Zpočátku mě Hitman Sniper bavil a snažil jsem se plnit všechny hlavní i vedlejší úkoly (jejichž obtížnost strmě roste). Po chvíli se ale dostaví nuda a frustrace pramenící z jednoho jediného prostředí futursitického města a neskutečně otráví urputná snaha tvůrců vymámit z vás peníze na lepší zbraň, lepší náboje, lootbox jeden, druhý... Dokonce jsem se v jednu chvíli bál, abych omylem nekoupil nějakou hloupou pušku za více než tisíc korun. To totiž na iOS/iPadOS není úplně tak těžké. :) Hru in-app purchases kompletně zabily a pro mě zde vždy znamenají rychlý uninstall. Škoda. Radši bych zaplatil pár korun a nenechal se otravovat, ale business model je prostě business model...

Nebýt toho, že byl "Atentát“ v balíčku her od itch.io, asi bych se ke hře nedostal. Nálepka výukové hry od Univerzity Karlovy mě nelákala. Zaprvé jsem se bál, že bude historicky plytká, určená spíš lidem, kteří o daném období nevědí téměř nic. Druhak jsem pojal podezření, že hratelností bude mdlá a půjde spíše o povrchní klikání. Po odehrání jsem rád, že jsem se v obojím mýlil.

Perspektivou neznámého hrdiny/hrdinky sledujeme poměrně civilní a uvěřitelný příběh svého dědečka, který byl v den atentátu na říšského protektora zatčen a skončil v koncentračních táborech a vězeních. Zdárně se dostal domů, nicméně jeho příběh a hlavně důvody jeho zatčení nám nejsou známy.

Tady přichází první velké mínus. Je spíše méně uvěřitelné, že by se dědeček s oněmi důvody babičce, která ve hře vystupuje a kterou zpovídáte, nesvěřil. Je jasné, že to dává vzniknout zápletce a pátrání. Napadá mě však hned několik cest, jak se této berličky dalo zbavit. Škoda, že to podlamuje důvěryhodnost jinak reálně vyznívajícího příběhu, kde absentuje patos, fráze a laciná snaha vzdělávat. Pátrání a skládání střípků k sobě je ale i tak zábavné a rozuzlení, které u mě přišlo po nějakých třech hodinách, mi dalo pocit zadostiučinění. Chválím autenticky mluvící herce, jejichž přednes má k dokonalosti a uhlazenosti daleko.

Hratelnostně jsem byl překvapen, jak kombinace hraných rozhovorů ze současnosti, komiksových úryvků z minulosti a občasných miniher dobře fungovala. Nikdo na vás netlačí, penalizace za chyby v podobě nesprávných a/nebo nevhodných odpovědí v rozhovorech není veliká (spočívá v opětovném hraní miniher). Navíc úroveň obtížnosti rozhovorů je tak akorát. Musíte dávat pozor, ale tipuji, že i bez hlubší znalosti reálií dané doby není problém získat napoprvé všechny indicie. Na konci hry mi chyběla jedna jediná.

Finálně bych snad vytkl dost stručnou encyklopedii a relativní krátkost hry, která výsledek posouvá ke zdařilému kousku, leč stále spíše experimentálnější povahy.

inbento (ano, s malým i) mě zaujalo už před nějakým časem, a to obrázky ze hry. Nebylo to kvůli nezvyklému, atraktivnímu nebo uměleckému zpracování. Jde o spíše o to, že už několik prvních obrázků jasně a čistě komunikuje, jak se bude hra hrát a o co tady jde. V tom je její plus a zároveň je to velmi zdravý předpoklad pro hru logického žánru. Duplikovat popis tedy cenu nemá - zaměřme se na samotné dojmy.

Předně, hra je stoprocentně orientovaná na samotné hádanky. Předěly mezi každou ze čtrnácti kapitol nemají hlubší pointu a v zásadě by tu být ani vůbec nemusely. Hře ale neubírají a trvají jen pár vteřin.

Co tedy puzzly samotné? Jádrem toho, aby všech 126 levelů bylo zábavných je určitě křivka učení, tedy to, jak se hře daří přidávat nové a nové mechaniky a jak se vy mezitím učíte těžší úrovně zdolávat. To se autorům minimálně u mě trefit nepodařilo. Spousta úrovní byla až příliš lehká, ale čas od času přišel "zákys". Objektivně vidím nevýhodu také v cca 5. až 12. kapitole, kdy se neobjeví žádný nový prvek nebo výrazná změna designu kostiček a je třeba si Inbento dávkovat postupně, jen po pár úrovních. Tempo tady výrazně ztrácí a k dohrání posledních tří kapitol jsem se vrátil až po dvou týdnech. V samém závěru se ale objeví nový nástroj a úplně finální dojem to výrazně napravilo. K dobru je třeba též přidat, že pro postup dále není třeba zdolat nutně všechny úrovně.

Celkově jde o řemeslně zvládnutou a nadprůměrnou logickou hru, na kterou ale relativně rychle zapomenu.