Kultura

btw. máte radši covery, který ten song dělaj co možná nejvěrnější originálu anebo covery, který se na tu písničku dívají úplně jinak a udělají to po svém?

Já, covery obecně nemám rád, ale preferuju rozhodně tu druhou variantu.
Třeba jsem nepochopil, když jednou vyhrálo na MTV top10 coverů No Doubt s It's My Life a přitom je to úplně stejný jako originál.
Mnohem víc si vážím věci typu Guano Apes - Big in Japan, Chris Cornell - Billie Jean nebo i Johnny Cash a jeho Hurt, akorát to mě štvalo tím, jak si všichni mysleli, že je to jeho písnička.

Jaký máte na to názor a máte nějaký oblíbený (kromě Enter Sandman od Motörhead :-) )

@Charllize (06.10.2021 00:01): no to jistě, to jsem neřešil, protože holt každej zpívá jinak.

Trochu mi to připomíná styl Jaze Colemana z Killing Joke, ale on umí vícero poloh :-)

@Charllize (05.10.2021 23:53): dyť je to stejný! Jen si dali trochu drsnější efekt na kytaru (kterej dělá tu kytaru jakoby trochu dál a špinavější) a hrajou to míň přesně :-)

@samorost (05.10.2021 20:22): dobrý! Já se zase žeru Enter Sandman jako smooth jazz 

Mám rád obecně tyhle srandy, jako třeba píseň, co je normálně v dur v moll a naopak. Takové Let It Be v moll je super. Ale ono obecně všechno, co se dá do moll z duru je super a když se udělá mollová věc do dur, tak většinou vyleze, jak je to strašně trapný :-) Něco jako Vltava od Smetany a když se to dá do dur tak vznikne Kočka leze dírou.

@hanak_v_exilu (05.10.2021 18:49): nechci kecat, ale Lulu bylo myslim až dlouho po DM. To není tak starý, udělali to chvilku před Hardwired. Ale já to vnímám jako bokovku, kde zkusili něco jinýho, a asi se to moc nepovedlo Ale dám tomu šanci. Spousta nejlepších desek má na allmusic dvě hvězdičky, tam jsou úplný ichtylové :-)

@hanak_v_exilu (04.10.2021 20:53): přijde mi, že si na ně trochu přísný :-). Ono obecně tyhle letitý kapely málokdy zvládaj tu závěrečnou etapu se ctí a myslím, že Metallica je zrovna případem, kdy se to daří. Podobně třeba Killing Joke. Trošku s otazníkem už je třeba U2, mně se ty poslední alba líbí vlastně nejvíc z toho, co kdy udělali, ale "odborníci" je většinou dost kritizujou.

S těmi pár písničkami na Reloadu souhlas.

Jinak já si myslím, že rytmus je možná i důležitější než melodie. Mám to i ověřené, když zkouším různé lidi (rád zkouším ano :D). Spousta lidí pozná písničku podle rytmu, i když zrušíš melodii. Ale dej slavnou melodii bez rytmu a skoro nikdo to nepozná (pokud to zrovna není melodie, kde jsou všechny noty stejně dlouhé). Dej slavnou melodii s jinou harmonií a taky to nikdo nepozná. Nebo mám i zkušenost, že když člověk zahraje samotnou melodii se správným rytmem, ale třeba jen na piáno, tzn. bez té původní barvy zvuku, tak to maj lidi taky velký problém poznat.
A rytmus útočí možná ještě hloubš do pradávných zákoutí našeho mozku, proto většinu lidí nutí například k pohybu, skákání atd.

Ale je to samozřejmě většinou o kombinaci všech těch věcí no. Melodii bych přirovnal k příběhu ve filmu. Málokdy chybí, většina lidí si to bez toho nedovede představit, ale dobrý počin z toho dělá až to všechno okolo.

@hanak_v_exilu (04.10.2021 18:21): co máš proti Death Magnetic (krom loudness war)? Přišlo mi, že ta deska má jinak celkem "universal acclaim" a ze svého objektivního úhlu pohledu bych řekl, že min. od roku 1991 lepší desku neudělali :-)

Lulu jsem odignoroval...

@Zx Atari 500 (04.10.2021 13:28): já proti Miley vůbec nic nemám, ta paní někdy umí příjemně překvapit.

@H34D (04.10.2021 12:52): no a já to mám ano i ne, až na to, že stále trvá ano i ne. Jsou mi vlastně dost nesympaticky, spoustu toho na nich nemám rád a vlastně nejradši si poslechnu ty tři poslední desky. 90s hrozny, ač tam vznikla moje nejoblíbenější píseň od nich (No Leaf Clover), a tu starou éru uznávám, ale úplně ji nežeru (a nejradši mám instrumentálku The Call of Ktulu).

@Zx Atari 500 (03.10.2021 20:33): ano i ne.

Byl jsem dvakrát na nich na fesťáku, jako bonus, nejel jsem tam kvůli nim a v obou případech skoro nejsilnější zážitek. Trash metalová éra super, ale zas mě na tom sere to, že oni skončí písničku s nějakým zvukem kytary a okamžitě poté začne další osmiminutová píseň se stejnou kytarou. Takže je to zvukově únavné. 4. album, ač skvělé, je pro mě neposlouchatelné kvůli absenci baskytary ve zvuku. Black album je legenda, nejvíc hitů, ale je to taky žánrový zlom a vyšlapaná cesta ke spíše omylům jménem Load a Reload, kdy se z kapely stal až moc pop a celá aura kolem kapely se změnila. Byla to doba, kdy jsem já Metallicu poznal a vůbec jsem ji neměl rád. Pak přišel další zlom jménem St. Anger. Hodně kritizovaná deska, zvukově dost problematická (virbl), ale já ji mám rád.

Death Magnetic je velký návrat, skvělá záležitost, ale taky nejhlasitější deska v historii hudby a je to dost znát. Je to šílený, přehlcený, zkreslený a zkrátka moc.


Nejnovější dvojalbum je asi největší návrat ke kořenům, s tím, že už jsou starý a nebudou hrát tak rychle. Na každou píseň klip. Mám ji rád, dobré na usnutí :-)

@player (02.10.2021 22:31): no ono to u Bonda většinou bylo tak, že na něj ani nestříleli. Typické třeba bylo, že takový Blofeld neměl sebemenší problém odprásknout svého podřízeného poté, co nesplnil jeden úkol, ale jakmile se objevil Bond a byla možnost ho odprásknout, tak se tak nikdy nestalo a místo toho vymyslel vždycky ďábelský plán typu zavřít ho v kremační peci nebo v nějaké trubce. A on se z toho vždycky nesmyslně dostal na poslední chvíli.



@Red (02.10.2021 22:27):  Myslím, že bondovské písně jsme tu už řešili v minulosti zevrubně. Já mám rád ty bondovské písně, které mají bondovský feeling, tzn., že si berou za základ základní bond theme a z toho si něco berou, ať už harmonii, motiv, instrumentaci (typicky řvavé trubky) nebo alespoň tu náladu. V posledních Bondovkách je to už docela standard, ale bohužel v 70. a 80. letech to sázeli hlava nehlava a ty písničky neměly z Bonda ani prd, jako třeba Duran Duran z Vyhlídky na vraždu (btw. za mě zatím nejhorší Bond obecně), nebo Nobody Does It Better ze Špion, který mě miloval (ale obecně skoro všechny Moorovky). Moje TOP 5 je tedy tvořena písničkami, u kterých mi přijde, že jsou ikonické pro Bonda (především to hlavní instrumentální téma vždycky) a že je vlastně škoda, že jsou jen v tom jednom filmu. Takže pro mě je to Goldfinger, Žiješ jenom dvakrát, Žít a nechat zemřít, Zlaté oko a Jeden svět nestačí. S tím, že ty 2 Brosnanovky jsou vlastně nejvíc. Skyfall je super, jenomže učím v ZUŠce a žádná písnička se za posledních 10 let nezpívá na koncertech častějc než tahle, takže z tohohle důvodu už ji fakt nemám rád.