Čerstvě po dohrání Detroit: Become Human jsem stále měl chuť na nějakou interaktivní hru a v ten moment se na mě začal z knihovničky culit Until Dawn, který mi tam už dva měsíce ležel. Neváhal jsem ani okamžik, strčil jsem disk do konzole, čekal jsem, než se hra nainstaluje, čekal jsem, než se stáhnou aktualizace, čekal jsem, než se aktualizace nainstalují a konečně se pustil do hraní!

Until Dawn je Béčkový slasher horor, takže jsem ani nečekal nějaký promyšlený a komplexní příběh, ale přesto jsem byl příjemně překvapen. Příběh obecně je zajímavý, co předcházelo událostem v chatě a okolí. Rozhodně se mi líbí, že zde můžete sbírat „clues“, s nimiž si můžete samy udělat obrázek o tom, co se děje, dokud vám to hra sama neřekne. Po určitých událostech se i aktualizují informace o předmětech, které nalézáte, takže stále můžete „vyšetřovat“. Taktéž můžete nacházet i totemy, které vám poodkryjí události, které se vám stanou v budoucnu. Dohromady je ve hře pět druhů totemů – totem úmrtí, nebezpečí, osudu, předpovědi a vedení, přičemž každý druh má šest částí, takže ve výsledku můžete posbírat až 60 totemů. Taktéž se sbíráním totemů se vám postupně odemyká „dokument“, jenž vám kompletně vysvětlí vše, co předcházelo všemu, než jste se objevili v chatě. Pochválil bych i hudbu, která je výborně zkomponovaná a příjemně doplňuje již tak hutnou atmosféru hry.

Postavy mě zase tak nezaujali, zaujali mě jenom Chris, Sam, Josh a postupně i Mike. Ostatní postavy mě nebavili, nebo jsem spíš nemohl s nimi nijak sympatizovat, nebavili mě. Emily jsem doslova do morků kostí nenáviděl a štvalo mě, že jsem ji nezvládl zabít.

Co však pochválím jsou výkony, které herci předvedli. Taktéž mě potěšila přítomnost Freddieho Mercuryho a Johna Abruzziho. Pro laiky mám na mysli Ramiho Maleka a Petera Stormareho.

Na hře mi hrozně vadilo, jakým stylem se mě hra snaží vyděsit. Jejím hlavním tahákem jsou jumpscary. Ale ne nějak dobře vybudovaný jumpscary, ale hrozně cheap jumpscary. Prvních pár mě vylekalo, ale po desátým si už řeknete, pokud jsou vývojáři tak líný nebo co to má znamenat. Neříkám, že hra není v několika částech strašidelná, jedna scéna ve mně vyvolala nepříjemné flashbacky ze sledování filmu To. Jednou, či dvakrát jsem si zakryl zrak, ale to mi přijde šíleně málo, když primárním žánrem této hry je horor a moc se nebojíte ve výsledku. Taktéž tomu nepomáhá fakt, že většina děsuplných věcí se stává v cutscénách a během quick time eventů, takže se nějaký pocit strachu a paranoii ke konci hry kompletně vytratil.

Supermassive Games vytvořili rozhodně zajímavý a pozoruhodný projekt, který mě bavil. Bavilo mě prozkoumávat oblasti a dozvídat se víc informací o historii zasněžených hor. Líbí se mi systém totemů, kdy se vám poodkryje budoucnost. Baví mě, že rozhodnutí zde mají smysl *mrk mrk na Telltale* a hru si následně můžete zahrát znovu s tím, že se třeba pokusíte zachránit všechny, nebo že naopak všechny zavraždíte. Koho by nebavilo rozhodovat, který teenager se dožije ranního rozbřesku, že? Co mě zklamalo byly ty příšerně líné jumpscary, které mě už ze začátku hry lezly krkem. Ale ve výsledku jsem se náramně bavil a věřím, že Until Dawn potěší jak fandy béčkových hororů, tak i fandy adventur a interaktivních filmů vůbec. Rozhodně se těším na jejich další projekt Man of Medan, jenž vyjde ještě tento rok.