Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Black Crypt

  • Amiga 90
Mám ohromnou čest napsat první komentář na můj nejoblíbenější dungeon.

Black Crypt je bezesporu jedním z nejlepších dungeonů staré školy. Žádně exteriéry, žádný složitý příběh- jen klasické kobky, chodby, tlačítka a nepřátelé. Při hraní je stále cítit napětí , které Vás nutí jít stále dál a dál, za další roh, do další kobky, procházet nová patra a zákoutí, odemykat různé dveře a mačkat tlačítka v očekávání nových dobrodružství. Nádherná grafika.

Těžko, přetěžko se mi hledají negativa, Black Crypt je zkrátka moje srdcová záležitost.

Příběh, tak jako u podobných RPG, není důležitý, v úvodu hry je sice nastíněn, ale k Tolkienovi má přeci jen daleko, .

Black Crypt vyšla pouze na AMIGU. Na Windows jsou k dispozici pouze první dvě patra, což je pouze takový předkrm.

Doporučuji nezahodit ani jednu ze 4 věcí, potřebných k zabití Estorotha Paingivera (jsou zobrazeny v intru). Jednou se mi to podařilo ( v rámci čistky inventáře), a byl jsem takzvaně namydlený. Štít se mi už hledat nechtělo (nevěděl jsem , kde jsem jej zahodil), a tak jsem Estorotha musel porazit ještě jednou... v nové hře.....

Hra čas od času chce vědět správnou odpověd na otázku z manuálu - klasická protipirátská ochrana. Na dotaz- Jak dlouho trvala Black war mám krásnou vzpomínku. Zkoušel jsem tehdy pokus omyl, což znamená, že při nesprávné odpovědi hrdinové dostanou pořádnou pecku, a po každé třetí odpovědi zemřou. Když jsem byl asi u čísla 25, tak jsem nevydržel s nervama, sedl na kolo, odjel na dědinu (telefonní budka) a zavolal bratrancovi Romanovi o pomoc. Krásná doba, žádný mobil, žádný internet.......

A na závěr: pokud se Vám líbil Legend of Grimrock, určitě vyzkoušejte.
A pokud jste byli z LoG nadšení, tak jste již Black Crypt dozajisté několikrát dohráli.

Pro: Skvělá atmosféra, jeden k vrcholů klasických krokovacích dunegonů.

Proti: Méně komfortní inventář, minimální možnost "levelování" postav (což při dokonalém vyvážení obtížnosti není na závadu).

+25+25 / 0

Black Crypt

  • Amiga 90
Black Crypt je pocta Dungeon Masterovi a současně dungeon velmi ovlivněný systémem Dungeons & Dragons (ovšem aniž by se dalo hovořit o vykrádání). Jedná se o záležitost ze staré školy, klasickou kobku, čítající 28 pater (žádné exteriéry) a příběh "parta hrdinů se vydala porazit zlého kouzeníka" :-).

Jelikož je přímo v příběhu zmíněno, že proti hlavnímu záporákovi jménem Estoroth Paingiver se spojily čtyři guildy (válečnická, klerická, kouzelnická a druidská), tak na začátku nevytváříte partu v klasickém slova smyslu, nýbrž upravujete atributy svému válečníkovi, klerikovi, kouzelníkovi a druidovi.

Kouzlení je řešené velmi originálně, na začátku má každé povolání krom válečníka (ten zase jako jediný může používat dvě zbraně, čímž se z něj stává v kombinaci s kouzlem Haste ultimátní killing machine) k dispozici jednu stranu knihy se čtyřmi kouzly, pro naplnění zbylých čtyř stran je nutné jednak najít příslušné knihy a také musí postava dosáhnout určitého levelu, aby byla schopná dané kouzlo seslat. Pokud je postava schopná kouzlo seslat, tak si jej "namemorizuje" podobně jako v D&D, tím z knihy na nějakou dobu kouzlo zmizí (místo názvu se objeví klikyháky), po čase je možné memorizovat jej znovu. Každá postava si takto může namemorizovat pět různých kouzel a věřte mi, v některých bojích to bude tak tak stačit. Zaujalo mě zejména kouzlo Wizard Sight (automapa, do které se zakreslují teleporty, otočné plošinky, průchozí zdi atd.), Teleport nebo kouzlo, vytvářející před partou průchozí zeď (monstra jí neprojdou, parta ano). Jinak se jedná o klasickou skladbu útočných a léčivých kouzel.

V dungeonu se budete potýkat se spoustou nástrah. U tlačítek mě autoři velmi potěšili tím, že se neomezili na jeden typ, jak tomu často bývá. V cestě vám čas od času budou bránit speciální bariéry, které je možné zrušit dvěma různými kouzly, ne vždy je ovšem kouzelník na dostatečně vysokém levelu a tak je občas potřeba najít příslušný svitek, který dané kouzlo na vyšším levelu zakouzlí. Na některých místech se vyskytují pasti, které je možné buď ignorovat (s rizikem zabití nejednoho člena party) nebo nejprve jedním kouzlem detekovat a následně jiným odstranit.

Monstra jsou velmi nápaditá (zeď, zneviditelňující se zloději, neviditelná monstra), u některých exemplářů (řekněme bossů) je třeba použít speciální předmět či strategii. Tři levely se také odehrávají pod vodou, úplně se mi tady ale nelíbil autory použitý modrý filtr. Estoroth vám také cestu zpříjemňuje psanými poznámkami, kterými se vám nejednou pokusí zamotat hlavu uváděním nepravdivých informací.

Několik věcí bych Black Cryptu ovšem lehce vytkl (berte nicméně následující odstavec s rezervou, Black Crypt jsem si chtěl zahrát dvacet let, je klidně možné, že výše zmíněné výtky jsou způsobené přehnaným očekáváním). Jak už psal StriderCZ, možnost levelování postav je značně sporadická z důvodu neexistence respawnu monster (velmi zřídka se v už vyčištěném patře objeví další nepřítel, spíše je to podle mého způsobeno skriptem či opomenutím nějakého nepřítele). Partu máte pevně danou, takže není jak experimentovat s jejím složením. Předměty většinou postrádají popisky, ale to byl tehdy celkem folklór, to neberu jako nějaký velký průšvih. Graficky mi Black Crypt v pozdějších patrech nesedl tolik jako jeho současníci (EOB II). Boje mi přišly ze začátku zajímavé tím, jak jsou rychlé (nestvůry se pohybují rychleji než tehdy bývalo zvykem), od poloviny už mi připadly až zbytečně hektické.

Jedná se ovšem o drobnosti, Black Crypt je vynikající hra, která více než dvacet let po svém vzniku rozhodně stojí za (nejedno) dohrání.

Pro: zajímavý systém kouzlení, nápaditá monstra, design bludiště

Proti: svázaný vývoj postav, možná přílišná hektičnost bojů

+19+19 / 0

Might and Magic II: Gates to Another World

  • Amiga 65
Všechny postavy na levelu 255, což je max, zmapovány všechny města, dungeony pod nimi a bez dvou všechny venkovní lokace.

Jak jsem to před dvěmi léty rozehrál, zmapoval pár lokací a pak toho nechal, tak jsem se před vánoci rozhodnul k téhle hře vrátit s tím, že ji dojedu a je to peklo.

Musím přiznat, že levely jsem nahnal díky exploitíku schovaného ve hře, kdy vám po porážce tří rytířů přibude 10 000 000 expů a musím se taky přiznat, že mi Richmond prozradil souřadnice kouzelné studánky, která dá postavám 50 Lvl a 200 ke všem statistikám. Tohle hodně urychlilo grindování a je to první M&M, kde jsem dosáhl maxima levelů.

Hru bych ohodnotil asi jako úmornou. Přes to, že se hře věnuji několik týdnů intenzivně, postup je pomalý a na počet lokací jsem tak někde v polovině. Jednoznačně považuji tento díl za nejhorší v sérii. Nelogický, obtížnostně přitažený za vlasy, samoúčelný. Prostě těžký protože proto, ne proto, že byste hráli třeba nějak vyloženě pitomě. I když....

Hra nesmyslně čísluje města od 1 do 5, ale přitom vyžeduje postup protisměrný, čili 1, 5, 4, 3, 2, 1. Několik dlouhých dní jsem se pachtil v nejtěžším městě, než jsem pochopil, že má být postup opačný a mohl jsem procházet daleko hladčeji. Místo toho jsem grindoval jak blázen, abych nabyl pocitu, že mohu vystrčit paty z prvního města a nezařvat hned za první křižovatkou.

Některé potvory nelze zasáhnout ani kouzlem ani zbraní. Prostě jsou imunní na vše. Z takových soubojů mi nezbyde než mačkat R jako Run i na tom 255 levelu.

Co se mi orpavdu hodně nelíbí je to, že při takovémto rozsahu, jaký hra má, používá i ve venkovních lokacích nutnost se otočit kolem vlastní osy, protože i jeskyně, města a hrady vidíte, jen když jste natočeni správným směrem. Další věc, hra posílá v náhodných shlucích třeba 200 potvor, i když jsou to třeba srágory, tak prostě ten souboj musíte odklilat a odkroutit si několik desítek kol, než to umlátíte. Opruz.

NEbýt fandou M&M série, který má všechny díly v krabicovém originále a nemít za povinnost každý díl M&M dohrát, tak se přiznám, že bych tu hru vzdal a nikdy se k ní nevrátil. Trochu s rozpaky se zpětně dívám na vánoční dvoutýdenní volno, které jsem strávil mořením se s touto hrou. Vedle Fate - Gates of Dawn nejotravnější dungeon, jaký jsem kdy zažil (když nepočítám Captive a Knightmare, které štavly ale jen obtížnými akčními souboji:-) Netáhnout mě k těmto hrám universum a atmosféra, tak bych je dávno zahodil :-)
+16+16 / 0

Fate: Gates of Dawn

  • Amiga 75
Co se týče této kultovní, byť ne příliš rozšířené hry, tak jsem asi jeden z mála vlastníků originálky v krabici, s manuálem, v anglické verzi v ČR, dokonce jsem to sehnal tehdy v origoš fólii zabalené. Fólii jsem sundal, abych si prošel manuál, ze sběratelského pohledu možná chyba, z praktického pohledu přirozená věc, pokud se chcete podívat na obsah krabice :-) (Edit: tak už vlastníkem nejsem, přepustil (prodal) jsem hru do sbírky amigistovi srdcem i duší Jakubovi Červinkovi, který má krásnou sbírku Amiga her, tam se bude tento kousek vyjímat lépe než u mě doma ve skříni)

Ohledně hry samotné, prošel jsemtu úvodní část, která by prakticky vydala na jednu samostatnou hru.

Hra má zajímavé ojedinělé mechanismy, asi dodnes nemá obdoby, že si v dungeonu můžete najmout jakoukoliv NPC, co potkáte. Kdejakého troubu, pobudu a můžete jej vycepovat v nějakém povolání a udělat z něj plnohodnotného bojovníka do party. Samozřejmě je to tak trochu potěmkinova vesnice, protože hra vám náhodně přihraje do cesty NPC, s kterou pokecáte a když se zadaří, tak se k vám přidá a pak už je to na typu postavy a statistikách, to už hra pak přiděluje dle toho, jak se k postavě chováte během hry, v čem jí cvičíte, jaké skilly přidělíte atd. Takže není to tak, že hra má v sobě milión předvytvořených pevně daných postav s charakterem a příběhem v pozadí. Prakticky se generují jako loot předměty v kdejakém náhodně generovaném RPG. Samozřejmě jsou zde i pevně dány nějaké ty charaktery, jakoby příběhové, ale jinak je to na lootu, jakou snůšku vlastností hra nabrnkne postavě, s kterou se zrovna dáváte do hovoru.

Nezvyklou zajímavostí je možnost mít až 4 party po 7 postavách, mezi kterými lze přepínat. Dalo by se říci, že při šikovném opečovávání 4 partií postav vlastně nelze mít strach z prohry, padne jedna parta, příběh dokončí parta druhá. Mnohé situace lze řešit právě doplňkovou partou, jednou jsem takhle uvíznul s hlavní partou v jednom dungeonu a ze srabu mě přišla vyprostit parta druhá. Funguje to tak, že se mezi nimi prostě přepínáte a chvíli hrajete s jednou partii 7 charakterů, chvíli zase s druhou. Ovšem cvičit 4 party po 7 charakterech je fakt peklo, náročné na stravu, vybavení, peníze. To už jsou pomalu tak trochu Pokémoni :-)

A to je asi tak jediné, v čem hra oplývá genialitou. Lze přijmout do party kde co a může toho být až 28 ve 4 grupách. Zbytek hry je tak trochu zmatečný. Učení skillů je těžkopádné, dělá se ve městech u specialistů a čert aby se v tom po nějaké době hraní vyznal, které postavě co zrovna potřebujete přidělit a v jakém místě a jakém městě se nachází daný specialista.

Dále mi přišlo trochu frustrující, že v pozdější fázi začnou opravdu tuhé souboje, ale postavy se po určitém levelu jakoby ve vývoji zastaví a chce to strašně moc zkušeností na další level, že nabydete pocitu, že buď budete rok grindovat a nebo vás kde co na potkání v pozdějších dungeonech vykostí. Při možných 28 postavách je to fakt monstrózní, více, než bude lecjaký hráč ochoten obětovat ze svého času.

Dungeony samy o sobě jsou rovněž těžkopádné, jeden teleport za druhým, skoro budete mít pocit, že nejste schopni jít aspoň 5 čtverců plynule po sobě, protože vás každou chvíli hodí nějaký teleport úplně někam jinam.

Skoro to vypadá, že negativa převažují, ale jak jsem na začátku řekl, najímání kde čeho do party nemá obdoby a hra má i přes chudou grafiku zvláštní specifickou atmosféru, která, když vás pohltí, tak bude navozovat takové příjemné mrazení v zádech, navozující takové to správné dobrodružství. Takže hru bych každému doporučil minimálně vyzkoušet. Kdyby hra měla rozsah tak akorát a nepůsobila po čase samoúčelně rozsáhle, jenže v podstatě pustoprázdně kromě inflace charakterů, dal bych hodnocení mnohem vyšší.

Pro: Atmosféra, možnost najmout do party prakticky kohokoliv, koho potkáte, případně oživit kdejaké kosti, co najdete :-)

Proti: Rozsah, nesmyslná spletitost dungeonů, po čase sice plné charakterů, ale jinak prázdné, složité hledání učitelů.

+16+16 / 0