Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kultura

Jsem divný, když preferuji studiové nahrávky před zivaky a jejich záznamem? Mně ruší, když mám něco naposlouchaneho a pak to slyším (klidně od stejného interpreta, nemluvím o cover verzích) a najednou je zážitek poloviční... A jde to od mainstreamu až do klasiky, kdy orchestr hraje pomaleji nebo rychleji, než to mám zažité...
@speedevil (08.11.2020 10:45): S tím bojuju taky. Proto dělám výběry pojmenované podle různých nálad, nebo rychlosti písniček. Mám jich cca patnáct a furt je upravuju. Strašně mě vyruší když najednou zazní písnička která se tam vůbec nehodí. I kdyby byla sebelepší, musí pryč.
@Dan9K (08.11.2020 13:10): len netreba zabúdať, že zvyknúť od mala sa dá aj na zlé veci ) a tie sa potom tiež berú ako samozrejmosť a ty tak málo dôveruješ našim múdrym predkom, že nevedeli čo robia ? )
@Dan9K (08.11.2020 13:10): Mne príde, že v súčasnosti máme celkom pekné príklady dekonštrukcie melódie a štruktúry na "častice". Nejaké príklady som uvádzal aj keď sme sa tu bavili o hudbe minule, ale ako si poznamenal, táto snaha vychádza predovšetkým z elektronickej hudby a jemne klasickej.

Predvčerom som čítal zaujímavý rozhovor so Stevenom Wilsonom, kde práve rieši to, že má pocit, že gitarová hudba sa už dlhšie niekam nehýbe a že aj on sám skladal dlhé roky na gitare a pre gitaru a prešiel práve na klavír a elektroniku, lebo tam to ešte nemá preskúmané. No posúvanie hudby ďalej vnímam ako spôsob na tomto príklade z rozhovoru:

"I'm a big fan, as you know, of the sort of the new classical artists, like Max Richter, Johan Johansson, and the interesting thing about those guys, they don't use guitars, hardly at all.

"What they do is - they're kind of creating music in the tradition of classical music, but they are guys that have grown up listening to Aphex Twin, Massive Attack and Boards of Canada and Radiohead...

"And that all comes into their sound too, and I love that idea, the sort of modern classical composer would be someone just as familiar with electronic music as they would be with what a violin can do, or what an oboe can do.


https://www.ultimate-guitar.com/news/gen ... _billie_eilish.html?
@Dan9K (08.11.2020 13:13): Tonda Zápotocký, Leošek Mareš nebo Béda Trávníček? :-P

Musel jsem to utnout, ještě jsem chtěl psát o mých nedávných zážitcích s čínskou hudbou...

Viděl jsem krátce po sobě (západní, ale čínským skladalem složenou a dirigovanou) operu First Emperor (Tan Dun) a předtím pekingskou operu You and Me (obojí režírováno Zhang Yimou), místy to působí velmi cize až nepříjemně (hlavně tedy zpěv), ale jinde je to naprosto fascinující kompozice, často s nástroji, které neumím rozeznat ani pojmenovat.

Jinak dva "East and West" tipy na dlouhé zimní večery:

Anna Proletářka a Keetje Tippel (nizozemský film Paula Verhoevena). Kde čská Anča je služkou, nizozemskou Keetje nutí její rodina šlapat chodník...

Zítra se bude tančit všude a Žlutá země (r. Chen Kaige, kamera Zhang Yimou) aneb to tak jednou přišel pokrokový člověk z hlavního města sbírat na zaostalý venkov písničky pro větší slávu Revoluce...

Farinelli a Sbohem, má konkubíno :-P
Já tomu asi nějak nerozumím, ale to že někdo vezme a použije část cizí geniální skladby z něj dělá geniálního skladatele? To je asi skladatel toho malýho žraloka s novosvětskou na začátku opravdu geniální.
@sandokan (08.11.2020 10:14): to já vůbec nepopírám, jen jsem to zmínil jako příklad, že když je nám od mala něco cpané, bereme to jako dokonale přirozené a líbí se nám to. Ačkoliv to, jak je nastavené přirozeně naše ucho, je někde jinde. A když bychom to teď slyšeli jakože přirozeně, případně byla oktáva rozdělena na jiný počet dílků (kdo rozhodl o tom, že má být zrovna 12 tónů?), tak to nepřijmeme. Ale kdyby nám to bylo cpané odmala, tak preferujeme to jiné, a to, co máme teď, by se nám nelíbilo. Já třeba před lety udělal pokus, že jsem tu oktávu temperovaně rovnoměrně rozdělil místo na 12 dílků na 10, nebo na 8 a napsal to pro virtuální dechový kvintet. Normálně to jde, akorát se u toho lidi kroutí, ale kdyby tomu byli vystavený odmala, tak je to pro ně normální :-)



@hanak_v_exilu (08.11.2020 11:17): jo, to zmiňuješ příklady z minulosti. Ten zpěv z Patého elementu bych dal do kategorie "extrémní polohy nástrojů", v současné vážné hudbě je skoro zločin napsat něco pro sólovou flétnu a nedat do toho zároveň nějaké plivání do nástroje :-) souhlasím s tím, že ta elektronická hudba má ještě nejvíc neobdělané pole (ačkoliv už přecijen existuje 100 let), třeba s programem Max/Msp jde dělat zázraky (mně to s ním nikdy nešlo) a je to úlná magie (například performance takového Michala Rataja, možná největší kapacity u nás)

@speedevil (08.11.2020 10:45): hezky napsáno. Je vidět, že o tom tedy přemýšlíš a nelze nic jiného, než respektovat, jak k tomu přistupuješ a co jsou tvé priority :-)
Několik bodů k hudbě:

Ve středu a čtvrtek jsem nakoukaval, i když hlavně naposlouchaval, krátké dokumenty z cest Hanzelky a Zikmunda (před lety, tak deseti, jsem viděl Afriku 1,2 a Z Argentiny do Mexika. Před pěti lety jsem si pak pořídil celou kolekci, ale viděl jen Je-li kde na zemi ráj). Zatímco zmíněné jsou celoveceraky, kromě nich připravili i zhruba stovku reportáží na 10-15 minut. Na DVD jsou dostupné dokumenty o Pamiru, Cejlonu a Indonésii (to snad dám v pondělí), Japonsku a Sovetskem svazu.

Ke všemu tomu skládal hudbu Zdeněk Liška, což je pro mně (Dan9k promine) nejlepší český skladatel všech dob. Ještě se mi nepodařilo vidět ani polovinu celovečerních filmů, ke kterým skládal hudbu, natož ke kraťasům.

Nebyla mu cizí elektronika, sbory, world music. Jeho výkon u H+Z je o to větší, že většina natoceneho materiálu byla bez zvuku, což je zvláště u záběrů zpěvu, tance nebo přehlídek celkem problém :)

Pěkně mě štve, že část (především ta starší) dokumentů nevyšla na DVD a nejsou k sehnání. Vzhledem k tomu, kolik jich je, soukromně o ně požádat NFA by trochu lezlo do peněz, pokud už nejsou digitalizované...

Před časem jsem taky viděl film Vlastníci, kde byla použita hudba od Zelenky (teď na mobilu to nechci hledat, bylo to jakési oratorium o sv. Václavu. Fascinují, den poté jsem si našel kompletní nahrávku. EDIT: Sub Olea Pacis...
@Zx Atari 500 (07.11.2020 22:19):

a) 86% na CSFD a 8.4 na IMDB .. zamita se, tenhle film neskonci v propadlisti dejin .. tady se kouni na speech s hudbou Johanna Johanssona a premyslej o sobe, jestli by se nedalo neco vylepsit nekde

b) tve ultratrapne vynucovani si pozornosti i kdyz nemas absolutne co rict je otravne ... prosim, nemas-li nic k tematu, bud zticha ... diky
@Dan9K (08.11.2020 04:56): Počet možností a variací je pochopitelně omezený, ale s rozvojem techniky může vznikat hudba, která tu nikdy být nemohla. Dřív například elektronická hudba, skladby pro theremin. Nebo třeba původní znělka Doctora Who je něco na tu dobu neslýchaného. Později například píseň Divy Plavalaguny z Pátého elementu. Je složená tak, aby se nedala zazpívat lidským hlasem. Část je zpěv, část zvukové efekty. Nebo skladba z Gattacy pro šestiprstého klavíristu. Neříkám že tohle je nevyhnutelný vývoj, ale je to možnost jak přijít s něčím novým.
@Dan9K (08.11.2020 04:56): Máš pravdu, napsal jsem to blbě, strohé líbí x nelíbí je opravdu info k ničemu, je třeba napsat i proč. Pokud by ale zdůvodnění mělo vypadat odborně jako to tvé o temperovaném ladění, byl bych stejně v řiti :D ... na takovejhle level analyzování nemam mozkovou kapacitu, praxi nemam, páč nejsem hudebník a vlastně jsem i línej se v tomhle směru jen kvuli poslouchání muziky nějak snažit zdokonalit aspoň na teoretický úrovni. Nejspíš si na to kápnul, že nikdy nepřijdu na to, v čem to vlastně tkví. Já mam taky problém se někdy konkrétně a jasně vyjádřit - vim sice jistě, když se mi nějaká muzika líbí, ale pro ostatní nedokážu nějak pěkně popsat proč. A nemam to jen u muziky. Bude to nejspíš kombinací malé fantazie a nedostatku naštudované teorie nebo vlastní praxe. Takže nakonec pro mě bude stejně nejlepší se nepouštět do nějakejch "větších akcí" a zůstat u toho, že poslouchání muziky je pro mě příjemnej relax, kterej si dokážu upřímně užít i bez toho, že bych dokázal elegantně nebo zajímavě vokecat proč konkrétně.
Ale kdybych měl bejt přecejen trochu konkrétní, týkalo by se to spíš tý technický stránky hudební nahrávky. Mam vyzkoušený (a myslim, že to platí i obecně), že při poslechu reprodukovaný muziky hraje svojí roli parametr nazývaný dynamika. Příklad: Máš chuť na nějaký album oblíbenýho žánru, uděláš si na to extra čas, aby sis to v klidu vychutnal, pustíš to, chvíli to vypadá dobře, ale už třeba při druhym songu se ti na tom něco nezdá, při pátym songu už tě to přestává bavit a než to dohraje do konce (jestli vůbec), zvuk už tě až otravuje. A nemusí to bejt zrovna uměleckou hodnotou díla (kterou konkrétně já nedokážu odborně posoudit), ale může to bejt klidně tim, že album je nahraný se špatnou dynamikou a dlouhodobější poslech takhle zprzněnýho zvuku je prostě uším a mozku brzy nepříjemný.
Dynamika audio nahrávek by klidně bylo téma na delší povídání, ale je to zase téma, který drtivá většina posluchačů reprodukovaný muziky neřeší (u některejch žánrů téma už z principu absolutně zbytečný) a tim, že si o tom budem povídat se nic nezmění. Moderní doba si žádá své a pokud někoho, kdo má rád muziku, irituje zvuková kvalita vydávaný muziky, může zkusit živý koncerty, někomu to dává víc, než "sterilní" studiové nahrávky při sólo poslechovejch večerech.
@Dan9K (08.11.2020 04:56): Takže si stěžuješ na fyzikální a fyziologické limity.

Obecně myslím, že zajímavá by byla personifikace hudby. Napojit člověka na EEG a brát zvuk jako prostředek dosažení určitého stavu. Nebo alespoň brát v potaz nedokonalost toho kterého sluchového aparátu.
@speedevil (07.11.2020 21:21): Řešit v hudbě, kterou člověk poslouchá, i zvuk té nahrávky, je věc zcela normální a patří to ke komplexní výbavě protřelého posluchače :-) Jinak já naopak omezení se pouze na líbí x nelíbí z duše nemám rád. Je to jen úlitba lidem, kteří nechtějí nad věcmi moc přemýšlet. K čemu je mi informace, že se něco někomu líbí nebo nelíbí? Mě zajímá proč tomu tak je. Samozřejmě, že je to důležité pro majitele názoru líbí x nelíbí, ale pokud je to všechno, co je mi schopen sdělit, tak mě to vlastně vůbec nezajímá. Tím, že se omezíš na tohle, tak vlastně nikdy nepřijdeš na to, v čem tkví to, že ti něco "chutná tvým uším". Jistě, pravděpodobně ti na tom nesejde. Je tu ale to riziko, že ti chutná něco, co se nějak systematicky opakuje a vlastně to možná není ani tím zvukem, jako něčím konkrétním v té hudbě a na to třeba nikdy nepřijdeš, když si to nezanalyzuješ. Ale opět, možná je ti to prostě jedno.


@hanak_v_exilu (07.11.2020 22:03): já jsem ohledně toho novátorství dost skeptický. Je to určitě o míře, kterou v tom novátorství chceme hledat. Ale v čem může hudba dnes být skutečně novátorská? Podle mě už to vlastně ani moc nejde. Všemožné experimenty s tónovými výškami a laděním? Všechno už bylo. Experimenty s formou? Všechno už bylo. To samé různé skladatelské systémy, zrušení harmonie, jiné harmonické systémy postavené na čemkoliv jiném než terciích, různé sériální skládání, hrátky s frekvencemi, zvuky formované jako hudba, roztodivné takty, příběhy v hudbě, hra na náhodu, extrémní polohy a zvuky hudebních nástrojů, všechny myslitelné rytmizace . Spoustu jsem toho vynechal, ale všechno už to bylo. Možná mi prostě jen chybí inspirace, abych na to sám přišel, i když nad tím dumám intenzivně celý život :-) Jo asi jde udělat ještě nějakou novou kombinaci těchto věcí, ale něco vyloženě novátorského? Stejně všichni furt chtějí, aby to bylo na čtyři a byla tam nějaká kombinace 4 akordů, co půjde furt dokola. Možná v tom zvuku se dá ještě něco vymyslet, ale tam máš taky prostě 4 základní druhy vln a je to pořád nějaká jejich kombinace.

Jinak máš pravdu, že s výjimkou nějakého Offenbacha, Strausse a pár operních skladatelů, byla vážná hudba i ve své době záležitostí nejvyšší smetánky, ale tak nějak nebyla ta hyperinflace děl a ty skutečně zásadní věci měly patřičný vliv. Dneska, když někdo něco udělá, tak to žádný vliv bohužel nemá.


@orromis (07.11.2020 21:32): no příkladem je pravděpodobně úplně všechno, co jsi kdy slyšel. S výjimkou muziky starší 400 let (ale ani tam to úplně už asi neplatí, protože se to dneska nezpívá tak, jak kdysi), případně nějaké původní etnické hudby například z Afriky (např. pygmejové), Indonésie (např. orchestr gamelan) nebo Austrálie (aboriginci).

Pro odborné vysvětlení: z důvodu toho, aby bylo možné instrumentální hraní a modulace do jiných tónin (dříve se především zpívalo a fungovalo se v rámci tzv. modální hudby) vzniklo v období baroka temperované ladění. Nejdříve bylo více druhů, ale časem se ustálilo rovnoměrné temperované ladění - čili vzala se oktáva (frekvence, například 220 hertzů, a dvojnásobek této frekvence (440 hertzů) je oktáva, v tomto konkrétním případě tóny "a" a "a1") a tato oktáva se rozdělila na 12 poměrově stejně vzdálených tónů. Nejsou stejně vzdáleny frekvenčně, nebot frekvence se zvyšují exponenciálně, čili tóny se se zvyšující se výškou neustále frekvenčně "roztahují". To mělo ten benefit, že všechny tóny a tóniny si najednou byly rovny. Je fuk, jeslti se skladba zahraje v C dur nebo ve Fis dur, je to jenom výš nebo níž frekvenčně. To do té doby nebylo. Aby ale temperované ladění mohlo fungovat, musely se změnit původní intervaly. Některé se musely trochu snížit, některé se musely trochu zvýšit. Tím pádem vlastně rozladit. Ty původní intervaly vycházejí z tvz. alikvótní řady, kterou dobře znají například dechaři. Alikvótní řada jsou násobky těchto frekvencí - když máme frekvenci 220 a 440 - mezi těmito tóny je interval čisté oktávy, když přidáme dalších 220, tak mezi 440 a 660 vzniká čistá kvinta. Jenomže v temperovaném ladění je tahle kvinta reálně menší. Mezi 660 a 880 je čistá kvarta, která je ale v temperovaném ladění větší atd. No a dnes jsou všechny nástroje dělány do tohoto rovnoměrného temperovaného ladění, s výjimkou například houslí či bezpražcových kytar, ale tam ti hráči se celý život učí, aby jim to do toho temp. ladění ladilo. Pak ještě elektronicky se dá samozřejmě udělat cokoliv, ale tam to všichni do toho skládají taky, navíc když něco sázíš do nějakého programu, tak ti to rovnou nabízí tóny temperovaného ladění a musíš to úplně překopat, abys to měl nějak jinak.
Tak jsem právě dokoukal Double Down a... fakt nemám slov. To se nedá popsat. To se musí vidět. Skoro bych řekl něco jako "Kam se hrabe The Room..." :O

Přepis děje: Aaron, a brilliant computer hacker/bio weapon terrorist (& former government agent, with biomechanical implants) his hired by an unknown terrorist organization to shut down the Las Vegas strip for a short period of time. Aaron, plagued by visions of his dead wife (and his parents at one point) accepts the job.

It is revealed that Aaron is a cynical former government agent, and is the best secret agent that there ever was. Because of this the government attempted to assassinate him, but killed his wife instead. Ever since Aaron has camped out in the Mojave Desert. In order to maintain his safety he has set up safeguards to make sure no one can kill him; such as an invisibility shield that kills any unauthorized person and biological bombs planted in several major cities that will explode if he doesn't punch in a code every 48 hours.

While wandering the desert he meets a mystical old man who dies after hitting his head against a rock, but not before giving Aaron a magical rock that endows him with powers. Armed with this rock he visits an old friend from the government agency and attempts to cure his friend's daughter's brain cancer.

Aaron then begins planning the terrorist plot by buying anthrax and testing it on a local lake, ensuring the anthrax is poisonous. He is contacted by the government agency and tasked with assassinating a target. Because the target is getting marries, Aaron poses as a limo driver and picks up the couple, he feeds them poisoned strawberries which both eat. The Target dies and his wife sleeps, Aaron throws his body into the back and drives to an undisclosed location. The wife wakes up and Aaron tricks her into thinking they're married, until he gets a phone call from the government agency saying that he kidnapped the wrong target. He dumps the wife and the body in the desert and hunts down the correct couple, but when he finds them he discovers that they committed suicide together in order to spare themselves from Neil Breen's/Aaron's wrath.

Later Aaron sets his terrorist plot into motion by planting anthrax on a random citizen and waiting for it to go airborne. Back out in the desert he gets plagued by more visions of his dead wife, and he starts yelling and hitting the ground saying, "I can't go on with this, I CAN'T GO ON WITH THIS!!!! I'm an American, I'M AN AMERICAN, I love this country!" He then tries to stop the terrorist plot that he started.

Aaron informs the government agency and various Politicians about how to handle the crisis survive the outbreak with minimal damage. He then leads the agency in an ambush of the terrorist organization and kills all terrorists. The outbreak is contained and Aaron rides into the sunset, his future unknown.
Jinak obecně jsou rádia zlo. Jediné které poslouchál je Plus, kde nehrají vůbec a Quest na Wave
@Dan9K (07.11.2020 17:02): Kvalitní hudba vzniká pořád. Nebo lépe řečeno novátorská, nebo komplexní. Akorát s k ní musí dostat skrz tu hlušinu populární hudby co se valí z rádií a z youtubu. Jenže když se na to podíváš z odstupu, tak je situace skvělá. Třeba v 19. století vznikala excelentní hudba, nadčasová, dokonalá v každém detailu. Ale kolik reálně zasáhla lidí? Procento, půl procenta? Možná ani to ne. Když dnes vznikne nějaká skvělá skladba, ať už je jakéhkoliv žánru, tak se k ní pravděpodobně dostaneš, pokud autor chce aby ses k ní dostal a ty pro to něco uděláš. Už když to srovnám s půlkou devadesátek, tak je pokrok úplně nepředstavitelný. Dřív jsem nahrával sklady z rádia, odhadoval se jak se jmenují a doufal že budou hrát někdy znovu a já si nahraju i ten ustřižený konec. Dnes stačí dát do googlu půl sloky, za to "lyrics" a máš název písničky. Skládá se hudba k roztodivným příležitostem. Vem si třeba Two Steps From Hell. Nebo dark ambent metal. Dokonce existuje stránka sbírající hudbu vhodnou jako podkres pro staré dungeony vydané bez soundtracku. Možná něco takového vnikalo i dřív, ale reálně bych se k tomu nikdy nedostal. Teď mě od toho dělí jenom trocha vynalézavosti při práci s internetem.
@Dan9K (07.11.2020 17:32): "Krásným důkazem toho, že mám pravdu, je fakt, že my všichni posloucháme rozladěnou hudbu, která je jen umělým konstruktem (takzvané temperované ladění)."

Můžeš dát nějaký příklad na poslech? Moc tomu nerozumím.
Co se muziky týče, mam období, kdy si třeba půl roku nic nepustim, ale pak mam období, kdy jsem schopnej si třeba měsíc denně večer před spaním pouštět nějakou muziku a jsem si jistej, že rozptyl v hudebních žánrech mejch poslechovejch večerů si nikdo z vás nedokáže ani představit. Je to jednak díky internetu (když jsem se začal o reprodukovanou muziku zajímat, žádný internety nebyly) a jednak taky díky mojí úchylce, kterou si troufnu tvrdit tu z vás nikdo nemá - prostě mi dělá dobře hlavně zvuk nahrávky, kterej chutná mejm uším a seru přitom na škatulkování na žánry a mam na háku, jestli by nad tim nějakej "fajnšmekr" ohrnoval nos jako nad mainstreamem nebo jinou sračkou. Takže za internet jsem rád, můžu si díky němu tuhle mojí úchylku užívat víc, než kdysi. Ano, je to asi dost ujetý, ale nemůžu za to, takhle to prostě mam v kebuli naštelovaný.
A slohovky na téma mainstream vs. "kvalitní" hudba? Celkem mě někdy baví číst příspěvky špekulantů, kteří rádi škatulkujou na trapnej mainstream, nebo na špatnou nebo kvalitní muziku, ale nesmí to od nich vyznívat tak, jakože zrovna to jak to vidí/slyší oni je to jediné správné - to nemam rád, i když chápu, že takovýhle mudrování je baví a je to jejich koníček. Radši než nekompromisní soudy typu: "tohle je sračka a toto je naopak kvalitní muzika" mam radši debaty, kde lidi píšou stylem, co se jim líbí a co nelíbí. Já osobně si debaty na téma "hudební žánry/kvalitní muzika" většinou jen ze zvědavosti čtu a nezapojuju se nějak moc aktivně, páč vim, že jsem v tomhle jinej a nezapadnul bych do konkrétního stádečka komzumentů reprodukované hudby.
A ještě k tý mý úchylce - ano, je to kravina, poslouchat se maj písničky a ne jejich zvuk. V tomhletom jsou ostatní posluchači oukej, ale když vynecham ten extrém, kdy někdo poslouchá muziku podle toho, jestli se mu líbí nebo nelíbí zvuk nahrávky, nedá se nevšimnout si jedný věci - lidi rádi řeší, jestli poslouchaj tzv."kvalitní" muziku a ne nějakej mainstream-sračky, ale je jim šumák, v jaký kvalitě jim to frčí a jsou hepy se špuntama v uších a empétrojky z mobilu při pobíhání po městě nebo při ježdění hromadnou dopravou... netvrdim pochopitelně, že všichni, ale je jich dost. Ale já se jim kvuli tomu nevysmívam, já jim vlastně závidim, protože maj vlastně oproti mně větší výběr, protože jsou hudební žánry, který jsou pro mý uši po zvukový stránce na hovno, vyloženě mě to irituje a leckdy si kvuli tomu odpustim muziku, která by mě jinak bavila. Ale to se nedá nic dělat, z některejch žánrů holt "křišťálovej" zvuk vyždímat nejde, nepatří k nim a je dokonce nežádoucí. Takže co z toho? No nic, na téma "muzika" si rád počtu, někdy se i vykecam, ale nakonec jsem stejně rád, že když to na mě přijde, můžu si (taky díky internetu) pustit do uší cokoliv mi zachutná nezávisle na tom, že je to zrovna podle nějakýho mudrlanta totální sračka nebo mainstream.
@Dan9K (07.11.2020 17:02): Jo no, s tím já souhlasím, že rock v mainstreamu už neexistuje, natožpak něco alternativnějšího. Ale jak říkám, pořád je možnost najít dost kvalitní hudby, ale většinu lidí ani nenapadne hledat a spokojí se s tím, co se dokola hraje v rádiích. No a proč se masovej vkus tak změnil, toť otázka. Jinak zrovna teď někdy jsem narazila na nějakou zmínku, že se v popu údajně používá čím dál tím míň akordů nebo nečekanejch postupů. No nic překvapivýho.

Co se týče toho ovlivňování vkusu u dětí, tak nevím. U nás za mýho dětství nikdy nic alternativního nehrálo, měla jsem i období, kdy jsem sama vyhledávala dost hroznou hudbu, tuším, že se tomu říkalo dancefloor... no a dostala jsem se k různejm alternativnostem, punku a tak. A přijde mi, že podobným vývojem prošlo dost lidí, aspoň z mýho okolí. Asi jde prostě o to, jak koho hudba doopravdy zajímá, ale mainstream je holt asi ovlivněnej vkusem lidí, který ta hudba ve skutečnosti zas tak nebere.
@Dan9K (07.11.2020 17:32): Tak ono je v tom silná podvedomá indoktrinácia, nie odlišná od spoločenských noriem. Do čoho sa človek narodí a v čom vyrastá berie ako to správne, či naplňujúce význam. Mňa napr. irituje to, ako 20roční ľudia na Slovensko poznajú naspamäť otrasný Elán, ale povedzme aj z veľmi známej a oveľa umeleckejšej populárnej hudby toho obdobia nevedia nič, pretože ich fotrovci to nepočúvali. Celkovo slovenské rádiá dosť trpia na to, že ľuďom donekonečna tlačia tie isté hitovky z 80. rokov a prvej polovice 90. rokov, pričom mám pocit, že na tú prvú polovicu 90. rokov z väčšej miery prešli až vtedy keď to už bolo naozaj staré, aby mohli v ľuďoch živiť nostalgiu. Moderné veci sa u nás hudobne neriešia mimo funrádia, ktoré je zas extrémna rakovina a viem, že v Čechách je na to ekvivalent, ale neviem, či to je rádio evropa alebo ako sa volá, ale sú to zvyčajne samé one hit wonder skladby a keby také veci dnes ešte existovali, tak by končili na tých pozabúdaných "summer hits collections" cd, ako kedysi. Inak živenie obmedzenej nostalgie miesto vedenia a vzdelávania ľudí k nejakému kultúrnemu rozširovaniu obzorov, beriem od rádii ako veľký vykalkulovaný parazitujúci podraz a hyenizmus.
@Tulareanus (07.11.2020 17:24): souhlasím,
já bych vinil i rodiče a učitele :-) Ten problém, že lidi nejsou zvědavější, tkví už v tom věku 0-10 let. To je věk, kdy jsou děti schopné přijmout a zvyknout si na úplně cokoliv a je neskonalá škoda, že se dětem cpou do mozku věci typu Kašpárek v rohlíku, dříve Maxim Turbulenc, nebo takové ty taneční zábavo koncerty Heidi Janků a podobných. Vídám to na akcích, kde hraju, v podstatě pořád a úplně je mi z toho do breku. Protože ty děti si zafixují, že "toto" je hudba, tohle se jim líbí. A pak, když jsou starší, vyhledají něco, co není na první pohled takhle debilní, ale vlastně v jádru je to úplně stejné, jenom to má takový ten víc cool obal. A přitom pětileté dítě může člověk naučit poslouchat i Antona Weberna a nemá s tím problém. Je to všechno jen o zvyku a staré psy novým věcem nenaučíš.

Krásným důkazem toho, že mám pravdu, je fakt, že my všichni posloucháme rozladěnou hudbu, která je jen umělým konstruktem (takzvané temperované ladění). Ale protože nám to bylo od mala vštěpované, že tohle je to normální a správné, bereme to jako zcela přirozenou věc. A když náhodou slyšíme nějaké jiné ladění, říkáme, že je to falešné, ošklivé a fuj, ale je to pouze o zvyku.
@Dan9K (07.11.2020 17:02): Ja by som až tak nevinil internet. Čiastočne síce "rozriedil" ľudí, pretože si každý z pohodlia domova môže ľahšie vybrať ten svoj "subžáner", no myslím si, že to, aký sa stal z hudby megabiznis, ktorý má dosah všade, tak išiel cestou najmenšieho odporu a najnižšieho spoločného menovateľa, ktorý nemá šancu byť sofistikovaný. Ale zjednodušovanie hudby tým, čím viac masovejšia je, je v podstate proces fungujúci od počiatku, netreba ísť ani tak ďaleko do minulosti a stačí si spomenúť na Straussa a jeho valčík, ako bol vnímaný v jeho dobe a ako je naozaj kompozične ústretovejšou a jednoduchšou cestou oproti jeho súčasníkom.

Čo sa týka vývoja v moderných dejinách, myslím si, že aj komerčná elektronická scéna prekonala celkom veľký vývoj, bez ohľadu na obľúbenosť alebo kvalitu, je to niečo iné než pred 20 rokmi, nehovoriac o tom, že používať elektronickú hudbu mimo tej klubovej scény bolo pred 20, alebo povedzme 25 rokmi ojedinelé a išlo len o občasné single, ktoré dosiahli aj mimo svojej "scene".

Osobne mi je len ľúto toho, že mainstream má také nízke nároky na kvalitu a podstatu toho, čo má hudba priniesť a instatná emócia je jej funkciou, nie estetikou. Bol by som radšej, keby boli ľudia zvedavejší. Ja sám napočúvavam neustále nové a nové veci a je toho tak veľa zaujímavého a pre mňa krásneho, že i tak vôbec nestíham.
@včelka (05.11.2020 18:01): Je to složité téma té nové hudby. Dnes je hudby víc než kdy dříve. A je ji i spousta kvalitní, o tom není sporu. Ale je to jiné. V prvé řadě úplně zmizela kategorie, kterou bych nazval "kvalitní mainstream", případně "alternativa, co je vlastně úspěšným popem". Ať už je to Nirvana, Red Hoti, Korn, Smashing Pumpkins etc. Poslední takový zástupce, co mě napadá, je možná Foo Fighters. A to má za následek to, že se strašně otevřely nůžky. Na jedné straně těch nůžek jsou umělci typu Drake, Lusi Fonsi, Ed Sheeran a mnoho dalších, kteří mají obrovský dosah, ale jejich tvorba 100% recykluje věci, které byly před pěti lety, které zase 100% recyklovaly starší věci. Je to jen továrna na peníze, ale jelikož se rodí stále nové generace 13letých, dá se to recyklovat donekonečna.
A na druhé straně jsou tu pak kapely a jiní umělci, kteří jsou zcela na okraji zájmu. Mnozí z nich jsou pozoruhodní. Ale nemají žádný vliv na to, kam směřuje hlavní proud hudby. Jsou to izolované ostrůvky či "souostroví"

Rocková hudba je v mainstreamu zcela mrtvá (poslední záchvěv byl indie rock, který byl sám o sobě retrem 60. a 70. let)), ba co víc, obecně klasické kapely jsou mrtvé. Nevznikl žádný nový žánr. Nic co by se nějak zapsalo i do mimohudební sféry.

Já zacházím dokonce ještě dál, protože si myslím, že hudba jako taková už je de facto mrtvá. Respektive samozřejmě bude vznikat pořád dál, ale už to bude jen retro, eklektismus nebo něco zcela pro běžného posluchače nestravitelného. Pokud se něco zásadně technologicky nezmění nebo si nějak neupravíme své vlastní mozky, abychom byli schopni akceptovat hudbu, která bude postavena na zcela jiných principech, než jedeme posledních 420 let, není šance, že by uspělo něco nového a hudba jako taková se zase nasměrovala někam jinam. Posledních 20 let je v moderních dějinách hudby strašně prázdných na nové výboje a odvážné věci, které by překonaly dosah klubové scény. Celé 20. století byla v podstatě hudební revoluce. To, co prožíváme nyní, je úplně něco jiného.
Viním především internet, ústup hudebních televizí a ohromnou hudební inflaci, protože díky technologiím může dělat hudbu každý.