Chronos je atmosferická akční adventura s prvky RPG, jejíž hlavní myšlenkou je celoživotní snaha hlavního hrdiny zachránit svůj domov před velkým zlem. Při prozkoumávání hlubin tajemného labyrintu musíte být opatrní, protože každá smrt v něm nalezená způsobí, že váš hrdina o rok zestárne. Nicméně je i o rok moudřejší a zkušenější, avšak s vyšším věkem přichází moudrost, ale síla se vytrácí. Hra nabízí nejen plnění předem daných úkolů, ale i výběr z různých zbraní a získávání rozličných schopností a sil.
Děj hry se odehrává v čase, kdy na Zemi zaútočilo mezigalaktické zlo s názvem Root. Vaší postavou je hrdina Remnant, který se vydává, coby nejlepší válečník na Zemi, toto zlo zničit. Hlavním úkolem je tedy zabít draka, jež všechno zlo do tohoto světa přivedl.
Hra vyšla původně exkluzivně na headset virtuální reality Oculus Rift a v roce 2020 se dočkala vydání klasické verze i na ostatní platformy s podtitulem Before the Ashes, zdůrazňujícím její příběhové propojení s titulem Remnant: From the Ashes, před jehož událostmi se odehrává.
Yokolobuna
Ač jsem i já občas toho názoru, že "v jednoduchosti je síla", nakonec musím naznat, že Chronos toho i na nevalném prostoru (cca 12 hodin na nejvyšší obtížnost) bohužel moc nepředvedl. V jádru jde tak o hodně prosťoučkou "soulslike", která v určitých momentech i slušně baví, v ničem však také nějak zvlášť nevyčnívá a mechaniky jsou nakonec jednoduché až příliš.
Asi nejvíce přelomovým prvkem mělo být stárnutí hlavní postavy s každou smrtí. Z posledního střetnutí se tak jako vítěz radoval můj 79-letý vetchý staříček (ne na dlouho). Stárnutí v konečném důsledku na hraní samotné však citelný dopad nemá. Jediným výraznějším prvkem je mechanika, kdy mladšímu hrdinovi stačí pouze jeden bodík dovedností pro zlepšení síly či zdraví, zatímco starej dědek už pro zlepšení kondice potřebuje bodů více, zato je však podstatně levnější skill "arcane". Arcane mi však i přes hodně univerzální build přišel naprosto k ničemu. Systém kouzel je hodně chabý – jde pouze o čtyři možná vylepšení vašich útoků. Speciální útoky je navíc potřeba nejdříve nabít běžnými údery což i přes vylepšený skill arcane trvá tak dlouho, že se k němu nedostanete za celý bossfight.
Chronos je hratelností ořezaná "soulslike" s tím, že autoři se vykašlali na nutnost opakovaného sbírání duší či jejich obdoby po smrti postavy. Úrovně tak přibývají standardně po dosažení dostatečného množství zkušeností. Hra má velmi omezený systém léčení a zvyšování úrovně často slouží hráči i jako lékárnička, jelikož zdejší obdoba "Estus flask" se obnovuje výhradně se smrtí a tedy i se zestárnutím hrdiny.
Zbraní hra nabízí celkem málo a nejsou ani příliš zajímavé. Štíty jsou celkem tři. Další vybavení neexistuje vůbec a hra tak z mnoha důvodů působí prostě dost omezeně. Nepřátelé jsou vizuálně sice celkem originální, nepřišli mi však příliš hrozivý a Chronos na mne tak mnohdy působil jako soulslike pro děti. To platí i pro bossy, kteří nejsou vyloženě špatní, ale spíše jen průměrní. Co mi přišlo vyloženě strašné je začátek dobrodružství. U hry podobného typu byste čekali rychlé vhození do akce a souboj, Chronos vás místo toho nechá běhat s mečem či sekerou v ruce po prapodivné výzkumné stanici a jezdit výtahem sem tam. Je to divný (byť později v rámci příběhu později alespoň vysvětlený) a velmi nezáživný začátek, kdy by se měli snažit hráče autoři spíše zaháčkovat než odradit...
Hra v sobě skrývá i lehké adventurní prvky a tím pádem i nutnost kombinovat či vhodně používat nalezené předměty. Vše je však relativně intuitivní a jediný menší zásek jsem zažil při klasické hádance s posouváním kamenů, na které jsem odjakživa vyloženě retard...
Chronos i přes svoji jednoduchost a viditelně nízký rozpočet i ambice dokáže bavit. Nevalná délka je vlastně spíše plusem a pro milovníky soulslike půjde o nenáročnou jednohubku s celkem zajímavým lore. Sám jsem si chtěl hru projít než se konečně pustím do navazujícího Remnant: From the Ashes a hra mě díky celkem nízkým očekáváním nezklamala, ale ani ničím vyloženě neoslovila.
Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 6. hodnotící; digitální verze PSN
Asi nejvíce přelomovým prvkem mělo být stárnutí hlavní postavy s každou smrtí. Z posledního střetnutí se tak jako vítěz radoval můj 79-letý vetchý staříček (ne na dlouho). Stárnutí v konečném důsledku na hraní samotné však citelný dopad nemá. Jediným výraznějším prvkem je mechanika, kdy mladšímu hrdinovi stačí pouze jeden bodík dovedností pro zlepšení síly či zdraví, zatímco starej dědek už pro zlepšení kondice potřebuje bodů více, zato je však podstatně levnější skill "arcane". Arcane mi však i přes hodně univerzální build přišel naprosto k ničemu. Systém kouzel je hodně chabý – jde pouze o čtyři možná vylepšení vašich útoků. Speciální útoky je navíc potřeba nejdříve nabít běžnými údery což i přes vylepšený skill arcane trvá tak dlouho, že se k němu nedostanete za celý bossfight.
Chronos je hratelností ořezaná "soulslike" s tím, že autoři se vykašlali na nutnost opakovaného sbírání duší či jejich obdoby po smrti postavy. Úrovně tak přibývají standardně po dosažení dostatečného množství zkušeností. Hra má velmi omezený systém léčení a zvyšování úrovně často slouží hráči i jako lékárnička, jelikož zdejší obdoba "Estus flask" se obnovuje výhradně se smrtí a tedy i se zestárnutím hrdiny.
Zbraní hra nabízí celkem málo a nejsou ani příliš zajímavé. Štíty jsou celkem tři. Další vybavení neexistuje vůbec a hra tak z mnoha důvodů působí prostě dost omezeně. Nepřátelé jsou vizuálně sice celkem originální, nepřišli mi však příliš hrozivý a Chronos na mne tak mnohdy působil jako soulslike pro děti. To platí i pro bossy, kteří nejsou vyloženě špatní, ale spíše jen průměrní. Co mi přišlo vyloženě strašné je začátek dobrodružství. U hry podobného typu byste čekali rychlé vhození do akce a souboj, Chronos vás místo toho nechá běhat s mečem či sekerou v ruce po prapodivné výzkumné stanici a jezdit výtahem sem tam. Je to divný (byť později v rámci příběhu později alespoň vysvětlený) a velmi nezáživný začátek, kdy by se měli snažit hráče autoři spíše zaháčkovat než odradit...
Hra v sobě skrývá i lehké adventurní prvky a tím pádem i nutnost kombinovat či vhodně používat nalezené předměty. Vše je však relativně intuitivní a jediný menší zásek jsem zažil při klasické hádance s posouváním kamenů, na které jsem odjakživa vyloženě retard...
Chronos i přes svoji jednoduchost a viditelně nízký rozpočet i ambice dokáže bavit. Nevalná délka je vlastně spíše plusem a pro milovníky soulslike půjde o nenáročnou jednohubku s celkem zajímavým lore. Sám jsem si chtěl hru projít než se konečně pustím do navazujícího Remnant: From the Ashes a hra mě díky celkem nízkým očekáváním nezklamala, ale ani ničím vyloženě neoslovila.
Hodnocení na DH v době dohrání: 66 %; 6. hodnotící; digitální verze PSN
Riotekk
Acurry33
Damaj
Elcapitanooo
Pro: Střízlivá délka, díky které hra nezačne nudit; adventurní prvky; stárnutí hlavní postavy je alespoň nějaký nápad
Proti: Po stránce hratelnosti velmi ploché; málo zbraní a vybavení; nic moc nepřátelé; velmi ubohý systém "kouzel"