inbento je minimalistická puzzle hra od tvůrců Golf Peaks, která se točí kolem jídla. Nechala se inspirovat japonským zvykem nosit si jídlo do práce či do školy v krabičce zvané bentóbako, kde jsou jednotlivé druhy jídla rozdělené do přihrádek. Vaším cílem v této hře je podle zadání naaranžovat přísady do boxu rozděleného na pomyslnou čtvercovou mřížku. Máte k tomu připravenou malou bentó krabičku, dostupné ingredience a obrázek s požadovaným výsledkem.
Co se zprvu jeví jednoduše se však s přibývajícími puzzly stává složitějším, jakmile hra přivede nové mechaniky, jiné recepty nebo ingredience s odlišnými vlastnostmi. Prosté vkládání jídel do bentó krabičky se tak neobejde například bez rotace bloků, jejich přeskupování či využití překrývání stejných jídel k dosažení správného tvaru. Hra se skládá z více než 120 hádanek, během nichž zároveň vypráví citově podbarvený příběh o rodičovství a vztahu kočičí matky s jejím dítětem.
Dunemaster
inbento (ano, s malým i) mě zaujalo už před nějakým časem, a to obrázky ze hry. Nebylo to kvůli nezvyklému, atraktivnímu nebo uměleckému zpracování. Jde o spíše o to, že už několik prvních obrázků jasně a čistě komunikuje, jak se bude hra hrát a o co tady jde. V tom je její plus a zároveň je to velmi zdravý předpoklad pro hru logického žánru. Duplikovat popis tedy cenu nemá - zaměřme se na samotné dojmy.
Předně, hra je stoprocentně orientovaná na samotné hádanky. Předěly mezi každou ze čtrnácti kapitol nemají hlubší pointu a v zásadě by tu být ani vůbec nemusely. Hře ale neubírají a trvají jen pár vteřin.
Co tedy puzzly samotné? Jádrem toho, aby všech 126 levelů bylo zábavných je určitě křivka učení, tedy to, jak se hře daří přidávat nové a nové mechaniky a jak se vy mezitím učíte těžší úrovně zdolávat. To se autorům minimálně u mě trefit nepodařilo. Spousta úrovní byla až příliš lehká, ale čas od času přišel "zákys". Objektivně vidím nevýhodu také v cca 5. až 12. kapitole, kdy se neobjeví žádný nový prvek nebo výrazná změna designu kostiček a je třeba si Inbento dávkovat postupně, jen po pár úrovních. Tempo tady výrazně ztrácí a k dohrání posledních tří kapitol jsem se vrátil až po dvou týdnech. V samém závěru se ale objeví nový nástroj a úplně finální dojem to výrazně napravilo. K dobru je třeba též přidat, že pro postup dále není třeba zdolat nutně všechny úrovně.
Celkově jde o řemeslně zvládnutou a nadprůměrnou logickou hru, na kterou ale relativně rychle zapomenu.
Předně, hra je stoprocentně orientovaná na samotné hádanky. Předěly mezi každou ze čtrnácti kapitol nemají hlubší pointu a v zásadě by tu být ani vůbec nemusely. Hře ale neubírají a trvají jen pár vteřin.
Co tedy puzzly samotné? Jádrem toho, aby všech 126 levelů bylo zábavných je určitě křivka učení, tedy to, jak se hře daří přidávat nové a nové mechaniky a jak se vy mezitím učíte těžší úrovně zdolávat. To se autorům minimálně u mě trefit nepodařilo. Spousta úrovní byla až příliš lehká, ale čas od času přišel "zákys". Objektivně vidím nevýhodu také v cca 5. až 12. kapitole, kdy se neobjeví žádný nový prvek nebo výrazná změna designu kostiček a je třeba si Inbento dávkovat postupně, jen po pár úrovních. Tempo tady výrazně ztrácí a k dohrání posledních tří kapitol jsem se vrátil až po dvou týdnech. V samém závěru se ale objeví nový nástroj a úplně finální dojem to výrazně napravilo. K dobru je třeba též přidat, že pro postup dále není třeba zdolat nutně všechny úrovně.
Celkově jde o řemeslně zvládnutou a nadprůměrnou logickou hru, na kterou ale relativně rychle zapomenu.
Pro: přehledné a jasné ovládání, UI a grafika, většina úrovní nabídla přiměřenou obtížnost a heuréka momenty
Proti: slabší prostřední třetina hry bez nových prvků, místy nevyvážená obtížnost