Plošinovky hraji celkem rád a Mega Man je klasickým zástupcem tohoto žánru. Základní skákání, jednoduchá střelba a vysoká obtížnost, vše začne poměrně neoriginálně. Hra původně vyšla na NES čímž je poměrně daná grafika a i stylizace, včetně barev, je pro tuto konzoli typická. Těžko jsem hledal důvody, proč se zrovna z této hry stala úspěšná a rozsáhlá série. Vše začne nabírat obrátky po získání nových zbraní a schopností. Souboje s bossy tak dostanou i taktičtější rozměr. To ovlivní i pořadí úrovní, můžete se vydat snazší nebo těžší cestou.

Šest úrovní, které jsou od počátku přístupné a lze je plnit v libovolném pořadí, tak dělá hře trochu medvědí službu. Nejsou moc zajímavé, mimo konce není třeba nic řešit a navíc některé obsahují otravné části. Tím myslím především skákání po mizejících plošinách, na to by se hodilo citlivější ovládání než má zrovna Mega Man. Závěrečná cesta k Dr. Willymu je zajímavější a je potřeba využít mnoho ze získaných dovedností.

Obtížnost je celkem vysoká a jsem rád, že hraji verze z Legacy Collection. Ukládání a přetáčení dost pomáhají, ale přesto jsem neměl pocit snadného průchodu. Bonusové materiály jsou také velmi příjemným zpestřením. Volba správné cesty je zajímavá, navíc v případě záseku lze pokračovat jinudy a obtížný úsek překonat později, třeba i snadno díky správné schopnosti. Hlavní tak je nenechat se odradit začátkem. Celkově tak nejde o špatnou hru, samotná hratelnost je vlastně fajn a nakonec nechybí ani správný nápad, i když se ukáže až později.