Nejlépe hodnocené komentáře

Herní výzva 2022 - Vzkaz ze záhrobí 
 
Moje první dohrané jRPG, slávy mi. Musím říct, že jsem se docela dlouhou dobu přemlouval do tohoto žánru, ačkoliv mě nespočetně her již zaujalo, nicméně se od klasického RPG jedná o úplně jiný zážitek, který má svoje pravidla a věci, na které jsme zvyklý z cRPG tu fungují jinak nebo třeba ani nefungují. Nicméně mě vždycky moc lákalo, jak si Japonci dávají velký důraz na příběh a to rozhodlo, proč se do toho pustit.

Co mě u ToB neustále udržovalo a vlastně jsem jí v klidu dohrál za 80 hodin bez nějaké větší pauzy (což si přiznejme, u takto dlouhých her nebývá úplně obvyklé)? To byl právě hlavní příběh, který se celou dobu řítí kupředu, zbytečně nikam neodbočuje a hráče neustále drží v napětí. Dobře, napětí je asi silné slovo, protože hra nepřináší nějaké silné plot twisty, příběh je dosti předvídatelný a ani jednou jsem si neřekl wow, tak tohle jsem fakt nečekal, nicméně...

...pořád je to skvěle napsaný příběh s výbornými postavami, které si všechny oblíbíte a zapamatujete, ačkoliv každá představuje zcela jiný typologický stereotyp. Mám zde jeden příklad, který to podtrhuje. Magilou mi zprvu přišla neuvěřitelně otravná a bál jsem se, že mi otráví celou hru, nicméně na konci jsem si nedovedl putování světem bez jejích hlášek vůbec představ a do toho všeho nakonec náramně zapadla. 

Dialogy jsou zdě skvělé, vtipné, ale často s nějakým posláním, zajímavou pointou či poučením. Je to kombinace emocí, ať už vtipu, zoufalství, přátelství, lásky, nenávisti... Celou dobu to balancuje na hraně dobra a zla. Hlavní hrdinka v podstatě není vůbec hrdinka a jde doslova přes mrtvoly, nicméně všechny charaktery se celou hru nějak vyvíjejí, odhalují, že na ně často (jako třeba na Magilou) musíte trochu pozměnit názor nebo ho úplně překopat. Příběh mě právě svou šedivostí hrozně bavil, navíc, když si po celou dobu hraje s emocemi hráče, tak je to úplně skvělá kombinace.

Hra je open world, ale pro mě je to spíše takový semi-open world a vysvětlím proč. Je to z důvodu, že máte jednu jasně vyhraněnou cestu, kterou se můžete vydat. Hlavní příběh nemůžete vůbec ovlivnit, side questy tu jsou jen tak, aby se neřeklo a obecně vedlejší aktivity, kterých ve světe není málo, člověka zdaleka nenaplňují tak, jako tomu třeba často bývá u západních RPG. To mě trochu mrzelo, protože svět samotný by v tomhle měl obrovský potenciál. Nicméně to zase na druhou stranu dost pomáhá hlavnímu příběhu, který budete mít neustále před očima.

Hra tedy pro mě byla především o dvou aspektech - hlavním příběhu a soubojích. Soubojů je tu hodně a to jakože opravdu hodně, hodně, hodně. Jasný, hráči dungeonů či jRPG si asi budou klepat na čelo, ale já opravdu strávil tak 30 hodin dialogy, 10 hodin putováním a 30 hodin souboji. Dost často jsem se snažil jim nevyhýbat, abych pak ke konci hry netrpěl podlevelením, ale místy už to prostě nešlo, protože to je souboj za soubojem a v podstatě děláte to samé pořád dokola. Takhle, souboje mě vlastně celou dobu dost bavili, nabízí velkou variabilitu a ani po 80 hodinách bych nedal dohromady 30% toho, co nabízí, ale ve finále i na nejtěžší obtížnost si ve valném většině vystačíte se zběsilým mačkáním tlačítek a bez přípravy taktického postupu. Jediné, kdy jsem se zapotil byl finálový souboj, kde jsem konečně spotřeboval většinu svých itemů (škoda, že tomu tak bylo před druhou částí) a pak ještě náhodní bossové. Velká výhoda soubojů totiž je i to, že vaši spolusoukmenovci vám FAKT pomáhají a můžete se na ně dost spoléhat, ale já bych se nebál ještě vyšší obtížnosti.

Jakožto zkušený jRPG hráč (jedno dohrané a jedno dohrané do poloviny) musím říct, že svět je zde krásný, ačkoliv mi přijde, že dosti podobnou šablonu použil i Dragon Quest XI, čili všemožné části světa inspirované ze všech koutů naší země nakombinované. Ale já to kvituji, protože každá lokace mě něčím zaujala a v žádné jsem se nenudil. Stejně tak je zde i velká pestrost nepřátel od zvířat až třeba po zombíky (díky, mohu použít do výzvy). 
Hra je skvěle nadabovaná, s japonskou precizností. Má krásný hudební doprovod, ačkoliv nemohu říct, že by mi vyloženě nějaká melodie uvízla v hlavě a já si jí teď ještě pobrukoval. 

Berserii jsem si velmi užil, především díky hlavnímu příběhu. Je to taková kombinace seriálu a hry, protože velkou část hry budete trávit koukáním na videa a čtením dialogů (v tomhle je super, že je téměř všechno nadabované, čili nebudete unavení). Souboje jsou velmi fajn, ale pro někoho jich může být too much. Stratégové si asi vyhrají, nicméně i s tupým mačkáním tlačítek si nejspíš vystačíte (jen nepodceňte závěrečný souboj). Kdybych dostal ještě větší volnost v samotném světě, tak by to byla hra přesně dle mého gusta.

Herní výzva 2022 - Hippokratova přísaha
 
Kdysi v dávnověku jsem tento kousek rozehrál a už tehdy mě bavil, ale pak jsem se někde seknul a jak mi bylo dřív podobné, vzdal to a hru nechal vyšumět někam do ztracena. Díky herní výzvě jsem se k tomuto kousku vrátil a jaké bylo moje překvapení, o jak skvělou herní záležitost se jedná! Druhým velkým překvapením bylo, jak si hru nepamatuji (samozřejmě prolézaní metra a post-apokalyptickou Moskvu si vybavuji). Čili se pro mě jednalo v podstatě o nový herní zážitek, takže dvě mouchy jednou ranou.

V první řadě, dokud ještě někdo čte, tak chci zdůraznit, že hra se rozhodně vyplatí hrát na Hraničář mode a v režimu přežití. Já bohužel zvolil (jelikož si matně vybavuji, že můj zásek byl způsoben nedostatkem surovin, ale kdo ví) pouze režim přežití s HC obtížností. Díky tomu jsem měl po celou dobu přehršel nábojů, lékarniček, filtrů... Prostě jsem si díky tomu rozbil imerzi celé hry a věřím, že s Hraničář módem by byl zážitek ještě o stupeň silnější a lepší.

Nicméně i tak je to skvělá záležitost. Velmi hutná, nepříjemná atmosféra, která by se dala krájet. Já, poměrně velký strašpytel, se obecně snažím hororovým záležitostem vyhýbat, nemám moc rád nepříjemné pocity, kdy vám běhá mráz po zádech... No a to přesně tato hra nabízí, ale je to ještě do určité míry i pro strašpytly snesitelné. Vlastně naopak, já si to přímo užíval, jak v každé lokaci opatrně našlapuji, opatrně otevíráme dveře, hledám loot a neustále se ohlížím přes rameno. Naštěstí se hra oprostila o většinu prvoplánových lekaček a já si tedy naplno mohl užít všudypřítomný, nepříjemný pocit, ale celou dobu mě hnala myšlenka, že to prostě dokáži...

Dokáži vlastně co? Příběh je velmi povedený, ale to není překvapením, když vychází ze světově známého bestselleru. Nicméně vám konec krásně naťukne, že není všechno tak, jak se na první pohled zdá a přesně tohle u příběhů miluji. Nejasnost, šedivost, otázky. To mě vlastně nutí vzápětí nainstalovat další díl a v příběhu pokračovat.

Co ještě samotnou atmosféru a příběh umocňuje? Postavy kolem vás. Spousta lidí kolem vás se jeví jakou pouhé kulisy, nicméně nemálo z nich skrývá nějaký menší příběh či historku, které jsem rád poslouchal a vlastně jsem si moc užíval i levely, kde pouze procházíte další stanicí a pronikáte do samotného světa Metra. Díky těmto minipříběhům (+deníku hlavního hrdiny) se hře daří vás do svého světa lépe vtáhnout.

Někdo si řekne meh, u FPS chci hlavně kosit nepřátele a nezajímají mě nějaké monology pološílenců. I to se dá (ale upozorňuji, že to dost ochuzuje celkový zážitek). Nicméně samotná akce je velmi zdařilá a hra hráčům nabízí hned dva přístupy. Jeden opatrný, kdy si vážíte každé kulky (ještě jednou - Hraničář obtížnost + režim přežití), spoustu situací musíte řešit stealthem a pak je tu ten druhým, kdy můžete vesele drtit své nepřátelé a zabíjet všechno, co vám stojí v cestě. Obě cesty mají něco do sebe a já si užil oba dva.

Metro 2033 Redux je výborná FPS záležitost, která nabízí i něco extra. Vlastně je to FPS, které si rozhodně ještě někdy zahraji, protože věřím, že dokáže přinést ještě trochu jiný zážitek. A čemu ještě musím sklonit poklonu je to, jak dobře hra vypadá. Kapky a krvavé šmouhy na vaší masce? Někdo si řekne nepatrný detail, ale to je přesně ten detail, díky kterému vás hra pohltí.

Herní výzva 2022 - Svaz spokojeného hraní    

Pokračování skvělého prvního dílu, které se povedlo neméně dobře, jako předchozí Metro. V podstatě se jedná o totožnou hru s minimem změně. Hraje se to stejně, jen máte pár nových zbraní, nepřátel, ale především pokračování příběhu, který se mi zdál ještě o stupínek lepší, než tomu bylo v díle předešlém.

Na jednu stranu si hráč může říkat, že by od dalšího dílu chtěl něco navíc, nějakou výraznější změnu, ale na stranu druhou, když všechno v předchozím díle fungovalo téměř perfektně, tak nač to měnit? Navíc se mi umocnil zážitek o to, že jsem již věděl, jak hru "hrát". Čili jsem si mohl gameplay naplno užívat a dosáhnou kýženého konce, což se mi v první případě úplně nepovedlo, protože jsem dobrovolné rozhovory a věci, které vám pomohou k jinému konci, nebral tolik v potaz, jako  tentokrát.

Díky tomu jsem měl ještě silnější zážitek, hru jsem hrál v ideálním tempu, které mi vyhovovalo a naplno si jí užil. Mě osobně hrozně bavily ty změny tempa v jednotlivých misích, kdy se střídá klasická FPS přestřelka s mnohem temnější misí, kde maximálně můžete využívat stealth a to celé je proloženo klidnou misí, kde jen nasáváte atmosféru, pronikáte do světa Metra a stáváte se tak součástí příběhu.

Příběh se mi zdál ještě víc fantasy, než v díle předešlém, je zde spousta nadpřirozena a tajemství. Ač má hra hororový feeling, tak i přesto je zde prostor pro silné emoce a vy tak můžete, společně s prvním dílem, sledovat vývoj hlavního protagonisty, který plně vnímá to, co se kolem něj děje a snaží se to nějak pochopit a dle toho se zachovat. Musím i ocenit interakci s temným, která mě dost bavila, ač teda zrovna zde se jedná o největší zásah do gameplaye a celkového pocitu ze hry oproti minulému dílu.

U kratších her mívám problém s tím, že než se do nich naplno dostanu, vžiji si hratelnost a svět mě pohltí, tak je konec. Nicméně díky tomu, že jsem hrál druhý díl hned v závěsu, tak jsem si ho dokázal naplno a užít a mohu jen říct, že Metro se stává mou oblíbenou sérií. Baví mě gameplay, svět, atmosféra a celkový pocit, jaký ze hry mám. Jsem rád, že tu ještě mám díl následující, protože se do postapokalyptické Moskvy chci vrátit.