Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Crash Team Racing Nitro-Fueled

  • Switch 80
Nenadálá akce Nintenda měla za následek, že se mi během vánočního hraní Mario Kart 8 ocitla na Switchi i tato hra, a to v sedmidenním (jinak neomezeném) zkušebním období. Podotýkám, že jsem původní Crash Team Racing nehrál.

Kdybych neměl u sebe parťáka do split screenu, asi by se výsledné hodnocení pohybovalo jinde. Podobně jako u zmíněného Mario Kart je nejcennější devizou hry zábava z hraní ve více lidech, a to zejména na místě, ne jen přes internet. Mód zvaný "adventure", jakási kampaň pro jednoho hráče, je sice slabší, ale též obstojný a slouží minimálně jako seznámení s mechanikami (totem vám po každém závodě poví nějaký tip), trénink na hru více hráčů a v neposlední řadě jde o představení map. Ty jsou tahounem titulu. Je jich dostatek (odhadem dvacet) a každá je velmi nápaditá a specifická, ať už vizuálně nebo hratelnostně. V žádném případě tedy nejde o pouhou změnu textur a pořadí zatáček. Co se týče vzhledu samotné hry, tak při porovnání s původni verzi nelze než konstatovat obrovský posun, podobně jako u staré trilogie série Crash Bandicoot versus remaku Crash Bandicoot N. Sane Trilogy.

Největší otázkou tak pro mě ve výsledku bylo nevyhnutelné srovnání s Mario Kart. Odpověď na tuto otázku ale není vůbec jednoznačná. Obě hry se u mě řadí vysoko a neprohloupíte pořízením ani jedné z nich. Rozhodujícím kamínkem na vahách pak může být fakt, zda-li vlastníte Nintendo konzoli anebo ne.

Verditkt: Více než důstojný konkurent série Mario Kart. Remake chytlavých závodů motokár ze světa Crashe stojí hlavně na nápaditých mapách a povedeném split screen módu, který nemá chybu.

Pár technických poznámek ke Switch verzi: Hra jede vždy ve 30 fps. Ačkoliv mi to u závodních her už většinou dost vadí, tady tomu tak z nějakého důvodu nebylo. Taktéž je v docked módu hra docela zubatá a nepřišlo mi, že jede v 1080p. U stylu grafiky, jaký hra má, mi to opět příliš nevadilo.

Pro: hra více hráčů (split screen), grafické zpracování, mapy a jejich kvalita a variabilita

Proti: slabší hra pro jednoho hráče

+9

Advent Rising

  • PC 70
Škoda přeškoda. Při pohledu na Advent Rising se neubráním dojmu, že mít hra lepšího game designéra, šlo by hodnocení o minimálně deset procent nahoru.

O čem je řeč? O stereotypu. Hra se sice tváří, že máte mnoho možností jak se s návalem emzáků vypořádat, ale ve výsledku je boj snad ještě nudnější než v Halo, kde se ostatně tvůrci mohutně inspirovali. V první misi jsem si pochvaloval akci. V dalších jsem byl rád za každé oživení (bugina, střílna) a v posledních chvílích jsem už vyloženě nesnášel, když došlo na ozbrojený konflikt. Bohužel, právě na boji celá hratelnost stojí. Úkoly pouze tento fakt maskují. Pro PC hráče jsou též mínusem typické neduhy spojené s konverzí z konzole. V tomto případě především ovládání a neostré textury. Chekpointový save systém naopak nevadí, protože se hra ukládá automaticky téměř na každém rohu. Ačkoliv nedetailní, grafika dokáže často vykouzlit malebné scenérie (vzdušné město, vulkán). Hudba (převážně chorály) je na špičkové úrovni a dle mého jde o jeden z nejlepších herních soundtracků (měl ho na svědomí hollywoodský orchestr a vyšel i samostatně). Příběh, na kterém se podílel O. S. Card, není nijak převratný, ale díky vynikajícím filmečkům to hře šmahem odpustíte. Intro mi svou kvalitou vyloženě vyrazilo dech (s přihlédnutím k roku vydání). Navíc si cutscén užijete až až, protože hra jimi rozhodně nešetří. Opět ale škoda toho, že nejsou v lepším rozlišení, neboť zubatá grafika na atmosféře příliš nepřidává. Nakonec ještě zmíním délku hry – hrál jsem nejdříve na střední, následně jsem přešel na lehkou a herní doba se pohybovala okolo pěti hodin. Klasické „To be continued“ je o to hořčejší, uvědomíme-li si fakt, že pokračování už se nejspíš nedočkáme.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+10

Drome Racers

  • PC 50
Po Drome Racers jsem pokukoval už přibližně v roce 2003, když jsem četl recenzi v časopisu GameStar. Dokonce jsem hru před více než deseti lety přidal sem na databázi. Přesto jsem se ke hraní dostal až v rámci dohánění retro restů teprve nedávno.

Jak je vidět z hodnocení, nebyl jsem ze hry příliš nadšený. Hodí se ale poznamenat, že 50 procent považuji za průměr, tedy ani špatnou, ani dobrou hru. Drome Racers určitě mají několik zajímavých a pozitivních aspektů, ať už je to stavění vozu, výzvy, váš tým, možnost používat zbraně, dynamické prvky na trati (například tornádo), několik různých prostředí a na svou dobu nadprůměrnou grafiku.

Na druhou stranu tu máme i dost negativ. Málo tratí (sice se trochu obměňují, jezdíte je třeba v opačném směru, ale to není úplně ono), přímo ušírvoucí hudba (čti otravná), dost neinteligentní protivníci, otravný systém kolizí s ostatními auty a trochu nepochopitelný přídomek Lego, neboť z Lega jsou pouze a jen vozy a nic jiného (včetně postav a prostředí). Abych nezapomněl, hra též disponuje možností uložit vždy jen po dohrání malého šampionátu, tedy cca po každých šesti závodech.

Drome Racers asi nenabízejí nic, co bychom od té doby neviděli alespoň technicky lépe zvládnuté jinde. Vidina Lego závodů je sice lákavá, ale vzhledem k výše zmíněné absenci kostiček (kromě vehiklů) je to opravdu jen vidina...

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+5

Mini Metro

  • PC 70
  • iOS 80
Mini Metro jsem rozehrál historicky dvakrát. Poprvé na PC kdysi dávno. Podruhé minulý rok na podzim na tabletu. A po více než deseti, patnácti hodinách už je čas na komentář a zhodnocení.

Předně, Míní Metro se hraje stokrát lépe na dotykové obrazovce. Až tehdy mě hra skutečně chytla. I tak je ale příjemné si hru nejdřív vyzkoušet v demu, které lze hrát v okně prohlížeče. Počáteční nadšení rychle zchladí neúprosně rostoucí křivka obtížnosti a může se začít zdát, že strop kam se dá dostat je okolo pár set cestujících. Pokud se ale obrníte dostatečnou trpělivostí a využijete to, že každá mapa má trochu jinou taktiku, dostanete se do úplně nové hry, kde prává zábava a výzva začíná u pár tisíc cestujících.

V tu chvíli už můžu doporučit vrhnout se do denních challenges, které jsem po odemknutí všech map (kterých by popravdě mohlo být více) hrál výhradně. Hodně taky pomohlo mít kámoše, se kterým jsem se poměřoval a každý jsme se snažili jeden druhého porazit.

Samozřejmě, hře se nevyhne stereotyp. Hra vám někdy hází klacky pod nohy, když za žádnou cenu nenabere ty cestující, které byste potřebovali akutně odvézt... Nejsou to ale tak zásadní chyby. Navíc je hra výborně audiovizuálně zvládlá, ať už je to příjemná grafika inspirována linkovými diagramy nebo ambientní hudba, která zvyšuje tempo s rostoucí síti.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.

Pro: grafika, zvuk, challenges, různá města přinášejí různé výzvy

Proti: po pár hodinách stereotyp, občasné bugy kazí postup, map mohlo být více

+6

GeoGuessr

  • Browser 80
  • iOS 80
Tahle hra je splněným snem. Už od samého počátku existence Google Street View mě tato služba fascinovala. GeoGuessr, jakožto hra, která se tuto službu snaží gamifikovat, je pro mě úplně ideální. :) Jsem v tomto názoru jistě dost v menšině, byť podobných šílenců se zdá být podle velikosti komunity okolo hry celkem dost.

Hrál jsem jak verzi pro browsery, tak verzi pro iOS. Moje zkušenosti jsou dost odlišné. Zatímco v rámci browseru je hra trochu více nepřehledná, máte možnost po zaplacení poplatku hrát nepřeberné množství výzev nachystaných ostatními hráči. Pokud chcete jet zadarmo, máte nárok na jednu denně. Pamatuji si například na vtipnou challenge v podobě hádání, kde se přesně nachází vyobrazená pobočka McDonald's.

Verze pro iOS je trochu odlišná (nemalou skupinu uživatelů Androidu musím zklamat; i přes tvůrcovy proklamace zatím verze pro tento systém neexistuje). UI je o dost učesanější, navíc dotyková obrazovka většího iPadu je k ovládání jako stvořená. Vybrat si můžete jen z několika challenges, pokud však budete trpěliví, nemusíte za nic platit a hra vás ani neobtěžuje žádnými reklamami (kdo na mobilech a tabletech už něco nahrál, tuší, že je to vskutku úkaz). Některé z výzev jsou propracovanější, některé méně. Třeba výzva Evropa je velmi kvalitní a i po několika hodinách nacházím nová a nová místa. Oproti tomu výzva Známá místa se velmi opakuje a radost z objevování je po hledání jednoho a stejného místa po pěti minutách fuč. Výzva Londýn a Paříž jsou zase skutečným testem vašich hledačských schopnosti, protože pro plné skóre je třeba trefit už nejen město, nejen čtvrť, ale ideálně i ulici.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+6

Monument Valley

  • iOS 70
Mobilním hrám příliš neholduji, nýbrž toto jaro jsem se začal více zajímat o ty nejkvalitnější z nich s tím, že zkusím, co nejlepšího se dá na mobilu (a tabletu) zahrát.

Hra sice neoplývá nijak oslnivou délkou (přibližně hodina až dvě) a není velkou výzvou, nýbrž právě v tom tkví její kouzlo. Jen málokdy se dá na více než pár minut zakysnout a hra tak krásné plyne a hráč přitom má radost z toho, že nad hrou vyzrál. I délka je zvolena dle mého optimálně. Nestihne totiž začít nudit a herní zážitek je koncentrovaný. Každý z levelů navíc nabízí nějaký úplně jiný prvek hratelnosti a jen málokdy působí jako nastavovaná kaše.

Čím mě hra též nadchla je famózní vizuál, který lze obdivovat na screenshotech, jichž je plný internet. Ale i zvuky zde tvoří podstatnou část atmosféry. Je zde vidět, že ustwo byli původně hlavně grafickým studiem.

Pro hráče toužící po přídavků jsou tu dvě DLC, jedno zdarma, jedno placené. To zdarma velmi doporučuji, placené jsem ještě nehrál.

Vydat se s princeznou Idou za dobrodružstvím nemůžu než doporučit každému s Androidem nebo iOS v kapse.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+11

Aquadelic GT

  • PC 60
Aquadelic GT jsem v roce 2020 rozehrál takřka po deseti letech, kdy jsem ho po pár hodinách odložil. Pošmourné kanadské jarní počasí mě vnuklo nápad přesunout se do sluncem zalitých vod středozemí alespoň virtuálně a hru jsem opět rozehrál.

Aquadelic je velmi příjemná budgetovka plná dobrých nápadů, ať už je to vodní taxi, zbraně, zpracování mobilu jako centrálního hubu, nakupování nemovitostí vs. hotel, prostředí a celková absence hluchých míst na mapě. V tom je hra přesně taková, jakou si ji pamatuju. Též si k tomu přičtěte i dnes koukatelnou grafiku a fajn hudební doprovod.

Bohužel, hru jsem ale nakonec zase odložil. Důvody pro to mám dva. 1/ Zbraně během závodu jsou příliš zákeřné a až příliš náhodně mění celkovou obtížnost. Nezáleží na tom, jak šikovně jedete, v cílové rovince dostanete raketou a hned jste poslední. Navíc pro získání dostatečně reputace musíte vy sami zbraně často používat. Jenže když pláchnete soupeřům a necháte je notný kus za vámi, nemáte je jak použít a reputace neporoste. 2/ Závody jsou velmi repetetivní, i když vás teoreticky nikdo nenutí je opakovat. Prakticky je to ale nutné - jinak si na nic nevyděláte.

Aquadelic GT je dobrá hra, neotřelá a nabitá nápady. Hratelnost se ale zkrátka nepodařilo doladit.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+7

Counter-Strike

  • PC 80
FPS král středoškolských přestávek, hodin informatiky a amatérsky organizovaných LAN party s kamarády. Lehko pochopitelné principy, hitting zóny, zpětný ráz zbraní a i přes neskutečnou akčnost absence přecpaného HUDu a otravných prvků, XP bodů, upgradů zbraní, mikrotransakcí, DLC a dalších nezbytnosti mnoha dnešních online stříleček. Jsem možná ze staré školy, ale Counter-Strke je pro mě dodnes etalonem kvalitní online akce a čas od času si ho rád znovu zahraji. I přes snahy s Counter-Strike: Source a Counter-Strike: Global Offensive pro mě zůstává "první díl" tím nejlepším CSkem.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+15

Team Factor

  • PC --
Česká napodobenina Counter-Strike. I tak se hře přezdívalo. Dostál jsem se k ní přes plnou verzi u Levelu číslo 95 (půjčeného tehdy z místní knihovny). I přes všechna špatná hodnocení (o kterých jsem v době hraní ale nic netušil) mě hra zaujala, a to zejména nápaditými mapami a relativně fungujícími a obstojnými boty, kteří mi dokázali zatopit. Ani graficky Team Factor nijak v tehdejší době nestrádal, zejména pár map v džunglí mě nadchlo a vyrovnalo se Vietcongu. Nehrál jsem však nikdy v multiplayeru a zde nejspíš spočíval zásadní kámen úrazu. Neumím si totiž představit, že by se bez dostatečného úspěchu v herních médiích začala hra šířit, a proto tipuji, že servery zely prázdnotou. Své s tím jistě udělala i slabá propagace ze strany vývojářů (nebo spíše vydavatele). Konec konců, asi nikdy nebylo standardem balit hru k časopisu půl roku po vydání a tedy jde o jasnou známku uznání porážky ze strany vývojářů.

Bohužel, hru již nemám a jak známo, nostalgie je zákeřná. Ponechávám tedy Team Factor výjimečně bez hodnocení. Jsem ale názoru, že osud, který hru potkal, nebyl úplně zasloužený.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+8

Call of Duty 2

  • PC 80
Pokračování dobové konkurence Medal of Honor se neslo v podobném duchu jako předchozí výtečný díl. A ačkoliv v tehdejší době už bylo těch FPS z druhé světové až až, v mých očích tento díl rozhoně nezapadl a je tu pár aspektů, které z něj činí zásadní díl série.

Grafika :Série opustila letitý Quake 3 engine a ať už jde o sněhem pokryté Rusko, vyprahlou Afriku nebo upršenou západní Evropu, graficky se hra vydařila a i dnes se na ní dá s potěšením dívat.

Autoheal: Nevím, či šlo o první hru s automatickým uzdravováním anebo ne, určitě to ale byla první taková, kterou jsem hrál. Na tuhle mechaniku jsem si musel nějakou dobu zvykat a dodneška mi přijde trochu uhozená, nepovažují ale za minus hry a k jejímu konci jsem s ní byl už tak nějak smířený.

Atmosféra: Na filmové momenty a chvíle, kdy cítíte, že jste uprostřed bojové vřavy jsme si v předchozím díle i jeho datadisku už zvykli. Zde mi ale přišlo vše posunuté ještě dál a zatímco část v západní Evropě je z tohoto pohledu trochu obyčejnější, vyprahlé africké bojiště a zimou sužovaný Stalingrad naháněly střídavě pot a zimu a vtáhly do víru dění. Už na úvodní házení brambor místo granátů a plížení se zmrzlými trubkami Stalingradské industriální čtvrti se zkrátka nezapomíná.

Call of Duty 2 je můj nejoblíbenější díl této už klasické série. Zásadní minus je za mě snad jen krátkost hry a někdy až příliš průhledný fakt, že spolubojovníci jsou s vámi, ale je na vás, abyste vše vystříleli. Přiliš mě neokouzlila ani "povinná" vsuvka boje v tanku.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.

Pro: atmosféra, mise za Rusy, grafika (koukatelná i v roce 2020)

Proti: autoheal, přeskriptovanost, tanková vsuvka

+19

Untitled Goose Game

  • XOne 90
Tohle je pro mě dost možná největší herní překvapení roku 2020. O hře jsem se poprvé dozvěděl v krátké zmínce v časopisu Edge. Když jsem zjistil, že je husí dobrodužství dostupné v rámci Game Passu, jal jsem se ho nainstalovat. A po dohrání jsem nadšený.

Nápad mít za hlavní protagonistku husu, která má za cíl páchat zlo na obyvatelích malého ospalého městečka kdesi v Anglii je geniální. Navíc je hra perfektně technicky zvládnutá a vše krásné plyne. Autorům se podařilo dobře nastavit hranici mezi výzvou a nefrustrující hratelností Absence HUDu a styl grafiky mi učaroval ještě před rozehráním a klavírní doprovod, který graduje s řáděním husy nemá chybu. Škoda jen toho, že hra není z nejdelších - uměl bych si představit ještě pár úrovni navíc. Částečně to vyvažuje finální bonusový seznam úkolů a možnost dát si vše znovu, tentokrát na čas. Navíc, díky relativní krátkosti Untitled Goose Game nikdy nezačala nudit a nemá hluchá místa. Doporučuji též sehnat parťáka na nově přidaný kooperativní multiplayer. Dvě husy jsou víc než jedna!

Honk! Honk!!!

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.

Pro: nápad, husa, audiovizuální kvality, kooperativní multiplayer

Proti: relativně krátké

+5

Gothic

  • PC 100
Moje první seznámení s Gothicem bych popsal jako šok. Šok nad tím, jak se také ""dá"" hra ovládat. Nedejte se však zmást a přenastavte si ovládání podle sebe. Neřeší to sice celou věc, ale určitě lepší než default. Přiznám se, že Gothic bylo jedno z prvních RPG (spolu s Rytíři Staré Republiky), které jsem hrál. A přiznávám se, že i toto se podepisuje na výsledném hodnocení. Gothic neuchvacuje statistikami a pokročilým vývojem postavy. Ten je, slušně řečeno, jednoduchý jak jen to jde. Rozhovory také nejsou bůhvíjak květnaté, nýbrž ve výsledku stejně dávám 100 %.

100 %, a to RPG hře s vývojem postavy omezeným na minimum a nevalnými rozhovory...
Proč?

Je to ten svět, hudba a grafika. Tedy, ne že by grafika Gothicu byla v roce 2004 nějak úchvatná. I hudba se opakuje a při samostatném poslechu by asi dlouho neobstála. Ale když toto spojíte dohromady se světem Bariéry...stojí před vámi Gothic v celé své kráse. Tyhle tři elementy se dokonale doplňují a tvoří herní masterpiece. Nestává se často abych vzpomínal na postavy ze hry a vybavoval si, co jsem s nimi prožil. Nebo si snad vzpomínáte na nějakou postavu z The Elder Scrolls IV: Oblivion, jež by vám zůstala v srdci? Já vím, jsou hry v nichž je tenhle prvek silnější než zde, ale Gothic byl pro mě první. Melancholie Bariéry a její obyvatelstvo rozdělené na tři tábory dokáže učarovat ale i protřelým hráčům. Jestliže jste Gothicem nepolíbení, neváhejte. Dnes je hra opatchovaná, nepadá jako v době vydání a existují i texture packy; to kdyby vám stáří grafiky bránilo zahrát si.

Revoluce? Ani náhodou. Skvělá hra? Určitě!

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.

Pro: svět a atmosféra

Proti: ovládání, už v době vydání slabší grafika

+22

Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy

  • PC 90
A long time ago in a galaxy far far away (from the Disney's one)...

Na pokračování Jedi Outcast jsem se velmi těšil, ať už kvůli příběhu nebo kvůli slibu toho, že světelný meč půjde používat rovnou od začátku. Do dnešního dne jsem Jedi Academy dohrál celkem čtyřikrát a hru považuji za jeden z herních vrcholu SW éry před koupi celé značky firmou Disney. V mnohem je hra velmi podobná Outcastu, v některých aspektech se výrazně proměnila.

Choose wisely, young Padawan!

Nápad nechat na hráči, ať si vybere v jakém pořadí bude plnit některé mise hodnotím velmi kladně, příběh to vůbec nedrolí. Dává to zde perfektní smysl a trefilo se mi to do noty, jelikož někdy jsem měl náladu na takovou a někdy na makovou misi. Dokonce je zde možnost jednu vynechat. Nakonec jsem ale po této volbě nikdy nesáhl. Koncept vylepšování jednotlivých schopnosti Síly a možnost volby je též parádní (samozřejmě jsem musel vrazit body do blesku!).

Quake 3 engine is strong with this one!

Vývojáři z Quake 3 enginu vymáčkli zase víc než v předchozím, z větší části velmi šedivém Jedí Outcast. Jak už to bývá, některé lokace se povedly lépe (Yavin, mise na letící tramvají, Hoth), některé méně (třeba ta, ve které na speederu máte kontaktovat informátora a obecně ty, které se odehrávají uvnitř nějakých základen). Celkové mě ale grafika ani dnes nijak neurazí. Souboje se světelnými meči jsou též zvládnuté na jedničku a de facto se k nim vrátil až Fallen Order.

Série vygradovala a skončila v nejlepším: Jedi Academy je legenda.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+21

Neo Cab

  • iOS 90
Welcome to Los Ojos.

Ocitáte se v kůži Liny, jedné z posledních řidiček taxíku v Los Ojos. Lidští řidiči jsou totiž neúprosně vytláčeni korporací Capra a jejími robotickými samořiditelnými auty. Lina se vydává do velkoměsta po delší době, a to aby znovu navázala přátelství se sovji dávnou nejlepší kamarádkou, Savy. Víc o příběhu nevyzradím, ale vše se samozřejmě řádně zamotá.

Capra is everywhere. I mean, REALLY everywhere.

Nejde o závodní hru ani taxi simulátor, do řízení tedy nijak nezasahujete a prim hrají dialogy. A právě ty jsou úžasné. Postavy, které budete po LO vozit, jsou brilantně napsány a je jen škoda, že jich za noc můžete svézt jen omezený počet. Přímo to láká ke znovuzahrání a vyzpovídáni zase úplně jiné kombinace pasažérů! Na interaktivní mapě si totiž před každou jízdou vybíráte, s kým pojedete.

Jak je u tohoto žánru zvykem, svými volbami replik ovlivňujete podstatně hru. A nejde jen o konec (jsou tu celkem tři), ten je určen výhradně posledním dialogem. Podle toho, jak budete interagovat se svými klienty, dostanete od nich jak určitý počet hvězdiček, tak střípky z hlavního příběhu a hlavně, můžete je svézt zase další den, pokud budou chtít, a dozvědět se něco více o nich v rámci jejich minipříběhu.

I konw exactly how you feel, I am your Feelgrid!

Od Savy dostanete hned zkraje hry náramek, který vám ukazuje vaše emoční rozpoložení. To je jednak lakmusovým papírkem pro nás hráče, abychom viděli víc jak se Lina cítí, zároveň ale díky tomu poznáte, že některé volby v konverzaci nelze použít. Příkladem budiž nemožnost odpovědět pozitivně ve chvíli, kdy je Lina hněvem rozpálená doběla.

Four stars is not enough!

O Neo Cab by se dalo psát dál a dál. Audiovizuálně výborně zvládnuté (grafická stylizace je úžasná, soundtrack vyšel i samostatné a stojí vskutku za to), dialogově zajímavé, přiměřeně dlouhé (4-6 hodin) a s potenciálem ke znovuhratelnosti. Neo Cab je překvapení roku 2019.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+8

Split/Second: Velocity

  • XOne 70
Už dobrých pár let zpátky mě z videí Split/Second zaujal pěknou grafikou. Vskutku, na hru se stále dívá i v roce 2020 velmi dobře, a to i když se mi subjektivně zdá, že na Xbox One X nejede ani v 1080p. Grafika ale není to hlavní, co mě k obrazovce přikovalo. Největší devizou Split/Second je pro mě neskutečný dojem z rychlosti. Konečně máte pocit, že se vážně řítíte rychlosti hodně nad sto kilometrů v hodině po trati. Své na tom odvedou jak efekty, tak i trochu netradičně umístěná kamera, pozicující auto více do středu obrazovky a kameru více k vozovce.

I přes počáteční nadšení se ale neubráním kritice, která má za výsledek hodnocení sice nadprůměrné, ale ne vynikající.

- Aby se odůvodnila bezbřehá destrukce všeho a všech během závodění, je Split Second prezentována jako reality show na jednotlivé epizody (12), každá o šesti závodech. Osobně mi tato berlička přišla iritující a otravná.

- Byť máte v každé z epizod zdánlivě jistou volnost ve výběru závodů a nemusíte formálně odjet všechny (další epizoda se zpřístupní po dohrání elitního závodu, na který potřebujete daný obnos bodů), v reálu si moc vybírat nemůžete, protože nebudete mít právě ony body potřebné na vstup do elitního závodu. V pozdějších fázích hry jsem tedy musel jít grindovat závody z prvních epizod, které se mi příliš nepovedly.

- Závodní módy mimo klasické okruhy jsou po čase spíše nezáživné a stereotypní. Mluvím o závodech proti vrtulníku, který na vás shazuje bomby a a závodech proti kamiónům rozhazujícím výbušné barely. Jak ale píšu v předcházejícím bodě, nemůžete si tyto závody dovolit ignorovat a připravit se tak o cenné body.

- S nutnosti dojet téměř každý závod se pojí další velké minus. Málo tratí. V polovině hry už uvidíte v podstatě všechny a dočkáte se už jen několika menších variací. Je to škoda, protože typově je jich tu přibližně sedm, a to je sakra málo.

Naproti tomu, některé další negativní prvky hry (nelicencovaná auta a AI, která se pořád drží jen pár sekund za vámi) mně příliš nevadily a do mého hodnocení se nijak neprojevily. I přes všechny ty výtky jsem si tyhle závody náramně užil a patří k těm lepším, které jsem hrál.

Poznámka: Jde o starší komentář, který byl částečně upraven a doplněn a měl by reflektovat můj současný názor na hru.
+12