Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Until Dawn

25.08.2015
kompatibilní
81
125 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

V Until Dawn budete mít jediný úkol – přežít noc. A nebezpečí, které po vás půjde, nebude jen jedno…
Hra začíná, když se skupinka studentů rozhodne přijmout pozvání svého kamaráda na chatu, kde chce uspořádat smuteční vzpomínání na tragédii, která se zde v horách před rokem stala. Zahynuly při ní dvě osoby, jednou z nich byla jeho sestra. Dnešní noc je venku počasí pod psa, nedaleko je opuštěné sanatorium, zdejší půda je dle předků posvátná, a co je vůbec nejhorší – studenti jsou v typických vztahově vyhrocených pozicích, kdy se v rámci svých partnerských problémů mezi sebou urážejí a dojde občas na hodně vyostřené situace, nějak se však partička rozdělit musí.

Příběhem hry procházíte často ve dvojici, studenti se rozutečou a vy tak zažíváte postupně děsy v kůži každého z nich. Ale pozor, neúspěšné vyřešení jedné zdánlivě nedůležité situace se vám může vymstít při hraní za dalšího z hrdinů. Hra vám však vždy tyto osudové volby alespoň připomene probliknutím modrého motýla v rohu obrazovky. Na rozdíl od jiných podobných titulů je zde úspěšné přežití všech studentů výzvou v tom pravém slova smyslu.

Nečekejte zde zbraně ani inventář. Hra je převážně o objevování útržků minulosti, volbách a QTE sekvencích. V jednotlivých studentech poznáte známé herce, jejich nadabování je na špičkové úrovni a vždy z jejich výrazu poznáte, co se jim právě honí hlavou. Ztráta některých z nich pro vás bude třeba i hodně bolestivá.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 80
Na Until Dawn jsem byla zvědavá. Neměla jsem žádná očekávání a věděla jsem o té hře jen málo. Samotná hra, jako interaktivní film, funguje dobře. Příběh nemůže být více béčkový na první pohled, ale na ten druhý dokáže překvapit a zaujmout. Je podáván a rozkrýván pomalu a co se zpočátku zdá jako další "vyvražďovačka teenagerů" se krásně překlene v mysteriózní horror.

Postavy mi byly nesympatické, hned jsem si je zařadila do kategorie "hystera", "ještě větší hystera" a "kráva", pro mužské osazenstvo jsem pak měla označení "blbec", "haha, ten je vtipný teda" a "ten bez mozku". Prorocky jsem si říkala, že Emila určitě přežije a samozřejmě, že ano. Občas jsem měla pocit, že se vzhledem k okolnostem chovají postavy nepřirozeně. Měla jsem vždy za to, že smrt kamarádů člověka více poznamená, ale zde Sam měla veselé průpovídky, že se přece nebude honit s masovým vrahem v ručníku. O Emile ani nemluvě, ta si na Matta vzpomněla v závěrečných titulcích, stejně jako ostatní. (samozřejmě za předpokladu, že Matt umře)

Trochu rozporuplné byla pro mě možnost ovlivňovat děj svými rozhodnutími. Na jednu stranu se člověk mohl dobrat více konců s jinými osudy svých postav a těch možností, jak skončí jeho postavy, je plno, ale na druhou stranu jsem po zhlédnutí pár videích po skončení hry, nabyla dojmu, že smrt některých postav byla divná, tedy rozhodnutí, která k nim vedla. Že pokazím QTE a postava zemře, to beru, ale že se rozhodnu pro nějakou volbu, o které nic nevím a jen předpokládám a předvídám, že můj výběr volby je ten správný, ale nakonec to skončí smrtí, to mě trochu mrzelo. Viz třeba při závěrečné scéně, kdy jsem si myslela, že když Sam poběží k vypínači (vs. schovat se), tak Mike na to zareaguje tak, že vyběhne ven a oba zachráním. Kdeže.

Na závěr, moc jsem neočekávala a dostala jsem kvalitní podívanou. Za mě spokojenost. Co se týče herního hlediska, tak tam pro mě hra pokulhává, neboť ovládání pomocí QTE mě k smrti nebaví, ale protože takové hry hraji tak jednou do roka, tak tady mi to až tak nevadilo.

Pro: nakonec dobrý příběh, vhodně zasazený děj (zima, hory, izolace), hudba, někdy herecké výkony

Proti: postavy, místy rozhodnutí, QTE

+39
  • PS4 95
Interaktivní filmy a seriály pod krutovládou Dejva Klece a Telltale nijak zvlášť v lásce nemám. Kombinace hratelnosti stojící striktně na květéčkách a většinově mizerného writingu prostě smrdí, takže u většiny si vždycky říkám, o kolik lepší to mohlo být jako normální hra, popř. normální filmová tvorba. Ovšem Until Dawn pro mě existenci tohoto žánru naprosto opodstatnil.

Coby dosti vytříbené béčko to má naprosto famózní lekačky, jedny z nejlepších napříč všemi médii, a dost možná ty vůbec nejlepší v rámci her ever. A nedosahuje se jich skrze lacinost, nýbrž skrze pečlivě budované napětí, nesmírně hutnou atmosféru, bezchybné dávkování, a až maniakální průzkum, který tvůrci v základu podstoupili. Je jich relativně hodně, ale do louží předvídatelnosti se neponoří nikdy, takže sklízí úspěch takřka až do konce. Na anti-imerzivní interaktivní snímek vskutku působivé.

Má to motýlí efekt zakomponován jakožto stěžejní fíčurku. V teorii de facto stejný bulšit, jako nekončící telltejlovské připomínky toho, kterak si ten či onen NPC jouda bude pamatovat každý uniklý pšouk, ovšem v praxi vcelku nebe a dudy - tady se opravdu situace odvíjí jinak v závislosti na hráčových rozhodnutích, a taky neopomeňme tu roztomilou skutečnost, že tu vskutku může zemřít naprosto kdokoliv, stejně jako můžou všichni přežít. S lidovou délkou cca sedmi hodin to bůstuje znovuhratelnost jaxviňa.

Má to naprosto parádní collectibles ve formě zdejších vodítek a totemů. Tušil jsem, že to bude vrchovatě nadbytečná pičičárna do počtu, a byl jsem vedle jak ten Jaryn. Postavy s oblibou v dialozích zmiňují tyto své nalezy, a jejich následný pohled na věc je notně posilněn. Prakticky tyto totemy hráčovi dávají krátké úryvky toho, co se může v brzké budoucnosti odehrát. Hráč tak získá menší šanci se lépe připravit. Faktor překvapení tím ovšem netrpí, protože to jsou opravdu hodně krátké, většinou kontextu zbavené úryvky.

Má to fantastický hudební doprovod. Bez prdele jedno z da best hororových OST, jaké jsem kdy slyšel. Bezmála každá skladba naprosto dokonale doprovází každý napínavý moment do té míry, že to se mnou opravdu citově mávalo, ale zároveň jsem neměl prostor či iniciativu se přehnaně zaposlouchávat a tím se distraktovat. Debilně se to popisuje, takže jednoduše - funguje to kurva dobře.

Mno a taky to má Péťu Stormare, který napříč celou hrou hráče vyloženě profiluje, na základě čehož se pak mnoho věcí odlišně přizpůsobuje. Upřímně vůbec nechápu, co to v tý hře dělá, ale buřt s tym, z míry mě to vyvádělo s absolutním přehledem, a věřím, že o nic jiného ani nešlo.

Until Dawn by nefungoval jako klasičtější survival horror. Stejně tak by nefungoval jako normální film či minisérie. Funguje právě a výhradně jen díky tomu, že je to interaktivní film. Tím pádem je to automaticky ten nejlepší interaktivní film, s jakým jsem doposud měl tu čest. Áno, pompézní produkční hodnoty, hvězdné obsazení a kvalitní výkony taky udělaly své, ale rozumíme si.

Pro: Vysoce znovuhratelné; kvalitní writing a VA; příběhově je to béčko té nejlepší sorty; bravurně budované napětí a následné lekačky

Proti: Květéčka umí být pěkně frustrující; screen time jednotlivých postav je silně nevyvážený

+16
  • PS4 70
Čerstvě po dohrání Detroit: Become Human jsem stále měl chuť na nějakou interaktivní hru a v ten moment se na mě začal z knihovničky culit Until Dawn, který mi tam už dva měsíce ležel. Neváhal jsem ani okamžik, strčil jsem disk do konzole, čekal jsem, než se hra nainstaluje, čekal jsem, než se stáhnou aktualizace, čekal jsem, než se aktualizace nainstalují a konečně se pustil do hraní!

Until Dawn je Béčkový slasher horor, takže jsem ani nečekal nějaký promyšlený a komplexní příběh, ale přesto jsem byl příjemně překvapen. Příběh obecně je zajímavý, co předcházelo událostem v chatě a okolí. Rozhodně se mi líbí, že zde můžete sbírat „clues“, s nimiž si můžete samy udělat obrázek o tom, co se děje, dokud vám to hra sama neřekne. Po určitých událostech se i aktualizují informace o předmětech, které nalézáte, takže stále můžete „vyšetřovat“. Taktéž můžete nacházet i totemy, které vám poodkryjí události, které se vám stanou v budoucnu. Dohromady je ve hře pět druhů totemů – totem úmrtí, nebezpečí, osudu, předpovědi a vedení, přičemž každý druh má šest částí, takže ve výsledku můžete posbírat až 60 totemů. Taktéž se sbíráním totemů se vám postupně odemyká „dokument“, jenž vám kompletně vysvětlí vše, co předcházelo všemu, než jste se objevili v chatě. Pochválil bych i hudbu, která je výborně zkomponovaná a příjemně doplňuje již tak hutnou atmosféru hry.

Postavy mě zase tak nezaujali, zaujali mě jenom Chris, Sam, Josh a postupně i Mike. Ostatní postavy mě nebavili, nebo jsem spíš nemohl s nimi nijak sympatizovat, nebavili mě. Emily jsem doslova do morků kostí nenáviděl a štvalo mě, že jsem ji nezvládl zabít.

Co však pochválím jsou výkony, které herci předvedli. Taktéž mě potěšila přítomnost Freddieho Mercuryho a Johna Abruzziho. Pro laiky mám na mysli Ramiho Maleka a Petera Stormareho.

Na hře mi hrozně vadilo, jakým stylem se mě hra snaží vyděsit. Jejím hlavním tahákem jsou jumpscary. Ale ne nějak dobře vybudovaný jumpscary, ale hrozně cheap jumpscary. Prvních pár mě vylekalo, ale po desátým si už řeknete, pokud jsou vývojáři tak líný nebo co to má znamenat. Neříkám, že hra není v několika částech strašidelná, jedna scéna ve mně vyvolala nepříjemné flashbacky ze sledování filmu To. Jednou, či dvakrát jsem si zakryl zrak, ale to mi přijde šíleně málo, když primárním žánrem této hry je horor a moc se nebojíte ve výsledku. Taktéž tomu nepomáhá fakt, že většina děsuplných věcí se stává v cutscénách a během quick time eventů, takže se nějaký pocit strachu a paranoii ke konci hry kompletně vytratil.

Supermassive Games vytvořili rozhodně zajímavý a pozoruhodný projekt, který mě bavil. Bavilo mě prozkoumávat oblasti a dozvídat se víc informací o historii zasněžených hor. Líbí se mi systém totemů, kdy se vám poodkryje budoucnost. Baví mě, že rozhodnutí zde mají smysl *mrk mrk na Telltale* a hru si následně můžete zahrát znovu s tím, že se třeba pokusíte zachránit všechny, nebo že naopak všechny zavraždíte. Koho by nebavilo rozhodovat, který teenager se dožije ranního rozbřesku, že? Co mě zklamalo byly ty příšerně líné jumpscary, které mě už ze začátku hry lezly krkem. Ale ve výsledku jsem se náramně bavil a věřím, že Until Dawn potěší jak fandy béčkových hororů, tak i fandy adventur a interaktivních filmů vůbec. Rozhodně se těším na jejich další projekt Man of Medan, jenž vyjde ještě tento rok.

Pro: Zajímavý příběh, grafika, hudba, butterfly effect, totemy a clues, znovuhratelnost, Rami Malek a Petera Stormare

Proti: Laciné lekačky, které mi následně přišli až otravné a dle mého hru podkopávali, postavy mohli být zajímavější

+16
  • PS4 80
Tak dohráno a za mě překvapivě solidní spokojenost. Já na hororovky nejsem, takže jsem strašpytlík i u takových kýčových lekaček, jako jsou zde, tudíž atmosférou to na mě působilo hodně silně. Při každém plížení jeskyní jsem strkal hlavu mezi ramena, jo, haha, srábek, já vím. V tomhle směru mě hodně bavilo, jak hra využívá I ovladač, kdy ho třeba hráč musí držet rovně a nehýbat s ním, jinak odhalí svou polohu, to je třeba hodně fajn detail.

Pravdou je, že postavy jsou obecně dost nesympatické, ale nakonec jsem si dokázal 1-2 oblíbit. Je to prostě typická banda amerických pubescentů, jak z nějaké debilní hollywoodské komedie. Což je umocněno obsazením známějších herců. Ale na druhou stranu je fajn tu vidět herce jako je Rami Malek či Brett Dalton. Díky tomu je třeba dabing na opravdu vysoké úrovni.

Samotný příběh se mi špatně posuzuje, neboť nejsem fanoušek hororů. Na první pohled to působí jako taková klasická hororovka – tajemná hora, magor v klaunské masce, příšery, banda na kalbě, sanatorium… Největší plot twist jsem tak nějak očekával, ale i tak ho shledávám povedeným.

Nicméně hlavní výhodou celé hry vidím v tom, že jsem měl pocit, že má rozhodnutí mají skutečný vliv na vývoj příběhu. Často člověk ve velkém zmatku, či lehkém šoku z leknutí nedokázal adekvátně zareagovat a vystresovaně se rozhodl pro tu nejhorší možnost, což je v konečném důsledku hrozně fajn. Jako interaktivní film tohle fungovalo opravdu skvěle a v tomhle směru jsem si hru užil víc než jakoukoliv Telltale či Quantic Dream hru.

Jasný, máme tu místy nešikovnou kameru, laciné lekačky, nesympatické postavy a pro ostřílené matadory v žánru horor takový meh hororový zážitek, ale celkově jsem si hratelnost prostě užil, bavilo smět rozhodovat u vývoji příběhu, ať už vědomky či nevědomky a po záchraně poloviny skupiny jsem byl rozpolcený ve smyslu – jo, mohlo to být horší, ale tamtoho jsem přece zachránit mohl…

Pro: herecké obsazení, dabing, rozvíjení příběhu pomocí collectibles, vliv hráče na příběh, atmosféra

Proti: postavy, kamera jako z dob PS1, místy až moc klišé

+14
  • PS4 90
Na Until Dawn jsem se těšil již od prvních preview. Hra slibovala nejen „skutečné“ dopady hráčských rozhodnutí, ale i to, že vytouženého svítání se nemusí dočkat ani jedna z hráčových postav (interaktivních filmů ála Heavy rain, u kterých je iluze dopadů rozhodnutí přesvědčivá, prostě moc nevzniká). Navíc mám určitou slabost pro osmdesátkové slashery. Z tohoto důvodu jde o jednu z prvních her, kterou jsem si na PS4 koupil. I tak jsem se k UD dostal až teď, a jsem i přes nemalá očekávání velmi příjemně překvapen.

Začnu nicméně tím, co se moc nepodařilo, a to je kamera. Hra je zobrazovaná stylem starého Alone in the Dark nebo Resident Evil, tj., kamera je jasně definovaná, takže svobodné rozhlížení příliš nehrozí. Nicméně hra postrádá akci ve stylu výše jmenovaných her, takže o zas takový zápor nejde (nestane se vám prostě to, že vběhnete „monstru“ přímo pod pazoury vlivem špatné kamery). Druhá výtka by asi obecně směřovala ke QTE, které ale v případě interaktivních filmů vnímám jako nutné zlo. Navíc se mi celkem úspěšně dařilo QTE zvládat (za celou hru jsem pokazil snad jen tři nebo čtyři znaky); oproti takovému Detroitu používáte totiž omezenější spektrum znaků, které navíc v určitých situacích (například šplhání) reprezentují konkrétní pohyby (takže se znak dá předjímat).

Kromě QTE vás čeká střelba (zpomalený mód, ve kterém musíte v časovém limitu zaměřit cíl a vystřelit), kterou vnímám víceméně neutrálně. Pozitivní je, že v některých situacích si můžete (musíte) vybrat z více cílů, anebo se rozhodnout nevystřelit (což je pro postup v příběhu několikrát naprosto legitimní volba). Třetí „akční“ mechaniku, kterou už vnímám jen pozitivně, je mechanika pro „skrývání se“. Ta spočívá v tom, že nesmíte pohnout ovladačem, jinak se prozradíte.

Velmi pozitivně hodnotím scénář (samozřejmě v rámci žánru), i když to na začátku vypadá, že hororové karty jsou jasně rozdané. Dvě sestry Hannah a Beth zemřou vinou „hororového monstra“, které reprezentuje psychopat s mačetou a plamenometem (a taky trochu vinou pranku svých kamarádů). Oficiálně však pouze zmizely a rok poté jejich bratr uspořádá na stejném místě, na odlehlé chatě kdesi v horách v Albertě, výroční večírek pro stejné osazenstvo. Hned zkraje se zdá, že stejný psychopat se tu stále ukrývá.

Začátek, pravda, není příliš originální a vlastně ani moc nezaujme. Zaměřuje se zejména na představovačku (na první pohled klasicky nesympatické skupiny postav). Cca ve čtvrtině hry se začne dít víc věcí, ale hra také zničehonic vrší motivy z jiných subžánrů (objeví se tu indiánské motivy, Oujia a duchové, pasti ála SAW, apod.) , takže jsem měl obavu, že výsledek bude opravdu přeplácaný. Jenže o pár zvratů později do sebe vše dokonale zapadne , protože se mimo jiné ukáže, že naprostá většina motivů plnila roli uzeného sledě k odlákání pozornosti, a to včetně (!) domnělého psychopata, který měl mít oběti na svědomí . K příběhu se nedá bez spoilerů říct nic zásadnějšího. Ale právě touha zjisti, co se vlastně děje, a jakou temnou minulost oblast Blackwood Mountain skrývá, mě po nemastném a neslaném začátku držela u hry takřka až do konce. Atmosféra je jinak dostatečně mrazivá, a vadily mi jen lekačky (což je obecně hodně laciný způsob, jak nahnat „strach“, resp. rozbušit srdce). Za zbytečná považuji intermezza s Dr. Hillem (jinak výtečný Peter Stormare), která na začátku spíš zdržují, a pak jen vyznívají do ztracena.

Pro mě osobně byly funkční i postavy. Ty jsou zprvu dost archetypální a nesympatické (jenže, kdo z pohledu třetí osoby kdy působí sympaticky ve chvíli, kdy jde kalit nebo afektovaně řešit své citové záležitosti, že?). Jenže většina postav si mé sympatie s postupujícím příběhem získala. Postavy se sice umí chovat hloupě, ale často je to v souladu s jejich (podotýkám, že proměnlivou) osobnostní charakteristikou kupříkladu Mike se po určité události pustí sám do pronásledování domnělého psychopata do starého opuštěného sanatoria, což je samozřejmě bláznovství, ale odpovídá to kontextu děje, a taky jeho osobnosti, která je definována slovy „odvážný“ a „zvědavý“ (což je i v reálném životě asi dost smrtící kombinace) , nebo vlastním rozhodnutím můžete jejich hloupost eliminovat a například se připojit ke skupině, namísto osamělého vyšetření tajemného zvuku. Specificky pak vystupuje Sam, jinak asi nejsympatičtější postava hry, která je celou dobu až nemístně nad věcí. Opět podotýkám, že postavy hodnotím kladně v rámci žánru, který určitou míru idiocie nebo přehnané odvahy předpokládá, aby vůbec mohl fungovat.

To, kdo nakonec přežije, záleží na vícero faktorech, a ne vše dokážete v rozhodné situaci zcela ovlivnit. Některá rozhodnutí se patrně projeví až o několik kapitol později (protože například to, zda kvůli vám jiná postava zariskuje a pomůže vám, záleží na tom, jaký vztah jste si s ní vybudovali), některá přežití spočívají na úspěšném zvládnutí QTE nebo „skrytí se“, ale některá přežití , zaregistroval jsem to například u Joshe, ovlivní i to, zda naleznete potřebné důkazy, nebo jste nalezli konkrétní předmět. Osobně jsem na první pokus (smířený s tím, že hra dopadne všelijak, a dám si případné repete) nakonec dovedl naživu k úsvitu všechny postavy až na Jessie.

Kromě snahy přežít hledáte také stopy, které kromě případného vlivu na vývoj děje, osvětlují pozadí několika událostí z minulosti. Dále nacházíte totemy, které odemikají část „tajného“ videa, konkrétně příběh tajemného cizince, onoho domnělého psychopata s plamenometem, který ve skutečnosti loví kanibalská wendiga, ale hlavně vám ukazují záblesky věcí budoucích. Celkem doporučuji je neignorovat, protože mi několikrát vize opravdu pomohla zachránit postavě krk.

Hra samozřejmě nesedne každému, pokud vás ale láká spojení interaktivního filmu s mysteriózním slasherem (i se všemi žánrovými neduhy), pak můžu Until Dawn vřele doporučit.

Pro: Scénář a celkově dobře gradující zápletka; atmosféra a prostředí; hudba; některé herecké výkony; pro mě nakonec i postavy; mechanika "skrývání se".

Proti: Laciné lekačky; nutné zlo v podobě QTE; pomalý start; zbytečná intermezza (a tedy i nevyužitý Stormare); některá rozhodnutí postav bolí, ale to patří k žanru.

+14