K hrozbě.
Agamben vycházel více méně z toho, co bylo v ten moment dostupné, a tak hrozbu MOŽNÁ podcenil, píšu možná, protože si myslím, že potrvá minimálně rok, než budeme mít nějaká smysluplná
data.
Netroufám si posoudit (ale musí to být předmětem debaty), jestli stávající opatření jsou nutná (např. hysterii kolem roušek zhola nerozumím), chci věřit, že do jisté míry snad jsou. Ovšem na vypjaté reakce lidí mám stejný názor jako Žižek; přijdou mi směšné (Vávra si oholil celou škebli, aby si mohl nasadit masku), vlastně mě popouzí, jak urputně se lidé snaží „přežít“. Říkám si, jak bych se na ně mohl spolehnout v OPRAVDU vážné situaci??
@
Shoggot (25.03.2020 21:34):
„Ostatně, právě jsme si z pohledu státu vyzkoušeli, že to utáhnutí z důvodu bioetické paniky jde pozoruhodně rychle, se souhlasem občanů.“
Ohromuje mě, s jakou lehkostí byla daná opatření zaváděna. Lidé se zjevně opravdu bojí a jsou ochotní vzdát se snad čehokoliv (nebo prostě jen akceptují, že je to na omezenou dobu?), což mě upřímně zneklidňuje významně více než koronavirus.
K Žižekovi.
The catch is that, even when life eventually returns to normal, it will not be the same normal we were used to before the outbreak: things we were used to as part of our daily life will no longer be taken for granted; we’ll have to learn to live a much more fragile life with constant threats lurking just behind the corner.
Tohle slýchám často. Svět se změní. Nemůžu si pomoct, ta představa mi přijde naivní. Jsem přesvědčen, že až tohle odezní, tak po sobě budeme většinově kýchat stejnou měrou, kterou jsme po sobě kýchali doteď, a žít své „bezstarostné“ životy, jako jsme je žili doteď. Ale hádám, že tohle ukáže až čas.
Depression (it’s too late, we’re doomed…), and, finally, Acceptance: we are dealing with a serious threat and we’ll have to change our entire way of life!
Zajímavé převrácení schématu Kübler-Rossové na hlavu.
Acceptance se ale přeci vyznačuje smířením s prohrou, nikoliv nakopnutím ke změně! O tom psal Orwell, když kritizoval Millera – my tu prohru nesmíme akceptovat!
Plus, as Owen Jones noted, the climate crisis kills many more people around the world than coronavirus, but there is no panic about this…
Možná i proto mě koronavirus zase tolik netrápí. Nevidím ale z toho cestu ven, „inkubační doba“ zde představuje roky, „symptomy“ jsou nejasné, nedával bych nám příliš mnoho šancí, spíš to budeme řešit za pochodu, jako všechno, než že bychom tomu snad předešli. Vždyť ta hrozící katastrofa je tak neuvěřitelná, že jí ve skutečnosti nikdo nevěří.