Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

The Invincible

  • PS5 --
Ačkoli je hlavní premisa strašně sexy a dokáže navodit přitažlivou atmosféru v takovym tom vosumdesátkovym futuristickym retru, táhne jí k zemi příběh plný děr a nevysvětlených situací. Když už to autoři potřebují někam posunout, nechají hlavní postavu omdlít a probudí o jí kus dál... ani nespočítám, kolikrát jsem vykřikl "už zase?".

Když zmíním, že je tady jedenáct (!) různých konců, je asi každému jasné, že s jejich kvalitou to nebude žádná sláva. Prakticky se dělí na dobré a špatné, přičemž obě strany mají své variace, lišící se v detailech. Svým způsobem jsou ale všechny až příliš plytké, zakončené zatmívačkou, bez řádného outra nebo hlubšího vysvětlení. Na to, že příběh je inspirován knižní předlohou, mi přijde hlavní zápletka celkem slabá. 

Přestože z dálky vypadá planeta parádnicky, není radno zkoumat detaily. Ať už je to obyčejný kus šutru nebo oceán, zaostření a přiblížení pohledu na konkrétní části odhalí velké nedostatky v ostrosti textur nebo jejich lícování. Né vždy, né všude, ale na lineární hru toho bylo docela dost. Naopak velmi povedené jsou modely strojů a přístrojů, se všemi těmi elektronkami a čudlinkami v atompunkovym stylu.

Technicky by to potřebovalo ještě trochu poladit - kromě propadů framerate a doskakování textur (PS5) jsem se potýkal i se zvláštním škubáním kamery při ovládání vozítka ve 3rd person pohledu a nepotěšilo ani zanikající mluvené slovo, ať už na úkor ambientní hudby nebo překrývajících se dialogů.

The Invincible má nejblíže k Firewatch, kde spolu velkou část herní doby komunikují dvě postavy přes vysílačku. Dialogy ale nejsou tak zajímavé a místy jsem měl pocit, že toho mluvení je až moc. I na "imerzní procházku" je tempo hry velmi pomalé, přestože postava může běhat a v otevřenějších částech je k dispozici i přibližovací vozítko.

Počítadlo herního času mi ukazuje 15hod, ale reálná herní doba bude maximálně k sedmi hodinám. Co se stalo? No, zatímco Firewatch jsem sfouknul na jeden zátah, tady se mi podařilo hned několikrát usnout...

Hodnocení: ✰✰
+8

The Dark Pictures Anthology: House of Ashes

  • PS5 85
Tak konečně byl ten správný moment a chuť dohrát tuhle "hororovou" sérii a musím říct, že tento díl mi padl dost do noty.

Neočekávejte žádný převratný díl. Je to zase béčkový akční "horor" založený na QTE, ostatně Supremassive prostě nebudou asi jiní v tomto a pokud někomu opravdu vadí QTE ani nemá smysl tyhle hry zkoušet.

Ale já byl nadšený. Mne se to trefilo do noty, jelikož mám rád béčkový filmy a věci a akční příběh s potvorami je prostě něco, co mne baví. A hlavně to odsýpá, nejsou tu žádné zbytečné sekvence a hra vám pořád háže jednu QTE za druhou a musíte se prostě rozhodovat.

A někdy opravdu ty rozhodnutí jsou tak mazané, že to kolikrát nedopadne dle vašich představ. Tak jako vždy a u této hry mne to opakující hraní opravdu dává smysl, protože kolikrát chcete se vrátit a udělat věci jinak.

Jinak prostě je to standartní Supremassive hra, ovládáním, grafikou, postavami. I když tady ty postavy jsou asi nejméně hloupé z celé série a opravdu vám nejdou na nervy.

A asi bych neřekl nic nového, pořád je to víceméně dokola, ale já jsem jeden z těch, kterého tyhle typy interaktivních filmoher baví a určitě budu rád, za další sérii či hry tohohle typu.

Pro: grafika, QTE, dá se dohrát za malou chvíli, některé momenty jsou hororovější, postavy nejsou tak blbé, rozhodnutí mají opravdu dopad

Proti: víceméně pokud jste hráli předešlé hry tak vás nic nepřekvapí, občas špatná kamera

+8

The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me

  • PS5 80
Nejvíc hororový díl téhle série a to jednoznačně. Ale to, že je to hororové, ještě neznamená, že je to nejlepší, aspoň ne pro mne.

Co musím opravdu vychválit, tak je změna přístupu. Už to není přímočará akční záležitost s QTE, ale slovo adventura tu má své místo. Chodíte, zkoumáte, šplháte, běháte, skáčete a opravdu hra více připomíná adventuru než akční interaktivní záležitost.

Jasně, QTE jsou tady pořád a rozhodnutí, ale ta omáčka kolem se dost změnila. Hlavně i přístup. Prostředí, kterým disponuje hotel, je dost creepy. Všechno vrže, ozývají se různé zvuky, temné místnosti vyvolávají dost blbý pocit, některé překvapivé nálezy a podobné věci si ve hře opravdu užijete a atmosféra je tu fakt na jedničku.

Ale tím, jak postupujete v příběhu, tak se vytrácí pocit strachu. Protože čím víc vysbíráte indícíi a pochopíte ten příběh, už záporák přestává být tak nebezpečný a nejde z něj strach jako na začátku. Ale musím pochválit, že ani ke konci se autoři nebáli pár překvapeních.

Ale celkově je hra pomalejší. Ovládání postavy ale je dost krkolomé. A nejen, že s postavou chodíte víc, ale musíte s ní skákat, lézt, šplhat atd a to mne celkem otravovalo. Nejen, že u toho občas blbne kamera, ale hra obsahuje i dost otravný bugy.

Jeden se zvukem mne teda dost rozčiloval, jelikož po cut scéně hra zněla jako z megafonu a nešlo se toho zbavit a člověk musel dodělat tu část a dostat se do jiné aby se toho zbavil. A to se nebavím, že občas se druhá postava zasekla nebo i vy a museli jste hru vypnout a zapnout. Tohle prostě to hraní ještě více zbrzdí.

Jinak ale palec hore aspoň za to, že to vývojáři tentokrát zkusili jinak. Určitě je to ten lepší díl a opravdu tu je masový vrah, který si nebere servítky a už jen taková tématika rozhodně potěší.

Pro: grafika, příběh, hra je opravdu horor, temná atmosféra, prostředí hotelu, některé postavy, QTE, jiný přístup než v předchozích dílech

Proti: dost vysoká cena vzhledem k bugům, ke konci se trochu vytrácí atmosféra, některé rozhodnutí neovlivníte

+8

Judgment

  • PS5 75
Herní výzva 2021 - 6. "Jménem zákona" (Hardcore: Dohraj hru, ve které hraješ přímo za policistu nebo detektiva.)

Respektuji názory, podle nichž se hry nemají pokoušet napodobovat filmy a vyprávět příběhy skrze filmové postupy jako jsou cutscény a místo toho se zaměřovat na výrazové prostředky, které jsou specifické právě pro herní médium. Nicméně právě kvůli hrám jako je série Yakuza a její spin-off Judgment s nimi nemohu souhlasit. To, že se hráč v určitých momentech stává pasivním divákem, podobným hrám nic neubírá na unikátnosti poskytnutého zážitku.

Judgment nabízí totéž, co hlavní díly yakuzácké série - charismatického hlavního hrdinu (vynikající Takuya Kimura v roli Yagamiho!), výborný příběh kombinující výrazné melodramatické prvky a humor se společenskou kritikou moderního Japonska a spoustu více či méně (v tomto případě spíš méně) bizarních vedlejších aktivit navěšených na základní beat 'em up hratelnost.

Příběh patří nepochybně k tomu lepšímu, co yakuzácká série nabídla a souboje v Dragon enginu jsou zábavné, nicméně nejde popřít, že po mnoha dílech víceméně toho samého se dostavuje únavový syndrom, který se Judgment pokouší léčit s rozpačitými výsledky. Nové prvky hratelnosti jako je sledování podezřelých, ovládání dronu nebo sběr indicií sice narušují stereotyp, ale nepřináší mnoho zábavy a jde víceméně o gimmicky.

Bohužel jsou těmito aktivitami dost vycpané vedlejší úkoly, takže jsem je brzy začal ignorovat.

Hru jako takovou nicméně přehlížet nedoporučuji.

Pro: příběh, over-the-top fyzika soubojů, postavy, bravurní herecké výkony a režie cutscén

Proti: únavový syndrom, vedlejší úkoly, systém vyšetřování

+7

Horizon Forbidden West

  • PS5 100
kde sa tu da dat vacsie hodnotenie ako sto percent :D to je malo proste...ta hra urazila od jednotku dobry kus cesty...vylepsila vsetko co jednotka ponukala, bojovy system, parkour, dialogy, vsetko islo o uroven vyssie, pridala nove herne prvky ako pritahovaci hak, padak a potapanie a pribehovo skvelo nadviazala na zero dawn, kde som po odohrati zvladol odhadnut len polovicu, vlastne ani tolko nie, toho akym smerom by sa mohla uberat forbidden west...za mna 20/10 a spoiler uplatnujem tento komentar do hernej vyzvy na cestu pod povrch zeme

Pro: vsetko, od gameplaya po pribeh

Proti: no dobre, nieco zkritizujem, niektore hlavolamy boli az zbytocne prekomplikovane

+7 +11 −4

Nickelodeon All-Star Brawl

  • PS5 70
Na klasické bojové hry jsem celkem "levej" ale u subžánru v podobě Brawl mlátiček to kupodivu úplně neplatí. No a když vám něco (celkem) jde, máte to přirozeně i rádi, že ano. Proto jsem s chutí přivítal, když do PS Plus zavítala rubačka s postavami dětských animáků televizní stanice Nickelodeon.

Co si budeme povídat, na trhu existují rozhodně lepší žánrovky a co do komplexnosti se All-Star Brawl nemůže třeba takové Brawlhalle absolutně rovnat. Jako alternativa spíše pro mladší hráče však funguje obstojně. Charakterů je k dispozici 22 (plus jeden placený) a ke každému se vztahuje i jedna pestrobarevná aréna. Efekty útoků a movesety jednotlivých postaviček jsou povedené a často humorně laděné. I přes pěkné rozanimování bijců je zřetelné, že mnohé postavy na hodně podobném principu a hra není tak komplexní, jak by mohla.

Trochu pokulhává i vyváženost charakterů. Arcade mód jsem prošel za dvacet postav a zatímco někdy byl průchod procházkou růžovým sadem, za jinou postavu (při stejné obtížnosti) jsem si poradil o poznání hůře. All-Star Brawl nemá ale ambice být něčím víc, než odreagovačkou maximálně na pár desítek hodin a když na jistá zjednodušení přistoupíte, budete se rozhodně bavit.

Trochu horší je to po stránce obsahu. Což o to, postav a arén není vyloženě málo, chybí však poutavější herní náplň. Online je navíc momentálně plný "trophy hunterů", kteří záměrně rychle prohrávají, jen aby dosáhli na dostatečných počet her pro jednu z trofejí. Vedle multiplayerových střetnutí a klasického "arcade" řetězce sedmi soubojů, nabízí hra ještě volný mód s volitelnými pravidly a tím to končí. Ten sice nabízí i variance na fotbal (ať už ten evropský, či americký), ale obsah hry se i kvůli co do herních mechanik podobných bijců relativně rychle ohraje. Já s Nickelodeon All-Star Brawl strávil fajn patnáct hodin, doklepl "platinu" a u posledních průchodů módu arcade jsem to už odmačkával dost strojově. Pro srovnání, v takové Brawlhalle jsem nechal hodin něco málo pod stovku a bavil se vlastně pořád.

Hodnocení na DH v době dohrání: 55 %; 2. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Hezké animace útoků postav a arény; v kratších seancích fajn odreagování

Proti: Nevyváženost bojovníků; relativně chudý obsah

+7

Zombie Army 4: Dead War

  • PS5 60
Nové PS Plus v sobě přináší možnost vyzkoušet si i hry, o které bych kolo neopřel - jako například Zombie Army 4! Musím tedy zmínit, že jsem hru hrál sólo, protože nejsem moc na co-op hraní ... užil jsem si ji navzdory tomu, jak moc jde cítit že je hra míněna pro více hráčů.

Ve chvíli kdy jsem hru spouštěl jsem od ní nic nečekal, jen že budu kosit nazi zombie po stovkách a přesně to jsem dostal! Na gamepadu trochu krkolomné ovládání se dostalo velice rychle do ruky a po pár počátečních úmrtích jsem i pochopil jak si dobírat zdraví a proč je dobré zombiem dupat po hlavě. To vše za doprovodu fajn muziky a skvělých herních zvuků, i když v trochu slabší grafice. Rozdělení hry na kapitoly a jejich podčásti, kde každá podčást je v podstatě jednoduchý úkol (znič, vystřílej, zapni) mi naprosto vyhovoval a udržela mě hrát tu hru v podstatě 4 večery, takže za cca 10-12h bylo hotovo. Tohle je prostě jednohubka, kde se střílí kupa nazi zombie - nic víc a nic míň, mně to bohatě stačilo.

Pro: zvuky, gameplay, vtipný scénář

Proti: v základu málo zbraní, nepřehledný interface

+7

Until Dawn

  • PS5 75
Jeden z exkluzivit restů, který jsem si zahrál až na PS5, kde jde FPS sice k 60 za sekundu, ale paradoxně ne vždy. Ani „bájný výkon“ konzole „bez limitů“ očividně nestačí na hru ve full hd z roku 2015. Taky glitch s poskakující lucernou není žádná hitparáda.

Co mě hned ze začátku hry překvapilo, jak hrozně moc zestárla ani ne tak grafika, ale obličejové animace a mimika. To, co bylo v roce 2015 na technologické špici dnes vypadá často strnule a nepřirozeně a neustále to odvádí pozornost od ponoření se do příběhu.

Ten na začátku vypadá jako hrozné béčko, včetně aktérů složených především ze „sexy omladiny“, ale až bych to čekal nejméně, příběh nakonec není zas tak extrémně blbý a má momenty, kdy mě nečekaně překvapil.

Sice jde stále spíše o takovou tu béčkovou vyvražďovačku, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se párkrát dost nebál. Oceňuji také, že nešlo čistě o choose your path, ale že v rámci menu bylo možné vidět jednotlivé postavy, povahové rysy a vzájemný vztah, což umožnovalo do určité míry volit rozhodnutí. To jste mohli ovlivňovat i skrze nejasné nápovědy, které šli cestou nalézt.

Myslím, že to hezky rozšířilo vrstvu hratelnosti a rozhodně jsem se cítil, že víc hraji, než sleduji.

Pro příběhové hry mám slabost, ani vyloženě tento typ her, které leckdo zatracuje pro minimální hratelnost, mě nevadí, ba naopak, pár skvělých her tohoto typu jsem hrál. Until Dawn sice nepatří mezi nejlepší z nich, ale rozhodně jde o lepší kousek, než jsem čekal a dobře jsem se bavil.
+7

God of War Ragnarök

  • PS5 100
Tohle je pro mě hra roku a jedna z nejlepších her co jsem kdy hrál, naprostý masterpiece a druhá herní platina.

Příběh Kratose a Atrea pokračuje a mnohem rozmáchlejší než v GoW z roku 2018. Vše do sebe perfektně zapadá a to hlavně kvůli detailně napsaným postavám, které máme čas poznat. Děj dokáže několikrát překvapit nečekanými zvraty a zákrutami. Hra navíc poskytuje několik filmových momentů, kdy mi spadla čelist (valkýry + medvěd, závod s Angrbodou) nebo jsem dostal husí kůži.

Herně je hra mnohem více vyšperkována než předchůdce, soubojový systém působi mnohem uceleněji a nabízí více možností. Protivníku je také více a jsou různorodější. Chvíli trvá než se bojový systém dostane do ruky, ale jak si na něj člověk zvykne, začnou do sebe krásně zapadat všechny jeho možnosti. Příběhově jsou souboje relativně jednoduché a i bossové jdou zvládnout beze smrti.

Výzvu ve hře tvoří až nepovinní bossové. Což je opět fajn, protože to u hry dokáže udržet a nemáte pocit nezdaru pokud jdete za příběhem. Vedlejší úkolý jsou skvělé, protože rozšiřují lore a motivace postav, popřípadě dovysvětlují historii světa - takto by podlě mne měly vypadat vedlejší aktivity.

Graficky je hra krásná, ale pořád nepůsobí jako úplná topovka roku 2022. Hudba mi přišla trochu v pozadí oproti GoW 2018.

Pro: příběh, bojový systém, vedlejší úkoly, filmové momenty

Proti: naprosto nic

+7 +9 −2

MultiVersus

  • PS5 70
MultiVersus má být údajně velký hit loňského roku, mě však zjevně nezastihl v ideálním rozpoložení. Žánr mám rád (platinová trofej a cca 100 hodin ve hře Brawlhalla budiž toho důkazem) u mlátičky ze světů Warner Bros. jsem však vydržel jen něco málo přes deset hodin. Tedy dobu, kterou dle svého osobního nastavení považuji pro hodnocení multiplayerových her jako nezbytné minimum.

Ne, že by se to v MultiVersus hezky neřezalo... postavy jsou dostatečně odlišné a útoky relativně unikátní. To, že jde o licencované postavy mne však příliš netankovalo a neviděl jsem moc důvod proč se ke hře vracet. Obsahu není přespříliš a navíc se i přes velkou hráčskou základnu v módech kromě stěžejního 2v2 neúměrně dlouho čeká. I když je MultiVersus objektivně (asi) propracovanější žánrovkou, já se více bavil i u Nickelodeon All-Star Brawl.

Osobně jsem narazil i na celkem časté potíže technického rázu a nezřídka si hra vyžádala i tvrdý restart. Potíže nastávaly hlavně ve chvíli, kdy všichni hráči odsouhlasili odvetu... Ta se mi jednoduše nenačetla a nezbylo než hru vypnout. Kvůli popsaným neduhům mi tak přišlo, že hra není úplně "hotová" a mám tak co dočinění již s celkem vyladěnou betou. Mikrotransakce však vesele jedou, takže to byl vážně jen pocit.

V konečném důsledku tak jde o vcelku promyšlenou mlátičku s dobře designovanými a odlišnými útoky, do které jsem však neměl vůbec motivaci pronikat. I proto bych zájemcům doporučil spíše svižnější Brawlhallu, která se sice může pyšnit lincencemi pouze ve formě skinů, zábavu jsem si s ní však užil podstatně více než v případě MultiVersus. 

 Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 4. hodnotící; Free To Play

Pro: Zajímavé útoky postav; hezké interaktivní arény; relativně komplexní soubojový systém

Proti: Slabá motivace vracet se ke hře; málo obsahu; technické obtíže

+7

Kingdom Eighties

  • PS5 75
Série Kingdom se rozrostla o nový kousek který tentokrát opustil fantasy prostředí, aby změnil dobu za 80 léta a partu dětí na táboře kteří bojují proti známé chamtivosti. A byl více lineární a pro někoho možná i podstatně kratší.

Hra se drží všech mechanik původní hry, kdy je potřeba bránit přes noc svoje království a přes den expandovat a hledat nové tentokrát děti co bude pracovat pro Vás jako vládce tábora. Lovci loví zvířata a brání hradby, stavaři budují opevnění a kácí stromy. Do toho se změnil systém věží, tentokrát již nejsou osazeni lučištníky ale jsou automatické kdy střílí paprsky a po vylepšení hlavní báze na maximum, lze změnit na typ bombardovací a railgan paprsek obě s velkým dosahem.

A nově má hráč i AI společníky kteří se hodí na útok proti portálům nepřátel kdy sebou vláčí obléhajícího robota a kontejner který slouží jako štít pro výpravu vojsk. Jinak lze vidět určité zjednodušení, kdy jsou jen 3 typy povolání pro děcka.

Kampaň se 4 velkými mapami provázeným jednoduchým příběhem, nabízí buď kratší nebo naopak delší zážitek podle zvolené obtížnosti. Prošel jsem jí dvakrát jednou na nejtěžší obtížnost kdy se jedna mapa zvlášť ta finální protáhla skoro na 50 herních dnů kdy se bojovalo těžce a došlo ke ztrátám bodů, ustupování a přeskupování jinde a zážitek to byl větší a lepší.

Pak druhý průchod v rámci trofeje na speedrun kdy jsem šel naopak na lehkou která se dá nazvat relaxačním hraním kdy to hráč prosviští bez problému a neztratí pozici a neuvidí skoro silnější nepřátele a masivní vlny jak je tomu na těžší obtížnost.

Hra mi nakonec vydržela přes 16 hodin než jsem jí dokončil na platinu a bavil jsem se. Jednoduchý koncept hry který je příjemně návykový zůstal zachován a dobře se hraje. Navíc za nízkou cenu není nad čím přemýšlet a lze fandům série doporučit.
+7

Ratchet & Clank

  • PS5 60
No neviem teda. Ja s Ratchetom nie som taký spokojný, ako niektorí iní užívatelia. Aj keď v podstate som asi dostal presne to, čo som čakal: celkom zábavnú hopsačku a oddychovku. Problém bol v tom, že zábavná mi prišla možno tak hodinku, maximálne dve.

Za zmienku stojí príjemná grafika, ktorá je (ako tu už bolo spomenuté) ladená do pixarovského animáku, humor (hoci hlášok je snáď až príliš veľa a nie všetky triafajú terč), sympatickí hlavní hrdinovia a spomínaný fakt, že na pár hodín hra predsa len zabaví.

Lenže nejako som nemal chuť ju opätovne zapnúť. A keď som sa k tomu odhodlal, tak s myšlienkou, nech to už mám z krku. A napokon som to aj tak zabalil nejaké tri planéty pred koncom, keďže som sa proste nudil. Čo asi nie je príliš dobré vysvedčenie.

Zábavnosť sa skrátka kamsi vytratila, puzzle ma nebavili (hoci ich nebolo príliš veľa) a ani napriek frenetickému tempu to nedokázalo udržať môj záujem. Ak by som bol decko či puberťák, zrejme by som si Ratcheta a jeho sidekicka Clanka zamiloval oveľa viac. Takto len trochu bezradne krčím plecami a o pár dní ani nebudem vedieť, že som to vôbec hral. Sequel si teda nechám ujsť.

Pro: grafika, štylizácia, humor

Proti: po nejakom čase repetitívne, puzzly, rýchlo to vyprcháva

+7

Titanfall 2

  • PS5 85
Titanfall 2 jsem si dal jen jako singleplayer záležitost na pár hodin a byl jsem mile překvapen. Od začátku do konce nadupaná kampaň se zapomenutelným příběhem, ale s fajn vztahem člověka s robotem.
Akční sekvence jsou protkány souboji jak na nohou tak v kokpitu Titána a díky plynulosti jsou naprosto parádní. Užíval jsem si každou novou zbraň a vyzkoušel co mi hra nabízela. Co mě trochu mrzelo byly plošinkové sekvence.
Jako rychlá FPS jednohubka je hra parádní a stejně dobrá, ne-li lepší, než CoD.

Pro: pohyb, střelba,

Proti: plošinové sekce, lehká obtížnost

+7

The Crew Motorfest

  • PS4 75
  • PS5 85
Tak jsme se dočkali dalšího již třetího dílu the Crew od Iwory Tower (již pod Ubisoftem). Tak by to mohlo být, ale spíše jsme reálně dostali adaptaci na Forzu Horizon, která je kupodivu zábavná. Pro ty co neměli nikdy co do činění s The Crew, vezmeme to v kostce. Jde o hru, ve které nejen, že řídíte vozy, řídíte i letadla a lodě, které lze rychlým přepnutím změnit jako mávnutím kouzelného proutku. Jak již název napovídá, bude tvořit člena skupiny, tedy pokud máte přátele, kteří holdují zálibě v závodních hrách. Nicméně, hru lze dohrát i bez jejich pomoci.

V třetím pokračování se ocitáme na Havajském ostrově, kde se koná Motorfest (název je nejspíše odvozen z týdenních výzev z The Crew 2.
Do této hry jsem byl přizván v létě 2023 na beta testování a od té doby se toho moc nezměnilo. Hra obsahuje tzv. playlisty v nichž se nachází série závodů, odkazující na téma daného playlistu, tudíž se projedeme v klasických vozech z dob 50-90 let, vyzkoušíme si celou řadu Porsche (911, 959), bez povšimnutí nebudou i čistě elektrická auta a to včetně konceptů (Lamborghini millennio), závody s offroad vozy, či vyhlídková jízda za krásami havajského ostrova, v neposlední řadě tři playlisty s odkazem na youtube kanály (Blondie supercars, Donut media, Liberty Walk), nebudou chybět ani závody lodí a letadel, či formulí. Novým playlistem je od Ledna 2024 - Hoonigan.

Samotné řízení vozů zůstává jako u předchozích dílů spíše arkádové a tak se nedá mluvit o simulátoru, byť některé neduhy se přenesly z předchozího dílu. Jiné doznaly zlepšení. Stále a pořád je zde v případě smyku (s plně vylepšeným vozem na street racing) jaké si klouzání stranou, bez možnosti projetí zatáčky tzv. (švédským švihem) řekněme driftem, kdy kontrolujeme dráhu a nedochází k rapidnímu snižování rychlosti. Takže pokud si na závod nevezmeme vůz na drift, tak s tohle variantou nelze počítat. Navíc u playlistů máme jasně předdefinované vozy, které když nevlastníme, poté si je vypůjčíme či koupíme. Vypůjčené vozy obecně mají nižší výkon.
To neznamená, že by závod s nimi nešel dokončit, jen bude náročnější.
Znatelný je v tomto případě i vlastnictví herního volantu, které zlepšuje vaše průjezdy zatáčkou, avšak to není zrovna můj případ, nicméně citlivost u herního ovladače je dobrá, byť rychlé vytočení kol do maximálního rejdu zde trvá několik vteřin a jeho následná korekce vždy končí smykem. Naprosto chápu, že na tento aspekt hry se musí hráč zkrátka nastavit a upravit si ho dle svého.

Hra nabízí pět možností obtížnosti, kdy každá vyšší obtížnost vypíná pomocné asistenty pro jízdu a to ať už system ABS, ESP, tak v neposlední řadě kontrolu trakce, čímž na vás připravuje opravdu výzvu, nahledě na to, že protivníci na poslední tedy páté úrovni, jsou skoro neporazitelní. Z osobní zkušenosti, jsem jel s vozem buggatti Chiron nějakých 470-480km/h a nebyl jsem schopný dojet vozy přede mnou. To vše ještě, když šlo o vozy, které měli nižší maximální rychlost.
Tudíž jsem celou hru dohrál na obtížnost třetí, vyjma driftování, kde jsem volil obtížnost pět.

S třetím dílem se zase o něco více zmenšila mapa, jak tomu bylo již v případě The crew 2, kdy došlo oproti jedničce k zmenšení mapy, v případě třetího dílu, je snížení ještě markantnější. Pokud v the Crew 2 vzdálenost z východu na západ činila cca 200 km, pak v případě Motorfestu je vzdálenost sever - jih pouhých 22 km (počítána nejdelší vzdálenost).
Nicméně prostředí je úžasné a tak se můžeme projíždět po kráteru, jet po úbočí hor, navštívit prales, či uhánět ulicemi Honolulu.

Zmenšení mapy se muselo někde projevit, tím hlavním bude vizualizace, neboť každá textura ve hře působí velmi dobře, byť při vyšší zatíženosti serveru se některé textury, hlavně stromů načítají o něco déle.
To je ovšem asi jediná vada na kráce, neboť vizualizace vozů je skvělá a ještě lépe působí celé prostředí.
Celé to podtrhuje zpracování počasí, kdy při bouřce můžete vylétnou nad mraky a vidět slunce osvětlující černé "nacucané" mraky a pod nimi blesky osvětlující tento černý koberec. Existují i momenty, kdy lze nadávat na tuto skvělo vizualizaci, příkladem jest, pokud jedete po dešti a je mokrá silnice a jedete směrem ke slunci, paprsky vás oslňují a velmi jednoduše přehlédnete protijedoucí auto. Ano je to realistické, ale opravdu to dokáže vytočit.

Každý playlist nabízí hudbu přesně navrženou, pro jednotlivé závody. Takže pojedete vozem Pontiac Firebird za poslechu hudby od Johna Carpentera ( filmová hudba k hororům Halloween, Věc), která jen dokresluje celou atmosféru. kdy jedete v noci.
Za zmínku stojí i to, že každý zvuk motoru je autentický a v tomhle případě si dali lidé z Iwory Towers opravdu práci. Takže při řízení mazdy RX7 si poslechnete Vankelův rotační motor, který vás vystřelí do neskutečných otáček, či úžasný zvuk přeplňovaných V8 v kapotách amerických klasik.
Prostě pastva na uši.

Byť po většinou u mě převažují pozitiva ze hry, je tu pár věcí, které mě opravdu štvaly. Po posledním updatu, dochází ke ztrátě připojení u některých hráčů, případně vám hra napíše, že jste opustil partu, avšak při spuštění závodu leaderem se ocitáte v závodě. Pokud jde o nákup vozů, z předchozích dílů, zde byl katalog, avšak některé vozy byly jako odměna z motorfest eventu. Zde jde Ubisoft přímočaře po penězích, jelikož některé vozy získéte pouze převodem z The Crew 2, případně kupováním season pasů, což je hodně špatný přístup, za mně osobně.

Celkově mě hra opravdu bavila o to víc pomáhat přátelům. Jen některé trofeje na platinu jsou trochu o nervy, konkrétně Demolition royale - trofej znič 3 nepřátele v jednom závodě a proměň se dvakrát v monster truck, prostě zabere nějakou chvilku v závislosti na schopnostech řidiče a bourání, mi moc nejde.

Celkově tedy dostaneme Forzu Horizon na havaji a to už stojí za vyzkoušení.

Platina č. 735 (PS5) 170h +, 736 (PS4) 60h +

Pro: Herní prostředí, herní playlisty, převedení vozů z the crew 2, zvuky vozů

Proti: Fyzika jízdního modelu, online konektivita, vše do čeho kecal Ubisoft Ivory towers (season pass)

+7

Resident Evil 4

  • PS5 90
Původní RE4 jsem sice hrál kdysi na PS3, ale je to už tak dávno, že pro mě jeho remake byl prakticky novou hrou. Přesto jsem právě čtvrtý díl dlouho považoval za jeden ze dvou nejlepších (spolu s dvojkou) a jeho remake mi naprosto odzbrojujícím způsobem připomněl, proč.

Čtvrtý Resi byl vždycky trochu jiný. Pro mě osobně představoval jakýsi most nebo transformační předěl mezi původní “svatou trojicí” a žumpou v podobě následující pětky a zejména šestky. Ovšem předěl, který se povedl. Tatam byla statická kamera, zmizeli dokonce i (zdánlivě neodmyslitelní) zombící a naopak pořádně přibylo akce, takže všechny klíčové fundamenty se zásadně změnily. Tedy, naštěstí ne úplně všechny, protože to nejdůležitějsí zůstalo - atmosféra, výzva, zábava, prostě duše samotné hry. RE4 Remake pokládám za téměř dokonalý remake, podobně jako remake dvojky nebo třeba Demon´s Souls. Zachovává všechny kvality, genialitu a jakýsi x-factor originálu, nabízí překrásné moderní technické zpracování a hlavně, nic neztratil. Všechny obsahové změny a implementace moderních prvků hru výhradně vylepšily a pro fanoušky originálu je tohle splněný sen a naprostý “love letter” od kouzelníku z Capcomu.  

Obrovský respekt si u mě RE4 Remake vysloužil tím, že nevyměkl. Nejde zbytečně naproti casual hráčům a nebojí se místy pořádně přitvrdit, a to i na normální (nebo standardní) obtížnost. Zároveň však není vyloženě sadistický a netrestá hráče víc, než kolik unese. Je to prostě původní klenot v novém kabátě, který vám toho nedá příliš zadarmo, ale který vás také umí odměnit skvělým zážitkem, adrenalinem a pocitem, že hrajete výjimečnou hru.  

Hra nabízí tři výrazně odlišná prostředí, přičemž nejlepší a nejtěžší mi přišel prostřední hrad a zabere velmi slušných 20 hodin.
+7

Star Wars Jedi: Survivor

  • PS5 80
No. Po nějakých 25 hodinách mám hotovo a vlastně jsem na vážkách jak moc to bylo dobrý. Star Wars svět mám hrozně rád a vzniká teď z toho světa tolik produktů, že se v tom těžko orientuje. Herní série Star Wars Jedi patří podle mě k těm lepším, ale to neznamená, že by to bylo bez chyb.

U hraní jsem se většinu času bavil. Občas mě frustroval souboj, ale musím říct, že ke konci už jsem si na něj konečně trochu zvyknul, snižování obtížnosti v průběhu hry u mě ale proběhlo. Některé momenty jsou fakt skvělé a epické, některé ale na druhou stranu zase velmi slabé. Graficky vypadá hra nádherně, ale časté doskakování textur a grafické glitche se mi tu objevovaly v takové míře, co jsem dlouho u žádné hry nezažil (hrál jsem režim kvality na PS5 ve VRR režimu). Hudba je věc, ke které nemám vůbec žádnou výtku, krásně pracuje s hlavním motivem Star Wars a spolu se skvělým střihem filmových sekvencí, který opravdu má vysokou kvalitu a celkově cutscenes jsem si velmi užíval a filmový zážitek poskytuje věrně.

Některé vedlejší mise byly velmi zajímavé, některé ale opravdu jako výplň. A tak mi to vlastně přišlo u většiny aspektů hry, v některém ohledu velmi kvalitní, ale vždycky tam bylo něco, co trochu zážitek kazilo. Celkově mám tuhle sérii rád, nicméně nenabízí nic moc originálního, je to vlastně to stejné jako jednička v lepším, uhlazenějším kabátu - ač u jedničky si nepamatuju takové množství glitchů. Nemyslím si, že to je něco, k čemu se budu vracet, ale hra mi přinesla plnohodnotný zážitek a hodnotím ji i přes její nedostatky velmi kladně.

Velmi dobře si pamatuju i některé postavy, se kterými se jako hráč opakovaně potkáváte jen v baru. Bavilo mě poslouchat jejich příběhy a jak se vyvíjely v průběhu hry i když vlastně nesouvisely vůbec s mojí postavou a celkově s hlavní dějovou linií, celkově bar a jeho postupné rozšiřování o jiné postavy byla příjemná fáze hry.

Přijde mi, že se očekává, že přijde třetí díl a i přes výhrady, které k Star Wars Jedi: Survivor mám, se na případné pokračování budu těšit.

Pro: zpracování postav, prostředí, perfektní hudba, zajímavé postavy, poměrně zajímavý vývoj příběhu

Proti: grafické glitche a doskakování textur, slabší vedlejší mise

+7

Life is Strange: True Colors

  • PS5 95
Life is Strange: True Colors je moja prvá hra z tejto série. Do jej hrania som sa pustila s predstavami o tom, že príbeh bude cheesy s plno neoriginálnych teenage drama momentov. A že ho prefrčím bez veľkého emocionálneho pozastavenia.

Opak bol pravdou.

Hra je rozdelená, do piatich kapitol, v ktorých sa vyskytujú emotívne okamihy a rozhodnutia, ktoré ovplyvnia koniec hry. Po tom čo hráč dohrá hru, môže si jednotlivé kapitoly zopakovať a zmeniť rozhodnutia. Ja som to neurobila, keďže mi tie kapitoly prišli celkom dlhé. Ak by som si mohla vybrať,  brala by som viac, ak by boli o niečo kratšie a za to ich bolo o niečo viac. Hoci rozumiem, že v rámci príbehu dáva zmysel to, ako bola hra rozdelená.

Life is Strange: True Colors je plná emócií.
Hlavná hrdinka prichádza do malého mestečka za bratom, kde ma začať nový život. ( Do toho mesta som sa na prvý pohľad zaľúbila. Bol strasne klišovitý ale hneď by som si vedela predstaviť v ňom žiť.) Má zvláštnu schopnosť, cíti emócie druhých a určitým spôsobom ich dokáže ovplyvniť a využiť. Na začiatku som sa bála aby to nebolo ,,too much" a aby ma hra kvôli tomuto nereálnemu prvku neprestala baviť. Našťastie to všetko perfektne zapadlo do príbehu a osviežilo to hrateľnosť. Keď sa jedná o pocity, tak nesmiem zabudnúť, že sa veľká časť hry sústredí aj na rozvýjanie vzťahov s (nie len) opačným pohlavým. To či a ako som sa rozhodla pomôcť obyvateľom mestečka, sa ( ako hore spomínané) ukázalo na konci hry.
Sám príbeh a jeho výviv ma viackrát dosť prekvapil a tak som sa vôbec nenudila.

Hra je často sprevádzaná hudbou. Na viacerých miestach má hráč možnosť sa zastaviť a vychutnať si ,,tichý" moment, na pozadí ktorého hrá nejaká pesnička. Mala som rada tieto okamihy.
Hlavná hrdinka hrá tiež na hudobný nástroj a v jednej kapitole si zahrá na pódiu ako gitariska.

Inak, veľmi oceňujem LARP časť. Tá bola neskutočne skvelo urobená a priniesla mi množstvo zábavy.

Dúfam, že sa v budúcnosti ešte nejakého toho Life is strange s podobnými kvalitami dočkáme. Určite budem mať v pláne sa do toho pustiť.

Pro: Larp, príbeh, množst o menších interakcií s obyvateľmi mestečka, hudba

Proti: dĺžka kapitol

+7

Crown Wars: The Black Prince

  • PS5 65
Dotáhnout tohle do konce, byl skoro až heroický výkon. Crown Wars dokáže bavit, ale spoustu času mě hra regulérně srala. Minimálně na PlayStationu jsem momentálně bez nadsázky jeden z několika málo hráčů, co se prodrali až na konec.

Crown Wars vyšla v otřesném technickém stavu a sám jsem to na nějakou dobu cca po patnácti odehraných hodinách prostě vzdal. Měsíc po vydání je to sice o něco lepší, ale stále je to regulérní ostuda. Je to skutečně na pováženou, protože tady nemluvíme o obrovské open world hře, ale v jádru celkem jednoduché taktické tahovce, kde správně nefungují ani základní věci jako jsou třeba trofeje.

I teď tak hapruje obtížnost, kterou je třeba při každém zapnutí hry znovu manuálně zvednout (vždy se resetuje na tu nejlehčí). Hra ráda padá, nepřítel občas odmítá odehrát tah a často nepomůže ani reload pozice. Trofeje momentálně fungují jen tehdy, pokud hru po načtení znovu nahrajete z menu, jinak se po splnění požadavků nestane prostě nic. Alespoň, že ty nejpalčivější problémy jako třeba chybějící životy jednotek po naverbování už jsou snad opravené (jeden patch naopak způsobil chybějící HP u nepřátel… paráda!).

Vlastně bych hraní doporučil jen na „vlastní nebezpečí“. Je to škoda, protože ve své podstatě nejde vůbec o špatnou hru. V tahových soubojích jsem nechal nakonec něco přes 50 hodin a příběhové mise (ne příběh samotný) mě vyloženě bavily, zejména pak v okamžiku, kdy jsem si ve slušném editoru vytvořil partu inspirovanou reálnými kamarády. Konce hry se překvapivě dožili až na chudáka sira „Pařeza z Tišnova“ všichni!

Souboje jsou díky systému schopností navázaných jednak na zbraně a poté na jednotlivá povolání fajn a poměrně dlouho mě bavily i relativně generické vedlejší mise, díky kterým se dají pohodlně grindovat suroviny na vylepšení vašeho panství a potažmo i jednotek samotných. Ani na nejtěžší obtížnost jsem však neměl pocit, že by mě zdejší „doomsday mechanika“ v podobě rozšiřujícího se vlivu krvelačné sekty ohrožovala. Tento prvek jsem vesele ignoroval a vůbec mi nepřišlo, že bych za to byl od hry jakkoliv potrestán. Že by další bug?

Vyjma technického stavu má však hra přeci jen i neduhy, které žádný patch rozhodně nespraví. Příběh zasazený do stoleté války je vyprávěn strašně amatérsky a nikdy se ani pořádně nerozjede. Vysvětlující bloky textu, čerpající i z reálných historických postav, jsou zmatečné nezáživné plky a všemu nasazuje korunu ubohá kvalita cutscén a regulérně špatný dabing. Některé i poměrně základní mechaniky hra vůbec nevysvětlovala, což autoři částečně napravili alespoň doplněním tipů při načítání hry.

Crown Wars je tak zbídačený mrzák, ze kterého by přitom mohla být velmi obstojný středověký X-COM. Chce to ale ještě pár oprav, aby hra alespoň stabilně fungovala. Další důkaz toho, že hraní novinek hned po jejich vydání je často skoro za trest. Vzhledem k prachbídným prodejům se však bojím, že se Crown Wars do té pravé formy nikdy ani nedostane.   

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící;  digitální verze PSN od webu Game Press k recenzi

Pro: Obstojně navržený soubojový systém se slušnými možnostmi; návyková hratelnost (když vše funguje jak má); zasazení do období stoleté války; editor

Proti: Tragický technický stav napříč platformami zejména po vydání; ošklivá grafika cutscén a směšný dabing; chybí tutoriál a i základní mechaniky nejsou často vůbec vysvětleny

+7

Chronos

  • PS5 65
Ač jsem i já občas toho názoru, že "v jednoduchosti je síla", nakonec musím naznat, že Chronos toho i na nevalném prostoru (cca 12 hodin na nejvyšší obtížnost) bohužel moc nepředvedl. V jádru jde tak o hodně prosťoučkou "soulslike", která v určitých momentech i slušně baví, v ničem však také nějak zvlášť nevyčnívá a mechaniky jsou nakonec jednoduché až příliš.

Asi nejvíce přelomovým prvkem mělo být stárnutí hlavní postavy s každou smrtí. Z posledního střetnutí se tak jako vítěz radoval můj 79-letý vetchý staříček (ne na dlouho). Stárnutí v konečném důsledku na hraní samotné však citelný dopad nemá. Jediným výraznějším prvkem je mechanika, kdy mladšímu hrdinovi stačí pouze jeden bodík dovedností pro zlepšení síly či zdraví, zatímco starej dědek už pro zlepšení kondice potřebuje bodů více, zato je však podstatně levnější skill "arcane". Arcane mi však i přes hodně univerzální build přišel naprosto k ničemu. Systém kouzel je hodně chabý – jde pouze o čtyři možná vylepšení vašich útoků. Speciální útoky je navíc potřeba nejdříve nabít běžnými údery což i přes vylepšený skill arcane trvá tak dlouho, že se k němu nedostanete za celý bossfight.

Chronos je hratelností ořezaná "soulslike" s tím, že autoři se vykašlali na nutnost opakovaného sbírání duší či jejich obdoby po smrti postavy. Úrovně tak přibývají standardně po dosažení dostatečného množství zkušeností. Hra má velmi omezený systém léčení a zvyšování úrovně často slouží hráči i jako lékárnička, jelikož zdejší obdoba "Estus flask" se obnovuje výhradně se smrtí a tedy i se zestárnutím hrdiny.

Zbraní hra nabízí celkem málo a nejsou ani příliš zajímavé. Štíty jsou celkem tři. Další vybavení neexistuje vůbec a hra tak z mnoha důvodů působí prostě dost omezeně. Nepřátelé jsou vizuálně sice celkem originální, nepřišli mi však příliš hrozivý a Chronos na mne tak mnohdy působil jako soulslike pro děti. To platí i pro bossy, kteří nejsou vyloženě špatní, ale spíše jen průměrní. Co mi přišlo vyloženě strašné je začátek dobrodružství. U hry podobného typu byste čekali rychlé vhození do akce a souboj, Chronos vás místo toho nechá běhat s mečem či sekerou v ruce po prapodivné výzkumné stanici a jezdit výtahem sem tam. Je to divný (byť později v rámci příběhu později alespoň vysvětlený) a velmi nezáživný začátek, kdy by se měli snažit hráče autoři spíše zaháčkovat než odradit...

Hra v sobě skrývá i lehké adventurní prvky a tím pádem i nutnost kombinovat či vhodně používat nalezené předměty. Vše je však relativně intuitivní a jediný menší zásek jsem zažil při klasické hádance s posouváním kamenů, na které jsem odjakživa vyloženě retard...

Chronos i přes svoji jednoduchost a viditelně nízký rozpočet i ambice dokáže bavit. Nevalná délka je vlastně spíše plusem a pro milovníky soulslike půjde o nenáročnou jednohubku s celkem zajímavým lore. Sám jsem si chtěl hru projít než se konečně pustím do navazujícího Remnant: From the Ashes a hra mě díky celkem nízkým očekáváním nezklamala, ale ani ničím vyloženě neoslovila.

Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 6. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Střízlivá délka, díky které hra nezačne nudit; adventurní prvky; stárnutí hlavní postavy je alespoň nějaký nápad

Proti: Po stránce hratelnosti velmi ploché; málo zbraní a vybavení; nic moc nepřátelé; velmi ubohý systém "kouzel"

+7

Pumpkin Jack

  • PS5 65
Pumpkin Jack pro mě bylo moc milé překvapení, které jsem si zahrál jen kvůli herní výzvě. Od začátku mi u této 3D plošinovky sedla estetika hry, který čerpá s Burtona. Herně je pak hodně šmrnclý MediEvilem z PS1. Estetiku ještě podporuje jedoduchá, ale moc příjemná hudba.

Herně je patrná, jak malý tým lidí na tom dělal a krom krátké herní doby, je to znát i na nepřesném platformingu či nudných mezihrách v roli dýňové hlavy. Ve hře jsem umřel cca 30x (což vám hra vtipně po každé smrti ukáže) a z toho jen tak 2x při souboji s bosy, zbytek právě kvůli nepřesnému ovládání a kameře.

Hra je rozdělena na 6 ůrovní a 6 zbraní, které postupně Jack odemyká a bude používat, ale to ty nejsou tak důležité. Já se držel u meče v podstatě celou dobu co to šlo. Na konci každé úrovně čeká boss, který není nikterak těžký, ale vždy je originální a zábavný.

Celkově bych hru určitě jako takovou hříčku na dva večery doporučil.

Pro: hudba, humor, pasáže s "jízdou"

Proti: nepřesný platforming, krátká délka

+7