Cut Man! Guts Man! Elec Man! Bomb Man! Fire Man! Ice Man! Píše se budoucnost roku 200X a roboti doktora Lighta, vedení zmíněnými Robot Masters, vyhlásili na popud Lightova starého rivala, doktora Wilyho, vzpouru lidstvu. Jediný, kdo je dokáže zastavit, je hrdinný robot Rock, který je doktorem Lightem vylepšen a stává se bojovým robotem Mega Manem...
Plošinovka Mega Man nabízí šest úrovní, kterými se v roli titulního hrdiny musíte skrz hordy robotích přísluhovačů Dr. Wilyho prostřílet a proskákat až k bossovi dané úrovně, jednomu z Robot Masters, za jehož poražení získáváte speciální zbraň. Úrovně je možno odehrát v libovolném pořadí, ale jelikož každý boss má slabinu na zbraň jednoho ze svých kolegů (například Ice Man je náchylný na Elec Manův bleskomet), je vhodné volit takový postup, který hráči co nejvíce zjednoduší cestu hrou. Po úspěšném dokončení všech šesti úrovní se odemkne finální, sedmá úroveň, na jejímž konci čeká samotný doktor Wily.
První díl Mega Man i přes počáteční vlažný komerční úspěch stál na počátku světoznámé série, sestávající z desítek her různých žánrů. Pokračování Mega Man 2 vyšlo o rok později, opět na konzoli NES.
adam.kulhanek
Jméno Megaman jsem v rámci videoherní historie určitě slyšel, avšak nikdy jsem neměl tu čest si tuto hru zahrát. Na první díl jsem se podíval až díky Retro klubu.
První pocity byly spíše pozitivní, zajímavá plošinovka, příjemná grafika i hudba. Avšak čím dále jsem se ve hře dostával, tím mého nadšení ubývalo. V prvé řadě mi přišlo ovládání Megamana zprvu dost těžkopádné, zvláště když může střílet jen rovné střely, zatímco nepřátelé na mě nalítávají či střílí i šikmo. Než jsem si na to pořádně zvykl, měl jsem stisknuté tlačítko pro rewind skoro pořád. A když jsem narazil na Big Eye, tedy jakousi skákající "botu" či "razítko", které mi na jeden zásah ubírá třetinu životů, to ten rewind jel v jednom kuse.
Po čase jsem narazil na finálního bosse první oblasti a i s trochou štěstí se mi ho podařilo pokořit a hurá na další level. Tou dobou jsem si už začal celkem zvykat a tlačítko rewind už přestávalo dostávat tak moc zabrat. Časem jsem se probojoval skrze všechny základní úrovně, kde mě asi nejvíc bavila zmrzlá úroveň s bossem Icemanam.
Pak přišla na řadu poslední velká oblast, kde jsem prožil jedno velké prozření. Narazil jsem totiž na slepý konec a nevěděl jak dál. Až díky zhlédnutí videa na youtube jsem zjistil, že můžu používat zbraně dříve poražených bossů! A že někteří další bossové jsou na některé zbraně celkem dost citliví. Ok, jdu dál a dostávám se do oblasti, kde nemám jak vyskočit nahoru. Kouknu znovu na video a další prozření se mění na WTF moment. V jedné z předchozích úrovní byla schovaná zbraň Magnet Beam, bez které se není možné dostat dál. No super. Naštěstí jsem nemusel opakovat celou hru od začátku, ale stačilo se nechat zabít a zopakovat příslušnou úroveň.
Nakonec jsem se dokázal probojovat až do konce a porazil jsem Dr. Williho. Ale byl to boj. A to jak se samotným finálním bossem, tak s mými nervy. Ale na rovinu přiznávám, že bez toho rewindu bych to nezvládl.
Celkově mám ze hraní spíše negativní pocity. Z mého prvotního nadšení, že určitě pokořím všechny hry z kolekce a k tomu si dám všechny challenge, jsem zde dostal slušnou studenou sprchu a jsem rád, že se mi hra podařila vůbec dohrát. Další díl určitě zkusím a uvidíme, jestli mě to více chytne.
První pocity byly spíše pozitivní, zajímavá plošinovka, příjemná grafika i hudba. Avšak čím dále jsem se ve hře dostával, tím mého nadšení ubývalo. V prvé řadě mi přišlo ovládání Megamana zprvu dost těžkopádné, zvláště když může střílet jen rovné střely, zatímco nepřátelé na mě nalítávají či střílí i šikmo. Než jsem si na to pořádně zvykl, měl jsem stisknuté tlačítko pro rewind skoro pořád. A když jsem narazil na Big Eye, tedy jakousi skákající "botu" či "razítko", které mi na jeden zásah ubírá třetinu životů, to ten rewind jel v jednom kuse.
Po čase jsem narazil na finálního bosse první oblasti a i s trochou štěstí se mi ho podařilo pokořit a hurá na další level. Tou dobou jsem si už začal celkem zvykat a tlačítko rewind už přestávalo dostávat tak moc zabrat. Časem jsem se probojoval skrze všechny základní úrovně, kde mě asi nejvíc bavila zmrzlá úroveň s bossem Icemanam.
Pak přišla na řadu poslední velká oblast, kde jsem prožil jedno velké prozření. Narazil jsem totiž na slepý konec a nevěděl jak dál. Až díky zhlédnutí videa na youtube jsem zjistil, že můžu používat zbraně dříve poražených bossů! A že někteří další bossové jsou na některé zbraně celkem dost citliví. Ok, jdu dál a dostávám se do oblasti, kde nemám jak vyskočit nahoru. Kouknu znovu na video a další prozření se mění na WTF moment. V jedné z předchozích úrovní byla schovaná zbraň Magnet Beam, bez které se není možné dostat dál. No super. Naštěstí jsem nemusel opakovat celou hru od začátku, ale stačilo se nechat zabít a zopakovat příslušnou úroveň.
Nakonec jsem se dokázal probojovat až do konce a porazil jsem Dr. Williho. Ale byl to boj. A to jak se samotným finálním bossem, tak s mými nervy. Ale na rovinu přiznávám, že bez toho rewindu bych to nezvládl.
Celkově mám ze hraní spíše negativní pocity. Z mého prvotního nadšení, že určitě pokořím všechny hry z kolekce a k tomu si dám všechny challenge, jsem zde dostal slušnou studenou sprchu a jsem rád, že se mi hra podařila vůbec dohrát. Další díl určitě zkusím a uvidíme, jestli mě to více chytne.
jvempire
danny21
Zoltan
miCHALupka
yenn
