnilo se to až relativně nedávno. Na hry je času méně, proměnila se jak herní scéna, tak i mé preference, ale hry pořád mají svoje skromné místo mezi mými volnočasovými aktivitami. 3D akce, RPG, adventury a dobré arkádové závody jsou stále mému srdci nejblíže. Snažím se jak věnovat relativně novějším hrám, tak se vracet k těm starším. A mezi tím vším o hrách taky rád sem tam diskutuji.
Volné pásmo
Poslední dobou jsem objevil kouzlo starších konzolí.
Tady Auto Modellista.
Často se kochám a típnu screenshot.
Rád se zaposlouchám do herních soundtracků.
