Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

« Novější Starší »

Call of Duty: World at War

  • PC 80
S příchodem nového železa se přirozeně otevřela větší nabídka her, které na počítači rozjedu. Válečné střílečky jsem měl rád vždycky a když se tedy naskytla možnost zahrát si World at War, neváhal jsem. A jelikož je WaW hra krátká, dovolím si ji odbýt i krátkým komentářem. Od WaW jsem nečekal nic jiného než jakýsi remake/mix předchozích dvou WWII dílů. A to jsem taky dostal. Bohužel, i přes řemeslně dobře odvedené skripty, grafiku i ozvučení jsem se nemohl vymanit z pocitu (faktu?), že jsem vše už jednou viděl (ruské mise v předchozích CoD, americké zase v Pacific Assault). Navíc jsem narazil i na poměrně netriviální bugy (hned v první ruské misi), které mě donutily misi rozehrát asi třikrát, což oním dojmem dobře odvedené práce mírně otřáslo. Nadávat na osmihodinovou herní dobu je asi zbytečnost, poněvadž se v žánru moderních FPS stala už jakýmsi standardem. V porovnání s Modern Warfare tak jde spíše o krok zpět. To ale neznamená, že by hra nebyla nadprůměrná a zabavná.

Napsáno 18.2.2012.

Pro: atmosféra, audiovizuál

Proti: už to tu ne jednou bylo, krátké, nepříjemné bugy

+13

Alternativa

  • PC 80
Alternativa mě už při oznámení lákala především nevšedním prostředím Prahy v roce 2045. Jde o pěkný nápad, nicméně si myslím, že ho autoři nevytěžili dostatečně a nebýt opuštěné Kotvy a Hradu v pozadí jedné lokace, stověžatou metropoli skoro nic nepřipomíná. Adventura je až nápadně podobná jednomu z předchozích počinů Centauri - mnou oblíbenému Memento Mori. Vždyť obě hry sdílejí stejný engine - CPAL3D. Ten už má přece jenom nějaký ten rok za sebou a absence možnosti nastavit vyšší rozlišení mě vyloženě štvala. I modely postav a předrenderované lokace těžko někoho nadchnou. Navíc, jak píše Pitva, celý svět je až ostudně malý a prázdný, postav ve hře potkáte okolo desítky. Ani rozhovory nejsou kdovíjak rozsáhlé a kromě pár míst, kde vaše odpověď rozhoduje o životu a smrti hlavního hrdiny nelze hovořit o jakékoliv interaktivitě. Na hře je zkrátka vidět, že šlo pouze o projekt, jenž vývojářům pomůže zafinancovat vývoj Memento Mori 2. I tak jde ale mírně nadprůměrnou adventuru, kterou jsem i navzdory všem výše zmíněným chybám dohrál jedním dechem během vánočních svátků. Pozn. Relativně otevřený konec nasvědčuje, že vývojáři možná počítali s pokračováním. Pochybuji ale, že se ho někdy dočkáme. :(

Napsáno 26.12.2011.

Pro: Praha v roce 2045, příběh, přístupné i nezkušeným adventuristům, herní doba cca 11 hodin

Proti: přežitý engine, prázdnota lokací, nepřesvědčivý konec

+8

NightSky

  • PC 60
Plošinovky nemám příliš v lásce, ale NightSky mi už od začátku připomínal mnou oblíbeného Gumboye. Dal jsem tedy hře šanci a neprohloupil jsem. Zdánlivě stereotypní ježdění s kuličkou se poměrně rychle mění v solidní zábavu. Častokrát je potřeba úroveň prokoulet s určitým načasováním a rychlostí a postup promyslet. Na pár místech jsem se i docela slušně zasekl. Celou hrou se line pohodová hratelnost a i když jsem málokdy dokázal NightSky hrát déle něž několik desítek minut, vždy jsem se k němu rád vracel. Audiovizuál potěší, ale překvapí pouze občas. Co překvapí určitě, je vcelku slušná délka hry (5 hodin odhadem). Navíc si můžete projet hru v módu pro pokročilé, kdy úrovně budou trošičku odlišné a samo sebou obtížnější. K tomu všemu je tu ještě bonusový level, pro jehož dokončení je potřeba získat v průběhu hry skryté hvězdičky. Taktéž oceňuji save systém hry – ukládá se téměř po každé obtížnější obrazovce a úroveň tak nemusíte dohrávat celou. Shrnuto a podtrženo, NightSky není ničím revolučním, přesto stojí za zahrání. Ať už máte rádi plošinovky, fandíte indie scéně nebo prostě jen hledáte oddechovou hru u které tu a tam musíte zapojit šedou kůru mozkovou. Zkuste alespoň demo.

Napsáno 15.7.2011.
+6

Unreal II: The Awakening

  • PC 60
Kdybych chtěl komentář odbýt jedinou větou, pak bych napsal něco ve smyslu „slušná sci-fi střílečka“ a mohl bych skončit... přesunutím do diskuse. Pokusím se tedy mé stanovisko kapku rozvést. Unreal II v žádném případě neboří představy o FPS žánru. Prakticky každý moment hry jsme měli tu možnost vidět i jinde, což platí jak o příběhu, tak hratelnosti. Hlavní story o hledání sedmi kusů artefaktu je jasným vzkazem vývojářů pařanům, že milovníci kvalitního vyprávění by se spíš něž do The Awakening měly pustit do nějaké adventury. O to víc pak překvapí závěr hry, jenž přirozeně vyzrazovat nebudu (ne, opravdu ne), ale o němž řeknu jen to, že je vcelku emotivní a vůbec bych ho do Unreal hry netipoval. Dost ale tlachání o dějové lince, jde se střílet! Ptáte se koho? Otravné žoldáky a ještě otravnější alieny. Mimochodem, svět budoucnosti sice dovolí lidem nosit na sobě 15 centimetrů brnění, ale s gramotností to půjde napříč galaktickými rasami z kopce. Ano, nepřátelé i parťáci, které občas budete mít pod palcem (občas = 1) jsou tupí jak tágo. To ale ani tak nevadí. Hlavním mínusem je totiž nesnesitelná leh... krátkost hry – kolem 6 hodin. Rozhodně se vyvarujte nejnižší obtížnosti – nenechte se zmást úvodní úrovní s tuhými Skaarji! Na druhou stranu nejspíše díky kratšímu hernímu času můžeme hře vděčit za poměrně vypiplaná prostředí, na něž je i dnes radost pohledět a o něco menší radost je zkoumat (pozor, zeď!) . Pochvalu si též zaslouží perfektní zbraňový arzenál, se kterým je doslova radost kosit úrodu. Osobně je mým favoritem plamenomet - k mému údivu překonal i ten z Return to Castle Wolfenstein. Na závěr bych chtěl vývojáře pochválit, že se snažili bezduché střílení proložit neakčními pasážemi. Mezi každou misí si tak můžete popovídat s členy posádky Atlantis. Nic, co by adventuristy zvedlo ze židle, ale v FPS takovéhoto ražení jde o příjemné zpestření. Kdo od Unreal dvojky čekal kdovíco, musí být zklamán. Já jsem ale neočekával nic a byl jsem mile překvapen. Žádné techdemo, žádná revoulce, ale mírně nadprůměrná, krátko se hrající a dobře vypadající sájns fikšn střílenice.

Napsáno 8.6.2011.

Pro: grafika, zbraně, neakční pasáže na Atlantisu, konec hry

Proti: krátké, AI tupější než obvykle, lineární, hudbu moc neuslyšíte

+9

Advent Rising

  • PC 70
Škoda přeškoda. Při pohledu na Advent Rising se neubráním dojmu, že mít hra lepšího game designéra, šlo by hodnocení o minimálně deset procent nahoru. O čem je řeč? O stereotypu. Hra se sice tváří, že máte mnoho možností jak se s návalem emzáků vypořádat, ale ve výsledku je boj snad ještě nudnější než v Halo, kde se ostatně tvůrci mohutně inspirovali. V první misi jsem si pochvaloval akci. V dalších jsem byl rád za každé oživení (bugina, střílna) a v posledních chvílích jsem už vyloženě nesnášel, když došlo na ozbrojený konflikt. Bohužel, právě na boji celá hratelnost stojí. Úkoly pouze tento fakt maskují. Pro PC hráče jsou též mínusem typické neduhy spojené s konverzí z konzole. V tomto případě především ovládání a neostré textury. Chekpointový save systém naopak nevadí, protože se hra ukládá automaticky téměř na každém rohu. Ačkoliv nedetailní, grafika dokáže často vykouzlit malebné scenérie (vzdušné město, vulkán). Hudba (převážně chorály) je na špičkové úrovni a dle mého jde o jeden z nejlepších herních soundtracků (měl ho na svědomí hollywoodský orchestr a vyšel i samostatně). Příběh, na kterém se podílel O. S. Card, není nijak převratný, ale díky vynikajícím filmečkům to hře šmahem odpustíte. Intro mi svou kvalitou vyloženě vyrazilo dech (s přihlédnutím k roku vydání). Navíc si cutscén užijete až až, protože hra jimi rozhodně nešetří. Opět ale škoda toho, že nejsou v lepším rozlišení, neboť zubatá grafika na atmosféře příliš nepřidává. Nakonec ještě zmíním délku hry – hrál jsem nejdříve na Medium, následně jsem přešel na Easy a herní doba se pohybovala okolo pěti hodin. Klasické „To be continued“ je o to hořčejší, uvědomíme-li si fakt, že pokračování už se nedočkáme. Advent Rising je typickým příkladem hry, kterou potopil přehnaný hype. Budete-li ale přistupovat ke hře bez předsudků a nečekáte od ní další Mass Effect, můžete se u ní na několik málo hodin vcelku slušně zabavit.

Napsáno 27.5.2011.

Pro: hudba, cutscény

Proti: stereotyp boje, nedetailní textury, krátká herní doba

+3

Rogue Trooper

  • PC 70
Rogue Trooper byla v době vydání vcelku nenápadná hra o které jsem osobně slyšel až ve chvíli, kdy vyšla. Podle obrázků nepříliš pěkně vypadající hra, která nesklízela kdovíjaká hodnocení mi v tehdejší době přímo ukázkově unikla mezi prsty a dostal jsem se k ní vlastně až díky Databázi. Začnu negativy. Herní doba 6 hodin? Mise za 9 minut? Chápu, že prvotřídní bonbón je lepší než kotel UHO, ale RT ani v závěru nevystřílel zásobník zábavy. Navíc musím souhlasit s Malignusem, že hra je i dost jednoduchá, takže zdaleka ne všechny schopnosti a vylepšení využijete, poněvadž si většinou vystačíte s kombinací samopal + sniperka. Jinak vcelku povedené hře musím ještě vyčíst častá klišé (jeden příklad za všechny: mise v jedoucím vlaku). Jinak ale převažují pozitiva: Grafika mnohdy překvapí zajímavými efekty či hrou světel a stínů (na tehdejší dobu), na druhou stranu textury jsou celkem blivajs. To, co RT vynáší do nadprůměru je hratelnost. Celou dobu máte zkrátka pocit, že jste opravdu uprostřed obrovského konfliktu a pocit z boje je výtečný (srovnal bych s akcí F.E.A.R.). Přispívá k tomu i celkem slušná AI, která se kryje, utíká před vybuchujícími soudruhy a používá rozumně granáty. Řeč je ale pouze o enemácích, spolubojovníci představují pravý opak – vyloženě vyhledávají příležitosti k umírání. Plusem je i snaha autorů trochu využít universum a nechat hráče odemykat položky v encyklopedii. Taktéž se nedá říct, že by hra byť v jediném okamžiku ztratila něco z tempa. Vždy máte co dělat a rozhodně se nenudíte. Trochu sice zamrzí, že příběh je celkem o ničem, na druhou stranu mi to po pár misích celkem přestalo vadit a místo čučení na videosekvence jsem prásknul do mezerníku a jal se užívat frenetické akce za zvukového doprovodu rozličných palných zbraní. Z celkem zapomenuté hry se tedy vyklubala když ne prvotřídní, tak alespoň nadprůměrně hratelná střílenice, která stojí za hřích (zahrání). Jděte do toho!

Napsáno 17.5.2011.

Pro: hratelnost

Proti: krátké a jednoduché, nic moc příběh

+3

Samorost

  • PC 80
Ne, tahle hra (spíše je na místě Tulareanusovo hříčka) není o příběhu, náročných puzzlech a herní době sahajících do řádu hodin. Samorost je o grafice. O grafice, kterou si v klidu troufnu označit za uměleckou. Nevídaný počin po výtvarné stránce, po všech ostatních už pouze průměrný. Jako by na tom ale u takovéhle hry záleželo. Tahle hra je POUZE o vizuálu, má jí tedy cenu vytýkat, že všude jinde kulhá? IMHO ne. Co prosím? Že jste Samorosta ještě nehráli? Okamžitě napravte! Možná, že vám Amanita Design svým pojetím "grafična" otevřou oči a ukážou vám, že vrchol grafiky netkví v přepálených pastelových barvách rozpatlaných v chaosu bloom efektů a HDR.

Napsáno 2.4.2011
+7

Parkan II

  • PC --
Nechci nijak paušalizovat ani urážet národy, ale ruský projekt Parkan II je dalším učebnicovým příkladem hry zabité megalomanstvím svých autorů, tak typickým pro hry z ruské budgetové produkce. Moje představy o vývoji této hry jistě nebudou daleko od pravdy. Kdesi na začátku se parta z Nikity rozhodla trumfnout Dereka Smarta a se stejnou vervou (blbostí) se vrhla do vývoje super-über-mega velkýho vesmírnýho simulátoru. Že při vývoji v ruce otáčí každičký rubl a nemají za sebou žádné či pramalé zkušenosti je jim přirozeně šumák. Že další takových zoufalců (nemalá část ruské produkce + Derek) už tu bylo hodně si nepřipouští/neví/ignorují. Jak to asi dopadne? Parkan je veskrze smutná hra. Ne grafikou, zvukem, příběhem ani hratelností, ale především všudypřítomným pocitem, že jde jen o prázdnou pozlacenou schránku, která si na komplexního nástupce Elite a Freelanceru pouze hraje. Po přistání na první planetě si řeknete, že pobíhat po různých planetách a dobývat základny může být fajn. Taktéž pobíhání po vesmírných lodích působí celkem svěže. Vždyť kdy naposled vyšel simulátor, který by to umožňoval? Oblak nadšení se však rozplyne ve chvíli, kdy zjistíte, že všechny planety se liší jen barvou nebe a trávy, základny a plavidla jsou vevnitř identické, boj nudný a questy nic neříkající a opět příliš generické. V obklíčení takovou šedí se prokousávat příběhem bude chtít jen málokomu. A právě v tom tkví kámen úrazu Parkanu II. Autoři si zkrátka vzali příliš velké sousto. Výsledek je tak nemastný neslaný a nemá šanci zaujmout. Pro milovníky vesmírných simulátorů tak stále zústává nejlepší volbou Freelancer či něco ze série X.

Napsáno 24.1.2011.

Pro: rozlehlý vesmír, spusta questů, nenáročné na HW

Proti: stereotyp, generický obsah, nedosahuje kvalit ostatních vesmírných simulátorů

+3

Condemned: Criminal Origins

  • PC 50
Condemned vypadal z popisu jako zajímavá hra. Šel jsem tudíž do dema a dojmy byly vcelku dobré. Ethan sebou nosí príma nádobíčko, grafika ujde, hýbe se to a přístup hry ke zbraním je celkem cool. Navíc hodnocení jsou dost slušná. Zpočátku mi to ani moc nepřišlo, ale čím dál jsem byl, tím víc bilo do očí to nebetyčné množství feťáků (o nichž se jen tak zmíní polda na začátku). V každé misi je jich asi 100. Všichni vypadají cca stejně a vy máte vývojářům sežrat, že jakmile se zavře jedno křídlo knihovny, už je tam kopa zombáků a čeká na oběti. Samozřejmě fetují zásadně písmenka z knížek. Vyšetřování je navíc pro mimina, páč vám hra vždycky řekne KDE, KDY a CO. V praxi to vypadá tak, že jste uprostřed chodby, obrazovka se rozbluruje (jak mě už tenhle efekt sejří) a úderem do klávesy T Ethan (to je hl. hrdina – btw širší než vyšší, stejně jako jeho kámoška na drátě – FBI asi dobře vaří) vyndá správný tool a na prostoru 2x2 metry má hledat stopu, což je challenge jak vyšitá. Zbývá z toho tedy prachobyčejná akce ve které se řežete hřebíky a sekerou a pobíháte v tom nejnechutnějším prostředí, co existuje (plesnivé sprchy, zašpiněné ruiny obchodů etc.). Přichází znechucení. Pocity jsou podobné těm u hororu Karanténa. Ze začátku jste zvědaví, o co jde a na poprvé se dokonce leknete. V půlce na vás film vychrstne příčinu všeho zla a zbytek už jen bez zájmu dokoukáte a u každého dalšího zombíka/závisláka/whatever si říkáte: „Už ne, prosím!“ Ze 75 % lítá hodnocení na 70, později dokonce na 65. Bystří si jistě všimli, že jsem finálně napařil za 50. Proč? PROTOŽE SAKRA LEVEL DESIGN! Ten je na úrovni Doom dvojky. Místo barevných klíčů hledáte tu páčidlo, příp. koště nebo požárnickou sekeru, abyste rozbili dveře dál. Naštěstí nemusíte nikdy hledat moc dlouho, za což vývojářům patří mé nesmělé děkuji. Ono udělat hru v hnusném prostředí a ve tmě a ještě chtít po hráči něco hledat, to by mohlo být o dost tragičtější. Vrcholem je ovšem poslední mise. Nezpůsobím snad nikomu újmu, když prásknu hned, že se odehrává v noci a venku a je plná zombáků. Grafika tady jde úplně do háje do dob minulého století a level je tvořen pouze koridory z dřevěných plotů. Na vás se valí další a další potvory a to nemá konce. Když i ten nakonec přijde (sic slabý a nedotažený), je to jako vysvobození! Kdyby se tak Monolith (ano, to jsou tvůrci úžasného No One Lives Forever, takhle klesli!) věnovali všemu ve hře tak, jako nepodstatnému (i když pěknému) detailu, že si avatar vidí na nohy, mohlo to dopadnout jinak. Takhle vážně netuším, odkud se berou tak vysoká hodnocení, protože i datadisky k F.E.A.R. byli o třídu lepší.

Napsáno 28.7.2010.
+2 +3 −1

Tomb Raider: Anniversary

  • PC 80
Tomb Raider: Legend byl první hrou s Larou Croft, kterou jsem hrál a pařbu jsem si náležitě užíval. Bohužel, bez ohledu na kvality hry to byla pařba krátká (asi 7 hodin). Zákonitě jsem se tedy začal ohlížet po dalším dobrodružství slavné archeoložky. Zpátky v čase jsem chtít nechtěl, a tak logicky můj zrak padl na Anniversary. Vzhledem k tomu, že jde o remake jedničky, čekal jsem ústup z dynamické hratelnosti Legendu. To se taky potvrdilo. Anniversary disponuje méně cutscénami a hratelnost je leckdy dost stereotypní, protože mise jsou pořádně rozlehlé a nezřídka trvají i 2 a více hodin. Rozhodně nelze celou hru, na rozdíl od Legendu, dojet na jeden zátah. Mě osobně trvalo dohrát hru téměř 14 hodin! To je nadprůměrný výsledek oproti Legendu a ostatním dnešním 3D akcím. Herní náplní je to jinak starý dobrý Tomb Raider. Lara skáče, střílí a luští hádanky, které jsou tentokrát větší, zajímavější a složitější. Rovněž skákací pasáže přiostřily a Lařin život často závisí i na správném načasování akrobatického čísla. Výtku mám k bossům, kteří mi přišli až přespříliš tuzí (když neznáte fígl). Tady musím souhlasit s Megastar. Často nastupuje frustrace a musím se prásknout, že jsem několikrát zcela srabácky použil návod. Graficky je na tom Anniversary stejně s Legendem, tedy až na vypnutou položku next-gen. Není to špatně, ale v dnešní době už engine nikoho ze židle nezvedne. Plusem je ale z toho vyplývající HW nenáročnost. Celkově mě Anniversary nezklamalo. Je sice o píď horší než předchozí díl, stále však jde o nadprůměrnou hru a povinnou gamesu pro všechny Tomb Raider pozitivní.

Napsáno 12.7.2010.

Pro: délka hry, HW nenáročnost, hodně skákání, zkrátka Tomb Raider :)

Proti: méně dialogů a cutscén, tuzí bossové, grafika nepřekvapí, hodně skákání

+5

Memento Mori

  • PC 90
Co se týče adventur, jsem nováčkem, a tak jsou mé znalosti tohoto, mnou do nedávné doby hodně opomíjeného žánru, dost chabé. Poslední dobou však adventurám přicházím na chuť. Kromě skvělého The Longest Journey a Posla Smrti k tomu přispělo svou měrou i Memento Mori. Ačkoliv hra nezapře svůj malý rozpočet a má své chyby, „zhltnul“ jsem ji takřka na posezení a řádně si ji užil. Důvod je prozaický: Memento Mori je jízda. Jízda v tom smyslu, že na žádném místě nezkysnete nepřiměřeně dlouho a příběh přirozeně plyne. Ne, že by se zde nenacházely hádanky, ale jsou udělány tak šikovně, abyste si po jejich zdolání připadali dostatečně důležitě, zároveň je však vyřešili do pěti minut. Jestliže doteď vaším pomocníkem při hraní adventur byl návod, zahoďte ho, tady není potřeba. Mimo jiné i díky možnosti zobrazit si všechna aktivní místa na monitoru. Příběh je veden v klasickém detektivně-mysteriózním duchu her typu Broken Sword. Žena a muž, každý s trochu jinými povahami a pátrající po celém světě. Na rozdíl od této legendární série se však dostanete do kůže obou protagonistů – Maxe i Lary, což hře dává o to větší spád. Zcela ve stylu seriálů končí epizoda vždy ve chvíli, kdy je to nejnapínavější. Autorům též nelze upřít snahu herní mechanismy ozvláštnit mezihrami, ty ovšem nepovažuji za nejšťastnější krok. Stejně tak musím zkritizovat příběh. Ten, jakkoliv se může zdá ze začátku dobrý, je pouhou vykradačkou stokrát viděného. Navíc konec mě osobně nepřinesl očekávanou satisfakci. Čekal jsem zkrátka velkolepější záhadu. Pomluvit musím i dabing, jenž mě na začátku hry praštil přes nos svým amatérismem. Postupem času jsem si však zvykl a herní charaktery mi přirostly k srdci. Přes všechny uvedené nedostatky pro mě Memento Mori zůstává nadprůměrným počinem, který mě upřímně překvapil a na nějž i přes značné výhrady budu rád vzpomínat.

Napsáno 7.7.2010

Pro: spád, nekomplikovanost

Proti: konec, dabing

+10

World of Subways Vol. 1: New York Underground

  • PC 30
Půjdu k rovnou k věci bez té zbytečné omáčky a knedlíku okolo... Zatímco hry jako Bus Driver nabízejí kromě jinak dost nudného ježdění něco navíc (v případě Bus Drivera to je žijící a uvěřitelné město) a dají se považovat za celkem dobrou relaxaci, tahle hra je prázdná jak nicota. U vlakových simulací je často problém neusnout. Je třeba vytvořit dobré scénáře, které stereotyp oživí. Taktéž přijde k duhu, když je z okýnka vlaku vidět něco zajímavého. Tady ovšem kde nic tu nic. Na stanici zahlásit, zavřít dveře a jet černý tunelem na další zastávku. Navíc, nebýt toho, že je na krabici napsáno New York, nevěděli byste, zda náhodu nejste v Budapešti. Ano, souprava krátce vyjede i na otevřená prostranství, ale poznání a satisfakci to nepřináší... leda tak nepřirozeně nízký framerate. Vůbec, graficky je hra léta za aktuálními trendy. Jediným shader efektem je přehnaný motion blur. Posledním hřebíkem do rakve jsou „mise“. V těch je nakonec úplně jedno kde jedete, za jakého počasí či denní doby, vždy to bude ta samá nuda, navíc challenge je nulová a za správný průjezd trati kromě zeleně ofajfkované tabulky nedostanete vůbec nic (a to si teď ani nejsem jist, zda tam zelené fajfky byly :-)). Uf, můj obdiv jestli jste ten výlev dočetli, už jsem se musel vyzpovídat.

Napsáno 30.6.2010.
+4

Contract J.A.C.K.

  • PC 40
Nehodlám se rozčilovat, neb po hraní téhle hry mám k infarktu myokardu nebezpečně blízko. Že C.O.N.T.R.A.C.T.J.A.C.K. bude slabota jsem tak nějak čekal, avšak realita mi vmetla do tváře krutou pravdu o vývojařích z Monolith - že po vydání skvělého NOLF jsou schopni klesnout na dno nejnižší a vydat slátaninu na úrovni borců z City Interactive. Celá hra je o jednom a tom samém - vystřílet vše živé. Takových her už bylo více a byly i dobře hodnocené, vždy však nabízely něco navíc - příběh, zajímavé prostředí... Contract J.A.C.K. nemá ani jedno. Nesympatický hrdina + recyklovaná prostředí z NOLFu = podprůměrná pařba => 40%

Napsáno 16.4.2010.

Pro: snad pasáže na motorce, tajné lokace...

Proti: nesympatický hrdina, stereotypní hratelnost, prostředí recykláty z NOLFu

+8

Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords

  • PC 100
Série KotOR patří k mým nejoblíbenějším. Ačkoliv zde RPG systém není kdovíjak propracovaný, obě hry mají svou neopakovatelnou atmosféru, která vás osloví i pokud nejste SW fanda (ovšem hru si potom tak neužijete). Skvělé je podle mě to, že přes spojení příběhu s prvním dílem se podařilo vytvořit zcela jinou, snad i "hutnější" atmosféru. Druhý díl tedy v tomto případě není známkou vyčpělosti tématu a nedostatku dalších nápadů. Svůj podíl na tom bezesporu má i fakt, že na Sith Lords nedělali lidé z BioWare, ale vývojáři z Obsidian. Ti taktéž nejsou žádní lamaři, ostatně spousta tamějších vývojářů z Bioware pochází. Schválně mi nabídněte jinou hru ve které je tak dokonale zobrazena melancholie světa zpustošeného válkou a děsem. V lidech je cítit zoufalství a na každém kroku k vám doléhají ozvěny konfliktu, na nějž mají vaši spolubojovníci, ale především hrdina sám, neblahé vzpomínky. Při vyslovení slova Malachor jde úsměv stranou a ukazuje se, že rány války nejdou zhojit tak lehce. Více než v prvním dílu je tak důraz kladen na psychiku a minulost vašich parťáků. Nově také lze z téměř všech spolucestovatelů udělat rytíře Jedi, případně Sithy. Systém vztahů s parťáky je ovšem chvílemi dost pro zlost. Někdy je dost složité nikoho nenaštvat a ke slovu přichází funkce load/save. I přes to, že jsem hru dohrál třikrát, nikdy se mi nepodařilo z Kreiy dostat podrobnosti o Revanově životě (kdyby někdo věděl, jak na to, napište mi do diskuse). Mnohem vážnější je ovšem nedodělanost hry, hlavně v pozdějších částech. Ta je vyloženě do očí bijící a je jedním z hlavních důvodů, proč je u mě dvojka trochu níž. Je to škoda o to víc, že scénáristé/ky měli co říct. Technicky se pokračování příliš neposunulo. Aurora engine byl pouze doplněn o pár efektů, nově například za postavami vlají pláště. Hudebně je hra na naprosté špici, a to i přesto, že se na soundtracku již nepodílel maestro Jeremy. Nové melodie jsou ovšem stejně tak dobré a některé ze starých v průběhu pařby také zazní. Dabing je tradičně špičkový. K mání je navíc, stejně jako u jedničky, vysoce kvalitní čeština. Hratelnosti možná trochu škodí přílišná jednoduchost a osobně mi též příliš nevyhovoval mega HUD, jenž zabírá velkou část obrazovky. Naproti tomu, tabulky v inventáři a obchodníků se roztáhly ke krajům obrazovky a v inventáři je více možností jak předměty roztřídit. Z důvodu nedodělanosti se také nevyhnete ojedinělým, avšak o to víc na***ím bugům. Důvodů proč hru rozehrát znovu je hned několik, mimo jiné i druhý konec. Stejně jako u KotOR 1 je kanonický ten za Light Side, ovšem tentokrát za ženu. To mi připomíná, že lze taktéž navázat víc než přátelský vztah a v závislosti na vámi zvoleném pohlaví se dokonce odvíjí přítomnost některých individuí ve vaší partě. Druhé a bohužel asi poslední putování Ebon Hawku mě stejně jako jednička nadchlo. Pro RPG a SW pozitivní jednoznačně must have titul. Quo vadis, vypovězený?

Napsáno 5.4.2010.

Pro: příběh, atmosféra, jsou to Star Wars, skvělá hudba, víc rozhovorů s parťáky

Proti: nedodělané, bugy, možná více lineární

+8

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

  • PC 100
Ačkoliv byl Max Payne jednou z prvních 3D akcí, které jsem dohrál, k druhému dílu jsem se dostal až teď. A stejně jako tehdy, Maxovo putování mě pohltilo a pustilo až na konci. Nutno ovšem říct, že to bylo po slabých pěti hodinách, což považuji za mínus. Hra sice díky tomu má spád a nenudí, pět hodin je však sakra málo. Hlavní podíl na tom má zejména nízká obtížnost. Tu si na začátku vybrat nemůžete a na těžší můžete začít až po prvním dohrání. Jinak je ovšem Max téměř po všech stránkách vynikající akcí, která se i dnes drží na vrcholu a která vynesla Remedy do hvězdných výšin. Opět zažijete noirovou atmosféru, tentokráte deštivého, New Yorku, v němž se odehrává příběh Maxe, opět plný konspirací a dějových zvratů, vyprávěný skrze komiksové předěly. Připočtěte si k tomu postavy, na jejichž tvorbě se podílely skuteční herci (mě však spíš sedl Max z prvního dílu, ale což), dabing na prvotřídní úrovni a hudbu podbarvující atmosféru. Vyjde vám zdaleka ne obyčejná střílečka. Samozřejmě, akční část je zpracována též na výtečnou a v kombinaci bullet-time + ragdoll jde často o skvělou podívanou. Hru bohužel shazuje jak již zmíněná krátkost způsobená nízkou challenge, tak nepříliš časté, ale přesto přítomné stereotypní pasáže (např. když Mona kryje Maxe na dvoře staveniště). Max Payne 1 mě zkrátka ve své době uchvátil víc a na delší dobu. Přesto je další kapitolka Maxova příběhu skvělým herním počinem, hratelností a atmosférou převyšující většinu současné produkce.

Napsáno 20.3.2010.

Pro: atmosféra, akce s bullet-time a ragdoll fyzikou, hudba, grafika

Proti: krátké (5 hodin), nízká challenge, pár stereotypních momentů

+12

No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way

  • PC 100
Jestliže jste četli můj komentář k prvnímu dílu, jistě víte, že se NOLF 1 stal jednou z mých nejoblíbenějších her. Logicky jsem tedy nemohl jinak, než se pustit do druhého dílu. Z komentů a příspěvku v diskusi jsem dostal dojem, že nové dobrodružství Cate není tak dobré jako jednička. Přistupoval jsem tedy ke hře s jistou obezřetností. První mise v Japonsku mě spíše odrazovala. Nějak mi to přišlo jiné než první díl. Atmosféra jakoby se vytratila a hra připomínala spíše koridorovku. Hned s druhou misí v Rusku jsem však svůj názor přehodnotil a naplno se do NOLFu ponořil, aby mě hra vyplivla až na konci. První, co mě udivilo, byla grafika. Vývojaři z LithTech enginu vyždímali maximum a na výsledku je to znát. Zejména modely postav se hodně zlepšily. Výrazným faceliftem prošla též Cate, kterou tak vyhlašuji nejsympatičtější herní postavou všech dob. Hra ale přece jenom má své mouchy. Hlavně doslova pitomé prohledávání dokumentů a mrtvých nepřátel. Též RPG prvky si mohli v Monolithu odpustit, protože tyhle věci NOLF nedělají. Naštěstí právě to, co No One Lives Forever vyzvedlo do výšin, zůstává. Opět se tedy setkáváme s absurdními postavami - některé zůstaly, jiné přibyly. Příběh u mě boduje na výbornou. Opět se podíváme do různých koutů světa. Autoři navíc chytře Cate prohánějí ze Sibiře do tropů, takže o stereotyp prostředí nemusíte mít strach. Jen se mi hra zdála trochu kratší než minule (cca 12-14 hodin). Jako plus považuji větší důraz na stealth, který mi v jedničce celkem chyběl. Hudba a dabing jsou opět na špici. Bohužel, rozhovorů mezi nepřáteli ubylo a nejsou ani tak vtipné jako minule. Vyloženě jsem vzpomínal na momenty z jedničky (jako třeba tenhle). Nemohu říct, že by mě pokračování zklamalo. Šlo o výbornou akci, kterou v žánru jen těžko najdete. Jako vyložená hloupost mi přijde neudělat třetí pokračování. V dnešní době tupých FPS rychlokvašek by No One Lives Forever 3 bylo nepochybně hitem.

Napsáno 12.3.2010.

Pro: ujetý příběh a postavy, rozmanité prostředí, grafika, hudba, sympatická Cate Archer

Proti: zbytečné RPG prvky a hledání, opět slabší AI, trochu kratší

+9

The Operative: No One Lives Forever

  • PC 100
Konečně jsem si udělal čas NOLFa zahrát a dohrát. Musím říct, že rozhodně nelituji a hra mi dala víc, než jsem čekal. NOLF je tradičně prezentován jako FPS akce s prvky stealth akce. Je pravda, že jsou ve hře asi 4 mise, kde nesmíte spustit alarm (z celkových cca 60), ale zbytek hry můžete v klídku přejít rambo stylem. Na druhou obtížnost ze čtyř se takto hra dá projít bez problému. Neřekl bych tedy, že stealth hraje nějakou větší roli. Toto však nepovažuji za mínus. Na hře mě nadchly zejména dvě věci: Za prvé, postavy ve hře (hl. Cate Archer - ženský James Bond v latexu, agent Goodman a Armstrong), dialogy a příběh jsou podány tak skvěle, že se nestydím říct, že jde za poslední hodně dlouhou dobu o nejpříběhovější FPSku, co jsem hrál. Navíc je celá story brána s nadsázkou, a tak se dočkáte skvělých humorných scén. Srandovní jsou taktéž časté rozhovory nepřátel. Vážně se vyplatí nejdřív si je poslechnout, a pak teprve kosit. Nechybí ani dramatické zvraty, taktéž známe z bondovek, zde ovšem rovněž dovedené do absurdna. Druhé hlavní plus, které zapříčinilo, že jsem se od NOLF nedokázal odtrhnout, je variabilita misí. Cate jednou skáče padákem, potápí se, jede napříč krajinou na sněžném skútru a navštíví snad všechny možné destinace od tropů po hory a od hradů až po kancly. Tady musím upozornit na už druhou lanovkovou vykrádačku Where Eagles Dare. Musím též dodat, že NOLF je poměrně dlouhá hra (na dnešní poměry určitě) a můžete počítat s cca 20 hodinami hraní. Použitý Lithtech engine prý nenadchl ani v době vydání. Za sebe musím říct, že ačkoliv je samozřejmě grafika NOLF dnes hodně zastaralá, má své kouzlo a v žádném případě není nekoukatelná. Co se týče zvuku, dabing je skvělý a hudba taktéž. Soundtrack se povedl a zejména úvodní melodie stojí i za samostatný poslech. Abych pouze nevychvaloval, musím zmínit i v FPS hrách tradičně slabou AI a klasické bugy typu procházení zdí. To jsou však jediné pihy na kráse. Jestliže jste NOLF nehráli, nemůžu jinak, než ho doporučit, a to i přes stáří hry. Užijí si ho podle mě i ti, jenž žánru stříleček z první osoby zrovna neholdují.

Napsáno 1.3.2010.

Pro: variabilita misí, zvolené téma a jeho zpracování, skvělá atmosféra, hudba, hlášky vojáků, dlouhá herní doba

Proti: nic moc stealth složka, pár bugů, slabší AI

+9

Hitman: Contracts

  • PC 100
Jelikož mě Silent Assassin ohromil a sjel jsem ho jedním dechem, přirozeně jsem se začal pídit po pokračování. A protože stejně jako Hitmana 2 (Score), i Contracts (Level) mám doma, stačilo se mírně natáhnout po krabičce a disk už se vesele točil v mechanice za veselého ládování dat na můj HDD. Rád bych zde srovnal některé aspekty hry se Silent Assassin (SA). Pro lepší přehlednost v bodech. (+) Mise jsou zpravidla delší než v SA. Jejich počet je ale nižší (12) a ve výsledku se mi Contracts zdály oproti SA kratší. Jejich náplň mi však přišla o dost poutavější, úkoly propracovanější. (+) Grafika, ač na stejném enginu, je vylepšená. Zejména co se týče efektů (světla a déšť) (+) Audio tradičně špičkové. Jesper Kyd rules! (-) AI opět zlobí a určitě se nejednou stanete svědky divné situace. Tady se nic nezlepšilo. (-) Mise tentokrát nejsou spojeny žádným příběhem. Jedná se o různé vzpomínky na Hitmanovy kontrakty. Mě osobně toto přijde jako mínus, protože v momentě, kdy dokončíte misi, jste často hned vhozeni do druhé bez jakéhokoliv briefingu či spojovacího filmečku. Od Contracts jsem nečekal více než další balíček misí. Četl jsem jak recenze, tak komentáře zde. Zkrátka, kdo hrál SA, neztratí se. Vylepšení je minimum a Contracts je spíš než pokračováním datadiskem. Navíc polovina misí je recyklována z prvního dílu (ovšem recyklována na výbornou). Koho ale bavil SA, Contracts si též užije. Jen nesmíte čekat víc, než Mission pack.

Napsáno 30.1.2010.
+3

Gothic

  • PC 100
Není to tak dávno, co zde v diskusi o Gothicu proběhla živá debata, zdali je nebo není tenhle kousek revoluční a případně, jde-li o nejlepší RPG vůbec. Donutilo mě to k přemýšlení. Tento komentář je výsledkem tohoto herkulovského výkonu... Ušetřím netrpělivým osobám scrollování a plácnu to hned sem, pěkně ve dvou bodech: 1. Dle mého názoru Gothic není revoluční. 2. Dle mého názoru je Gothic jedno z nejlepších RPG, CO JSEM HRÁL. Moje první seznámení s Gothicem bych popsal jako šok. Šok nad tím, jak se také "dá" hra ovládat. Nedejte se však zmást a přenastavte si ovládání podle sebe. Neřeší to sice celou věc, ale určitě lépší než defaut. Přiznám se, že Gothic bylo jedno z prvních "erpégéček", které jsem hrál (rok 2004). A přiznávám se, že i toto se podepisuje na výsledném hodnocení. Gothic neuchvacuje statistikami a pokročilým vývojem postavy. Ten je, slušně řečeno, jednoduchý jak jen to jde. Rozhovory také nejsou bůhvíjak květnaté, nýbrž ve výsledku stejně dávám 95%. 95% erpégéčku... s vývojem postavy omezeným na minimum... a nevalnými rozhovory. Proč? Je to ten svět, hudba a grafika. Tedy, ne že by grafika Gothicu byla v roce 2004 nějak úchvatná. I hudba se opakuje a při samostatném poslechu by asi dlouho neobstála. Ale když toto spojíte dohromady se světem Bariéry...stojí před vámi Gothic v celé své kráse. Tyhle tři elementy se dokonale doplňují a tvoří herní masterpiece. Nestává se často abych vzpomínal na postavy ze hry a vybavoval si, co jsem s nimi prožil. Nebo si snad vzpomínáte na nějakou postavu z Oblivionu, jež by vám zůstala v srdci? Já vím, jsou hry v nichž je tenhle prvek silnější než zde, ale Gothic byl pro mne první. Melancholie Bariéry a její obyvatelstvo rozdělené na tři tábory dokáže učarovat ale i protřelým pařanům. Jestliže jste Gothicem nepolíbení, neváhejte. Dnes je hra opatchovaná, nepadá jako v době vydání a existují i Texture packy, to kdyby vám stáří grafiky bránilo zahrát si. Revoluce? Ani náhodou. Dobrá hra? Určitě!

Napsáno 25.12.2009.
+9 +10 −1

You Are Empty

  • PC 20
You Are Empty mě zaujalo především zasazením do Sovětského svazu. Ze screenshotů mi hra přišla celkem zajímavá a přece jenom, do kolchozu s dvoumetrovými slepicemi se člověk už asi nepodívá. :) Jaké ale bylo moje zklamání, když jsem si YAE zapařil. V prvé řadě: pocit ze střílení je hrozný. Máte pocit, že střílíte z napodobenin z tržnice. Můžou za to hlavně zvuky. Největším hřebíkem do rakve téhle hry je však TRAGICKÁ AI. Rusové zkrátka nevěděli, co za hru udělat, tak šli do města a vymodelovali podle toho mise. Protože neuměli naprogramovat osvětlení, vykašlali se na něj. Hra alespoň vypadá "správně hororově". No a jelikož o umělé inteligenci slyšeli jen z vyprávění, pro jistotu udělali z nepřátel zombie, aby nemuseli nic řešit. Alibismus. Píšu tenhle komentář po odinstalování hry. You Are Empty je úplně stejný brak jako většina FPS od 1C Company. SOUDRUZI, NEBRAT ANI ZADARA!

Napsáno 12.12.2009.

Pro: první level ještě ujde, ale... je tohle vlastně plus?

Proti: další totální výprask pro všechny chudáky, kteří nevěřili

+3

F.E.A.R.: Perseus Mandate

  • PC 70
Nechci opakovat zbytečně již vyřčené, proto vás odkážu na svůj komentář k Extraction Pointu. Perseus Mandate se od něj v ničem zásadním neliší. Přibližně první půle hry se však opět odehrává v prostorách kanceláří a dost nudí. Ke konci ovšem opět graduje, mění se i prostředí a kvalita jde směrem nahoru. Škoda jen, že takový není celý PM. PM se mi zdál o trochu delší než EP. Osobně si myslím, že F.E.A.R. druhý datadisk již nepotřeboval, ale finanční oddělení bylo zřejmě jiného názoru. Opět ta samá hratelnost, opět žádné překvapení. Za zmínku možná stojí, že ve hře je jeden lekací moment, který mě nazdvedl ze židle uprostřed bílého dne. Bohužel jen jeden. Jestli se rozhodujete mezi Extraction Pointem a Perseus Mandate, doporučil bych vám spíše prvně jmenovaný.

Napsáno 28.10.2009.

Pro: druhá půle je výbornou akcí; stejně jako v původní hře i v EP výborný zvuk a AI; HW nenáročná grafika

Proti: první půle slabší; málo hororové a opět příběhově nevýrazné; bez žádných větších novinek

+8

Stalin vs. Martians

  • PC 10
Jsou hry které jsou špatné, jsou ale i takové, které lze nazývat hrami jen stěží. Co jiného říkat o hře, která po hráči chce pouze klikat na stavbu nových tanků a ty posílat na smrt. Prakticky nulová interakce hráče dává o to víc vyniknout neskutečně dementnímu nápadu, který sice byl myšlen jako vtip, ale sranda to nakonec byla pěkně trapná. Když si odmyslím ten rádoby vtipný hnus o Rudé armádě a disco-kapka-jů-marťáncích, disco/techno/pop hity ruské hudební scény z archivu Marťanů a kdovíproč trhanou grafikou, zbývá mi...vlastně mi nezbývá vůbec nic. Tuhle hru zkrátka neberte a jestli si sami sebe nevážíte a jste opravdu hodně znuděné existence, zahrajte si demo. Ale nezapomeňte, já vás varoval. A abych vás úplně dodělal, tak ukázka z intra: 1, 2, 3... Sojuz něrušimyj respublik svobodnych Splotila navěki Velikaja Rus. Da zdravstvujet sozdannyj volej narodov Jedinyj, mogučij Sovětskij Sojuz!

Napsáno 27.10.2009.
+3

Marc Eckō's Getting Up: Contents Under Pressure

  • PC 80
Graffiti, hip-hop a kapuce přes hlavu, napůl mlátička, outsider Trane si chce vydobýt respekt mezi undergroundem ve městě terorizovaném zlým starostou a poldou... Nikdy bych nečekal, že zrovna TOHLE mě bude bavit. A opak se stal pravdou. Kombinace skákačky, mlátičky a stříkání graffiti spolu s hledáním tajných míst a ty serepetičky okolo, achievmenty a tak dál = neskutečná zábava. A k tomu dobře udělané město ve kterém se sice nemůžete pohybovat jak se vám zlíbí, ale to nic nemění na tom, že městský underground je vymodelován věrně a detailně. Příběh stojí sice za starou belu, nic co bysme už neviděli a ovládání je slušně řečeno na hlavu, ale když se přes tohle přenesete, můžete si dost užít.

Napsáno 25.10.2009.

Pro: grafika, prostředí města, dobrá kombinace skákačky a mlátičky

Proti: ovládání, soundtrack

+3

Safecracker: The Ultimate Puzzle Adventure

  • PC 70
Safecracker je výborná hra, musíte ale přistoupit na jednu věc. Hra se sice honosí titulem adventura, jde ale spíš o sérii hádanek mezi kterými pouze "adventurně" pobíháte a to vše je pospojované docela "neadventurním", tj. nepříliš chytlavým a propracovaným příběhem. Kdo ale rád luští puzzly a neváhá trochu potrápit své mozkové závity, může si se Safecrackerem celkem užít. Nabízí totiž široké spektrum jak jednoduchých, tak i opravdu těžkých hlavolamů.

Napsáno 28.10.2009.

Pro: hra plná puzzlů

Proti: hra plná puzzlů

+2

Alpha Prime

  • PC 70
Recenze Alfy Prime mě moc nepřesvědčily, ale jelikož mě hra zaujala vizuálně, dal jsem šanci demu. To jsem doslova prosvištěl za několik desítek minut, a tak mi po nějakém tom čase na stůl doplachtila plná verze. Co mě na demu tak chytlo? Kromě výborného technického zpracování, které celou hru v žádném případě nedělá, to byly adrenalínové přestřelky, které mě nutily využívat skutečně všeho, co se v úrovni objevilo. Žebříky, kanystry, odrážení granátů proti zdi, bullet-time, někdy i zbabělý útěk před nepřáteli. Toho všeho si užijete dost a dost. Bohužel, demo byla tak trochu Potěmkinova vesnička. Zhruba od půlky hry totiž vyváženou hratelnost nahradí někdy až absurdní obtížnost, která mě ve dvou místech dokonce donutila použít cheat (jaj, já vím, je to ostudné...). Přece jenom, když jste bez možnosti doplnit zdraví, v místnosti je s vámi 10 pochopů a framerate kdovíproč klesne na jednociferná čísla, tak vás nálada zkoušet úsek znova a znova po chvíli omrzí. Další výtka směřuje k tak trochu nevyužitým ozvláštněním hratelnosti. Za prvé – hackování je fajn, ale když ho musíte použít kromě úvodního představení už jen jednou, je asi něco špatně. Rovněž bugina – proč jsem se ve hře nemohl projet vícekrát? Proč jsou venkovní prostory ve hře jen první minutu a pak v jedné misi na konci? A proč je bugina tak mizerně ovladatelná? A co fyzika? Přijde vývojářům vtipné na jednu bednu vyskakovat na dvacátý pokus? Škoda toho, protože jsem u Alphy zažil hodně parádních momentů, která za dohrání stály. Nebál bych se říci, že mě hra bavila víc než slovutný Doom 3. Je zkrátka vidět, že v Black Element jsou (byli?) dobří programátoři a grafici, kteří jsou schopní budovat parádní enginy, ale game designer je tak trochu amatér. Je vidět, že má talent, ale buď je ještě nezkušený nebo mu rozpočet nedovil se víc rozmáchnout. Přitom ani příběh nestojí za starou bačkoru (ještě aby, když v něm má prsty Neff) a dialogy jsem si nemohl než pochvalovat. Bruce i Arnold se okamžitě stali mými oblíbenci. Na hře mi dokonce ani nevadilo jedno a to samé prostředí základny (důl na konci se až tak neliší), graficky zpracované je totiž na jedničku. Ke smůle tvůrců (a koneckonců i nás hráčů, otevřený konec Alfy přímo vybízí k pokračování) se tak Alpha spolu s Chameleonem a Shadem stala další hrou, které nebyly špatné, ale pro svůj vrozený handicap slabého vydavatele, země původu a pár větších či menších kiksů v hratelnosti se na ně rychle zapomenulo. Nezbývá než podotknout, že neprávem. Poznámka: Nezapoměňte aplikovat patch (pokud hru nemáte ze Steamu), který opravuje trapnou chybu předčasně ukončující závěrečnou animačku, která opravdu stojí za to!

Napsáno 14.6.2011.

Pro: přestřelky, grafika, příběh, dialogy, na dnešní poměry celkem dlouhé (asi 9 hodin), bullet-time

Proti: nevyvážená hratelnost, nevyužitý potenciál venkovních prostor, hackování a fyziky

+7

LEGO Star Wars: The Video Game

  • PC 100
K Lego Star Wars jsem se dostal úplně náhodou a v moment, kdy jsem ji instaloval, jsem ani netušil, že existuje. Právě proto jsem neměl kdovíjak velká očekávání. O to víc mě hra překvapila. Jako první bych uvedl vynikající kooperativní mód. Škoda jen, že existuje pouze možnost co-opu na jednom počítači. Spolupráce přes LAN nebo internet by byla lepší, než se tlačit u jednoho PC. Dalším plusem je humorné naladění celé hry a vůbec Lego zpracování světa Hvězdných válek. Z hlediska grafiky a zvuku nelze hře nic vytknout. Nechybí na svou dobu nejaktuálnější shadery. I přesto hra nebyla ani v době vydání příliš náročná. A co bych hře vytkl? Nemožnost v úrovni umřít a s tím mizící pud sebezáchovy. Jestliže nejdete tvrdě po bodech, nic vás nenutí hrát obezřetně. Škoda toho, protože tento prvek sráži jinak skvělou hru o stupínek níž... Z rozsahu hry je také cítit, že LucasArts chtěli vyždímat z hráču co nejvíc, a tak hexalogii přesekli vejpůl a vydali ji jako 2 hry. Podle mne nejlepší mise: let ve stíhačce nad Coruscantem z úvodu epizody 3

Napsáno 30.12.2009.

Pro: kooperativní mód, humor, audiovizuální stránka hry

Proti: nemožnost umřít, pouze 3 nejnovější epizody

+3

F.E.A.R.: Extraction Point

  • PC 70
První datadisk k F.E.A.R jsem si zahrál po dlouhém čase od dohrání původní hry. HW náročnost je dnes již směšná, takže jsem si hru konečně vychutnal ve vyšších detailech, nutno však říci, že narozdíl od minula mě tentokrát grafika nenadchla. Však už je to 3 roky, co EP vyšel! Co ale nestárne a co je dnes stále nad úrovní většiny soudobých FPS, je umělá inteligence nepřátel, stejně tak jako pocit z boje okořeněný efektním, i když stokrát viděným, bullet-timem. Oceňuji snahu o nápaditější level design (metro, nemocnice, kostel), stejně jde ale pouze o průměr a ve hře vás drží spíše akce než kochání se prostředím. Ačkoliv mne EP ze židle nezvedl, na pár hodin jsem se výborně zabavil a užil si kvalitní dávku střílení. Pro fanoušky původní hry should-have titul.

Napsáno 20.10.2009.

Pro: hutná akce, stále skvělá AI, snaha o lepší level design, zvuk na výbornou

Proti: krátké a bez výraznějších nápadů, příběhově plytké, level design pořád pouze průměrný

+7

SCAR: Squadra Corse Alfa Romeo

  • PC 80
Nedá mi to a musím nesouhlasit s komentářem Piva a Caelose. SCAR mě zaujal především RPG prvky, které z celkem obyčejných závodů dělají unikátní zábavu, jež mě k monitoru přikovala na hodně dlouhou dobu. Je pravda, jak píše Pivo, že srážka vašeho a soupeřova vehiklu je divná, ale na druhou stranu se závody neomezují na stokrát viděné "vytlačím soupeře z vozovky a nerušeně jedu dál". Je třeba skutečně rafinovaně předjíždět a to hlavně v zatáčkách. Ze začátku jsou závody pro hráče klasických závodních her asi obtížnější, avšak jakmile si zvyknete na jízdní model a naučíte se využívat RPG prvků (hlavně zastrašování je fakt nářez!), povede se vám lépe. SCARu bych vyčetl zaprvé nepříliš bohatou nabídku tratí - těch málo co ve hře je, je ale velice kvaltiních a italský venkov, Sicílie nebo Florencie patří k mým favoritům. Druhou a ode mne poslední výtkou je průměrná grafika, která mě v žádném případě neoslnila, ale dojem z jízdy toto negativum rychle přebil. Nemůžu než doporučit, zvláště pak těm, kterým se líbí Alfa Romeo (a mě líbí :D).

Napsáno 6.11.2009.

Pro: jízdní model, RPG prvky, jediněčný pocit ze závodění, některé opravdu povedené tratě

Proti: slabší grafika, poskrovnu tratí

+4

Eragon

  • PC 60
Ke hře podle filmu na motivy knihy Eragon jsem přistupoval s obezřetností nejenom proto, že jde o gamesku spíchnoutou kvůli filmu, ale také proto, že mě snímek Eragon nijak extra nenadchnul - knižní předloha bya zprzněna dokonale. Po dohrání Eragona můžu říct, že zas tak hrozné to není. Hra je to ale dost stereotypní. Pasáže s letem na Safiře jsou zde všehovšudy tři a nestojí za moc, hlavně proto, že jsou velice snadné a létání není volné. Safira létá pouze po omezeném koridoru konstantní rychlostí a vy ji nemůžete zastavit, maximálně pouze trochu směrovat do stran. Jestli chcete hru s drakem, kupte si I of the Dragon. Jestli si chcete užít průměrnou rubačku v leckdy dost pěkné grafice (ne však cutscény, ty jsou tak za 15%), jděte do toho. Na poměry her podle filmů jde o lehký nadprůměr. Poznámka: Český dabing je tragédie, ale aspoň se zasmějete.

Napsáno 5.12.2009.

Pro: grafika dokáže ohromit, celkem dlouhé

Proti: stereotypní, nevyužitý potenciál Safiry, český dabing, nevkusné cutscény

+3

Star Trek: Bridge Commander

  • PC 50
ST: Bridge Commander (STBC) je ukázkový příklad zrádnosti prvních dojmů. Nejsem nijak velkým fanouškem Star Treku, natož abych sám sebe řadil mezi tzv. trekkies. Přesto se občas podívám na pár epizod Voyageru, protože je to parádní relax. Proti Star Treku tedy nic nemám. Když jsem se tedy na DH dočetl o hře, ve které můžete velet celému můstku po vzoru legendárního kapitána Picarda, neváhal jsem a hru si pořídil. Jaké bylo mé překvapení, když se Jean-Luc objevil přímo na palubě mnou pilotované lodi a uvedl mě do jejího velení. Vskutku povedená forma tutoriálu. Po prvních několika misích však přichází kruté vystřízlivění. Hra se místo simulátoru kapitána lodi mění v simulátor proklikávače menu, popřípadě biflovače klávesových zkratek. Fráze některých členů posádky začnou brzo lézt na nervy a po chvíli si uvědomíte až přílišnou iluzornost možností, které vám hra dává. Na rozdíl od klasických vesmírných simulátorů je totiž lepší nechat manévrování plavidlem a palbu na AI, a tak převážnou část herní doby pouze určujete poměr energie mezi štíty, zbraněmi a motory, nastavujete prioritu opravování subsystémů a určujete cíle palby. Celkový dojem nespasí ani příběh, jenž svou kvalitou zhruba odpovídá slabší epizodě Nové generace. Co naplat, že grafika ani dnes nevypadá nejhůř a snese porovnání i s novějším Star Trek: Legacy. STBC naprosto zabíjí stereotyp. Přitom stačilo celkem málo a ze hry se mohla stát skutečná legenda. Škoda přeškoda.

Napsáno 6.4.2011.
+3

AaaaaAAaaaAAAaaAAAAaAAAAA!!! A Reckless Disregard for Gravity

  • PC 60
Při hledání demíček na Level DVD mě tahle hra praštila do čumáku svým názvem. AaaaaAA...(šílenej název) se hraje příjemně, postupem hry ale přituhuje a váš skok musíte i dost plánovat. Škoda jen toho, že chybí multiplayer - pohled na dalších 10 bláznů letících k zemi by stál za to. Prostě pohodová oddychovka na chvíle kdy se vám nechce hrát nic jiného, ale z nepochopitelných důvodů hrát chcete. :) Jen bych doporučil vystačit si pouze s demem, protože na placenou hru přece jenom nabízí málo zábavy.

Napsáno 20.10.2009.

Pro: název, pohodová hratelnost

Proti: chybí mulťák, na komerční hru málo zábavy

+2

The History Channel: Civil War - A Nation Divided

  • PC 60
Když jsem o téhle hře slyšel poprvé, tiše okolo mě proklouzla. Nedávno jsem se ale blíže sháněl po nějaké pařbě z tohoto období, a ačkoliv se válce Severu proti Jihu věnuje více her, padl můj zrak právě na tuto.

Na YouTube videích jsem obdivoval celkem pěknou grafiku a atmosféru konfliktu. Po zahrání celé kampaně za Sever ale musím prohlásit, že jsem zklamán. Budu stručný. Zápory jsou jednak neuvěřitelně krátká hrací doba (šest misí, tj. celá kampaň za Unii, jsem na normální obtížnost dojel za jeden a půl hodiny, to znamená, že celou hru lze projít za max. čtyři hodiny), ale i to, že s atmosférou a grafikou to není tak slavné, jak se z videí zdá. Snad jedinou zajímavou vlastností je nabíjení zbraní, které je dost pomalé a nutí vás volit přece jenom trochu odlišnou taktiku boje.

Suma sumárium střílečka se zajímavým tématem, ale naprosto obyčejným a průměrným zpracováním. Za nápad 60%.

Napsáno 20.10.2009.

Pro: FPS z tohoto období moc není, realistické nabíjení zbraní, HW nenáročnost

Proti: zvuky, grafika, atmosféra, hratelnost - vše nemastné neslané, zkrátka průměrné; šíleně krátká herní doba - cca. čtyři hodiny

+3

Worms 3D

  • PC 90
Napsáno 4.10.2009:
Narozdíl od většiny nesouhlasím s tím, že by 3D rozměr Wormsům ublížil. Naopak, Worms 3D mě chytli a
například úroveň se zahrádkou obklopenou vodou jsme s bráchou důkladně propařovali několik odpolední. Oceňuju nápadité mapy a celkem zajímavý singleplayer, ačkoliv nejlepší je samozřejmě sehnat kámoše a jít do toho společně v mulťáku. Staří dobří červíci ve skvělé grafice a lepší než kdy předtím. Zpočátku se určitě nikdo neubrání zmatení z citlivosti a mírné nepřehlednosti ovládání, ale kdo si na třetí rozměr přivykne, bude se královsky bavit. Tak jako já.

Dodatek po dohrání hry 25.5.2018:
Konečně jsem se odhodlal dohrát kampaň a ne jen jet šarvátky v multiplayeru. Všech 35 misí je super, mapy jsou velmi nápadité a dobře jsem se bavil. Co mrzí s odstupem času víc je kamera, která se podivně zasekává. Též některé triky jsem se dozvěděl v podstatě náhodou, napřiklad to, že girder můžete pomocí Enteru zvětšit. To jsem se dozvěděl až v polovině hry a dost by mi to ulehčilo existenci. Každopádňe, dávám hodnocení 90, ale je to velmi subjektivní, protože 2D verze jsem nikdy nehrál a nejsem zatížen nostalgií předchozích dílů. Určitě plánuju zahrát si pokračování Worms 4: Mayhem.

Dohráno v rámci herní výzvy 2018.

Pro: 3D, staří dobří červi, skvělé mapy, dynamická hlavní kampaň

Proti: 3D a s ním spojené nepřehledné ovládání kamery a zasekávání červíků v objektech

+3

Hitman 2: Silent Assassin

  • PC 100
Ačkoliv stealth akce zbožňuju, k Hitmanovi jsem se dostal teprve nedávno. Mohlo za to mé rozčarování z demoverze, kterou jsem hrál před lety. Na doporučení bratra jsem ale Hitmanovi přece jen dal o prázdniny šanci a nelituji. Nelinearita (zvláště možnosti v misi odehrávající se v Petronas Twin Towers jsou úžasné), zajímavá prostředí (nejlepší asi Petrohrad a japonský hrad) a mise, hudba Jespera Kyda v podání Budapešťského orchestru, ale hlavně skvělá atmosféra zabijáckého plížení mě dostala. Hodně lidí si stěžuje, že prostředí je chudé, což musím potrvdit, ale hře to dle mého moc neubírá. Co zamrzí, je krátká herní doba (i v případě, kdy se snažíte hrát potichu). Musím zde však prohlásit, že jde o zatím nejlepší stealth, co jsem hrál.

Napsáno 11.9.2009.

Pro: mise, prostředí, nelinearita, hudba

Proti: krátké, chyby v AI

+3 +4 −1

Bus Driver

  • PC 80
Práce autobusáka je určitě dost nuda, tahle hra mě ale bavila. Ne kvůli příběhu, detailní grafice a těm věcem, které jsou obyčejně na hrách obdivovány. Bus Driver je pro mě hra k relaxaci. Spustit trať, zajet si po městě a na chvíli si odpočinout. Město je uvěřitelné a i když by mohlo být živější (chybí chodci), líbilo se mi. Grafika je nenáročná a celkem hezká. Štvaly mě ale problémy se zvukem, kdy mi občas bezdůvodně nefungoval zvuk motoru (skutečně divný pocit :-)). Zamrzí, že nápadů jako převoz vězňů nebylo ve hře víc, stejně jako nemožnost změnit kameru. Šiklo by se i posílání hodnocení jízdy na web. Jestli se ale chcete pouze odreagovat, určitě si sežeňte Score, ve kterém vyšel Bus Driver jako plná hra. Doporučuji!

Napsáno 11.9.2009.

Pro: obrá relaxace, jízdní model (až na kolize s ostatními auty), příjemná grafika, nenáročnost na HW

Proti: stereotypní, chybí chodci, problémy se zvukem, kamera pouze zpoza autobusu, chybí hodnocení on-line

+3