Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Flashback: The Quest for Identity

Flashback

Delphine Software International •  Tiertex Design Studios (Jaguar, SNES, 3DO, CDi) •  Manomio (iOS)
1994
duben 1994
22.04.1994
červen 1995
07.05.2009
07.06.2018
20.11.2018
kompatibilní
85
57 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Děj hry se točí okolo Conrada B. Harta, agenta galaktické vyšetřovací služby, který odhalí plány mimozemšťanů na ovládnutí už tak zdecimovaného světa za pomoci lidí z vlády. Ze strachu z prozrazení nahraje sebe a své záznamy na tzv. Holokostku a zálohuje svou paměť, naneštěstí je prozrazen, unesen mimozemšťany a je mu vymazána paměť. Podaří se mu utéct a po havárii při útěku je ponechán svému osudu na měsíci Titan, najde svou holokostku, kde mu jeho já řekne, co dělat, Conrad se vydává na dobrodružství za nalezením identity a zadostiučiněním.

Tato originální hra, která se stala nejlépe prodávanou francouzskou hrou v historii, se vyznačuje silným příběhem, originalitou a cyberpunkovým nádechem světa neradostné budoucnosti roku 2142. Se svým hrdinou budete skákat, šplhat, ovládat elektroniku, bojovat s nepřáteli, cestovat vesmírem. Hra se vyznačuje plynulou animací charakterů, kdy je každý pohyb plynulý díky rotoskopické technice animace. Hra je inspirována filmy jako Blade Runner či Total Recall.

V roce 2013 vyšel HD remake.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak jsem rozjel ten remaster z GoGu, nutno dodat, že je na tom dost znát, že je to nějaká předělávka z androidu a při pohnutí myší tam vyskakují otravné humpolácké ikonky pro dotykáče (ikonka pro přeskočení ve videích například + některé ještě otravnější ve hře), což dojem dvakrát nezvýší. Na druhou stranu možnost hrát to v classic módu tu je, se vším, co k tomu patří... originální vzhled, originální kvalita hudby/zvuku a bez jakýchkoliv zjednodušení (byť to to dotykové rozhraní při pohnutí myší ze hry nevyseká, ale myš při hraní asi stejně používat nebudete/nepotřebujete), v original módu jde nastavit pouze poměr stran 4:3 (čili černé pruhy po stranách). Jo a stejně jako v původní hře, nejde remapovat ovládání (třebaže s výchozím rozložením není problém). Jakože remaster je to dost mizerný, ale pořád jsem rád, že to alespoň v nějaké podobě je dostupné a v originálním módu se to hraje vesměs v pohodě. A v tom remasterovaném si můžete zvolit co povypínat (vesměs mi tam ale nesedne v podstatě nic, takže original je pro mě jasnou volbou).

Jediné, co se dá asi hodnotit jako nějaký kladný přínos remasteru, je možnost zapnout "Director's Cut", což prý údajně snad přidá do hry nějaké nové videosekvence (asi tak dvě) a funguje to i v classic módu. A pak ještě je fajn, že nemusíte zadávat ty debilní kódy pro načtení hry, ale hra se po levelech klasicky ukládá (na místech, kde to v původní hře zobrazí ten kód).

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Tak tohle je jedna z prvních her, které jsem na PC (386 za strasny prachy u kamose) videl. Dodnes si pamatuju, jak jsem s celisti na podlaze sledoval ladne pohyby hlavniho hrdiny, jak se dokaze plizit se zbrani pripravenou ke strelbe, jak skace, beha, dela kotouly a hlavne strili! A co vic, kdyz vystrelil do stromu, ze zasazeneho mista se trochu zakourilo!!! Tahle prkotina, kterou dnes uz nebere nikdo ani na vedomi, na me pusobila jako extaze nejvetsiho kalibru. V tu chvili (bylo mi okolo deseti) jsem byl pohlcen. V tu chvili jsem vedel, ze jednou chci mit doma vlastni PC se spoustou her a hrat je dlouho do noci. V tu chvili se ze me stal hrac!

Pro: Grafika, rozanimovani hlavniho hrdiny, spousta detailu.

Proti: Pozdeji ve hre uz stereotyp.

+22
  • PC 90
Flashback, jedna z poctivý starých hopsaček, které přinesly do žánru spoustu věcí navíc. Stejně jako Blackthorne je základ půjčený z Prince of Persia a hrdina tak běhá, skáče, přitahuje se a chytá za plošinky, slézá z nich dolů, ale tady je toho více. Mnohem víc.

Nejprve boje. Hrdina se narozdíl od Blackthorne neumí krýt, ale má silové pole, které se na vteřinu zapne a může rozhodnout souboj. Když se třeba spustíte na plošinku s potvorou, ta vystřelí a sestřelí Vás dolů. Kromě toho jsou tu kotouly na dostání se za soupeře. Ani soupeři nelení - ti primitivnější jen střílí, ale mutanti se teleportují a mimozemšťani proplouvají jako hrouda slizu, která Vás bez problémů srazí a boje s nimi jsou pořádný adrenalin. Hrdina má naštěstí 4 dílky štítu, které se dají dobíjet, jen se musíte dostat k energetické stanici.

Obtížnost je vyvážená. Nedá se říct, že by ovládání bylo dokonalé, ale dá se na něj zvyknout. Průserem je, že občas přestane reagovat Shift, kterým se běhá nebo slézá a když kvůli takové chybce spadnete a opakujete kolo, nepotěší to. Nedá se rovněž říct, že neumřete a nebudete pasáže opakovat znovu, ale určitě ne desetkrát. Porůznu jsou po kolech rozesety nejen dobíjecí stanice, ale i ukládací stroje a mezi jednotlivými koly si můžete napsat heslo. Jednotlivé skoky nejsou nefér až na několik pasáží kdy je nutno provést šikmý skok na dalekou a zároveň vysokou plošinu. Ten jsem si musel vygooglit - takže rozběhnout se, pustit směrové šipky a hrdina sám skočí. Je to snadné, ale přijít na to.

Co tuhle hru povyšuje jsou bezesporu adventurní prvky. Sbíráte předměty které někde použijete, občas řešíte situaci jak se někam dostat a zde pomůže třeba vrhací teleportér. Jednou jsem brutálně zakysl - protože jedny dveře otevřete jen výstřelem. A hlavně je tu pasáž v Novém Washingtonu, kde máte čtyři městské části, probíháte lokace, mluvíte s lidmi, sbíráte questy na "pracáku" a plníte je, abyste se dostali na Zemi. Troufám si říct, že v té době nevznikla plošinovka, která by něco podobného obsahovala.

Navíc jako třešnička na dortu je tu příběh, který není vůbec špatný. Hrdina trpí ztrátou paměti a snaží se odhalit mimozemské spiknutí s cílem infiltrovat a ovládnout Zemi. Příběh je v CD verzi doprovázen parádními animacemi a vůbec ani samotná grafická stránka hry není špatná. Trošku zamrzí konec kdy hrdina zničí mimozemský svět a je unášen lodí neznámo kam, do navazujícího Fade to Black se pouštět moc nechci.

Každopádně Flashback byl a je klasikou, která se dá v pohodě dohrát a zabavit se u ní i dnes. Arkáda roku 1993.

Pro: Různorodí nepřátelé, férová obtížnost, adventurní pasáže a logické zákysy, slušný příběh.

Proti: Občas haprující ovládání.

+17
  • PC 75
Delphine Software ve své době byla nejenom má modla, co se týká plošinovek. Ano, k tomuto statusu jim stačila hra Another World a o dva roky později vydaný a nyní popisovaný Flashback. Flashback byl velmi dobře přijatý jak odbornou kritikou, tak samotnými hráči. Když jsem hru ale včera po delší době opět dohrál, nemohu se ubránit dojmu, že ne vše na ní bylo uděláno tak, jak je obecně považováno. Nechci jí přesto upírat status legendy, sám stále Flashback považuji za jeden z těch wow momentů, které jsem na své 386 zažil.

Kde Flashback zaujme i dnešního hráče, je skvělá animace nejen hlavního hrdiny. Animace postav byla vytvořena tzv. rotoskopií, tedy stejně jako byl animován Prince of Persia , ale zde byla použita pokročilejší forma a nutno uznat, že animace je i dnešní dobu velmi plynulá a působivá. Po grafické stránce hře neubírá na kráse ani nízké rozlišení a viditelné pixely, grafici v Delphine Software prostě ve své době opravdu uměli. Variabilní prostředí, kontrastní prvky v popředí i pozadí, vhodná paleta barev, to vše vytváří skvělý dojem z grafické stránky i dnes.
Hudba, i když je využívána ve hře pomálu, velmi dobře přispívá k atmosféře. Hudební motivy uvádí buď část hry, kde lze očekávat napětí, případně souboje, kterým dodává další dávku energie. Zvuky jsou, minimálně v případě PC verze, řekněme spíše průměrné. Neurazí, nenadchnou.

Čím Flashback ve své době ale velmi zaujal, bylo vyprávění příběhu. Kromě krásných animací rozdělující jednotlivé levely, se hra nebála používat ani animace v rámci průchodu hrou. Dobíjení štítů, sebrání předmětů ze země, příběhový předěl uprostřed levelu, to vše velmi dobře buduje atmosféru a Flashback patří zaslouženě mezi ten typ plošinovek, které zaujmou na první i druhý pohled. Ve své době byl tento přístup velmi originální a přijatý s nadšením. Příběh je sám o sobě jednoduchý, ale na úroveň plošinovky podaný skvělým způsobem.

Flashback se od svých konkurentů odlišoval také inventářem a častým používáním předmětů na různých místech hry. Až adventurní prvky, byť ve zjednodušené formě, opět velmi silně budují atmosféru. Pro získání některých předmětů je tak potřeba finanční hotovost, kterou lze získat přijímáním zakázek a odvádění práce. Aby Conrad ale mohl zakázky přijímat, potřebuje identifikační kartu. Podobné závislosti v rámci úkolů pomáhají budovat uvěřitelnost světa, bohužel se zhruba v polovině hry vytratí. Přesto si pamatuji, jak jsem byl z tohoto prvku ve své době nadšený, svěže působí i dnes.

Kde hra již nepůsobí tak skvěle, je samotné ovládání Conrada. Pohyb po levelech je rozdělený na obrazovky, přitom občas je potřeba načasovat skok z plošinky na plošinku přesně u kraje obrazovky, ale s rozběhem. Je se tedy třeba rozběhnout v jedné obrazovce, běžet do jiné a tam, hned po přepnutí z obrazu na obraz, trefit místo skoku. Díky přepínání obrazovek je tato činnost občas dost nepřesná.
Samotné boje jsou poměrně jednoduché, ale v momentě kdy je nepřátel více, doplácí hráč na pomalé otáčení z rozběhu, případně na pomalé sbírání se ze země v momentě, kdy dostane zásah, který ho srazí. Nepřátelé jsou naopak vcelku agilní a některé části jsem musel opakovat více než mi bylo příjemné pouze proto, že Conrad “nestíhal” větší počet rychlých nepřátel.

Hra, bohužel, je z počátku zábavnější, než ke konci. Prostředí hry se mění tím jak postupuje samotný příběh a musím říct, že především první dva levely (džungle a město New Washington) jsou velice zábavné a poměrně logicky propojené. Nebudu prozrazovat kam se hra posouvá dále, ale kvalita úrovní jde dolů, tak jako nápady, které jednotlivé levely ozvláštňují a propůjčují jim atmosféru. Tam kde z počátku hráč tápá a nadšeně objevuje samotný svět, tam kde v druhém levelu žasne nad propojením jednotlivých úkolů a jejich provedení, tam ke konci hry sklouzává Flashback do obyčejné střílecí plošinovky s neustálým nabíjením štítů, bez dalších nápadů, kterých byl přitom začátek hry plný. Jako kdyby autoři ve třetím a čtvrtém levelu ztratili nápady, nebo čas na dokončení hry.

Flashbacku příliš nepomůžou ani některé nelogické věci. Conrad může nabíjet své štíty ve stejných stanicích uprostřed džungle(?) na měsíci Titanu, tak jako na Zemi ve městě , ale také na mimozemské planetě bůh ví kde hluboko ve vesmíru. Výtahy jsou zcela identické v džungli, ve městě i na planetě mimozemšťanů. Prostředí se sice mění, ale jeho struktura a podobnost je napříč celou hrou stejná a tak je rozdíl především v tom, že v džungli jsou například dveře (dveře, které stojí jen tak v cestě a v džungli, ano) potažené zelenou barvou, ve městě se nachází v betonové zástavbě a na planetě mimozemšťanů jsou zcela identické dveře pouze nabarvené do fialova. Všude se všechno používá a vypadá stejně , byť hráč navštíví několik planet.
Co také zamrzí, jsou jedny jediné dveře za celou hru, které nejdou otevřít jinak, než výstřelem do nich. Všechny ostatní dveře ve hře se otevírají buď na čidla, nebo pomocí přístupových karet. Až ke konci hry narazí hráč na jediné dveře, které se zcela nelogicky otevřou poté, co je do nich střeleno. Vzhledem k tomu že takové místo je ve hře jediné, může způsobit slušný zákys, protože ve ¾ hry už nikoho do dveří střelit nenapadne, když hráč ví, že za celou hru tohle nikdy nefungovalo

Pokud ale vynechám výše popsané nelogické/nedotažené věci, máme před sebou stále skvělou hru, kterou jsem za svůj život dohrál už několikrát a určitě ne naposledy. Grafická stránka je obecně velmi povedená, gameplay taktéž a příběh dokáže, na to že se jedná o plošinovku, postupným dávkováním udržet hráče v napětí. Flashback tedy doporučuji všem. Veteráni tuhle hru velmi dobře znají a nováčci si mohou zahrát jednu z těch plošinovek, která i přes své chyby dodnes zůstává právem v srdcích mnohých hráčů.

Pro: Zajímavý příběh, různorodé prostředí, adventurní prvky, hudební doprovod, animace, grafická stylizace

Proti: Většinu dobrých nápadů hra předvede pouze na začátku, neustálá recyklace různých prvků v prostředí, občas nepříliš šťastné ovládání, v druhé polovině hry stereotyp

+17
  • PC --
ačkoli jsem hráč a pamětních mnoha dnes už old-schoolových pařeb, tahle vychytávka mě za celá ta léta minula a já jí dohrál až teprve minulou noc. vím, že jsou 2 verze hry, první disketová, více kreslená, s titulky ve videoprostřizích a cd verze, kterou jsem hrál já, s propracovanějšími sekvencemi, dabovaná a bez titulků. prve před zahráním jsem věděl, že flashback je víceméně arkáda, kde se střílí, běhá, chodí, skáče apod. a zneškodnují se pravděpodobně nějaká monstra a procházejí se různé scenérie, s tím jsem počítal... co pak nastoupilo mi docela vyrazilo dech. z klasické 2d skákačky v placatém prostředí se najednou stala více akční adventura s dialogy a úkoly a prolínajícím se příběhem, který se rozvětvil a pro mě hra jakoby vystoupla z jisté monotónosti žánru u které v 92. roce by vám vůbec nevadilo že je monotónní, jelikož her na pc nebylo zase tolik, nicméně zde vidím obrovský progres. ať už toho co nabízela grafika, jak píše jeden ze zmiňujících hráčů, kouř po kulkách z pistole ve zdi, pohyb samotného hrdiny, nemohl jsem se zbavit vzpomínky na prince z persie, akorát s novodobou zbraní a velmi realisticky a plynule provedenými úkony, od skoku, zachycení na stupínku po dřep, kotoul se zbraní, otáčení se atd. co bych hře určitě vytknul je ovládání, které není příliš pohodlně řešené, nelze nadefinovat (což se u hry z roku 92 ani nedivím), ale nicméně na které si po čase zvyknete, nebo respektive musíte si zvyknout, abyste byli schopni příběh dotáhnout do konce, protože tahle hra je v obtížnosti tuhost tuhá. tak jako staré hry bývaly - naučit se precizně průchod levelem chybkou po chybce, smrtí po smrti, pádem po pádu a špatně odměřeným skokem po skoku. dobrá lekce dnešním hráčům, kdy hry dost často vedou za ručičku a velmi vlažně ho od začátku provádí příběhem, tady je to poctivá tvrdá arkádová škola s prosezenými hodinami nad úrovněmi (ten poslední jsem s nadávkami a touhou rozmlátit klávesnici dohrál asi po hodině a půl, přičemž precizně naučený ho můžete dohrát klidně za 15 minut, možná méně). nicméně když se přenesu přes čas strávený vztekáním, je to jízda, graficky na rok 92 moc pěkně provedená a nápaditá. možná trochu krátká ve výsledku, na druhou stranu působí celistvě a z mého pohledu jsem necítil, že by jí snad něco zásadního chybělo. za mě rozhodně super.

Pro: grafika, videosekvence, pěkné komixové ztvárnění floppy verze, příběh, pohyby hlavního hrdiny, prolínání žánrů - více než jen arkáda, hudba

Proti: extrémní obtížnost, nemožnost si vyvolat save v konkrétním levelu - nutnost dohrát celý level

+14