Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Herná výzva 2023 - 9.  Období páry a petroleje 

Už som dlho hľadal dôvod na to, aby som Wolfenstein: The New Order zahral. A fakt, že sa mi to hodilo do hernej výzvy skutočne pomohlo. Nebol som si istý ako sa herná legenda z 90-tych rokov, ktorej som venoval veľké množstvo času pretaví do nového moderného kabátu, no musím povedať, že tu sa to skutočne podarilo nadmieru uspokojivo.

Protivníci sú silní, boss súboje sú spracované solídne, atmosféra tejto alternatívnej reality je veľmi kvalitne zachytená a priam sa ukazuje v akom svete sme možno mohli byť, keby náckovia skutočne ovládli celý svet. Teší ma hlavne, že sa nevyhodilo nič z pôvodného konceptu Wolfenstein hier. Máme tu stále všetko, čo poznáme. Lekárničky, zbieranie pokladov a veľké množstvo kvalitných zbraní (oveľa viac ako v roku 1992).

Super je, že jednotlivé levely môžete skoro prejsť štýlom, aký vám bude vyhovovať. Resp. väčšinou. Sú tu sekcie, ktoré by ste mali absolvovať trochu viac stealthovo, no pokiaľ to nevyjde, môžete sa pokojne pustiť do strieľania. Najviac však na mňa zapôsobilo niekoľko elementov. V prvom rade úvodná misia, ktorá sa dopracuje k veľmi silnému záveru, ktorý mi bude dlho ešte rezonovať v hlave, následne ústredná love story s mladou sestričkou Anyou a nakoniec časti z vášho úkrytu, ktorý je skutočne pekne spracovaný a bavilo ma v ňom tráviť čas a plniť aj nejaké tie bonusové misie. Plus je tu tiež niekoľko originálnych a zaujímavých postáv. Mimo iné aj kvalitný gitarista "J".

Nedá sa síce povedať, že by sa v hre neobjavili aj nejaké tie klišé, no je super, že v hre máte dosť rôznych prostredí, v ktorých si prídete na svoje. Mimo iné si budete môcť vyskúšať aj útek z väzenia. Pekná momentka, ktorá vás dostane trochu do inej hry. Aby som ale nezabudol, ťažké zbrane považujem skutočne za ukážkový príklad, ako robiť takýto typ hier. Vďaka tomu som nikdy nemal pocit, že by bola hra nejako monotónna, alebo by som sa motal v kruhu. Vie ako zapracovať príbeh a akciu dokopy a funguje to skvele. Nič výraznejšie hre nemôžem vytknúť, hoci občas sa stalo, že som sa nevedel posunúť ďalej. Či už som mal pocit, že sa výraznejšie posunula náročnosť, alebo som dlho hľadal cestu, kadiaľ ísť ďalej. Vo výsledku ale platí, že ide o kvalitný herný titul, ku ktorému sa nebudem mať problém vrátiť. Wolfenstein sa tu vrátil v skutočne skvelej forme.
+13
  • PC 85
Letos mě ty hry trápí. Další hra do Herní výzvy 2023, se kterou jsem měla technické problémy. Wolfenstein: The New Order by byla přesně hra pro mě, kdyby mi jen na počítači šla. Bohužel tomu tak není. I když mám počítač výrazně lepší, než jsou doporučené hardwarové požadavky (možná je problém ve Windows 10, v požadavkách jsem našla Windows 7 nebo 8, ale to pochybuji). I když je to hra z roku 2014, tak evidentně k hraní v rozlišení 2560 × 1440 je potřeba nejnovější herní mašina. I s nastavení minimálních detailů jsem hnu na své sestavě měla na pomezí hratelnosti. Nízké FPS, s tím s pojené sekání obrazu a doskakování textur. Někdy textury nedoskakovali takřka vůbec. Měla jsem tam takový moment, kde jsem si říkala, jestli náhodou na Epicu nerozdávali cenzurovanou verzi, protože jsem našla jeden obraz, který byl úplně rozmazaný. Až po hodně dlouhé době (v rámci až minut) se textura konečně načetla a zjistila jsem, že tedy nejde o cenzuru, jen mi to prostě hra nejde. Nefunkčnost se taky projevila při cutscénách a i v rozhovorech v rámci hraní. Zvuk ani titulky absolutně neseděli s obrazem. Možná zvuk a obraz by se dal akceptovat, ale titulky byly úplně mimo. Učinila jsem pár pokusů o nápravu, jako změnu kompatibility v nastavení, nebo jsem zkoušela měnit nastavení v zobrazení detailů a tak, ale nic nepomohlo. Nakonec jsem musela spustit hru na svém vedlejším starém monitoru s výrazně nižším rozlišení. Pak jsem se konečně dostala na 60 FPS. Jen to byl velký nezvyk hrát zase na monitoru s poměrem strat 4:3.

Samozřejmě znám Wolfensteina 3D, tak podle toho jsem měla nastavené očekávání. Čekala jsem přímočarou trochu za vlasy přitaženou akci a tu jsem vlastně dostala. Jen mě překvapilo, jak velký prostor se ve hře dává stealthu (je pravdou, že ostatní hry neznám a dle popisu Castle Wolfenstein je stealthovou hrou). Překvapilo mě to mile, protože stealthové hraní je můj šálek kávy. Stealtové hraní je odměněno poměrně výrazně snadnějším postupem (minimálně pokud se vám podaří potichu odklidit velitele vysílající poplach). Mimo celou dovednostní větev, tiché zbraně a úkryty, jsou k dispozici na některých místech i šachty, kterými lze potají prolézat. Já tedy většinou nakonec stejně skončila u otevřeného souboje, protože mě někdo viděl, nebo někdo našel mnou zabitého vojáka. V W:NO když jednou najdou mrtvolu, je těžké zbytek vojáků pozabíjet potají, už se neuklidní jako v jiných hrách. Možná tento snadnější postup byl ovlivněn i obtížností, na kterou jsem hrála. Neměla jsem zrovna náladu na nějaké výzvy, tak jsem zvolila defaultní střední obtížnost "Bring 'em on!".

Bláznivá je hra také dostatečně. Ať už se podíváme na všechny ty stroje, které nepřátelé používaní, samotní vojáci, kteří jsou často napůl lidé a napůl stroje, nebo i prostředí kam se dostaneme. Ve hře navštívíme tajemnou podmořskou pevnost i se dostaneme na měsíc. Nejvíce šílené je ale to, co Blazkowicz dokáže přežít. Toho chlapa jen tak něco nedostane.

Příběh nepatří mezi ty nejoriginálnější. Záchrana blízkých, pomsta nepřátelům, však to znáte. Pouhé zabíjení Nácků už jako příběh není dostačující, tak autoři museli přihodit nějaké to drama ať už v podobě ztráty kamaráda nebo samozřejmě nějakou tu lásku. Zajímavou část přinášejí části deníku, které čte Anya. Jen se úplně nepovedlo znamení, které je hráči dáno v momentě, kdy je možné si část deníku pustit. Na ten hlasitý zvuk, nazvala bych to až ránou, jsem si za celou dobu, kdy je možné deníky poslouchat, nezvykla. Hlavně v částech, kdy jsem se zrovna plížila, jsem se neskutečně lekla.

Hlavní záporáci jsou tam celkem 3. Všichni neskutečně zlí a špatní. Hned 2 (Deathshead a Bubi) z nich jsou odpraveni v poslední kapitole. I když s Frau Engel jsme se mohli vypořádat dříve, ale místo toho, aby jí zabili, jen jí někam odhodili. To jsem moc nepochopila. No, aspoň se mohla vrátit jako hlavní záporák v pokračování. Bubi vlastně není hlavní postavou, což ukazuje jeho smrt, která byla trochu odbytá. Žádný velký bossfight. Zato ten s Deathsheadem byl tedy pěkný oříšek. Jak jsem psala, nezvolila jsem si vysokou obtížnost, a tak většina hry se obešla bez záseku a téměř bez smrti. Porážka Deathsheada má několik kol a byla prvním mým větším zásekem. Nejdříve je potřeba eliminovat robota s mozkem kamaráda. Při tom se mi nejspíše stala drobná chybka, protože v souboji s ním jsem neměla nic než nůž, a pak z ničeho nic jsem měla tu laserovou zbraň a prostřelila mu mozek. Nechápu, proč mi zmizela, a jak se pak najedou objevila. Nejtěžší část byla pro mě ta poslední, která byla hodně nepřehledná. Nejčastěji jsem umřela, protože jsem si nevšimla, že stojím v ohni. Už jsem myslela, že jí nezvládnu a budu si muset obtížnost ještě snížit, když jsem se podívala, jak to někdo vyřešil na youtube a zjistila, že možná nebude nejlepší variantou mít vždy 2 zbraně v ruce a pálit do nepřítele oběma najednou, ale mít jen jednu a hezky si zamířit.  

Při hraní se rozhodně nevyplatí si šetřit silné zbraně, náboje či granáty, protože o vše přijdete a do nové kapitoly půjdete zase jen s vybavením, které vám přidělili vývojáři. Musím říct, že tohle se mi vůbec nelíbilo. Končila jsem s plnou výbavou a plnými štíty a bum a zase nic nemám. Je pravdou, že doplnění zásob není složité. Štíty jsou všude a zbraně jsem taky velmi rychle doplnila. Například na začátku poslední kapitoly se prochází snad zbrojnicí, protože tam bylo všeho tuna. Je pravdou, že hned za rohem to bylo všechno potřeba, ale to je věc jiná. Opakem byla kapitola ve věznici, kam jdeme zachránit své přátele a spolubojovníky. Tam se člověk k další zbrani dostal až velmi pozdě. Kupodivu ale ani stráže zde nebyli vybaveni zbraněmi. Měli pouze obušky. Asi aby jim je nevzali vězni.  

Wolfenstein je úplným opakem otevřených světů, což mi vyhovuje, ale na druhou stranu bych vynechala ty místa, kde mě zavřením dveří znemožnily cestu zpět. Byla bych raději, kdyby se v rámci kapitoly mohlo libovolně vracet, nebo alespoň většinou. Chápu, že jsou případy, kdy by to příběhově a logicky nedávalo smysl (něco vybuchne apod.), ale aby nedocházelo k tomu, že se prostě jen za vámi zavřou dveře, a to je ten důvod, proč nemůžete zpět a ani to není jako, že vás nepřátelé snaží v té části uzavřít. Takhle jsem přišla o jeden předmět. Viděla jsem ho na mapě, ale nemohla se k němu vrátit. Vím, že je to moje chyba, že jsem ho nesebrala hned, ale nepodívala jsem se na mapu a prostě ho přešla.  

Jako takový hezký easter egg je možné v úkrytu si zdřímnout a nechat si zdát sen v podobě Wolfensteina 3D. Tato možnost se několikrát opakuje, ale bohužel level, který můžete hrát je pokaždé stejný. To je trochu škoda, určitě by bylo fajn, kdyby se jednalo o různé úrovně.

Pro: stealth i akce

Proti: bytečné zavírání cesty zpět, přicházení o zbraně, optimalizace

+13
  • PC --
Průměrná střílečka, kterou jsem ale zarazil poměrně brzo (naštěstí jsem ji měl zdarma z Epicu), protože jsem se u scény kde musíte obětovat jednoho z parťáků rozhodl, že na to tohle svinstvo nepřistoupím. Přijde mi absurdní, abyste se u gamesy, kde bojujete proti náckům, sami měli chovat jako nacisté - takové věci ať si hrají jiní..

Pro: zajímavý nápad s altrnativní budoucností

Proti: hra vyžaduje naprosto nepřijatelnou morální volbu

-10 +7 −17
  • PC 85
FPS/TPS moc nehraju. Mám je většinou jako doplněk k nějaké „hlavní“ hře, kterou mám rozehranou, což bývá většinou nějaké pořádně šťavnaté RPG či jiný žánr, který mě zrovna baví. Takže když jsem se dozvěděl, že Wolfenstein spadá do kategorie „dieselpunk“, která se hodí do letošní Herní výzvy, neváhal jsem s tím, že bude to příjemná odbočka od her, které běžně hraju.

Tím chci hlavně říct, že co mně může připadat super a jsem z toho nadšený, nad tím může zkušený hráč akčních her, který je na leccos zvyklý, klidně ohrnovat nos.

Příběh nás zavádí do alternativní historie, kdy Německo díky své značně pokročilé technice zvítězilo ve druhé světové válce. Vy, B. J. Blazkowicz, minimálně bratranec Chucka Norrise (s ohledem na to, co všechno přežijete a kolik lidí povraždíte), jste po poslední velké bitvě upoutáni ve vegetativním stavu v polském ústavu pro choromyslné, zatímco za okny nacistický režim po celém světě upevňuje svou moc a zasazuje svou doktrínu. Avšak když se po 14 letech režim rozhodne, že je celý váš ústav již k ničemu a je určený celý k likvidaci, v mysli B. J. se přepne mód „chill“ na „killing nazi scum“. A jdete zase do akce…

Je to přepálený.

Je to ujetý.

Je to přepálený, ujetý a hrozně zábavný.

Shodou okolností jsem relativně nedávno znovu četl něco od Jiřího Kulhánka a v některých pasážích jsem měl pocit, jako bych byl třeba svatý Patejl a místo nacistů kosím protiletadlovým kanónem složky nějakého nešťastného armádního sboru. Také díky možnosti používat dvě stejné zbraně zároveň, to pak občas bylo opravdové maso :D.

Fajn nápad byla možnost plížení se. Tedy ne, že byste se mohli hrou proplížit bez jediného zabití, není to žádný Dishonored. Ale v určitých pasážích, kdy nemáte k dispozici moc zbraní a munice a nepřátel je přesila (čili pro Blazka takové typické pondělní odpoledne), se hodí nejdřív pár nepřátelských šmejdů odkráglovat hezky potichu a pomoct si k jejich braním a munici. Hlavně se vyplatilo potichu co nejdříve odstranit velitele, kteří měli nepříjemnou schopnost donekonečna povolávat posily.

Potěšily i různé perky, které sice nebyly nijak originální (po splnění tohoto uneseš více granátů, po splnění tohoto uvidíš polohu velitelů vyznačenou na mapě atd.), ale svoje využití našly. Po jejich odemčení už odemčené zůstaly, i když jsem pak třeba zemřel. To se tedy nestávalo moc často (hrál jsem na normal), ale je pravda, že supersoldaten mi dokázali pořádně zatopit.

Nadsázka zde byla cítit na sto honů, i když některé pasáže (karty ve vlaku, koncentrační tábor) dokázaly navodit i velmi tíživou atmosféru. To se potom náckové oddělávali s mnohem větším zadostiučiněním. Zajímavé byly i různé „collectibles“, tedy hlavně bonusy k maximálnímu zdraví. Vše ostatní jsem se snažil sbírat taky, ale postupně jsem toho nechal, hlavně když jsem zjistil, že enigma kódy otevírají pouze možnost hrát hru na supertěžké obtížnosti.

Co se týče vedlejších postav, velmi mě překvapilo, že se hře podařilo něco, co třeba Tarantino v Inglorious Basterds naprosto nezvládl. Záleželo mi na nich! Ani vlastně nevím proč, jsou to většinou klasické šablonky, zas tolik času s nimi nestrávíte a dozvíte se o nich jen pár zásadních věcí, ale většinou mi zkrátka byli sympatičtí – přecejenom v tom boji proti režimu byli se mnou a některé hlášky stály opravdu za to („Don’t fuck this up, you magnificent cunt!; "Yes! Big explosion, USA style!“)

Jak jsem říkal, hra je vážně přestřelená, ale tím zábavným stylem. Blazkowicz přežije v podstatě všechno, což občas sloužilo jako líná scénáristická berlička. Třeba když se dostanete do krvavého křesla sadistického vedoucího v koncentračním táboře, takže si říkáte: „Aha, tak to vypadá bledě, to jsem teda zvědavý, jak se z toho BJ dostane… teď ho pořádně připoutali... teď do něj ten hajzl bodá nožem… a bodá… a bodá… kdo teda BJ na poslední chvíli zachrání? … aha, on se prostě probudí ve spalovně mezi mrtvolami. No, taky možnost…“ A jde se kosit dál.

Takže taková havárie vesmírného modulu letícího z Měsíce už byla jen třešnička na dortu a jestli si autoři mysleli, že mě tím koncem dojmou, tak to se šeredně pletou. Je mi totiž jasný, že pro BJ je výbuch atomovky jenom taková drobná nepříjemnost, asi jako je pro obyčejného člověka plné parkoviště při nedělním nákupu. Vsadím se, že BJ ani nepotřeboval žádnou ledničku 

Herní výzva 2023 - Období páry a petroleje (HC)

Pro: akční řežba, kosení nácků po tuctech, možnost střílet ze dvou zbraní najednou, plížení, perky, drsný hlavní hrdina, sympatické vedlejší postavy

+22
  • PC 85
Herní výzva 2021 - 9. Okna vesmíru dokořán (Hardcore)
Série Wolfenstein prošla v roce 2014 až nevídanou změnou. Potulující se zombie nahradily stroje budoucnosti a všudypřítomná mytologie byla nahrazena výzkumem a technologickým vývojem. Dokonce i samotná hratelnost přesla k větší akčnosti. Po nezrovna dobře přijatém Wolfenstein z roku 2009 (ačkoliv pro mě se jedná o nejzajímavější díl série) bylo nejspíš načase sérii oživit v jiném duchu. Úpěchu oživení napovídá i několik pokračování. Jak se ale jeví samotný začátek této rebootované série?

Asi není žádným velkým tajemstvím, že nedlouho po začátku hry se děj přesune o takřka 20 let kupředu. Jedná se o zajímavý tah, který ale na úkor několika pozitiv přináší i negativa. S výrazným posunem moderních technologií se jaksi vytrácí druhoválečná atmosféra a samotné kouzlo série v již zmíněné mytologii (což může být naštěstí nahrazeno začátkem série prequelem Wolfenstein: The Old Blood, který dorazil takřka rok po vydání). Co hře naopak určitě nelze upřít je poměrně chytlavý příběh, který nás zavede na lokality po celé Zemi a dokonce i mimo ní.

Dalším výrazným pozitivem je propracovanost charakterů hlavních záporáků, které hráče skutečně donutí je nenávidět a každé odstranění dalšího "bosse" je názornou ukázkou zadostiučinění. Délka hry také neurazí a tématické collectibles napomáhají motivaci k jejich sběru.

Wolfenstein: The New Order definoval směr, kterým se série odvíjí již několik let. Hráči moderních FPS budou ve hře okamžitě jako doma, pro odchovance série se může naopak jednat o prvotní šok, který buď nahradí velmi pozitivní pocit z modernizace hry nebo naprostý nezájem a nejspíš tedy i konec se samotnou sérií, jelikož ve stejném stylu navazují i další díly.

Hodnocení: 85% 

Pro: Skok časem, příběh, moderní technologie, charakter záporných postav, lokality

Proti: Vytracení husté atmosféry / mystičnosti

+16
  • PC 90
Celá série Wolfenstein patří prostě do mého srdíčka. Od počátku s Wolfem 3D po nejnovější díly. New Order patří mezí mé nejoblíbenější díly. Zamiloval jsem si minihry, které jsou složené ze starým 3D levelů. Byla to krásná náhoda, když jsem našel první minihru z 3D Wolfa. Samotný New Order jsem dohrál již nekolikrá, ale tento díl i Old Blood si zahraji znovu mile rád. 9/10

Pro: grafika, příběh, minihry

Proti: Občasné buggy a fps lock

+5 +6 −1
  • PC 80
Wolfensteina jsem si chtěl zahrát hodně dlouho. Asi i protože jsem nikdy nehrál původní 2D řežbu a taky jsem si chtěl vystřílet pár nácků. Oboje jsem si vlastně splnil v jedné hře a po dohrání příběhu uvažuji, zda-li fakt vyhodit 30k za nový PC a zahrát si i The New Colossus a posléze i trojku.

V moment spuštění kampaně jsem vlastně ani nevěděl, do čeho jdu, ale první pár minut hezky načrtlo celkový obrázek toho, jak se bude Wolfík hrát a jak na mě zapůsobí. Šílené skákání z letadel do letadel, rozmašírování nácků letícím autem, lahodné prošpikování lebky nožem, jebačka až obrazy padají? Ano, to vše a ještě více zde najdete. Hra může být brutální a šílená dohromady hlavně kvůli tomu, že je zasazena do alternativní minulosti. Navíc do onoho mišmaše krásně zapadá hlavní postava. Americký patriot přenádherných árijských rysů, William B. J. Blazkowicz, rozhodnutý se probojovat sebevětšími absurditami, které mu MachineGames studio nalajnovalo. Příběhově se The New Order nebere vážně, ale pořád dokáže být zajímavý a dovede vás soucítit i s několika postavami. Pro mě příjemné překvapení. Navíc má otevřený konec, ale to není po vydání dvojky překvapení (lul).

Po herní stránce jde o slušný kousek. Nejvíce mě sralo přeskakování překážek. Will se zdál jako po obrně. Zážitek ze střílení byl fajn, nepřišlo mi, že by se mířilo špatně. Možná mi přišlo přesnější mířit od pasu než přes hledí, což by mělo být logicky obráceně. Pukající lebky jako přezrálá rajčátka to ale vynahradily. Arsenál zbraní je taktéž vyvážený a některé zbraně se daly i přepnout do jiného módu (granátomet, tlumič). Jako bonus je laserová zbraň,"měsíční speciálky" a tzv. YOLO mód se zbraněmi v obou rukách. Stealth v mnoha momentech dokázal pomoci, ale stalo se mi, že jsem zabil nácka a když před něj přikráčel kolega, nic se nestalo. Žádné "ALÁÁÁÁRM!". Tak jsem ho kuchnul taky. Počet typů nepřátel byl taky tak akorát. "Nahatí" a obrnění pěšáčci, mrchy v pancéři, psi v brnění, tři metry vysocí potrati v ještě více oceli a taky roboti. Co si od téhle absurdní šílenosti více přát?

Wolfenstein také nabízí nějaké perky. Jednoduše splníte zadání perku a ten vám pak zvýší třeba sílu granátu nebo účinnost pistole s tlumičem. Takhle máte čtyři stromy perků, které plníte podle toho, jaký styl hry vám nejvíce vyhovuje - plížení, taktika, útok, demolice. Během misí také můžete sbírat enigma kódy, které vám po rozluštění v hlavní nabídce otevřou něco dalšího. Nevím co, jsem hlupák. Otočit rubikovou kostkou je pro mne příliš. Během hraní je k nalezení více věcí, ale mimo děj moc hru nerozšiřují. Zapomněl bych málem na možnost jít se prospat a v "noční můře" si zahrát starého Wolfíka. Osvěžující a vtipná vložka.

Wolfenstein: The New Order bych popsal jako velkou kouli absurdity, šílenosti a brutality. Je to zřejmé v každém aspektu toho, co jsem napsal. Prostředí misí, chování postav, akce samotná, duální zbraně, nepřátelé v mnoha provedeních, komičnost cutscén. Hra se netváří vážně, ale zároveň jistou hloubku má. Takový trochu reálnější DOOM.

Pro: Zábavná akce a příběh; šílenost každým coulem; nebere se vážně; ideální délka kampaně

Proti: Skákání; engima je na mě těžká :(

+20
  • PC 95
Došla jednou chuť na FPSko a to, pokud možno v ryzím slova smyslu. Hmm. Ok. Tak co by mohlo znamenat FPSko v ryzím slova smyslu, než zkusit si pokračování Wolfa. Ač všichni víme, že Wolf je duchovním otcem FPSek, tak čas pokročil a nikde není psáno, že Wolfovi se bude dál dařit. Dobře. Přišel Return to Castle Wolfenstein. Super věc, která mi dodnes nahání husí kůži. Ale to je už taky X let zpátky. Ok. Přišel Wolfenstein. Co vím, rozporuplně přijatá záležitost. Takže zase nic.

Ony návraty hrdinů z poloviny devadesátek byly vesměs takové všelijaké. Ano, k tobě mluvím, Duku. Avšak čas šel dál. Takže jsem se nechal zlákat a šel do Wolfenstein: The New Order. Co říct chvíli po dohrání? TY VOLE! Možná tohle.

Ale fakt, nečekal jsem takovouhle věc. Ta hra nabízí všechno, co by si člověk mohl přát. Fajn vypadá, má až překvapivě skvělý příběh, střílení poskytuje solidní uspokojení, zbraně jsou dostatečně vyvážené, nepřátelé jsou vcelku organizovaní, ale zase ne nějak přehnaně...

Tohle vážně jen tak nepřestane bavit. I okolí je dost různorodé. Země, Měsíc... Vyjmenoval jsem jen planety, ale to je spíš taková špička ledovce. A celé to je skvěle podkresleno hudbou, která místy evokuje filmy a zároveň je to příjemný odkaz starší střílečkám.

Bossfighty jsou taky něco skvělého. Jak dál? Řešení je vždy nasnadě, stačí se jen trochu rozhlédnou, zamyslet.
Nevypisuju záměrně kdovíco, protože to nemá smysl. Tohle je záležitost, kterou je potřeba si vyzkoušet. J

á osobně jsem moc rád, že jsem měl tu čest se s Wolfensteinem: The New Order popasovat. To bylo něco!

Pro: Zasazení, hudba, různorodost, střelba, bossfighty, délka, příběh

Proti: sem tam nějaká drobnost

+27
  • PC 90
Ono to žije!

Znovuzrození Wolfensteina v nejsilnější formě. V době kdy nám vládne každoroční Call of Duty byla změna nutná a proto se vrátila tato legenda kterou mám hluboko v srdíčku. A je to poctivá řezničina! Žádný autoheal a podobný nemysli, máme tu staré dobré lékárničky a sbírání armoru.

Hra se možná chová jako béčkový akčňák ale to je na něm to nejlepší. Blazko je samozřejmě válečný superman a na kosení nácků myslí i kdyz vykonává potřebu, jenže tvůrci napsali dobrý scénář a krom té hory svalů ukazují hlavního hrdinu jako lidskou bytost která touží po normálním životě atd. Nebudu lhát příběh je uchvacující, jen pokud se naladíte na hru a nebere to všechno vážně.

Další velký plus je možnost hrát jak Stealth tak jako správný Rambo, některé pasáže jsou solidní nacistická jatka a na vyšší obtížnosti celkem výzva. Střelecký arzenál je super, ale to co mě vytáčelo bylo dobíjeni laserových zbraní. Také lokace jsou rozmanité a zajímavé, ať už jde o základny či koncentrační tábor.

To co hru ovšem v mých očích sráží je bohužel grafika, jsou místa která vypadají celkem odfláknutě a hlavně načítání textur je dost smutné. Ale to nic nemění na tom že se jedná o kvalitní a hlavně zábavný FPS počin.

Pro: Sice béčkový ale pěkný příběh, hudba, dabing, perky, výborná střílečka která navazuje na legendární hry

Proti: Načítání textur, místy příliš natažené, otevřený konec

+24
  • PC 70
Moje první pořádné setkání s B. J. Blazkowiczem (samozřejmě jsem kdysi zkoušel i Wolfa 3D, ale jen malou chvíli) a... tohle jsem asi tak úplně nečekal.

Totiž střílí se tu hodně, což jsem čekal, příběh je jak z béčkovýho akčního filmu, což jsem taky čekal, ale překvapilo mě, že jsou tu stealth prvky (a jak jsem si je užíval), kdy jsem mohl posílat nácky na pravdu boží s pomocí pistole s tlumičem a nože. A ano, pokud se to pokazí, tak holt člověk popadne do každé ruky jednu útočnou pušku a kosí to hlava nehlava (což při hře na nejvyšší obížnost (díky herní výzvo 2018) není vždycky sranda), ale při postupu s rozmyslem se mi docela dost částí dařilo proplížit a vlastně mě mrzelo, že to někdy prostě nejde.

Nicméně by to asi nebyl B. J. kdyby se jen plížil a nemohl ostošest vyprazdňovat zásobníky do příchozích pravicových extrémistů. Střílení je tady samozřejmě taky dost zábavný, páč zbraně dělají, co se od nich čeká a navíc se prakticky všechny dají používat v duálním režimu, kdy máte v každé ruce jednu, což pak působí o řád akčněji. Akorát mi teda některý přišly vzhledově docela nudný (automatická brokovnice vypadá jako krabice). Taky se mi líbí, že zdraví tu funguje stejně jako v (pro mě) klasických střílečkách a musíte tím pádem hledat lékarničky.

Co mě místy opravdu dělalo problémy, a je mi jasné, že na tom nese vinu i zvolená obtížnost, byl systém ukládání. Jsou tady totiž checkpointy a když se Vám holt některá pasáž nedaří, budete ji opakovat zas a znovu bez možnosti postupného ukládání po každém krůčku. Mno a jelikož nejsem žádný FPS eso a nedávám "headshoty" s myší uvázanou za zády, občas jsem se docela zapotil.

Velkou radost mi naopak dělala jakási intermezza mezi některými misemi, kdy jste v základně rebelů, hra zpomalí tempo a je čas i na nějaký příběh, který tomu dává přijemné kulisy a snaží se Blazkowicze hezky zlidštit (i když toho patosu na mě bylo asi příliš).

Pro: Stealth, dynamická akce, pocit ze střelby, pauzy mezi misemi

Proti: Systém ukládání, místy příběh

+15
  • PC 95
Skvělý simulátor randění a splachování menstruačních vložek. Toho prvního si užijete do syta a k tomu druhému se naštěstí ani nedostanete, když hrajete za chlapa a Anču, v budoucnu teoreticky Blažkovou, si ani nestihnete vzít. Aby chrabrý rek BJ sbalil kočenu Anču, toho času Oliwovou se sexy hlasem, tak si v přestávce mezi dvěma rande odskočí vyvraždit celou eskadru nácků. Je to prostě tvrďák v každém momentě. Akce a ani rande tu rozhodně neměkne. Vlasy pěkně stočené do drdolu napovídají, že Anča má ohledy a chápe, že správného chlapa při tvrdé akci dost ruší, když ho vlasy lechtají do ksichtu. A dá se tedy předpokládat, že bobra v podpaží si taktéž nepěstuje, byť jsou šedesátá léta. Anča je polyna jak poleno, kterou by chtěl snad každý chlap s koulema. Napůl aristokratka a napůl chuligánka, která vás fakt nebude obtěžovat, že ji chybí v botníku lodičky mírně lososové barvy s jemně nazelenalým odstínem. Testosteronu je vsak potřeba a kobieta z Ojczyzny potřebuje vědět, že její nastávající dokáže ochránit budoucí rodinu. Pojďme se tedy podívat na to nepodstatné, na tu akci mimo Akci. Protože jak už všichni víme, Akce dopadla na 100 %, neboť se na léta páně 2019 dočkáme super pokračování dvou dcerušek s kvalitním polskoBJ genofondem.

Engine šlape jako hodinky. A jelikož i zkažené hodiny ukazují dobře čas, tedy 2 krát denně, tak se musí uznat, že to šlapání je někdy dost problematické. Ale o tom se už napsalo spousta řečí a tak platí ber nebo nech být. Celkově však grafická stylizace je jedna z nejlepších, jakou jsem napříč všemi FPS, které jsem odehrál, viděl. Tím nemyslím ostrost jednotlivých textur. Ta je někdy docela žalostná. Na druhou stranu však, hratelnost je tak ultimátně extrémně nedostižně überfantastická, že člověk rád pár takových poklesků této hře odpustí. Málokterá hra mě totiž zaujala od začátku do konce takovýmto způsobem. Prostředí se skvěle a variabilně střídají. K tomu nechci více psát, kdo hrál, ten ví, kdo ne, tak nechci kazit možný budoucí zážitek. Žádná výrazná autoozdravovna se nekoná. Detaily k prošmejdění nemají chybu. Dá se hrát chytře stealth způsobem. Střet nadsázky a polouvěřitelného sci-fi prostřednictvím videí, tu zábavnych, tu vážných, ale vždy zajímavých zápisků a tak dále. Bezvadné souboje s bossy, nad kterými někdo přemýšlel. Skvěle dopasovaná hudba u které někdo pochopil, že právě ta je jednou z klíčových elementů výborného zážitku. Tyto a mnohé další prvky dotvářejí konečně něco, co tu tak chybí. AAAčková FPS staré školy s citlivě doroubovanými prvky moderní doby. Machinegames se zde vytáhli a jistý odkaz Riddicka je zde více než patrný. A to je jen dobře. Takže vzhůru do Akce, teda akce. A otázka na příště vyvstává: Stane se z Anči stará Blažková?

Pro: Ve hře se vyskytuje záchod...

Proti: ...ale není tam toaleťák

+25
  • PC 85
Bavil jsem se kdysi dávno u Wolfenstein 3D, bavil jsem se i u dílu Return to Castle Wolfenstein či Wolfenstein 2009 a bavil jsem se i teď u The New Order. A to dost parádně. V této akční FPS se v roli seržanta Williama Josepha "B.J." Blazkowicze snažíte s pomocí odboje zlikvidovat v roce 1960 Třetí říši.

Ano, Německo vyhrálo druhou světovou válku a Blazkowicze zavřeli do blázince. Ten se probere v roce 1960 z kómatu a po tom když zjistí co se stalo, rozhodne se s tím vypořádat po svém – brokovnicí :) . Ačkoliv hra působí, že se odehrává v období kolem 2. světové války, není to žádné přehnaně dramatické a upjaté COD World War II. Je pravda, že některé scény jsou dramatické ale i tak zbylo místo na humor. Ze začátku se hra trošku táhne, ale věřil jsem ve zlepšení a to se také po pár misích dostavilo. Kosíte nácky a jinou verbež jednoho za druhým a to mnoha způsoby a mnoha zbraněmi. Některé mise jdou odehrát stealth stylem. Osedláte si i pár ,,dopravních prostředků“ , nejzajímavější asi bojový robot , už ani nevím jaký měl název a miniponorku . Krom Londýna a Berlína se mrknete i na Měsíc. To mě hodně potěšilo. Prozkoumat měsíční základnu a projít se po měsíčním povrchu se sníženou gravitací je prostě zážitek :). Při cestě za vítězstvím narazíte na pár Bossů, kteří nejsou až tak velkým oříškem, když zjistíte jak na ně. Technická stránka hry není si myslím na rok vydání 2014 nijak výjimečná, ale ani se není za co stydět. Na vysoké detaily při rozlišení 1920x1080 se dá hrát dnes (2018) na průměrném herním PC s klidem na 60 FPS. Hudba mě velice potěšila. Byla slyšet, vnímat a občas jsem se přistihl jak si pobrukuji :) .

Celkově hodnotím Wolfenstein : The New Order velmi dobře, dokonce lépe než všechny předchozí díly. Odehraných 19-ti hodin vůbec nelituji, ba naopak dost jsem se bavil. Co mi scházelo byla opět čeština. Naštěstí se ji rozhodl vytvořit tým Překlady.cz za což jim chci poděkovat. Během psaní tohoto komentáře, už stahuju na Steamu další pokračování a to The Old Blood – už se těším na pobíhaní po hradu Wolfenstein :) .

Pro: Příběh, grafika, hudba, chůze po Měsíci, dobře nastavené save pointy

Proti: Absence češtiny v základu

+23
  • PC 90
Vraždil jsem nácky na zemi, vraždil jsem nácky ve vzduchu, opakovaně jsem prováděl vraždění nacistů na vodě i pod vodou, pronásledoval jsem nácky do hor, kde jsem je samozřejmě vraždil také a kde vraždění probíhalo obzvlástě krutým a nemilosrdným způsobem - zejména ve starých a vlhkých hradech. Náckové se mi pokusili ulítnout vzducholodí. Nepomohlo jim to a zavraždil jsem je i tam. Pak se pokusili skrýt pod zemí v zatuchlých katakombách. I tam jsem je nakonec vypátral a následně zavraždil. Vraždil jsem nácky za války v letech 42-46 a vraždil jsem nacisty i po válce, v letech 60tých. Náckové se mi dokonce pokusili skrýt na měsíci, ale i to jim bylo platný jak mrtvýmu skafandr a i tam jsem se dostal a i tam - na samotném měsíci - jsem nakonec byl schopen nácky lokalizovat, demaskovat a zavraždit. (Úryvek z interview s B.J. Blaskowitzem pro nejmenovaný pánský časopis)

Wolfenstein. Říct to nestačí, co to zkusit vykřiknout: WOLFENSTEIN !!! Co to je Wolfenstein ? Wolfenstein je v první řadě vysoce realistický simulátor vraždění nácků. Vysoká realističnost je patrná na mnoha elementech hry. Např. dokonalá AI, která věrně simuluje úroveň inteligence nacistů (zlí jazykové tvrdí, že AI by měla být spíše AS - artificial stupidity), dokonalé a bohaté možnosti jak je zamordovat, kdy máte k dispozici jeden samopal, dva samopaly, jednu laserovou pušku, dvě laserové pušky, jeden nožík, dva nožíky, a takhle by se dalo pokračovat velmi dlouho. Můžete je třeba zabíjet jejich vlastníma robotama a když už není nic jiného k dispozici, tak je alespoň možné zavraždit je holejma rukama.

Tady Bethseda, ač jsem k ní často velmi kritický, vydala skrze ID studio naprosto výbornou hru, se kterou se vývojáři popasovali zcela jedinečným způsobem. A to před nima byl velmi nelehký úkol, kdy museli navázat na předchozí díly, které nastavily laťku velice vysoko, a kdy se museli vyrovnat s morálním, lidským, citovým, karmickým, vesmírným, (a)historickým a v neposlední řadě také realismus vyžadujícím požadavkem, aby umožnili následovatelům B.J. Blaskowitze pokračovat ve vraždění nácků přiměřeně jednoduchým a zároveň realistickým způsobem, bez zbytečného přidávání nerealistckých hloupostí, jako je například zvyšování AI nacistům a bez přidávání zbytečných herních mechanismů, jako je třeba kraftění (lektvarů) a dalších věcí jako je únava a potřeba jídla a pití (BJ samozřejmě v zápalu vraždění nacistické selanky únavu necítí a na doplnění kalorií bohatě stačí sežrat ohyzdným a neposlušným nacistickým čoklům jejich granule a konzervy) a nebo nesmyslné omezování inventáře, které by naprosto neodpovídalo schopnostem svalnatého a z posilky vypracovaného těla B.J. Blaskowitze.

Musím říct, že koridorová střílečka v podání Wolfa je naprosto adekvátní. Nač otevřenej svět ? S otevřeným světem a nacisty v něm totiž přichází jeden velikej problém. Na otevřené mapě by se totiž mohlo stát, že by se vám nacisté schovali někde v nějakém koutě a BJ by je nenašel a nebyl by je schopen všechny zamordovat, což by mělo samozřejmě naprosto drtivé následky na immersion a vůbec celou realističnost (Někdo si myslí že to je vtip, ale vtip to opravdu není: víte kolik BJ zavraždí nácků ? Všechny!). Variací nepřátel je přiměřeně dost. Krom wermachtích vojáků záklaďáků narazíte také na elitní síly, různé roboty, jak lidské, tak čistě robotické (sbohem v křemíkovém pekle stvůry), tak samozřejmě i na nacismem posedlá zvířátka, jako např. pejsci (kočičky byly v předchozích dílech - teď už snad chybí do dalšího dílu jen nacismem posedlej křeček), na nacíčky malé i velké, silné i slabé. Co s nimi BJ udělá je jasné - jistě nikoho nepřekvapí, že je všechny nemilosrdne zavraždí.

Hrou jsem se extrémně bavil a tady nutno připomenout další důležitou věc, kterou vývojáři udělali velmi dobře a citlivě. Naštěstí nevotravujou BJe nějakým hloupým příběhem. Někde jsem sice četl, že hra příběh má, ale já na něj prostě neměl čas - sorry jako - měl jsem fakt dost jinejch věcí na práci (ehm, na zahlušení chtěl jsem říct). Takže sice teoreticky abychom si to ujasnili: například na měsíci jsem byl, protože jsem tam cosi skrze BJe hledal, ale v první řadě byl důvod mé navštěvy zcela prostý a sice ten, že se tam pokusili skrýt před mým hněvem nacisté, a tam kde jsou nacisté, tam jsem byl já (potažmo BJ). Wolf mě bavil od začátku do konce. Obtížnost byla poměrně přiměřená, tolik zmiňovaná repetitivnost nemohla ani teoreticky nastat - vraždění nácků prostě není a nemůže být repetitivní. Bossové byli bezvadní, škoda, že se jich neukázalo víc.

Těch 5% jsem hře ubral za jedinou chybu a sice: nácků bylo v průběhu wolfa nerealisticky málo. Lapidárně řečeno: šlo jich zamordovat mnohem, mnohem víc. Protože pokud jsou v jedné místnosti 3 nacisté, proč jich tam není třeba 5? Nebo na dvoře ? Když jich po dvoře pochoduje 6, proč jich tam není 10 nebo rovnou 12 ? Toť jediné, co bych vývojářům vytkl.

Pro: Všechno

Proti: Nic

+14 +18 −4
  • PC 100
  • PS4 100
Zkombinování střílení ze staré školy s novými herními prvky/postupy se povedlo na výbornou. Zároveň je to "čistá střílečka, s důrazem na příběh". Absolutně netuším jak to lépe popsat, ale střídání čistokrevné akce s filmečky, plných citů, na mne působilo strašně dobře. Změna nálady z "rozstřílej ty ***** ****** nácky Billy!" na "nebudu brečet, jsem velký kluk... fňuk" bylo/je na denním pořádku. Plus to má plno skrytých easter eggů, bonusů, které pro hardcore hráče budou naprosté labůžo.

Herní výzva 2018 - 5. "Nervy z oceli"
+12 +13 −1
  • PC 90
Když bylo oznámeno vydání nového wolfa, měl jsem rozporuplné pocity. Ale jakékoliv výtky či obavy srazily výborné trailery které byly promyšleny stejně dobře jako samotná hra.

*Hudba ke komentáři.*

Příběh začíná stejně rychle jako vžití do děje, je rok 1946 a nacisti vyhrávají válku díky technologiím. Posledním možným zvratem postupu nepřátel je zaútočit na samotného strůjce technologií. Někdo možná namítne že příběh je jednoduchý a přímočarý, ale není tomu tak. Příběh je promyšlený do posledního detailu, stejně tak filmové scény protkané detaily, působí až umělecky. Ano, sice se vyskytují ve hře nějaké nesouvislosti jako to že hrdina přežije asi tucet ran do hrudníku nožem, v těchto chvílích je ale jasně vyjádřeno "hej, tohle má být hra, ne umělecké dílo sakra!", přesto jako umělecké dílo působí.

Hudební doprovod je vskutku geniální, v nadcházející akci hraje "jemná" tlumená metalová hudba která ve vás vyvolá nadrženost do akce a jakmile nastane první výstřel, jemnost se vytratí a nastává chaos a s ním pořádné ocelové rytmy které utvrdí chtíč něco zničit. Podobně je to i u filmových scén, příjemné a rytmické brnkání na kytaru, jindy zas hluboké zvuky doplňující mysterióznost atmosféry, nebo zesilující elektrický rytmus který se utlumí ve chvíli zlomu jako je například náraz raketoplánu do země a hudba tak předá slovo dané akci. Hudba je v této hře jednoduše geniální a padne ke hře jako prdel na hrnec.

Leč jsem měl se svou "herní" mašinou porodní problémy hru rozjet, tak musím uznat že přes stáří mé grafiky hra až na výjimky jako doskakování textur fungovala bezchybně, problémy jsem rychle vyřešil a mohl se kochat detaily naplněným světem. Graficky je hra opravdu úchvatná a prostředí se opravdu povedlo.

Po dohrání jsem zaplněn melancholickou náladou, nevím co se svým životem dál, ztratil jsem smysl. Hra ve mě zanechala velikou mezeru a pocit že toho nebylo dost a nebýt možnosti druhé časové linie, schoulil bych se do klubíčka deprese. To je Nový Řád, nad osudem případného pokračování ovšem visí otazník a je jen otázkou jestli se toto nové univerzum dočká svého zakončení. Nezbývá mi nic jiného než čekat a mezitím se znovu vžít do alternativního světa v níž vládne dystopie a jen já mohu těm pravým lidem dát naději.

Být kritický k tak výbornému dílu je těžké, ovšem hra má pár nedokonalostí jako textury objektů zaplácnuté na rovné ploše, malé nelogičnosti ohledně výdrže hlavního hrdiny (Ale zde hra samá říka: Jsem hra!) nebo malá scenáristická chyba ke konci kde nechala Anya ležet "Bídžeje" na podlaze.
Samotná akce je pak jen třešničkou na dortu celé hry.

Pro: Hudba, příběh, grafika, optimilizace, kombinace regenerace a lékarniček, vžití se do děje, otevřený konec, detaily, level design, umělecké filmečky, atmosfera, vylepšování laseru, hratelnost, emoce.

Proti: RPG prvky moc ulechčují, občas textura, "pořád... ještě... něco... chci... víc..."

+21 +23 −2
  • PC 100
Původní hru Wolfenstein 3D mám hodně rád a i Return to Castle Wolfenstein jsou to výborné hry, ale Wolfenstein: The New Order dokázal to čeho jsem se bál jak přenést klasiku do moderní doby a dopadlo to výborně smíchaní staré a nové hratelnosti byl dobrý nápad, ve hře musíte sbírat lékárničky protože se vám životy doplňují do jen částečně a manuální sbíraní nábojů, a z moderní hratelnosti tu je upravování dovednosti a všechno co v moderní střílečce nesmí chybět, Jako další klad je výborný příběh který sice není moc originální ale řekl bych že všechny chytne a ne pustí až do konce. Jako další tu jsou postavy třeba u hlavního hrdiny jsem si říkal že mi nebude sympatický kvůli tomu že jsem si myslel že to bude drsňák bez emocí ale on je pravý opak oblíbil jsem si ho protože je skvěle napsaný a dabér se k němu hodí. Jako poslední tu je grafika a optimalizace obě ty tyto části jsou skvělé a hru hraji na nejvyšší nastavení v 60FPS prostě bomba. Jako jediný zápor tu je asi délka která je na střílečku toková standardní ale kdyby byla delší tak by to bylo lepší. Jak jsem řekl Wolfenstein: The New Order skvělý návrat ke klasice je to hra která která zabaví hráče původního Wolfenstein ale i nové hráče a to je dobře a také doporučují si dát větší obtížnost u které to je už výzva.

Pro: Příběh. grafika, hudba a zvuky, optimalizace, postavy, prostředí, úpravy postavy a zbraní, hratelnost, akce je správně old-schoolová a krvavá.

Proti: Hra by mohla být delší.

+17 +18 −1
  • PC 80
Bez debaty ryzí FPS do morku kostí. Dobře se v ní střílí, však se má z čeho. Téměř všechny zbraně v duálu, pěkné fatalitky v soubojích na blízko a slušná porce brutálu. Sice bych ještě přitvrdil a nechal těla nácků trhat na kusy, ale co není teď, může být v dalších dílech. Bavily mě animace v enginu hry, velmi povedený dabing, scéna ve vlaku úžasná, filmová a až na ty otravné deníčky k tomu nemám výtku. Btw. deníčky slouží k vyprávění příběhu jedné z postav a často mě vedly k představám, jak se vše odehrálo. Jen je škoda, že jich je tolik a při hraní to celkem ruší. Tím narážím na doplňující info, které neustále vyskakuje a informuje o nových nepřátelích, lokacích či zbraních. Osobně jsem to nepotřeboval a čtení těchto informací můj zážitek nijak zásadně neobohatilo a to také z toho důvodu, že všechny informace jsou často dost obecné a člověk je chápe již ze samotného hraní.

Co mi ale zásadně vadilo, je umělá inteligence ve stealth pasážích, které vlastně vůbec stealth nejsou. Nebožáci k vám stojí zády téměř všude - u okna, u dveří, u zrcadla (ne to tam není :-), no prostě dementní. Takže za mě stealth do tohodle typu hry nepatří - chci rubat a kosit v jedný jízdě od začátku do konce. A když stealth, tak pořádně.

Sbírání munice, lékárniček, brnění stisknutím tlačítka E není takový opruz, jak by se mohlo zdát a člověk si na to zvykne. Automatické perky dle stylu hraní jsou spíše na oko. Mnohem raději bych si sám vybral, co a jak využívat a vylepšit, nicméně to by pak musela být hra zcela jinak koncipována. Tím, že se jedná o lineární zážitek, není customizace postavy potřeba.

Vedlejší postavy mají vlastní charakter, morálku, smysl pro humor a dělá to ze hry celkem příjemný až filmový zážitek. Engine dokáže vykreslit emoce ve tváři celkem působivě a nezaznamenal jsem ani nějaké zásadní výpadky textur, jak se o idTech 5 říká. Grafika tedy pěkná a sem tam horší texturu lze prominout. U zvuků jsem si všiml, že některé mluvené scény zejména Blazkowicze jsou hůře slyšitelné, protože ten kluk tak nějak divně mumlá a huhlá, potichu. Doslova jsem místy napínal uši a třebaže nemám s AJ běžně porblém, tady jsem občas nevěděl, co bylo řečeno, protože tomu nebylo rozumět.

Co by to bylo za Wolfíka, kdyby tam nebyl odkaz na dědečka z roku 1992. A taky že je a jaký! Přímo snový. Tenhle detail se mi moc líbil a pokud budete hrát, zkuste si ve hře zdřímnout ;-). Secrety a sbírání cenností jsou dalším odkazem, který sice úplně neocením, protože nejsem lovec pokladů, ale dobře že tam je. Sbírání enigma kódů je motivací, bohužel nevím pro co a zdaleka ne všechny kódy jsem našel. V menu hry je pak možnost něco odemknout, ale bůh ví co.

K příběhu mám ještě jednu věc - ze začátku hry máte možnost rozhodnout o osudu jedné z postav. Po dohrání je pak v menu možnost hraní jiné větve příběhu, respektive možnost zachránit druhou postavu a pokračovat v příběhu s ní. Nevím, jaký vliv to má na hratelnost, příběh, ale ta možnost tady je.

New Order je především krystalickou střílečkou, které jde dobře kosení nácků a vše ostatní je ve hře tak nějak navíc a není potřeba. Umělá inteligence by zasloužila větší péči, stealth bych vyškrtnul zcela a perky + doplňující info k příběhu mě příliš neuspokojilo a spíše mě při hraní rušilo. Pro každého fandu FPS žánru povinnost a pro nácko hatery kult, který žije dále.

P.S.: Haf hafové jsou tam taky!

Pro: kosení nácků, zbraně, spousta zbraní, pěkná grafika, slušná atmosféra a parádní filmečky v enginu hry

Proti: hloupé stealth pasáže, rušivé deníčky a doplňující info, automatické perky jen na oko

+13 +14 −1
  • PC 85
Váhal jsem, zda dát devět nebo osm bludišťáků, ale nakonec jsem se rozhodl pro kompromis. A kompromis je i celej novej Wolfenstein.

Kompromis mezi next gen střílečkou a nefalšovanym old schoolem. Návrat lékáren a brnění! Pomalejší styl hraní! Blazkowicz! Možná to není taková skluzavka jako Call of Duty, kde indikátor zdraví a počet nábojů už jsou ve hře spíš jen na parádu, pořád je to ale příjemnej sešup, co z vás tak okatě nedělá nemyslící kriply.

Příběh šlape na plyn už od začátku a ačkoliv je to jen další souboj těch hrozně dobrých proti těm strašně zlým, nechybí humor, pár hezky vykreslených postav a hrstka příběhových zvratů, které vám nedovolí animačky jen tupě přeskakovat. Ve střílečkách určitě nadprůměr. I hratelnost je oproti současné produkci učiněným balzámem na všechna bebíčka (alespoň trochu náročných) hráčů akčních her. Jasně, kvalita misí občas hapruje, stealth je ve hře spíš navíc (pominu fakt, že náckovi je úplně fuk, že mu metr před ním odkráglujete kamaráda), ale hra samotná fakt baví. Gunplay je skvělej, rambo style se dvěma zbraněma taky a porcování nácků už dlouho nebyla taková zábava. Pokud tohle má být jakýmsi návratem ke kořenům, chci ty kořeny všechny!

Ani graficky se novej Wolf nemá rozhodně za co stydět. I když mi občas padal framerate víc, než by bylo zdrávo a hra mi vizuálně bůhvíproč připomínala naleštěný hry ruský produkce (třeba Ubersoldier). Co ale fakt stojí za řeč, je herní soundtrack. Hudbu při hraní tolik nevnímám, protože se málokdy umí fakt ozvat. Ale tady kupodivu hudební linka nezaostává a umí se rozeznít v ten správnej moment. Za to fakt palec nahoru.

Wolfenstein překvapil. Jednoznačně příjemnej reboot série. Pár mínusů by samozřejmě bylo, ale pod tou tíhou kladů je brzo přestanete vnímat. Přesto jich pár vypíchnu do spoilerů. Na Měsíci a v ponorce jsem čekal teda mnohem větší fight, ty lokace si o to přitom přímo říkaly! Neustálý dobíjení tesla pušky byla ke konci spíš frustrující rutina. Moc jsem nepochopil možnost bojovat s dvěma noži, za mě trochu zbytečnost.

Pro: hratelnost, příběhově ok, herní doba, hudba

Proti: občas nevyvážené, zpracování některých misí

+18
  • PC 85
Wolfenstein 3D byla moje oblíbená střílečka a nahrál jsem se jí dost. Od té doby jsem ale žádný další díl nehrál a tomuhle kousku jsem v době vydání také nevěnoval přílišnou pozornost. A asi bych za něj plnou cenu nedal, ale ve slevě rozhodně milovník FPS ze staré školy neprohloupí.
Nepříliš rozeseté checkpointy, tuzí bossové a jeden obří mechanoid, lékárničky, žádný šestý smysl na zviditelnění indikátorů HP, správná maskovanost koridorů. Nic takového, tohle není Call Of Duty. Moderní hráči možná zaplakají, pamětníci zaplesají. Heil to B.J. Blazkowicz!

Pro: střílečka ze staré školy, nadprůměrná herní doba, zabíjení nácků nikdy nebylo tak zábavné, skvělý soundtrack, promakané cutscény

Proti: repetetivnost některých levelů, ale jinak se těžko něco hledá

+14
  • PC 80
While I was gone, they set the world on fire. It wasn't a war anymore; it was a remaking. Some losses are inevitable. Some... unthinkable. Now they've built a new world. Armies of steel and thunder. They're rewriting history. But they forgot about me.

Už od oznámenia hry som sa na to neskutočne tešil a bola to moja najočakávanejšia hra.

William J. Blazkowicz sa vrátil a vrátilo sa aj zbieranie lekárničiek a brnenia. Hneď v úvode je scéna na hrade za 2. svetovej vojny, takmer ako vystrihnutá z Return To Castle Wolfenstein (podľa mnohých ľudí najlepší Wolf). Úvod navnadil na celú hru. Potom sa dej presunie do r. 1960 a alternatívna história plná Nacistov a ich robotických výtvorov môže začať.

Prvá polovica hry je prekvapivo veľmi bohatá na udalosti, zmeny prostredí, humor a nápady. Stále sa deje niečo nové a jeden nezabudnuteľný moment strieda druhý (nemocnica, motorová píla, vlak, prenasledovanie robotickým psom atď.). Nechýba tomu nadhľad a veľmi zábavné strielanie, ktoré striedajú aj kľudnejšie momenty. Zažil som aj pár veľmi príjemných prekvapení - dej je lepší ako som čakal, dá sa použiť aj stealth postup a potešila aj nečakaná erotika :)

Druhá polovica hry ale začína drhnúť, prostredia už nie sú tak zaujímavé a aj všetky dobré nápady si tvorcovia vystrielali v prvej polovici. Našťastie to zachraňuje Mesiac plný Nacistov (kde malo byť podla mňa finále).

Hra mi zabrala okolo 12 hodín a dá sa v nej nahrať aj viac ak chcete pozbierať úplne všetky veci (zlato, koncept arty, dopisy, kódy Enigma, novinové články atď.) Celkovo ma Wolfenstein: The New Order potešil, bavil a chcem pokračovanie!

Pro: Zábavné strielanie, humor, prostredia, nápady, skvelá prvá polovica hry

Proti: Horšia druhá polovica hry, optimalizácia, umelá inteligencia nepriateľov

+18
  • PC 100
Bude to tady na DH znít jako čiré kacířství, ale já původní Wolfy do dnes nehrál.. Nicméně nebudem se babrat jak jsem se na hru těšil a pod., protože jsem se o novým wolfovy dozvěděl asi 2 měsíce před vydáním. Skoukl jsem 3 upoutávající videa, naprosto skvěle podtržená Deutche muzikou a nezdravým sadistickým sarkasmem, a já věděl, že pro mě je vymalováno - tohle bude hra pro mne..

Koupil jsem, nainstaloval a hrál.. a hrál.. a hrál.. a smál se.. a masakroval.. a bodal.. a škrtil... a skoro slza ukápla... a dohrál.. a dal jsem to znova v druhé příběhové linii. a zase se bavil.. a smál.. a hrál.. a hraju do teď.. :-)

Proč se mi tolik Wolf líbí?

Zaprvé humor.. Ten je tu naprosto perfektní, sadistický, trefný a hlavně hra si sama ze sebe na mnoha místech dělá srandu, což je absolutně super. Tvůrci se na dělání hry opravdu bavili a je to cítit na každém kroku.. Hlášky, kdy voják zahlásí Hail Hitler a můj kolega v autě čistě z povinnosti utrousí Hail Hitler zpět - no to jsem řval smíchy.. Nebo " Well, I am on the motherfucking Moon" , nebo "Fuck me, Naciz get to the Moon". Ale to je jen pár momentů z mnoha a mnoha.

Zadruhé dialogy a dabing nemají chybu. Pár kravin by se našlo, ale to v celkovém pojetí úplně klidně přehlídnu.. Hlavně jsem byl neskutečně rád, že slyším v celé hře němčinu (ne protože ji mám rád, naopak), ale protože jsem se bál od vývojářů nějaké stupidity ve formě angličtiny s německým přízvukem nebo něco podobně příšernýho..

Zatřetí příběh je výbornej a vyprávění je podáno naprosto perfektně (viz šaškec "rozumněj cvokhaus", Brňáci rozumí :-)) , nenásilně a s citem, který bych u takové střílečky vůbec nečekal. Má hlavu a patu, není nijak složitý, ba naopak a prostě se to hezky sleduje.

Zadalší charaktery - k tomu snad není co dodat. Každý má něco svýho co ho definuje. Vyzdvihnu samozřejmě Deathshead (který nedostal buhužel až moc prostoru, s ním se dalo ještě hodně vyřádit), mojí milovanou Frau Engel (tady byl asi dabing nejlepší ze všech) a ten její přiteplenej hezounek, Caroline, Fergus, no mohl bych pokračovat.. B.J.je si necháme na pozdějc.

Dále hudba - jak ta v menu, akční, tak i příběhová je prostě výborná. Skvěle to podtrhuje celkový nádech hry a příběhu. Kytara je úžasně nabasovaná.. Tohle se moc moc povedlo.

Technická stránka hry nemá chybu. Hra se mi ani jednou neškubla, žádné bugy jsem neviděl. Jede to jak po másle. Filmečky v enginu hry jsou naprosto parádní, jeden jak druhý. Graficky se mi styl velice líbil, ač leveldesign mohl být o poznání pestřejší, ať už se jedná o prázdné ulice nebo celkem fádní interiéry. Nerozbitnost čehokoliv je taky docela zarážející. Ale tady se nehraje na fyziku, Wolf nepotřebuje být realistický, protože jeho síla a zábavnost tkví úplně někde jinde. Ozvučení je celkově velmi dobré a ostré krom zvuků zbraní, které jsou ploché a zní jak špuntovky.. Jedině Lasergun je vyjímkou.

Gameplay je jednoduše velmi příjemný a jede to skoro samo. Hra odsýpá, hluchá místa si nějak nevybavuju, protože se podíváme na všechna místa, která máme ve hrách tak rádi: pod vodou, vesmír, střílení v letadle, boje s monstrózním mechem větším jak barák, lágr, krvavá procházka v mechovy.. prostě nic tu nechybí..

A konečně B.J. Blazkowicz:
Už dlouho jsem se tolik nestotožnil s hlavním postavou, jako s B.J.jem a proto si zaslouží samostatný odstavec. Je to pravý hrdina, kterej je strašně drsnej, přitom není úplně blbej a rozhodně ani extra chytrej, je to fešák k pohledání, má humor, charakter, umí projevit cit a lásku. Prostě dokonalej borec. :-) Dabing mi k němu sedl na jedničku, hlášky má taky perfektní. Takže jak říká B.J.: "Shooting, stabbing, stranguling Naciz".

Celkově je to pro mne jednoznačně hra roku 2014, protože je to skvělá jízda, která si nehraje na něco víc. Je okořeněná skvělým a drsným humorem, dobrou hudbou, dobrými charaktery a příběhem. V zábavnosti ji letos nic nepřekonalo a jistě nepřekoná. Sory děcka, ale já si to užil výborně a krvavě a nahlas.. Tahle hra má pravý herní koule.

Ještě něco extra ke komentu: Mezihry jako třeba starý Wolf mě úplně dostaly a pokaždé když jsem se dostal do postele, tak jsem neodolal. :-) Enigma kódy jsem zatím všechny nenasbíral, ikdyž prohledávám co se dá i nedá.. Dotaz: Vyluštil vůbec někdo Enigma kódy???

PS. Škoda, že hra není lokalizovaná do cz titluků, lidi co neumějí anglicky přijdou o strašnou spoustu srandy..

Pro: Viz výše.

Proti: Absence CZ lokalizace, zvuk zbraní

+17 +19 −2
  • PC 95
Takto by měly vypadat všechny restarty/remaky starých značek.

Wolfenstein roku 2014 se nadmíru povedl - zajímavá režie cutscén, příjemný soundtrack, zajímavý level-design včetně prostředí a v neposlední řadě po velmi dlouhé době střílečka, kde je samotné střílení zábavné.

Dokonce i délka hra byla akorát, že si člověk neřekně, jak to bylo krátké nebo naopak nespadne k pocitu, že ten konec už měl být před x hodinama.

K čertu s nelineárním prostředím - zde je cesta nalajnovaná a vůbec mi to nevadilo. Postup hrou je i na vyšší obtížnosti plynulý a bez zbytečných prodlve u zákysů.

Užitý IdTech 5 se ukazuje ve své pravé kráse a umí rozpohybovat a zobrazit opravdu mnoho detailů, efektů a barev. Ještě lepší je ale celkové ozvučení, kdy při použití sluchátek vnímáte opravdu jen hru a její prostředí. Dynamická hidba jen dokresluje perfektní atmosféru.

Pro: grafika, level-design, atmosféra

Proti: škoda, že už jsem to dohrál :)

+10
  • PC 70
Teď jsem strávil týden na Istrii ve společnosti jisté paní Blaskowiczové, tak mě někde mezi pozorováním okáčů medyňkových a pozobáváním vinné révy napadlo, že by to možná chtělo po třech měsících konečně dotáhnout toto... Nuže, Wolf je zase tu, má docela koule, a ani to moc nebolelo. Do jisté míry zpátečnický hřebík do rakve k posrání inovativního hraní, ale zároveň hra velmi zajímavá v tom, že vyčnívá příběh nad hratelností. Což by za normálních okolností byl průser jak hakáč namalovaný do učebnice přírodovědy pro 4. ročník základních škol, nicméně zde je natolik upřednostněný a nosný, že prostě dohromady působí kvalitním dojmem (ačkoli je místama přebujelý pičovinama).

Enemové a bossové, bouchačky a režimy střelby jsou bratru trochu těžkopádné, daleky čipernosti třeba Wolfa 3D nebo Quake 3 Arena, ale na rozdíl od Far Cry 3 nebo Thiefa 4 (tedy podle mě podobně kvalitních, i když ne výjimečných záležitostí) má Wolfenstein tu vlastnost, že mě herně ani technologicky ničím významně neiritoval, protože se nijak významně neseká, ani není tolik repetetivní.

Tu a tam jsou rozesety mile silné momenty, kartičky ve vlaku, Sophiina volba (obojí ale už bylo ve Far Cry 3... a to nejsem znalec), Der Mond, koncentrák určitě rozumnější, než lapák v Mafii 2. Gameplay je ale takový zvláštní... těžký, než jsem přišel, jak zneužívat pravomyšítkové funkce té energetické zbraně - jejíž nabíjení hru zpomaluje z jinak slušně rychlé hratelnosti, co získala aplikací mnoha obstarožních prvků.

Jinak u mě dobrý. Z lairu uprchlíků, tam co jde pařit Wolfensteina z '92, je očividné, že tu hru někdo miloval, a nebylo mu vůbec u prdele, jak dopadne.

Pro: Propracovaným příběhem a vymazleným uměleckým provedením (jakýmsi nazi schmazi retro futurismem) hra doslova ožívá pod rukama, což je jasně její nejsilnější stránka.

Proti: Vše, co ve hře měří více než dva metry, a přežije více než jednu dávku místními ratatákomety, je zábava na hovno.

+12 +13 −1
  • PC --
Hra je nejprve hodně akční a když mi asi po první hodině kólovdjůtyovského hektičtění naskočil na obrazovku nápis "Bethesda uvádí", tak nějak jsem zatušil, že se jedná o to dostat hráče do varu. Naštěstí tempo povolí a děj se začne rozvíjet. Minimálně do první poloviny jsem byl hodně nadšený. Seznamování s postavami je kladen velký důraz a volba příběhové linie mě vyloženě potěšila. Ve druhé polovině už je příběhové tempo zase příliš rychlé, střídá se lokace za lokací bez detailnější návaznosti. Podmořské dno, sci-fi tool room, vesmír... Je velká škoda, že autoři nenechali příběh plynout stejným tempem a nezůstali raději při zemi.

Pocit ze střelby je dost mizerný, což bych v takové hře považoval za dost zásadní fail. Zbraně zvučí jako dětské prdítka a svou troškou do mlýna přispívá i nulový challange na druhou nejtěžší obtížnost.

idTech5 je příšernost sama o sobě a hnusotu interiérů může trumfnout jen Rage. Textury doskakují pozdě, postava se občas propadne do textur, modely některých rekvizit jsou jen nakreslené (!!!) viz. dokumenty s propiskou na stole. Aby toho nebylo málo, vybavení místností je nerozbitné.

Wolf je trochu jiná hra, než jsem původně čekal. Rozhodně dokázal překvapit, ale druhou půlkou se úroveň hratelnosti dostane na průměr a na té zůstane až do konce.

***/5
+19 +20 −1
  • PC 75
Zcela jednoduše, nový Wolf je oldschool rubačka hozená do roku 2014 mezi všechny ty badass autohealing rádoby střílečky typu Call of Duty nebo Battlefield. Hodně dlouho jsem si střílečku neužil jako právě Wolfenstein New Order.

Hned ze startu hry je jasné, že se chce Wolf vrátit zpátky do doby, kdy jednoduché fpsky vládly PC gamingu. V koridorových mapách, kde máte málokdy na výběr víc jak jednu cestu sbíráte lékárničky, brnění, můžete nosit neomezený počet zbraní, AI vašich nepřátel je nepříjemná jenom tak, že se semtam dokáží schovat za nějaký sloup, který jde ale stejně rozstřílet nebo po vás hodí granát (lépe řečeno snaží se ho po vás hodit, málokdy se trefí tak, aby vám ublížil :D). Ve stylu starších Wolfů sbíráte zlaté artefakty na "tajných" místech, po mapách jsou teď místo dopisů rozmístěné výstřižky z novin, které vám skvěle doplňují atmosféru z příběhu. Nicméně hra se snaží o i nějaký upgrade svého gameplay přidáním perků, které vám po určitém počtu killů všemi možnými způsoby zlepšují např. přesnost, rychlost přebíjení nebo množství nesené munice, v podstatě nic zásadního, co byste museli ve hře huntit. Dále je tu poměrně badass featurka v podobě střílení obouruč, což je zrovna v této hře dobrá sranda. Taky pobavila minihra z prvního Wolfa.

Střílení nácků není nikde tak zábavné, jako ve Wolfensteinech obecně, ale autoři si řekli, že WW2 je už asi vyčerpaná, tak je nechali vyhrát válku, posunuli vás v čase do 60. let a to zabíjení jste si mohli ještě víc vychutnat. Tady asi začne první kritika, myslím si, že se z této antiutopie dalo ve hře vymačkat trochu víc. Příběh se odehrává v roce 1960, před hlaveň vám nabíhají náckové v uniformách z roku 1960, střílíte zbraněmi z roku 1960, ale většina misí se odehrává ve starých budovách/kanálech/pevnostech, kde tento rok zaměníte s jakýmkoliv jiným obdobím. Venkovních misí je málo, ale aspoň co se týče architektury, vypadají velmi dobře. Jinak je příběh klasický fpskový blábol, kde máte nesmrtelného a protentokrát i ženu milujícího hrdinu, kde musíte zachraňovat svět zabíjením největších fašounských sviní. Vzhledem k tomu nápadu s vítězným Německem mi to přijde trochu tuctové, ale aspoň se ta hra nebere vážně a na několika místech jsem se hodně pobavil (Blazkowicz se dovídá, že se USA vzdali, Blazkowicz si oblíká "výstroj" na mučení atd.).

Gameplay je svižný, všechno provádíte intuitivně, asi jenom 2x se mi stalo, že jsem chvíli nevěděl, co dělat nebo kam jít. Obtížnost na střední je tak akorát, není to výsměch jako v Battlefieldu, který jsem hrál naposled, ale extra challange taky ne. Tedy asi na 2 3 situace, kdy na mě hra vrhla až nesmyslný množství nepřátel, klasicky ve chvíli, kdy jsem neměl možnost nikde sbírat náboje nebo lékárničky. Po dloooouhé době jsem ve hře umíral na checkpointu stylem pokus/omyl.

Co se týče technického zpracování, tak za mě katastrofa a v podstatě jediné velké mínus, kvůli kterému půjdu s hodnocením níž. Modely zbraní nebo panáků jsou ok, nic extra, ale neurazí. Nicméně co se týče ostatních textur téměř všeho, tak je to špatný vtip. Například toto, toto, toto, toto nebo toto je vyloženě humus a divím se, že má někdo drzost v roce 2014 pouštět za 50 éček do světa a ještě vám tím zasrat 45 GIGABAJTŮ NA DISKU. Jako vážně, v těch souborech musí být vygenerované nekonečné řádky lorem ipsum. Asi by to nebyla takové tragédie, kdybych si té grafiky nezačal v průběhu hry čímdál víc všímat, ale myslím si, že doba pokročila dost na to, aby se tužky a kalkulačky ležící na stole normálně vymodelovaly a ne vkreslily do textury. Efekty jsou na tom podobně, např. na některých místech vůbec nefungují dynamická světla a stíny. Podotýkám, že kromě rozlišení stínů, které jsem měl na střední detaily, jsem hru hrál na maximum. Kromě toho mi dost vadilo pomalé dočítání textur během hry anebo šum v obraze v tmavějších lokacích. Aspoń hudba je poměrně sympatická (i když ne tak úderná jak v RTCW) a dabing postav mi přijde hodně s nadhledem a vtipem (především němčina je hodně cool).

Všehovšudy bavil jsem se dobře, ale asi to nepotřebuju hrát znovu, tak jako jsem kdysi několikrát dohrál RTCW, pořád ale o několik levelů výš, než většina dnešních stříleček.
+20
  • PC 90
Wolfenstein pro mě byl, je a bude nejlepší herní značkou a tou nejlepší vzpomínkou, kterou jsem mohl kdy spatřit ve světě PC her. Kterékoliv jeho pokračování je pro mě tedy naprostou samozřejmostí a přesvědčením titul nevynechat. Výjimku jsem tedy neudělal ani ve žhavé novince New Order.

Agent Blazkowicz opět čelí nacistické hrozbě a i tentokrát jej nečeká nic jednoduchého. Doba pokročila, a tak jsou nacisté díky svojí modernější zbroji slušně odolní a jako vždy v nemalé přesile, a to jak včetně těžkooděnců z řad vojáků, tak i mechanických obrněnců. Přestože z hlediska akce předchozí díl měl co nabídnout, kvalitativně se nový Wolfenstein posunul o hezkých pár příček vpřed. Tento posun jsem já osobně vnímal ve výborné zvukové stránce, která boj s nacisty dělala správně peprným, zejména pokud jde o zvuky zbraní, které byly doslova radost poslouchat. Vítanou změnou, kterou nemůžu opomenout, byla poměrně radikální změna vizáže Blazkowicze, s nímž dobře podaný příběh se sympatickým hlavním hrdinou příjemně odsýpal. Lokace jsou navíc různorodé, na rozdíl od předešlého dílu se nedočkáme věčných návratů do stejných míst a každá kapitola je tak svojí typičností lépe zapamatovatelná a do jisté míry i originální. Délka hry mi ovšem moc ideální nepřišla. Bavil jsem se sice určitě velmi dobře, ale přišlo mi, že určité natahování příběhu hře mírně uškodilo a zkrácení hry, byť o pár hodin, by ji možná určitým způsobem prospět mohlo, ale rozhodně to není nic, co by mě otrávilo, nebo výrazně kazilo dojem z tak nadprůměrné hry.

Co dodat? Graficky velmi pěkně vypadající a skvěle optimalizovaná hra s výbornou akcí, zvukovou stránkou, dobře podaným příběhem a sympaticky obměněnou hlavní postavou - asi takhle bych v jedné větě shrnul svoje zážitky z nového Wolfensteina, který svého předchůdce určitě překonal a kvalitativně se tak posunul blíže k mojí nejoblíbenější hře Return to Castle Wolfenstein. O překonání řeč sice být nemůže, ale na tom, že herní značku nejnovější Wolfenstein výrazně oživil, kus pravdy určitě je.

Pro: grafika, optimalizace, akce, zvuková stránka

Proti: poněkud natahovaná herní doba

+46
  • PC 80
Netrvalo dlouho a dočkal jsem se dalšího vyprávění o Williamu Blazkowiczovi a jeho strastiplné cestě proti třetí a možná i čtvrté říši. Poprvé jsem se s tímto hrdinou seznámil přibližně v roce 1994, kdy se mi do počítače dostal Wolfenstein 3D. Pro mě to sice bylo první seznámení, ale tomuto titulu předcházeli dva další a to Castle Wolfenstein z roku 1981 a Beyond Castle Wolfenstein z roku 1984. Po dohrání původní 3D verze se mi do rukou dostalo rozšíření s názvem Spear of Destiny. Třetí rozměr a nacistický hrad byl sice fajn, ale chtělo to něco víc. To něco mělo být nadpřirozeno, lepší grafika, příběh a další skvělé věci, které přinesl Return to Castle Wolfenstein. Tato hra vyšla roku 2001 a dodnes se těší velké oblibě - dokonce pro ni vznikl amatérský český dabing od skupiny Perla Group. Netrvalo dlouho a o téměř dva roky později vyšel menší samostatný přívěsek na stejném enginu nazvaný Wolfenstein: Enemy Territory (který se velmi často dával jako příloha do časopisů - inu, byl totiž zdarma), kde jste se mohli věnovat jen a pouze multiplayerové složce. Předposledním kouskem byl velmi vlažně přijatý kousek Wolfenstein, který je nejméně oblíbený ze všech dílů. O nápravu reputace značky se snažilo studio Machine Games které pod záštitou Bethesdy vydalo v květnu 2014 zatím poslední díl Wolfenstein: The New Order, který se podle všeho povedl na výbornou. Pojďme se mu tedy podívat na zoubek, co říkáte?

Začnu tradičně příběhem, který - kupodivu - tvoří jeden z hlavních pilířů této povedené střílečky a navíc navazuje na poslední díl série a to hned po třech letech. Druhá světová válka už tvůrce začala nudit a tak její trvání prodloužili až do roku 1960, ale to bych předbíhal - tam se dostanete až po probuzení. Vžíváte se do role Williama při jedné z mnoha amerických vzdušných operací. Až na to, že tahle skončí špatně a celá válka začne hrát do karet přisluhovačům hákového kříže. Váš cíl mise je obrovská pevnost, kterou jednoduše nedobijete a navíc se setkáte tváří v tvář smrti v podobě generála Wilhelma Strasseho přezdívaného ´´Deathshead´´. Ten vás dostane do pasti, připraví menší překvapení a celé to skončí zběsilým útěkem, při kterém vám skončí šrapnel v hlavě. Probouzíte se v nemocnici, kam nacisté pravidelně chodí pro nové maso do jejich mlýnku. Všechno jde dobře, vaše uzdravení se blíží zdárnému konci, začínáte vnímat okolí, mít pocity a vzpomínky, když tu náhle se objeví komando smrti ve dveřích s rozkazem zavřít institut. Naštěstí zrovna v té chvíli vezmete osud a německou dýku do vlastních rukou a vydáte se na útěk ze sanatoria. Cíl je jednoduchý, zjistit co se to sakra děje a zachránit doktorku, co se o vás tak pěkně starala. Nebude trvat dlouho a ocitnete se v berlínském tajném úkrytu a před sebou budete mít první misi.

Nojo, to je sice všechno pěkné, ale jak se to vlastně hraje? Jednoduše řečeno, velice příjemně. V kruhové nabídce (ovládání je fajn i na gamepadu) máte několik slotů na různé zbraně či sekundární vybavení - například typu granát. Většinu palebné síly lze využít obouručně a věřte, že takové kombo brokovnic, to je něco, co dokáže zastavit i tank. Dále máte k dispozici třeba základní pistolku či samopal. Čekat ale můžete opravdu kupu zbraní a některé z nich by vás mohli ještě překvapit, proto si myslím, že to není třeba dál rozebírat. Moje oblíbená byla kudla - obvykle jdou totiž lokace proběhnout zběsile s prstem na spoušti, nebo stealth stylem a ten mi vyhovoval více. V každém levelu naleznete i mapu, která vám mimo jiné zvýrazní předměty na vyzobávání -tedy různé dokumenty, zlato atd. Lokace jsou pěkné, zábavné a poměrně rozlehlé, takže rozhodně dokážou zabavit. Když k tomu připočítáte co se v daných částech hry děje - a že je pořád na co se koukat, parádní soundtrack a skvělou grafiku, která krásně plynule běží i na slabších strojích, jedná se o kvalitní celek. Avšak právě u enginu nastává menší problém, který už tížil například RAGE, a to nedočítání textur. Je pravdou, že zmíněná hra od id Software na tom byla opravdu žalostně a dodnes není pořádně vyladěna, zato Wolfenstein už trpí jen menšími neduhy. Nicméně je tento nedostatek vidět a někomu by to mohlo kazit zážitek z hraní.

Úkoly vás budou čekat jak primární tak sekundární. Z těch vedlejších to je většinou pomoc přátelům z odporu ve vašem úkrytu. Hlavní mise vás zavedou například do Anglie, Německa anebo taky třeba na měsíc, ale to je tak všechno, co k tomu řeknu, nerad bych cokoliv prozrazoval. Herní doba se tak šplhá k 10-12 hodinám - záleží na použité obtížnosti. Toto číslo je na poměry FPS velice chvályhodné a Wolfenstein navíc poskytuje zábavu opravdu v každičké misi, včetně té bonusové! Projdete téměř dvěma desítkami kapitol, postřílíte stovky nacistů, různých robotů a další všemožné havěti a za odměnu budete dostávat pěkné animace, které mají velice slušně napsaný scénář, dobré zvuky a průměrnou inteligenci nepřátel. To celé smíchané v poměrně lahodný nápoj, který se do těch parných dnů, ve kterých hra vychází nesmírně hodí. Vývojáři odvedli pořádný kus práce a své by měl dostat každý fanda FPS, ať chce nebo ne. Je sice pravdou, že některé mise a situace jsou naprosto stupidní, ale v duchu, jakém hra běží, se to dá překousnout. Rozhodně se však jedná o jednu z lepších, ne-li nejlepších stříleček za poslední dobu. Jako bonus překonává svého předchůdce a nastoluje novou kapitolu, která by se klidně mohla rozvíjet dál.

Co tedy říci závěrem? Třeba to, že na Playstationu 4 hra vypadá velice pěkně a běží plynule 60 fps, což by mohlo majitelům napovědět, že se jedná o dobrou koupi. Na počítači se potom dočkáte samozřejmě bezkonkurenčně nejlepších detailů a také nižší ceny. Jak už jsem zmínil výše, hra běží i na slabších strojích a pokud rozjedete třeba RAGE, neměli byste mít velký problém dát i nového Wolfensteina. Jestli jste fanoušky série, doteď tápete a nejste pevně rozhodnuti, zda si titul zkusit, či ne, ode mě dostanete maximální doporučení a třeba už jen proto, že jsem hrál všechny díly a tento hodnotím na opravdu vysoké úrovni. Pokud jen hledáte dobrou FPS a Call of Duty či Battlefieldu jste přežraní, jste na správném místě. Komu hru tedy vlastně nedoporučit? Asi nikomu, každý by si ji totiž měl zahrát, vždyť je to legenda. Musím uznat, že za dlouhou dobu se objevila hra, ve kterou jsem měl velké naděje, a nakonec se vše povedlo, jak má a navíc stojí za každou korunu, kterou do toho dáte. Velice povedené dílko!

Pro: - Soundtrack - Kvalitní příběh a dobře napsané dialogy - Příjemná hratelnost - Optimalizace

Proti: - Engine id Tech 5 stále nedočítá textury jak má - Některé mise a vaše konání v nich občas opravdu nedávají smysl - Průměrná umělá inteligence - Občas chybka technického rázu

+20
  • PC 85
Zapomeňte na paskvil jménem Wolfenstein, božský RtCW se dočkal důstojného nástupce až teď. Píše se rok 1960 a nacisti si podrobili celý svět (a to nejen při snídani nad mapou), odpor prakticky neexistuje, a tak jedinou šanci na záchranu představuje Vilém Blažek, apatický, slintající rezident mentálního sanatoria, který si od tamější nadržené sestřičky ze záhadných důvodů vysloužil přezdívku „BJ“.

Příběh je na poměry FPS vysoce nadprůměrný a je také podán dosti působivým způsobem, ne nadarmo se mi vybavilo první CoD: Black Ops. Wolfenstein: Nový pořádek je v tomto ale ještě úspěšnější, hlavní hrdina má dobrácké a zároveň drsňácké charisma a jeho milostná linie překvapivě funguje (osobně bych zde tedy určitě nepoužíval slova jako „klišé“, či „patos“, ono se to jednoduše povedlo). Vzhledem k tomu, že vstupujete do boje s nacisty s velkou nevýhodou, nedá se vše řešit po doomovsku, ona zkrátka i atmosféra a feeling hry vyžaduje, abyste uznali sílu soupeře a šli na to potichoučku, tajně a zákeřně. Stealth prvky bych přirovnal k Metru 2033 (popř. Last Light), tzn. jsou primitivní, občas se můžete vojákům téměř proplétat mezi nohama a udělat jim letmé vyšetření prostaty a oni vás stejně nezaregistrují. Podobně jako v Metru je to zde ale naprosto dostačující a koresponduje to s lehce arkádovou, nebo chcete-li oldschool hratelností. Samotná hratelnost je tedy vynikající. Zábavný strealth střídají přestřelky a ty rozhodně mají šťávu. Zbraně jsou zajímavé, pestré, rozvíjení přístupů k likvidaci protivníků skvěle podporuje systém perků (achievementů) a také velmi kvalitní systém vyklánění. Osobně si nepamatuji hru, kde bych vyklánění skutečně považoval za přínosné a hlavně zábavné, nikoli otravné (vybavuje se mi maximálně F.E.A.R.). Zpočátku je to na ovládání sice trošku náročnější, ale hře to jednoznačně přidává a myslím si, že je to super. Samozřejmě abyste měli k něčemu takovému motivaci, musíte hrát na obtížnost Death Incarnate, na kterou je hra tak středně (a tedy vhodně) obtížná.

Hodně musím vyzdvihnout design prostředí. Levely jsou jednak velmi různorodé, ale hlavně za všech okolností propracovaé. Některé prostory připomínají to nejlepší z Crysis 2 nebo CoD: Modern Warfare (2) (např. parádní mise na polozříceném mostě). Vždycky je na co koukat, všude se cítíte přirozeně a taky skoro všude se něco válí. Ať už drobnosti, trosky a zbytečnosti, které pěkně vyplňují prostor nebo i věci, které můžete vzít. Zatímco v Rage jste sbírali jen neužitečné harampádí, tady berete zdraví, které si tím overchargnete a pak vám pomalu ubývá jako např. ve Quake. Tím vzniká fajn balance mezi velkým množstvím power-upů a stále rozumnou obtížností.

K technickému zpracování nemám větších výtek, je sice fakt, že textury/modely se občas načítají se zpožděním, ale osobně mi to nijak zvlášť nevadí. Grafika je na dnešní poměry naprosto dostačující, zvuky jsou kvalitní a podařil se i soundtrack. Mno, tohle je zkrátka horký adept na hru roku!
+25
  • PC 90
Hu ha hi ho aneb takový to blaho, když po cca třech letech hrajete hru, která se vám vštípí do hlavy tak, že máte touhu hrát ji znova a pořád dokola.

A nějak takhle na mě Wolfenstein zapůsobil.

Když se poohlídnu po předchozím dílu z roku 2009, kterej mě vyděsil svojí hrůzností, je pro mě vedle něho New Order něco jako Bioshock Infinite.

Wolfenstein: New Order se trochu vzpírá dnešní době, kdy se hry přizpůsobují hráči, který už nechce jednu těžkou část opakovat stále dokola, ale chce si buď užít plynulou destruktivní jízdu napříč hloupým příběhem (viz CoD), nebo zabít čas předtím, než večer vyrazí na disko. Právě obtížnost je tady nastavená naprosto parádně, přičemž se vrací do dob, kdy jsme nutně museli sbírat lékárničky, štíty a jiné vybavení pro přežití. Tady už si prostě nekleknete za roh v domnění, že nějakej podělanej auto ozdravovač…

A když už si za roh kleknete, stejně vás něco rozstřílí na sračku, protože kde co se dá pod palbou vší tý nacistický havěti zničit. Akce samotná je to nejzábavnější, co jsem za poslední roky hrál a je jedno, jestli v rámci stealth postupu (ačkoliv zde hraje třetí housle), nebo těžkotonážní destrukce. Popadnou dva kulomety a vydat se vstříc nepříteli skýtá tolik dynamiky a blaha, že když vás v tý změti zabijou, jste rádi, že si můžete dát oddych.

Hra ovšem není jenom o střílení, ona je kupodivu – a možná hlavně – o příběhu. Ten samotnej není sice nic světobornýho a na plátně kin by to působilo sakra béčkově, ale ve hře funguje perfektně a přináší opravdu velkou škálu strhujících momentů, u kterých zamrzí snad jenom to, že probíhají v animacích a nemůžete je tedy nijak ovlivnit.

Příběh je o to lepší, když nastražíte uši. Soundtrack je totiž naprosto parádní a nejenže přináší do hry atmosféru ať už v boji, nebo v oněch animacích, ale dává hře i obrovskej styl, spád a dokonce hloubku.

Je proto škoda, že potenciál tématu „náckové vyhráli válku“ není zužitkován do poslední kapky. Čekal jsem přeci jenom trochu víc z civilní oblasti, trochu víc, než jenom Arény a koridory, protože když už hra nastavila styl, násilnost a postavili Němce do vedení, měla nám i ukázat víc z tý zkázy. Neříkám tím, že bych chtěl vyloženě vidět atomovej hřib na pozadí sochy svobody, ale přece jenom mohla mít hra v tomhle trochu větší koule. Zase to ale vyvažují skvěle vystižený charaktery, super dabing a výborný finále.

Shrnutí: Parádní old-school řež v pěkný grafice se skvěle podaným příběhem, ve který je vlastně téměř všechno super. Člověk má hned tu chuť, rozehrát to znova. Ale možná až příště, od zítra do neurčita budu hackovat Chicago!

Pro: grafika, soundtrack, podání příběhu, žádná zjednodušení, dabing, skvělý charaktery

Proti: příběh sám o sobě, nevyužitost tématu

+26
  • PC 90
Tak zatím největší překvapení roku 2014. Z videí a trailerů to vypadalo všelijak, naštěstí hratelnost a zábavnost je výborná.

Hned ze začátku hry první pasáže vypadají jak z CoDka, ale netřeba se lekat, již brzy nastoupí poctivá hratelnost, kde jsou zapotřebí lékarny, sbírány armoru, šmejdění po mapách ve snaze najít úkryty zbraní, dokumentů, zlata atd... Machinegames dokázali vzít to dobré z oldschool her a přidat prvky z dnešní doby, a výsledný mix udělat ke spokojenosti hráče.

Co se týče příběhu, tak nelze z alternativní historie kdy Nacisté vyhráli válku, čekat zázraky, přesto si myslím že je zpracován solidně, BJ projevuje víc emoce a vede monology v hlavě, kdy komentuje dění. Postavy v příběhu co se objeví, jsou zajímavé a rozhodně se zaryjí do paměti. Zvlášť pak musím vyzdvihnout dabing, kdy němčina zní špičkově, a vojáci mluví jenom německy, objeví se zde i polština, a angličtina i s britským akcentem. Za to rozhodně palec nahoru!

Takhle zábavnou střílečku jsme tu hodně dlouho neměli. Zbraně zní uvěřitelně, ale hlavně pocit ze střelby a jejich zkáza co rozpoutají na nacistech, je vskutku skvělá. Granáty roztrhají nepřátele na kusy, kteří zůstávají ležet na zemi a jejich těla nemizí a zbytky různých části končetin. Perky jsou rozhodně fajn, jejich 4 stromy dávají možnost hrát různými styly a plnit výzvy. Je taky fajn, že se střídají klidné pasáže, se zběsilou akcí, a pak přijde třeba stealth mise. Někde lze uplatnit postup jen akce, jindy zase je na výběr a záleží jak se hráč rozhodne.

Jinak soundtrack je parádní, a hudba která zazní nemá chybu. Co se týče grafiky tak ta mi zkrátka sedla, a i když by některé věci mohli být lepší, byl jsem spokojen. Zkrátka atmosféra nového Wolfa je výborná, a není problém se do hry ponořit a strávit s ní minimálně 12 hodin života. Navíc je zde díky perkům a rozhodnutí, a sběratelských věcí i solidní znovuhratelnost. Kdo váhal nemá už důvod proč nekupovat!
+28
  • PC 85
Jop, FPSka ve který kosíte nácky, sbíráte lékárničky a z rozbitých krabic vypadávají užitečné věci. 2014.

Příběh je sice hodně děravý a napěchovaný patosem, ale postavy jsou zajímavé, humoru je dost a celkově Wolf po této stránce funguje velmi uspokojivě.

Líbí se mi systém perků, oficírů, umělá inteligence nepřátel funguje tak akorát, v mnoha částech hry výborně funguje stealth přístup. (To, že hozený nůž je instakillový projektil bez ohledu na to, jestli trefíte kotník, helmu, nebo batoh, přejdu.)

Úrovně jsou vesměs poskládané z "arén" - některé si říkají o přestřelku, jiné o tichou práci a často okolím prochází několik cest, o secrety taky není nouze. Na některých místech si level design nezadá s Deus Ex (při nejmenším s Human Revolution).

V posledních částech hry mi přišlo, že na mě vrhá trochu víc nácků, než by bylo zdrávo, takže nějaké utancování nepřítele nepřipadalo v úvahu. Nutnost zpomalit a přidat na opatrnosti jako taková by nevadila, neustálé dobjení energetických zbraní ale trochu vopruz byl.

Dedikovaná klávesa pro vyklánění se je blbost, automatické vyklánění z krytu bohatě stačí. Vůbec mi přišlo, že v nastavení je nějak moc zcela zbytečných čudlíků.

Graficky hra vypadá celkem pěkně, ale nebyl by to snad idTech5 engine, aby s ním nebyly problémy - přůběžné načítání textur je zřejmé, i když většinu času to člověk nevnímá a na jednom místě v prologu mi framrate bůhvíproč kleslo někam k 5 fps. Taky jsem o něco snížil detaily jen kvůli screen tearingu - nepřišlo mi, že by položka V-SYNC cokoliv dělala. Na jednom místě jsem si všimnul, že hra přestává renderovat panáka o něco dřív, než mi v zorném poli celý zmizí za sloupem, ale o je spíš taková zajímavost.

Celkově vzato výborná střílečka s řadou oldskool prvků a těžko mohlo být zabíjení nácků lepší. Snad jen ten příběh by mohl být vychytanější, co se týče uvěřitelnosti. Každopádně radost.
+48 +49 −1