Elvira: Mistress of the Dark

Elvira. Kdykoliv si v duchu protáhnu toto slovo svými paměťovými bankami, mé synaptické spoje mi neomylně vrátí reference na MS-DOS a soubory autoexec.bat a config.sys. Inu, to bylo tak. Byl jsem tehdy hrdým majitelem 286ky a o svém PC, resp. softwéru, jsem ještě nevěděl téměř nic.

Not enough memory to run Elvira - to byla jediná hláška, kterou jsem při opakovaném volání souboru elvira.bat spatřil. Namísto úchvatné černovlasé prsatice, sedící před náhrobkem (Horrorsoft), jakási hláška v cizím jazyce. Grrr! O vyhledání pomoci na Internetu jsem si nemohl ani nechat zdát a počítačovými experty se to v mém okolí taky zrovna nehemžilo.

"Naštěstí" jsem však chytil (ze hry Golden Axe zkopírované od kamaráda) virus Yankee Doodle. A tak můj otec sehnal odborníka - kolegu z práce - který přišel našeho miláčka vyléčit. Já mu samozřejmě koukal celou dobu zvědavě pod prsty. Yankee Doodle se brzy odebral do věčných lovišť (věřili byste tomu, že už tehdy existoval NOD?) a já se osmělil a zeptal se ho na Elviru.

Chlápek chvíli koukal, chvíli něco editoval, něco si bručel pod fousy a pak se zeptal, jestli potřebujeme mít v paměti ovladač češtiny bratří Kamenických. "He?", povídám. "Ee, he?", přitakal i můj otec. "Ach, nic", povzdechl si odborník a cosi zaremoval v souborech autoexec.bat a config.sys. Poté restartoval PC a zručně se několika příkazy přepnul do adresáře se hrou. Asi nemusím dodávat, že pak už jsme jen všichni hltali krátký úvod hry a já se těšil až milý odborník vypadne a pustí mne za klávesnici :)

Tak takhle nějak se mi dostalo do povědomí, že existuje něco jako konvenční paměť, a že lze její volné množství ovlivňovat tím, co nechám natáhnout při startu PC v souborech config.sys a autoexec.bat. Dneska je to (bohudík? - přesto jsem za tyto znalosti a dobu rád) už minulost...

Elvira je relativně náročná hra. Sám jsem ji dohrál až s návodem z Excaliburu. Velmi nepříjemná byla nutnost mixovat kouzla podle manuálu. Ten se mi podařilo sehnat pouze jako texťák v němčině. Ani po prohnání přes upirátěný PC Translator jsem nebyl o moc moudřejší. Přesto se mi nakonec podařilo namixovat jedno životně důležité kouzlo na světlo, bez kterého Elvira nevlezla do temné chodbičky v kuchyni, kde se nacházel jeden ze sedmi klíčů, které bylo nutné k dokončení hry. Ostatní kouzla sloužila víceméně k doplnění zdraví nebo k dočasnému navýšení některých vašich vlastností a nebyla podstatná.

Co mne však uchvátilo, byla temná a ponurá atmosféra starého hradu. A všudypřítomný strach ze Smrti, kterážto mohla přijít kdykoliv a bez ohlášení. Digitalizované zvuky i na PC speakeru. Melodramatická hudba (doporučuji porovnat hudbu z gameplay na youtube u PC vs. Amiga - na Amize je podstatně lepší). A obrazovky smrti. Spousta obrazovek smrti (ne, nemyslím BSOD). Morbidní, ulítlé, v té době nevídané...

Na závěr bych chtěl odbočit k Elviře dvojce a postěžovat si, že narozdíl od jedničky, mi u dvojky ponurá atmosféra trošku scházela. Troufám si to analogicky přirovnat k jedničce a dvojce legendárního Falloutu. Obě dvojky jsou delší nežli jejich předchůdci, ale autoři do her vpasovali více odlehčeného humoru na úkor "vážnosti" hry. Neříkám, že je to špatně, jen je to prostě jiné...