Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

< >

Wheels of Aurelia

  • PC 50
Jak už píše Pluto v komentáři, ježdění a konverzace tu moc nejdou dohromady. Jízdní model je spíše k smíchu, konverzace jsou zase jen velmi krátké a hlavní hrdinka není zrovna moc výřečná. Během takřka čtvrthodinového průchodu hrou se toho tedy příliš nedozvíme. Naštěstí je tu několik různých konců (16), takže určitě dává smysl rozehrát hru znovu od začátku (nebo od některého z checkpointu). Věřím, že jen málokdo bude mít sílu objevit všechny konce, já jsem objevil 4, než mě hra přestala dále bavit (a zbytek si dočetl na internetu). Největší minus tedy spatřuji v tom, že nejde ani o dobré poježdění, ani o dobrou textovou adventuru.

Jednoznačně největší plus ale vidím v atmosféře, kterou tvoří hlavně hudba, ale i grafické ladění, a dále zasažení do Itálie 70. let a práce autorů s reáliemi tehdejší doby. Ve hře je dokonce i tzv. Wheelpedia, ve které se dozvíte více o ve hře diskutovaných tématech politiky a života Itálie tehdejších let. Škoda jen, ze jde většinou jen o úryvky z Wikipedie...

Hru jsem získal zdarma v rámci akce na Epicu. Kdo ji takto získal též, určitě neprohloupí, když si ji zahraje, byť jen jednou. Pokud si ji však máte koupit, byl bych trochu opatrnější.

Poznámka: Na nejvyšší detaily se hra nepochopitelně sekala, beru to tak, že technicky hra není úplně vyladěná.

Pro: grafické ladění, hudba, italské reálie tehdejší doby, více různých konců

Proti: ježdění a konverzace nejdou moc dohromady a ani jedno zde není zdaleka dokonalé

+10

Trauma

  • PC 80
  • iOS 80
Trauma jsem nainstaloval během prohlížení titulů v mé Steam knihovně, které se zde nashromáždily během prastarých Humble Bundle akcí (Trauma je konkrétně z Frozen Synapse Bundle z roku 2010). Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, o hře jsem si nic předem nezjistil a byl jsem nakonec velmi příjemně překvapen.
Předně, Trauma má velmi originální zpracování a byť je díky tomu možná ovládání trochu těžkopádné (na PC více než na tabletu), jednoznačně mě zaujalo. Též téma traumatizované mladé ženy po autonehodě a odkrývání střípků její minulosti mě nejen že hnalo hru dohrát, ale i odkrýt všechny další konce a fotografie, nacházející se ve hře (zatím se mi ale ještě všechno odhalit nepodařilo). Atmosféra hry mě, i přes zjevné amatérské podmínky ve kterých hra vznikala a které jsou na hře tu a tam znát, pohltila. Svůj podíl na tom jistě má i soundtrack Milana Straky, který stojí i za samostatný poslech.

Ať už se Trauma ve vašich Steam knihovnách nachází nebo ne, jednoznačně doporučuji dát hře šanci. Zejména pokud máte v oblibě i trochu experimentálnější tituly.

Pro: netradiční zpracování, působivý soundtrack, atmosféra

Proti: krátké

+7

A Normal Lost Phone

  • iOS 70
Hra, ve které najdete ztracený a odemčený mobil a vaším cílem je zjistit, co se stalo s jeho majitelem. Skvělý nápad (byť jsem se musel přemáhat hrabat se někomu v telefonu). Středobodem hratelnosti je čtení SMSek a emailů, ale sem a tam budete muset vyřešit i nějaký malý logický problém nebo, lépe řečeno, domyslet si heslo. To abyste se dostali například do seznamky nebo tajného fóra. Bohužel, zde spočívá hlavní kámen úrazu této hříčky. Ve dvou případech ze tří se mi povedlo nepěkně zakysnout a radost ze hry byla najednou fuč. Atmosférou mě hra i přes tento aspekt totálně pohltila. Celkově jde taky o dost krátký zážitek, což je škoda. Netřeba asi též podotýkat, že nejlepší je hru hrát na tabletu nebo mobilu, ale v zásadě ani PC hráči o nic podstatného nepřichází.

Hra má své nepřímé pokračování - Another Lost Phone, které určitě eventuálně rozehraji. Doufám ale, že krátká délka hry a zákysy se pokračování vyhnou...
+11

Hitman GO

  • iOS 70
Nápad udělat mobilní hru na téma Hitman, která bude vypadat a hrát se jako deskovka, je podle mě brilantní. Podobná hra Lara Croft GO mě nakonec příliš neočarovala, ale Hitman, byť sdílí se zmíněnou Larou některé prvky, je úplně jiným zážitkem. Předně je hratelnost dobře vypilovaná, postupně se v levelech nacházejí nové a nové prvky, obtížnost ale nezačíná být frustrující a jde vždy o příjemné osvěžení. Jednoduchá grafika a pohyby pak bravurně sedí dohromady s tím, že jsou postavy de facto figurky. Audiovizuál je zkrátka na jedničku. Hru jsem ještě úplně nedohrál, rozhodně jde o diametrálně delší zážitek než Lara Croft GO a myslím, že už teď můžu říct, že za vaše peníze tato hra určitě stojí. Jde o jasný nadprůměr mezi mobilními tituly.

Pro: vyladěná obtížnost, grafika, Hitman jako deskovka!

+11

Lara Croft GO

  • iOS 60
Moje vnímání hry se v průběhu gameplaye velmi měnilo. Na začátku hra nepředstavuje moc výzvu, ale zase se můžete kochat krásnou minimalisticky laděnou grafikou (byť to zní jako klišé, a někdy se mi už zdá, že jsem tímto stylem přejedený). V pozdějších fázích začne přituhovat, ale místo toho, abych vzal obtížnosti zavděk a potrápil si mozkové buňky, tak jsem v tom spíš pociťoval snahu tvůrců hru natáhnout. Jakoby se autoři zlekli, že jsou první kapitoly tak krátké a snadné, tak nám trochu zatopili, poslali proti nám víc nepřátel a nainstalovali horší save pointy. Co se ale musí nechat je, že se postupně objevují další a další ozvláštňující prvky. Hru jsem v rámci akce na App Store získal zdarma, takže bych radši preferoval klidně kratší, ale koncentrovanější zážitek, ale to už je, stejně jako moje výsledné hodnocení, subjektivní. Osobně mi z GO série víc k srdci přirostl Hitman GO, ale i mobilní Lara puzzle má něco do sebe...
+12

Behind Every Great One

  • PC 60
  • Browser 60
Zajímavá experimentální adventura, která stojí za vyzkoušení.

Míra interaktivity je tady v podstatě nulová, za každý den můžete učinit tři činnosti týkajiící se domácnosti a následně se děj přesune k večeru a večeři, během které se dění posune dopředu. Toto trvá 5 dní, a tedy celková herní doba je přibližně 20 minut. Technicky je navíc hra velmi spartánská..

Zatím se zdá, že není důvod si Behind Every Great Oné zahrát. Opak je ale pravdou,
neboť námět je neobyčejně nosný a právě omezená interaktivita jen podtrhuje prázdnost
Victoriného života. I s takto minimálními prostředky se autorům podařilo dostat se mi pod kůži a vyčarovat nevšední herní zážitek, ze kterého nakonec docela zamrazilo. Ten konec, to plátno!

Nakonec jen nezbývá než podotknout, že by si hra zasloužila (a to i na poměry experimentální hry) lepší technické zpracování a větší rozvedení příběhu.

Pro: námět a konec

Proti: krátké, technicky nedotažené

+8

GeoGuessr

  • Browser 70
  • iOS 80
Tahle hra je splněným snem. Už od samého počátku existence Google Street View mě tato služba fascinovala. GeoGuessr, jakožto hra, která se tuto službu snaží gamifikovat, je pro mě úplně ideální. :) Jsem v tomto názoru jistě dost v menšině, byť podobných šílenců se zdá být podle velikosti komunity okolo hry celkem dost.

Hrál jsem jak verzi pro browsery, tak verzi pro iOS. Moje zkušenosti jsou dost odlišné. Zatímco v rámci browseru je hra trochu více nepřehledná, máte možnost po zaplacení poplatku hrát nepřeberné množství výzev nachystaných ostatními hráči. Pokud chcete jet zadarmo, máte nárok na jednu denně. Pamatuji si například na vtipnou challenge v podobě hádání, kde se přesně nachází vyobrazená pobočka McDonald's.

Verze pro iOS je trochu odlišná (a valnou většinu místních musím bohužel zklamat - verze pro Android i přes tvůrcovy proklamace zatím neexistuje). UI je o dost učesanější, navíc dotyková obrazovka většího iPadu je k ovládání jako stvořená. Vybrat si můžete jen z několika challenges, pokud však budete trpěliví, nemusíte za nic platit a hra vás ani neobtěžuje žádnými reklamami (kdo na mobilech a tabletech už něco nahrál, tuší, že je to vskutku úkaz). Některé z výzev jsou propracovanější, některé méně. Třeba výzva Evropa je velmi kvalitní a i po několika hodinách nacházím nová a nová místa. Oproti tomu výzva Známá místa se velmi opakuje a radost z objevování je po hledání jednoho a stejného místa po pěti minutách fuč. Výzva Londýn a Paříž jsou zase skutečným testem vašich hledačských schopnosti, protože pro plné skóre je třeba trefit už nejen město, nejen čtvrť, ale ideálně i ulici.

Celkově můžu doporučit každému minimálně zkusit jednu hru v prohlížeči. Za těch pár minut to stojí, a třeba vás to chytne tak, jako mě. ;)
+11

Drome Racers

  • PC 50
Po Drome Racers jsem pokukoval už přibližně v roce 2003, když jsem četl recenzi v časopisu GameStar. Dokonce jsem hru před více než deseti lety přidal sem na DH. Přesto jsem se ke hraní dostal až v rámci dohánění retro restů letos na jaře.

Jak je vidět z hodnocení, nebyl jsem ze hry příliš nadšený. (Hodí se ale poznamenat, že 50 procent považuji za průměr, tedy ani špatnou, ani dobrou hru.) Drome Racers určitě mají několik zajímavých a pozitivních stránek, ať už je to stavění vozu, výzvy, váš tým, možnost používat zbraně, dynamické prvky na trati (například tornádo), několik různých prostředí a na svou dobu nadprůměrnou grafiku.

Na druhou stranu tu máme i dost negativ. Málo tratí (sice se trochu obměňují, jezdíte je třeba v opačném směru, ale...), přímo ušírvoucí hudba (čti otravná), dost stupidní protivníci, otravný systém kolizí s ostatními auty a trochu nepochopitelný přídomek Lego, neboť z Lega jsou pouze vozy a nic jiného (včetně postav a prostředí). Abych nezapomněl, hra též disponuje možností uložit vždy jen po dohrání malého šampionátu, tedy cca po každých šesti závodech.

Drome Racers asi nenabízejí nic, co bychom od té doby neviděli alespoň technicky lépe zvládnuté. Vidina Lego závodů je sice slibná, ale vzhledem k výše zmíněné absenci kostiček kromě vehiklu je to opravdu jen vidina. Podotýkám, že jsem nehrál Lego Racers, ani Lego Racers 2, a tudíž je možné, že právě tyto hry by moje volání po dobré Lego závodní hře vyplnily. Ne však tato. Hru jsem vzdal cca po třetině a vracet se k ní nehodlám.
+9

Florence

  • iOS 80
Po všech stránkách výtečná hra, nebo, chcete-li, interaktivní film. Dokonalé skloubení audia, vizuálna a estetiky, výtečné nápady, nádherná stylizace. Jednoduše umělecký zážitek, byť možná až moc krátký. Za to neskutečně koncentrovaný. Jednoznačně doporučuji zahrát si na dotykovém zařízení, které hře sedí nejvíce. Utíkejte, příběh mladé Florence na vás už čeká.
+9

Reigns: Her Majesty

  • iOS 60
Ve srovnání s původním Reigns je zde sice více hratelnostních prvků, zejména inventář a zvěrokruh, který podstatně ovlivňuje události hry, a taktéž je tu zřetelnější příběhová linka oproti minule. Nelze se ale ubránit dojmu, že jde i tak o nastavovanou kaši a všechny problémy předchozího dílu, tedy zejména čekání na klíčové události opětovným úmorným a nekonečným opakováním hry, jsou tady zas. Navíc, příběh o prolínání reality a hry vyznívá v lepším případě komicky. I přes to všechno jsem si hru relativně užil, ale s hodnocením výše nepůjdu.
+9

TrackMania Nations

  • PC 90
Na první pohled se může zdát, že tato hra bude ostře inferiorní oproti první Trackmanii.

Opak je ale pravdou. Byť máme najednou jen jedno prostředí stadionu, doznala hra několik vylepšení. Předně, je to skvělá hra v multiplayeru, který byl úžasný (píšu záměrně v minulém čase, protože dnes již hra nejde spustit na Windows 10 a servery už možná ani nejedou vůbec). Navíc v době, kdy jsem se k Nations dostal potěšila z principu nevysoká náročnost na internetové připojení. Multiplayer ale samozřejmě byl úžasný i přes LAN, kde jsme s kámošem zažili hodiny a hodiny zábavy. I v singleplayeru mi subjektivně přišly mapy zajímavější než u první Trackmanie. Formulka navíc oproti prvnímu dílu měla trochu “přirozenější” jízdní model.

Nations jsou čirá nostalgie. Ten pocit, když se vám podařilo podat si všechny v posledních vteřinách kola a vy se kocháte vaší formulkou za zvuků vítězné hymny Kamerunu, to je k nezaplacení. :)
+9

Worms: Ultimate Mayhem

  • PC 90
Kompilace Worms 3D a Worms 4: Mayhem mě jakožto fanouška přechodu červíků do třetího rozměru neskutečné potěšila. a je jen příznačné, že autoři odignorovali do této kompilace brutální přešlap v podobě dílu Worms Forts: Under Siege, viz můj komentář. Navíc z Worms 4 jsem hrál vždy jen demo, takže jsem přijal s díky šanci touto kompilací doplnit mezeru.

Skutečně, zklamán nejsem, jsem dokonce nadšený, protože všechno dobré zůstalo a výsledkem je pěkný balíček, který zabaví na hodiny a hodiny.

Pár chyb se ale Ultimate Mayhem nevyhlo, byť malých. Mise z Worms 3D disponují jakýmsi sépiovým efektem, který jde naštěstí vypnout, viz zajímavosti. Dále je zde trochu nepochopitelně voda jako z Far Cry, která se do grafického stylu vůbec nehodí. Možná je za tím snaha vylepšit grafiku za každou cenu. Někdy se červíci spawnují tak, že s nimi nelze pohnout a nepomůže než restart a konečně, není úplně průhledné (alespoň jsem na to nepřišel) co přesně musíte udělat pro odemčení nových map v singleplayeru.

I přes to nemůžu než doporučit.

Pro: kompilace dvou výborných her

Proti: některé technické chybičky a nelogičnosti, nesrozumitelné požadavky pro postup kampaní

+6

TrackMania

  • PC 70
Jelikož jsem vyrůstal na Stunts, byla pro mě Trackmania v době svého vydání úplným zjevenim. Možnost zažít ježdění po šílených tratích a editovat je se jen tak neomrzí, a tento první díl této dnes již na díly početné série nezklamal.

Zpětné ale musím několik věcí vytknout. Editor je trochu těžkopádný, byť to je otázka cviku. Zamrzí, že trvá než se dostanete z jednotlivých prostředí do dalšího a nemůžete je rovnou střídat. Též jich mohlo být více než jen tři. Jízdní model je navíc též trochu zvláštní a na rozdíl od Stunts si auta nemůžete vybírat a neosedláte žádný ze známých sporťáků...

Sečteno a podtrženo jde o výborný start série, být nám začala trochu budgetově.
+8

.kkrieger: Chapter 1

  • PC 70
.kkrieger je třeba brát jako to, co je, tedy tech demo z roku 2004. Sám jsem vzděláním programátor a musím říct, že to, co kluci odvedli, je neskutečná práce. Vměstnat tehdy do tak malého prostoru několika málo desítek kilobajtů něco tak dobře vypadajícího je mistrovství. Hratelnostně jinak není moc o co stát, hra je kraťoučká a nepřátelé silně mentálně deficientní. V roce 2020 asi nemá smysl rozehrávat, neboť nikoho .kkrieger už neočaruje, ale při dnešním zpětném shlédnutí gameplaye jsem zamáčknul nostalgickou slzu. Díky tátovi za to, že mi hru ukázal!
+7

Mini Metro

  • PC 70
  • iOS 80
Mini Metro jsem rozehrál historicky dvakrát. Poprvé na PC kdysi dávno. Podruhé minulý rok na podzim na tabletu. A po více než deseti, patnácti hodinách už je čas na komentář a zhodnocení.

Předně, Míní Metro se hraje stokrát lépe na dotykové obrazovce. Až tehdy mě hra skutečně chytla. I tak je ale příjemné si hru nejdřív vyzkoušet v demu, které lze hrát v okně prohlížeče. Počáteční nadšení rychle zchladí neúprosně rostoucí křivka obtížnosti a může se začít zdát, že strop kam se dá dostat je okolo pár set cestujících. Pokud se ale obrníte dostatečnou trpělivostí a využijete to, že každá mapa má trochu jinou taktiku, dostanete se do úplně nové hry, kde prává zábava a výzva začíná u pár tisíc cestujících.

V tu chvíli už můžu doporučit vrhnout se do denních challenges, které jsem po odemknutí všech map (kterých by popravdě mohlo být více) hrál výhradně. Hodně taky pomohlo mít kámoše, se kterým jsem se poměřoval a každý jsme se snažili jeden druhého porazit.

Samozřejmě, hře se nevyhne stereotyp. Hra vám někdy hází klacky pod nohy, když za žádnou cenu nenabere ty cestující, které byste potřebovali akutně odvézt... Nejsou to ale tak zásadní chyby. Navíc je hra výborně audiovizuálně zvládlá, ať už je to příjemná grafika inspirována linkovými diagramy nebo ambientní hudba, která zvyšuje tempo s rostoucí síti.

Pro: grafika, zvuk, challenges, různá města přinášejí různé výzvy

Proti: po pár hodinách stereotyp, občasné bugy kazí postup, map mohlo být více

+17

Worms Forts: Under Siege

  • PC 30
Tenhle díl Worms je úžasný. Ale ne, v pozitivním slova smyslu.

Kdyby Worms 3D vyšly po Forts, pochopím to jako evoluci a opravu těch nejzásadnějších chyb. Jenže ono to bylo naopak. Zábava je fuč, místo toho máme fatálně topornou kameru, která vám nedovolí se rozhlédnout. A místo plně zničitelného terénu, jedné z hlavních deviz Wormsů, máme jen možnost rozmlátit pevnosti. A pevnosti jsou také kapitola sama o sebe. Snaha o oživení hry pomocí nich je zoufalá, hratelnost se strašně zpomalila a stavět nové budovy není vůbec zábavné. Jediné mizivé plus je tak možná množství nových map.

Ve zkratce: Tomuhle dílu se vyhněte obloukem.

Pro: ?

Proti: kamera, pevnosti, tempo hry, nezničitelnost terénu

+10

Reigns

  • iOS 60
Myslím, že nemá cenu znovu rozebírat náplň hry a duplikovat tak popisek, takže jen krátce. Stáváte se králem v neznámém království. Swipem nalevo a napravo ovlivňujete jeden ze čtyř ukazatelů, které musíte držet mimo extrémy, jinak jako panovník končíte. Po vaší smrti začíná vše nanovo s novým monarchou a vy můžete využít, co jste se předtím naučili...

Osobně mi hra nejvíc připomínala českou freewarovku Mravenci. A přibližně podobně mě i bavila. Ze začátku převažuje radost z objevování nových a nových situací, ale po chvíli se dostaví pocit, že vás hra jen nechává umírat a umírat. To vše abyste mohli znovu a znovu zažívat ty samé scénáře a tu a tam se dostali k novým. Potom, co se mi nedopatřením smazal veškerý dosavadní postup (cca 90 procent všeho objeveno), už jsem nedostal chuť hrát znovu. Nicméně, na těchto 90 procent se dostat trvalo pár hodin a ty považuji za velmi příjemně strávený čas. Určitě plánuju rozehrát pokračování Reigns: Her Majesty.

Graficky a hudebně je hra velmi příjemná a vyladěná. Grafika je minimalistická a vkusná; hudební podkres navozuje temnou atmosféru středověku. Co se týče ovládání, přirozenější je hře dotyková obrazovka, ale i na PC dává smysl hru pořídit.

Pro: audiovizuální stylizace, na začátku radost z objevování

Proti: po chvíli nastoupí stereotyp

+10

Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords

  • PC 100
Série KotOR patří k mým nejoblíbenějším. Ačkoliv zde RPG systém není kdovíjak propracovaný, obě hry mají svou neopakovatelnou atmosféru, která vás osloví i pokud nejste SW fanda (ovšem hru si potom tak neužijete).

Skvělé je podle mě to, že přes spojení příběhu s prvním dílem se podařilo vytvořit zcela jinou, snad i “hutnější” atmosféru. Druhý díl tedy v tomto případě není známkou vyčpělosti tématu a nedostatku dalších nápadů. Svůj podíl na tom bezesporu má i fakt, že na Sith Lords nedělali lidé z BioWare, ale vývojáři z Obsidian. Ti taktéž nejsou žádní lamaři, ostatně spousta tamějších vývojářů z Bioware pochází.

Schválně mi nabídněte jinou hru ve které je tak dokonale zobrazena melancholie světa zpustošeného válkou a děsem. V lidech je cítit zoufalství a na každém kroku k vám doléhají ozvěny konfliktu, na nějž mají vaši spolubojovníci, ale především hrdina sám, neblahé vzpomínky. Při vyslovení slova Malachor jde úsměv stranou a ukazuje se, že rány války nejdou zhojit tak lehce. Více než v prvním dílu je tak důraz kladen na psychiku a minulost vašich parťáků. Nově také lze z téměř všech spolucestovatelů udělat rytíře Jedi, případně Sithy. Systém vztahů s parťáky je ovšem chvílemi dost pro zlost. Někdy je dost složité nikoho nenaštvat a ke slovu přichází funkce load/save. I přes to, že jsem hru dohrál třikrát, nikdy se mi nepodařilo z Kreiy dostat podrobnosti o Revanově životě (kdyby někdo věděl, jak na to, napište mi do diskuse). Mnohem vážnější je ovšem nedodělanost hry, hlavně v pozdějších částech. Ta je vyloženě do očí bijící a je jedním z hlavních důvodů, proč je u mě dvojka trochu níž. Je to škoda o to víc, že scénáristé/ky měli co říct.

Technicky se pokračování příliš neposunulo. Aurora engine byl pouze doplněn o pár efektů, nově například za postavami vlají pláště. Hudebně je hra na naprosté špici, a to i přesto, že se na soundtracku již nepodílel maestro Jeremy. Nové melodie jsou ovšem stejně tak dobré a některé ze starých v průběhu pařby také zazní. Dabing je tradičně špičkový. K mání je navíc, stejně jako u jedničky, vysoce kvalitní čeština. Hratelnosti možná trochu škodí přílišná jednoduchost a osobně mi též příliš nevyhovoval mega HUD, jenž zabírá velkou část obrazovky. Naproti tomu, tabulky v inventáři a obchodníků se roztáhly ke krajům obrazovky a v inventáři je více možností jak předměty roztřídit. Z důvodu nedodělanosti se také nevyhnete ojedinělým, avšak o to víc na***ím bugům. Důvodů proč hru rozehrát znovu je hned několik, mimo jiné i druhý konec. Stejně jako u KotOR 1 je kanonický ten za světlou stranu, ovšem tentokrát za ženu. To mi připomíná, že lze taktéž navázat víc než přátelský vztah a v závislosti na vámi zvoleném pohlaví se dokonce odvíjí přítomnost některých individuí ve vaší partě.

Druhé a bohužel asi poslední putování Ebon Hawku mě stejně jako jednička nadchlo. Pro RPG a SW pozitivní jednoznačně must have titul.

Quo vadis, vypovězený?

Pro: příběh, atmosféra, jsou to Star Wars, skvělá hudba, víc rozhovorů s parťáky

Proti: některé bugy, možná více lineární

+17

No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way

  • PC 100
Jestliže jste četli můj komentář k prvnímu dílu, jistě víte, že se NOLF 1 stal jednou z mých nejoblíbenějších her. Logicky jsem tedy nemohl jinak, než se pustit do druhého dílu. Z komentů a příspěvku v diskusi jsem dostal dojem, že nové dobrodružství Cate není tak dobré jako jednička. Přistupoval jsem tedy ke hře s jistou obezřetností.

První mise v Japonsku mě spíše odrazovala. Nějak mi to přišlo jiné než první díl. Atmosféra jakoby se vytratila a hra připomínala spíše koridorovku. Hned s druhou misí v Rusku jsem však svůj názor přehodnotil a naplno se do NOLFu ponořil, aby mě hra vyplivla až na konci. První, co mě udivilo, byla grafika. Vývojaři z LithTech enginu vyždímali maximum a na výsledku je to znát. Zejména modely postav se hodně zlepšily. Výrazným faceliftem prošla též Cate, kterou tak vyhlašuji nejsympatičtější herní postavou všech dob. Hra ale přece jenom má své mouchy. Hlavně doslova pitomé prohledávání dokumentů a mrtvých nepřátel. Též RPG prvky si mohli v Monolithu odpustit, protože tyhle věci NOLF nedělají. Naštěstí právě to, co No One Lives Forever vyzvedlo do výšin, zůstává. Opět se tedy setkáváme s absurdními postavami - některé zůstaly, jiné přibyly. Příběh u mě boduje na výbornou. Opět se podíváme do různých koutů světa. Autoři navíc chytře Cate prohánějí ze Sibiře do tropů, takže o stereotyp prostředí nemusíte mít strach. Jen se mi hra zdála trochu kratší než minule (cca 12-14 hodin). Jako plus považuji větší důraz na stealth, který mi v jedničce celkem chyběl. Hudba a dabing jsou opět na špici. Bohužel, rozhovorů mezi nepřáteli ubylo a nejsou ani tak vtipné jako minule.

Nemohu říct, že by mě pokračování zklamalo. Šlo o výbornou akci, kterou v žánru jen těžko najdete. Doporučuji a davám opět 100, nemůžu jinak!

Pro: ujetý příběh a postavy, rozmanité prostředí, grafika, hudba, sympatická Cate Archer

Proti: zbytečné RPG prvky a hledání, opět slabší AI, trochu kratší

+21

The Operative: No One Lives Forever

  • PC 100
NOLF je tradičně prezentován jako FPS akce s prvky stealth akce. Je pravda, že jsou ve hře asi 4 mise, kde nesmíte spustit alarm (z celkových cca 60), ale zbytek hry můžete v klídku přejít rambo stylem. Na druhou obtížnost ze čtyř se takto hra dá projít bez problému. Neřekl bych tedy, že stealth hraje nějakou větší roli. Toto však nepovažuji za mínus.

Na hře mě nadchly zejména dvě věci: Za prvé, postavy ve hře (hl. Cate Archer - ženský James Bond v latexu, agent Goodman a Armstrong), dialogy a příběh jsou podány tak skvěle, že se nestydím říct, že jde za poslední hodně dlouhou dobu o nejpříběhovější FPSku, co jsem hrál. Navíc je celá story brána s nadsázkou, a tak se dočkáte skvělých humorných scén. Srandovní jsou taktéž časté rozhovory nepřátel. Vážně se vyplatí nejdřív si je poslechnout, a pak teprve kosit. Nechybí ani dramatické zvraty, taktéž známe z bondovek, zde ovšem rovněž dovedené do absurdna.

Druhé hlavní plus, které zapříčinilo, že jsem se od NOLF nedokázal odtrhnout, je variabilita misí. Cate jednou skáče padákem, potápí se, jede napříč krajinou na sněžném skútru a navštíví snad všechny možné destinace od tropů po hory a od hradů až po kancly. Tady musím upozornit na už druhou lanovkovou vykrádačku Where Eagles Dare. Musím též dodat, že NOLF je poměrně dlouhá hra (na dnešní poměry určitě) a můžete počítat s cca 20 hodinami hraní.

Použitý Lithtech engine prý nenadchl ani v době vydání. Za sebe musím říct, že ačkoliv je samozřejmě grafika NOLF dnes hodně zastaralá, má své kouzlo a v žádném případě není nekoukatelná. Co se týče zvuku, dabing je skvělý a hudba taktéž. Soundtrack se povedl a zejména úvodní melodie stojí i za samostatný poslech.

Abych pouze nevychvaloval, musím zmínit i v FPS hrách tradičně slabou AI a klasické bugy typu procházení zdí. To jsou však jediné pihy na kráse. Jestliže jste NOLF nehráli, nemůžu jinak, než ho doporučit, a to i přes stáří hry. Užijí si ho podle mě i ti, jenž žánru stříleček z první osoby zrovna neholdují.

Pro: variabilita misí, zvolené téma a jeho zpracování, skvělá atmosféra, hudba, hlášky vojáků, dlouhá herní doba

Proti: nic moc stealth složka, pár bugů, slabší AI

+23

Memento Mori

  • PC 80
Ačkoliv hra nezapře svůj malý rozpočet a má své chyby, „zhltnul“ jsem ji takřka na posezení a řádně si ji užil. Důvod je prozaický: Memento Mori je jízda. Jízda v tom smyslu, že na žádném místě nezkysnete nepřiměřeně dlouho a příběh přirozeně plyne. Ne že by se zde nenacházely hádanky, ale jsou udělány tak šikovně, abyste si po jejich zdolání připadali dostatečně důležitě, zároveň je však vyřešili do pěti minut. Jestliže doteď vaším pomocníkem při hraní adventur byl návod, zahoďte ho, tady není potřeba. Mimo jiné i díky možnosti zobrazit si všechna aktivní místa na monitoru. Příběh je veden v klasickém detektivně-mysteriózním duchu her typu Broken Sword. Žena a muž, každý s trochu jinými povahami a pátrající po celém světě. Na rozdíl od této legendární série se však dostanete do kůže obou protagonistů – Maxe i Lary, což hře dává o to větší spád. Zcela ve stylu seriálů končí epizoda vždy ve chvíli, kdy je to nejnapínavější. Autorům též nelze upřít snahu herní mechanismy ozvláštnit mezihrami, ty ovšem nepovažuji za nejšťastnější krok. Stejně tak musím zkritizovat příběh. Ten, jakkoliv se může zdá ze začátku dobrý, je pouhou vykradačkou stokrát viděného. Navíc konec mě osobně nepřinesl očekávanou satisfakci. Čekal jsem zkrátka velkolepější záhadu. Pomluvit musím i dabing, jenž mě na začátku hry praštil přes nos svým amatérismem. Postupem času jsem si však zvykl a herní charaktery mi přirostly k srdci. Přes všechny uvedené nedostatky pro mě Memento Mori zůstává nadprůměrným počinem, který mě upřímně překvapil a na nějž i přes značné výhrady budu rád vzpomínat.
+17

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

  • PC 80
Ačkoliv byl Max Payne jednou z prvních 3D akcí, které jsem dohrál, k druhému dílu jsem se dostal až mnohem později. A stejně jako tehdy, Maxovo putování mě pohltilo a pustilo až na konci.

Nutno ovšem říct, že to bylo po slabých pěti hodinách, což považuji za jedno z velkých mínusů. Hra sice díky tomu má spád a nenudí, pět hodin je však sakra málo. Hlavní podíl na tom má zejména nízká obtížnost. Tu si na začátku vybrat nemůžete a na těžší můžete začít až po prvním dohrání. Jinak je ovšem Max téměř po všech stránkách vynikající akcí, která se i dnes drží na vrcholu a která vynesla Remedy do hvězdných výšin. Opět zažijete noirovou atmosféru, tentokráte deštivého, New Yorku, v němž se odehrává příběh Maxe, opět plný konspirací a dějových zvratů, vyprávěný skrze komiksové předěly. Připočtěte si k tomu postavy, na jejichž tvorbě se podílely skuteční herci (mě však spíš sedl Max z prvního dílu, ale což), dabing na prvotřídní úrovni a hudbu podbarvující atmosféru. Vyjde vám zdaleka ne obyčejná střílečka. Samozřejmě, akční část je zpracována též na výtečnou a v kombinaci bullet-time + ragdoll jde o skvělou podívanou. Hru bohužel shazuje jak již zmíněná krátkost způsobená nízkou challenge, tak nepříliš časté, ale přesto přítomné stereotypní pasáže (např. když Mona kryje Maxe na dvoře staveniště).

Max Payne 1 mě zkrátka ve své době uchvátil víc a na delší dobu. Přesto je další kapitolka Maxova příběhu skvělým herním počinem, hratelností a atmosférou převyšující většinu produkce.
+24

Alpha Prime

  • PC 70
Recenze Alfy Prime mě moc nepřesvědčily, ale jelikož mě hra zaujala vizuálně, dal jsem šanci demu. Co mě na demu chytlo? Kromě výborného technického zpracování, které celou hru v žádném případě nedělá, to byly adrenalínové přestřelky, které mě nutily využívat skutečně všeho, co se v úrovni objevilo. Žebříky, kanystry, odrážení granátů proti zdi, bullet-time, někdy i zbabělý útěk před nepřáteli. Toho všeho si užijete dost a dost. Bohužel, demo byla tak trochu Potěmkinova vesnička. Zhruba od půlky hry totiž vyváženou hratelnost nahradí někdy až absurdní obtížnost, která mě ve dvou místech dokonce donutila použít cheat (jaj, já vím, je to ostudné...). Přece jenom, když jste bez možnosti doplnit zdraví, v místnosti je s vámi 10 pochopů a framerate kdovíproč klesne na jednociferná čísla, tak vás nálada zkoušet úsek znova a znova po chvíli omrzí. Další výtka směřuje k tak trochu nevyužitým ozvláštněním hratelnosti. Za prvé – hackování je fajn, ale když ho musíte použít kromě úvodního představení už jen jednou, je asi něco špatně. Rovněž bugina – proč jsem se ve hře nemohl projet vícekrát? Proč jsou venkovní prostory ve hře jen první minutu a pak v jedné misi na konci? A proč je bugina tak mizerně ovladatelná? A co fyzika? Přijde vývojářům vtipné na jednu bednu vyskakovat na dvacátý pokus? Škoda toho, protože jsem u Alphy zažil hodně parádních momentů, která za dohrání stály. Nebál bych se říci, že mě hra bavila víc než slovutný Doom 3. Je zkrátka vidět, že v Black Element jsou (byli?) dobří programátoři a grafici, kteří jsou schopní budovat parádní enginy, ale game designer je tak trochu amatér. Přitom ani příběh nestojí za starou bačkoru (ještě aby, když v něm má prsty Neff) a dialogy jsem si nemohl než pochvalovat. Bruce i Arnold se okamžitě stali mými oblíbenci. Na hře mi dokonce ani nevadilo jedno a to samé prostředí základny (důl na konci se až tak neliší), graficky zpracované je totiž na jedničku.

Ke smůle tvůrců (a koneckonců i nás hráčů, otevřený konec Alfy přímo vybízí k pokračování) se tak Alpha spolu s Chameleonem a Shadem stala další hrou, které nebyly špatné, ale pro svůj vrozený handicap slabého vydavatele, země původu a pár větších či menších kiksů v hratelnosti se na ně rychle zapomenulo. Nezbývá než podotknout, že neprávem

Pro: přestřelky, grafika, příběh, dialogy, na dnešní poměry celkem dlouhé (asi 9 hodin), bullet-time

Proti: nevyvážená hratelnost, nevyužitý potenciál venkovních prostor, hackování a fyziky

+16

Hitman: Contracts

  • PC 100
Jelikož mě Hitman 2: Silent Assassin ohromil a sjel jsem ho jedním dechem, přirozeně jsem se začal pídit po pokračování. A protože stejně jako Hitmana 2 (Score), i Contracts (Level) mám doma, stačilo se mírně natáhnout po krabičce a disk už se vesele točil v mechanice za veselého ládování dat na můj HDD.

Rád bych zde srovnal některé aspekty hry se Silent Assassin (SA). Pro lepší přehlednost v bodech.

(+) Mise jsou zpravidla delší než v SA. Jejich počet je ale nižší (12) a ve výsledku se mi Contracts zdály oproti SA kratší. Jejich náplň mi však přišla o dost poutavější, úkoly propracovanější.
(+) Grafika, ač na stejném enginu, je vylepšená. Zejména co se týče efektů (světla a déšť)
(+) Audio tradičně špičkové. Jesper Kyd rules!
(-) AI opět zlobí a určitě se nejednou stanete svědky divné situace. Tady se nic nezlepšilo.
(-) Mise tentokrát nejsou spojeny žádným příběhem. Jedná se o různé vzpomínky na Hitmanovy kontrakty. Mě osobně toto přijde jako mínus, protože v momentě, kdy dokončíte misi, jste často hned vhozeni do druhé bez jakéhokoliv briefingu či spojovacího filmečku.

Od Contracts jsem nečekal více než další balíček misí. Četl jsem jak recenze, tak komentáře zde. Zkrátka, kdo hrál SA, neztratí se. Vylepšení je minimum a Contracts je spíš než pokračováním datadiskem. Navíc polovina misí je recyklována z prvního dílu (ovšem recyklována na výbornou). Koho ale bavil SA, Contracts si též užije. Jen nesmíte čekat víc, než mission pack.

Poznámka: Komentář jsem psal přibližně v roce 2010. Je mírně upraven.
+15