Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Saint Kotar

28.10.2021
65
3 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Saint Kotar je temná psychologická adventura zasazená do horské venkovské části Chorvatska v 90. letech minulého století, konkrétně do vesnice Sveti Kotar. Vypráví příběh dvou mužů na hraně šílenství – Benedeka Dohnanyho a Nikolaye Kalyakina, kteří jsou na stopě záhadně zmizelé ženy v starém městě postihnutém zlověstnou kletbou a ovládaným vyznavači ďábla.

Technicky jde o 2.5D point'n'click adventuru, která si otevřeně bere za inspiraci titul Posel smrti a série Broken Sword a Gabriel Knight. Je vyvíjena chorvatským studiem a prošla úspěšnou Kickstarter kampaní.

V roce 2022 se hra dočkala samostatného dodatku ve formě vizuální novely s podnázvem The Crawling Man. Ve stejný rok se stalo součástí základní hry i DLC s názvem The Ritual, které rozšiřuje herní příběh o krátký prequel k původní hře a objeví se v něm Viktoria, manželka Nikolaye Kalyakina, jako nová hratelná postava.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Saint Kotar má za sebou pohnutou historii. V roce 2020 se na Steamu objevilo demo s podtitulem The Yellow Mask, které odstartovalo Kickstarter kampaň pro získání dodatečných financí na dokončení hry. O rok později se studio Red Martyr Entertainment, které stojí za vývojem, upsalo globálnímu distributorovi Soedesco a demoverze The Yellow Mask byla ze Steamu nenápadně stažena. No a na konci října 2021 byla vypuštěna hotová hra Saint Kotar (tentokrát už bez žluté masky), která se dočkala velmi vlažného přijetí zejména od fanoušků z Kickstarter kampaně. Proč to? Z původní výborné demoverze totiž nezůstalo téměř nic, co bylo na hře dobré, a vznikl podivně chaotický mix nedotažených myšlenek, nekonečných dialogů a zmateně působícího děje. Tomu všemu kraloval výrazně nesympatický hlavní hrdina, jehož srdceryvné hlášky a chorobná náboženská posedlost pohřbily veškerou chuť zahrát si někdy tuto hru znovu. Nedávno jsem to sice udělal pro Herní výzvu 2024, ale neměl jsem z toho žádnou velkou radost.

Je těžké přestat bolestně přemýšlet, proč bylo demo tak úžasné a mrazivě vzrušující, zatímco se konečný produkt přetavil v něco tak nevýrazného a naivního. Saint Kotar se stal ilustrativním příkladem toho, co se stane, upíšou-li se talentovaní nezávislí vývojáři s originálními nápady vydavateli, který pravděpodobně stojí za odstraněním všech nejednoznačných věcí z příběhu, aby se tak maximalizovala cílová skupina a zisk. Náhradou za to bylo přidáno nesnesitelně standardní rodinné drama, které lze vidět v každé druhé hře. Ze Saint Kotaru se tak stala průměrná lineární adventura, jejíž postavy ztratily veškeré předchozí kouzlo a to nejen díky tomu, že většina dabérů byla vyměněna a nové hlasy často postrádají předchozí kvalitu. Skoro to vypadá, jako by finální hru tvořil úplně jiný, naprosto demotivovaný tým.

Saint Kotar má i světlé stránky - grafika vypadá nadprůměrně dobře, hudba je ucházející, celkový námět v sobě skutečně má něco z hororu. Velká škoda, že výsledek vypadá tak, jak vypadá.

P.S.: Zmíněné demo Saint Kotar: The Yellow Mask se po určité době opět vrátilo na Steam. Sice je z něj placená "hra", nicméně stojí pouhé 1 Euro, takže kdo chce porovnat minulost a současnost, nemusí ani tolik obětovat. Na několik hodin zábavy by mohlo stačit.

Pro: Pěkně renderované pozadí scén, slušné modely postav, ucházející hudba.

Proti: Dlouhé nudné dialogy, díry ve scénáři, extrémně otravný hlavní hrdina, nedotažené nápady.

+13
  • PC 60
Tu dobu, kdy Svatý Kotar byl na pomezí povídání si o něm a vybírání peněz na Kickstarteru si moc dobře pamatuju. Působilo to na mě, jako že se v Chorvatsku rodí epicky temná adventura s příběhem mysteriózním, jak drony nad americkými státy. Povedlo se ale hře moje očekávání splnit?

Nemyslím si. Po nějaké době jsem se ke hře nakonec dostal a aby toho nebylo málo, pár ne úplně pozitivních názorů jsem si také přečetl. Do hraní jsem tedy šel s pocitem, že uvidíme a při nejhorším si užiju jednotlivé detaily, které adventury mnohdy také nabízí, když je nouze nejvyšší. Nakonec ale i to bylo těžké dohledat. Saint Kotar je totiž adventura veskrze hodně průměrná. A jediné, co na ní je zajímavé (a to vlastně zůstalo od uvedení existence hry) je její námět. Ten je super. Jen to zpracování všeho kolem notně pokulhává.

Hra Vás hned v úvodu vpraví do života dvou postav, které si pro mě nepochopitelně sem tam překlikáváte, ale přitom by to asi vůbec nemuselo být potřeba. Hlavní postavou pro mě stejně byl především Benedek a Nikolay jen karikatura navíc. No a tihle dva začínají svou životní epopej v nějakém úplně unylém, šedivém, nehezkém a prastarém a ošuntělém domě. Jak nápadité. Neví pořádně jak se tam dostali, oscilují mezi psychedelickými stavy bytí, kdy reálně nevíte, jestli jsou normální nebo se už stihli zbláznit. Podstatné ale je, že první postava, na kterou narazíte je policajt, který má půlku lebky odstřelenou z nějaký minulosti a normálně vesele si dál ve vesničce pracuje jak kdyby ho to vůbec v ničem neovlivňovalo. Ano, už od začátku je hra vysloveně divná.

Přitom námět prastarého kultu žijícího po staletí v obci má standardně dobrý nádech Lovecraftových povídek. Jenže na nich to zde bohužel nestojí, ale spíš padá. Kamkoliv zavítáte, všude cejtíte smutek, zášť, depresi a zmar. Hra je nakreslená poměrně průměrně zřejmě nějakým týpkem, který buď neměl dostatek barev na paletě, když ta pozadí kreslil nebo se nedokázal dostat z pozice od černé po tmavě zelenou…a dál. Prostě se hra nejenom těžce hraje, ale i se na ní blbě kouká.

Historicky si pamatuju pár adventur, které byly až surrealistické, ale tam Vás to prostředí alespoň šokovalo. Tady Vás vlastně ani nic moc nešokuje. Námět na to má, ale jak kdyby tvůrci neměli peníze na víc nakreslených pozadí nebo neměli na to, aby hráče, když už nic jiného, tak alespoň pořádně šokovali. Všechny ty nejodpornější věci se dějí jakože tak nějak v pozadí, za dveřmi, kdesi, aby byl hráč, až na pár vyjímek, nejspíš ušetřen. A to už vůbec nemluvě o hudbě, která kdyby tam nebyla a jen by skučel vítr, tak to asi bude lepší.

Když nad tím přemýšlím, tak musím říct, že Saint Kotar mě spíš hodně zklamal, než aby mě něčím potěšil. Doufal jsem v nějakého duchovního nástupce Posla smrti. O variacích na Gabriel Knight nebo Broken Sword nemůže být ani řeč. To jsou veskrze veselé hry. Ale ten Posel smrti k tomu má hodně blízko. Nicméně i on je mi důkazem, že hra může být nakreslena minimálně tak, že některé pozadí ve hře nezapomenete ani do Vaší smrti. Tady se mi naopak všechno slilo do jednoho a když na hru co nejdříve zapomenu, vůbec to nebude na škodu.

A to už vůbec nemluvě o dvou (ono jich je reálně víc, tuším snad tři nebo čtyři) koncích, které se ve hře zlomí už v polovině hry, kde v nenápadné lži/pravdě pak rozjedete takový kolovrátek událostí, že kdybych ty souvislosti znal, tak neváhám a jednám úplně jinak. Takže i závěrem mě hra ve výsledku spíš otrávila, než-li potěšila.
+13