Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Drizzlepath: Glass

14.02.2017
40
3 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

V pořadí již třetí díl "chodící" série Drizzlepath. V Glass se tentokrát hráč zhostí role ženy, která se jednoho dne rozhodne navštívit hrob svého zesnulého manžela. Jelikož ale nechce navštívit hrob s prázdnou, cestou se bude snažit najít červenou růži, kterou by pak položila na hrob k uctění památky. Žena se také během cestování rozpovídá o svých vzpomínkách od dětství až po smrt jejího muže.

Hra opět slouží k nenáročnému prozkoumávání mírně lineárního světa. Podobně jako předchozí díl běží na Unreal enginu 4, ve kterém autor více zapracoval na detailech okolní přírody a jiných modelech.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 40
Uplynul další rok a v únoru 2017 se objevil třetí díl Drizzlepathu. Pokud se bude Bodur zlepšovat touto rychlostí, za nějakých pět, možná šest let bude schopen vyrobit hru, kterou bude radost hrát. Třetí díl sleduje putování ženy, která míří za hrobem svého mrtvého muže a cestou vypráví o společném životě. Tak jako v minulých dílech použil Bodur naprosto stupidní pseudo-mystické vyprávění, které ještě pohřbil nesmyslnými odkazy na předchozí díly a ideou, kdy herní příběh sám sebe považuje za hru (výsledek pak paroduje sám sebe). Někdo by tomu chlápkovi měl říct, že jako scenárista stojí za starou bačkoru a že když chce příběh zabalit do jinotajů a mysticismu, nestačí vzít hromadu pomatených myšlenek a popsat je. To si pak totiž hráč řekne, že scenárista je buď Steven Hawking nebo debil. Pokud Bodur chce příběh se složitými myšlenkami, musí to udělat jako tvůrci Dear Esther a ty myšlenky představit i v audiovizuálu, jinak hráče těžko přesvědčí o tom, že scenář není jen snůška keců vymyšlených při ranní kocovině.

Glass svým vizuálem převyšuje Genie. Namísto fantasy feelingu tu máme feeling spíše pohádkově snový. Prostředí není tak hnusně generické a nudně natahované, takže procházení je většinou i záživné, nicméně opět se nejde zbavit dojmu, že cesta není vic než klikatící se údolí s chaoticky poházenými objekty, které engine nabízel a extra rušivým fialovým nádechem jako bonus. Bodur katastofálně přestřelil efekty a tak i pár desítek metrů vzdálená místa jsou totálně rozplizlá a i sebemenší světlo se odráží od všeho okolo. První kapitola, kdy teprve procházíte domem hrdinky vypadá jak reklama na Mistra Propera. Zajímavé je, že přibyly adventurní prvky a je přítomno hledání předmětů i manipulace s okolím. Sice stále jen v amatérské formě, ale je to také krok vpřed. Glass si zaslouží body za hudbu. Dobře se poslouchá a kupodivu sedí k prostředí. Pěkná je i přítomnost mnoha zvířátek, které sice působí jen jako sebeúčelné "hele, zvířátko," nicméně i tak potěší.

Glass je zkrátka další metou Bodurovým osobním drizzlepathem za vytvoření dobré walking adventury. Zatím je to ve fázi, která je hratelná a která nenáročného cestovatele dobře zabaví. Uvidíme, zda Bodur ještě má na to jít dál anebo už narazil na své mantinely. V mnoha směrech totiž chybuje už potřetí. Alespoň, že se v Glassu poučil ze své největší předešlé chyby - dal tomu rozumnou stopáž.

Pro: Prostředí a některé scenérie, hudba, zvířátka :)

Proti: Příběh, přestřelené efekty, nepříliš záživné, scenář

+5