Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

The Last of Us Part I

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Part I není jen další vylepšení grafiky za plnou cenu, jako tomu bylo v případě Remasteru. Ano, PI vypadá naprosto ukrutně. Tak ukrutně, že jsem po jejím dohrání rozehrál znova PII na PS5 a velmi rychle ji odložil s tím, že počkám na PC verzi. Přestože změny v PI vychází právě ze dvojky, jsou rozdíly v plynulosti a některých grafických fičurách dost znatelné (PII dostala nedávno PS5 performance patch, ale nestačí to).

Autoři to s PI vzali pěkně votpodlahy. Upravena byla umělá inteligence nebo interaktivita s prostředím, videosekvence jsou nyní renderované přímo v enginu hry a kompletně byly přepracované modely hlavních postav. Každá dostala velkou dávku péče a vypadá zase o trochu "reálněji" - unaveně, ztrhaně, s větším množstvím vrásek a ďupíků. Emoce, napětí a strach jde v každé tváři číst bez jediného slova.

Geometrie levelů zůstala stejná, ale množství detailů některé místa mění k nepoznání. Od drobností v interiérech, až po celé budovy. Nové nasvícení přispívá k hutnější atmosféře a přidán byl i naprosto bezprecedentní systém brutality ze dvojky, který naturalisticky trhá těla na kusy a dělá z potyček neuvěřitelně intimní masakr. Od střepů v obličeji, přes odtržené končetiny a prostřelené hlavy skrz naskrz, až po bolestné chroptění umírajících.

Bohužel se ND rozhodli nepřepracovat taky loot systém u vyšší obtížnosti. Hráč je stále trestán za stealth minimálním lootem a hra ho tak drží po celou dobu "na suchu", co se munice týče. Takže je super, že mám maximálně upgradovanou pušku, ale za celou hru jsem z ní vystřelil asi pětkrát. Doslova. Až příliš často jsem stál proti přesile pouze s cihlou v ruce a vyrobit jsem si toho mohl tak málo, že mi nevystačily ani nože, byť jsem je nepoužíval na nic jiného, než na otevírání zamčených dveří.

Opus magnum Nezbedných Psů dostal kopanec za nepovedený technický stav po vydání, ale nyní už je hra opatchovaná a funguje naprosto bezproblémově. Nutno počítat s tím, že zvládá polykat RAM po desítkách GB a při vyšším nastavení detailů se zapotí i ty nejnovější GPU. Autoři mohli více zapracovat na vyvážení hratelnosti nebo upravit ukládací systém, ale celkově se rozhodně nejedná o laciný cash grab.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: 24hod 23min (včetně Left Behind)
+19

Grand Theft Auto V

AvatharAvathar
Dohráno
  • XboxX/S 80
V prípade GTA V som si uvedomil jednu nemilú vec. A síce, že som na túto sériu už asi trochu starý... Nechápte ma zle, stále je to veľmi fajn hra s pôsobivo vyzerajúcim open worldom, avšak... celé mi to už príde až prehnane pubertálne a trochu detinské (aj keď sa to snaží tváriť drsne). Po stránke príbehu aj humoru. Chápem, že je to zámerne parodické, ale proste sa na to už nejako nedokážem naladiť.

Príbeh je taká gangsterská klasika, má dobre napísané postavy (hlavne psychopat Trevor) a misie sú väčšinou tiež zaujímavé a zábavné. Ale musím sa priznať, že od určitého momentu som proste išiel len hlavnú dejovú líniu a side misie v zásade ignoroval. Onen otvorený svet je síce pekne urobený a zdanlivo pestrý, ale vlastne sa v ňom nedá robiť až tak veľa, resp. dá, ale nie je to príliš zaujímavé (aspoň pre mňa). Do 99 % budov vstúpiť vôbec nemôžete, nieto ešte, aby ste v nich niečo objavili. Nemal som teda potrebu ten svet nejako hlbšie preskúmavať.

Aby som ostal v stajni Rockstaru, tak napríklad v porovnaní s Red Dead Redemption 1 a 2 proste vidno, že príbeh GTA V je strašne na efekt, jeho humor je dosť adolescentný a postavy skôr karikatúry. Jasné, môžete argumentovať, že sa to nedá porovnávať, že v prípade GTA V je to tak zámerne a že GTA vlastne nikdy nebolo iné a zrejme budete mať pravdu. Ale to nič nemení na tom, že to už ide viac-menej mimo mňa. A masakrovanie NPC civilistov a zostreľovanie vrtuľníkov bazukou ma už nebaví tak, ako keď som mal 14 rokov.

Dospelosť značky RDR skrátka preferujem viac. Nemôžem však povedať, že by ma hra nebavila, stále je to vysoký nadpriemer a chápem ľudí, ktorí z nej budú nadšení. Ja som bol aspoň spokojný, a to sa tiež počíta.

Pro: misie, plus-mínus príbeh, dialógy, dobre napísané postavy (aj keď trochu karikatúry)

Proti: až príliš pubertálne (na môj vkus), open world dosť obmedzený

+19

Bastion

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PC 85
  • Vita 75
Někde se začít musí. Dnes již takřka legendární indie vývojáři Supergiant Games navíc začali zatraceně silným představením. Bastion je vlastně poměrně krátká a principiálně i dost jednoduchá hra, ze které jsou však již cítit základy pro imho jednu z nejlepších her všech dob Hades.

Bastion jsem dohrál všehovšudy už třikrát... tedy ne, že by to byl nějaký převratný výkon, jeden průchod hrou i s vedlejšími aktivitami zabere do deseti hodin. Dva z průchodů proběhly v rámci posledního cca měsíce ve verzi na PS Vita, ke které se ostatně vztahuje celý tento komentář. Hra je dost koncipována na to, abyste hned po odehrání pustili NG+. Při prvním průchodu je prakticky nemožné využít veškeré možnosti hry.

Paradoxní je, že jedna z nejopěvovanějších devíz hry – vypravěč a styl prezentace příběhu – mi osobně na hře nikdy příliš neseděl. Poetické vyprávění, kde je třeba číst mezi řádky obecně příliš nemusím, v Bastion je navíc trochu problém, že vyprávěč vykládá i během akčních pasáží a já ho absolutně nestíhal vnímat. Příběh samotný je přitom fajn, opět se však vracíme k tomu, že je ideální hru projet dvakrát, k jeho dostatečnému pochopení.

Hratelnost samotná je především o boji s různorodou paletou pestrobarevných nepřátel. Bastion skvěle dávkuje stále nové možnosti a zbraní je obstojné množství. Každá má něco do sebe, byť úplně vyvážené nejsou. Souboje samotné jsem v jádru poměrně jednoduché, ale výborně návykové, svižné a akční. Zejména zpočátku jsem měl však na PS Vita problém s ovládáním. Pravým analogem se totiž blokuje v určeném směru, ovládání je však velmi citlivé a při každém zavadění prstem o páčku Kid vytahoval nesmyslně štít. Časem si na to začnete dávat přirozeně pozor, nic to však nemění na tom, že se hra hraje pohodlněji na PC či velké konzoli.

Striktně lineární kampaň doplňují nepovinné výlety do "Who Knows Where", kde v arénovém módu čelíte vlnám nepřátel, mezi kterými se dozvíte zase něco navíc z příběhu hry. Jde o sekci, která defacto představuje ultimátí výzvu hry. Pro sesbírání všech trofejí/achievementů totiž poměrně dlouhé sekce musíte absolvovat se všemi zapnutými Idoly (zdejší forma handicapů ne nepodobná "Heat levelu" ze hry Hades). Mód umí být slušně frustrující a Stranger's Dream jsem nakonec vzdal. Přeci jen, procházet poměrně mechanicky 29 vln nepřátel bez větších problémů a poté opakovaně chcípnout na samém konci není zrovna zábava.

Hra je stará již neuvěřitelných dvanáct (!) let, díky nadčasové grafice by přitom nebylo nevědomého hráče problém přesvědčit o tom, že vyšela klidně letos. Velmi zapamatovatelný je i hudební podkres, což ostatně platí i pro ostatní kousky Supergiant Games.

Bastion je přesně taková ta "malá-velká" hra, která vám utkví i roky po odehrání (první průchod se datuje již někam do roku 2014). Není bezchybná, ale má svoje kouzlo. Její zasloužený úspěch postavil základ pro další skvělé a originální kousky, které (zatím) vyvrcholili v diamantu jménem Hades. A za to patří Bastion upřímný dík.

Hodnocení na DH v době dohrání PS Vita verze: 77 %; 150. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Grafické zpracování a soundtrack; zábavné zbraně a vylepšení; příběh a zasazení

Proti: Do jisté míry způsob vyprávění; relativně krátké; problematické ovládání na PS Vita; poslední vlna Stranger's Dream se všemi zapnutými Idoly

+19

Just Cause 3

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 70
Je to jako včera, kdy jsem poprvé hrál demo prvního Just Cause a byl doslova odvařený z toho obrovského světa a tehdy krásné barevné grafiky. Záhy se ale ukázalo, že to zase až tak zábavná hra není a ona rozlehlost byla ve finále spíše na obtíž. Naopak dvojku jsem si svého času užil náramně, protože dotáhla všechny nápady do velice zábavné podoby a ještě hezčího vizuálního kabátku.

Do třetího dílu jsem se pustil, protože jsem dostal v horkých letních dnech chuť na něco pohodového a nenáročného, náladu na virtuální dovolenku. A Just Cause 3 se odehrává na fiktivním souostroví Medici kdesi ve Středozemním moři, takže volba to nebyla složitá. Jak už název ostrovů napovídá, prostředí připomíná především Itálii, ale má v sobě i něco z balkánu nebo Španělska. Oproti jihoamerickému zasazení je to příjemná změna a jestli hru něco táhne nahoru, je to skutečně to evropské subtropické prostředí. Herní mapa základní hry se skládá ze tří ostrovů, dva menší, jeden veliký, přičemž každá ze tří kapitol čítající 8 misí se odehrává vždy na jednom z nich. Herní prostor je to tradičně obří. První dva ostrovy jsou tak akorát velké a tak akorát členité, aby se na nich hráč dostatečně zabavil. Ten třetí už je ale přepal a je to znát i na nedostatku péče, kterou tento ostrov dostal. Nejenže vypadá na určitých místech výrazně hůř, ale je i poměrně nezačištěný a občas vyloženě bije do očí krajina, na které jsou vidět použité modelovací nástroje - např. do vygenerovaného prostředí zapuštěné silnice nebo blbě napojené křižovatky, které hráče vystřelí do vzduchu - nebo různé nedomyšlenosti - např. kolony aut na prašné cestě, v lese, uprostřed ničeho. Ale povětšinou hra i díky své barevné paletě vypadá celkem pěkně a svou rozlohou i vertikalitou monumentálně.

Po stránce hratelnosti je to klasické Just Cause. Ač prostředí může zpočátku evokovat Armu, je to opravdu jednoduchá sandboxová akční střílečka. K padáku tentokrát přibyl parádní wingsuit, který chce ze začátku trochu cviku, ale posléze je pohyb s ním lahůdka a po pár hodinách bych si Just Cause bez něj už nedokázal představit. Vylepšený je i gunplay a zejména fyzika zásahů, což byl kámen úrazu předchozích dílů. Jízdní model vozidel ale bohužel stále nestojí za nic a musel jsem si vyloženě vybírat, čím se mi jezdí dobře. Obecně tu platí, že čím rychlejší auto, tím lepší ovladatelnost. S výjimkou dvoustopých vozidel - jízdu na motorce designoval zřejmě nějaký masochista.

Just Cause 3 je hra, která vás prostě bude bavit nebo nebude. Pro milovníky komplexnějších herních mechanik to není. Co do herních prvků, různých assetů i hudby je hra strašně omezená. Hlavní mise, až na pěkné, ale nicneříkající cutscény, za moc nestojí. Dobývání měst a základen, které jsou si podobné jako vejce vejci, je sice zábavné, ale svou schématičnosti po čase taky monotónní jak prase. Pocit z nějakého progresu nebo posilování odboje tu neexistuje. A získávání perků za více či méně zábavné challenge se mi taky nejevilo jako úplně chytrý nápad. ALE přesto jsem měl chuť se do hry neustále vracet. Někdy jsem role-playoval, projížděl se a kochal se neokoukaným prostředím a osvobozenými letovisky, někdy jsem jako utržený ze řetězu dobýval jedno město či základnu za druhou. Nakonec jsem postupně vyčistil celou mapu, našel všechny collectibly, splnil všechny challenge (byť rozhodně ne na maximální hodnocení) a skončil po 64 hodinách na 95%. Dobré, ale stačilo.

Pozn.: Musel jsem dokoupit paměti. V minimálních požadavcích se sice píše o 8 GB RAM, ale reálně to chce dvojnásobek. S 8 GB se to nedá hrát, i při jinak vysokém framerate se hra neustále zatrhává a přeskakuje zvuk a to i třeba na několik sekund.

Pro: chytlavá hratelnost, obsazování základen, středomořské prostředí, wingsuit, vizuální efekty, pozměněný Rico mi sedl

Proti: příběh a slabě nadesignovaná kampaň, při delším hraní velice stereotypní náplň, malá variabilita zničitelných objektů, jizdní model vozidel, nekonzistentní úroveň grafiky a designu, LOD, optimalizace

+19

Dead Space

ChuckChuck
Dohráno
  • PC 95
Vzpomenu-li si na gameplay původního prvního dílu hororové série Dead Space, vybaví se mi výjimečně dusná a stísněná atmosféra, kterou jsem ve hrách do té doby neznal. Už tehdy si mě proto první díl velice získal (95%) a zbylé dva díly jsem proto nemohl vynechat. A jelikož jednička pro mě z celé třídílné série vždycky byla tím nejlepším, nešlo si Remake i za vyšší peníz ani omylem nechat ujít.

Důkladné přepracování grafického designu sice klade na PC nemalé nároky, ale přestože jednička před patnácti lety vypadala nadprůměrně, Remake je ještě mnohem výše. Pohyb po lodi Ishimura má tak ještě lepší atmosféru a všechno vrzání, jiskření, polotma i šepoty zejména se sluchátky na uších lze vnímat až do morku kostí. Kdo by však čekal, že je jen o grafice, mýlil by se. Částečných změn doznaly i původní lokace, které byly rozšířeny a pohyb po lodi Ishimura je tak rozsáhlejší, s větší volností a novou možností vedlejších úkolů, kterou jsem však já osobně nevyužil.  

Další věcí, kterou si při vzpomínce na Remake vybavím, je mnohem menší předvídatelnost, v jakém okamžiku mě nekromorfové překvapili. Pokud jsem v roli Isaaca jejich útok nepřežil, vrátil se k checkpointu a čekal, že v konkrétní pasáži a chvíli se na mě vrhnou ve stejném místě nepřátelé znovu a já již tak tentokrát na ně budu lépe načasovaný, mohl jsem na to velice rychle zapomenout, jelikož se na pár vzácných výjimek objevili v místě, kde předtím rozhodně nebyli a často i v jiném počtu a složení.

Nemalou změnou, kterou Remake nabídl, jsou i nepřátelé samotní. Ti sice zůstali vesměs stejní a jejich vybíjení mělo stále ten správný říz s nemalými kapky potu po jejich zdárné eliminaci. Rozdíl však vidím zejména v tom, že oproti původní jedničce, kterou jsem minimálně dvakrát dohrál, si nevybavuji, že bych na střední obtížnost i přes nemalý tuning dvou hlavních zbraní zhruba v poslední třetině hry v důsledku nadmíru tuhých nepřátelských nekromorfů trpěl nedostatkem munice. Získané kredity jsem tak byl nucen utratit právě za munici a tím se mi tak rozplynul sen o Isaacově nejnovějším ochranném a nemálo drahém obleku, který kromě místa v inventáři poskytuje i vyšší míru ochrany před nepřáteli. A musím říct, že poslední zhruba hodina hry mi ukázala, jak velký handicap tím mám a jak si o to více boje s nepřáteli musím "užívat“. Zmiňovanou tuhost nepřátel nakonec završil finální boss, na kterém si dal Remake precizně záležet a který mi proti původnímu dílu připadal mnohem zákeřnější a boj s ním tak výrazně tužší.

Co dodat? Remake Dead Space se rozhodně povedl a pro fanoušky prvního dílu, k nimž se budu vždycky hrdě hlásit, by měl být takřka herní povinností. Pro mě to sice ke konci byla trochu silná nálož, ale nutno v kladném slova smyslu uznat, že i o tom Dead Space je a dělá ho vlastně ještě lepším.
+19

Mad Max

WalomeWalome
Dohráno
  • PS4 60
Svět Mad Maxe zní mnohem lépe na papíře, než vypadá ve filmech a této hře. Ten s Melem Gibsonem mě nebavil, ten nejnovější mě bavil, ale neměl jsem důvod si ho pouštět znovu. Hra měla obří potenciál, ale jak tomu u AAA her bývá, nakonec vše sklouzlo k repetetivní nudné činnosti.

A přitom originálních (i když vesměs otravných) prvků je zde dost - hrbáč na autě, pes štěkající na miny, prazvláštní systém střelby... prostě je to jiné, a to je u velkých her příjemné překvapení.

Svět pustiny není nijak zajímavý, je zde pár fajn monumentů, ale jinak je to holt poušť a poušť. Max nemá charakter, je to prostě nudná postavička, která chodí tam a sem, občas něco řekne, ale plytký scénář mu nedá šanci se jakkoliv projevit. Storylejno je vesměs nuda - máme tady záporáky Šourky, kteří se toulají pustinou sem a tam a čekají, až narazí na někoho, koho lze zabít. Do toho je zde pár základen, které jdou kdovíproč vylepšovat (stačí vylepšit jednu a máte díky fast travelu vystaráno) a jsou v nich vesměs zajímavé NPC, ale u nich to končí. Až na konci hry jsem objevil skilly, což vysvětlovalo, proč mi souboje přišly dlouhé a monotónní. Místo toho jsem vylepšoval auto, protože silniční bitky bylo příjemné koření tohoto titulu.

Příjemně mě překvapilo, že každý kus plátu z vybuchujícího auta měl svou fyziku. Hrbáč s harpunou je nejvíc cool zbraň, na kterou jsem za poslední roky ve hrách narazil. Bitky jsou fajn, ale je jich tam moc. A prostředí umí být zajímavé a se skvělou atmosférou, jen škoda, že toho tvůrci moc nevyužívali.

Z nějakého neznámého důvodu jsou poslední čtyři mise úplně jiné než zbytek hry. Nepochopil jsem proč, ale nebýt toho prázdna před nimi, mohli bychom se bavit o poutavém finále (i když hooodně na sílu).

Hru jsem hrál asi dva roky a v krátkých herních epizodách jsem se u ní bavil. Na relax ideální.

Pro: bitky s autama, občas překvapí některé featury (bouřka, oblaka kouře z naftových motorů, fyzika vraků)

Proti: repetetivní, nezáživné prostředí (většinou), brát si jiné auto kvůli minám je prostě vopruz (i když pes mě bavil)

+19

Call of the Sea

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 75
Příjemná vizuálně moc hezky provedená puzzle adventura, která ale (jako třeba The Witness) nestojí především na hádankách, ale spíše na vyprávění příběhu. Což je bezesporu dobře, protože onen příběh je velmi chytlavý a i když se ve finále nejedná o žádné jaw dropping veledílo, dokázal mě u sebe udržet natolik, že jsem hrou prošel na jeden zátah. A i když se do jisté míry inspiruje díly H. P. Lovecrafta a umí být chvilkami celkem ponurý, o horor se nejedná. Jediný problém, který se hrou mám, jsou ony zmíněné puzzly. Prakticky v každé recenzi se dočítám, jak jsou jednoduché a jak jich je málo. Což z části mohu potvrdit - není jich moc a ve finále nejsou většinou nikterak složité. Můj problém ale byl ten, že jsem jim občas absolutně nerozuměl a netušil, co po mě tvůrci chtějí a zbytečně se zasekával. A to tak, že jsem byl asi 3x na hranici rage quitu. Pár puzzle her jsem už přeci jen odehrál a můj názor je ten, že pokud logiku puzzlu mám problém pochopit i po jeho vyřešení a není posléze jasná na první pohled, je ten design prostě nedobrý.

Jinak ale paráda. Hra je hezky začištěná, parádně nadabovaná, atmosféricky ozvučená. Když pominu nedotaženost některých puzzlů. tak jsou po stránce designu jinak velmi dobře zapuštěné do prostředí. které je se všemi těmi papírky a pohozenými deníky radost prozkoumávat. Textů není přehnaně moc, takže to krásně odsýpá a dlouho udržované tajemno na hráče funguje. Občas mi prostředí přišlo akorát příliš statické a tvůrci si u složitějších momentů, které by vyžadovaly komplexnější animaci, pomáhají buďto rozpohybovanými artworky a nebo zatemněním obrazu a pouhým audiem, ale vzhledem k tomu, že se jedná o indie titul, se to dá chápat.

Podobných adventur je v dnešní době mraky a Call of the Sea sice ničím vyloženě nevyčnívá a asi i mezi nimi lehko zapadne, ale svou pohodovou atmosférou a příjemným lehce pohádkovým příběhem se slušnou dávkou tajemna má mezi všemi těmi ryzími horory nakonec přeci jen co nabídnout a čím se odlišit.

Pro: příjemná atmosféra, fajn příběh, zábavný exploring, dabing, žadné utíkací sekvence

Proti: design některých puzzlů, strašlivě pomalé lezení po žebříku

+19

Beyond Shadowgate

jones1240jones1240
Dohráno
  • TG16 75
Předem říkám že tohle je moje první hra z této série, takže žádné porovnání tu nečekejte. Jediné co vím tak oba dva další díly jsou spíše krokovací dungeony a tento jako jediný je spíše do "klasického" point and click. Což i tak úplně nesedí a to hlavně i díky více akčnějšímu gameplayi. I tak bych ale tuto hru označil jako takový rkový Kings Quest, jelikož úmrtí tu umí být značně brutální.

No ale, nejprve si řekněme o čem to je. Příběh je klasická pohádka, hlavnímu hrdinovi zemře otec a tak se po dlouhých cestách vydává zpátky do království přebrat trůn. Bohužel brzy zjistí že za úmrtí jeho otce může královský rádce, který následně na hrdinu všechno svede a zajme ho. Vy tak začínáte v cele a už v těchto momentech ihned zjistíte jak neúprosná tato hra je. Nejenže obsahuje poměrně dost dead endů (kdy nesebrání předmětu v jednu chvílí vám znemožní postup ve hře), vy si je ale můžete vytvořit i sami! Hra totiž nabízí akční pasáže, kdy proti vám nastoupí jeden či dva nepřátelé a vy jen za pomocí skrčení či pěstí musíte zlořáda přemoc. Jednoduchý systém, ale i tak vás místy solidně potrápí. Hlavně když nepříteli stačí tři rány na vaše usmrcení a vy mu musíte dát dvacet :D (velice fér). I tak se ale akční sekvence dají v pohodě zvládnout a stačí si jen přijít na nějakou osobní fintičku.

Co je ale větší problém je právě obtížnost adventurní sekce, kde velice jednoduše můžete přijít o možnosti získat něco co se vám bude hodit. Dáte někomu omylem minci kterou budete potřebovat, omylem někomu dáte pěstí před tím než vám stihne předat důležitou informaci či jen něco neseberete. Jo a ano, můžete tu náhodně mlátit NPC, ale fakt na to bacha. Některé jsou bez postihu, ale vždy radši začněte masakrovat obyvatele až potom co si jste jistí že už vám řekli vše co měli či dali, jo a na kouzelníky serte, ty nezkoušejte :D Jinak se můžete těšit na poměrně grafickou smrt. Sami úmrtí mě tu bavili, můžete se těšit na obličej rozprsklý na monitoru, vyhřezlá střeva, utržené hlavy, prostě DRSNEJ Kings Quest.

Ale nemusíte se obávat na humor tu taky dojde, dokonce je tu i jedna varianta konce který mě naprosto zničil jak vtipně dementní byl. I tak ale je tu humoru méně, ale když tu je tak stojí za to, a i celkový dabing k některým vtípkům dost nahrává. Ne že by byl špatný, ale místy dabéři příjemně přehrávají. Také samotná atmosféra hry spolu s vizuálem umí vykouzlit vtipnější někdy hororové a atmosférické lokace. Myslím si že po vizuální stránce se jedná opravdu o hezkou hru a to i s ozvučením a i samotným zvukem dabingu.

Škodou ale tak zůstává že hra je velice nepřístupná a příběh je vám tak náhodně kouskovaný podle toho s kým si dříve promluvíte a navíc vám hra ani neřekne co všechno máte dělat, i když postavy vám různé střípky říkají. Kvůli tomu nemůžu s hodnocením jít výše a to i přes to jaké kvality tahle hra má. Kdyby hra nabízela silnější příběh a více dialogů, tak by se to vykompenzovalo. Takhle se ale jedná o příjemné nahlédnutí do minulosti hardcore adventur a také na takovou brutálnější verzi Kings Quest. Hráčům co mají rádi tyto starší tituly to každopádně doporučuji všemi deseti.

Pro: Atmosféra lokací, grafika, soundtrack, místy vtipný dabing, občasný humor, akční složka a gore

Proti: Dead endy, vysoká obtížnost, méně hudby a opakující se skladby ve většině lokací

+19

The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn

TainaruTainaru
Dohráno
  • PC 70
Adventury aktuálně moc nehraju. Vlastně skoro vůbec, ačkoliv to není zas tak dávno, co mě tu a tam nějaká přitáhla k obrazovce 3DS. Naposledy to byla detektivka Detective Pikachu. Oproti tomu je Tintin vlastně adventura jenom trošku a mnohem více plošinovka, což mě poměrně překvapilo, neboť jsem tuto kombinaci nečekal.  

Tintina jsem rád čítával v komiksech a ačkoliv z dnešního pohledu už možná nemá moc co nabídnout, stále patří k základnímu komiksovému vzdělání. Hra mě v době vydání úplně minula, ale možná je to tím, že mi moc nesedl tehdejší Tintinův převod do 3D, nepůsobí zrovna příliš přirozeně. Hra má být očividně inspirována stejnojmenným filmem (2011), který je podle Hergého komiksu (s filmem má hra společnou oficiální licenci). Vzájemné příběhové události a vlivy jsou však ve filmové verzi propleteny z několika alb – a čeho jsem si tam například stačil všimnout, tak v Tintinově pokoji je stěna trofejí a upomínkových předmětů odkazujících na různá komiksová alba, mezi nimiž visí novinový článek ukazující panel z komiksu Faraonovy doutníky, jehož herní adaptace (od jiného studia) má vyjít ještě tento rok (2023) a v němž se poprvé setkal s komickými detektivními bratry Kadlecem a Tkadlecem, kteří už v Tajemství Jednorožce vystupují jako zajeté postavy. Jsem zvědavý, jak se tam jejich první setkání promítne.  

Příběh se v Tajemství Jednorožce (v komiksu i ve hře) ale točí více kolem kapitána Haddocka (a jeho předka), víceméně stálou vedlejší postavu vydávající se za dobrodružstvím s Tintinem. V onom filmu z roku 2011 si s ním poradili tak, že ho představili jako novou začínající postavu, ačkoliv jeho první výskyt se objevil v příběhově předcházejícím albu Krab se zlatými klepety; a smíchali různé příběhové situace několika alb dohromady, jen aby zápletku Kraba úplně vyhodili a pouze se na něj odkazuje malými easter eggy a drobnou příhodou v poušti. Zároveň s tím přidali mnoho zbytečného obsahu, který v komiksech vůbec nebyl (operní árie madam Castafiore v Baggharu a následná honička v sajdkáře, nebo šermování pomocí přístavních jeřábů) a zcela odignorovali děj přímo navazujícího alba Poklad Rudého Rackhama, jen aby film zakončili jeho komiksovým závěrem a poté na tuto záplatku navnadili jako na potenciální filmové pokračování, které tedy doposud nevzniklo. Jenomže podezřívám tvůrce hry, že závěr ve hře zaměnili a jeho děj umístili na ostrov z alba Černý ostrov. Uf.
Takže pokud pominu Tintinův filmový pokoj, máme tu ve hře motivy ze čtyř alb – stěžejní (pun intended) Tajemství Jednorožce, proškrtané album Krab se zlatými klepety, z větší části ignorovaný Poklad Rudého Rackhama a pouze drobně vykradený Černý ostrov. Některé detaily jsou navíc zcela pozměněné nebo více dramatizované, aby lépe zapadly do stylu filmového vyprávění, třeba události ve sklepení v zámku Moulinsart (anglicky Marlinspike Hall).  

Protože jsem tedy obeznámen s dějem Tajemství Jednorožce, nebylo pro mě těžké postupovat hrou a jen jsem čekal na vyústění v závěru hry. Ale stručně pro pořádek; Tintin najde na tržišti model lodi Jednorožec, který od prodavače koupí. Okamžitě vzápětí se vynoří další zájemci a požadují, aby jim ho Tintin prodal, ten ale odmítne. Nevědomky se tak vydá na nemilost do rukou ničemů, kteří o model lodi usilují, protože ve svých útrobách skrývá cenné tajemství, jež může nálezce dovést až k pokladu, jenž byl převážen na lodi Jednorožec kapitánem Haddockem v roce 1698, ale byl přepaden piráty a loď byla i s pokladem potopena.  

Navzdory tomuto faktu se pátrání po pokladu na moři vyhneme a budeme řešit spíše tajemství ukryté v modelech lodí (ano, je to hádanka a modelů Jednorožce je víc), ale samozřejmě se v roli Tintina podíváme do různých oblastí po světě, a protože jde podle scenáristů i o první setkání s kapitánem Haddockem, tak i na jeho významnou loď Karabudžan. Líbilo se mi věrné ztvárnění Haddockova charakteru, jenž stále touží po přísunu alkoholu, halucinuje a živelně nadává kreativními nadávkami.

Vyprávění se posouvá především díky animovaným cutscénám a vše ostatní se odehrává na známých lokacích, které jsou buď zobrazeny jako 3D prostor (úvod a zahrada zámku Moulinsart), nebo jako skákačka s překážkami a nepřáteli (prakticky všechno ostatní). Gameplay ale osvěžují i ryze akční pasáže s ovládáním typického žlutého marockého hydroplánu CN-3411, nebo zběsilé řízení sajdkáry s kapitánem Haddockem, kde se střídá fáze řízení a fáze střílení z Tintinova praku, anebo pobíjení pirátů na palubě Jednorožce v kůži Haddockova předka. Nejvíce času však zabere procházení úrovní v plošinovkovém režimu. Úrovně jsou vzhledem k realitě navržené zcela nesmyslně, avšak ve hře poskytují celkem hravou příležitost, jak se proskákat a probojovat dál (boj je samozřejmě navržen tak, aby nepůsobil příliš násilně, takže nepřátele lze likvidovat pomocí míčů, slupek od banánů, brnění nebo lahví). Hádanky jsou opravdu jednoduché a za smrt není žádná penalizace, v případě smrti se Tintin objeví na blízkém místě a jede se dál. Body navíc dávám za občasnou možnost ovládat Tintinova psíka Filutu. Každá úroveň skrývá řadu truhliček, z nichž hráč sbírá trofeje ve formě zlatých krabů (easter egg), a za jejich kompletaci odemyká bonusový obsah, což jsou hlavně obrázky s postavami, artworky, koncept arty a podobně.  

Mnohem více než příběhová linie mě však zaujal vedlejší kooperační mód (jde hrát i sólo), kde kapitán Haddock dostane po hlavě vlivem T-Kadleců a Tintin ho musí vysvobozovat z deliria v jeho vlastní hlavě. Postupně se tak dále propracovává nápaditými lokacemi opět ve formě plošinovky, ale tentokrát lze odemykat i další postavy s jejich unikátními schopnostmi a posléze za ně i hrát, což se dělá jednoduše tak, že postava se jednou klávesou mění podle toho, které postavy jsou už odemčené. Je to potřeba ke sbírání pokladů rozesetých po těchto úrovních. Takže Tintin vystřeluje přibližovací háky, Haddock se probíjí přes cihlové zdi, jeho předek se dokáže ukrýt a cestovat v obrazech nebo svícnech, madam Castafiore dělá dvojitý skok pomocí piruet a tříští skleněné bariéry zpěvem a Kadlec dokáže posunovat plošiny pomocí páčení své hole. A po tom všem je potřeba porazit zlého bosse, a tím pádem probudit kapitána Haddocka. Za nasbírané mince a poklady je možné nakoupit u sluhy Nestora různé skiny na postavy (zbytečnost), anebo dále odkrývat bonusový materiál. Vadilo mi jenom to, že pro nalezení všech pokladů v každé úrovni je potřeba jimi projít dvakrát.

Mimo tyto módy ještě hra nabízí challenges - všelijaké časově omezené aktivity s akčními pasážemi, které jsem už zmínil dříve – lety s hydroplány (sestřelování nepřátelských letadel mě bavilo podobně jako v Red Baronovi), jízdy na sajdkáře nebo pobíjení pirátů s předkem Haddockem.  

Hraje se to celkem příjemně. Postavy se pohybují okamžitě, přesně a bez přešlapů, což u plošinovek cením. Hra není nijak moc dlouhá a hlavní příběh dá se odehrát za jedno odpoledne. Kompletací všeho ostatního se mi ale vše řádně protáhlo, takže jsem nakonec ve hře strávil dohromady celý den. Na to, že mě plošinovky zrovna moc nebaví a adventury mě taky nijak moc neberou, tohle ještě celkem šlo. Myslím, že to pro mě bylo snesitelné hlavně díky neustálému střídání různých režimů a vhodně rozesetým cutscénám. A rozhodně hře pomáhá i skvělá dobrodružná hudba od Williamse. A teď jsem zvědavý na Faraonovy doutníky.
"Hrom do Brestu! Bašibuzukové! Flibustýři! Pitekantropi!" 

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 24 hodin
Všechny bonusy odemčené
Všechny challanges hotové
Všechny poklady nalezené 

Pro: Tintin a kapitán Haddock; známé vedlejší postavy; easter eggy; hudba; dabing

Proti: Více plošinovka než adventura; co-op mód je pro kompletaci repetitivní

+19

Terminal Velocity

Han22Han22
Dohráno
  • PC 70
Když si tak pročítám komentáře a diskuze ke starým hrám a objevil jsem stále nainstalovaný DosBox, dostal jsem chuť na nějakou vykopávku. Žádnou hru na vztekání, nic složitého na učení, nic u čeho se zaseknu na pár týdnů. Něco co jsem kdysi dohrál, ale ještě nekomentoval.

Terminal Velocity to splnilo dokonale. Sedl jsem k tomu a na easy za necelý 4 hodiny dohráno. Je to takový Descent na povrchu nebo automatová raketka ve 3D. 3 epizody, každá má 3 planety a každá planeta 3 mise.

Většina misí začíná na povrchu, kde Vás k cíli navádí šipka, přičemž cílem je něco rozstřílet. A pochopitelně cestou zlikvidovat všechno, na co narazíte. Pozemní vozítka, věže a různé poletuchy. Nepřátelé většinou dělají všichni totéž, jen trošku jinak vypadají. Snadno se to ovládá, zbraně jsou přesné a mají dostřel, takže pokud spustíte palbu na bod na pozadí ve kterém tušíte nepřítele, za chvíli se objeví výbuch. Dogfighty se dají pomocí myši a klávesnice celkem lehce zvládnout, na většinu bossů mě energie stačila bez problémů a pokud problém nastane, není problém zmáčknout turbo, odletět pryč, otočit se a pustit se do toho z jiného úhlu.

Kromě povrchů jsou tu tunely, které jsou trošku obtížnější - nejde tu ukládat, musíte kličkovat, strategicky prolétat otevírajícími se dveřmi a občas na konci v malém prostoru zabít nějakého bosse (třeba i se štítovými generátory), kde se moc manévrovat nedá.

Zbraně jsou slabší, v podstatě jsem narazil jen na dva druhy laserů, nějaký kuličkomet (k ničemu) a pár druhů raket (hodí se na bosse). K tomu pár bonusů z nepovinných budov (energie, turbo, krátkodobý upgrade laserů).

Příběh nemá cenu zmiňovat, prostě nějaké generické zlo (umělá inteligence), které chce zničit Zemi. Grafika na svou dobu slušná, dneska neurazí, ani neohromí. Nicméně prostředí vypadá slušně a je rozmanité - od tropických ostrůvků v moři až po povrch vesmírné stanice. A v CD verzi jsem měl poprvé i filmečky, u kterých platí totéž co u grafiky - neurazí, neohromí. Většinou vidíte nějaký průlet někam, případně zničení nějakého planetoidu. Na žádné bugy či problémy se spuštěním jsem nenarazil.

Terminal Velocity nikdy nepatřilo mezi mé milované hry, ale dalo se bez problémů hrát a vyhrát a totéž platí i po několika dekádách. Solidní oddechová jednohubka.
+19

Far Cry: Primal

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 60
Musím říct, že ze začátku jsem se fakt dobře bavil. Survival mód dodal klasickému Far Cry koktejlu určitou výzvu a nutnost opatrně se plížit krajinou byla celkem příjemná. Jenže postupně se z toho stane úplně klasické jednoduché Far Cry se vším, co k tomu patří. Od generické krajiny, přes generické úkoly (a to včetně hlavní kampaně), až po tentokrát i naprosto generické postavy a příběh, díky čemuž zábavnost s blížícím se koncem hry, který nijak negraduje a nikam se nevyvíjí, začala strmě klesat. Paradoxně mě nakonec bavilo více zkoumat temné jeskyně a vysbírávat hovadiny po mapě než hrát dějovou linku, což je škoda, protože třeba hned úvodní lineární sekvence s mamuty a noční plížení se lesem slibovalo velmi zajímavý a atmosférický zážitek. Čím dále ve hře jsem byl a začali se objevovat silnější protivníci, tím více mi chyběly střelné zbraně na svižnou likvidaci a motorová vozidla na rychlý přesun. Souboje na blízko, které jsou čistě jen u tom uklikat protivníka, jsou nuda a i na maximum vylepšený luk je proti silnějším nepřátelům a jejich hojnému počtu občas otravně neúčinný.

Survival mechaniky jsou takové so-so. Na jednu stranu jsem rád, že (asi) mažou výraznou část nepřátel a především agresivních zvířat z mapy, ale ke konci mě ta neustálá potřeba spát - a to i po každém fast travel přesunu - vyloženě ubíjela.

Vizuálně hra působí, stejně jako každá Ubisoftí záležitost, technicky celkem zastarale, ale nablízko umí zejména díky světelným efektům předvést moc hezkou a atmosférickou podívanou, zejména v noci. Při pohledech do dálky je to už výrazně horší, neb LOD je tu naprosto tragický. Hra má ale úplně ukázkovou optimalizaci, což už tolik u Ubisoftu zvykem není. I na staré sestavě s GTX 960 běžela na vysoké až ultra detaily jen s minoritními propady.

Pro: klasický Far Cry koktejl - kdo to má rád, bude se bavit asi i tady; v rámci série velmi neokoukaný setting, vylepšování vesnice, nenáročnost na HW

Proti: generičnost naprosto všeho, nedostatečné herní mechaniky, nulový příběh, po čase mi začaly chybět střelné zbraně pro rychlé vyřešení konfliktních situací

+19

Mortal Kombat 1

H34DH34D
Dohráno
  • PC 80
Kdo by to byl řekl, že při těch desítkách tisíc hodin strávených u strategií a stříleček to Mortal Kombat nakonec dotáhne na jednu z mých nejoblíbenějších herních sérií? Samozřejmě je to dáno i tím, kolik dílů taková série má – od prvních momentů seznámení s počítačem v dětském kroužku výpočetní techniky v 90. letech až do fáze rodinného života, kdy jako prošedivělý a vyplešatělý fotr uspím děti a v přítmí počítačového koutku zase jednou jdu střílet kopí na laně a chrlit oheň. V nadsázce mohu říct, že série Mortal Kombat je protkána mým životem – boj na život a na smrt je přeci můj život!

Mortal Kombat 1 je oficiálně 12. plnohodnotným dílem série, která už na poli bojovek předvedla opravdu vše. Stran příběhu tedy není divu, že poté, co nad supersilnými bojovníky stáli mágové a polobohové a starší bohové a titáni a strážci času a Memphis, tak už nezbývalo nic jiného, než příběh kompletně restartovat a začít od nuly, ehm jedničky…

Restart je však silné slovo, ve skutečnosti Mortal Kombat 1 silně těží z příběhu Mortal Kombat 11 včetně Aftermath, pouze restartoval časovou linii, kdy starým známým protagonistům přiřadil nové role. Musím říct, že zpočátku mi to nepřišlo nikterak urážlivé, a naopak nebývalé vtipné. Osobní patálie Johnnyho Cage, dětinské soupeření Raidena s Kung-Laem, zdvořilostní meetingy Liu Kanga se Sindel i Shang-Tsung jako pouliční podvodná babka kořenářka, to všechno zpočátku funguje. Bohužel ony neočekávané perličky, subtilní vtípky a všeobecná hravost, s kterou se setkáte první cca 2 hodiny singleplayerové kampaně v druhé polovině poměrně drasticky upadnou do šedivého průměru. Samozřejmě od MK neočekáváte Oscarový příběh, ale je zajímavé, že první polovina vám jasně ukáže, že to jde, přičemž ta druhá, že to nejde na dlouho.

Celková herní doba singleplayerové kampaně je skromných 6 hodin, z toho 4 hodiny jsou in-game animace. Dá se říct, že více času strávíte v tutoriálu, který je po vzoru předchozího dílu bezpochyby vynikající. Jen zopakuju ze svého předchozího komentáře, že takhle detailně vysvětlující, ale přitom vlastně zábavný tutoriál je nejlepším předpokladem pro to, aby vás hra motivovala k tomu se jí učit, abyste měli radost z vlastního zlepšování a zkrátka, aby vydržela…

Mým cílem stanoveným již v rámci předobjednávky bylo tedy pořádně šlápnout i na soutěžení online. Bylo mi jasné, že začátky budou krušné, protože s bojovkama zkušenost na kompetitivní úrovni rozhodně nemám, ale soutěživý jsem dost a esport mi není cizí. Přesto jsem si po 40 hodinách a cca 450 hrách online musel přiznat, že ač jsem tomu dal své maximum, nestačí to.

První, co mi přišlo zajímavé je, jak extrémně náročné jsou bojovky na postřeh a rychlost. Každý úder má svoje „frame data“, neboli počet snímků, po který trvá. V praxi tedy pokud zvolíte „silnější“ úder, jehož provedení zabere více snímků, je poměrně velká šance, že soupeř stihne zareagovat „slabším“, ale rychlejším protiúderem. Z Mortal Kombatu se na té nejvyšší úrovni stávají v podstatě šachy. Šachy, kde se nepočítá čas na hodiny, na minuty, ani na vteřiny, ale na snímky… A těch je 60 v každé vteřině.

Zpočátku je tedy důležité nacvičit si pár rychlých kombinací, kterými dokážete soupeře bleskově zasáhnout nebo dokonce „přerušit“ v náběhu na jeho speciální údery. A pak jedno masivní kombo, kterým seberete třeba i přes 40%, aniž by s tím soupeř mohl cokoli udělat (tedy kromě breakeru, který spotřebuje celý „meter“). Paradoxně nejtěžší úkol pro začátečníka je pořád blokovat. Pořád, pořád, pořád… A hýbat se nikoli plynulým pohybem, ale dashem s blokováním v mezičase. 

Jakožto hráč, který už není nejmladší, jsem se rozhodl naučit se pouze jednu postavu. Ano, byl to Scorpion, údajně dobrá postava pro začátečníky, ale nejslabší postava mezi profíky. Scorpion má výborné útoky na střední i delší vzdálenost, ale je nejpomalejší, takže např. Johnny Cage, který má naopak nejrychlejší „startery“ může prakticky čímkoli Scorpiona „jailnout“, neboli dostat ho do pomyslného vězení, v kterém Scorpion musí pořád jen držet block (a k tomu ještě správně střídat jeho verze nahoře/dole), protože nemá jediný úder, který by měl tzv. „frame advantage“ oproti rychlejší postavě soupeře.

Žádná situace však není beznadějná, po úspěšném zablokování určité sekvence následuje „block advantage“, tedy chvilka několika snímků, kdy můžete převzít otěže bitvy. Přehnané blokování lze navíc vytrestat „throwem“, ovšem na ten zase platí „escape“, je-li perfektně načasovaný. Systém kámen-nůžky-papír, kdy od každého existuje asi tak 10 druhů, mě nepřestává fascinovat. Tahle dobře fungující mechanika je základním předpokladem pro to, aby MK mohl uspět i v esportu.

Mortal Kombat 1 se ve svých promech prsil hrou za dvě postavy najednou, avšak ono „kameo“ znamená pouze pár drobných speciálních úderů navíc, které můžete jednou za čas aktivovat. Hráči je využívají většinou k prodloužení komba, nebo výjimečně k „zónování“ soupeře (získání odstupu). Rozhodně je to vítané zpestření a osobně jsem u Scorpiona využíval Cyraxe právě k „odstrkávání“ soupeře v případě, že mi zablokoval určitou sekvenci speciálních úderů. To bylo však de facto „opraveno“ v nedávném patchi, takže téhle taktice odzvonilo…

Moje strategie byly veskrze primitivní – ze střední vzdálenosti střídat útoky nízko a přes hlavu, které vyžadují odlišné blocky a spíše využívat krátké sekvence rychlých útoků než spoléhat na jedno velké kombo. Teoreticky by tento přístup měl slavit větší úspěchy, ale v praxi jsem neustále doplácel na své pomalé reflexy. Mám respekt k této hře a jejím top hráčům, v podstatě všem můžu tuhle promakanou bojovku doporučit. Všem kromě sebe…
+19

Dex

ZephyrCZZephyrCZ
Dohráno
  • PC 80
Máte rádi nejen Deus Ex, ale také ještě starší Flashback? Skvělé, dál číst nemusíte, jděte si rovnou Dex zahrát. Pro ty ostatní je tu následující text.

Z Deus Ex si hra bere temnější cyberpunk atmosféru a zajímavé charaktery, z Flashbacku zase výborné 2D old-school plošinkové skákání. Hra Dex mě díky této kombinaci zaujala a já se tak mohl ponořit do příběhu a zjistit, proč musí Dex hned po probuzení utíkat ze svého vlastního domova oknem.

Příběh, který se může zdát na začátku trochu chaotický se časem ukáže jako jedna s těch lepších stránek hry, která hráče táhne téměř od začátku, poté co se trochu zorientuje, až do konce. Postavy, které ve hře potkáte, se velkou měrou podílejí na atmosféře hry. Ne každá je nepřátelská, ne každá přátelská postava je tím, kým se zdá. Jejich prokreslení je na RPG plošinovku překvapivě dobré, dialogy někdy až výborné. 

Skvělé je i prostředí. Ve hře se hráč dostane jak do potemnělých a nebezpečných stok, tak do špinavých slumů, ale také do luxusních apartmánů, či do přístavní části, která už od začátku smrdí, a rybinou to není. Postupným odhalováním světa je příběh navíc stále zajímavější. Každá část města dýchá svou atmosférou, každá postava má určité charisma, ke spoustě místům vede několik cest. A čím dále se hráč dostane, tím více si ho hra svou atmosférou získává.

Oproti klasické plošinovce hra Dex disponuje poměrně slušnými RPG prvky, které dále rozvíjí hratelnost. Ta se liší podle toho, do čeho hráč investuje své body. Zásadní je fakt, že nelze získat dostatek bodů na aktivaci všech schopností, nelze mít ani nekonečno implantátů, takže se hráč musí rozhodnout, kterým směrem vývoje své postavy se vydá. Vzhledem ke špatně provedenému systému střelby rozhodně doporučuji tuto část stromu dovedností ignorovat a vše investovat, co se týká boje, do soubojů na blízko. Ke konci hry vám tato volba usnadní souboje, jelikož údery a kopy se stanou rozhodně efektivnější než palné zbraně. 

Střelba je nejenom neúčinná a špatně provedená, ale taktéž velice nevýhodná z důvodu extrémně drahých nábojů, které se jednoduše nevyplatí kupovat, natož s nimi plýtvat. Peníze raději investujte třeba do implantátů. Kromě nepříliš povedené střelby bych Dex ještě vytknul nepříliš přehledný interface, se kterým jsme nebyli kamarádi ani na konci hry, stejně tak nepřehlednou mapu města, která v orientaci rozhodně příliš nepomáhá. 

Dex se snaží hackování a nabourávání do různých systému ozvláštnit, jako většina her, minihrou. A i když se jedná o jednu z mnoha variant na staré coin-upové arkády, přes počáteční rozčarování jsem si tento systém prolamování počítačů nakonec oblíbil a hackoval vše, co hacknout šlo.

Na zásadní otázku, jak se Dex vlastně hraje, je odpověď každopádně jednoduchá. Hraje se dobře. V jednu chvíli, kdy jsem potřeboval získat nějaké peníze, mi hra velmi připomínala Flashback. Také jsem ve 2D prostředí běhal a mluvil s lidmi, také jsem měl zadané úkoly, za které jsem získal peníze, také mě to bavilo, tak jako kdysi. Ovládání Dex je jinak přesné a rychle se dostane pod kůži. Systém hlavních a vedlejších úkolů je povedený. Jistě, většinu vedlejších úkolů lze s přehledem ignorovat, ale jejich plněním Dex přichází nejen ke klíčových zkušenostem, ale také získává mnohdy zajímavou finanční odměnu. Hráče vedlejší úkoly pro změnu odmění větším ponořením do světa hry. Některé jsou navíc velmi povedené a neslouží jenom jako vata pro výplň. 

I když je na hře vidět, že autoři měli omezený rozpočet, nepůsobil na mě titul laciným dojmem. Naopak, grafickou stránku i hudební podkres jsem si užíval. Hra je svojí prezentací nezaměnitelná, což jí přidává na originalitě. A i když některé animace hlavní postavy nejsou zrovna na špičkové úrovni, jako celek hra působí soudružně a kvalitně. Cit, s jakým Dex vykresluje cyberpunkovou atmosféru je příjemný a v rámci příběhu uvěřitelný. Ještě lépe je na tom hudba, která se opravdu povedla a velmi sedí k cyberpunkovému tématu hry. Každá lokace má vlastní nezaměnitelnou melodii, při bojích hudba přidá na tempu, téměř pokaždé se přesně hodí do situace, ve které se hráč nachází. Spokojenost.

Celkově se jedná o výbornou 2D plošinovku, která je také originálním RPG titulem s příjemným příběhem. Tady by to chtělo druhý díl...

Pro: Skvělá atmosféra, audio-vizuální zpracování, dobře podaný příběh, jisté ovládání, hackování

Proti: Nepoužitelné střelné zbraně, nepřehledný inventář a rozhraní

+19

BioShock

HazzHazz
Dohráno
  • PC 90
V rámci herní výzvy jsem se konečně dostal ke hře, kterou jsem měl na backloggu hodně dlouho a musím říct, že jsem nebyl zklamán.

První skvělou věcí na Bioshocku je jeho prostředí - podmořské město Rapture vás uchvátí svým tajemným, ale zároveň krásným a poutavým designem. I přes to že je hra z roku 2007 nevypadá ani nyní vůbec špatně, což může být například díky skvělé hře světel a stínů, která krásně dotváří temnější atmosféru.

 Jednou z věcí, která mě na hře hodně bavila bylo využívání plasmidů, což jsou genetické modifikace, které dávají hráči nadlidské schopnosti. Kombinací těchto schopností spolu s různorodými střelnými zbraněmi nejde o Bioshocku říct že je jen další typická akční hra a díky postupným odemykáním jednotlivých plasmidů postupem hry vás gameplay jen tak neomrzí.

Co je na Bioshocku taky skvělé, že obsahuje více konců (3), ke kterým dojdete na základě toho, jaká rozhodnutí v průběhu hry učiníte.

Ani v dabingu hra nezaostává a společně se skvělým a zapamatovatelným soundtrackem dokresluje  náladu tohoto impozantního, ale zároveň mrazivého místa.

Hra mě opravdu nadchnula, takže po závěrečných titulkách jsem neváhal a dohrál i následující díly v sérii.
Z příběhového hlediska hru doporučuji všemi deseti, protože je jen málo takových, které vás dokáží takto pohltit svou skvělou atmosférou a nečekanými plot twisty, které jsou napříč celou sérií.

Pro: Příběh, plot twist, soundtrack

+19

Detektiv Kurzor

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • Browser 80
O této webové hře jsem slýchával již nějakou dobu, ale říkal jsem si, že hra od České televize mě asi moc nezaujme. Že to ve výsledku bude přesně naopak, jsem pochopil už během prvního tréninkového případu. Proč jsem jen byl tak bláhový?

Od prvních okamžiků mě nadchnulo vizuální zpracování. Pozadí je tvořeno obvykle reálnou fotografií, na kterou jsou pak přidány statické postavy v komiksovém stylu. Skvěle zpracované jsou i úvody, kde je každý z hlavních případů uveden pěknou animací a ukončen vysvětlujícím komiksem. Při hraní mi ani moc nechybělo to typické adventurní procházení se mezi lokacemi a čekání, než postava doběhne na dané místo. Díky tomu se prostě můžu plně soustředit na to nejdůležitější, čímž je pochopitelně příběh.

A právě příběh všech tří samostatných případů mě hodně bavil. Ačkoliv nejsem obvyklým divákem televizních detektivek, tak třeba takové Případy 1. oddělení jsem na ČT sledoval rád a hraní za Detektiva Kurzora mi tento seriál částečně připomínal. Řešení případů mělo logický postup a těch pár záseků se mi vždy po chvíli podařilo vyřešit. Dokonce jsem si všiml, že sám Detektiv Kurzor občas tápajícímu hráči napoví, co by asi bylo vhodné udělat. Asi nejvíce se mi líbil případ č. 2, který je částečně rozvětvený a některá rozhodnutí ve hře způsobí vyřešení případu trošku odlišným způsobem. Celkově pak případ nabízí až 30 různých postupů, jak se dostat k závěru. Hodně jsem si pak oblíbil i vedlejší postavy Majora Mlejnka, toho času v důchodu, v podání pana Skopala či Kapitána Faita ztvárněném Martinem Myšičkou, jejichž postavy dostaly i vizuál svých dabérů. A je celkem fajn, že občas dojde na odlehčení situace v podobě rýpnutí do kolegy.

Potěšily mě i některé minihry, jako rozpoznávání obličeje po staru přes obrázky na fóliích versus moderně na počítači, hledání shody v otiscích prstů, prolamování šifry či hledání stop v různých dokumentech. Horší bylo třeba hledání otisků na zapalovači, kdy jsem štětcem nanášel prach několik minut a pořád nic. Řízení auta zase bylo dobře ztvárněno graficky, ale ovládání stálo za starou bačkoru.

A na konec ještě nesmím zapomenout zmínit dabing, který je až překvapivě kvalitní. Postupně jsou slyšet hlasy známých jmen českého dabingu. A celkově se ty jednotlivé dialogy dobře poslouchají.

Jak už jsem naznačil v úvodu, mé předsudky k této hře byly velmi nevhodné. Hra mě svým kvalitním zpracováním velmi překvapila a rád se tímto připojuji k ostatním členům, co by byli rádi za další případ.
+19

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 95
Úžasné DLC. Vždy se snažím dostat ke kompletním verzím her, abych se pak po dohrání základních verzí u postupně vydávaných DLC nudil, nebo se mi je ani už nechtělo pouštět. Pro Hearts of Stone to ani v nejmenším neplatí a je šílené, že laťku, kterou základní hra přibyla někde ke stropu, s tímto DLC autoři prorvali až někam na pomyslnou půdu.

S DLC jsem strávil cca 20 hodin (byť se konaly i nějaké dodělávky v rámci základní hry), tedy dobu, za kterou stihnete odehrát mnohé standardní hry... a bavil se náramně. Po příběhové stránce je DLC fantastické. Nové postavy jsou zajímavé a příběh Olgierda von Everec a již v základní hře krátce představeného Gauntera O'Dimm patří mezi úplně to nejlepší, co nám autoři kdy naservírovali. Všechny hlavní příběhové úkoly jsou našlapané, originální a poutavé. Bavil jsem se u každého z nich a líbila se mi velmi odlišná nálada každého z Geraltových tří úkolů.

Jak se mě s koncem základní hry již přeci jen (přirozeně) trochu zajídal soubojový systém, tak v HoS jsem se opět bavil. Lví podíl na tom má opravdu citelný skok v obtížnosti, přičemž zatímco jsem byl již zvyklý i na "Pochod smrti", postupovat hrou bez větších zádrhelů, zde jsem se při souboji Žabím princem div nerozplakal. Poražení bestie mi zabralo asi dvě a půl hodiny a zkoušení různých přístupů. Když už zmiňuji souboje s bossy, musím si zde odbýt asi jedinou vážnější výtku a pokárat autory za souboj s přízrakem Iris. Tahle pasáž se po stránce hratelnosti a designu vůbec nepovedl a střetnutí mne vyloženě jen s*alo. Soubojový systém lehce oživuje i nový řemeslník slovotepec, u kterého jsem začal litovat dosavadního hýření a rozhazování peněz za zbytečnosti.

Hearts of Stone jsou jasnou ukázkou, jak by mělo moderní DLC vypadat, vlastně se pro přídavek daleko více hodí označení "datadisk", které postupem let z hráčského slovníku prakticky vymizelo. Rozšíření přináší pár drobných novinek co se týče hratelnosti, ale nadto zejména naprosto famózní příběhovou linku, která ani v nejmenším nepůsobí jako nastavovaná kaše. A to se rozhodně nedá říci o drtivé většině konkurence. Hodnocení pod úplným vrcholem jsem zvolil snad jen kvůli otravnému souboji a šeptandě, že druhé rozšíření má být ještě lepší... tak ať je kam zvedat :).

Hodnocení na DH v době dohrání: 91 %; 371. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Pořádná nálož prvotřídního obsahu; skvělý příběh; zapamatovatelné nové postavy; scénář; vyšší obtížnost

Proti: Hloupý souboj s jedním z bossů

+19 +20 −1

Star Trek: Borg

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 70
Během rozmachu interaktivních filmů bylo logické využít tématu populárních seriálů a dočkal se samozřejmě i Star Trek. Borg je něco jako další epizoda, ovšem s neznámou posádkou. Jediná známa postava je samotný Q - John de Lancie, který je jasným tahounem hry. Skvělá postava a skvělý herec si získají pozornost každé scény ve které jsou, což je naštěstí pro hru často. Ostatní nejsou také úplně špatní, prostředí i efekty jsou povedené, takže celkově hra opravdu působí jako Star Trek. Jako opravdová televizní epizoda by se Borg zařadil někam do průměru, ale v rámci interaktivních filmů patři mezi ty lepší. I samotná délka čistého průchodu zhruba odpovídá klasické epizodě.

Problémem je bohužel interaktivita. Možností něco rozhodnout je málo a často se během několika okamžiků ukáže špatná volba. Poté následuje klasické "lusknutí" a další pokus. Rozhodně tak doporučuji zkoušet různé varianty, protože i dost slepých cest má slušné scény, které stojí za shlédnutí. Původní verze je dnes sotva spustitelná a má i dost mizernou kvalitu videí. Na podobné věci se už kouká opravu špatně a originálu jsem tak dal jen asi půl hodinky.

První kompletní průchod jsem absolvoval v projektu BorgWin10WPF, který nejen že umožní snadné spuštění na moderních systémech, ale i mírně vylepší obraz a odezvu ovládání. Nejlepší cestou je ale projekt Star Trek: BORG Remastered. Jde o webovou verzi hry která běží naprosto perfektně. Navíc má videa remasterovaná do 1440p. Takovou kvalitu samozřejmě nečekejte, ale protože jako zdroj posloužilo japonské vydání na DVD, tak jde o více než příjemné pokoukání. Celkově tak jde o dobře hratelný interaktivní film jehož největším problémem je příliš velký příklon ke slovu film. V moderní podobě a pro fanoušky Star Treku rozhodně doporučuji.
+19

Northmark: Hour of the Wolf

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 70
Tato hra je pro mě příjemným překvapením, protože jsem o ni donedávna nevěděl. A už vůbec jsem netušil o tom, že pochází od českých vývojářů.

Příběh hry mi přišel v prvních okamžicích celkem zajímavý, avšak po chvíli celkem předvídatelný. Prakticky hned při prvním setkání s poradcem Eclanem mi bylo už podle jeho vzhledu jasné, že se jedná o černokněžníka či necromancera a i jeho následné chování tomu pak stále nasvědčovalo. No a nakonec to tak skutečně je. Zbytek ale byl celkem fajn. Návštěvy měst různých ras, shledávání se se starými známými, atd. Občas pobavily i dialogy a jejich narážky na filmy a knihy jako Pán Prstenů či Stopařův průvodce po Galaxii nebo i prolomení čtvrté stěny. 

Je však velká škoda, že je příběh dost krátký a to nejspíše z důvodu neúspěšné crowdfundingové kampaně. Na mapě světa tak zůstala spousta míst bez interakce. Dokážu si představit klidně trojnásobnou délku, ale také by to chtělo propracovanější příběh, aby po čase nenudil.

Samotné karetní souboje mi ze začátku připadaly celkem komplikované. Nejspíše proto, že moc karetní hry tohoto typu nehraji. Stačilo ale pár cvičných soubojů v aréně, abych rychle pochopil většinu potřebných mechanismů a věděl tak, jakou strategii v soubojích používat. Nakonec mi ty souboje přišly i celkem snadné. Nevím, jestli to bylo kvůli ne moc dobré umělé inteligenci počítače a nebo tím, že jsem měl prostě lepší karty, ale za celou hru jsem nakonec prohrál asi jen 3x. A to 2x jen kvůli tomu, že jsem si v aréně troufl na silnějšího protivníka. Dokázal bych si tak představit, že by ty boje mohly být minimálně v závěru hry těžší.

Hraní pro mě bylo zábavné, avšak hra působí značně nedodělaným dojmem. Bohužel nemám moc jak porovnávat s jinými hrami tohoto žánru, protože s nimi nemám moc zkušeností, tak snad nehodnotím příliš vysoko.
+19

Warhammer 40,000: Rogue Trader

FredericcoFredericco
Dohráno
  • PC 90
Studio Owlcat games přináší svou další RPG hru. Nejedná se o žádné fantasy jako u předchozích dvou her, ale a tentokrát zavítáme do temného světa Warhammer 40k. Jako fanouškovi tohoto universa a her od samotného studia mi bylo okamžitě jasné, že to bude hra, kterou si prostě musím zahrát. Moje očekávání tedy nebyla zrovna malá.
Svět Warhammeru je VELMI obsáhlý. Prakticky každá frakce má dlouhou historii mapující jejich minulost, významné bitvy, nebo třeba důležité postavy, které se nějak podílely na utváření světa. Do toho přidejte ještě tunu loru a desítky knih. Je toho opravdu hodně, navíc Warhammer není něco tak známého, jako třeba takové Star Wars. Jistě, hra vás celou dobu zásobuje informacemi a vysvětluje vám věci, které jinak běžný obyvatel tohoto světa zná, ALE. Pokud si opravdu toužíte tuto hru užít a nechcete strávit desítky hodin pročítání knih nebo internetových stránek, který vás dost možná od hraní odradí, doporučuji najít si nějaké video, popisující základy a fungování světa. Vážně vám to pomůže se lépe ponořit do celkové atmosféry a fungování věcí kolem vás.

No a o co, že tu tedy vlastně jde? Ocitáte se v kůži nového Rogue tradera. Osoby, zmocněné samotným císařem k prozkoumávání a dobývání vzdálených koutů kosmu a to prakticky s neomezenou mocí. To vše ve jménu lidstva a zlatého trůnu. Je to tedy taková sci-fi obdoba conquistadora? No, ne tak docela. Pod svým velením budete mít loď čítající tisíce lidí, nebo budete rozhodovat nad osudy několika planet a společně s tím životy jejich obyvatel. Většinu času ale strávíte cestováním po různých planetách, obnovováním svého impéria, souboji s kultisty a mimozemskými rasami. Jste tedy něco víc, než jen obyčejný průzkumník, i když to bude asi vaše hlavní náplň. To a také boje.  

Souboje jsou zde řešeny tahově. Žádná forma pauzy nebo přepínání režimu, pouze tahový systém, doplnění o možnost krytu. Z počátku jsou vaše postavy slabé (tak jak to už obvykle bývá) a nezmůžete se než na klasické přesunout a zaútočit. Případně ještě zvládnete použít nějakou tu nebojovou schopnost. Ale jak budete sílit, začne se boj stávat daleko zábavnější. Někdy jde o útok navíc, jindy o buff, který udělá ze salvy z bolteru smrtící déšť.
V mé družině excelovala například sestra Argenta. Ta nejen že dokázala zaútočit více než dvakrát za kolo, ale se svým vybavením byla schopná postarat se o většinu protivníků, kteří se odvážili postavit se mi do cesty. Ve spojení s takovou Yrliet jsem pak dostal dvojici, která v případě lehčích střetů nepustila ostatní postavy ani ke slovu.
Jediný problém který jsem s boji měl, byly občas až nesmyslné velké životy některých bossů (hrál jsem na normální obtížnost). Ne, že by byly těžké, ale ukrajování jejich životů bylo trochu zdlouhavé. A nedej bože, totiž Císaři, aby jste si nechali některou ze silných postav na lodi.
Když už je řeč o lodi, tak souboje vás tu čekají i jiné, než ty pěší. K dispozici máte totiž svojí osobní loď a ta rozhodně není jen na okrasu. Během cest vás budou obtěžovat piráti, nebo mimozemské rasy, lačnící po vašem nákladu nebo prostě jen po krvi.

Stejně jako u Pathfinderu vás i zde čeká obsáhlý systém tříd a schopností. Byť trochu jinak pojatý.
Hlavním viditelným rozdílem je počet tříd. Těch je pouze deset. Čtyři základní a šest pokročilých (je tu teoreticky ještě jedenáctá, ale tam se jedná hlavně o zlepšení stávajících dovedností). Nezní to jako moc, obzvláště když takové Wrath of the Righteous jich mělo daleko víc. Tvorba postavy v sobě schovává ale další možnosti, které vám tenhle nedostatek pomohou vyřešit.
Vezměte si takový původ nebo váš domovský svět. Obvykle jde o detail, který vám dá nějaký bonus ke statistikám a kromě roleplaye pak k ničemu není. Tady toho ale dostanete víc. Třeba takový šlechtic. Jeho speciální schopností je vytvořit z jedné postavy svého "sluhu" a té postavě propůjčuje bonus k jejím statistikám. Nebo třeba komisař, který svým spolubojovníkům dává navíc tahy a tím i možnost způsobit víc škod, nebo se naopak přeskupit. V závislosti na zvolené třídě si pak můžete vytvořit třeba velitele s důrazem na podporu, nebo velitele, který vede samotný útok.
Kapitolou samou o sobě je pak původ psykera (zdejší obdoba čaroděje). Nejen, že vás to neomezuje ve volbě třídy, ale dává vám to další možnosti. Bojovník s “magickými“ útoky? Bojovník, který si dává buffy? Velitel který kromě podpory odstřeluje nepřátele blesky? Stačí popustit uzdu své fantazii a můžete tvořit.  

Za zmínku stojí určitě i spolubojovníci, kteří se podle mě řadí k těm zajímavějším. Už to není dvacátý trpaslík se sekerou, elfí lučištník, nebo temný čaroděj, které v běžných RPG potkáte prakticky na každém kroku a liší se jen v drobnostech. Vezměte si takového Ulfara. Ulfar, je vesmírný mariňák. Geneticky modifikovaný člověk, který je silnější než obyčejný člověk a rozhodně mnohem mohutnější. Zabírá proto hned čtyři políčka a ne jedno. Nejlépe by se dal přirovnat k MEC Trooperovi z XCOMu, který je sám o sobě takový chodící tank. Nebo takový Pasqal, který je knězem adepta mechanika, což je … no řekněte, už jste někdy viděli chodící švýcarský nůž, ze kterého čouhají mechanické chapadla a rád si povídá s vaší mikrovlnkou? A jsou tu i další. Dokonce i mezi lidskými, kteří mohou působit celkem nudně, se najde pár zajímavých. 

Svět je bezvadný. Správně temný, jak se dá od Warhammeru čekat. Všude spousta lebek, ohromných soch přehršle svící nebo oslavování císaře. Jednou navštívíte džungli, jindy se budete procházet městem s monumentálními stavbami, nebo se ocitnete na palubě opuštěné lodi. To poslední bylo poprvé obzvláště dobré a mělo to tu správnou strašidelnou atmosféru. k tomu si ještě přidejte parádní soundtrack, který atmosféru ještě umocňuje.

Největší problém, který hra během mého hraní měla, byl její technický stav. Jak už to tak u Owlcat games bývá, vyšla hra s řadou bugů. Plně hratelná od začátku do konce ale pořád to byly bugy, které byly občas trochu znát.
Stejně tak jsem byl trochu zklamaný z druhé poloviny hry. Prolog a první dvě kapitoly byly fajn a nemám co jim vytknout. Třetí vás dostane do podobné situace, jako ve čtvrté kapitoly Wrath of the righteous.
Ale s tím rozdílem, že zde nemáte možnost přehazovat si své postavy a musíte celou kapitolu odehrát s družinou, kterou jste si na začátku vybrali. A to v tu chvíli ani nevíte.
A zbytek, tam už podle mě hra trochu ztrácela dech a nebyla tak zábavná jako samotný začátek.
Hru v každém případě, i přes její nedostatky, vřele doporučuji. Mezi RPG se jedná o něco netradiční zasazení, které se jen tak nevidí.

Pro: Hudba, souboje, svět

Proti: Bugy, pozdější fáze hry

+19

Cave Story's Secret Santa

TainaruTainaru
Dohráno
  • PC 60
Vánoční pohodová jednohubka na půl hodinky – hodinku, a to zdarma.
Nebýt letošní výzvy, asi bych si jí jen tak nevšiml, ale stalo se a jsem rád, že zrovna vánoční i halloweenské tematice nemusím věnovat moc času, protože ani jedno ve hrách a seriálech opravdu nepotřebuji. Cave Story (Doukutsu Monogatari) nicméně patří mezi mé oblíbené plošinovky s líbivým pixel artem, nostalgickým soundtrackem a jeho japonský tvůrce (Studio Pixel / Daisuke Amaya) má u mě respekt. Odkazu Cave Story se chopil přímo Nicalis a vytvořil příjemnou kratičkou hříčku odehrávající se ve vánočním čase ve vesničce Mimigů. Události příběhově předcházejí původní Cave Story a hra byla nadělena zdarma během Vánoc 2021. I letos byla ještě dostupná během ledna na Steamu. Nevím, zda bude k dispozici i později během roku, takže doporučuji hned zařadit do knihovničky. Anebo případně znovu počkat do prosince.  

Mimiga Santa v ústřední roli cestuje po domečcích během vánoční noci a jeho úkolem je nadělovat dárečky pod stromečky, spořádat všechny vánoční sušenky a vyrabovat lednice. Přitom nesmí vzbudit spící Mimigy a nesmí být odhalen nočními hlídkami. Jeho záchranou se proto stává stín noci, výklenky interiérů, ventilační šachty nebo dárková krabice poskytující krytí. Mimiga Santa také dokáže posouvat kamenné bloky, aby se ochránil před zvědavými pohledy, ale jinak se musí spolehnout především na vlastní mrštnost.  

O hře se toho jinak moc napsat nedá, protože domečků je asi jen 20 a většina z nich je dost jednoduchá. Když ale Santa něco pokazí, musí daný domeček začít znovu. Jeden z nich mi přece jen dal trošku zabrat.  

Na hře se mi líbí fajn pixel art, trošku jiné verze známých melodií z původní hry; fanouškům Cave Story i zájemcům o relaxační vánoční hru doporučuji.

Herní výzva 2024 – 6 . Dohraj hru, která se alespoň částečně odehrává během Vánoc nebo obsahuje vánoční tématiku.  

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 1 hodina
Všechny domečky hotové
Všechny sušenky sežrané 

Pro: Mimigové; Cave Story; vánoční; kratičké; zdarma

Proti: Nic

+19
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Vivaldi Baldur's Gate II:… +30
    Baldur's Gate II: Shadows of Amn
    Napsal Vivaldi, 16 dní
    Ok, toto bude celkom zaujímavé. Ako človek ohodnotí hru, ktorú považuje za absolútne…
  • Chuck The Last of Us… +23
    The Last of Us Part II
    Napsal Chuck, 18 dní
    Vzpomínám si, jak jsem si před pár lety při pohledu na hlavní postavy v The Last of Us…
  • Flowerpot Blue Prince +22
    Napsal Flowerpot, 22 dní
    V Borgesovej poviedke Zahir je titulný predmet objektom, ktorý môže nabrať ľubovoľnú…
  • jones1240 Clair Obscur:… +20
    Clair Obscur: Expedition 33
    Napsal jones1240, 20 dní
    Nejsem určitě jediný, koho doslova uhranuly první ukázky debutové hry studia Sandfall,…
  • ad142 Atomfall +20
    Napsal ad142, 18 dní
    Atomfall začína klasicky, teda podobne ako množstvo iných videohier. Zobudíte sa bez pamäti,…
  • raisen Croc: Legend of… +20
    Croc: Legend of the Gobbos
    Napsala raisen, 9 dní
    Remaster oblíbené plošinovky z 90. let měl původně vyjít už na konci roku 2024, ale…
  • styeer Brány Skeldalu +18
    Napsal styeer, 4 dny
    Hráno poprvé v roce 2025 a spokojenost. Hra teď vyšla na steamu, tak jsem to zkusil a…
  • Ross Vivat Slovakia +18
    Napsal Ross, 15 dní
    Herní výzva č. 5 -  Zase práce!  Jak jenom začít? Skvělý příběh v nedokonalé hře?…
  • Red Return to Monkey… +18
    Return to Monkey Island
    Napsal Red, 18 dní
    Monkey Island jsem v době vydání nehrál. Jako správný adventurista jsem si nakonec doplnil…
  • Zoltan Return to Castle… +18
    Return to Castle Wolfenstein
    Napsal Zoltan, 15 hodin
    Return to Castle Wolfenstein byl jedním z mých největších herních restů. Hru jsem hrál…