Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 80
Na Until Dawn jsem byla zvědavá. Neměla jsem žádná očekávání a věděla jsem o té hře jen málo. Samotná hra, jako interaktivní film, funguje dobře. Příběh nemůže být více béčkový na první pohled, ale na ten druhý dokáže překvapit a zaujmout. Je podáván a rozkrýván pomalu a co se zpočátku zdá jako další "vyvražďovačka teenagerů" se krásně překlene v mysteriózní horror.

Postavy mi byly nesympatické, hned jsem si je zařadila do kategorie "hystera", "ještě větší hystera" a "kráva", pro mužské osazenstvo jsem pak měla označení "blbec", "haha, ten je vtipný teda" a "ten bez mozku". Prorocky jsem si říkala, že Emila určitě přežije a samozřejmě, že ano. Občas jsem měla pocit, že se vzhledem k okolnostem chovají postavy nepřirozeně. Měla jsem vždy za to, že smrt kamarádů člověka více poznamená, ale zde Sam měla veselé průpovídky, že se přece nebude honit s masovým vrahem v ručníku. O Emile ani nemluvě, ta si na Matta vzpomněla v závěrečných titulcích, stejně jako ostatní. (samozřejmě za předpokladu, že Matt umře)

Trochu rozporuplné byla pro mě možnost ovlivňovat děj svými rozhodnutími. Na jednu stranu se člověk mohl dobrat více konců s jinými osudy svých postav a těch možností, jak skončí jeho postavy, je plno, ale na druhou stranu jsem po zhlédnutí pár videích po skončení hry, nabyla dojmu, že smrt některých postav byla divná, tedy rozhodnutí, která k nim vedla. Že pokazím QTE a postava zemře, to beru, ale že se rozhodnu pro nějakou volbu, o které nic nevím a jen předpokládám a předvídám, že můj výběr volby je ten správný, ale nakonec to skončí smrtí, to mě trochu mrzelo. Viz třeba při závěrečné scéně, kdy jsem si myslela, že když Sam poběží k vypínači (vs. schovat se), tak Mike na to zareaguje tak, že vyběhne ven a oba zachráním. Kdeže.

Na závěr, moc jsem neočekávala a dostala jsem kvalitní podívanou. Za mě spokojenost. Co se týče herního hlediska, tak tam pro mě hra pokulhává, neboť ovládání pomocí QTE mě k smrti nebaví, ale protože takové hry hraji tak jednou do roka, tak tady mi to až tak nevadilo.

Pro: nakonec dobrý příběh, vhodně zasazený děj (zima, hory, izolace), hudba, někdy herecké výkony

Proti: postavy, místy rozhodnutí, QTE

+42
  • PS4 95
Interaktivní filmy a seriály pod krutovládou Dejva Klece a Telltale nijak zvlášť v lásce nemám. Kombinace hratelnosti stojící striktně na květéčkách a většinově mizerného writingu prostě smrdí, takže u většiny si vždycky říkám, o kolik lepší to mohlo být jako normální hra, popř. normální filmová tvorba. Ovšem Until Dawn pro mě existenci tohoto žánru naprosto opodstatnil.

Coby dosti vytříbené béčko to má naprosto famózní lekačky, jedny z nejlepších napříč všemi médii, a dost možná ty vůbec nejlepší v rámci her ever. A nedosahuje se jich skrze lacinost, nýbrž skrze pečlivě budované napětí, nesmírně hutnou atmosféru, bezchybné dávkování, a až maniakální průzkum, který tvůrci v základu podstoupili. Je jich relativně hodně, ale do louží předvídatelnosti se neponoří nikdy, takže sklízí úspěch takřka až do konce. Na anti-imerzivní interaktivní snímek vskutku působivé.

Má to motýlí efekt zakomponován jakožto stěžejní fíčurku. V teorii de facto stejný bulšit, jako nekončící telltejlovské připomínky toho, kterak si ten či onen NPC jouda bude pamatovat každý uniklý pšouk, ovšem v praxi vcelku nebe a dudy - tady se opravdu situace odvíjí jinak v závislosti na hráčových rozhodnutích, a taky neopomeňme tu roztomilou skutečnost, že tu vskutku může zemřít naprosto kdokoliv, stejně jako můžou všichni přežít. S lidovou délkou cca sedmi hodin to bůstuje znovuhratelnost jaxviňa.

Má to naprosto parádní collectibles ve formě zdejších vodítek a totemů. Tušil jsem, že to bude vrchovatě nadbytečná pičičárna do počtu, a byl jsem vedle jak ten Jaryn. Postavy s oblibou v dialozích zmiňují tyto své nalezy, a jejich následný pohled na věc je notně posilněn. Prakticky tyto totemy hráčovi dávají krátké úryvky toho, co se může v brzké budoucnosti odehrát. Hráč tak získá menší šanci se lépe připravit. Faktor překvapení tím ovšem netrpí, protože to jsou opravdu hodně krátké, většinou kontextu zbavené úryvky.

Má to fantastický hudební doprovod. Bez prdele jedno z da best hororových OST, jaké jsem kdy slyšel. Bezmála každá skladba naprosto dokonale doprovází každý napínavý moment do té míry, že to se mnou opravdu citově mávalo, ale zároveň jsem neměl prostor či iniciativu se přehnaně zaposlouchávat a tím se distraktovat. Debilně se to popisuje, takže jednoduše - funguje to kurva dobře.

Mno a taky to má Péťu Stormare, který napříč celou hrou hráče vyloženě profiluje, na základě čehož se pak mnoho věcí odlišně přizpůsobuje. Upřímně vůbec nechápu, co to v tý hře dělá, ale buřt s tym, z míry mě to vyvádělo s absolutním přehledem, a věřím, že o nic jiného ani nešlo.

Until Dawn by nefungoval jako klasičtější survival horror. Stejně tak by nefungoval jako normální film či minisérie. Funguje právě a výhradně jen díky tomu, že je to interaktivní film. Tím pádem je to automaticky ten nejlepší interaktivní film, s jakým jsem doposud měl tu čest. Áno, pompézní produkční hodnoty, hvězdné obsazení a kvalitní výkony taky udělaly své, ale rozumíme si.

Pro: Vysoce znovuhratelné; kvalitní writing a VA; příběhově je to béčko té nejlepší sorty; bravurně budované napětí a následné lekačky

Proti: Květéčka umí být pěkně frustrující; screen time jednotlivých postav je silně nevyvážený

+19
  • PS4 70
Čerstvě po dohrání Detroit: Become Human jsem stále měl chuť na nějakou interaktivní hru a v ten moment se na mě začal z knihovničky culit Until Dawn, který mi tam už dva měsíce ležel. Neváhal jsem ani okamžik, strčil jsem disk do konzole, čekal jsem, než se hra nainstaluje, čekal jsem, než se stáhnou aktualizace, čekal jsem, než se aktualizace nainstalují a konečně se pustil do hraní!

Until Dawn je Béčkový slasher horor, takže jsem ani nečekal nějaký promyšlený a komplexní příběh, ale přesto jsem byl příjemně překvapen. Příběh obecně je zajímavý, co předcházelo událostem v chatě a okolí. Rozhodně se mi líbí, že zde můžete sbírat „clues“, s nimiž si můžete samy udělat obrázek o tom, co se děje, dokud vám to hra sama neřekne. Po určitých událostech se i aktualizují informace o předmětech, které nalézáte, takže stále můžete „vyšetřovat“. Taktéž můžete nacházet i totemy, které vám poodkryjí události, které se vám stanou v budoucnu. Dohromady je ve hře pět druhů totemů – totem úmrtí, nebezpečí, osudu, předpovědi a vedení, přičemž každý druh má šest částí, takže ve výsledku můžete posbírat až 60 totemů. Taktéž se sbíráním totemů se vám postupně odemyká „dokument“, jenž vám kompletně vysvětlí vše, co předcházelo všemu, než jste se objevili v chatě. Pochválil bych i hudbu, která je výborně zkomponovaná a příjemně doplňuje již tak hutnou atmosféru hry.

Postavy mě zase tak nezaujali, zaujali mě jenom Chris, Sam, Josh a postupně i Mike. Ostatní postavy mě nebavili, nebo jsem spíš nemohl s nimi nijak sympatizovat, nebavili mě. Emily jsem doslova do morků kostí nenáviděl a štvalo mě, že jsem ji nezvládl zabít.

Co však pochválím jsou výkony, které herci předvedli. Taktéž mě potěšila přítomnost Freddieho Mercuryho a Johna Abruzziho. Pro laiky mám na mysli Ramiho Maleka a Petera Stormareho.

Na hře mi hrozně vadilo, jakým stylem se mě hra snaží vyděsit. Jejím hlavním tahákem jsou jumpscary. Ale ne nějak dobře vybudovaný jumpscary, ale hrozně cheap jumpscary. Prvních pár mě vylekalo, ale po desátým si už řeknete, pokud jsou vývojáři tak líný nebo co to má znamenat. Neříkám, že hra není v několika částech strašidelná, jedna scéna ve mně vyvolala nepříjemné flashbacky ze sledování filmu To. Jednou, či dvakrát jsem si zakryl zrak, ale to mi přijde šíleně málo, když primárním žánrem této hry je horor a moc se nebojíte ve výsledku. Taktéž tomu nepomáhá fakt, že většina děsuplných věcí se stává v cutscénách a během quick time eventů, takže se nějaký pocit strachu a paranoii ke konci hry kompletně vytratil.

Supermassive Games vytvořili rozhodně zajímavý a pozoruhodný projekt, který mě bavil. Bavilo mě prozkoumávat oblasti a dozvídat se víc informací o historii zasněžených hor. Líbí se mi systém totemů, kdy se vám poodkryje budoucnost. Baví mě, že rozhodnutí zde mají smysl *mrk mrk na Telltale* a hru si následně můžete zahrát znovu s tím, že se třeba pokusíte zachránit všechny, nebo že naopak všechny zavraždíte. Koho by nebavilo rozhodovat, který teenager se dožije ranního rozbřesku, že? Co mě zklamalo byly ty příšerně líné jumpscary, které mě už ze začátku hry lezly krkem. Ale ve výsledku jsem se náramně bavil a věřím, že Until Dawn potěší jak fandy béčkových hororů, tak i fandy adventur a interaktivních filmů vůbec. Rozhodně se těším na jejich další projekt Man of Medan, jenž vyjde ještě tento rok.

Pro: Zajímavý příběh, grafika, hudba, butterfly effect, totemy a clues, znovuhratelnost, Rami Malek a Petera Stormare

Proti: Laciné lekačky, které mi následně přišli až otravné a dle mého hru podkopávali, postavy mohli být zajímavější

+16
  • PS4 90
Na Until Dawn jsem se těšil již od prvních preview. Hra slibovala nejen „skutečné“ dopady hráčských rozhodnutí, ale i to, že vytouženého svítání se nemusí dočkat ani jedna z hráčových postav (interaktivních filmů ála Heavy rain, u kterých je iluze dopadů rozhodnutí přesvědčivá, prostě moc nevzniká). Navíc mám určitou slabost pro osmdesátkové slashery. Z tohoto důvodu jde o jednu z prvních her, kterou jsem si na PS4 koupil. I tak jsem se k UD dostal až teď, a jsem i přes nemalá očekávání velmi příjemně překvapen.

Začnu nicméně tím, co se moc nepodařilo, a to je kamera. Hra je zobrazovaná stylem starého Alone in the Dark nebo Resident Evil, tj., kamera je jasně definovaná, takže svobodné rozhlížení příliš nehrozí. Nicméně hra postrádá akci ve stylu výše jmenovaných her, takže o zas takový zápor nejde (nestane se vám prostě to, že vběhnete „monstru“ přímo pod pazoury vlivem špatné kamery). Druhá výtka by asi obecně směřovala ke QTE, které ale v případě interaktivních filmů vnímám jako nutné zlo. Navíc se mi celkem úspěšně dařilo QTE zvládat (za celou hru jsem pokazil snad jen tři nebo čtyři znaky); oproti takovému Detroitu používáte totiž omezenější spektrum znaků, které navíc v určitých situacích (například šplhání) reprezentují konkrétní pohyby (takže se znak dá předjímat).

Kromě QTE vás čeká střelba (zpomalený mód, ve kterém musíte v časovém limitu zaměřit cíl a vystřelit), kterou vnímám víceméně neutrálně. Pozitivní je, že v některých situacích si můžete (musíte) vybrat z více cílů, anebo se rozhodnout nevystřelit (což je pro postup v příběhu několikrát naprosto legitimní volba). Třetí „akční“ mechaniku, kterou už vnímám jen pozitivně, je mechanika pro „skrývání se“. Ta spočívá v tom, že nesmíte pohnout ovladačem, jinak se prozradíte.

Velmi pozitivně hodnotím scénář (samozřejmě v rámci žánru), i když to na začátku vypadá, že hororové karty jsou jasně rozdané. Dvě sestry Hannah a Beth zemřou vinou „hororového monstra“, které reprezentuje psychopat s mačetou a plamenometem (a taky trochu vinou pranku svých kamarádů). Oficiálně však pouze zmizely a rok poté jejich bratr uspořádá na stejném místě, na odlehlé chatě kdesi v horách v Albertě, výroční večírek pro stejné osazenstvo. Hned zkraje se zdá, že stejný psychopat se tu stále ukrývá.

Začátek, pravda, není příliš originální a vlastně ani moc nezaujme. Zaměřuje se zejména na představovačku (na první pohled klasicky nesympatické skupiny postav). Cca ve čtvrtině hry se začne dít víc věcí, ale hra také zničehonic vrší motivy z jiných subžánrů (objeví se tu indiánské motivy, Oujia a duchové, pasti ála SAW, apod.) , takže jsem měl obavu, že výsledek bude opravdu přeplácaný. Jenže o pár zvratů později do sebe vše dokonale zapadne , protože se mimo jiné ukáže, že naprostá většina motivů plnila roli uzeného sledě k odlákání pozornosti, a to včetně (!) domnělého psychopata, který měl mít oběti na svědomí . K příběhu se nedá bez spoilerů říct nic zásadnějšího. Ale právě touha zjisti, co se vlastně děje, a jakou temnou minulost oblast Blackwood Mountain skrývá, mě po nemastném a neslaném začátku držela u hry takřka až do konce. Atmosféra je jinak dostatečně mrazivá, a vadily mi jen lekačky (což je obecně hodně laciný způsob, jak nahnat „strach“, resp. rozbušit srdce). Za zbytečná považuji intermezza s Dr. Hillem (jinak výtečný Peter Stormare), která na začátku spíš zdržují, a pak jen vyznívají do ztracena.

Pro mě osobně byly funkční i postavy. Ty jsou zprvu dost archetypální a nesympatické (jenže, kdo z pohledu třetí osoby kdy působí sympaticky ve chvíli, kdy jde kalit nebo afektovaně řešit své citové záležitosti, že?). Jenže většina postav si mé sympatie s postupujícím příběhem získala. Postavy se sice umí chovat hloupě, ale často je to v souladu s jejich (podotýkám, že proměnlivou) osobnostní charakteristikou kupříkladu Mike se po určité události pustí sám do pronásledování domnělého psychopata do starého opuštěného sanatoria, což je samozřejmě bláznovství, ale odpovídá to kontextu děje, a taky jeho osobnosti, která je definována slovy „odvážný“ a „zvědavý“ (což je i v reálném životě asi dost smrtící kombinace) , nebo vlastním rozhodnutím můžete jejich hloupost eliminovat a například se připojit ke skupině, namísto osamělého vyšetření tajemného zvuku. Specificky pak vystupuje Sam, jinak asi nejsympatičtější postava hry, která je celou dobu až nemístně nad věcí. Opět podotýkám, že postavy hodnotím kladně v rámci žánru, který určitou míru idiocie nebo přehnané odvahy předpokládá, aby vůbec mohl fungovat.

To, kdo nakonec přežije, záleží na vícero faktorech, a ne vše dokážete v rozhodné situaci zcela ovlivnit. Některá rozhodnutí se patrně projeví až o několik kapitol později (protože například to, zda kvůli vám jiná postava zariskuje a pomůže vám, záleží na tom, jaký vztah jste si s ní vybudovali), některá přežití spočívají na úspěšném zvládnutí QTE nebo „skrytí se“, ale některá přežití , zaregistroval jsem to například u Joshe, ovlivní i to, zda naleznete potřebné důkazy, nebo jste nalezli konkrétní předmět. Osobně jsem na první pokus (smířený s tím, že hra dopadne všelijak, a dám si případné repete) nakonec dovedl naživu k úsvitu všechny postavy až na Jessie.

Kromě snahy přežít hledáte také stopy, které kromě případného vlivu na vývoj děje, osvětlují pozadí několika událostí z minulosti. Dále nacházíte totemy, které odemikají část „tajného“ videa, konkrétně příběh tajemného cizince, onoho domnělého psychopata s plamenometem, který ve skutečnosti loví kanibalská wendiga, ale hlavně vám ukazují záblesky věcí budoucích. Celkem doporučuji je neignorovat, protože mi několikrát vize opravdu pomohla zachránit postavě krk.

Hra samozřejmě nesedne každému, pokud vás ale láká spojení interaktivního filmu s mysteriózním slasherem (i se všemi žánrovými neduhy), pak můžu Until Dawn vřele doporučit.

Pro: Scénář a celkově dobře gradující zápletka; atmosféra a prostředí; hudba; některé herecké výkony; pro mě nakonec i postavy; mechanika "skrývání se".

Proti: Laciné lekačky; nutné zlo v podobě QTE; pomalý start; zbytečná intermezza (a tedy i nevyužitý Stormare); některá rozhodnutí postav bolí, ale to patří k žanru.

+15
  • PS4 80
Tak dohráno a za mě překvapivě solidní spokojenost. Já na hororovky nejsem, takže jsem strašpytlík i u takových kýčových lekaček, jako jsou zde, tudíž atmosférou to na mě působilo hodně silně. Při každém plížení jeskyní jsem strkal hlavu mezi ramena, jo, haha, srábek, já vím. V tomhle směru mě hodně bavilo, jak hra využívá I ovladač, kdy ho třeba hráč musí držet rovně a nehýbat s ním, jinak odhalí svou polohu, to je třeba hodně fajn detail.

Pravdou je, že postavy jsou obecně dost nesympatické, ale nakonec jsem si dokázal 1-2 oblíbit. Je to prostě typická banda amerických pubescentů, jak z nějaké debilní hollywoodské komedie. Což je umocněno obsazením známějších herců. Ale na druhou stranu je fajn tu vidět herce jako je Rami Malek či Brett Dalton. Díky tomu je třeba dabing na opravdu vysoké úrovni.

Samotný příběh se mi špatně posuzuje, neboť nejsem fanoušek hororů. Na první pohled to působí jako taková klasická hororovka – tajemná hora, magor v klaunské masce, příšery, banda na kalbě, sanatorium… Největší plot twist jsem tak nějak očekával, ale i tak ho shledávám povedeným.

Nicméně hlavní výhodou celé hry vidím v tom, že jsem měl pocit, že má rozhodnutí mají skutečný vliv na vývoj příběhu. Často člověk ve velkém zmatku, či lehkém šoku z leknutí nedokázal adekvátně zareagovat a vystresovaně se rozhodl pro tu nejhorší možnost, což je v konečném důsledku hrozně fajn. Jako interaktivní film tohle fungovalo opravdu skvěle a v tomhle směru jsem si hru užil víc než jakoukoliv Telltale či Quantic Dream hru.

Jasný, máme tu místy nešikovnou kameru, laciné lekačky, nesympatické postavy a pro ostřílené matadory v žánru horor takový meh hororový zážitek, ale celkově jsem si hratelnost prostě užil, bavilo smět rozhodovat u vývoji příběhu, ať už vědomky či nevědomky a po záchraně poloviny skupiny jsem byl rozpolcený ve smyslu – jo, mohlo to být horší, ale tamtoho jsem přece zachránit mohl…

Pro: herecké obsazení, dabing, rozvíjení příběhu pomocí collectibles, vliv hráče na příběh, atmosféra

Proti: postavy, kamera jako z dob PS1, místy až moc klišé

+14
  • PS4 75
Until Dawn je desetihodinový hororový film, v němž ovládáte partičku blbečků na výletě a s pomocí rychlého mačkání tlačítek můžete rozhodnout, kdo z nich přežije. Na hře mě unavovaly dvě věci: 1) příliš kinematografické úhly kamery a z toho plynoucí nemotornost ovládání a 2) vyčerpávající nesympatičnost všech postav. Na druhou stranu se ale potom člověk nemusí trápit tím, že mu umře zrovna někdo, koho měl rád - to zde opravdu nehrozí. Jinak je to ale pěkná klasicky hororová žánrovka se zrychlující akcí a s příšerou z indiánských mýtů, s kterou jsem se setkala již několikrát (tedy ve fikci) a která mě tak nějak pořád baví.

Pro: pocta všem hororovým klišé

+13
  • PS4 80
Until Dawn je pro me prijemny prekvapeni. Ikdyz jsem totalni hororovej posera, tak tohle me lakalo hodne. Navic interaktivni hry bavej i pretelkyni (resp. jejich sledovani a debatovani o rozhodnutich), takze pak clovek nema vycity svedomi, kdyz u toho sedi celej den. A zrovna Until Dawn je hra, ktera se da projit za jedno delsi sezeni (ja to dal na dva rezy, kdy sem si posledni kapitolu nechal na dalsi den).

Asi je dulezity se na pribeh koukat tou spravnou optikou - je to proste hororovy becko plny tech nejvetsich klise. Tajemnym chlapkem s macetou pocinaje a debilnima teenagerama konce. Nic z udalosti nedava poradnej smysl, postavy se chovaj nelogicky, ale nad tim clovek nesmi premejslet a cim driv pristoupi na tyhle pravidla, tim vic si hru uzije. Predpokladam, ze nikdo normalni by se nevratil na chatu v horach, kde se mu loni ztratili dve kamosky. Obzvlast, kdyz je to tak trochu vase vina...

Pribeh zacina jako klasicka teenage vyvrazdovacka, aby se v druhy casti prehoupnul do hororu s uveritelnosti "Verte neverte" nebo obskurnich dokumentu na druhoradejch kanalech na kabelovce. Vic z pribehu neni potreba prozrazovat, ja mel o zapletce prvni casti jasno vcelku rychle.

Prijemne me prekvapili collectibles, ktery jsou tady celkem dulezity a castecne maji vliv na vyvoj udalosti. Jejich prostredictvim odkryvate zahadu zmizelych dvojcat, tajemnyho chlapka a udalosti z roku 1952. Dal tu muzete sledovat tzv. butterfly effect vasich rozhodnuti a nachazet muzete i totemy, ktery se mi osobne libily nejvic. Totemu je 5 druhu (death, danger, loss, guidance a fortune) a v ramci nekolika vterinovych zaberu vam poodhali mozne budouci udalosti, coz bylo v nekterejch momentech celkem zasadni (diky jednomu jsem objevil, celkem dulezitej predmet, kterej objasnil jednu ze zahad).

Na druhou stranu me mrzelo, ze hra neodpousti. Jedno spatny rozhodnuti, pokazeny QTE a postava je mrtva bez sance na "replay". Ten dostanete az po dohrani hry, kdy muzete znovu projit vybrany kapitoly. Ve finalni scene sem byl natolik zmatenej, ze sem nevedel co delat, takze mi umrely dalsi dve postavy, takze konec mel pro me trochu horkou prichut.

Pro: Perfektni collectibles, ktere proste chcete najit. Super hudba, ktera skvele doplnuje atmosferu. Kdyz to clovek bere jako hororovy becko, tak je to super zabava. Fantastickej casting vc. Hayden Panettiere a Petera Stormare.

Proti: Kamera je obcas dost debilni. Hra neodpousti chyby v QTE a obcas je rozhodnuti fakt blbe podany (napr. Matt vs. jeleni)

+12
  • PS4 95
Until Dawn je hra plná zvratov, atmosféry, strachu a rozhodnutí, ktoré sú len na Vás. Hra je interaktívna je len na Vás kto prežije a kto umrie. Takzvaný Butterfly Effect alebo Efekt Motýlích Krídiel tu funguje prekrásne. Niekedy riskovanie niekomu zachráni život a niekedy zas nie.

Príbeh je postavený na atmosfére a hľadanie rôznych dôkazov, ktoré Vám poskytnú bližšie informácie o tom čo sa deje a čím viac informácii získate a pochopíte tým bude ľahšie pre Vás rozhodovanie a následné prežitie postáv. Všetky dôkazy a indície nádhere do seba zapadajú. Príbeh hry skrýva viac zápletiek a obratov než by človek čakal ale to je len dobre. Vaše rozhodnutia neovplyvňujú len osud postáv ale aj ich vývin a vzťahy medzi nimi.

Grafické spracovanie je stále veľmi dobré aj keď už v dnešných dňoch niektorým môže prísť už trochu staré a ošuntelé. Postavy boli natočené v motion capture zároveň so svojou mimikou a tým pôsobia realistickejšie. Vysokohorská chata na zasnežených horách obklopená čiernym lesom vypadá fantasticky a pôsobí desivo akoby Vás vkuse niekto alebo niečo sledovalo.

Hra ponúka aj zaujímavé prvky ako je napríklad DON'T MOVE SEQUENCE kde sa hráč nesmie pohnúť s ovládačom ináč by to mohlo privodiť nešťastie. Ďalším nezvyčajným elementom sú totemy, ktoré sú rozhádzané po celej mape a predpovedajú budúcnosť, ktorej sa môžete aj vyhnúť. Totemy sú rozdelené do skupín podľa farby, ktoré predstavujú iný typ udalosti napr. šťastie, nebezpečenstvo či dokonca smrť.

Pro: Zábavnosť, znovu hrateľnosť, atmosféra, originalita, príbeh

Proti: Staršia grafika, PS exkluzivita (pre niektorých)

+10 +11 −1
  • PS5 55
Until Dawn je interaktivní horor/walking adventure, to jest adventura, jejímž jediným úkolem je přesouvat se z místa A na místo B, možná po cestě něco zmáčknout (obvykle to, co tak nepřehlédnutelně bliká), sledovat, co se stane a ve vhodný moment se nějak rozhodnout, přičemž často je to spíš náhodný výběr (půjdete doleva nebo doprava?), než opravdová volba, jejíž důsledky byste mohli jakkoliv odhadnout. Je to koncept, který jsme před tím viděli například v podobě Heavy Rain nebo Beyond: Two Souls a později v zatím asi nejlepší formě v Detroit: Become Human. Tyhle hry stále stejného mustru odlišuje prakticky jen zasazení, takže pokud někomu sedí žánr teenagerovských vyvraždovaček trošičku po vzoru filmových Scream nebo I Know What You Did Last Summer, může si přičíst body navíc. 

Zároveň je poměrně důležité, jak vám sednou postavy. Musím se přiznat, že snad s výjimkou jediné (Sam) mi k srdci moc nepřirostly a některé mě vyloženě iritovaly natolik, že jsem záměrně dopustil jejich smrt. Nebo jsem si to aspoň myslel. Hra se totiž chlubí čímsi jako Butterfly Effect, což má znamenat, že vaše volby mají údajně zásadní dopady na budoucnost a průběh hry, což má vytvářet zajímavý hnovuhratelný zážitek, ale ve skutečnosti je to iluze a takový karetní trik pro děti a nemohu se zbavit dojmu, že autoři z hráčů dělají svým marketingem prostě hlupáky. Ano, můžete činit volby a můžete procházet různými permutacemi příběhu, ale samozřejmě ve skutečnosti máte velmi omezenou množinu předem definovaných a předpřipravených stavů, nad nimiž je vystavěn triviální strom (stavový prostor) s předem určenými uzlovými body, jimiž jako hráč musíte projít. Tohle není nic, co by ve skutečnosti nebylo téměř v každé hře, a to dokonce v nesrovnatelně větším měřítku a komplexitě, akorát zde se na to explicitně poukazuje a činí se z toho jakási unikátní přednost nebo mechanika, což je prostě lež jako věž. Scénář podle mě trpí klasickými neduhy, to jest že s přibývajícím časem opadá strach z neznáma a nahrazuje ho trochu překombinované "známo," kdy se na scéně vyskytnou minimálně (zdánlivě) tři nepřátelské entity; že se hra v závěru u jedné postavy změní téměř v regulérní akční QTE střílečku; že postavy činí nelogická rozhodnutí nejen jako jednotlivci, ale i jako skupina, atd. Také mne docela negativně překvapily některé divoké střihy a rychlé ukončování scén, kdy postava ještě mluvila, což nevím, čím si vysvětlit. 

Hra má ve skutečnosti velmi zajímavý příběh, pokud jej vidíte napsaný chronologicky a vcelku, nicméně díky jeho fragmentaci během hraní a tomu, že ani nemusíte najít všechny clues (natož je studovat), si jej hráč moc neužije. Za následné dohledání na internetech ale stojí.

Hodnotím 55 %, protože mi hra přinesla naprosto průměrný herní zážitek s tím, že ke konci už jsem se docela těšil, až to budu mít za sebou. A přestože jsem většinu permutací v herním stromu při jednom průchodu neobjevil, rozhodně nemám sebemenší chuť se ke hře vracet.
+10 +11 −1
  • PS4 95
Tahle hra nebo spíš hlavně interaktivní film děla opravdu dobře to, co by od ní hráč chtěl. A to kvalitní scénář s větvením příběhu s rozhodnutími, které mají skutečně výrazný vliv na chod děje. Jednotlivé postavy jsou napsané a vyobrazené hodně tak, aby člověk k daným postavám člověk cítil sympatie nebo naopak nesympatie. Když vám ve hře následkem vašeho hraní zemře postava, kterou jste si oblíbili, tak to skutečně zamrzí. Hra je ze začátku správně atmosféricky mysteriózní. Celkově je hororová atmosféra cítit opravdu o dost lepe než v leckterém hororovém filmu. Nacházení stop, které pomáhají utřídit, co se vlastně děje skvěle doplňuji vypravení příběhu. Soundtrack hry je výrazný a skvěle sedí na doplnění atmosféry. Graficky je hra moc pěkná, na rok kdy vyšla neskutečně. Jediným výraznějším problémem, co jsem ze hrou měl byl častý klesající framerate. Kupodivu to většinou nedělalo v částech, kdy se hýbete na prostředích s postavami, ale v cutscenách, po přechodu z gameplay části do cutscén. Celkově je to velmi dobrý a výrazný zážitek a pokud jste fanda hororů tak přímo povinnost.

Pro: Scénář, větvení příběhu, výrazný vliv rozhodnutý na příběh, dobře prokreslené postavy, napínavost, atmosféra, soundtrack, grafika

Proti: Časté klesání frameratu, všechny postavy neměli v rámci hry dostatečný prostor

+9
  • PS4 75
Klasická hororovka ze staré školy, která v ničem nevybočuje a potěší tak všechny fanoušky žánru. Nechybí hutná porce lekaček, kterými je hra protkaná doslova na každém kroku. Úvod hry byl pro mě hodně dezorientující vzhledem k rychlému střídání scén a velkému počtu představovaných postav. Hráč postupně ovládá 9 hratelných postav, navíc dostaly do vínku osobnostní charakteristiky a vztahy mezi sebou navzájem. Jde sice o zajímavý nápad, ale přišel mi bohužel celkem k ničemu a obzvlášť u této řezničiny, kde životnost charakterů je často na úrovni délky života zestárlé mouchy. Po zmateném rozjezdu hry však přišla napínavá zábava, kde o adrenalin a hutné dávky strachu nebyla nouze. Zamrzí snad jen příliš zbrklý závěr, který by si zasloužil větší péči a po celou dobu hraní mi přišla kvalita zvuku ostudně podprůměrná, což je obzvlášt u hororu docela zarážející.
+7 +8 −1
  • PS5 75
Jeden z exkluzivit restů, který jsem si zahrál až na PS5, kde jde FPS sice k 60 za sekundu, ale paradoxně ne vždy. Ani „bájný výkon“ konzole „bez limitů“ očividně nestačí na hru ve full hd z roku 2015. Taky glitch s poskakující lucernou není žádná hitparáda.

Co mě hned ze začátku hry překvapilo, jak hrozně moc zestárla ani ne tak grafika, ale obličejové animace a mimika. To, co bylo v roce 2015 na technologické špici dnes vypadá často strnule a nepřirozeně a neustále to odvádí pozornost od ponoření se do příběhu.

Ten na začátku vypadá jako hrozné béčko, včetně aktérů složených především ze „sexy omladiny“, ale až bych to čekal nejméně, příběh nakonec není zas tak extrémně blbý a má momenty, kdy mě nečekaně překvapil.

Sice jde stále spíše o takovou tu béčkovou vyvražďovačku, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se párkrát dost nebál. Oceňuji také, že nešlo čistě o choose your path, ale že v rámci menu bylo možné vidět jednotlivé postavy, povahové rysy a vzájemný vztah, což umožnovalo do určité míry volit rozhodnutí. To jste mohli ovlivňovat i skrze nejasné nápovědy, které šli cestou nalézt.

Myslím, že to hezky rozšířilo vrstvu hratelnosti a rozhodně jsem se cítil, že víc hraji, než sleduji.

Pro příběhové hry mám slabost, ani vyloženě tento typ her, které leckdo zatracuje pro minimální hratelnost, mě nevadí, ba naopak, pár skvělých her tohoto typu jsem hrál. Until Dawn sice nepatří mezi nejlepší z nich, ale rozhodně jde o lepší kousek, než jsem čekal a dobře jsem se bavil.
+6
  • PS5 80
Interaktívne filmy vážne nie sú mojím krajcom chleba. Čisto z toho dôvodu, že sledovať de facto jednu dlhú cutscénu, pri ktorej len sem-tam musíte stlačiť nejaké tlačidlo, prípadne prejsť chodbou z bodu A do bodu B, mi proste nepripadá ako atraktívne trávenie času. Na strane druhej sa stále držím svojho pravidla, že po ťažkej hre si dám niečo odpočinkovejšie, niečo, pri čom nebudem musieť príliš premýšľať. A Until Dawn vyzeral fajn a celkom atmosféricky, takže som dlho neváhal a hru som si zakúpil.

Námet je starý ako ľudstvo samo. Partia nadržaných mládežníkov si vyrazí na chatu do hôr. Medzi niektorými to škrípe, plus sú samozrejme všetci spojení nejakým tým traumatickým zážitkom z minulosti. Okolo len sneh a lesy, v ktorých sa niečo skrýva. (samozrejme tu máme aj klasické hororové propriety v podobe maskovaného magora, ľakačiek, špiritistickej tabuľky, halucinácií, opusteného sanatória v lesoch, tmavých tunelov či Wendiga) Čo by sa mohlo pokaziť?

V podstate je to celé jedno veľké klišé, ale čert to ber, na mňa to fungovalo. Atmosféra bola viac než slušná, ľakačky ľakali a napätia tam tiež bolo viac než dosť. Samozrejme, ak ste videli aspoň zopár slasherov, tak vás tu nič moc neprekvapí. Osobne ma ale bavilo napríklad lavírovanie medzi tým, či sa dívam „len“ na slasher, alebo v príbehu hrajú rolu aj nadprirodzené sily. Spočiatku to vyzerá na prvú možnosť, neskôr ale tvorcovia vyrukujú s Wendigom. Bolo to fajn, ale mám trochu pocit, akoby to tam prilepili až neskôr, keď zistili, že len maskovaný magor im tých desať kapitol neutiahne.

Pochválil by som aj dabing, grafiku aj hudbu. Fajn bol aj systém vetvenia. Samozrejme platí, že onen veľkohubý butterfly effect je skôr taký reklamný slogan, ale s tým som počítal, takže mi to nevadilo. Vytkol by som trochu upadajúce tempo v závere. Vôbec celá deviata kapitola mi prišla skôr ako ukážka scenáristického zúfalstva a naťahovania. Trochu ma štvalo aj nelogické správanie postáv (i keď to patrí k žánru) a samotné postavy, ktoré mi viac-menej všetky prišli ako nesympatickí blbečkovia a blbky. Kamera sa síce snažila o efektné filmové zábery, ale občas mi trochu komplikovala orientáciu v priestore. Celkovo teda fajn zážitok.

Herní výzva 2024: 4. Tenkrát v Hollywoodu

Pro: audiovizuálna stránka, atmosféra, príbeh je klišé, ale funguje

Proti: upadanie tempa v závere, málo sympatické postavy, sem-tam glitch

+6
  • PS4 85
Skvělá atmosferická hororovka založená na Bčkovej americkejch hororech a funguje úplně stejně dobře. Postavy jsou dostatečně debilní, pokud vás někdo štve, jednoduše ho/ji necháte zemřít krutou smrtí. Hru jsem hrál po několika letech a pořád funguje stejně dobře. Lekačky nejsou tak hrozný, abych to zvládl i já - kdo normálně hororovým hrám vůbec neholduje. Grafika už lehce zestárla, ale v době kdy hra vznikla patřila k tomu nejlepšímu, takže se na ní zub času pořád tolik nepodepsal. Dostal jsem z toho chuť si zahrát i novější počiny studia, jestli si pořád drží stejnou kvalitu, ne-li lepší.

Pro: stále velmi pěkné grafické zpracování, schopnost vyprávět plynule příběh

Proti: pokud člověk nemá rád americký béčkový horory, tohle si neužije

+5 +6 −1
  • PS4 90
Mé první seznámení se Supremassive Games a hned jsem byl naprosto spokojený. Until Dawn mne vtáhl, nejen, že obsahuje twisty, ale i skvělé momenty a hlavně QTE, které já prostě můžu. Ale tady hned přijde upozornění, že pokud vám QTE vadí a nemáte rádi interaktivní filmy, asi vám hra nemá co víc nabídnout. Ale mne baví být neúspěšný a díky tomu sledovat, co se ve hře děje a jak se příběh dále rozvíjí. I když hra hráče nabádá k opakovanému hraní, tady nastává trochu problém. Ne, že by ten příběh nebyl dobrej, ale u těchto her je problém, že jakmile projdete prvním průchodem, tak příběh už vás nemá jak překvapit a nevím teda jak moc může být konec ovlivněn, ale tu hlavní myšlenku nezměníte. Ale pro mne osobně to jako takový problém není, stačí nějakou dobu počkat a pak si to zahrát znovu a ne vše si pamatuji do detailů, takže rozdíly se po opětovném hraní určitě najdou. Jinak grafika je skvělá a celkově se to hraje fakt dobře. Mám s touhle společností plány a určitě se jim podívu víc na zoubek, protože tyhle hry jsou moje guilty pleasure. A taky je fajn, že sice to není úplný horor, ale náběh a napětí si to udržuje a atmosféra se povedla.

Pro: QTE, grafika, herci, atmosféra, příběh, znovuhratelnost

Proti: QTE - někomu prostě nesednou, více film než hra, není to opravdový horor,

+4
  • PS4 30
Totální shit, který si zasluhuje 30 % snad jen díky dabingu, který je jediná profesionální složka hry. Jinak je vše špatné. Podivně postavený scénář s nudnými intermezzi v podobě promluv s psychiatrem. Naprosto otřesné, protivné a nesympatické charaktery. Nezajímavé a pitomé vztahové high school drama. Do toho všeho komický záporák, co nemá na práci nic lepšího, než zhluboka dýchat, rok čekat v lese, než se děti vrátí na chatu, aby na ně mohl číhat s mačetou v ruce a plamenometem na zádech.

Největší dramata jsou koulovačka ve sněhu nebo střílení po veverkách.

Nejhorší je, že klesají FPS. V EXKLUSIVNÍ PS4 HŘE KLESAJÍ FPS! To je jen taková shnilá třešnička na tomto zkaženém dortu.

Pro: nic

Proti: nekvalitní zpracování (klesající fps, špatné animace postav i obličejů), stupidní scénář, nudné a hloupé