The Bizarre Adventures of Woodruff and the Schnibble

O The Bizarre Adventures of Woodruff and the Schnibble slyšela většina hráčů jen jako "o té obtížné adventuře od tvůrců goblinů" což je poměrně škoda, protože jejich výsledek snažení z roku 1994 se může směle měřit s díly Lucasů a dalších. To dokazují i dobové recenze, kdy se většina pohybovala okolo devadesátky, přesto však Woodruff komerčního úspěchu nedosáhl. Těžko odhadnout příčinu, zvláště když za ním stála Sierra z produkční i marketingové pozice.

Po zdařilém intru může začít příběh záhadného Šniblu, a především poznávání města Vlurxtrznbnaxl. Hratelnost je na poměry adventur nastavena velice vysoko. Titul Coktel Vision jsem chtěl pouze vyzkoušet, ale co nevidět mě hra pohltila jak se to daří jen těm nejpovedenějším hrám, ale... obtížnost je nastavena, ač se to z počátku nezdá, do nejvyšší možné míry – což je zásluhou pár úkolů, na které jde bez pomoci návodu přijít jen stylem pokus-omyl, a to na pozdějších 20+ lokacích je vcelku nepříjemná záležitost, plus v je třeba některé akce opakovat (stisknutí tlačítka před barem pro zisk schopnosti růstu vlasů). Interface a některé vychytávky však patří mezi to nejlepší, co jsem u her tohoto žánru viděl. Jednoduché a přehledné, některé předměty se i přidávají do podskupin (krabic), později získáte přístroj na přenášení se do libovolné lokace a důležité kódy se sami zapisují do takzvaného multifunkčního "tobozonu". Časem ještě budete využívat jisté magie (schopností) skládané ze sedmi slabik nebo volat na místní údaje o počasí. Je toho jednoduše hodně, designéři tedy odvedli výbornou práci.

Stejně jako scénáristé, kdy samotná premisa konfliktu (ač jednostranného) mezi těmi, kteří při nukleární válce neměli tolik štěstí a zůstali na povrchu – Boozooky, a těmi, kteří se před řadou let ukryli do podzemí a nedávno vyšli znovu na povrch – lidmi, je dostatečně zajímavá a dává potenciál ke kvalitnímu příběhu, který v tomto případě byl naplněn.

Vizuální stránka je dostatečně osobitá, a ti, kteří hráli některé z Goblinů budou jistě jako doma. Mě však úplně nesedla, což je vinou menšího počtu detailů v některých lokacích a nedostatečného využití barevné palety. Co je však nutné plně vyzdvihnout je technické zpracování, kdy vše funguje tak jak má, i přes různé postupy hrou se nedostanete do mrtvého konce či titul v menu sám ukazuje čas strávený hraním. Jediná větší výtka tak směřuje k hudební složce hry, která není špatná, ale příliš, respektive skoro vůbec mi tematicky do Woodruffa nesedla – jedná se spíše směsici skřeků a zvuků jako by odnikud. Někdy jsem měl až pocit jako bych nechal zapnutou hudbu Ligetiho. Ideálně bych si představoval něco ve stylu soundtracku Neverhooda. Samotné zvuky, především dabing, se však nesou v nadstandartním provedení, kdy nic při poslechu důležitého dialogu nešumí, či jinak nekomplikuje plné porozumění. Titulky jsou často uváděny jako chybějící, v mé verzi však byly, ačkoliv díky bezproblémové výslovnosti herních postav a využítí běžné slovní zásoby nejsou nijak potřeba.

Ve výsledku se jedná o slušně hratelnou, dostatečně originální a i na aktuální problémy poukazující adventuru, kterou za několik hodin jistě nedokončíte. Mimo to bizarní dobrodružství Woodruffa spustí každý díky podpoře Scummu. Takže pokud hledáte kvalitní humornou adventru, kterých příliš nevzniklo a máte dokončené skvělé Day of the Tentacle (ti kteří ne, ať to urychleně napraví), tak není proč váhat.