Wo Long jsem začal hrát jenom kvůli tomu, že byl "zdarma" v Game Passu, jinak bych ho asi nepořizoval, mám frontu podobných nedohraných her, které by měly mít asi kvalitativně přednost (Nioh 2, Wu Kong a pár dalších), ale můj otravný pocit, že když jde nějaká hra pryč z předplatného tak bych ji měl vyzkoušet mě donutila k instalaci.
Z předchozích her od Team Ninja jsem hrál první Nioh, který se mi moc líbíl a Stranger of Paradise, kde jsem měl nějaké výhrady. Wo Long bych řekl, že je někde mezi nimi. Oproti jiným soulslike mi na hrách z jejich stáje vadí rozdělení do misí a sidemisí a jakoby Diablo loot, kdy se inventář, do kterého se vejde třeba i 500 položek často zapleveluje bordelem, který na nic nepotřebuju a pak ho složitě vyhazuju a recykluju. Obvykle si ze startu vyzkouším dvě tři zbraně, vyberu si z nich nějakého favorita a pokud vyloženě nezakysnu, tak neměním a lootovat 15 druhů různých zbraní a další hromadu brnění v tomhle žánru nepotřebuju.
Hru jsem rozehrál už dřív a zasekl se u jezdeckého bossfightu s Lu Buem, který je zhruba v polovině a i podle různých rankingů je považován za nejtěžšího bosse ve hře. Hru jsem po mnoha neúspěšných pokusech odložil a pak si tady v diskuzi četl o tom, že hra je v podstatě dost jednoduchá a připadal jsem si jako neschopný idiot, co hraje první hru v životě. Teď při druhém rozehrání s tím spíš souhlasím, i když jsem hrou určitě neprobíhal bez problémů. Souboj je více postaven na odrážení útoků trochu jako v Sekiru, kdy soupeři odrazíte jeho těžký útok a pak mu můžete udělit větší poškození. Ze začátku mi souboj přišel jako bordel, kde jenom mačkám tlačítka jak v Mortal Kombatu a snažím se přežít, ale po zvyknutí mě velmi bavil. Jednoduchost hry podtruje i skutečnost, že i když souboják obsahuje nějakou magii (ohnivou, vodní, prostě klasika), tak jsem ji vůbec nepoužíval. Důležitým aspektem je tady morálka, kterou můžete vylevelovat až na 25 a bossové mají typicky 20. Čím větší rozdíl je mezi vašimi morálkami, tím méně vás soupeř poškozuje, takže pokud nastupujete s morálkovou převahou, tak ty souboje jsou opravdu usnadněné a já, který se nebojím využít jakékoliv berličky, které mi hry nabízí jsem po smrti udělal kolečko po běžných soupeřích, abych si morálku dostal co nejvýš a pak jsem bossy zvládal opravdu téměř bez záseků.
Ve většině soubojů navíc máme jednoho nebo i dva NPC, které postupně v misích rekrutujeme. Těchto postav je strašně moc a čínský jména mi přišla tak strašně podobná, že jsem se velmi rychle ztratil v nějakém příběhu, který byl o nějakém elixíru, který vás posiluje, ale zároveň vás posunuje k "temné straně síly". Elixír se snaží získat záporák Black Taoist a to je asi tak všechno co jsem pobral z příběhu. Jak psal jeden dřívější komentář, který cutscény začal přeskakovat tak i já jsem o nějaké pozadí velmi rychle ztratil zájem a soustředil se na souboje, které jsou pilířem hry.
Hru bych doporučil milovníkům soubojáků od Team Ninja, kteří už dohráli všechny lepší hry. Wo Long je takový lepší průměr v rámci žánru a pokud dáte přednost jiným hrám, tak chybu neuděláte.
7."platina" roku 2025, 75. celkově
Z předchozích her od Team Ninja jsem hrál první Nioh, který se mi moc líbíl a Stranger of Paradise, kde jsem měl nějaké výhrady. Wo Long bych řekl, že je někde mezi nimi. Oproti jiným soulslike mi na hrách z jejich stáje vadí rozdělení do misí a sidemisí a jakoby Diablo loot, kdy se inventář, do kterého se vejde třeba i 500 položek často zapleveluje bordelem, který na nic nepotřebuju a pak ho složitě vyhazuju a recykluju. Obvykle si ze startu vyzkouším dvě tři zbraně, vyberu si z nich nějakého favorita a pokud vyloženě nezakysnu, tak neměním a lootovat 15 druhů různých zbraní a další hromadu brnění v tomhle žánru nepotřebuju.
Hru jsem rozehrál už dřív a zasekl se u jezdeckého bossfightu s Lu Buem, který je zhruba v polovině a i podle různých rankingů je považován za nejtěžšího bosse ve hře. Hru jsem po mnoha neúspěšných pokusech odložil a pak si tady v diskuzi četl o tom, že hra je v podstatě dost jednoduchá a připadal jsem si jako neschopný idiot, co hraje první hru v životě. Teď při druhém rozehrání s tím spíš souhlasím, i když jsem hrou určitě neprobíhal bez problémů. Souboj je více postaven na odrážení útoků trochu jako v Sekiru, kdy soupeři odrazíte jeho těžký útok a pak mu můžete udělit větší poškození. Ze začátku mi souboj přišel jako bordel, kde jenom mačkám tlačítka jak v Mortal Kombatu a snažím se přežít, ale po zvyknutí mě velmi bavil. Jednoduchost hry podtruje i skutečnost, že i když souboják obsahuje nějakou magii (ohnivou, vodní, prostě klasika), tak jsem ji vůbec nepoužíval. Důležitým aspektem je tady morálka, kterou můžete vylevelovat až na 25 a bossové mají typicky 20. Čím větší rozdíl je mezi vašimi morálkami, tím méně vás soupeř poškozuje, takže pokud nastupujete s morálkovou převahou, tak ty souboje jsou opravdu usnadněné a já, který se nebojím využít jakékoliv berličky, které mi hry nabízí jsem po smrti udělal kolečko po běžných soupeřích, abych si morálku dostal co nejvýš a pak jsem bossy zvládal opravdu téměř bez záseků.
Ve většině soubojů navíc máme jednoho nebo i dva NPC, které postupně v misích rekrutujeme. Těchto postav je strašně moc a čínský jména mi přišla tak strašně podobná, že jsem se velmi rychle ztratil v nějakém příběhu, který byl o nějakém elixíru, který vás posiluje, ale zároveň vás posunuje k "temné straně síly". Elixír se snaží získat záporák Black Taoist a to je asi tak všechno co jsem pobral z příběhu. Jak psal jeden dřívější komentář, který cutscény začal přeskakovat tak i já jsem o nějaké pozadí velmi rychle ztratil zájem a soustředil se na souboje, které jsou pilířem hry.
Hru bych doporučil milovníkům soubojáků od Team Ninja, kteří už dohráli všechny lepší hry. Wo Long je takový lepší průměr v rámci žánru a pokud dáte přednost jiným hrám, tak chybu neuděláte.
7."platina" roku 2025, 75. celkově
Planet of Lana