Jméno Megaman jsem v rámci videoherní historie určitě slyšel, avšak nikdy jsem neměl tu čest si tuto hru zahrát. Na první díl jsem se podíval až díky Retro klubu.
První pocity byly spíše pozitivní, zajímavá plošinovka, příjemná grafika i hudba. Avšak čím dále jsem se ve hře dostával, tím mého nadšení ubývalo. V prvé řadě mi přišlo ovládání Megamana zprvu dost těžkopádné, zvláště když může střílet jen rovné střely, zatímco nepřátelé na mě nalítávají či střílí i šikmo. Než jsem si na to pořádně zvykl, měl jsem stisknuté tlačítko pro rewind skoro pořád. A když jsem narazil na Big Eye, tedy jakousi skákající "botu" či "razítko", které mi na jeden zásah ubírá třetinu životů, to ten rewind jel v jednom kuse.
Po čase jsem narazil na finálního bosse první oblasti a i s trochou štěstí se mi ho podařilo pokořit a hurá na další level. Tou dobou jsem si už začal celkem zvykat a tlačítko rewind už přestávalo dostávat tak moc zabrat. Časem jsem se probojoval skrze všechny základní úrovně, kde mě asi nejvíc bavila zmrzlá úroveň s bossem Icemanam.
Pak přišla na řadu poslední velká oblast, kde jsem prožil jedno velké prozření. Narazil jsem totiž na slepý konec a nevěděl jak dál. Až díky zhlédnutí videa na youtube jsem zjistil, že můžu používat zbraně dříve poražených bossů! A že někteří další bossové jsou na některé zbraně celkem dost citliví. Ok, jdu dál a dostávám se do oblasti, kde nemám jak vyskočit nahoru. Kouknu znovu na video a další prozření se mění na WTF moment. V jedné z předchozích úrovní byla schovaná zbraň Magnet Beam, bez které se není možné dostat dál. No super. Naštěstí jsem nemusel opakovat celou hru od začátku, ale stačilo se nechat zabít a zopakovat příslušnou úroveň.
Nakonec jsem se dokázal probojovat až do konce a porazil jsem Dr. Williho. Ale byl to boj. A to jak se samotným finálním bossem, tak s mými nervy. Ale na rovinu přiznávám, že bez toho rewindu bych to nezvládl.
Celkově mám ze hraní spíše negativní pocity. Z mého prvotního nadšení, že určitě pokořím všechny hry z kolekce a k tomu si dám všechny challenge, jsem zde dostal slušnou studenou sprchu a jsem rád, že se mi hra podařila vůbec dohrát. Další díl určitě zkusím a uvidíme, jestli mě to více chytne.
První pocity byly spíše pozitivní, zajímavá plošinovka, příjemná grafika i hudba. Avšak čím dále jsem se ve hře dostával, tím mého nadšení ubývalo. V prvé řadě mi přišlo ovládání Megamana zprvu dost těžkopádné, zvláště když může střílet jen rovné střely, zatímco nepřátelé na mě nalítávají či střílí i šikmo. Než jsem si na to pořádně zvykl, měl jsem stisknuté tlačítko pro rewind skoro pořád. A když jsem narazil na Big Eye, tedy jakousi skákající "botu" či "razítko", které mi na jeden zásah ubírá třetinu životů, to ten rewind jel v jednom kuse.
Po čase jsem narazil na finálního bosse první oblasti a i s trochou štěstí se mi ho podařilo pokořit a hurá na další level. Tou dobou jsem si už začal celkem zvykat a tlačítko rewind už přestávalo dostávat tak moc zabrat. Časem jsem se probojoval skrze všechny základní úrovně, kde mě asi nejvíc bavila zmrzlá úroveň s bossem Icemanam.
Pak přišla na řadu poslední velká oblast, kde jsem prožil jedno velké prozření. Narazil jsem totiž na slepý konec a nevěděl jak dál. Až díky zhlédnutí videa na youtube jsem zjistil, že můžu používat zbraně dříve poražených bossů! A že někteří další bossové jsou na některé zbraně celkem dost citliví. Ok, jdu dál a dostávám se do oblasti, kde nemám jak vyskočit nahoru. Kouknu znovu na video a další prozření se mění na WTF moment. V jedné z předchozích úrovní byla schovaná zbraň Magnet Beam, bez které se není možné dostat dál. No super. Naštěstí jsem nemusel opakovat celou hru od začátku, ale stačilo se nechat zabít a zopakovat příslušnou úroveň.
Nakonec jsem se dokázal probojovat až do konce a porazil jsem Dr. Williho. Ale byl to boj. A to jak se samotným finálním bossem, tak s mými nervy. Ale na rovinu přiznávám, že bez toho rewindu bych to nezvládl.
Celkově mám ze hraní spíše negativní pocity. Z mého prvotního nadšení, že určitě pokořím všechny hry z kolekce a k tomu si dám všechny challenge, jsem zde dostal slušnou studenou sprchu a jsem rád, že se mi hra podařila vůbec dohrát. Další díl určitě zkusím a uvidíme, jestli mě to více chytne.
