Poslední komentáře

Dragon's Dogma je hra plná rozporů. Na jednu stranu chápu všechny výtky, které k ní můžete mít. Souhlasím, že herní svět a příběh jsou na první pohled dost nezajímavé a neoriginální. Souhlasím, že hra dostatečně nevysvětlí, jak se má hrát, což má u spousty hráčů za následek, že mají slabé buildy, špatné vybavení, tráví hodiny zbytečným plněním MMO-style questů a že jejich NPC pomocníci dělají nesmysly, z čehož nabudou dojmu, že v Capcomu neumí naprogramovat pořádnou AI. Souhlasím, že kromě bojů toho Dogma moc nenabízí. Že někdy je to stereotypní grind. A tak dále.

Na druhou stranu mi jsou tak nějak ukradené, protože jádro hry (tedy soubojový a RPG systém) jsou tak solidní, že jsem ten stereotyp vůbec nepocítil. Pro mě to byla jedna z těch her, která mě chytne a nepustí a co bych jinde označil za ubíjející grind, mě tady ani na okamžik neobtěžovalo, protože mě prostě bavilo dokola vybíjet ještěrky, než jsem z nich dostal potřebné materiály na crafting. Na soubojovém systému je vidět, že ho navrhoval někdo, kdo v minulosti pracoval na akčních hrách a ne RPG, protože na rozdíl od řady západních RPG, kde souboje hrají druhé až třetí housle, tady hrají prim. Ano, ty hry mají své nesporné klady, ale ruku na srdce - nikdo nehrál Skyrim především kvůli jeho promakanému soubojovému systému spočívajícím v mlácení levého myšítka. A ačkoliv se to nejdřív nemusí zdát, Dogma je prostě spíš Devil May Cry než Skyrim. Souboje jsou efektní, intenzivní a smrtící, zkrátka se do nich můžete vžít daleko líp než u konkurence. Za zmínku stojí asi nejzábavnější lukostřelba, jakou jsem ve hrách kdy viděl. Skvělou vychytávkou je možnost lézt po velkých stvůrách, jako jsou draci, obři, gryfové a tak dále - kde v jiných RPG při souboji s drakem stojí vaše družina kolem něj a buší mu do chodidel, seč jen může, tady na draka musíte vyskočit, pomalu mu vyšplhat na záda, zatímco se vás snaží setřást a najít na něm slabé místo. Takovéhle souboje v jiném RPG zažijete jen těžko.

Zajímavým prvkem je možnost půjčovat ostatním hráčů svého NPC pomocníka (pawna). Váš pawn od ostatních hráčů může pochytit různé triky, jak bojovat s příšerami, může se naučit, jak plnit různé questy a pak vám při nich radit a z takovýchto výprav si odnáší rift crystaly, sloužící jako druhotná herní měna. Ostatní hráči pak vašeho pawna můžou hodnotit a pokud budou hodně spokojení, můžou vám i poslat nějaký dárek. Pawnové se od vás taky postupně učí, jak se mají chovat a podle toho tíhnou k určitému vzorci chování (zvanému inclination). Bohužel pokud o tomhle nic nevíte, tak váš pawn přirozenou cestou začne tíhnout k té nejmíň užitečné inklinaci (Guardian), z čehož vzniká ten mylný dojem, že jsou pawnové k ničemu.

RPG systém na první pohled vypadá dost jednoduše, ale opět, hra vám nevysvětlí, jak komplexní vlastně je. Máte k dispozici devět povolání, které můžete libovolně střídat. Vtip je v tom, že při levelování má každé povolání jiný bonus ke statistikám, takže třeba Sorcerer dostává nejvíc magického útoku a Ranger má zas největší bonus ke stamině. K tomu si u každého povolání můžete odemknout jeho unikátní pasivní skilly, které mohou být užitečná i pro ostatní povolání. Pokud chcete, můžete si užít velkou dávku minmaxování, abyste si nakonec vytvořili toho ultimátního bijce, který si draky dává k snídani a střídat povolání tak, abyste dosáhli co nejlepších výsledků. Samozřejmě, to asi není záležitost pro každého, ale časem se vám takové znalosti budou hodit.

Tohle všechno si pořádně užijete v datadiskové oblasti Bitterblack Isle, kde vás hra konečně donutí, abyste se ji naučili hrát, jinak budete neustále umírat. Naučí vás, že bez pořádné výbavy ani krok a jak takovou pořádnou výbavu vytvářet, naučí vás vybírat pawny ne podle toho, jak moc sexy jsou, ale jestli jsou k něčemu při boji, naučí vás trénovat vašeho pawna tak, aby o něj ostatní hráči měli zájem a vy díky tomu měli dost prostředků na novou výbavu, naučí vás, že nemáte pořád zůstávat u jednoho povolání a musíte si odemykat skilly jiných... a tak dále. Původní hra vedle BBI působí jen jako taková rozcvička před maratonem, co vám teprv pořádně dá do těla a oceníte při něm skrytou komplexitu Dogmy. Tenhle temný a atmosférický dungeon vám při prvním průchodu může zabrat klidně 15-20 hodin a pak na vás čeká druhý průchod, který promíchá nepřátele a je ještě o nějaký ten kus těžší.

ALE chápu, že pokud vás souboje tak nechytnou a hrátky s čísly nejsou pro vás, na Dogmě vás nic jiného moc nemůže zaujmout. Příběh je přinejlepším oukej (i když odhalení v post-titulkové části hry dosavadní události a vaše chápání světa Dogmy posunují HODNĚ jiným směrem, ale tam se holt každý nedostane), grafická prezentace v roce 2017 už nemůže nikoho oslnit, interface navrhoval sám Satan a celé je to takové divné a nepřístupné. To chápu. Ale než tu hru odsoudíte jako generické RPG, zkuste jí dát šanci, zkuste do ní trochu víc proniknout, protože si podle mě nezaslouží jen tak zahodit. Třeba vás taky chytne jako mě.