Kultura

@Dan9K (08.11.2020 04:56): Máš pravdu, napsal jsem to blbě, strohé líbí x nelíbí je opravdu info k ničemu, je třeba napsat i proč. Pokud by ale zdůvodnění mělo vypadat odborně jako to tvé o temperovaném ladění, byl bych stejně v řiti :D ... na takovejhle level analyzování nemam mozkovou kapacitu, praxi nemam, páč nejsem hudebník a vlastně jsem i línej se v tomhle směru jen kvuli poslouchání muziky nějak snažit zdokonalit aspoň na teoretický úrovni. Nejspíš si na to kápnul, že nikdy nepřijdu na to, v čem to vlastně tkví. Já mam taky problém se někdy konkrétně a jasně vyjádřit - vim sice jistě, když se mi nějaká muzika líbí, ale pro ostatní nedokážu nějak pěkně popsat proč. A nemam to jen u muziky. Bude to nejspíš kombinací malé fantazie a nedostatku naštudované teorie nebo vlastní praxe. Takže nakonec pro mě bude stejně nejlepší se nepouštět do nějakejch "větších akcí" a zůstat u toho, že poslouchání muziky je pro mě příjemnej relax, kterej si dokážu upřímně užít i bez toho, že bych dokázal elegantně nebo zajímavě vokecat proč konkrétně.
Ale kdybych měl bejt přecejen trochu konkrétní, týkalo by se to spíš tý technický stránky hudební nahrávky. Mam vyzkoušený (a myslim, že to platí i obecně), že při poslechu reprodukovaný muziky hraje svojí roli parametr nazývaný dynamika. Příklad: Máš chuť na nějaký album oblíbenýho žánru, uděláš si na to extra čas, aby sis to v klidu vychutnal, pustíš to, chvíli to vypadá dobře, ale už třeba při druhym songu se ti na tom něco nezdá, při pátym songu už tě to přestává bavit a než to dohraje do konce (jestli vůbec), zvuk už tě až otravuje. A nemusí to bejt zrovna uměleckou hodnotou díla (kterou konkrétně já nedokážu odborně posoudit), ale může to bejt klidně tim, že album je nahraný se špatnou dynamikou a dlouhodobější poslech takhle zprzněnýho zvuku je prostě uším a mozku brzy nepříjemný.
Dynamika audio nahrávek by klidně bylo téma na delší povídání, ale je to zase téma, který drtivá většina posluchačů reprodukovaný muziky neřeší (u některejch žánrů téma už z principu absolutně zbytečný) a tim, že si o tom budem povídat se nic nezmění. Moderní doba si žádá své a pokud někoho, kdo má rád muziku, irituje zvuková kvalita vydávaný muziky, může zkusit živý koncerty, někomu to dává víc, než "sterilní" studiové nahrávky při sólo poslechovejch večerech.

Co se muziky týče, mam období, kdy si třeba půl roku nic nepustim, ale pak mam období, kdy jsem schopnej si třeba měsíc denně večer před spaním pouštět nějakou muziku a jsem si jistej, že rozptyl v hudebních žánrech mejch poslechovejch večerů si nikdo z vás nedokáže ani představit. Je to jednak díky internetu (když jsem se začal o reprodukovanou muziku zajímat, žádný internety nebyly) a jednak taky díky mojí úchylce, kterou si troufnu tvrdit tu z vás nikdo nemá - prostě mi dělá dobře hlavně zvuk nahrávky, kterej chutná mejm uším a seru přitom na škatulkování na žánry a mam na háku, jestli by nad tim nějakej "fajnšmekr" ohrnoval nos jako nad mainstreamem nebo jinou sračkou. Takže za internet jsem rád, můžu si díky němu tuhle mojí úchylku užívat víc, než kdysi. Ano, je to asi dost ujetý, ale nemůžu za to, takhle to prostě mam v kebuli naštelovaný.
A slohovky na téma mainstream vs. "kvalitní" hudba? Celkem mě někdy baví číst příspěvky špekulantů, kteří rádi škatulkujou na trapnej mainstream, nebo na špatnou nebo kvalitní muziku, ale nesmí to od nich vyznívat tak, jakože zrovna to jak to vidí/slyší oni je to jediné správné - to nemam rád, i když chápu, že takovýhle mudrování je baví a je to jejich koníček. Radši než nekompromisní soudy typu: "tohle je sračka a toto je naopak kvalitní muzika" mam radši debaty, kde lidi píšou stylem, co se jim líbí a co nelíbí. Já osobně si debaty na téma "hudební žánry/kvalitní muzika" většinou jen ze zvědavosti čtu a nezapojuju se nějak moc aktivně, páč vim, že jsem v tomhle jinej a nezapadnul bych do konkrétního stádečka komzumentů reprodukované hudby.
A ještě k tý mý úchylce - ano, je to kravina, poslouchat se maj písničky a ne jejich zvuk. V tomhletom jsou ostatní posluchači oukej, ale když vynecham ten extrém, kdy někdo poslouchá muziku podle toho, jestli se mu líbí nebo nelíbí zvuk nahrávky, nedá se nevšimnout si jedný věci - lidi rádi řeší, jestli poslouchaj tzv."kvalitní" muziku a ne nějakej mainstream-sračky, ale je jim šumák, v jaký kvalitě jim to frčí a jsou hepy se špuntama v uších a empétrojky z mobilu při pobíhání po městě nebo při ježdění hromadnou dopravou... netvrdim pochopitelně, že všichni, ale je jich dost. Ale já se jim kvuli tomu nevysmívam, já jim vlastně závidim, protože maj vlastně oproti mně větší výběr, protože jsou hudební žánry, který jsou pro mý uši po zvukový stránce na hovno, vyloženě mě to irituje a leckdy si kvuli tomu odpustim muziku, která by mě jinak bavila. Ale to se nedá nic dělat, z některejch žánrů holt "křišťálovej" zvuk vyždímat nejde, nepatří k nim a je dokonce nežádoucí. Takže co z toho? No nic, na téma "muzika" si rád počtu, někdy se i vykecam, ale nakonec jsem stejně rád, že když to na mě přijde, můžu si (taky díky internetu) pustit do uší cokoliv mi zachutná nezávisle na tom, že je to zrovna podle nějakýho mudrlanta totální sračka nebo mainstream.