Ačkoli je hlavní premisa strašně sexy a dokáže navodit přitažlivou atmosféru v takovym tom vosumdesátkovym futuristickym retru, táhne jí k zemi příběh plný děr a nevysvětlených situací. Když už to autoři potřebují někam posunout, nechají hlavní postavu omdlít a probudí o jí kus dál... ani nespočítám, kolikrát jsem vykřikl "už zase?".
Když zmíním, že je tady jedenáct (!) různých konců, je asi každému jasné, že s jejich kvalitou to nebude žádná sláva. Prakticky se dělí na dobré a špatné, přičemž obě strany mají své variace, lišící se v detailech. Svým způsobem jsou ale všechny až příliš plytké, zakončené zatmívačkou, bez řádného outra nebo hlubšího vysvětlení. Na to, že příběh je inspirován knižní předlohou, mi přijde hlavní zápletka celkem slabá.
Přestože z dálky vypadá planeta parádnicky, není radno zkoumat detaily. Ať už je to obyčejný kus šutru nebo oceán, zaostření a přiblížení pohledu na konkrétní části odhalí velké nedostatky v ostrosti textur nebo jejich lícování. Né vždy, né všude, ale na lineární hru toho bylo docela dost. Naopak velmi povedené jsou modely strojů a přístrojů, se všemi těmi elektronkami a čudlinkami v atompunkovym stylu.
Technicky by to potřebovalo ještě trochu poladit - kromě propadů framerate a doskakování textur (PS5) jsem se potýkal i se zvláštním škubáním kamery při ovládání vozítka ve 3rd person pohledu a nepotěšilo ani zanikající mluvené slovo, ať už na úkor ambientní hudby nebo překrývajících se dialogů.
The Invincible má nejblíže k Firewatch, kde spolu velkou část herní doby komunikují dvě postavy přes vysílačku. Dialogy ale nejsou tak zajímavé a místy jsem měl pocit, že toho mluvení je až moc. I na "imerzní procházku" je tempo hry velmi pomalé, přestože postava může běhat a v otevřenějších částech je k dispozici i přibližovací vozítko.
Počítadlo herního času mi ukazuje 15hod, ale reálná herní doba bude maximálně k sedmi hodinám. Co se stalo? No, zatímco Firewatch jsem sfouknul na jeden zátah, tady se mi podařilo hned několikrát usnout...
Hodnocení: ✰✰
Když zmíním, že je tady jedenáct (!) různých konců, je asi každému jasné, že s jejich kvalitou to nebude žádná sláva. Prakticky se dělí na dobré a špatné, přičemž obě strany mají své variace, lišící se v detailech. Svým způsobem jsou ale všechny až příliš plytké, zakončené zatmívačkou, bez řádného outra nebo hlubšího vysvětlení. Na to, že příběh je inspirován knižní předlohou, mi přijde hlavní zápletka celkem slabá.
Přestože z dálky vypadá planeta parádnicky, není radno zkoumat detaily. Ať už je to obyčejný kus šutru nebo oceán, zaostření a přiblížení pohledu na konkrétní části odhalí velké nedostatky v ostrosti textur nebo jejich lícování. Né vždy, né všude, ale na lineární hru toho bylo docela dost. Naopak velmi povedené jsou modely strojů a přístrojů, se všemi těmi elektronkami a čudlinkami v atompunkovym stylu.
Technicky by to potřebovalo ještě trochu poladit - kromě propadů framerate a doskakování textur (PS5) jsem se potýkal i se zvláštním škubáním kamery při ovládání vozítka ve 3rd person pohledu a nepotěšilo ani zanikající mluvené slovo, ať už na úkor ambientní hudby nebo překrývajících se dialogů.
The Invincible má nejblíže k Firewatch, kde spolu velkou část herní doby komunikují dvě postavy přes vysílačku. Dialogy ale nejsou tak zajímavé a místy jsem měl pocit, že toho mluvení je až moc. I na "imerzní procházku" je tempo hry velmi pomalé, přestože postava může běhat a v otevřenějších částech je k dispozici i přibližovací vozítko.
Počítadlo herního času mi ukazuje 15hod, ale reálná herní doba bude maximálně k sedmi hodinám. Co se stalo? No, zatímco Firewatch jsem sfouknul na jeden zátah, tady se mi podařilo hned několikrát usnout...
Hodnocení: ✰✰
Silent Hill: The Short Message