Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

The Last of Us Part II

  • PS5 85
Uffff no hodně se ve mně pere to hodnocení, ještě ve dvou třetinách hry jsem asi byl někde na 95%. Ale k tomu až dál.
V průběhu hraní se na tom jen těžko hledalo něco negativního. Tahle hra je technologicky a vizuálně jedna z nejlepších, co jsem kdy viděl. Vypadá a hraje se líp, než většina her, které vznikají i letos. Je to zážitek s perfektním soubojovým systémem, obrovskou výpravou, skvělými hereckými výkony, zajímavými vedlejšími postavami.

Problém mám ale s příběhem. A to jsem teda do hry šel s velmi otevřenou myslí a byl jsem si docela jistý, že ten hate co se na hru snesl se mě týkat nebude a já budu ten co tam bude určitě každý rozhodnutí autorů podporovat. Hate k tomu žádný necítím, ale spíš z celkovýho vyznění hry cítím úplný prázdno. Bez nějakých větších spoilerů - první dejme tomu půlka až dvě třetiny hry jsou za mě úplně v pohodě, tam mi vůbec nevadí věci, co se tam stanou a postavy, za který hrajeme. Problém mám se závěrem, což je složitý udělat bez spoilerů, takže jen pro ty, co už to hráli: Jsem naprosto v pohodě s tím, že dobrou třetinu hry hrajeme za Abby, byla to zajímavá část hry, objevilo se tam několik fakt zajímavých postav a bylo zajímavý vidět celou skupinu WLF. Co mě sere, že až se teda úplně zlomená Ellie dostane potom, co tam teda jen tak tak přežije souboj s Abby - do kterýho sem se taky musel nutit, protože prostě to, že sem viděl příběh Abby ve mně rozhodně nezanechalo to, že bych měl chuť s ní teď jít zlikvidovat Ellie - do spokojenýho místa na tu farmu - a kde jsem si říkal, no bylo to docela krutý, ale aspoň mají svoje happily ever after a jsem s tím vlastně spokojenej. - Tak po tomhle se vydá kvůli jedný noční můře - který bohužel určitě bude mít do konce života ať už Abby žije nebo ne - tak vyrazí na křížovou výpravu, která stejně skončí tím, že v podstatě naopak zachrání Abby, nechá ji jít a my se musíme dívat na úplně zničenou naši oblíbenou postavu, která skončí nešťastná a úplně sama. Zkrátka přijde mi to debilní a u mě to zůstalo nepochopeno.

No nepsal se mi ten komentář vůbec dobře a myslel jsem si, že se tu budu na několika tisících znacích rozplývat a v podstatě bych z většiny hry i mohl. Ty herní mechaniky, zážitek ze soubojů, perfektní cutscény na úrovni hollywoodskejch filmů, to tam všechno je a dívá se na to a hraje se to skvěle.. Ale i když jsem si nechal pár dní na to, aby se mi vyřešení příběhu Ellie trochu rozleželo, pořád cítím pachuť a bohužel na rozdíl od jedničky si nemyslím, že si dvojku dám někdy znovu, protože to zkrátka prožít znovu nechci, na druhou stranu tomu dát míň asi nemůžu, protože prvních 20 hodin jsem se naprosto královsky bavil.

Pro: vizuální zpracování, hudba, zvuky, postavy, herní mechaniky, prostředí

Proti: pro mě neakceptovatelný vyznění příběhu, negativní emoce z dohrání hry

+12

Karma: The Dark World

  • PC 80
Herní výzva 2025 - 4. Byl jednou jeden život

Nie je žiadnou novinkou, že hororových hier je v posledných rokoch ako húb po daždi. Prísť s niečím novým je už vskutku náročné a udržať si pozornosť hráčov je ešte väčšia výzva. Preto je vždy príjemným prekvapením, keď sa občas objaví hra, ktorá nepôsobí ako narýchlo vytvorený projekt, no reálne do nej tvorcovia investujú svoj čas, aby ju urobili čo najlepšou. Poďme si teda predstaviť titul KARMA: The Dark World , ktorý toto bez okolkov spĺňa. 

Ústrednou postavou je špeciálny agent menom Daniel McGovern, ktorý pracuje pre spoločnosť Leviathan ako osoba skúmajúca spomienky. Leviathan totiž vládne tvrdou rukou a ich cieľom je mať nemysliacich pracujúcich ľudí, ktorí budú fungovať ako dobíjacie batérie. Rozumej fungovať nepretržite a dobiť svoju energiu prostredníctvom modrej tekutiny, ktorá vráti energiu. Napriek tomu však existuje v tomto svete, ktorý bol silne inšpirovaný knihou 1984 od Georga Orwella (dokonca ju máte možnosť viackrát objaviť) aj nejaký odboj, ktorý sa snaží Leviathana a ich hlavný počítač “MOTHER” oslabiť a vrátiť ľudstvu stratenú slobodu. A kľúčom k tomu je práve Daniel.

Hneď na úvod musím tvorcov z Pollard Studio pochváliť, pretože hra v mnohom nadmieru prekonala moje očakávania. Už viackrát som sa nechal nalákať na horor, ktorý z ukážok vyzeral zaujímavo, no vo výsledku som ostal sklamaný. Tu to však neplatí. V prvom rade je Karma zasadená vo svete, kde neexistuje reálne žiadna sloboda, dokonca ani len myslenia. Spomienky sú skúmané za účelom získavania informácií ohľadom kohokoľvek, kto by nejakým spôsobom mohol chcieť zničiť teror, ktorý Leviathan zaviedol.

Námet je však jedna vec, kľúčovým elementom, ktorý činí tento zážitok skutočne kvalitným sú tunajšie postavy. Tým, že skúmate ich myseľ, chodíte v ich spomienkach, a zisťujete, akí sú vlastne v skutočnosti. Dokážete ich pochopiť a súčasne si postupne uvedomujete, že mnohí z nich sú iba nešťastní zo svojho vlastného života. Sean Mehndez, ktorý je vykresľovaný ako zradca a terorista, je primárne zúfalý otec, ktorý chce pre svoju dcéru len to najlepšie, no jeho vlastné mentálne zdravie sa mu rozpadá. Rovnako tu máte aj sebavedomú Rachel, ktorá pôsobí skoro až nedobytne, no v jej vnútri sa ukrýva tak smutné, až tragické tajomstvo, že mi jej bolo neuveriteľne ľúto.

Práve tu Karma získava najviac plusových bodov, pretože je nanajvýš potrebné, aby sme voči postavám cítili nejaké tie emócie. Nakoniec, aj náš hlavný hrdina Daniel síce pôsobí ako nepodplatiteľný špeciálny agent, no v priebehu zápletky bude jeho myseľ testovaná obrovským množstvom spomienok, ktoré ho ukážu v úplne inom svetle. Opäť ide o veľmi dobre spracovanú myšlienku, ktorá nakoniec vyústi do veľmi silného a emóciami nabitého finále. Nechcem však prezrádzať priveľa, takže sa presuňme zase trochu ďalej.

Spokojnosť u mňa vládne aj s vizuálnou stránkou. Občas mi možno prekážalo využívanie veľkého množstva červenej farby a skutočnosti, že hra je často veľmi tmavá, no aspoň to nijakým spôsobom nenarúša atmosféru, ktorú sa snaží budovať. Celkovo teda môžem povedať, že grafika je viac než solídna. Prostredia aj postavy sú dobre nadizajnované a pôsobia skutočne, nezabúda sa na malé detaily ako napríklad odrazy v zrkadlách a je vidno, že tvorcovia chceli, aby hra vyzerala čo najlepšie. V úvode ma akurát prekvapil pohľad z okna, kde rôzne predmety neustále mizli a objavovali sa skrz zvláštne glitche. Nemyslím si ale, že ide o chybu, ale skôr úmyselný nápad, ktorý mal ukázať ilúziu, ktorú sa Leviathan snaží budovať. 

No keď som to už načal, musím spomenúť, že úvod prináša celkom slušný zmätok. Vôbec som nechápal čo sa vlastne deje, kto som, ani kam mám ísť. Mal som obavy, že chaos bude niečo, s čím bude hra operovať aj naďalej, no to sa našťastie nestalo. Keď sa však spätne na všetko dívam, s celkovým kontextom to nakoniec dáva reálny zmysel. No musíte sa pripraviť na to, že spočiatku budete premýšľať, čo sa vlastne deje a kde ste sa to ocitli. Podstatné je každopádne jedno. Idete získať svoje spomienky.

Po stránke hrateľnosti by vám nemala hra predstavovať žiadny výraznejší problém. Pokiaľ ste v minulosti hrali akýkoľvek hororový walking simulator, nestratíte sa. Väčšinou budete len čítať správy, riešiť relatívne jednoduché hádanky a liezť ventilačnými šachtami. Okrem príbehových hádaniek však na vás čaká ešte aj niekoľko náročnejších, ktoré sú vždy uložené v špeciálnych farebných krabičkách. Musíte zvoliť jednu zo štyroch možností a odmenou vám bude figúrka, ktoré môžete počas hry zbierať. Nájsť v nich niekedy logiku je však celkom náročné, a pokiaľ sa rozhodnete nesprávne, krabička sa zamkne a už ju znovu neotvoríte (iba pokiaľ reštartujete hru).

Je však skvelé, že postupne sa do hry zapájajú ďalšie elementy, ktoré ju nejakým spôsobom ozvláštňujú. Za najlepší príklad považujem získanie fotoaparátu, ktorým budete môcť odhaliť anomálie počas skúmania spomienok, pričom fotografovaním ich môžete rovno zlikvidovať. Rovnako to vyústi aj v jeden dosť nápaditý a celkom strašidelný boss fight. Je pravda, že hra má ešte jednu oblasť, v ktorej budete môcť bojovať s väčším protivníkom, no skutočný súboj si tu užijete len raz. A to je vlastne škoda – párkrát sa tu objaví niekoľko zaujímavých nápadov, ktorú sú však iba ojedinelé.

Úplne som nebol spokojný ani so skutočnosťou, že ako hráč nemôžete ovplyvniť správanie Daniela. Párkrát som úprimne nerozumel jeho správaniu a výsledkom bolo vyvrcholenie v druhej časti, kde mi dáva zmysel jedine skutočnosť, že nechcel, aby ho odhalila MOTHER. Jeho následná reakcia však hovorí za všetko a bolo by skrátka zaujímavejšie, keby ste mali sami možnosť rozhodnúť sa, na ktorú stranu sa prikloníte.

Napriek tomu však môžem napísať, že KARMA: The Dark World je veľmi kvalitným hororovým titulom. Pokiaľ hľadáte zaujímavý žánrový prírastok plný rozličných nápadov, potom maximálne splní všetky vaše očakávania a dočkáte sa i solídne napísaného príbehu. Hra rozhodne má svoje nedostatky, no oproti titulom ako aj nedávny Chorus of Carcosa pôsobí ako niečo, čo si rozhodne zaslúži vašu pozornosť. Pokiaľ teda hľadáte niečo na 6 až 8 hodín s vydarenou atmosférou a dostatočne atraktívnym námetom, možno už ani nemusíte hľadať.
+9

Days Gone

  • PS5 85
Já tak strašně chtěl dát vyšší hodnocení. Hraju to i podruhé (nyní 95% příběhu za mnou), ale já prostě nemůžu. Pěkně popořadě ale. DG je další exkluzivitou pro majitelé konzolí PS. Na PC si hru taky zahrajete, ale konzole X mají smůlu. A mají ji opravdu?
Ve hře se zmocníte bývalého vojáka Deacona St. Johna (jednoznačně nejotravnější jméno v historii her :-) ), kterého se snažíte udržet naživu i s jeho parťákem ve světě postihnuté nákazou, kde se lidé, zvířata (i vrány) mění v krvelačné "kámoše". Pro lidské nepřátele se nabízí slovo zombies, ale ve hře je nazvali Freakers. Stejně jako ostatní druhy nepřátel, jsou velice rychlí a souboj s více než dvěma představuje už docela nemalý problém. Děj hry pak pokračuje nikterak originálním způsobem. Vše ale vynahrazuje svět Oregonu, který je ztvárněn opravdu perfektně. Je velice komplexní a míst k prozkoumání je snad tisíce. Na Vaši cestě Vás kromě nakažených bude čekat taky problém ve formě řekněme frakcí, kteří bojují sami za sebe. Jsou to nepřátelské tábory plné zločinců nebo třeba tzv. RIPerů, kteří jsou jakýmsi živoucím ekvivalentem Freakerů. Ne že by Vám chtěli vykousat vaše mateřská znaménka z krku, ale jejich vzhled a obecně chování spočívá v tom, že Freakery uctívají. Obecně je seznam nepřátel opravdu velký. V průběhu hry se podíváte taky do přátelských táborů, pro které se vyplatí splnit nějaký ten úkol. Odměnou vám budou kredity, které můžete utratit za zbraně nebo vylepšení motorky. Tady bych poradil okamžitý upgrade palivové nádrže. Základní kapacita je až směšně malá a doplňování paliva se stane tak trochu otravnou nutnosti, než nějakým super survival prvkem. Hra odsýpá, baví a dokonce se i děj dostane do obrátek a začne se solidně zamotávat.

Grafika je opravdu krásná. Jak na původní, tak remasterované verzi samozřejmě. Rozdíl oproti oběma ale není tak zásadní, jak by se mohlo s názvem Remastered zdát. Nasvícení je lepší, ale modely postav, Freakerů nebo třeba model poškození je pro mě subjektivně totožný. Co se nezměnilo jsou ale technické nedostatky. Ty mě mnohokrát vysloveně vytáčely do nepříčetnosti. Střelba NPC přes zeď, kdy kouká hlaveň zbraně, zaseknutí motorky při útěku o malou větev atd atd. Pokud zabití nepřátelé, zejména pak hordy freakers, leží na sobe, tak vlastně ani neleží, ale někteří třeba stojí nebo jsou v různých krkolomných pozicích. Je to taková kaňka na jinak fantastickém vizuálu. Každopádně by technický stav chtěl nějakou tu hodinku na vyšperkování navíc. Nahrávací časy jsou na můj vkus taky někdy docela dlouhé, ale při tom množství obsahu se to asi dá pochopit.
Ve hře je samozřejmě dostupný crafting. Vyrábíte si vše od upgradů na tupé zbraně, až po různé druhy granátů, lékáren, drog, které Vám pomáhají udržet výdrž apod. Zbraní je obecně celá řada a každý si najde tu svou.

Co mi tedy vadí? Je to technická stránka, která mě v mnoha případech vyloženě štvala. Myslím, že by AAA měl v tomto ohledu vypadat trochu lépe. Doplňování paliva a s tím spojená nesmyslná spotřeba motorky, nevyvážená obtížnost - Na cestě potkáte past, spadnete z motorky, střílí na vás sniper, skočí po vás banda freakerů a k tomu ještě číhá rozzuřený vlk. Výsledkem je smrt v řádech jednotek sekund. Obtížnost totiž není nikterak velká, ale místy se ze situace jde dostat opravdu jen horko těžko nebo spíš vůbec. AI NPC postav taky není úplně závratná a mnohdy se ukrývají tak, že se člověk spíš směje, co vlastně mělo být úmyslem.

Myslím, že bych nějaká negativa ještě našel, ale asi nechci. Nechci totiž, ať to vypadá, že je DG odfláknutá hra nebo, že za hraní nestojí. To totiž není vůbec pravda. Solidní herní doba, perfektní vizuál včetně zvuků, otevřený svět Oregonu a příběh, který se postupně hezky otevře. Nejen tohle všechno je opravdu důvod, proč hru hrát a proč je rozhodně škoda, že si ji nemohou užít majitelé konzolí X.
Na závěr ještě dodám jednu silnou stránku hry a to jsou tzv. hordy. Stovky a stovky freakerů se řítí na vás. Jsou rychlí a samopalem je rozhodně nezastavíte. :-) To je perfektní nápad, který žádná jiná podobná hra nenabízí.

Suma sumárum - desítky hodin v Oregonu rozhodně nudit nebudou a přes některé nedostatky se opravdu jedná o výborný titul.

EDIT 21.5.2025 - po pár hodinách hraní přidávám ještě zasloužených 5%.

Pro: grafika, atmosféra, příběh, komplexnost prostředí

Proti: technické problémy, AI nepřátel

+11

Boxes: Lost Fragments

  • PC 70
  • Android 75
Boxes je celkem snadná adventura, kde je cílem vlastně jediné - v každém levelu nějakým způsobem otevřít jakýsi prapodivný puzzle box a získat z něj artefakt. Celé je to opředeno spíš jednodušším náznakem příběhu a jednotlivé boxy jsou místy dost nesmyslná slátanina magie a halucinací. Ale musím říct, že mě to vlastně na dobrých několik hodin docela pohltilo a je to tak akorát chytlavé. Ten pocit z otevírání puzle boxu je zde dost dobře zpracovaný a přináší podobné množství endorfinů jako v reálu. Takže jako takovou oddechovou hidden object klikačku můžu doporučit.
+5

Metro Exodus

  • PC 80
Metro Exodus se otevřelo, ale v jádru si zachovává atributy předchozích dílů. Lokace se otevřely a rozšířily, pořád se ale jedná o lineární roadmovie, kde prvky open world zážitek jenom doplňují, nedělají z Metra Stalkera. Vlaky, zvláště ty staré, mám hodně rád a každou přestávku mezi lokacemi jsem si tak užíval atmosféru cesty. Střílečka je to opět poněkud cudná, stejně jako v předchozích dílech jste příběhově za střelbu spíše trestáni a povzbuzováni jste k plíživému stylu. Což je občas škoda, arzenál zbraní a jejich vylepšení je super a gunplay byl uspokojivý proti lidským protivníkům. Horší to bylo opět s mutanty, kde často nevidíte nějaký dopad a chovají se otravně. Závěr je opět více snový a hororový, pro fanoušky původního metra konečně zase příležitost na klaustrofobní imerzi. Grafika je nádherná i atmosférická, jeden z vrcholů v době vydání. Zvuky a dabing jsou naproti tomu pochybné, stačí se podívat o dva metry vedle od zdroje a zvuk a dabing se ztlumí o 50 procent.

Zřídka se při čtení svých starých komentářů setkávám s pasážemi, které nezestárly dobře kvůli vývoji v reálném světě. U série Metro se mi to však podařilo. Ještě v komentáři k Metro 2033 jsem se podivoval, kdo by v postapokalyptickém světě stále prosazoval komunismus či fašismus, a tvrdil jsem, že bych raději viděl reflexi současného světa. Komentář k následujícímu dílu jsem psal v předvečer invaze – už jsem tehdy reflektoval své pomýlení, ale nikdy by mě nenapadlo, že úroveň ruského zmrdství zdaleka nedosáhla svého vrcholu. Nyní, po třech letech války, statisících mrtvých a nuceném exodu tvůrců hry i autora předlohy Glukhovského, si sypu popel na hlavu. Původní Metro je sice „jen“ kniha a hra, ale zároveň jeho poselství a reflexe jsou stále aktuální.

Pro: atmosféra, grafika, lokace, putování vlakem

Proti: chování mutantů, zvuky

+17

Until Dawn

  • PC 85
Interaktivní filmy mají již od devadesátek špatnou pověst. Podle mého se ale vždy našlo několik zajímavých, které je škoda vynechat. Until Dawn je méně filmem než tyto nechvalně známé počiny a ač herních prvků není mnoho druhů, vlastně něco děláte většinu herní doby. Dle očekávání hrají velkou roli rozhovory a rozhodnutí. Co komu řeknete, co prozradíte nebo zamlčíte? Na čí stranu se dáte a budete se držet skupiny nebo vyrazíte na průzkum? To vše je důležité a ovlivní, které postavy se dočkají úsvitu.

Překvapivá ale byla významnost sběratelských předmětů a tím i průzkumu lokací. Ty sice obvykle nejsou velké, ale ukrývají mnoho. Jednotlivé předměty odhalují minulost, osvětlují současné události a dokonce dávají k nahlédnutí i střípky budoucnosti. Tyto prvky jsou běžně podstatné jen pro hráče, ale v Until Dawn o nich postavy následně hovoří s ostatními a dle dostupných informací se i rozhodují. Hledání staré fotky nebo zapadlého papíru má hned jiný náboj, když nejde je o pár vysvětlujících vět, ale o záchranu života.

Příběh i postavy vycházejí z klasických slasherů. Většinou lze dopředu vytušit, co se chystá, ale přesto má děj spád a zvraty. Plánoval jsem jen jeden průchod, ale nakonec jsem prostě musel zkusit ještě zachránit všechny. Z postav mě nakonec nejvíc štval Mike a největšími favoritkami se stali Sam a Emily. PC port není zrovna povedený. Nebyl jsem schopen nastavit grafiku tak aby nevypadala divně i když bych se spokojil s 30FPS. Většina nastavení se prostě nijak neprojevovala. Žádný velký problém, ale od UE5 bych v roce 2024 čekal více. Na rok 2015 ovšem super.

Výsledné dojmy jsou ovšem hodně pozitivní. Hra je povedeným zážitkem, který si na nic nehraje a dá vám přesně to co slibuje. Rozhodně se plánuji podívat na další tvorbu Supermassive.
+16

The Coffin of Andy and Leyley

  • PC 90
Tak som dohral to, čo sa na The Coffin of Andy and Leyley dalo dohrať (zatiaľ sú von tri epizódy). Mal som len letmé tušenie o kontroverziach, ktoré táto hra vyvolala kvôli DARK & EDGY témam, ale Steam mi ju neustále odporúčal kvôli mojej slabosti pre psychologické hororové hry. A... bol to teda celkom silný zážitok. Jako skutočne silný a znepokojujúci v reálnom, nie v lacnom zmysle.

Na prvý pohľad to vyzerá ako vágne infantílna hra pre teenagerov, ktorá stavia na prvoplánových šokoch, keďže sa pomerne skoro objaví kanibalizmus, vyvolávanie démonov a všadeprítomné incestné narážky. Avšak čím ďalej, tým viac sa odhaľuje, že je tá hra je niečim oveľa viac – fantasticky trefným, psychologicky prenikavým a brilantne napísaným vykreslením toxického vzťahu a jeho trópov. A to ako v doslovnom jazyku dialógov, tak aj v metaforickom jazyku snov (jedno symbolické zobrazenie dusiaceho momentu závislej vzťahovej obsesie, ktorá doslova ničí životy, bolo... wow).

Rád by som vyzdvihol dva body, ktoré hra vykresľuje obzvlášť dobre. Prvým je skvelo vystihnutá pravda o tom, ako samotné bytie obeťou stojí „mimo dobro a zlo“, t. j. že byť obeťou automaticky neznamená byť dobrým človekom. V dynamike medzi dvoma hlavnými postavami (bratom a sestrou) je brat jasne hlavnou obeťou psychologického násilia: a predsa je sám o sebe monštrom a všetok súcit, ktorý sa dá voči nemu a jeho strašnému detstvu cítiť, tento fakt nemaže ani neospravedlňuje.

A druhý bod, ktorý by som rád vypichol, je... ako hra prekračuje hranice medzi postavou a hráčom a prenáša psychológiu zneužívania z naratívu do emócií. To je vrchol ludonaratívnej konsonancie. Vidíte, viete, aká strašná bytosť je sestra (a to racionálne vie aj brat), ale keď prejde z tyranského do svojho roztomilého, utešujúceho, „milujúceho“ režimu... okamžite človek cíti záchvevy náklonnosti k tej postave, skutočne ju MÁ RÁD a znova a znova podľahne ilúzii, že je v skutočnosti kúzelným a rozkošným človekom.  

Žiaľ, ako som zistil, táto pointa hrozne moc hráčstvu totálne unikla. (Upozorňujem, že nasledujúce odstavce sa netýkajú úplne hry, ale práve fanúšikovských dezinterpretácií hry.) Rozmaznaný fanušíctvom hier ako Pathologic alebo Disco Elysium, kde sa na Reddite a Steame dajú nájsť vynikajúce analýzy a diskusie, som sa pokúsil o niečo podobné... a pane bože na nebi. Toto je jeden z prípadov, keď je videohra sama o sebe neporovnateľne lepšia ako fandom a človek zúfalo túži po „vzkriesení autora“. Problém je, že pomerne veľa hráčov neironicky fetišizuje protagonistické duo a myslí si, že si zaslúžia žiť šťastne až do smrti, čo je až šokujúco bludné. (Keďže protagonistické duo je presne ten typ, ktorý by mal človeka prinútiť si priať a dúfať, že peklo existuje.)  

Príklad: existujú dve hlavné naratívne línie, jedna sa volá „Burial“, kde je všetka toxicita vzťahu pochovaná práve pod bludnou fantáziou romantického šťastného konca, a druhá sa volá „Decay“, kde toxicita vzťahu sa prevalí na povrch. V súčasnosti sa vyvíja len „Decay“, čo fanúšikov fakt serie, pretože si želajú „Burial“, ktorý berú doslovne a považujú za „dobrý koniec“, zatiaľ čo „Decay“ za „zlý koniec“. Tento sentiment je tak rozšírený, že autorka sama doslova poukázala na to, že táto dichotómia dobrý/zlý koniec pre tie línie vôbec neplatí, a v jednom patchi pridala doslovné varovanie „Toto nedopadne tak, ako si myslíš“, keď si teraz hráč vyberie „dopadne to, ako si človek vysnil“ fantáziu. No, z toho, čo som videl, to nepadlo na úrodnú pôdu.

V skratke: hrozne moc odporúčam tú hru, ale hrozne moc neodporúčam čítať si diskusie o tej hre.
+7

Amerzone: The Explorer's Legacy

  • PC 80
Herní výzva 2025 - 8. Zločin a Trest

Ak patríte medzi vášnivých cestovateľov, ktorí radi spoznávajú nové kraje, zaujímajú sa o históriu a tešia sa na každý nový výlet, ktorý môžu počas roka absolvovať, už teraz vám môžem napísať, že Amerzone: The Explorer’s Legacy je hra presne pre vás. Rovnako si však tento titul užijú aj všetci, ktorí vyrastali s pôvodnou verziou z roku 1999. Ide totiž o veľmi funkčný remake, kde autori nič nepokazili, vylepšili vizuál, upravili hlavolamy a zariadili, aby hra pôsobila dostatočne inovatívnym dojmom. Viac však rozoberiem na nasledujúcich riadkoch. 

Príbeh Amerzone sa odohráva v roku 1998 a sústreďuje sa na novinára, ktorý bol pozvaný na stretnutie so slávnym historikom Alexandrom Valembois. Nečaká ho však veľké interview, pretože starý muž súhlasil so stretnutím z trochu iného dôvodu. V roku 1932 totiž podnikol vedecký výskum do krajiny Amerzone, nakoľko bol fascinovaný jej flórou a faunou. Práve preto odtiaľ uniesol vzácne vajce bielych vtákov, ktoré následne predstavil svojim nadriadeným. No keďže sa nedočkal reakcie akú očakával, počas posledných rokov ho skôr sužovala ľútosť nad jeho krokmi. Do Amerzone sa však nevypravil sám. Sprevádzal ho jezuita David Mackowski, ktorý sa rozhodol do Amerzone priviesť kresťanstvo a študent Antonio Alvarez v snahe posunúť krajinu dopredu, no viedlo to akurát k tomu, že sa stal jej diktátorom. Čo od vás teda Alexander Valembois očakáva? Splniť jeho poslednú vôľu a vrátiť ukradnuté vajce späť. Pretože s jeho silou sa možno bude môcť do krajiny vrátiť krása, ktorá rokmi ostala niekde stratená.

Ako niekto, kto nehral pôvodný titul, som mal možnosť pozrieť sa na tento remake bez nostalgických okuliarov. Dobrou správou je, že ide o veľmi vydarené dielo, ktoré určite stojí za váš čas. V prvom rade je vhodné napísať, že nejde o remake, v ktorom sa nedočkáte ničoho nového. Hra totiž obsahuje niekoľko dodatočných bonusov či jemne upravených hlavolamov, hoci v zásade vám, samozrejme, pripomenie staré dobré časy, ktoré ste strávili s originálom. Takto si sám osobne predstavujem kvalitnú úpravu, nakoľko vylepšená grafika nie je jediný dôvod, pre ktorý si hru budete chcieť vyskúšať.

No keď som už otvoril tému vizuálu, tak musím jednoznačne potvrdiť, že grafické spracovanie Amerzone je vynikajúce. Nejde možno o AAA titul, no napriek tomu si myslím, že tvorcom sa podarilo do hry dostať veľké množstvo detailov a vyzerá viac solídne. Prostredia sú nádherné a pôsobia živo. To všetko dotvárajú najmä všetky možné živočíchy, ktoré tu uvidíte. Navyše som počas hry nenarazil ani na jeden moment, kedy by som sa dočkal nejakých glitchov, alebo pádov. Hra je skvele optimalizovaná a pripravená na to, aby ste si ju vychutnali naplno.

To však stále nie sú primárne dôvody, prečo je Amerzone skvelým dobrodružstvom. Za najväčšiu výhru totiž považujem plavidlo Hydrofloat, ktoré sa stane vašim najlepším priateľom a je vsutku zážitok ho obsluhovať. Nevadilo by mi síce, keby sme ho mohli riadiť priamo, no súčasne je fajn, že kurz a motor dokáže ovládať autopilot. Čo však spočiatku pôsobí iba ako oplachtovaný vynález z tridsiatych rokov minulého storočia, totiž dokáže fungovať ako lietadlo, vrtuľník, motorový čln a dokonca aj ponorka. Stačí mať pri sebe len správne diskety s konkrétnym programom.

Páčili sa mi aj jednotlivé prostredia. Či už ide o úvodný maják, ktorý skrýva obrovské množstvo tajomstiev, ostrov vrakov lodí (príznačný názov), alebo aj lokality, ktoré budete môcť navštíviť už v samotnom Amerzone. Dočkáte sa aj zaujímavých aktivít, ako je napríklad útek z väzenia, potápanie sa, vysporiadanie sa s agresívnym nosorožcom či zhodenie mocného prsteňa do horiaceho vulkánu (ešteže za ním neskočil aj Gollum). Jediné čo ma trochu mrzí je, že jednotlivé prostredia nemôžete preskúmať tak, ako by si to zaslúžili. Prečo? Kvôli systému akým prechádzate okolím.

Osobne som nikdy výraznejšie nepreferoval systém striktne daného rozumej skokového pohybu lokáciami, v ktorom si šípkou určíte kam môžete ísť a hra vás posunie na vopred určené miesto. Je mi jasné, že v pôvodnej hre to bolo rovnaké, no v tomto prípade ide o jeden z aspektov, ktorý by som radšej zmenil. Dalo by to hráčom viac možností ako si vychutnať jednotlivé oblasti a prípadne aj prísť s inými riešeniami ako sa vysporiadať s danou situáciou. Občas sa totiž stalo, že som sa snažil vec riešiť odlišne, než som mal a nerozumel som, prečo mi hra napríklad nedovolí sa k nejakému miestu dostať z opačnej strany.

Takisto platí, že hoci sa mi lokality ako celok páčili, jedna mi veľmi neimponovala. Tou je močiar, ktorým som sa musel predierať pred úplným finále. V ňom totiž len neustále kráčate bez toho, aby ste sa dopracovali k čomukoľvek zaujímavému a polovica celej mapy je navyše úplne prázdna. Hoci som bol do tohto momentu s hrou mimoriadne spokojný, tu som sa už chvíľami začal trochu nudiť. Našťastie však túto kapitolu zakončí veľmi pekný moment, v ktorom si užijete jazdu na nádherných tvoroch. To moje dojmy opäť posunulo vyššie.

Mimo to už nemám s hrou žiadne zásadnejšie problémy. Hlavolamy a hádanky sa väčšinou dajú celkom dobre pochopiť a hoci je tu niekoľko, pri ktorých som sa na chvíľu zasekol, stačí len dávať poriadne pozor. Atmosféra je veľmi príjemná, tempo ideálne a hra skutočne pôsobí ako sympatický výlet vo vašom vlastnom hydrofloate, ktorý má veľké množstvo rozličných využití. Zaujímavá je aj časť, v ktorej aspoň trochu spoznáte miestnych domorodcov a budete mať možnosť vidieť vybrané jednoduchšie zariadenia v ich kmeni. No pokiaľ sa tešíte, že tu stretnete viac ľudí, potom môžete ostať sklamaní.

Jedna vec, ktorú ešte na Amerzone musím vyzdvihnúť je váš denník. Prostredníctvom neho je totiž vidieť, že prácu novinára si robíte poctivo a dávate si do súvislostí tie správne veci. Počas tejto cesty tak spracujete aj veľké množstvo článkov pre vašu redakciu a niektoré sú skutočne zaujímavým čítaním. Tie sú mimochodom rozdelené na také, ktoré potrebujú kratší a dlhší výskum. Rozdiel je ten, že v prvom prípade sa nachádzajú všetky dokumenty v jednej lokácii, kým v druhom môžete dávať dokopy informácie pokojne aj počas celej hry. Máte vďaka tomu pocit, že nie ste novinárom len na papieri, no skutočne budete vykonávať svoje poslanie tak, ako sa od vás očakáva. 

Vo výsledku tak vnímam Amerzone: The Explorer’s Legacy, ako kvalitný remake, ktorý poteší všetkých milovníkov 3D adventúr a dobrodružných príbehov. Hra má príjemné tempo, disponuje unikátnym dopravným prostriedkom a veľkým množstvom atraktívnych lokalít, ktoré skrývajú svoje tajomstvá, no rovnako aj nebezpečenstvá. Autori nám síce mohli dopriať voľný pohyb, no nemyslím si, že by to až tak zásadne kazilo celkový dojem. Je navyše príjemnou zmenou vidieť titul, ktorý stavia primárne na atmosfére a nesnaží sa do toho nasilu vkladať akciu alebo nútený humor a celkovo hru teda môžem odporúčať.
+7

LEGO Builder's Journey

  • PS5 65
Příjemný absolutně nenáročný relaxační kousek. To je ale tak všechno. Herní doba s bídou přesáhne dvě hodiny a ani na tak skromném prostoru hra úplně neohromí. 

Hru jsem pořídil za nějakých 120 kaček a po dohrání mi to přijde vlastně pořád celkem drahé. Za normální cenu kolem šesti kil je to pak absolutní nesmysl. LEGO Builder's Journey vás ničím vyloženě nenadchne a nepřináší žádný geniální herní mechanismus, který by jí pomohl razantně navýšit poměr cena:výkon.

Hezky se na hru kouká, příjemně se u ní odpočívá. Zásek prakticky nehrozí, nepříjemné jsou snad jen sporadické chvíle v úrovních, kde je nejprve nutné najít zdroj světla. Úrovní je ke čtyřicítce, což možná nepůsobí jako málo, některé jsou ale vážně kratičké a během pár jednoduchých interakcí je hotovo. Herní principy jsou jednoduché – převážně jde o to postavit cestu panáčkovi z kostek LEGA v rámci poměrně malé úrovně, která respektuje jeho omezené možnosti pohybu. Mechaniky hry se během nedlouhé cesty párkrát lehce promění, ale opět platí, že nikdy hra nepřijde s ničím zcela neotřelým. Hra vás nikdy nenechá z kostek LEGA stavět nic ambiciózního (dokonce ani v poměrně chudém CREATIVE Módu), většinou jde jen o jednoduché mostky, či krkolomné stavby o několika málo kostkách.

Jako mobilní hříčka za pár korun či v dobře nastaveném F2P režimu? Určitě fajn. Regulérní hra za šest kil? To fakt ne.

Hodnocení na DH v době dohrání: 65 %; 9. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Hezká grafika; příjemná nenáročná hratelnost

Proti: Velmi krátké; ani při malém rozsahu nedokáže hra úplně nadchnout; neadekvátní cena

+3

Amerzone: The Explorer's Legacy

  • PC 75
Je to již více než pětadvacet let, co vyšla herní prvotina belgického komiksového a později také videoherního autora Benoîta Sokala nesoucí název Amerzone: The Explorer’s Legacy. V rámci současného trendu všemožných remaků a remasterů se tvůrci z Microïds rozhodli převést do moderního kabátu i tento titul. Bylo pak otázkou, jakým způsobem tvůrci k odkazu přistoupí a zda provedou jen vizuální změny, protože technologie se za tu dobu samozřejmě posunula mílovými kroky kupředu a nebo zasáhnou výraznějším způsobem i do hratelnosti. Jak nakonec toto tříleté snažení Microids Studio Paris dopadlo se dozvíte v textu níže. Je samozřejmě jasné, že ve spoustě bodech budu srovnávat s původní verzí. Pokud si tedy chcete ještě před tím přečíst mou recenzi na originál, můžete tak učinit ZDE.

Začněme pro Sokala typickým fantaskním příběhem, který zůstal v základě stejný. Vžijete se do role mladého novináře, který se chystá napsat článek o bájné jihoamerické zemi Amerzone. Díky tomu se dostává na jeden opuštěný francouzský maják, ve kterém žije starý vědec a cestovatel Alexandre Valembois. Rozhovor se však záhy zvrtne, starý podivín totiž krátce po příjezdu novináře umírá. Stihne mu však odvyprávět příběh jeho první výpravy z roku 1932, kdy se vydal do Amerzone společně se spolužákem Alvarezem a katolickým duchovním Mackowskim. Při této výpravě zažili spoustu dobrodružství, poznali spoustu zvířat i místních obyvatel. Nejvíc je ale fascinovala pověst o velkých bílých ptácích, jenž se rodí u tajemného vulkánu a po celý svůj život jsou odsouzeni k letu. Jak se však záhy ukázalo, nebyla to jen taková smyšlená pověst. Byli totiž svědky rituálu, při kterém místní šaman očarovává velké vejce, ze kterého by se měli tito bájní ptáci rodit. Od této chvíle byl Valembois posedlý toto vejce získat a dovézt ho do Evropy. A byl pro to schopen udělat doslova všechno. Očekávaná sláva po návratu domů se však nekonala a byl označen za snílka a blázna. Po několika letech dokonce pařížské Národní přírodovědné muzeum rozhodlo, že o vejce již nemá zájem a vrátili jej zpět Valemboisovi. Ten si mezitím uvědomil, že udělal životní chybu, protože ukradené vejce může ovlivnit život nejen samotného druhu, ale i domorodců. Když po návratu vejce z muzea zjistil, že je zárodek v něm stále ještě živý, vytknul si nový cíl – napravit svou chybu a vrátit vejce zpět tam, kam patří. Na podobnou výpravu je však již příliš stár a tak na své smrtelné post… …židli požádá novináře, aby tuto cestu za něj podnikl. Novináře, tedy vás, hráče. A vy se do této napínavé cesty samozřejmě pustíte.

Jak již bylo naznačeno, po příběhové stránce se toho příliš nezměnilo. To grafické zpracování je úplně o něčem jiném. Původní Amerzone byl pojat v mystovském stylu, kdy se díváte na svět vlastníma očima, rozhlížíte se na místě a poté kliknete směrem, kterým je možné jít, čímž se přesunete do další obrazovky. Podobný způsob zůstal zachován i v novém remaku, jen s jedním zásadním rozdílem – mezi jednotlivými lokacemi nepřeskakujete rovnou, ale je vytvořena animace, jak se přesouváte z jednoho místa na druhé. Jsem velice rád, že se tvůrci rozhodli pro toto zpracování zachovávající ducha původní předlohy a nepřiklonili se k variantě možnosti volného pohybu, jak by se asi nabízelo. On totiž už originál byl pojatý jako takový walking simulátor, ale bez chození. Bylo to o zážitcích z prozkoumávání nejdřív majáku a jeho okolí, pak hlavně o postupném dostávání se skrze různé vesnice a džungle do hloubi bájné Amerzone. Hlavním úkolem tehdy bylo a i teď je se kochat okolním prostředím, nasávat atmosféru deštného pralesa, získávat informace o zemi i původní výpravě a pomalými krůčky postupovat k vytouženému cíli. Někomu bude toto pomalé tempo určitě vadit, já jsem ale rád, že právě tato část hry zůstala ve své podstatě zachována. I když je nutné poznamenat, že obraz sebou při různých akcích postavy hodně hýbe, což pro hráče postižené kinetózou není zrovna nejpříjemnější, ale je to v takové míře, že se to dá zvládnout.

Samozřejmě, největšího rozdílu doznala grafika jako taková. Svět moderních technologií se za to čtvrtstoletí posunul razantním krokem kupředu a na fotorealistickém výsledku je to samozřejmě znát. Ostatně nejlépe to vystihuje přiložené video, ve kterém sami autoři na vybraných lokalitách ukazují, jak razantní proměny jsme se dočkali. Posun je to opravdu obrovský, tvůrci se však rozhodli nedělat kopii jedna k jedné, ale některá místa si více či méně upravili. A musím se přiznat, že ne ve všech případech se tvůrci rozhodli jít tím nejlepším směrem. Nejvíc mě asi mrzela pasáž v deltě řeky, kdy se tvůrci rozhodli pro podvečerní dobu, takže je vše zabarveno do temně rudých odstínů od zapadajícího slunce. Přeci jen krásně prosluněný zelený les by vypadal mnohem líp. Stejně tak pasáž kolem odlákání jedněch potvor s využitím včel byla podle mě v původním originálu lépe provedená a osobně mě hodně mrzí, že právě oblast z této pasáže nevidíme v nové grafice tak, jak byla původně navržena. Také některé potemnělé či noční pasáže, kdy se díváme po okolí jen prostřednictvím světla ze zapalovače, nejsou úplně věrné originálu a sice pomáhají dotvářet atmosféru, ne vždy však jsou tyto změny ku prospěchu. Ale to už je spíš hnidopišství. Co naopak musím hodně pochválit je rozjasnění původně mlhou zahalené vesnice s vodním mechanickým komplexem, která nyní působí skutečně idylicky.

Tím ale není výčet změn kompletní. Tvůrci se rozhodli mnohem zásadněji rozšířit informace o příbězích jak původní výpravy, tak i té současné. Zatímco původně bylo vše postavené na pěkně nakresleném deníku původní výpravy, ze kterého se daly načerpat všemožné informace, nyní se všechno odvíjí od nalézání různých dopisů, plakátů, obrázků, zpráv v rádiu či dalších všemožných indicií. Hlavní hrdina si sám píše vlastní deník, do kterého zaznamenává všechny dosavadní kroky. Navíc je zde také sekce investigativní novinařiny, v rámci které sbíráte v dané oblasti všechny střípky, na základě kterých pak autor sepíše krátký článek. Během tohoto pátrání můžete přehledně vidět, co vám ještě v dané lokalitě chybí posbírat. Je to motivace pro hráče ještě více prozkoumávat okolí, víc se hrabat v historii příběhu a samozřejmě se za to také dostávají odměny, hlavně achievementy na steamu. Dalším důležitým prvkem je klávesa Alt, jenž znázorní všechny aktivní předměty či směry odchodu v okolí. Bez této pomůcky by bylo občas hodně jednoduché některý z předmětů či směrů odchodu minout. A když už jsme u toho zjednodušování, pokud se vám zdají přechodové animace mezi jednotlivými obrazovkami zdlouhavé, může je dvojklikem přeskočit a nebo v menu dokonce vypnout. Stejně tak přibyla ještě jedna novinka – v každé lokaci můžete nalézt mapu, která vám pomůže s rychlým přesunem na jiné místo v dané oblasti.

Co se týká hratelnosti jako takové, ta zůstala vesměs stejná a je postavená hlavně na prohledávání všech míst v okolí. Úkolem hráče je tak většinou nalézt všechny možné zkazky v dané lokalitě. Hra však obsahuje také řadu puzzlů. Většina z nich je tvořena tím, že přijdete k nějakému předmětu a aktivním pohybem myši musíte tu zatáhnout za páku, tu otočit klíčem, tu zase vytáhnout závlačku. Hlavně u akcí s otáčením je dobré si uvědomit, že nezáleží na rychlosti provedení akce, ale spíš na preciznosti. Pokud třeba otáčíte kolem od stavidla nebo klíčem v zámku, je nutné myší hýbat krouživým pohybem v pomalém tempu, jinak se akce nezdaří. Do toho jsou umístěné i další klasické logické puzzly, ve kterých je potřeba na konkrétní místo umístit určitý předmět, jinde zase nasbírat byliny a smíchat z nich lektvar či zaktivovat nějaký mechanismus. Tady musím poznamenat, že se hra nedrží úplně doslovně původní předlohy a některé puzzly byly přepracovány či do hry úplně nově dodány. A sám osobně jsem měl s jednou takto dodanou logickou patálií problém a i když jsem pochopil její smysl a postup, stejně jsem se nebyl schopen dobrat ke správné hodnotě jinak, než metodou pokus omyl. A i po vyřešení této úlohy a při vědomí správné odpovědi tam prostě tu poslední číslici nejsem schopen nikde najít. A to ani za pomoci propracované několikastupňové nápovědy, kterou hra nabízí. Za zmínku také stojí volba obtížnosti, kdy si můžete na začátku vybrat, zda chcete být cestovatel, jenž má k dispozici více informací i dokumentů a jednodušší puzzly a nebo dobrodruh, který má naopak informací méně, náznaky jsou méně jasné a logické úkoly náročnější.

Neměli bychom opomenout ještě jeden zásadní prvek, který je u této hry důležitý. Je jím zvláštní stroj s názvem hydrafloat, pomocí kterého se přesouváte mezi jednotlivými lokalitami. Jeho tvůrcem je sám Valembois a vy ovládáte vývojový model číslo 2, když ten první byl zničen při historické výpravě v roce 1932. Geniální vynálezce však využil zkušenosti z původního modelu a výrazně jej přepracoval. Stále však používá dieselový motor a k nahrání dat jsou potřeba archaické diskety. Jinak je to ale úžasný stroj, který je možné transformovat na různé verze – ať už jako letadlo, vrtulník, loď nebo ponorka. Každou z těchto proměn navíc musíte udělat manuálně na palubním počítači. Každopádně je pro vás tento stroj domovem v každé z lokalit, nově má navíc ve skříňkách uložené některé z předmětů, které jste dříve objevili a můžete je nyní použít. V některých svých verzích ze sebe umí udělat kabriolet, takže můžete proplouvat amazonskou, pardon amerzonskou krajinou a jen se kochat okolím. Každý z přesunů mezi lokalitami je skutečně detailně animovaný a dle palubního počítače může trvat i několik hodin. Můžete se tak kochat okolím a sledovat, jak ukazatel dojezdu do cíle postupně ubývá. A nebo se jednoduše položíte na palandu a zbytek cesty do cíle si urychlíte spánkem.

Jak naznačují i předchozí slova, je to všechno hlavně o kochání se prostředím. Prostě se ponoříte do plně živoucího 3D světa a kocháte se poetikou exotické krajiny. To vše umocňuje realistická atmosféra navozená ambientními zvuky, kdy si skutečně připadáte jako v džungli a jen posloucháte, kde uslyšíte nějaký zvuk ptáka či jiného zvířete. V důležitých okamžicích pak zazní také opulentní orchestrální hudba, o kterou se společnými silami postarali dvorní skladatel Microïds Inon Zur společně se svým synem Orim.

Hodnocení bude tentokrát velice jednoduché. Nový remake je tou správnou poctou původnímu originálu, který zachovává původní atmosféru i smysl hry a posouvá ji dál po grafické i příběhové stránce. Mladším hráčům asi nebude vyhovovat pomalé tempo a málo akce, pokud se ale chcete vydat na dobrodružnou výpravu ve stylu Julese Verna a užít si atmosféry jihoamerického pralesa, nic lepšího momentálně nenajdete.
+11

Czech Soccer Manager 2025

  • PC 85
Czech Soccer Manager 2025 přináší fanouškům fotbalových strategií opětovný zážitek z českého manažerského prostředí. Hra staví na osvědčené formuli předchozích ročníků, ale přidává i moderní prvky. Vylepšené uživatelské rozhraní, detailnější statistiky hráčů a aktualizované soupisky. Velikou výzvou je možnost vést týmy od nižších amatérských soutěží až po nejvyšší ligu, což dává hráčům dostatečný prostor pro budování dlouhodobé strategie. Grafické zpracování zůstává stále trošku strohé, ale funkční – hra si i nadále drží retro styl, který její komunita oceňuje. Pro nové hráče ale může být první kontakt s UI lehce odrazující.

Hratelnost je návyková, a i přes svou jednoduchost dokáže nabídnout hluboký manažerský zážitek. Trénování, přestupy, taktika i finance jsou zpracovány s dostatečnou hloubkou a propracovaností. Vývojáři navíc zapracovali na optimalizaci simulačního enginu, který je nyní rychlejší a přesnější. Na druhou stranu, chybí výraznější audio-vizuální efekty, což může některé hráče odradit, zvláště pokud čekají prezentaci na úrovni moderních sportovních titulů. AI soupeřů je občas předvídatelná a méně adaptivní.

Velkým plusem je aktivní komunita hráčů a možnost snadného modování – včetně přidávání vlastních log, dresů a databází. Díky tomu si hráč může přizpůsobit hru podle svých představ a vytvořit si téměř jakýkoliv fotbalový svět. Vývojáři tradičně poskytují pravidelné aktualizace zdarma a komunikují se svými fanoušky, což u freeware titulů není samozřejmost. Hře nechybí autenticita a věrné ztvárnění domácí fotbalové scény, i když se drží spíše textové a tabulkové prezentace. Některé mechaniky by si ale zasloužily modernější přístup nebo větší hloubku.

Czech Soccer Manager 2025 je určen především pro fanoušky série a hráče, kteří hledají manažerskou výzvu bez nutnosti grafického pozlátka. Pokud oceníte detailní statistiky, české reálie a silný důraz na taktiku, najdete v této hře mnoho hodin zábavy. Naopak hráči hledající vizuální zážitek nebo dynamickou akci budou zklamáni. Hra zůstává věrná svým kořenům a i když neposouvá žánr výrazně kupředu, nabízí solidní obsah za nulovou cenu.

Pro: Hloubka manažerského systému, možnost modování a úpravy databáze, autenticita českého fotbalu, pravidelné aktualizace, aktivní komunita, nízké nároky na hardware

Proti: starší grafika, chybějící audiovizuální prvky, občas slabší AI, některé mechaniky mohou působit zastarale, pouze v českém jazyce

+11

Forza Horizon 5

  • XboxX/S 100
Nejlepší závodní hra, co jsem zatím hrál. Nemám srovnání s minulými díly, takže nemůžu moc posoudit, jak moc je pětka jiná/horší/lepší oproti nim. Můj zážitek jako nováčka v sérii byl zkratka velmi silný. Hra má zábavný a zajímavý jízdný model. Náplň jednotlivých závodů a disciplín je výrazně různorodá. Technicky je hra na špičkové úrovni. Grafika je nádherná. Je tu propracovaná zničitelnost prostředí a hra má zábavnou fyziku (přesto, že není úplně reálná). Samotná mapa je pěkná, uvěřitelná, propracovaná a zajímavě nedesignovaná. Líbilo se mi, že ve hře jsou i tzv. příběhové závody, které mají na začátku kraťoučké intro a někdy i outro, jenom škoda, že kvalita dialogu nebyla nic extra. Jinak za mě z hlediska zábavnosti gameplaye perfektní hra.

Pro: Jízdný model, náplň, grafika, zničitelnost prostředí, příjemná fyzika, design světa, mapa, přístupnost z hlediska obtížnosti, výběr písníček v rádiu

Proti: Slabší kvalita dialogu ve scénkách příběhových závodů

+4

Split Fiction

  • PC 95
Jede se to tu podobně jako v minulých dvou hrách autorů. Tedy extrémně různorodé coop náplni, kde se kombinují prvky z různých videoher a v každém levelu máte jiné mechaniky a repetitivnost byste hledali marně. Hra je opravdu nápaditá, různě se v ní střída perspektiva a nechybí tu i epické cool momenty. Obě protagonistky jsou sympatické a charakterově odlišné od sebe. Graficky je hra hodně pěkná. Jediná věc, která mi na hře přišla trochu škoda je příběh, který by mohl být výraznější a v předchozích hrách studia byl zkratka lepší. Ale jinak je to asi jedna z nejlepších coop her, které si dnes můžete zahrát.

Pro: Náplň, zábavný gameplay, odkazy a prvky z jiných her, silně nerepetitivní, kreativní, epické momenty, hlavní hrdinky, grafika

Proti: Slabší příběh

+4

Wo Long: Fallen Dynasty

  • XboxX/S 75
Wo Long jsem začal hrát jenom kvůli tomu, že byl "zdarma" v Game Passu, jinak bych ho asi nepořizoval, mám frontu podobných nedohraných her, které by měly mít asi kvalitativně přednost (Nioh 2, Wu Kong a pár dalších), ale můj otravný pocit, že když jde nějaká hra pryč z předplatného tak bych ji měl vyzkoušet mě donutila k instalaci.

Z předchozích her od Team Ninja jsem hrál první Nioh, který se mi moc líbíl a Stranger of Paradise, kde jsem měl nějaké výhrady. Wo Long bych řekl, že je někde mezi nimi. Oproti jiným soulslike mi na hrách z jejich stáje vadí rozdělení do misí a sidemisí a jakoby Diablo loot, kdy se inventář, do kterého se vejde třeba i 500 položek často zapleveluje bordelem, který na nic nepotřebuju a pak ho složitě vyhazuju a recykluju. Obvykle si ze startu vyzkouším dvě tři zbraně, vyberu si z nich nějakého favorita a pokud vyloženě nezakysnu, tak neměním a lootovat 15 druhů různých zbraní a další hromadu brnění v tomhle žánru nepotřebuju.

Hru jsem rozehrál už dřív a zasekl se u jezdeckého bossfightu s Lu Buem, který je zhruba v polovině a i podle různých rankingů je považován za nejtěžšího bosse ve hře. Hru jsem po mnoha neúspěšných pokusech odložil a pak si tady v diskuzi četl o tom, že hra je v podstatě dost jednoduchá a připadal jsem si jako neschopný idiot, co hraje první hru v životě. Teď při druhém rozehrání s tím spíš souhlasím, i když jsem hrou určitě neprobíhal bez problémů. Souboj je více postaven na odrážení útoků trochu jako v Sekiru, kdy soupeři odrazíte jeho těžký útok a pak mu můžete udělit větší poškození. Ze začátku mi souboj přišel jako bordel, kde jenom mačkám tlačítka jak v Mortal Kombatu a snažím se přežít, ale po zvyknutí mě velmi bavil. Jednoduchost hry podtruje i skutečnost, že i když souboják obsahuje nějakou magii (ohnivou, vodní, prostě klasika), tak jsem ji vůbec nepoužíval. Důležitým aspektem je tady morálka, kterou můžete vylevelovat až na 25 a bossové mají typicky 20. Čím větší rozdíl je mezi vašimi morálkami, tím méně vás soupeř poškozuje, takže pokud nastupujete s morálkovou převahou, tak ty souboje jsou opravdu usnadněné a já, který se nebojím využít jakékoliv berličky, které mi hry nabízí jsem po smrti udělal kolečko po běžných soupeřích, abych si morálku dostal co nejvýš a pak jsem bossy zvládal opravdu téměř bez záseků.

Ve většině soubojů navíc máme jednoho nebo i dva NPC, které postupně v misích rekrutujeme. Těchto postav je strašně moc a čínský jména mi přišla tak strašně podobná, že jsem se velmi rychle ztratil v nějakém příběhu, který byl o nějakém elixíru, který vás posiluje, ale zároveň vás posunuje k "temné straně síly". Elixír se snaží získat záporák Black Taoist a to je asi tak všechno co jsem pobral z příběhu. Jak psal jeden dřívější komentář, který cutscény začal přeskakovat tak i já jsem o nějaké pozadí velmi rychle ztratil zájem a soustředil se na souboje, které jsou pilířem hry.

Hru bych doporučil milovníkům soubojáků od Team Ninja, kteří už dohráli všechny lepší hry. Wo Long je takový lepší průměr v rámci žánru a pokud dáte přednost jiným hrám, tak chybu neuděláte.

 7."platina" roku 2025, 75. celkově
+7

Lost Horizon 2

  • PC 50
První díl adventury Lost Horizon jsem ohodnotil jako lehce nadprůměrnou hru. Příběh byl značně předvídatelný, ale i tak napínavý a zábavný. Podobná očekávání jsem měl i od druhého dílu. Jenže ten se už od prvních okamžiků malinko zadrhává.

Jako první do očí bije grafické zpracování, které je tentokrát 3D render, který není tak pěkný, jako grafika prvního dílu. To se ještě dá odpustit, horší je to s celkovou těžkopádností při ovládání. Když někam kliknu, nějakou dobu to trvá, než se postava začne hýbat. Často je vidět, že animace úplně nesedí nebo se postava někde zasekne. Toto všechno dokážu překousnout, pokud mi hra nabídne dobrý příběh a hratelnost.

Jenže ouha, příběh se také moc nepovedl. Je o hodně kratší a jsou zde celkem 3 hratelné postavy, takže si hlavní postavu, Fentona Paddocka, ani moc neužijeme. Horší ale je, že v příběhu jsou značné díry. Předně mi vadí, že vůbec není řečeno, co se stalo s Kim, postavou z prvního dílu a matkou Gwen. Naznačuje se, že pravděpodobně umřela, ale nic se neřekne narovinu. Pak zde jsou zase situace, kdy se někam dostaneme, střih a jsme jinde. Například když se Anna složitě vloupá do budovy, pak se schová před Rusy, dozví se informace a střih: už je v jiné lokaci. Pak má hledat bunkr, jehož lokace je zřejmá pomocí mapy. Takže místo, aby šla rovnou na místo, o což jsem se s ní snažil, musela nejprve vytvářet jakési balonky nebo lampiony, věšet je na výchozí body a pak lozit na rozhlednu aby viděla přesně to místo, které už bylo na mapě. Facepalm

A do třetice. Anna zmizí z vlaku, zatímco Fenton spí. Ten po probuzení vůbec neřeší, kam zmizela. Dost složitým a hloupým způsobem se dostane do tajné střežené laboratoře, kam je vstup přímo u rakví Stalina a Lenina v Mauzoleu. Přitom se stačí dostat k rakvím, na hledání vstupu se nějak zapomnělo. Následně se proplíží až ke své vězněné dceři, najednou se objeví soudruh a schovává se za Annu, kterou má jako rukojmí. Fenton neváhá, hází skalpel a trefuje schovávajícího se soudruha do oka! Anna mu pak řekne, že se plížila v jeho stopách. Ale že se vůbec nezajímá, jak se dostala na základnu, když se tam sám dostával dost složitým způsobem. Následně střih a všichni tři jsou ve vlaku a jedou zpět do Evropy. Jak se z té vojenské základny dostali? Ještě se spící Gwen. Uznávám, že se to trochu později vysvětlí tím, co je Anna ve skutečnosti zač, ale i tak, ten průběh prostě nedává smysl.

Hratelnost dostala taky slušně zabrat. Asi nejvíc mě štve, že některé předměty je potřeba aplikovat na větší oblast obrazovky a bez jakékoliv interakce. Tím mám na mysli nanášení roztoku na obrazy nebo čištění rzi na tabuli pomocí kartáče. Na to, že se něco skutečně děje jsem v prvním případě přišel náhodou, v tom druhém bohužel až z návodu. Taky dojde i na klasický mor všech adventur: stealth pasáže. Zde navíc okořeněné nepovedeným ovládáním, kdy se Fenton nezastaví na daném místě nebo se naopak nehýbe, když je to už potřeba. Moc to nezachrání ani minihry, pokud mě paměť nešálí, tak je tu jen pitomý útěk na motorce plný quick time eventů a naopak zábavný průchod na plošince v bludišti, který je až v závěru.

Z předchozích odstavců nejspíš plyne, že jsem si hraní tentokrát moc neužíval. Když se snažím vzpomenout na pozitivní věci, napadá mne asi jen celkem příjemná hudba, jedna narážka na Indiana Jonese a hlavně celkem povedená poslední kapitola. Ostatně nebýt ní, šlo by hodnocení minimálně o další desítku dolů.
+9

The Bizarre Adventures of Woodruff and the Schnibble

  • PC 70
Na první pohled může Woodruff vypadat jako pokračování série Gobliiins, ale grafické zpracování je hlavní spojnicí. Tentokrát totiž autoři představují klasickou adventuru se vším všudy. Prostředí se přesunulo ke sci-fi, ale stále je patřičně šílené. V příběhu není nouze o záhady a ačkoliv samotné finále nepřekvapí, tak odhalování všech událostí a informací o fungování světa vás bezpečně žene vpřed.

Hratelnost je běžnou kombinací rozhovorů a práce s předměty. Rozhodně oceňuji velké množství možností jako využívání komunikačního přístroje, předpovídání počasí nebo kouzelné slabiky. Předmětů je také mnoho, naštěstí je práce s inventářem pohodlná a některé věci se pěkně logicky řadí do krabic. S výše zmíněným bohužel také souvisí největší zápor hry a to obtížnost. Lokací je stále více a s dalšími možnostmi se kombinace dostávají na nesmyslná čísla. Zvláště když některé akce vyžadují správné počasí, které se na jednotlivých obrazovkách mění. Do toho ještě přidejte cestování časem... Nápověd hra moc neposkytne a zkoušení všeho všude je téměř nemožné. Bohužel jsem tak musel párkrát konzultovat návod.

Přesto mám ze hry spíše pozitivní dojmy a autorům se kombinace všech možností povedla. Něco je sice využité zbytečně málo, ale většina tak akorát. Hráč si tak vychutná široké možnosti a nehrozí žádný stereotyp. Začátek hry je plynulejší a díky tomu jednodušší. Po návodu jsem poprvé sáhl asi ve třetině. Pokud vás styl Coktel Vision a Pierra Gilhodese baví, dejte rozhodně šanci i Woodruffovi.
+12

Karmaflow: The Rock Opera Videogame

  • PC 50
Karmaflow nemá moc co nabídnout hratelností a technickou stránkou věci, a to i přes datum vydání. Hra působí vyloženě technicky škaredě a nedodělaně. Čím na mě však původně cílila je samozřejmě hudební stránka. No a tam je to za mě bohužel dost zklamání. Nevím jestli je to žánrem rockové opery, ale prostě nesedlo mi to vůbec. Hudba nemá ani zajímavé texty, ani líbivé melodie, rytmy, nic co bych na hudbě oceňoval. Ani soubor mých oblíbených zpěvaček to nemá šanci zachránit.
+2

The First Berserker: Khazan

  • PS5 100
Bossovia s masívnym HP a reflexy prechádzajúce skúškou ohňom, kedy jedna chybička môže prehrať celý bossfight. Nebudeme si nič nahovárať, táto hra je naozaj brutálna. Ale zároveň je absolútne parádna! Náhoda tomu chcela, že som si krátko po sebe zahral hneď dve vynikajúce souls-like hry. Black Myth: Wukong a práve Khazana. A hoci som ako najlepšiu souls-like hru označil Black Myth: Wukong, teraz svoj záver musím prehodnotiť. Khazan je totiž lepší, a to o celkom dosť. Dokonca by som príliš neváhal porovnať ho rovno s majstrovskými dielami od FromSoftware.

Súbojový systém je totiž abolútne "mňam, dopíči". Je rýchly, rytmický, návykový, adrenalínový a hlavne: vyladený a fér. Čo je niečo, s čím majú ostatné souls-like hry problémy (napr. v prípade Lies of P mi nedopečený súboják otrávil celú hru). Bossovia sú fantasticki a dajú hráčovi poriadne zabrať. Súboje sú relatívne dlhé a tuhé. Ale sú fér, bossovia svoje útoky signalizujú prehľadne, napriek tomu si však zachovávajú náročnosť. Čo sa týka obtiažnosti, hra si môže smelo podať ruku s FromSoft dielami. Podobne ako v Sekiro, aj v Khazanovi ide hlavne o odrážanie/vykrývanie úderov (niekedy kombinované s dodgovaním), rozbitie nepriateľovho postoja a následné zasadenie comba. Dôležitá poznámka: ak sa vám to podarí, nepriateľa tým nezabijete, len mu uberiete trochu viac HP.

Vyložene jednoduchý boss sa v hre asi nenachádza. Dobre, aby som nekecal... nepovinní bossovia v side misiách sú viac-menej oddychovkou. Ale tí hlavní, tí sú brutálni. Avšak, sú tu predsa len isté možnosti, ako si boj uľahčiť. V prvom rade je možné si povolať NPC posilu (ktorá je spočiatku slabučká, ale dá sa vylepšiť), prípadne zmeniť obtiažnosť na easy. Pôvodne ste po zmene obtiažnosti už nemohli prepnúť späť na normal, ale autori to opravili v nedávnom patchi. Oproti normal módu je easy odlišný jedine v tom, že vám nepriatelia dávajú menšiu damage, inak je všetko rovnaké. Takže o výzvu neprídete, len si doprajete menšiu výhodu. Avšak, keď som si easy mód sám vyskúšal, prišiel mi až príliš jednoduchý. Ale možno to bolo tým, že som už mal mechaniky hry zažraté do podvedomia.

Napokon som teda hru dohral na normal (a bez summonov), hoci najmä pri záverečnom bossovi (ktorý je naozaj hardcore) ma to veru lákalo prepnúť na easy. Úplne teda chápem každého, kto tak urobí. Výhodou však je, že po každom pokuse zdolať bossa dostanete lacrimu (tunajšiu obdobu duší). Jej výška sa odvíja podľa toho, ako dobre sa vám v bossfighte darilo. Čím viac HP dáte bossákovi dole, tým viac skúseností dostanete. Elegantné riešenie, vďaka ktorému odpadá zdĺhavé farmenie a hráč má navyše pocit, že sa stále posúva. Platí to však len pre bossov, v bežných misiách si budete musieť pre lacrimu po respawne dobehnúť sami.

Farmenie v hre síce prítomné je, avšak pozor! Týka sa hlavne bossov! Keď ich totiž porazíte, môžete sa s nimi stretnúť znova a znova a získať od nich nové predmety či výzbroj. Super nápad a niečo podobné by som rád videl aj v hrách od FromSoftu. Rovnako body v strome schopností môžete ľubovoľne presúvať a viac experimentovať. Pochváliť musím aj cool grafiku v anime štýle a tentokrát aj zrozumiteľný príbeh (ktorý síce nie je nijako zvlášť originálny, ale pre podobnú hru bohato postačuje), skvelé zvuky, dabing aj hudbu. Hra ponúka aj pomerne veľa obsahu. Tvorcovia hovorili o cca 80 hodinách, How Long to Beat hlási nejakých 50 hodín (hlavný príbeh + side misie). Ja som s hrou však strávil viac ako 100 hodín (áno, zomieral som často). Čo je však podstatnejšie: vôbec ma nezačala nudiť, naopak, bavila ma až do konca!

Predsa len je tu ale pár chybičiek. Tak napríklad sa priamo v teréne nemôžete teleportovať medzi jednotlivými checkpointmi. Musíte sa vždy vrátiť do hlavného hubu, kde máte k dispozícii mapu. Je to trochu otravné, ale dá sa na to zvyknúť. Tiež by som prijal možnosť vrátiť sa k najbližšiemu checkpointu priamo "z terénu" (niečo na spôsob homeward bone z Dark Souls). Tvorcovia ale tieto veci prisľúbili napraviť v updatoch, takže ak budete hrať neskôr, zrejme sa už budete môcť teleportovať voľne.

Niekomu tiež môže prekážať, že čo sa týka lokácií, tak sa Khazan drží celkom pri zemi. Asi zo žiadnej lokality nepadne sánka, hoci sú urobené pekne a prehľadne (level design je o dve úrovne napred pred Wukongom) a ide skôr o klasické miesta (hory, horiace mesto, jaskyne, podzemné šachty...). Žiadne majestátne scenérie typu Anor Londo nečakajte. Mne osobne to príliš neprekážalo, ale aj tak je to trochu škoda, pretože tvorcovia by na to schopnosti mali. Chápem ale, že ich možno tlačil skromnejší rozpočet. Čo mi ale trochu vadilo, bolo nadužívanie status efektov. Takže skoro každý boss nejaký má (elektrina, oheň, chaos, jed, však to poznáte). Bolo to trochu repetitívne. A veční kverulanti by, pravdaže, mohli povedať, že hra do žánru vlastne nič nové neprináša.

Vadí to? Mne teda vôbec! Khazan mi totiž ako celok absolútne sadol a ja som sa na ňom stal závislým ako svojho času na Bloodborne, Dark Souls či Sekiro. Dostával som na prdel, nadával som, hovoril som si "dobre, už len jeden pokus a vypnem to" a po smrti som neodolal a musel zo skúsiť znova. A znova. A znova. Presne tak, ako to v týchto hrách má byť.

Pro: grafika, dabing, hudba, súboje, bossovia, náročnosť

Proti: len drobnosti

+6

Assassin’s Creed Odyssey - Legacy of the First Blade: Hunted

  • PC --
  • PS4 70
  • PS5 70
Legacy of the First Blade má asi nejblíže ke klasickému Assassin's Creed zážitku z toho všeho, co může Assassin's Creed: Odyssey nabídnout. Rozšíření jde však tak trochu proti principům základní, a tak to, jak moc si jej užijete, bude dosti záviset na vašem vztahu k samotnému Odyssey.

V první kapitole zavítáte za Kassandru (případně Alexia, pokud jste si nezvolili canon postavu) do Makedonie, kterou sužuje nová hrozba – tajemný Řád prastarých (v budoucnu známí jako Templáři), okolo čehož se v podstatě točí jak hlavní linka, tak vedlejší úkoly. Díky tomu je příběh více sousředěný okolo jednoho tématu, což je v kotrastu se základní hrou, kde i hlavní příběh měl více rozcházejících se linek.

Zároveň zde však výrazně ubyly možnosti voleb v dialozích, což může pro některé hráče být nagativum, já osobně však tuto změnu spíše schvaluji. V základní hře mi totiž přišlo, že jsou tam dialogové možnosti často dány jenom proto, aby tam byly. „Velká RPG jako třetí Zaklínač přece mají dialogové možnosti a lidé mají Zaklínače rádi, proč to nedat i do Assassin's Creed?“ Mně osobně lineární příběh k AC však sedí výrazně víc, a to vlastně už jenom z toho principu, jak by měl fungovat Animus. Zde je však místy problém v samotném psaní. Hra vás například podprahově nutí pozezřívat Daria, že vám lže. To ale moc nefunguje jak na zaryté fanoušky, tak na hráče, kteří hráli bonusový úkol za předobjednávku. Naopak sympatie k Natakovi vám hra celou dobu tak trochu vnucuje, aby si připravila půdu pro budoucí dějovou linku. I přesto vám ale v obou případech pak dá rozšíření možnost vybrat si, co nakonec Kassandra odpoví. Pokud ale půjdete proti tomu, co vám hra doposud podsouvala, stejně vás nakonec donutí hrát podle svých předem daných pravidel. Dalším příkladem zvláštního psaní mohou být výčitky od obětí, jejichž blízké jste ve hře údajně zabili, což zkátka vzhledem ke struktuře samotného Odyssey nesedí. Je to dobrý koncept, avšak ve špatnou dobu a asi i ve špatné hře. No a v neposlední řadě mi také moc nesedlo, jak jsou napsaní samotní Templáři.

Za zmínku na závěr stojí, že hra přináší také nové vybavení a jednu novou schopnost. V obou případech se jedná o poměrně užitečné možnosti, jak svůj build vylepšit.

První kapitola tohoto DLC by tak šla asi nejlépe označit slovem „fajn“. Šlo by to udělat lépe (a ten potenciál tam je vidět), na druhou stranu jsem vlastně spokojen. Není to lepší než ty nejlepší zápletky z Odyssey, je to ale výrazně lepší než nejhorší dějové linky, kterými nás základní hra zavalila.

Pro: příběh více sousředěný na jedno téma, méně „zbytečných“ dialogových možností, nové vybevení, nová schopnost

Proti: zvláštní psaní, falešný pocit možnosti příběh jakkoliv ovlivnit

+4

Brány Skeldalu

  • PC 80
Hráno poprvé v roce 2025 a spokojenost. Hra teď vyšla na steamu, tak jsem to zkusil a nelituji.

Začal bych grafikou, která ani po těch dlouhých letech neurazí. Nepřátelé jsou velmi povedení (až na "draky"!), s okolním prostředím je to už horší. Obtížnost se opravdu povedla, prakticky po celou hru to nebylo ani lehké, ani těžké. Možná ke konci trochu lehčí, ale naopak finální souboj mi dal opravdu zabrat. Stejně tak s penězi to vycházelo tak akorát. Vždy jsem se těšil, až něco našetřím a koupím si další super věcičku.

Po úvodním zvolení tří postav jsem si řekl, že budu mít bojovníka, lučišnici a kouzelnici. V průběhu hry se ta povolání trochu měnila a na konec jsem měl 2 bojovníky, 3 kouzelníky a jednoho lučišníka (který byl absolutně k ničemu). Naběhl jsem na prvního skřeta, který mě zabil (a pak znovu a znovu). Vydal jsem se tedy do města, jenže jsem neměl na nic peníze. Nakonec se to tedy nějak rozjelo a hra začala příjemně ubíhat. Musím se tedy přiznat, že při prvních problémech jsem otevřel návod a při jakémkoli zákysu postupoval podle něj. Přece jen dnes už na hodinové běhání po mapě a hledání tlačítka není čas...

Kromě jedné mapy jsem prošel každý čtvereček a zlikvidoval vše, co se dalo. Škoda, že není větší variabilita zbraní - hlavně ty luky, ale i kladiva atd. Stejně tak vše (skoro) dobré koupíte jen v obchodě - ale když se nad tím zamýšlím, není to špatné a je to zas něco jiného. Délka hry ideální. V momentě, kdy si říkáte, že už by mohl být konec, je konec :-). Ještě bych zmínil steam achievementy, se kterými si mohli trochu pohrát. Je jich 9 a pokud dohrajete hru, máte všechny (pokud jste nabrali všechny lidi a alespoň jednou vás zabili).
Jo a abych nezapomněl - vynikající hudba.

Pro: vyvážená obtížnost i finance, skřetí jeskyně, hudba

Proti: málo zbraní, občas dlouhé pochodování při cestě zpět

+19