Poslední komentáře

Plošinovky hraji celkem rád a Mega Man je klasickým zástupcem tohoto žánru. Základní skákání, jednoduchá střelba a vysoká obtížnost, vše začne poměrně neoriginálně. Hra původně vyšla na NES čímž je poměrně daná grafika a i stylizace, včetně barev, je pro tuto konzoli typická. Těžko jsem hledal důvody, proč se zrovna z této hry stala úspěšná a rozsáhlá série. Vše začne nabírat obrátky po získání nových zbraní a schopností. Souboje s bossy tak dostanou i taktičtější rozměr. To ovlivní i pořadí úrovní, můžete se vydat snazší nebo těžší cestou.

Šest úrovní, které jsou od počátku přístupné a lze je plnit v libovolném pořadí, tak dělá hře trochu medvědí službu. Nejsou moc zajímavé, mimo konce není třeba nic řešit a navíc některé obsahují otravné části. Tím myslím především skákání po mizejících plošinách, na to by se hodilo citlivější ovládání než má zrovna Mega Man. Závěrečná cesta k Dr. Willymu je zajímavější a je potřeba využít mnoho ze získaných dovedností.

Obtížnost je celkem vysoká a jsem rád, že hraji verze z Legacy Collection. Ukládání a přetáčení dost pomáhají, ale přesto jsem neměl pocit snadného průchodu. Bonusové materiály jsou také velmi příjemným zpestřením. Volba správné cesty je zajímavá, navíc v případě záseku lze pokračovat jinudy a obtížný úsek překonat později, třeba i snadno díky správné schopnosti. Hlavní tak je nenechat se odradit začátkem. Celkově tak nejde o špatnou hru, samotná hratelnost je vlastně fajn a nakonec nechybí ani správný nápad, i když se ukáže až později.

Závodním hrám se nevěnuji nijak často ačkoliv tak do roku 2000 tomu bylo jinak. Od té doby jde už pouze o výjimky, ať už zajímavé novinky nebo připomenutí klasiky. Sérii Test Drive jsem měl vždy moc rád a Unlimited bylo skvělým nástupcem. Na Solar Crown jsem se tak těšil od jeho oznámení. Multiplayerová podstata mě sice odrazovala od samého začátku, ale právě vzpomínka na první Unlimited nakláněla ručičku vah na druhou stranu. Bohužel první zkušenosti většiny hráčů zatížila hromada problémů. Od odpojování ze závodů, přes problémy s grafikou až po příšerné neukládání postupu. První tři týdny jsem tak hraní moc nedal, protože především ztráta postupu byla dost otravná. Dnes už naštěstí hraji bez problémů, hra dokonce trochu prokoukla, ačkoliv grafiky stále působí proti třeba Forze Horizon dost staře.

U tématu Forza Horizon ještě zůstanu. Se sérií jsem neměl žádnou zkušenost, ale čtvrtý díl jsem využil jako náplast na nefunkční Test Drive. Hraním jsem sice strávil jen pár hodin (proti zatím 60 u TD), ale na základní porovnání to snad stačí. Ale nejprve co vlastně Solar Crown nabízí? K dispozici je věrná mapa ostrova Hong Kong, alespoň dle tvrzení autorů, ale konzultace s mapou to celkem potvrzuje. Na mapě je hromada aktivit. Různé závody, rychlostní zkoušky, sběratelské předměty, prodejny aut a autodílny. Závodit lze na čas, okruhy, trasu nebo zajímavý režim Domination, kde se získávají body za umístění na checkpointech. Jízdní model je tak akorát náročný, každé auto se chová jinak a i úpravy jsou citelně znát. Není problém si tak nějaké auto oblíbit nebo naopak nesnášet. Každý závod vyžaduje odpovídající vozidlo, jak kategorií (Cross, Hypercar...) tak výkonem, ale někdy je požadavek i na konkrétní model nebo značku.

Hraním si postupně zvyšujete reputaci, což zpřístupňuje další auta, závody a úkoly. Úkoly jsou různé od výhry v daném závodě po dosažení určité rychlosti. Odměnou je reputace, peníze nebo díl na vozidlo. Na mapě lze sbírat kromě peněz i vraky aut, čímž lze zkompletovat dvě vozidla. Odměněno je i samotné prozkoumávání mapy, takže i volné ježdění a kochání má smysl. Během hry se lze připojit k jednomu z klanů, které mezi sebou stále soupeří. Kromě bonusů to odemkne další závody včetně soubojů s nejvlivnějšími členy. Osobně jsem rád, že lze všechny aktivity mimo hodnocených závodů plnit sólo.

Každý týden probíhá malý event obsahující drobnou odměnu a tři unikátní závody. Například jeden oslavoval výročí Citroënu 2CV a všechny závody bylo nutné absolvovat v tomto voze. Hra má ukončenu již první sezónu, která mimo odměn nepřinesla nic speciálního, ale nedávno spuštěná druhá se odehrává v části Ibizi. Takže nové závody, nové výzvy, nové vozy, ale především úplně jiná středomořská atmosféra(navíc vzpomínka na druhý Unlimited). Vydání hry bylo sice katastrofální, ale od té doby autoři opravdu makají.

Oceňuji také rozumné tempo postupu a množství aktivit. Ve Froze jsem za ten krátký čas získal skoro stejně aut jako tady za 60 hodin. Každý pořízený kus tak opravdu vybíráte a použijete, nejde jen o zaprášenou sbírku v garáži. Za všech padesát úrovní reputace jsme se nikde nezasekl, ale zároveň není postup zadarmo. Bezva je také, že hra většinou nenutí vyhrávat každý závod. Nenastává situace kdy ke konci všichni záhadně zbrzdí aby hráč zvítězil. Naopak AI dělá chyby po celou dobu a výsledek je často nepředvídatelný. Chválím i závody Crown Jewel, které jsou náročné a hlavně dlouhé. Patnáct minut je dobrých, ale tři čtvrtě hodinová jízda už vyžaduje sakra koncentraci. Naštve ke konci něco zkazit muset závod opakovat.

Nezmínil jsem základní příběh turnaje, stále se zlepšující apartmá v hotelu nebo oblékání vašeho avatara, ale nic z toho nikoho nepřekvapí. Na mapě lze využít rychlé cestování, ale většinou jsem spíše jezdil. Zajet se podívat do prodejny, jaká nová auta jsou přístupná, je totiž zábavnější než si je vybrat z nějaké tabulky. Ačkoliv si jsem vědom množství chyb a nedostatků, tak celkový pocit ze hry je hodně pozitivní. I v té nejrozbitější fázi mě hraní lákalo a to právě i během ježdění ve Forze. Solar Crown sice není technicky vyspělý, originální, bezchybný nebo dotažený, ale je sakra zábavný. Hra rozhodně není pro každého, ale třeba její atmosféra chytne právě vás. V hraní budu ještě určitě pokračovat, Ibize jsem ještě moc nedal a i Hong Kong má ještě pár neznámých zákoutí.