Vraždil jsem nácky na zemi, vraždil jsem nácky ve vzduchu, opakovaně jsem prováděl vraždění nacistů na vodě i pod vodou, pronásledoval jsem nácky do hor, kde jsem je samozřejmě vraždil také a kde vraždění probíhalo obzvlástě krutým a nemilosrdným způsobem - zejména ve starých a vlhkých hradech. Náckové se mi pokusili ulítnout vzducholodí. Nepomohlo jim to a zavraždil jsem je i tam. Pak se pokusili skrýt pod zemí v zatuchlých katakombách. I tam jsem je nakonec vypátral a následně zavraždil. Vraždil jsem nácky za války v letech 42-46 a vraždil jsem nacisty i po válce, v letech 60tých. Náckové se mi dokonce pokusili skrýt na měsíci, ale i to jim bylo platný jak mrtvýmu skafandr a i tam jsem se dostal a i tam - na samotném měsíci - jsem nakonec byl schopen nácky lokalizovat, demaskovat a zavraždit. (Úryvek z interview s B.J. Blaskowitzem pro nejmenovaný pánský časopis)
Wolfenstein. Říct to nestačí, co to zkusit vykřiknout: WOLFENSTEIN !!! Co to je Wolfenstein ? Wolfenstein je v první řadě vysoce realistický simulátor vraždění nácků. Vysoká realističnost je patrná na mnoha elementech hry. Např. dokonalá AI, která věrně simuluje úroveň inteligence nacistů (zlí jazykové tvrdí, že AI by měla být spíše AS - artificial stupidity), dokonalé a bohaté možnosti jak je zamordovat, kdy máte k dispozici jeden samopal, dva samopaly, jednu laserovou pušku, dvě laserové pušky, jeden nožík, dva nožíky, a takhle by se dalo pokračovat velmi dlouho. Můžete je třeba zabíjet jejich vlastníma robotama a když už není nic jiného k dispozici, tak je alespoň možné zavraždit je holejma rukama.
Tady Bethseda, ač jsem k ní často velmi kritický, vydala skrze ID studio naprosto výbornou hru, se kterou se vývojáři popasovali zcela jedinečným způsobem. A to před nima byl velmi nelehký úkol, kdy museli navázat na předchozí díly, které nastavily laťku velice vysoko, a kdy se museli vyrovnat s morálním, lidským, citovým, karmickým, vesmírným, (a)historickým a v neposlední řadě také realismus vyžadujícím požadavkem, aby umožnili následovatelům B.J. Blaskowitze pokračovat ve vraždění nácků přiměřeně jednoduchým a zároveň realistickým způsobem, bez zbytečného přidávání nerealistckých hloupostí, jako je například zvyšování AI nacistům a bez přidávání zbytečných herních mechanismů, jako je třeba kraftění (lektvarů) a dalších věcí jako je únava a potřeba jídla a pití (BJ samozřejmě v zápalu vraždění nacistické selanky únavu necítí a na doplnění kalorií bohatě stačí sežrat ohyzdným a neposlušným nacistickým čoklům jejich granule a konzervy) a nebo nesmyslné omezování inventáře, které by naprosto neodpovídalo schopnostem svalnatého a z posilky vypracovaného těla B.J. Blaskowitze.
Musím říct, že koridorová střílečka v podání Wolfa je naprosto adekvátní. Nač otevřenej svět ? S otevřeným světem a nacisty v něm totiž přichází jeden velikej problém. Na otevřené mapě by se totiž mohlo stát, že by se vám nacisté schovali někde v nějakém koutě a BJ by je nenašel a nebyl by je schopen všechny zamordovat, což by mělo samozřejmě naprosto drtivé následky na immersion a vůbec celou realističnost (Někdo si myslí že to je vtip, ale vtip to opravdu není: víte kolik BJ zavraždí nácků ? Všechny!). Variací nepřátel je přiměřeně dost. Krom wermachtích vojáků záklaďáků narazíte také na elitní síly, různé roboty, jak lidské, tak čistě robotické (sbohem v křemíkovém pekle stvůry), tak samozřejmě i na nacismem posedlá zvířátka, jako např. pejsci (kočičky byly v předchozích dílech - teď už snad chybí do dalšího dílu jen nacismem posedlej křeček), na nacíčky malé i velké, silné i slabé. Co s nimi BJ udělá je jasné - jistě nikoho nepřekvapí, že je všechny nemilosrdne zavraždí.
Hrou jsem se extrémně bavil a tady nutno připomenout další důležitou věc, kterou vývojáři udělali velmi dobře a citlivě. Naštěstí nevotravujou BJe nějakým hloupým příběhem. Někde jsem sice četl, že hra příběh má, ale já na něj prostě neměl čas - sorry jako - měl jsem fakt dost jinejch věcí na práci (ehm, na zahlušení chtěl jsem říct). Takže sice teoreticky abychom si to ujasnili: například na měsíci jsem byl, protože jsem tam cosi skrze BJe hledal, ale v první řadě byl důvod mé navštěvy zcela prostý a sice ten, že se tam pokusili skrýt před mým hněvem nacisté, a tam kde jsou nacisté, tam jsem byl já (potažmo BJ). Wolf mě bavil od začátku do konce. Obtížnost byla poměrně přiměřená, tolik zmiňovaná repetitivnost nemohla ani teoreticky nastat - vraždění nácků prostě není a nemůže být repetitivní. Bossové byli bezvadní, škoda, že se jich neukázalo víc.
Těch 5% jsem hře ubral za jedinou chybu a sice: nácků bylo v průběhu wolfa nerealisticky málo. Lapidárně řečeno: šlo jich zamordovat mnohem, mnohem víc. Protože pokud jsou v jedné místnosti 3 nacisté, proč jich tam není třeba 5? Nebo na dvoře ? Když jich po dvoře pochoduje 6, proč jich tam není 10 nebo rovnou 12 ? Toť jediné, co bych vývojářům vytkl.
Wolfenstein. Říct to nestačí, co to zkusit vykřiknout: WOLFENSTEIN !!! Co to je Wolfenstein ? Wolfenstein je v první řadě vysoce realistický simulátor vraždění nácků. Vysoká realističnost je patrná na mnoha elementech hry. Např. dokonalá AI, která věrně simuluje úroveň inteligence nacistů (zlí jazykové tvrdí, že AI by měla být spíše AS - artificial stupidity), dokonalé a bohaté možnosti jak je zamordovat, kdy máte k dispozici jeden samopal, dva samopaly, jednu laserovou pušku, dvě laserové pušky, jeden nožík, dva nožíky, a takhle by se dalo pokračovat velmi dlouho. Můžete je třeba zabíjet jejich vlastníma robotama a když už není nic jiného k dispozici, tak je alespoň možné zavraždit je holejma rukama.
Tady Bethseda, ač jsem k ní často velmi kritický, vydala skrze ID studio naprosto výbornou hru, se kterou se vývojáři popasovali zcela jedinečným způsobem. A to před nima byl velmi nelehký úkol, kdy museli navázat na předchozí díly, které nastavily laťku velice vysoko, a kdy se museli vyrovnat s morálním, lidským, citovým, karmickým, vesmírným, (a)historickým a v neposlední řadě také realismus vyžadujícím požadavkem, aby umožnili následovatelům B.J. Blaskowitze pokračovat ve vraždění nácků přiměřeně jednoduchým a zároveň realistickým způsobem, bez zbytečného přidávání nerealistckých hloupostí, jako je například zvyšování AI nacistům a bez přidávání zbytečných herních mechanismů, jako je třeba kraftění (lektvarů) a dalších věcí jako je únava a potřeba jídla a pití (BJ samozřejmě v zápalu vraždění nacistické selanky únavu necítí a na doplnění kalorií bohatě stačí sežrat ohyzdným a neposlušným nacistickým čoklům jejich granule a konzervy) a nebo nesmyslné omezování inventáře, které by naprosto neodpovídalo schopnostem svalnatého a z posilky vypracovaného těla B.J. Blaskowitze.
Musím říct, že koridorová střílečka v podání Wolfa je naprosto adekvátní. Nač otevřenej svět ? S otevřeným světem a nacisty v něm totiž přichází jeden velikej problém. Na otevřené mapě by se totiž mohlo stát, že by se vám nacisté schovali někde v nějakém koutě a BJ by je nenašel a nebyl by je schopen všechny zamordovat, což by mělo samozřejmě naprosto drtivé následky na immersion a vůbec celou realističnost (Někdo si myslí že to je vtip, ale vtip to opravdu není: víte kolik BJ zavraždí nácků ? Všechny!). Variací nepřátel je přiměřeně dost. Krom wermachtích vojáků záklaďáků narazíte také na elitní síly, různé roboty, jak lidské, tak čistě robotické (sbohem v křemíkovém pekle stvůry), tak samozřejmě i na nacismem posedlá zvířátka, jako např. pejsci (kočičky byly v předchozích dílech - teď už snad chybí do dalšího dílu jen nacismem posedlej křeček), na nacíčky malé i velké, silné i slabé. Co s nimi BJ udělá je jasné - jistě nikoho nepřekvapí, že je všechny nemilosrdne zavraždí.
Hrou jsem se extrémně bavil a tady nutno připomenout další důležitou věc, kterou vývojáři udělali velmi dobře a citlivě. Naštěstí nevotravujou BJe nějakým hloupým příběhem. Někde jsem sice četl, že hra příběh má, ale já na něj prostě neměl čas - sorry jako - měl jsem fakt dost jinejch věcí na práci (ehm, na zahlušení chtěl jsem říct). Takže sice teoreticky abychom si to ujasnili: například na měsíci jsem byl, protože jsem tam cosi skrze BJe hledal, ale v první řadě byl důvod mé navštěvy zcela prostý a sice ten, že se tam pokusili skrýt před mým hněvem nacisté, a tam kde jsou nacisté, tam jsem byl já (potažmo BJ). Wolf mě bavil od začátku do konce. Obtížnost byla poměrně přiměřená, tolik zmiňovaná repetitivnost nemohla ani teoreticky nastat - vraždění nácků prostě není a nemůže být repetitivní. Bossové byli bezvadní, škoda, že se jich neukázalo víc.
Těch 5% jsem hře ubral za jedinou chybu a sice: nácků bylo v průběhu wolfa nerealisticky málo. Lapidárně řečeno: šlo jich zamordovat mnohem, mnohem víc. Protože pokud jsou v jedné místnosti 3 nacisté, proč jich tam není třeba 5? Nebo na dvoře ? Když jich po dvoře pochoduje 6, proč jich tam není 10 nebo rovnou 12 ? Toť jediné, co bych vývojářům vytkl.
Grim Dawn
Pro: Všechno
Proti: Nic