Původní RE4 jsem sice hrál kdysi na PS3, ale je to už tak dávno, že pro mě jeho remake byl prakticky novou hrou. Přesto jsem právě čtvrtý díl dlouho považoval za jeden ze dvou nejlepších (spolu s dvojkou) a jeho remake mi naprosto odzbrojujícím způsobem připomněl, proč.

Čtvrtý Resi byl vždycky trochu jiný. Pro mě osobně představoval jakýsi most nebo transformační předěl mezi původní “svatou trojicí” a žumpou v podobě následující pětky a zejména šestky. Ovšem předěl, který se povedl. Tatam byla statická kamera, zmizeli dokonce i (zdánlivě neodmyslitelní) zombící a naopak pořádně přibylo akce, takže všechny klíčové fundamenty se zásadně změnily. Tedy, naštěstí ne úplně všechny, protože to nejdůležitějsí zůstalo - atmosféra, výzva, zábava, prostě duše samotné hry. RE4 Remake pokládám za téměř dokonalý remake, podobně jako remake dvojky nebo třeba Demon´s Souls. Zachovává všechny kvality, genialitu a jakýsi x-factor originálu, nabízí překrásné moderní technické zpracování a hlavně, nic neztratil. Všechny obsahové změny a implementace moderních prvků hru výhradně vylepšily a pro fanoušky originálu je tohle splněný sen a naprostý “love letter” od kouzelníku z Capcomu.  

Obrovský respekt si u mě RE4 Remake vysloužil tím, že nevyměkl. Nejde zbytečně naproti casual hráčům a nebojí se místy pořádně přitvrdit, a to i na normální (nebo standardní) obtížnost. Zároveň však není vyloženě sadistický a netrestá hráče víc, než kolik unese. Je to prostě původní klenot v novém kabátě, který vám toho nedá příliš zadarmo, ale který vás také umí odměnit skvělým zážitkem, adrenalinem a pocitem, že hrajete výjimečnou hru.  

Hra nabízí tři výrazně odlišná prostředí, přičemž nejlepší a nejtěžší mi přišel prostřední hrad a zabere velmi slušných 20 hodin.