Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Wo Long: Fallen Dynasty

03.03.2023
77
14 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Wo Long: Fallen Dynasty je akční third-person rpg od studia Team Ninja, vývojářů titulu Nioh. Hra se odehrává v Číně roku 184, v období vlády Dynastie Chan. Ve Třech královstvích vládne chaos a osud dynastie je na vážkách, země je navíc zamořena démony. Hlavním protagonistou hry je bezejmenný voják domobrany, který pomocí meče a magie bojuje proti démonům a znepřáteleným vojákům.

Klíčovým prvkem je odrážení útoků protivníka, nicméně ne všechny útoky jdou zablokovat. K dispozici jsou dva volitelné typy útoků, mimo zbraní na blízko je k dispozici luk, kuše, ale i magie. Útočením si hráč nabíjí ukazatel ducha, Qi, jehož sílu lze přetvořit na silné či speciální útoky nebo sesílat živelná kouzla. Obrané pohyby však Qi snižují. Magie čerpá ze síly pěti fází, útočí se pomocí živlů - oheň, země, kov, voda a dřevo. Hráč si při tvorbě postavy vybere jednu z pěti fází, která pak určuje jeho styl hry, čímž si vybere i jednu z pěti božských bestií, které pak mohou hráčům pomáhat v boji, ale také přidávat pasivní výhody. K boji se může připojit také jiný hráč, hra obsahuje kooperativní režim. Na rozdíl od Niohu zde může hrdina skákat.

Hra obsahuje "stupeň morálky", za každého zabitého nepřítele hráč morálku získá, každou smrtí část z ní ztratí. Tu pak lze získat zpět zabitím onoho protivníka. Tím získá zpět i ztracené duše, které prohrou s nepřítelem ztratil. Každý z protivníků má také určitý stupeň morálky, který ukazuje náročnost souboje s ním. Ukládání hry spočívá ve vztyčování vlajek na speciálních místech, což je také místo pro vylepšování postavy a odemykání schopností.


Poslední diskuzní příspěvek

@marwel (26.10.2023 15:51): Jestli mi věříš je mi upřímně jedno. Ale s vyfarmenou morálkou na 20+ v každým levelu a heavy armorem upgradnutým na aktuální maximum se na většině bossů fakt téměř nedá umřít. Teď už ani není potřeba dávat vše do wood na tank build, protože po patchi všechny staty dávaj přibližně stejně HP (předtím prý dávali wood +6 HP, zbytek +3 HP a teď je to tuším wood +6, zbytek+5 za level). Agilita téměř nemá na nic vliv nebo jsem ho aspoň nepoznala. Takže jsem opakovala jen prvního bosse, za to ale hodněkrát, tak 20 pokusů a pak prvního Lu Bu cca na 5 pokusů. Uznávám, že poslední boss šel na první pokus jen protože jsem měla vysbíraný všechno léčení a i tak to bylo o fous. Jinak fakt bossové zívačka. Těžký momenty byly jen mimo bosse, když jsem v levelu vlezla mezi nepřátele s vyšší morálkou nebo když nějakou vlajku strážil miniboss. Mám dohraný i oba Niohy a ta obtížnost tam byla nesrovnatelně vyšší.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Dlouhej WO je taková porce poněkud nedochucené rajské v podniku, kde mi předtím naservírovali dvakrát po sobě naprosto výbornou svíčkovou, ale pajzl vedle začal taky dělat rajský, a tak to konkurence musela prostě zkusit též. 

První sousto. Vizuálně je hra sotva o trochu pohlednější, než katastrofický SoP, tedy pořád to vypadá jako něco vytaženo z ranné éry konzolí minulé generace, ale alespoň ona konzole už není zaražena v řiti postaršího mrože. Ale framedropy a divný performance celkově si stříhá velice úspěšné repete. Což ve hře, která mrdá do prvních houslí časování deflectů, vcelku štípe.

Druhé sousto. Hraje se to velice příjemně, je to šíleně zábavný a návykový, ale už během druhé mise si říkám, že je to prostě takovej Nioh z Wishe. Opět rozděleno do misí, které jsou vesměs lineární, z hlediska designu na kreativním dnu, a hlavně jsou pak výsostně recyklovány i pro mise vedlejší. Ale po mapě světa už třebas nelze volně brouzdat, teď už má člověk k dispozici jen nudné statické meníčko, ve kterém je o to větší vopruz se vyznat a vědět na první dobrou, co člověk vůbec už vlastně udělal. To, že zde tohle meníčko vůbec existuje, jsem mimochodem zjistil až kolem mise osmé, kdy jsem konečně klikl na Travel v domnění, že mě to nechá odcestovat k jinýmu bonfiru v rámci mise. 

Třetí sousto. Ta zbytečná přemíra už tak zbytečného lootu mi už leze krkem. Je fajn, že můžu pajduláka voháknout dle gusta. Je fajn, že můžu pošimrat svého vnitřního čísilkového fetišistu a vybírat zbraně podle toho, jak snadno se s nimi deflektuje a jak rychle máchá a zhola přitom srát na ten nákupní seznam dalších atributů, který s sebou každá vidlička přináší. A všecha čest, odlišné typy zbraní typicky opravdu mají odlišný feeling a je radost vozkoušet všecko. Ale ve finále jsem stejně celou hru prostě držel blok a drtil deflect a z valné většiny toto jen opakoval tak dlouho, dokud mi nebylo svoleno a rozkročeno a já mohl doručit kritický zásun. A ten už má pokaždé stejnou animaci, ať už máchám čímkoliv. A nebo možná vlastně ani ne, já si to vlastně ani nepamatuju. Ale je super, že můžu nabušit ohnivýho magiče na level 40, abych si odemkl kvalitný plamínkomet a aplikoval na enemáky hoření, protože dle mého equipu jakmile enemák hoří, tak se k tomu kritickému zásunu dostanu o 5% dřív. 

Čtvrté sousto. Od prezentace přes vizuál po čistotu a plynulost animací z toho ten nižší rozpočet rozhodně páchne. Ale zdaleka nejvíc páchne z toho uspěchaného/nepromyšleného designu. Člověk to x misí v kuse hraje s prstem v nose, pak najednou přijde mise s brutálním skokem v obtížnosti, a pak to zas na dlouho spadne. Pak člověk udělá další hlavní misi v domnění, že dělá vedlejší, protože někomu přišlo rozumné v pokročilé fázi druhé půlky hry nadyzajnovat mnohonásobně menší a přimočařejší misi, než jaké ji poslední desítky hodin předcházely. A pak najednou poslední mise, která je lokalitou recyklovaná, kompletně vyprázdněná, bez čeeeeeehokoliv zajímavého nového. Tak nevím či lenost nebo ozaj neschopnost.

Páté sousto. Neschopní byli i konečně nabrat normálního scénáristu. Filmečky jsem kajsi od páté mise prostě začal přeskakovat, absolutně jsem se neorientoval a hlavně mi to vůbec nevadilo, umění zaujmout nula nula nic.

Šesté, konečné sousto. Garson se ptá, jak mi chutnalo. Mno, zprvu mou paletu atakovala jakási zvláštní pachuť, ale vlastně jsem si ji po pár lžících oblíbil. Jakmile to ale trochu vystydlo, začalo se mi z toho spíš dělat trochu bluvno, nicméně stále mi to v základu chutnalo, tak jsem to dojedl, že. A ke konci už jsem si i na ten zvedlej kufr zvyknul, že. Ale talíř nevylížu, to se nezlobte. Stejně jako nevyzobu ty knedlíčky, a vůbec, kde kdo viděl v rajské játrové knedlíčky? Vedle ji dělají poctivou, bez podobných výmyslů, měli byste se inspirovat. 

Mám kocovinu jako bejk a melu deváté přes páté. Prostě, je to fajn, ale Sekiro to udělalo dřív a značně líp.
+17
  • PC 60
O Wo Longu jsem porůznu slyšel, že je to vlastně třetí Nioh. Ani jsem to nechápal pejorativně, neboť oba díly Niohu jsem velmi fajn. Spíš jsem chápal přirovnání v oblastech uživatelského rozhraní, padání lootu z nepřátel nebo možná velmi podobnou mytologií, které na první pohled nemusí být vůbec odlišná. Což mi potvrdily záběry, které jsem před koupí sledoval. Jenže při odehrání pár hodin jsem pochopil.  

Pro mě, jakožto pro ignoranskýho světskýho člověka, není na pohled rozdíl mezi zasazením Niohu v Japonsko a Wo Longu v Číně. Co mi celou dobu připomínalo to, že nehraji oficiální pokračování Niohu, byla jména postav a jejich dabing a to mě pocitově vracelo do světa námořníka Williame a mnou vytvořené modrooké slečny.

Retrospektivě mě do předešlého zachraňování světa s v japonském vydání vracely i úrovně. Možnost skákat ve Wo Longu byla zohledněna při stavbě světa a pohyb po něm byl mnohem vertikálnější. To se mi obzvlášť velmi líbilo v oblastech, které se proměnily po odčerpání vody a vznikaly tak další cesty. Jinak tématicky byly úrovně identické s těmi z Niohu a to mě po desítkách hodin v těchto hrách vůbec nepotěšilo. 

Zhruba v půlce hry jsem se přistihl, jak nečtu vůbec titulky v příběhových filmečcích. Tak jsem se rozhodl je prostě přeskakovat a nemám pocit, že jsem o něco přišel. Normálně mám rád něco co se vydává za příběh a lepí moje hraní dohromady. Filmečky, ve kterých jde zlý pán s něčím zlým v ruce a dělá z hodných lidí zlé lidi, s kterými pak moje postava bojuje, vyhraje a mlčky v dialozích přikyvuje, už jsem někde viděl. Nebyl to ten Ni....  


Upřímně nevím jestli moje hodnocení reflektuje to,  jak jsem se u Wo Longu bavil či ne. Jsem z něho dost v rozpacích. Při dohrání Sekira jsem si nadějně povzdechl s tím, že FromSoftware ukázal další možnou cestu pro souls hry a nenapadlo by mě, že jako další jí udělají v Team Ninja v podstatě dobře, ale nalepí to na něco, co už jsme dvakrát viděli. Je to funkční a dobře ovladatelná souls like hra, které chybí rozmanitost v soubojích s bossákama a míří spíš na kvantitu než na kvalitu. Takže kdo rád rozmlacuje ovladače či klávesnice při intenzivních soubojích už asi dohrál, ale já bych jinak doporučil počkat na případnou dvojku, která bude vymazlenější. Jako to bylo v případě Niohu. A musím dodat, že patřím k té šťastnější půlce hráčů na PC, které to jelo asi v pořádku (nejvyšší nastavení, priorita FPS s lockem na 60). 

Herní výzva 2023 - 4. Země vycházejícího slunce

Pro: méně nutnosti vyzbrojování se novým lootem, žádné yokai realmy, zjednodušení levelování a používání magie, fortitude systém jakožto ulehčení a odměna za prozkoumávání

Proti: anglický dabing, HUD, více nezajímavých bossů než těch zajímavých (proklínám tě Lu Bue), úplně zbyteční nepřátelé v podobě vlků a pavouků - žádná výzva, žádná otrava, prostě tam byli

+16