Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Just Cause 3

  • PC 95
Nikdy jsem nehrál předchozí 2 díly. Většinou k sériím přistupuji stylem "začít od píky", od prvního dílu. Ale co jsem vypátral, zas tak moc to na sebe nenavazuje. A protože se příběh hry odehrává na novém místě, je to též v cajku. Zmínka sem-tam na postavy, co Rico zná z dřívějška, to přežiju.

Takže se to dá hrát i standalone. Takže jsem jako tradičně ignoroval launch hry, počkal až budou DLC vydané, většina bugů patchlých a šlo se na věc. Hru si svým pomalým tempem hrál (někdy hoďku denně, jindy týden nic) a dopracoval se ke zdárnému konci.

[b]Příběh[/b] hry mě zaujal. Četl jsem v článcích a YT recenzích, že je to prý slabá stránka, ale mám rád tenhle lehce "crazy" styl alá GTA. Stuff blowing up, crazy dialogue atd. Co je ještě důležitější než scénář hlavního příběhu je koncept "Emergent gameplay", mnoho takových jsem v průběhu hraní zažil.

[b]Graficky[/b] OK, i má dosluhující karta Radeon 270x to na 50-60FPS zvládla tak, aby hra vypadala slušně. Zejména u collectibles typu "rebel shrine" byl v 80% případů nádherný výhled na širé lány, zálivy, či hory.

Prý je tu oproti minulým dílům výrazně zvýšená [b]vertikalita[/b] hry. No, z vršku hory dolů to je hezký sešup, zejména při použití wingsuitu, novince v tomto dílu. Naučit se ho používat bylo jednoduché, zejména později s upgradem z DLC, co mu přidá něco na způsob jetpacku. Woohoo. Také mi v bodlo, že narozdíl od Far Cry 4 (kde je též wingsuit) je hra TPS a ne FPS. No, vypadá to zábavně, ale v realitě to zkoušet není nic pro mě.

Dokončeno na 98%, prostě ne a ne dát některé [b]challenges[/b] určené pro helikoptéry mě nebavily, Loochadoor byl super na dlouhé, rovné úseky, ale na ostré manévrování se mi ho ne a ne dařilo dostat pod kontrolu. Ale 150 uzlů, to je fofr, pánové.
challenges:
128/135 traversal gears
90/90 land vehicle gears earned
20/20 tether gears earned
60/60 explosives gears earned
25/25 weapon gears earned
125/125 destruction gears earned
39/45 sea vehicles gears earned
52/60 air vehicle gears earned

100% collectibles, ale tak hra vždy ukazovala na mapě, kde jsou. Daleko lehčí tedy, než třeba v nových Tomb Raider.

Takže abych to shrnul, hra mě zaujala, nenudila a rád jsem jí nějaké ty dva měsíce hrál. Strávil jsem u ní hezkých pár desítek hodin, plnění challenges mi nepřišlo jako nutnost, ale zábava. Zase vnímám to samé, jako např. ve Witcher 3, velice mě baví jen se tak procházet krajinou, vnímat krásy - ale narozdíl od W3 je to v daleko zběsílejším tempu, ale to je záměr hry.

Hry mají být zábava, nejlépe kvalitní zábava. Destruction that doesn't feel cheap, překonávání kilometrů cesty za několik minut pomocí wingsuitu, všudypřítomný military hoši, co se mě snaží zabít (o to víc cvičných terčů). A ano, trvalo mi to asi hoďku, ale pak jsem chtěl používat eDen Spark furt. A též mi JC3 připomělo jednu "hru", co jsem kdysi pařil - Garry's Mod. Takhle jednouduché jsem vždy chtěl, aby GM bylo. Tethery, explosive sudy a no consequences mi to zde umožňují. Také bodly všemožné usnadňováky hraní, jako zničené chaos objects v bázi zůstanou zničené i když v pruběhu jejího osvobozování zemřu, že vozidlo co jedu má daleko větší sílu a setrvačnost, než identické vozidlo jedoucí naproti, co řídí NPC.

Zápory asi jen Land mech z DLC, hra v něm mě nebavila a a na challenge tam jsem se vykašlal. A některé challenges, co byly moc dlouhé. Ano, nikdo mě nenutil je udělat na 5 gears, ale když už jsem začal. Spíš mi vadila délka, než obtížnost, plout 3 minuty v pohodě a pak v posledních 20s udělat chybu. Nebo když wingsuit vyžadoval proletět 29/30 kruhů na perfect, to už je hardcore oproti jiným. Nerovnováha, no.


Přidám malý příběh, jak až tak moc mě to bavilo. Jedna velice rychlá a manévrovatelná lodička, co se nachází jen na dvou odlehlých jezerech vysoko v horách, kde není žádný přístav. To je problém, protože abych tu loď mohl používat v challengích, na rebel drops a tak, musím jí někam do města dostat. Nejbližší město vzdálené od obou míst třeba 2-3km. Tak jsem jí zkusil zapřáhnout za různá nákladní auta, co jsem měl dostupná. Kdeže, ani se to nehlo. Tak jsem si řekl, co to naložit do obrovského nákladního auta, jaké jsem viděl v neméně obřích lomech. No jo, ale nejdřív ho musím také do nějakého města dostat, ještě jsem to neudělal. A pak mi došlo proč, protože u lomů široko daleko města, ni vesnice nejsou. OK, tak jsem si vytyčil trasu do nejbližšího a šouravým krokem se tam vydal. Po půlce cesty, kdy už jsem si říkal, jak dobře to jde najednou zrada - auto je příliš vysoké a neprojede úzkou štěrbinou vjezdu skrz zeď (kdo hrál, pochopí). Tak jsem se vydal to objet, najít konec zdi, nějaký průlom, ale kdeže - zeď na obě strany hezkých pár km. Je to obrovský svět. Nu, stejně jsem se ale sveřepě vydal na cestu. Problém nastal, když jsem zjistil, že to vozidlo má sice gargantuózní kola, ale není vůbec terénní. No, nějak jsem se tak skrz mnoho kontrolovaných pádů ze svahu dostal. Ale když jsem pak celý šťastný zkoušel tu zatracenou loď dostat do tohoto sedmimetrového náklaďáku, veškeré mé pokusy skončily výbuchem té lodi.
Dokonce jsem i zkusil sednout na loď a pomocí tetherů se přitáhnout do města, na každý výstřel třeba 50-100m. Dal jsem tomu pár pokusů, ale vždy mi loď poškozením vybuchla v kopečku před městem. Ale nechtěl jsem se vzdát, když jsem zkusil tolik, v diskuzi o hře jsem četl, že by to šlo helikoptérou. OK, 6 tetherů na max úrovni síly, the most powerful helicopter - Urga Hrom, no a donést to letecky do města, do garáže. Je to přeci jen kousíček, ne? 2km vzdušnou čarou. Ale taky se nedařilo, loď furt padala. Tak jsem zkusil ještě poslední zoufalý pokus, veeelice opatrně s loďkou doletět nad nejbližší moře a pustit jí dolů, pak doplout pár km k nejbližšímu přístavu. To se nakonec povedlo a loď byla má. A to je jen jeden z mnoha příběhů - o to víc důvodů, proč je pro mě JC3 super.

Pro: Zábava, destrukce, vertikalita, pravý open world sandbox

Proti: Land mech, některé challenges

+12

Far Cry 2

  • PC 60
První Far Cry, jsem dohrál hnedka třikrát. Jen vyjmečně hraju hry vícekrát a tomuto privilegiu se dostává jen některým peckám, takže první Far Cry je pro mě velká pecka. Škoda, že totéž se nedá říci i o drůhém díle. FC 2 je v mnoha ohledech podstatně horší než první díl, ale v něčem jiném naopak oproti předchůdci vyniká.

To něco je gunfight, velmi podstatný prvek každě střílečky, není nic horšího, než když hrajete na první pohled parádní FPSku, ale místo pocitu že střílíte z mocného nástroje na smrt, držíte v ruce jakési pravítko, kterým ukazujete na toho, kdo má zemřít.

Ve Far Cry 2 je prostě radost střílet, ať už střílíte z Makarova, nebo sejete z M249 SAW vždycky je to parádní pocit, jak u her ze špičky žánru.

Osobně jsem preferoval oddělávat z dálky jednoho za druhým pomocí M1903 Springfield a zbytky odklidit na blízko.

Další za obrovské plus považuji asi jako zbytek světa, především prostředí, tedy samotnou Afriku, i nyní tolik let po vydání, je to stále unikát a při cestách savanou dokáže hra vykouzlit oku lahodíci scenárie,to jako fakt jo, Steam je toho svědkem, čímž se dostáváme k cestování.

Jelikož jsem hrál vanillu, tak jsem si prožil solidní peklíčko, ze startu to človeka baví, ale po 67. cestě z východu na západ mapy, kdy jen tak mimochodem, zlikvidujete asi 15 hlídek milice, už to prostě není ono. Nebýt onoho zmiňovaného a naprosto parádního gunfightu, určite bych FC 2 nedohrál.

Co se týče příběhu, tak tam to mám tak pade na pade, a závěr mě tak trochu zklamal.
Je sice fajn, že se celá parta nesejde, když je po všem v knajpě a nesměřují vstříc slunným zítřkům, ale ten obrat na konci, kde hraje velkou ulohu, Desert Eagle a hlavy všech zůčastněných parťáku mi taky moc nesedul. A vysvětlení, že válka je zlá a žáda si oběti, už vůbec ne.

Co mě vyloženě vytočilo, je řízení vozidel. Akcelerace z nuly na max asi tak ta 1,5 vteřiny, něco jako jízdní model vůbec neexistuje, což je u hry, která svoji hratelnost postaví právě na cestování pomocí prostředku, trošku provar.

Konflikt mezi frakcemi UFLL a APR, jako kdyby ani vůbec nebyl, probíhá jen na striktně předem daných skriptech, už i o rok mladší S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl, to zvládal mnohem lépe.

Steam mi ukazuje nějakách 29 hodin, což je až až, vzhledem k výše zmíněným trampotám.

Pro: Grafika, Afrika, GUNFIGHT!!!, Příběh

Proti: Doprava celkově, Stereotip, Příběh

+20

Gothic 3: Forsaken Gods

  • PC 15
Herní výzva 2017.
"No fujtajbl!"



Se sérií Gothic se to má následovně. První díl krutopřísnáepickogigadobrá hra. Dvojka je pak asi dvakrát lepší. Pak přichází poměrně dost zmrvený Gothic 3. A tohle ZLO je pak výsměch celé sérii.

"Gothic" FG jsem si chtěl vždycky zahrát. Tak nějak jsem nevěřil zdejším komentářům. "Přece to nemůže být taková sračka, ne?" říkal jsem si. VŠEM SE TÍMTO OMLOUVÁM, ŽE JSEM VÁM NEVĚŘIL. PROMIŇTE!!!

Protože nechci hru pouze hejtovat, musím na ní něco i pochválit. Ok, dem na to.

Líbí se mi velké množství nových zbraní a zbrojí, přičemž jejich design je opravdu pěkný. Poměrně dobře je i zpracovaný (po grafické stránce) finální boss. Taky je fajn se potkat se starými parťáky. Ale to je asi všechno.

Jako nejhorší věc v celé hře považuji jedno. Hlavní hrdina. Z toho sympatického ironického chlápka se náhle stal mix náboženského radikála a nácka, Nic víc. To, jak se chová, mi ničilo nervy celou hru. Rovněž se obávám, že mě to poněkud poznamenalo. Kolikrát jsem chtěl skočit z té skály, abych ho viděl padat na držku. Nicméně, mělo to háček. Hru bych si pak musel nahrát a...strávil bych s ní více času!!!

Optimalizace-příšerná. Stejně tak AI nepřátel i společníků. I když, tohle tu bylo už v Gothic 3.
Dialogy jsou opravdu ohavnost, horší jsem snad nečetl. Úkoly jsou pak klasické zabij/přines. Mám pocit, že tam byl jeden, dva, co mě docela bavily, ale...nevzpomínám si. Asi tak dobré nebyly.
Jo a mimochodem, ten finální boss, který má být údajně to nejsilnější, s čím jste se kdy utkali...ehm, jaksi lehnul na čtyři ohnivé koule. Ano, ohnivé koule. Jedno z nejzákladnějších kouzel. Když jsem to pak ještě zkoušel usekat mečem, pro jistotu do něj nešlo ani seknout.

Konec. Opravdu, tohle nazvat Gothic...ne, to nejde. Ani kdybyste mě mučili.

Pro: staří parťáci, nové zbraně a zbroje, snadná odinstalace

Proti: HLAVNÍ HRDINA, optimalizace, úkoly, dialogy, primitivní boss fight, AI

+14 +15 −1

Darkest Dungeon

  • PC 70
Darkest Dungeon mohla být "malá milá hra", něco jako třeba Kings Bounty. S tím se ovšem její tvůrci nechtěli spokojit a rozhodli se, že vytvoří monstrum a kromě toho i "legendu"... což se jim částečně povedlo.

Mechanismus je takovýto: nabíráte dobrodruhy, posíláte je do dungeonů (bez možnosti si hru zasejvovat) a když se pak, šílení a nemocní, přece jen vrátí, oberete je o vybojované cennosti, kopnete je do zadku a naberete nové adepty. A tak pořád dokola. Hrdinům, kromě ztráty hitpointů, přibývají i bodíky stresu, což je dle mého názoru velice zajímavý koncept. Největším problémem najednou nejsou zranění z boje, ale přibývající stres a s ním spojené duševní nemoci. A samozřejmě ještě nemoci jako takové, nemoci těla: tetanus, mokrý kašel, syfilis, a tak dál, při procházení dungeonů si prostě jeden užene kdeco. Nemoci jdou sice léčit a stres je možné snížit, ale stojí to hodně peněz. Ekonomická stránka hry je prostě příšerná.

Velice se mi líbí grafické pojetí, zařazující hru někam do druhé půle 18.-tého století (cca 1775, žejo, samozřejmě plus mínus). I mechanismus bojů mi vyhovuje. Máte 4 postavy, 2 vepředu kydlí krátkometrážními zbraněmi a 2 vzadu jsou buď střelci nebo podpora (léčí, případně brnkáním na citeru snižují stres spolubojovníků). Ve hře je minimum magie, kromě té léčivé už veškerá žádná. Žádné fajrbóly, žádné icebally, což také hodnotím kladně.

Největší problém hry tkví v nemožnosti si hru zasejvovat, což je spojené s přestřelenou nahodilostí. V jednu chvíli padají kriťáky vám a ve druhé zase enemákům - a ve druhém případě se ani nenadějete a vaši miláčci se briskně odebéřou na hřbitov, kde zůstanou už navždy (šest stop pod zemí). Ano, ve hře je i virtuální hřbitov.

Dovolte mi jednu "veselou příhodu z hraní". Hru jsem poprvé rozehrál na na přelomu let 2015/2016. Jedno z mých děťátek mělo na DD early access a o vánocích 2015 mě pustilo na svůj STEAM účet. Tehdy se rozebíhala ostrá verze, po pár dnech naskočila i čeština - a byl to hotový luxus. I tak ale hra, kdykoliv jsem ji spustil, pořád cosi "aktualizovala", klidně i několikrát za den... DD jsem se tehdy věnoval asi týden, určitě tak 20+ hodin. Po několika pokusech a omylech jsem vypracoval dokonalou strategii: vepředu jsem měl dva kydliče, na třetí pozici kašpárka a na čtvrté léčitelku. Točil jsem pořád dokola jednu a tu samou partu, díky kašpárkovi se z dungeonů vraceli svěží, veselí a plni optimismu. Až jednou, když jsem hru spustil a naběhla až po dlouhé "aktualizaci", jsem partu poslal do zcela banálního dungeonu. A tam, ve zcela banální bitvě se zcela banálními potvorami, šli do kytek... a pod kytky. Jednoduše proto, že moji hoši a děvčata se v dlouhé sérii netrefovali, zatímco enemákům padaly samé kriťáky...

Najednou jsem měl utkvělý pocit, že "tam někde venku" kdosi sledoval moji dokonalou strategii a nelíbila se mu. A tak mi - na dálku - celou družinu zlikvidoval. A opravdu, když si nevypnete příslušnou volbu, tak vás někdo "anonymně" sleduje a sbírá o vašem hraní data... což není paranoia, ale holá skutečnost. I když se domnívám, že takhle to funguje pouze na STEAMU...

Po záhubě družiny jsem DD proklel a hru jsem odinstaloval s tím, že se k ní už nikdy nevrátím.

No ale teď jsem si pořídil GOG verzi, u které mám jistotu, že se mi v ní nikdo nebude hrabat na dálku a měnit pravidla za chodu. Tahle novější verze mi připadá "vyměklejší", v nastavení můžete pozapínat (povypínat) různá omezení a hra je rázem o něco přívětivější... a HLAVNĚ můžete ze hry kdykoliv vyskočit a zazálohovat si aktuální pozici (klidně i během bitvy). Takže - i když je tenhle postup docela opruz - máte vlastně i funkci SAVE (i když nevím, jestli je tahle možnost i na STEAMU)... Tímhle způsobem je už hra hratelná jako celkem standardní erpégéčko.
+13

Dawn

  • PC 75
Krátká 3D plošinovka s pěknou barevnou grafikou a krásnou hudbou? I'm in! Pro tyhle krátké relaxační hry mám prostě slabost a když k tomu přidám hrstku ne moc těžkých achievementů, které lze vysbírat za nějakou tu hodinku, není nad čím váhat. Hraje se to příjemně, ovládání je vysoce responsivní a gameplay plynulý. Kromě skákání může hlavní postavička za pomocí svých schopností aktivovat různé monumenty či urychlovat růst rostlin a tím si tvořit cestu dál. Do toho hraje příjemná klavírní hudba, která graduje s tím, jak hráč postupuje hrou. I finále je milé, i za těch 15 minut to dokáže vyvolat nějaké ty drobné emoce a minimálně úsměv na tváři. Prostě jsem měl po dohrání příjemný pocit z dobře investovaného času a rovnou si hru střihnul ještě 2x kvůli vysbírání všech achievementů. Na studentský pokus o hru je to opravdu kvalitně odvedená práce!

Pro: pěkná grafika, jednoduchý a plynulý gameplay, gradující hudba

Proti: mohlo by to být klidně i o trošičku delší

+8

Leaving Lyndow

  • PC 65
Jubilejní 300. komentář!

Leaving Lyndow mě zaujal jednak překrásnými screenshoty, které slibují vizuálně velice přitažlivý herní zážitek a také faktem, že dějově předchází připravované hře Eastshade. S poměrně velkým očekáváním jsem se tedy do hry pustil a výsledný dojem je trochu rozporuplný.

Že bude hra krátká, to jsem čekal. Věděl jsem už dopředu, do čeho jdu - do malého dema. Jenže ona ta hra je opravdu kratičká. Pět maličkých statických lokací, kde se může hráč maximálně procházet či splnit jednoduchou hádanku. K tomu nějaké rozhovory s dost ošklivě vymodelovanými postavami, které krásně splňují definici strašidelného údolí, navíc osekané úplně na dřeň. Prostě trochu tuctový walking sim, kterých je na Steamu kvanta. A kromě toho ani ta grafika nevypadá až tak dobře, jako na screenech. Herní mapy působí na mnoha místech nedotaženě a mírně amatérsky, což je škoda, protože autory navrhnutá architektura vypadá moc dobře a některé stavby jsou vskutku potěchou pro oko. Jenže jako celek to ne vždy úplně funguje. Časem by z toho mohl být pěkný fantasy svět, ale muselo by se na tom pořádně máknout.

Přesto si od Eastshade docela slibuju. Pokud si tvůrci dají načas, pořádně hru dodělají a nevykašlou se na slibované herní mechaniky, rád si hru pořídím, byť po zkušenostech s Leaving Lyndow asi ne hned za plnou cenu. Je to pěkná jednohubka, ale nic výjimečného.

Pro: milé podání, hudba, místy grafika, hádanky

Proti: fakt hodně krátké, něco tomu chybí, místy grafika

+10

Planescape: Torment: Enhanced Edition

  • PC 95
Vo futbale, či hokeji sa traduje, že zostava, ktorá vyhrala nejaký ťažký zápas sa nemá meniť. Toto pravidlo však neplatí len pre šport, ale aj pre videohry. Len si spomeňme, koľkokrát sa vývojári odchýlili od pôvodnej šablóny a dopadlo to zle. Dobrým príkladom môže byť napríklad Sacred 3, ktorý premenil pôvodne akčné RPG na trápnu plošinovku. Pre vylepšené edície hier, založených na nadčasovom Infinite engine zo sveta Dungeons and Dragons preto platí dvojnásobná opatrnosť.

U Planescape Torment: Enhanced Edition je naštastie toto pravidlo, (teda nič nepridať a tým pádom nič nepokaziť), dodržané. Beamdog tak zrejme reaguje na nie príliš dobré reakcie na ich výtvor: Baldurs Gate: Dragonspear. Táto hra je celá vytvorená priamo štúdiom Beamdog a mala byť predelom medzi prvým a druhým dielom legendárnej klasiky. Nakoniec však bola prijatá recenzentmi vlažne a navyše zožala veľkú kritiku od hráčov najmä na Gogu.

Do nového Planescape Tormentu tak pre istotu už nepridali žiadne nové postavy a žiadne príbehové rozšírenie. A musím dodať, že našťastie. Ako už Beamdog v minulosti predviedol, v dnešnej dobe by tam totiž iste zase nejako nasilu natrepali akurát nejakú bojovnú feministku, alebo ufňukaného homosexuála. Príbeh pôvodnej hry je totiž tak dobre napísaný, že skutočne do neho nemalo význam nijako zasahovať.

Čo teda vlastne prináša Enhanced edícia nové? V prvom rade je to výrazne vylepšený interface, ktorý bol asi aj najväčšou slabinou pôvodnej hry. Predtým bolo potrebné najskôr kliknúť pravým tlačítkom myši na spodnú lištu na obrazovke, aby sa až potom zobrazil akýsi vejár príkazov. Teraz to nie je potrebné. V novom interface sa totiž teraz vošli hlavné príkazy (zaútoč, hovor, kúzli) do tabuľky a v hlavnom okne vás teraz okrem textu, zobrazujúceho štatistiky zranenia v súbojoch, už nič neotravuje. Stará verzia interface bola síce podľa mňa vizuálne úhľadnejšia, ale uznávam, že po novom je to oveľa funkčnejšie a praktickejšie.

Ďalším zlepšením hrateľnosti je pridané tlačítko na automatické zbieranie predmetov. Z jednej strany je to ústupok dnešnému trendu zjednodušovania hier, ale na druhej strane mi tento prvok v pôvodnej hre vždy chýbal.

Podobne ako u predchádzajúcich Enhanced edícii aj u Planescape je výrazne vylepšené rozlíšenie. Pôvodná hra bola optimalizovaná na prastaré rozlíšenie 640x480 a aj keď existoval neoficiálny widescreen mód, nikdy to nebolo ono. Na korektné širokouhlé zobrazenie bolo potrebné prekopať celý interface, čo bolo pre modérov priveľké sústo a navyše sa tento mód ani nikdy nesprával príliš stabilne. Aj mne spôsoboval pády pôvodnej hry. Po novom sa rozlíšenie automaticky prispôsobuje vášmu rozlíšeniu pracovnej plochy a funguje to dobre. Toto nové, vysoké rozlíšenie starému Tormentu určite svedčí. Tvorcovia dokonca údajne kvôli jednoduchej možnosti zoomovania obrazu kolečkom myši upravili aj niektoré textúry. Aj tak ale tak neradím maximálne približovať obraz, lebo vizuálna kvalita dosť utrpí a v plnej nahote sa ukážu limity pôvodného Infinity enginu. Túto novú funkciu zoomovania obrazu, ktorá sa objavila tiež už v predchádzajúcich Enhanced edíciách som najviac ocenil v lokáciach, ktoré sa rovnali bludisku. Na miestach, kde som dosť v pôvodnej hre blúdil, som si teraz jednoducho odzoomoval kameru a hneď som mal lepší rozhľad. Nebol len koniec zbytočnému blúdeniu ale zrazu ani nebol problém nájsť východ. Je to síce len malý zásah do hrateľnosti, ale jednoznačne príjemný a k lepšiemu.

Ako som už spomenul, Enhanced edícia hry Planescape Torment neponúka okrem pár nových predmetov žiadny nový, pridaný obsah. Toto môže byť dôvodom na kritiku, keďže hra sa predáva za pomerne vysokú cenu, ale podľa niektorých zdrojov je to spôsobené prianím samotného Chrisa Avaloneho, hlavného dizajnéra pôvodnej hry. Ten sa zúčastnil aj vývoja tejto novej verzie a argumentoval tým, že svet Planescape Tormentu je na rozdiel od Baldurs Gate natoľko uzatvorený a premyslený, že nový obsah by sa nepodarilo zakomponovať v požadovanej kvalite. Nech je to akokoľvek, musím na koniec skonštatovať, že mne žiadny nový obsah nechýbal a s chuťou som sa opäť ponoril do môjho obľúbeného sveta, tentoraz bez technických problémov.

Planescape Torment: Enhanced Edition už len leští dokonale vyleštený herný klenot. Vývojári však tentokrát nič nepokazili (už sa s enginom naučili robiť) a čo sa dalo, to ešte vylepšili. Vysoké výsledné hodnotenie je teda sumárom pôvodnej hry a nového vizuálu.

Pro: Stará hra vo vynovenom kabáte, jemné zmeny k lepšiemu

Proti: Nič zvláštne proti som si nevšimol

+35

Headlander

  • PC 60
Nevyužitý potenciál. To je to první, co mě u téhle hry napadne. Vše se totiž točí kolem časté výměny robotických těl, což možná zní nevšedně a zajímavě, to by to ale tvůrci nesměli zpracovat naprosto všedně a nezajímavě a vlastně často kolikrát zbytečně. Svoji kebuli můžete našroubovat prakticky na vše co se hýbe i nehýbe, ale k čemu to je, když jsou k něčemu pouze robo-vojáci. Robo-pes umí jen běhat, robo-vysavač jezdit, robo-civilista ještě tančit, funkci robo-sněhuláka nechápu doteď, kromě vojáků se však s nikým dál ve hře nedostanete. Pravda, robo-mapa vám ukáže část (velké překvapení) mapy a některé terminály vám vypnou silové pole, ale jako jejich funkci mohli v klidu zastat blbá tlačítka, žejo. A tak celou hru projdete až na pár výjimek jen ve dvou různých variantách robo-vojáků. Proč? Protože se ve hře jenom střílí a ostatní roboti jsou vám úplně k ničemu. A samozřejmě na vás zaútočí hned jak vás zmerčí, takže zkusit třeba nějaký stealth postup s robo-psem nejde. Celý koncept měnění těl je tak ve hře zužitkován na prosté: "toto tělo má málo životů, vezmu si jiné".

Můžu si ale stěžovat na to, jaká hra mohla být? Očividně můžu. O to víc bolí, že v malé části hry, kdy se dostanete do robotické verze šachů, začne tento gimmick dávat trochu smysl. Když jste bílí, napadají váš jenom černí a naopak, po nahráni dat musíte své tělo chránit atd. Ale fakt škoda, že je to tak jen tady a že tvůrci nevymysleli další, podobně nevšední úrovně, protože jinak je to pouze docela slušná a občas vtipná plošinovka, která ke konci už trochu nudí.
+10

Ori and the Blind Forest

  • PC 95
Já vím, že se budu opakovat. Také vím, že jsem si zakázal opakovat se, ale tentokrát nemohu jinak. Ori je pekelně těžká plošinovka. Hodně jsem se u ní navagínoval. Je tak těžká, že si pak dáte na odpočinek třeba Super meat boye. Jenže to, co Ori dělá, tak dělá naprosto dokonale. Dojemný příběh o lásce, sebeobětování a naději vás prostě musí dostat v kombinaci s emotivním soundtrackem. Tohle je přesně ten důvod, proč se dostávají ke slovu indie tituly. Je zbytečné se o tom více rozepisovat. Vše ostatní si můžete přečíst níže. Tímto chci tedy poděkovat doporučení z diskuze a předat doporučení dále. Oriho si prostě zahrát musíte. Je to důvod, proč hrajeme videohry.
Herní výzva Kamarád doporučuje splněna.

Pro: emotivní, osobité, nápadité, obtížné, soundtrack, vizuální zpracování, svižnost, originalita

Proti: opravdu těžké

+16 +17 −1

Tasty Planet: Back for Seconds

  • PC 70
Druhý díl Tasty Planet moc novinek nepřinesl. Hratelnost zůstala stejná, stejně tak hudba, která se brzy ohraje a zůstává také stereotyp, který dříve či později dostihne každého.

Změna nastala v příběhu, kdy jsem nyní se svým tvorečkem Grey Goo cestoval časem a mimo jiné navštívil dinosaury, starověký Egypt a nakonec také budoucnost. Největší novinkou je ale bezesporu režim pro dva hráče, který jsem zatím nevyzkoušel, ale někdy se k němu určitě dostanu.

Největší problém mi ze všech levelů dělal ten s názvem Cow Crossing, kde jsem se musel proplétat mezi velkým množstvím pochodujících krav a při tomto nesnadném úkolu ještě požírat pohozené předměty, abych krávy přerostl a mohl je také pozřít. Kdo má z tohohle zlato, tak je u mě borec.

Získem medailí v časovém režimu se otevírají bonusové úrovně, ale jelikož pro mě byla většina časů nesplnitelná a po dohrání základních levelů jsem měl 14 bronzových a 2 zlaté z celkem 48 možných neměl jsem žádnou motivaci pokračovat. Stejně si myslím, že jsem si užil požírání všeho možného i nemožného tak akorát.

Pro: zábavnost, příběh, ideální na odreagování

Proti: opakující se hudba, později stereotypní

+11

Far Cry 4: Valley of the Yetis

  • PC --
Menší open-world DLC. Zasněžená pustina, nedostatečně členitá a variabilní, aby byla zajímavou. Ale OK, je to nášup na pár hodin.

5 hlavních misí a k tomu 5 nutných obran základny tvoří hlavní dějovou náplň, několik vedlejšáků potom docela opruzoidní výplň pro upgrade základny. Tempo získávání equipmentu, odemykání zbraní, skillů a levelování je ďábelské. Kožky už hráč nemusí kuchat z mrtvých tělíček zvířeny, ale dostává je v množství větším než velkém z beden.

Hlavní tahák - Yetiové - tvoří nový typ nepřítele a po prvním setkání, kdy ještě Yeti vypadá jako nebezpečná bestie, ztrácí na atraktivnosti. Jsou rozlezlí po celém údolí a narazit na několik exemplářů během krátkého přesunu není nic neobvyklého. Stávají se tak spíše osinou v zadku. Docela houževnatou osinou.

VotY je hlavně pro sklaní fandy FC4, kteří mají absťák po trochu té macho akci. Z dosavadních ubisofťáckých DLC je nejlepší. Což není pochvala, jen konstatování.
+14

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC 95
Neubudu znovu hodnotit všechny základní atributy hry, které se nezměnili. Podstatná je nová hlavní příběhová linie, která sice celkově nedosahuje úrovně té z hlavní hry, ale příjde mi kompaktnější a po jejím dohrání mi jaksi nic nechybělo. A byla úžasné, prostě fantasy se vším všudy. Zmínil bych ještě vyváženější obtížnost. Jo a perfektní svatbu v roli ducha Vladimira :)
+10

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PC 95
Nemá smysl opakovat, co už tu bylo psáno mnohokrát, přesto mi to nedá. Už od první minuty ve hře jsem se nestačil divit té neskutečné realističnosti prostředí. Krajina, změny počasí, živoucí města a vesnice, to vše je naprosto dokonalé. Popravdě je to první hra v mém životě, kdy jsem se prostředím kochal od začátku do konce a i po odehrání mnoha hodin a navštívení snad všech možných míst na mapě jsem stále nacházel nové a nové důvody proč se jen tak zastavit a rozhlížet se po kraji. Vše propracované do detailu. Musím říci, že v tomto je Zaklínač 3, alespoň pro mě, naprostou jedničkou.
Hlavní příběhová linie byla velmi dobrá, bavila mě a měla logickou posloupnost. Přesto musím říci, že úplného vrcholu nedosáhla a po dohrání jsem měl pocit, že skončila jaksi nedokončeně nebo snad i předčasně. Ale to jen tak trochu zbytečně rýpám.
Vedlejší mise se také povedly, především z hlediska osudu postav a minipříběhů, které je obklopovaly. Některé tyto vedlejšáky mě zůstaly v hlavě více, než hlavní příběh. Velký plus vidím také v celkové mytologii zaklínače, která pro mě byla vítaným osvěžením v moři už zkomercializované anglo-americké fantasy (středoevropan ocení o to více). Po čase hraní se však přirozeně dostavil určitý stereotyp (např. hledání stop pomocí zaklínačských smyslů). Mrzelo mě také, že rozhodnutí (dobrý vs zlý skutek) neměla často vliv na průběh hry a tím i ztrácela trochu smyslu.
Ovládání a soubojový systém jako celek ušly, ale pokládám je za jednu z hlavních slabin hry. Ovládání koně (Klepny) bylo místy přímo hrozné (hrál jsem na PC) a proto jsem mise se závody na koních vynechával. Stejně tak snaha z koně bojovat většinou byla jen zbytečnou ztrátou času, než člověk stejně z toho koně slezl. Výhodou tak byly pouze přesuny na větší vzdálenost ve sprintu. Rozčilovalo mě také vylézání z vody, které místo skoro nešlo. Souboje byly celkem přehledné a zábavné, ale vyváženost obtížnosti mi moc neseděla. Na třetí nejvyšší obtížnost to bylo stále bezproblémové a naopak největší obtížnost už byla místy hodně hustá (překvapivě víc než při soubojích se silnými příšerami či bossy, tak spíš v soubojích s bandou topivců či pavouků). Hrál jsem tedy na třetí obtížnost a hrou jsem procházel bez větších komplikací. Tudíž jsem neměl potřebu využívat všech možností (především lektvarů, olejů či petard - kuš mi pak přišla už úplně k ničemu, kromě podvodních bojů), které hra nabízí. V zásadě mi tak po celou dobu hraní stačilo mít meč a zbroj odpovídající aktuálnímu levelu, využívat znamení a doplňovat životy jedením nebo vlaštovkou (jo a občas použít kočku v jeskyni).
Přes tyto menší komplikace, které mi neumožní abych této hře dal plnou palbu (a pouze ji zařadí mezi asi 5 her těsně pod vrcholem hodnocení) považuji hraní této hry za opravdový zážitek a potěšení. Hudební podklad byl dokonalý a myslím, že se budu ještě dlouho vracet, třeba jen proto, abych znovu nasál tu atmosféru.

Pro: Atmosféra, krajina, města a vesnice, příběh (včetně příběhů vedlejších misí), hudba, mytologie zaklínače, souboje

Proti: Některé prvky ovládání, po delší době určitý stereotyp v hratelnosti, vyváženost obtížnosti

+22

Far Cry 3

  • PC 60
Mno tak po několika letech jsem si dal repete a musim říct... že něco tak stupidního jsem v životě zřejmě ještě nehrál.

Jsou zde dva velké ostrovy, plno výborných zbraní, jejich úprava, krásná grafika a nějaké to stealth. Zbytek pro mě představuje naprostej žánrovej odpad. Všechno má mít svoje hranice. Scénář psal dement. Mise překypují hloupejma scriptama a všechno to za mě vlastně sepsal Garret.
Ještě ke všemu je celá story úplně nudná, hraju za naprostého ******, co všechno hloupě komentuje. Tři postavy mě zaujaly. Maj malej prostor. A ti ostatní, co zde pobíhaj a maj nějaké opodstatnění v příběhu, melou hrozný sračky.

Nikdo neví, jak Jason vypadá, přitom piráti i Hoytovi vojáci na prvním ostrově Jasona uvidí, včetně Hoyta na začátku. Mise bejvaj hodně, hodně roztahaný včetně hledání té posvátné kudly. Je zde plno stupidních scriptů, kdy se Jason zastavuje když před nim se vše bortí, všecko tupě komentuje a x dalších věcí. Polovinu misí jsem na první pokus nedokončil, pač jsem je chtěl dělat po svém. Obejít to. NÉÉÉ, musim lineárně. Vaas mě zajme s Lisou, nechá mi plnou výbavu. Vaas mě zajme po druhé, musim si pro výbavu i když bych se mohl teleportovat do stanoviště a vzít si výbavu zpět. Jdu pro Olivera - sorry Jasone, už je jinde, přesunuli ho. Proč mi to neřekneš asi 2 minuty předem, než dorazim na to místo???? U skály je připravená hlasitá sniperka (mám tichou, ale to je jedno, musim na sebe upozornit) místo 8mi pirátů jich tam je dvacetšesttisíc a všichni nabíhaj k výbušným sudům. Oliver vtipkuje, jezdí k břehu aby po nás mohli střílet. I ten Riley na konci hry, kdy letí nad letištěm, aby RPGčka po nás mohli střílet. X dalších misí je WTF, kde se nic pořádnýho neděje a jen hráč prochází v halucinacích. Nebo když kryju Willise a nabíhá miliarda pirátů, fuck this shit.

Fakt trash jako prase. Už mě ani nebaví obsazovat tábory z toho, jak se mi ta hra znechutila. Bojim se toho, co na mě vybafne čtyřka.
+8 +12 −4

Burnout Paradise

  • PC 70
Mám odjetej Point Of Impact, Legends i Dominator. Takže mohu Paradise porovnávat s tim, co znám. Vůči Burnoutům chovám slabost, vadila mi však podstatná věc, kterou Paradise NAŠTĚSTÍ postrádá - cheatující AI.

Málokterá závodní - arkádová - hra obsahuje poctivé počítačové soupeře, kteří zázračne nezrychlují. U ostatních dílů B co jsem odehrál, bylo zapotřebí mít neustále zapnuté nitro, aby si hráč udržel aspoň tenký náskok, pač se z ničeho nic vždycky vynořilo AI-čko a já začal panikařit. Tam nešlo tolik o zkušenosti, nýbrž to bylo dost o štěstí, pač doprava byla taky opravdu hustá. Paradise na to jde jinak - závody nemaj žádná omezení, prostě si jeď kudy chceš. Jde především o to, vypilovat si znalost města, ve kterém se tohle šílenství odehrává. Doprava není tak nahuštěná krom srdce města, kde je plno zaparkovaných aut a člověk si tam musí dávat skutečně pozor, naštěstí se však nejedná o nic, co by znechutilo pocit z jízdy. Jak jsem již říkal, AI je na velmi dobré úrovni, kolikrát mě mile překvapilo - soupeří mezi sebou, využívaj alternativní cesty a jedou tak jak maj. O nitro přijdou tak, jako hráč - po nárazu, či pomalejší jízdě bez konin. Počítač závodí přirozeně, logicky (v rámci pořádné závodní hry) a nemá žádné "power upy", aby pokaždé hráče dohnal.

Co se týká mapy a světa kolem, je to fajn open world, kde hráč není ničím omezován. Platí to při každém eventu. Město má i svoje "beautiful" místa, nějaké ty billboardy, neony - chybí však pořádná paleta počasí. Nějaká mlha, noc a den. To je vše. Uvítal bych déšť, sníh - už ve dvojce mi to hra nabídla, ale tam zase byly okruhy vymezené. Přesto mi zde nějaké pořádné dynamické počasí chybí. Osvěžilo by to jízdu. Město je celkem velké, jen trošku víc jednotvárné. S Rivals se to podle mě nedá srovnávat, kde ten mix počasí-prostředí byl dotáhnutý k dokonalosti. Pochopitelně terén nemá vliv na jízdní vlastnosti. Je zde plno jumpů, plotů které lze rozbíjet a hráč se na nějakou dobu určitě vyblbne do mrtě, poněvadž přísun adrenalinu je neustálej.

Grafika celkem solidní, vozovka se leskne, ohledně karoserie aut si není na co stěžovat, auta jsou pohledná, krásná, lze měnit i jejich zbarvení (a celkem pestré to je, to mě potěšilo), billboardy a okolí mi přijde hodně detailní, hra se nezasekává, optimalizace je skutečně impozantní, je zde i hodně málo bugů na takovou šílenou hru, loadingy nejsou vůbec dlouhé, není potřeba připojení internetu ke hraní offline, prostě funguje na principu oldschool hry, která nabídne velký obsah. Zvuky aut prvotřídní a i sound takedownů, jak plechy skřípou.

75 aut nabízí hra a pak i motorky, které mě však nezajímaj, ale pocit z jízdy patří zřejmě k tomu nejlepšímu, v závodním žánru. Už ze začátku auta jedou na plný koule, jedným slovem nářez. Vysoko oktanová zábava. Hůř na tom je jízdní model, ale jak u kterého auta. U jiných přetáčivé, ty další se hůř položí do driftů a našel jsem si kusy, se kterejma se jezdí výborně. Některé auta jsou pochopitelně převzatý ze starších dílů, škoda jen že jim nejde například dát malej tuning. Nějakej ten spoiler a tak podobně. Ale o tom Burnout nikdy nebyl ;-)

Soundtrack jako fajn, ale předem ubírám body za absenci vlastní hudby. Toto považuju za samozřejmost v takové hře. Písniček je spousta (opět mnohé převzaté z minulých dílů, obzvlášť jejich theme a variace na různý tratě), mix různých žánrů, potěšil mě Johnny Strong (Operator - Nothing To Lose) a nakopl mě Soundgarden s Rusty Cage. Je fajn, že lze hudbu během jízdy přepínat. Moderátor/komentátor rádia Crash FM je však příšerný. Komentuje doslova každou píčovinu, vodí mě za ručičku, dává nesmyslný rady a nejde to vypnout.

Mám velký problém i s nesmyslným seřazením kláves (nyní, jak to mam nastavený podle vlastní chutě, je to už lepší, jde však o princip) - hraju přece počítačovou hru, néé hru na konzoli. Spousta těch kláves totiž nejde přeřadit úplně jak bych chtěl a pořád si na to nemůžu zvyknout, pač mi to nepřijde moc praktické a vyhovující. Nadále mi vadí "takedown camera", která nejde vypnout. V každým Burnoutu co jsem hrál, to šlo - tady ne. V Road Rage mi to právě dost pije krev, hra hned bere ovládání z ruky a začínám panikařit. Nepůsobí to ani moc efektivně, spíš to prostě zpomaluje zběsilost hry. Vadí mi to i když nabourám já. Čas mi utíká, soupeři předhání a já sleduju 5 sekund své nabořené auto v bariéře, či ve svodidlu.

Tvrdil jsem, že loadingy nejsou extra dlouhé. Za to v té garáži prostě WTF.. čekat asi tři sekundy, než mi spadne auto ze vzduchu a třískne se sebou o hlínu. Nebo když měnim styl barvy, hra na sekundu až dvě problikne. PROČ??? Nadále ta mimořádná otevřenost během tratí není vždycky nejlepší a chybí určitá hranice, aby hráč nezačal bloudit, což se mi často stává ačkoliv už prostředí znám. Není čas při vysoké rychlosti čumět na mini mapu ;-) při projetí benzínkou, lakovnou či opravou aut mi opět hra sebere na několik sekund ovládání z ruky a zvolí nesmyslné úhly kamer. Kamera je mnohdy nic moc, zejména při takedownech, kdy bejvá i solidně nepřehledná. Pohledy jsou zde jen tři. Dozadu, klasickej na celé auto, či z nárazníku, takže též nic moc. Úvodní vstup do menu by byl fajn, kdyby nehrála furt ta samá písnička, v Legends to například bylo různé a šlo hudbu aj v menu přepínat.

Aktivit je plno - závody, road rage, sbírání skore za voloviny, nebo ujíždět před auty, které do vás bouraj a musíte dojet do cíle. Chybí mi však časovka, ale hru nemám dohranou, tak třeba tam na ní narazim. Nejsou zde ani otravný challenge, kdy hraju za fízly a chytám nějakýho šmejda, co jede velkou rychlostí, konečně! A líbí se mi systém, kdy bud získávám auta, nebo je musim během náhodného potkání rozmrdat k jeho získání.

Myslim si, že je to zábavná hra, plná adrenalinu, velkého vozového parku, nabízí mnoho aktivit, pěkné město, fajn hudbu. Jenže zároveň vysoce kolísá v malejch detailech, které působí jako když sledujete akční film a někdo vám neustále skáče před obrazovku, nebo vypadává signál během hovoru s někym. Určitě však budu ještě nějakou dobu brázdit po Paradise City a možná hodnocení zvýším. Bavim se královsky.

PS: FLATOUT 2 ZŮSTÁVÁ STÁLE NEPŘEKONÁN.
+7

The Walking Dead: A New Frontier - Episode 1: Ties That Bind - Part I

  • PC --
I když se příběh docela dobře rozjede a seznámení s novými hrdiny má grády, na konci vyšumí do prázdna a to především kvůli chybějícím emocím. To, co považuju za největší přednost obou předchozích sérií, tj. dojemná finálová scéna, která dokáže chytnout za srdce, to tady vůbec nečekejte. Clementine je vedlejší postavou a prostor tady má jen minimální.

Charaktery postav jsou uvěřitelnější, než ve druhé sérii, ale stále se hra nevyhnula některým situacím, ve kterých sedíte před monitorem s obličejem v dlaních a je vám trapně za to, se děje na obrazovce. Kate a její řidičské schopnosti, Tripp a jeho těžko pochopitelné opuštění Prescottu, Gabe a jeho záchvaty assholeství... Navíc se příběh po druhé kapitole točí hlavně kolem Richmondu a je takovým nepsaným pravidlem TWD, že jakmile se děj koncentruje dlouhodobě do jednoho místa, dopadá to rozplizle a nezajímavě. Doplatil na to seriál, doplácí na to i hra... Zřejmě není náhodou, že na scénáři k prvním dvou epizodám se podíleli z větší části stejní lidé, zatímco další tři epizody už psali jiní.

Ty největší facepalm situace ve TWD jsou klasicky v objevuvších se zombících, které před tím nikdo neviděl a najednou jsou jich kolem desítky. Znáte to - jdete po otevřeném poli a najednou vás překvapí pomalu se šourající, smrdící a mrmlající tělo. Based on true story... Tyhle idiotské situace dokáží opravdu razantně srazit vtáhnutí do děje, protože naprosto nabourají uvěřitelnost situace.

New Frontier je sice slabší, než předchozí dvě epizody, fandové si ji ale stejně nenechají ujít. Technická stránka se razantně zlepšila, příběh má své momenty a ačkoli nezanechá hráče emočně vyžvejklého, servíruje mnohem zásadnější rozhodnutí, než tomu bylo zvykem. Rozhodně jsem zvědavý na Clementine a její hledání AJeje, stejně tak i badass Jesus mi přišel dost nevyužitý a jeho potenciál by mohl být námětem na nějakou slušnou minisérii.

Hodnocení: ✰✰
+11

Gas Guzzlers: Combat Carnage

  • PC 45
Herní výzva 2017 číslo 10 - zapomenutý kousek

Když jsem se díval na hodnocení hry na DH a v článcích na internetu, bylo velice kladné. Přesto, když jsem hru hrál před nějakou dobou, tak mě vůbec nebavila. Díky výzvě jsem si řekl, že této hře dám ještě jednu šanci.

Po zapnutí a rozehrání šampionátu, jsem byl překvapen tím, že hra na mě působila stejně jako před cca 3 lety. Prostě a jednoduše mě nebavila. Ale pořád jsem si říkal, že mi nejspíše něco zásadního uniká, co hru posune na vyšší úroveň. Možná to byly slabé zbraně, nebo pomalé auto.

Do závodů, jsem se musel nutit, a ze začátku, když jsem neměl vylepšené auto, byly závody těžké, a vyhrát v nich rovnalo se malému zázraku. Tak jsem alespoň sbíral nějaké peníze a vylepšoval si svůj vůz, a poté se dostavily první úspěchy. Pořídil jsem si lepší auto a začal stoupat v žebříčku jezdců.

Cílem každého šampionátu, bylo dostat se na vrchol žebříčku, přes 15 soupeřů, a to tím, že jste vyhrávali závody. Za vítězství vám přibyly 3 body, za druhé místo 2 body a za třetí místo 1 bod. Jenomže stejně takto sbírali body i vaši soupeři a mohli vám odskakovat, nebo se dostat zpátky před vás v žebříčku. Když se dostanete na 1. místo v žebříčku, čeká vás pohár šampionátu, ve kterém jedete tři závody.

Zajímavým nápadem jsou tři závodní módy, ze kterých si můžete vybírat. Prvním je klasický závod, ve kterém závodíte proti dalším 7 soupeřům. Druhým módem je závod se zbraněmi, ve kterém buď můžete své soupeře zničit zbraněmi nebo vyhrát protnutím cílové pásky. Posledním, třetím módem je vyřazovací závod, ve kterém po každém kole vypadne nejpomalejší závodník, stejně tak můžete k urychlení závodu použít zbraně a protivníky odstranit.

Ve hře je dostatek tratí, které jsou různorodé a odehrávají se na různých místech a v různých podmínkách. Např. V kaňonu jezdíte po písku, na jiné trati je zase sníh. Toto však nemá žádný vliv na řízení, takže je to spíše pro efekt grafiky. Bohužel autoři později začali tratě opakovat, akorát jste jezdili v protisměru než doposud. Zároveň, aby zamezili rychlému rozpoznání, tratě pojmenovali jinak.

Co mě absolutně znechutilo, bylo přejíždění zvířat, za které jste dostávali nitro. Kdyby to byly nějaká zlá zvířata, ale přejíždět králíčky nebo surikaty, to opravdu autoři trochu přehnali.

Hudební doprovod v podobě rockových a jiných skladeb, je opravdu slabý. Za tu dobu, co jsem hru hrál, se mi líbila možná tak jedna písnička, a to si ji ani nijak nepamatuji.

Závěrem bych to shrnul, tak že mě hra celkem frustrovala svým jízdním modelem a trochu i obtížností, kdy jsem se do závodů musel nutit a nebavili mě. Dalším zlým aspektem je přejíždění zvířátek, jak už jsem zmínil!

Pro: Tratě, závodní módy

Proti: Přejíždění zvířátek, jízdní model, hudba

+10

Need for Speed: Most Wanted

  • PC 50
No, nedopadlo to veru najlepšie. Most Wanted je určite najslabší diel NFS z toho mála, ktoré som hral.

Hranie spríjemňuje hlavne grafika, vďaka ktorej sa na hru dobre pozerá a jednotlivé autá sú už od pohľadu krásne. Ďalej je to určite množstvo licencovaných značiek áut. Asi každého poteší, že môže jazdiť podľa svojho gusta v (tuším) 41 autách, pričom všetky sú známe a dobre ozvučené. Jazda vo vozidlách ako Ariel Atom, Lamborghini Gallardo alebo Ford Mustang sa musí páčiť každému nadšencovi áut.

Singleplayer je nezaujímavá množina náhodných pretekov a multiplayer je často chaos a demoličné derby. Navyše tam chýbajú základné funkcie ako stlmenie ostatných hráčov. Pri hraní ma ale celkom bavila exploračná zložka hry, keďže jednotlivé autá je potrebné najprv nájsť na mape. Taktiež sa dajú ničiť rôzne billboardy alebo prekonávať speedtrapy.

Bohužiaľ je zbytok hry jeden veľký nasierací zážitok. Ovládanie je tragické, kvôli čomu ani po hodinách hrania nebudete mať nad autom plnú kontrolu. S tým sú spojené časté zrážky. Autá už pri pomerne nevinnom náraze (na pomery arkády) zostanú na šrot a vy sa 5 sekúnd v animácii pozeráte na vašu nehodu. Polícia je prvok výhradne otravný, pretože sú pekelne rýchli a bezhlaví a mimo preteky ani nemáte žiadny postih za to, keď vás chytia. Po čase som im teda prestal utekať a nechal som sa vždy zatknúť, aby som mohol opäť jazdiť v kľude.

Taktiež chýba akákoľvek zmysluplná navigácia priamo počas jazdy. Trasu vám znázorňuje iba minimapa a asi si viete predstaviť, aké zábavné je neustále pozerať do dolného rohu, aby ste zistili, kam to vlastne máte ísť. To sa deje aj pri pretekoch a tiež z toho pramenia viaceré zrážky a nervózne chvíle.

Celkovo je to teda nemastný a neslaný zážitok. Zlé ovládanie, otravná polícia, absencia zmysluplnej navigácie a krehkosť áut vás budú konštantne frustrovať. Zdvihne to iba grafika a samotné autá, ktoré majú dobré zvuky a samozrejme aj reálne značky. Multiplayer by možno bol zábavný, ale pri takom nervnom zážitku sa pravdepodobne stane, že hru skôr odinštalujete.

Pro: grafika, reálne značky áut a ich ozvučenie, hľadanie áut

Proti: ovládanie, polícia, krehké autá, slabá navigácia

+14

Dead Space

  • PC 95
Zpočátku jsem se docela pral s ovládáním hry, kde mi nejvíce vadilo pevné umístění kamery těsně za hrdinou, což mi způsobovalo horší orientaci v prostoru a kontrolu nad tím, kde se objeví nepřátelé. Postupem času mi nezbylo nic jiného než si na to zvyknout. Poté jsem pochopil, že to možná byl i záměr tvůrců, neboť to dodalo více atmosféry do celé hry. Nemáte visuelní přehled nad celou místností před Vámi a o to víc Vám nepřátelé, kteří se objeví, zatopí při jejich zabíjení.

Na celé hře se mi líbilo zpracování prostředí opuštěné vesmírné lodi, jejíž paluby a jednotlivé části postupně objevujete. Vaším hlavním úkolem je snaha najít z lodi únikovou cestu, ale aby to nebylo tak jednoduché, najde se vždy nějaký technický problém, který musíte vyřešit, abyste se dostali dále.

Přívlastek hry, hororová, je zde také zcela splněn. Není to hra, kde byste stříleli nepřítele na každém kroku. V klidu si řešíte nějaké technický problém na lodi, když se najednou objeví nepřátelé, kteří se Vás snaží zabít. Atmosféru všemu dodává i pěkné zpracování vnitřku opuštěné vesmírné lodi. Sice je ve hře pár druhů nepřátel, ale každý na Vás útočí jiným způsobem. Byly zde i silní protivníci, kterým když jen to šlo, tak jsem se snažil vyhnout. Ne vždy je jediné řešení zabití. Občas musíte použít i jiné technické vlastnosti lodi, abyste daného protivníka zabili. Klasickou zbraní ho nezneškodníte. Hra je také podkreslena atmosférickou hudbou a zvuky.

Největším zpestřením ve hře pro mě byli místa, kde nebyla gravitace a museli jste se vždy zorientovat, kdy jste nahoře či dole, abyste se dostali ke svému cíli. Nebo na druhou stranu jsou zde i místa bez kyslíku, které musíte překonat, než Vám dojde Vaše zásoba kyslíku.

Během hry sbíráte tzv. energetické uzly, které potřebujete k postupnému zlepšování si zbroje, dovedností či zbraní.

Váš hrdina má vyjma střelné zbraně i schopnost zpomalení času či telekineze věci. Zpomalení času mi mnohdy zachránilo život, když se na mě vyřítilo více nestvůr.

Jsem rád, že mi v rámci herní výzvy byla Indiánem doporučena tato hra. Jinak bych si ji asi jen tak nezahrál a připravil bych se tím o pěkný herní zážitek.
+31

60 Seconds!

  • PC 80
Herná výzva 2017 - "Rychlovka"

Niekto by povedal, že 60 Seconds! sa dá dohrať za tých 60 sekúnd. A nemýlil by sa, pretože sa to naozaj dá. Názov hry je vlastne len označenie krátkej časti na začiatku, kde za minútu musíte zobrať všetky dôležité veci na prežitie, vrátane svojej štvorčlennej rodiny - vy ako otec Ted, vaša manželka Dolores, dcéra Mary Jane a syn Timmy. No a ak sa za ten čas do bunkru nestihnete dostať a nedostanete tam aj svoju manželku, tak definitívne končíte, lebo deti bez rodičov nedokážu prežiť. V podstate to môžem brať ako dohranie hry, ale to nie je pre pravých hráčov.

Hra sa rozdeľuje na dva módy - Classic a Challenge. A prvý spomínaný sa rozdeľuje ešte na ďalšie štyri:

1.1 Atomic Drill funguje ako tutoriál, v ktorom sa naučíte všetky základné veci k tomu, aby ste dokázali prežiť apokalypsu.

1.2 Apocalypse je akoby hlavný príbeh. Na začiatku musíte za 60 sekúnd pozbierať veci a potom už musíte len počkať v bunkri, kým vás nezachráni armáda. Ľahké? Ani za svet. Na prvý pohľad sa všetky situácie zdajú byť náhodné a presne o to autorom zrejme išlo. Vytvoriť v hráčovi ilúziu, že bude mať to šťastie a jeho piaty pokus bude tým správnym. Ale v tom je práve ten háčik. Všetko je to naprogramované aby ste nevyhrali hneď ako spravíte prvé zlé rozhodnutie. Napr. vám dajú na výber aby ste zneškodnili mutantov sekerou alebo sprejom, ale keďže sprej ste už minuli alebo si ho chcete nechať na ďalších mutantov, tak si zvolíte sekeru. No na ďalší deň armáda vyhlási, aby ste použili sekeru na oznečenie vašej pozície pomocou kácania stromov. A vy nemáte sekeru a vopred ste už prehrali. Takýchto spôsobov ako vás hra chce pripraviť o záchranu je veľa. Počas siedmych pokusov, ktorých som dohral, ale neskončili dobre, som mal vždy smolu a hra ma vżdy obalamutila. Aj keď som nemal dobrý koniec, tak pre mňa bolo víťazstvom prežiť 99 dní.

1.3 Scavenge je mód, v ktorom len trénujete za akú dobu stihnete nazbierať rôzne kombinácie vecí, ktoré môžte zúžitkovať.

1.4 Survival funguje len na princípe prežívania s vopred určenými vecami, ktorých počet je obmedzený podľa obtiažnosti.

2 V Challengoch išlo vlastne o to isté ako v móde Scavenge, ale tu ste mali už rozvrh vecí, ktoré musíte pozbierať a za odmenu postavy dostali rôzne klobúky alebo čiapky.

Grafika bola pekná, či už ako 3D počas 60 sekúnd alebo ako 2D počas pobytu v bunkri. Soundtrack sa mi taktiež páčil. V podstate celá hra na mňa pôsobila dobrým dojmom.

Pro: Herné módy, grafika, soundtrack,...

Proti: Malá šanca na úspešný koniec.

+22