The First Berserker: Khazan

Co mají společného Wuchang: Fallen Feathers a The First Berserker: Khazan? Jsou to soulsovky z Asie, všechny jsem dohrál, na databázi her se o nich moc nediskutuje a jsou výborné! Každá se může úplně klidně pyšnit titulem nejlepší soulslike hra. Samozřejmě k nim patří i Lies of P, kdyby někomu zmínka chyběla.

Maturitní slohovku jsem psal před mnoha lety, tak už jsem vyšel ze cviku a tahle recenze nebude žádné velké literární dílo. Khazan tady má jen jednu recenzi a podle mě je to škoda. Proto jsem se rozhodl oživit diskuzi a snad tato recenze některé nerozhodné a unavené souls hráče přesvědčí dát hře šanci.

Dohrál jsem spoustu soulsovek. Dokonce jsem pokořil Bloodborne i s datadiskem. Velký rest mám ale vůči panu Miyazakimu, protože mi chybí pokořit Sekiro. Vzdal jsem to po Lady Butterfly, kterou jsem sice dal, ale Genichiro byl nad mé síly. O Khazanovi se psalo jako o mixu Sekira a Dark Souls, a proto mě tato hra nejprve vůbec nezajímala. Pak jsem zkusil demo, pročetl recenze, poslechl názory na YouTube, vyměnil Xbox S za X, dohrál Wuchang a Code Vein a dostal chuť na další trýznění mého nervového systému a také karpálních tunelů. Nu, nelituji. Po 72 hodinách mám hotovo na true ending.

Wuchang a Khazan mají jednu věc společnou, a to je možnost resetovat kdykoliv strom dovedností. Staty (str, vit atd.) jde resetovat taky, ale u Khazana na to hráč potřebuje item, který je naštěstí možno koupit, a za mě je ho dostatek. Tím podobnost do velké míry končí a každá hra si s formulí souls jde vlastní cestou.

Khazan je hra rozdělená na kapitoly a lokace, které se postupně odemykají v Crevice, což je takový Nexus, odkud se hráč vydává na hlavní a vedlejší mise. Postupně se mu tady objevují NPC, kovář a obchodníci. Doporučuji plnit úplně všechny mise. Nejen kvůli expům, ale hlavně kvůli receptům pro kováře a sběratelským předmětům (Jarlingy a Souls Stony). Do navštívených oblastí se může hráč kdykoliv vracet a před misí ví, kolik sběratelských předmětů už našel a kolik mu jich ještě chybí. Ty slouží k nákupu u zvláštního obchodníka a Souls Stone vylepšuje množství HP pro léčivé lahvičky.

Khazan se může specializovat pouze na 3 druhy zbraní – double weapons, greatsword a spear. Není to málo, řekne si nejeden hráč, a já hned odpovím, že vůbec. Hrál jsem s greatswordem a hra má unikátní mechaniku, kdy si hráč výbavou a zvolenými skilly vytváří svůj bojový styl. Asi bude existovat ideální kombinace, kterou jsem si našel i já, ale variabilita je docela velká. Každý kus equipu má své statistiky a setové vybavení, které je určené pro určitý typ zbraně, má vlastní skilly, které právě doplňují nebo úplně překopávají styl boje se zbraní. Hra je docela náročná ohledně ovládání kombinací schopností - LT + X, LT + A atd. a ten prstoklad byl občas hodně divoký. Naštěstí se všechny možnosti otevírají postupně, takže si člověk na ovládání zvykne a na konci je nezastavitelná mašina, která dává parry, uhýbá (brink dodge) a zasazuje charged útoky, které ničí staminu a následně ubírají hodně HP pomocí brutal attacku.

Boj je hodně rytmický, náročný na svalovou paměť, ale férový. Správné načasování parry, dodge a brutal attack si poradí s běžným mobem i s vedlejšími a hlavními bossy. Ve hře je i mechanika na statové poškození – flame, poison, plague, chaos atd. Rezisty řeší změna equipu. Je skvělé, že boss arény jsou blízko checkpointů, a hlavně – a za to jsem hru miloval – po smrti se lacrima (duše) objeví před arénou. Takže se jde do souboje bez rizika a navíc, za každý neúspěšný pokus dostane hráč lacrimu v poměru k tomu, kolik HP bossovi před smrtí sebral. Já jsem starší člověk, hru jsem hrál na obtížnost normal a s jednou výjimkou jsem každého bosse dal na pár pokusů. Občas vyšel i první pokus. Možnost snížení obtížnosti jsem po marném úsilí použil jen jednou a poté se vrátil k normálu a tak jsem hru dohrál. Nevím, jak moc jednotlivé opravy hru zjednodušily, ale mně obtížnost sedla tak akorát a zařadil bych ji po bok Wuchangu a Elden Ringu.

Co se týče vybavení, tak hra motivuje hráče vracet se do prozkoumaných lokací a farmit materiály pro výrobu potřebného vybavení. Ano, i hlavní bosse je možno znovu zkoušet a z jejich lootu pak vyrábět setové vybavení. Já jsem nakonec skončil u dvou setů brnění a jednoho setu meče s prstenem a náhrdelníkem. Ten pocit, kdy se bosse naučíš a dáváš ho 5× za sebou, abys měl materiál na celý set, je k nezaplacení.

Grafika je stylová a cel-shade postavy nemusí sednout každému. Mně se stylizace líbila. Prostředí není úplně variabilní, kdy převažují hrady a chrámy. Občas se objeví bažiny a vyloženě depresivní lokace pro arachnofobiky, jako jsem já. Mně tenhle tón hry ale sedl a ve spojení s příběhem to utváří velmi dobrý celek. Co se týče příběhu, tak ten je vyprávěn standardně a důležité momenty doprovází krásné 2D animace.

Hrál jsem v režimu performance na Xboxu Series X a hra jela úplně v pohodě. Tady si vývojáři Unreal Enginu 5 pohlídali a hra je bez problémů hratelná. Hudba sedí skvěle k náladě hry a u jednoho bosse je vyloženě nádherná.

Závěrem jen řeknu to, že patřím taky k částečně unaveným a přejedeným hráčům souls her. Když si ale člověk dá pauzu a vybere si poté správně, tak s touhle hrou (a Wuchangem) nešlápne vedle. Každá si jde svým směrem a i přes vysokou obtížnost nabízí hráčům nové mechaniky, které se snaží ulehčit hru a otevřít tento super žánr i novým hráčům. Úplně mě udivilo, když jsem po závěrečných titulcích zjistil, že mám ve hře přes 70 hodin. Jděte do toho. Ta hra si to zaslouží!