Headlander

Nevyužitý potenciál. To je to první, co mě u téhle hry napadne. Vše se totiž točí kolem časté výměny robotických těl, což možná zní nevšedně a zajímavě, to by to ale tvůrci nesměli zpracovat naprosto všedně a nezajímavě a vlastně často kolikrát zbytečně. Svoji kebuli můžete našroubovat prakticky na vše co se hýbe i nehýbe, ale k čemu to je, když jsou k něčemu pouze robo-vojáci. Robo-pes umí jen běhat, robo-vysavač jezdit, robo-civilista ještě tančit, funkci robo-sněhuláka nechápu doteď, kromě vojáků se však s nikým dál ve hře nedostanete. Pravda, robo-mapa vám ukáže část (velké překvapení) mapy a některé terminály vám vypnou silové pole, ale jako jejich funkci mohli v klidu zastat blbá tlačítka, žejo. A tak celou hru projdete až na pár výjimek jen ve dvou různých variantách robo-vojáků. Proč? Protože se ve hře jenom střílí a ostatní roboti jsou vám úplně k ničemu. A samozřejmě na vás zaútočí hned jak vás zmerčí, takže zkusit třeba nějaký stealth postup s robo-psem nejde. Celý koncept měnění těl je tak ve hře zužitkován na prosté: "toto tělo má málo životů, vezmu si jiné".

Můžu si ale stěžovat na to, jaká hra mohla být? Očividně můžu. O to víc bolí, že v malé části hry, kdy se dostanete do robotické verze šachů, začne tento gimmick dávat trochu smysl. Když jste bílí, napadají váš jenom černí a naopak, po nahráni dat musíte své tělo chránit atd. Ale fakt škoda, že je to tak jen tady a že tvůrci nevymysleli další, podobně nevšední úrovně, protože jinak je to pouze docela slušná a občas vtipná plošinovka, která ke konci už trochu nudí.