Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

< >

King's Bounty

  • PC 80
  • SegaMD 70
Do hraní King's Bounty jsem se pustil hned ze tří důvodů. Je to historicky významná hry, předchůdce skvělé série HOMAM a Richmondova výzva. Pokud vám to přijde málo, tak hned na začátku musím uvést, že je to povedená a zábavná hra. Příběh je jednoduchý, musíte nalézt Sceptre of Order pro svého krále. Polohu lze zjistit z tajné mapy jejíž části jsou rozesety po čtyřech kontinentech. Hraje se vždy pouze za jednoho hrdinu - na výběr jsou čtyři. Po mapách kontinentů se pohybuje pouze váš hrdina a do bojů se zase zapojuje pouze jeho armáda(až na kouzla). Tu lze najímat za zlato buď v domovském hradu nebo na speciálních místech po celém světě. Velikost vojska limituje nejen vaše peněženka, ale i schopnost vůdcovství. Proto je nutné tyto dva atributy s rozmyslem vyvažovat. Je k ničemu moct najmout stovky bojovníků když nejsou peníze a naopak mít hromady zlata, ale moci najmout jen pár sedláků.

Části mapy se odkryjí po nalezení artefaktů, ale většinu je nutné získat za kontrakty - úkoly. Ty jsou k dispozici ve vesnicích a vždy jsou skoro stejné - najít správný hrad a dobít ho. Povedené je, že není nutné mít celou mapu, stačí jen poznat místo úkrytu žezla. Po jeho nalezení je okamžitý konec hry. Kromě toho má hrdina možnost kouzlit. Kouzla jsou rozdělena do dvou kategorií - bojová a pomocná, použitelná na mapě. Boje jsou celkem klasika, každá jednotka má sílu, životy a počet polí o kolik se pohne. Jednotek je dost a jsou celkem různorodé. Hra tak není příliš komplikovaná,. ale nabízí dost možností pro taktizování, něco jako šachy. Jednoduchá pravidla, ale slušná variabilita.

Je také nutné hlídat si dostatečný příjem aby hrdinu vojsko neopustilo. Zadarmo kuře nehrabe ani ve fantasy. Během postupu hrou také získává hrdina stále vyšší hodnost - během audiencí u krále. Ovládání probíhá pouze skrz klávesnici, což mi vyhovovalo. Bojiště jsou celkem malá a tak myš nechybí a na notebooku se mi hrálo opravdu příjemně a svižně. Grafika má svůj věk, ale kouká se na ní hezky. Označil bych ji za dobový průměr. Naopak zvuková stránka je nic moc. Hru jsem dohrál za rytíře a zběžně vyzkoušel za čarodějku a barbara. Liší se především vůdcovstvím a mírou magických schopností. Obtížnost je na normální úroveň celkem snesitelná. Nejvíce mi dělal problémy pohyb po poušti - rychleji ubíhá čas a tím dost dochází zlato. Chvíly jsem zkoušel i verzi pro Segu MegaDrive a hlavní rozdíl je v real-time pohybu po světě. Celkově jsem si hru dost užil a uvažuji o hraní některých nedokončených dílů HOMAM nebo o ruských pokračováních série, které mě doteď míjely. Seznam "Chci si zahrát" je prostě stále delší.
+20

Golden Axe

  • PC 80
  • SegaMD 75
Legendární mlátička, kde se parta dobrodruhů vydává na záchranu krále s jeho dcerou, které drží na jejich hradě zlý Death Adder. Ten navíc nalezl legendární artefakt: zlatou sekeru. Tu se chystá zničit, pokud ho lidé neuznají jako vládce celé země.

Hrát můžeme za trpaslíka s velkou sekerou, barbara s obouručním širokým mečem a amazonkou vládnoucím též dlouhým mečem. Všechny postavy navíc dokáží po získání dostatečného počtu magických lektvarů provést ničivé kouzlo.
Naši hrdinové po cestě na hrad procházejí vesnicí postavené na krunýři obří želvy, prochází pohřebištěm, jedna úroveň dokonce probíhá na obřím orlu. Porážkou Death Addera však dobrodružství (na některých platformách) pokračuje. Je potřeba ještě zabít i Adderova mentora Death Bringera, který vládne mimo jiné i magickou silou.
Hrát může buď jeden hráč nebo lze hrát i v co-opu. To má ale jednu vadu na kráse, protože hráči se musí dohodnout, kdo bude mít oblíbeného trpaslíka.

Verze hry se v některých drobnostech liší. Např. ve verzi pro Sega Megadrive dokáží oba hlavní bossové oproti PC verzi kouzlit ohnivé firebally (Death Bringer pak ještě při úspěšném zásahu vyvolá dračí oheň). A souboj s Death Bringerem je mnohem tužší, hlavně díky nesmrtelným kostlivcům. Dále lze v Sega verzi vyvolat slabší variantu kouzla a nevypotřebovat tak všechnu manu.

+ atmosféra
+ grafika
+ zvuky
- Přehnaně obtížný finální boss fight na Sega platformě.
- AI nepřátel je velmi hloupá, pokud je např. hráč ve spodní části obrazovky, jdou neohroženě šikmo dolů směrem k hráči, i když je v daném místě zrovna propast. To se ale dá hře tohoto data vydání snadno odpustit.

Hrána jak pc verze, tak SegaMD verze pomocí emulátoru na Steamu.

Pro: Atmosféra, grafika, zvuky

Proti: Obtížnost na Sega platformě, AI nepřátel

+14

Golden Axe III

  • SegaMD 85
Herní výzva 2019 #10 „Barevný svět“

Hra, kterou jsem kdysi hrála se spolužákem ze základky na jeho Mega Drivu nebo nějaké té čínské kopii, fakt netuším. Dlouho jsem jí hledala, protože jsem si nemohla vzpomenout na její název a nyní, když jsem jí a plno dalších her pro SMD mohla přes emulátor spustit na svém PC, jsem znovu tam, kde jsem před několika lety byla. Zažraná s nutností postoupit dál, ať to stojí spoustu nervů a píle.
Jsem neskutečně nadšená z toho, že jsem po tak dlouhé době Golden Axe mohla vyzkoušet. Jsem si jistá, že jsme tenkrát hráli tento třetí díl Sekyrky, i když ruku do ohně bych za to nedala. Na rozdíl od předchozích dílů, trojka působí daleko hezčím prostředím, má více animací, upravený soundtrack a dvě možnosti – cesty, jak dokončit úroveň.
Ovládání je jednou z těch největších výzev a po sérii prvotního umírání se nakonec hráč dostane k tomu, že celým světem projde jako malinou. Je to někdy k vzteku, ale po pár seancích se lze dostatečně vypiplat, aby následně zemřel u bosse po první ráně a celé to jel od znovu, než dokončí celou hru.
Vzpomínám na duely, u kterých jsme pod náporem stisku tlačítek naprosto zničili ovladače, tak jak to zažívají hráči při bojovkách typu Tekken. No, bylo to opravdu krásné dětství.
V porovnání s předchůdci série se tato lépe ovládá a přijde mi o něco jednodušší. Úprava animací rozhodně pomohla (a troufám si říct, že byly i upravení hitboxy a je tak hra více fér). Vylepšené prostředí bylo na svojí dobu pořádný pošušňání, ale pamatuju si na hudbu a zvuky, které mě neskutečně rozčilovali. Tenhle dojem jsem si znovu obnovila a myslím si, že hudba z prvního i druhého dílu je daleko lepší.
Golden Axe III bych nazvala Dark Souls mého dětství, protože ten pocit, když může hráč postoupit do další obrazovky nebo zabije bosse je naprosto totožný jako v té hardcore hře od From Software. Je skvělé, že když jsem tuhle hru zapnula znovu, tak mi dokázala předat přesně, to co předávala, když jsem s ní trávila čas před 20 lety. Vzteky jsem nevěděla kudy kam a jak rychle jsem hru zapnula, tak jsem jí zase vypnula. Ochota dokončovat hry se mi za tu dobu krapet ztenčila. Na druhou stranu ty všechny vzpomínky mě donutili to zkusit znovu. Následovaly chvíle, kdy jsem si mazácky prošla první úrovně hry a říkala jsem si, že je to přeci lehké. Až mě ze sna probudil první boss, který mě totálně vypekl a já musela hrát od znovu. Nakonec se hráč naučí všechny pohyby, fíkle, správné využití magie, útok ze vzduchu nebo jak daleko stačí stát od nepřátel, aby je zasáhl a oni jeho skoro vůbec. To je právě ta zábava. Ne, projít celou hrou na jeden zátah, ale právě to objevování všech slabin svých nepřátel, aby to mohl zužitkovat. A ten pocit, když se to celé dohraje. K nezaplacení!
+13

ToeJam & Earl

  • PC 80
  • SegaMD 80
Když jsem si před týdnem koupil celou kolekci SEGA MegaDrive & Genesis Classics, hned jsem věděl že si musím zahrát svou milovanou klasiku ToeJam & Earl.

ToeJam & Earl je snad první isometrická plošinovka co kdy hrál. Plus první hra, která vytváří náhodné úrovně. Když si vzpomenu kolikrát jsem jen hru hrál sám a kolikrát s kamarádem z baráku, znovu hratelnost byla na svou dobu obrovská. No a obtížnost, nechápu ještě dnes. Nevím jak se mi to mohlo povést jí dohrát bez Save/Load.

Zpět ke hře, ocitáte se na platě zemi v tělech mimozemšťanu ToeJam & Earl, kteří zde ztroskotaly se svou Funky raketou. Úkol je lehký najít části rakety. K napomoci vám budu dárečky, bohužel nevíte co se v nich skrývá dokud ho nezkusíte (nafukovací kachnička, raketové kolečkové brusle nebo smrt). Vašimi nepřáteli budou divný obyvatel planety země lidé.

Na svojí dobu a na výkon Segy MD byla hra ToeJam & Earl exceletní. Funky-rapová 16bitová hudba mě bavila i dnes. Hlášky jako Wake Up či Jammin už nemají takové grady jako v 90letech ale stále mi udělají úškleb na rtech.

Verdikt: Je vidět že ToeJam & Earl byla ve své době legendární hra, i když na DH jsem jí asi hrál jen já. Jelikož funkový ufoni se vrací v remaku ToeJam & Earl: Back in the Groove!. Tady není o čem "Láska nerezavý" 80%

Pro: Náhodné úrovně, 16bitová hudba, Vtipné.

Proti: Neskutečná obtížnost

+11

Golden Axe III

  • SegaMD 70
Do třetice došlo k odcizení zlaté sekery. Tentokrát se o to postaral princ temnot Damud Hellstrike. Navíc vyslal kletbu na všechny válečníky, kteří teď bojují v jeho jménu, takže nikdo není v bezpečí. Na pár dobrodruhů však jeho kletba nedosáhla a je opět jen na hráči, kterého z nich si vybere a zdali se probije salvou nepřátel a podaří se mu zlo zastavit.
Tentokrát je na výběr více postav a nejedná se o postavy z předchozích dílů. Na výběr máme válečníka, skákající bojovnici, osvobozeného vězně - obra a humanoidního pantera. Každá postava má kromě obvyklého kouzla i další speciální útoky (např. bojovnice umí dvojitý skok, plus se umí odrážet od některých typů zdí). Je zde i trpaslík, za kterého již ale nelze hrát. Ten na začátku působí jako mentor ostatních.
+ Grafika
+ Trošku upravený soubojový systém
+ Zajímavé souboje na jedoucím povoze
+ Možnost výběru různých cest
- Na můj vkus až zbytečně zdlouhavé
- Opakující se nepřátelé jen v jiném barevném provedení a silnějšími staty

Hráno na SegaMD emulátoru na Steamu.

Pro: Grafika, souboje, více cest

Proti: Opakující se nepřátelé, AI

+11

King of the Monsters

  • SegaMD 60
King of the Monsters byla první a zároveň i jediná hra, kterou jsem měl na svou bezejmennou herní konzoli, kopii Sega Mega Drive/Genesis. Pamatuji si, že jsem v den nákupu konzole zašel ještě do vedlejšího obchodu s hrami a chtěl si koupit Ninja želvy, Sonica nebo nějakou jinou klasiku, ale kazeta s King of the Monsters byla jediná, která do mého šuntu pasovala.

Nechápu, jak jsem u této stereotypní bojovky mohl strávit tolik času, ale v té době jsem toho na PC moc na výběr neměl, a tak likvidace Japonska při zápasech monster s bratrem nebo se sestrou patřila k mým tehdejším oblíbeným kratochvílím. Postupně jsem se naučil hru pořádně ovládat, a tak už to nebylo jen o kousání, kopání nebo boxování, ale přibylo i střílení nebo házení, a to nejen soupeřem, ale i vlaky, tanky, letadly či loděmi. Mé oblíbené Tokio tak dostávalo hodně zabrat.

Ze čtveřice příšer, které má verze nabízela, jsem měl nejraději variaci Godzilly jménem Geon a občas jsem si zahrál i za golema Rockyho nebo obřího brouka, který se jmenoval Beetle Mania. Astro Guye jsem ale vůbec neměl rád, a pokud si ho soupeř vybral, měl jsem daleko větší motivaci ho porazit.

Single player jsem moc nehrál, protože mě tolik nebavil a až nyní jsem zjistil, že šla hra dohrát, a tak jsem se rozhodl to napravit. Dokončil jsem všech osm kol Mega Drive verze, a i když to bylo v emulátoru na PC a na nejnižší obtížnost, jsem na sebe pyšný.

Pro: likvidace Japonska, multiplayer, Tokio, Geon, hudba

Proti: stereotypní herní náplň, Astro Guy, opakující se lokace

+10

Snatcher

  • SegaMD 70
Herní výzva 2018: "Nejen PC živ je člověk"

Ve hře patříte mezi jednotku Junkerů, jejichž úkol je jediný, hledat a likvidovat ve společnosti roboty převlečených za lidi, tzv. snatchery. Nelze si si nevšimnout zjevné inspirace filmem Blade Runner, a tak jsem hned po začátku očekával atmosférickou záležitost. Nebyli by to ale Japonci vedení vrchním herním guru designerem Kojimou aby příběh řádně nezašmodrchali a nepropojili to omáčkou zajímavých postav a vtipných/podivných událostí, působících někdy až béčkově překombinovaně. Výsledný dojem tak má blíž ke Carpanterově Jsou mezi námi říznutým s Terminátorem (nemaskování Snatcherové jako by jim z oka vypadli).

Možná si teď říkáte, proč tady píšu o filmech, když je Snatcher videohra. Není to bezdůvodně. Velká část hratelnosti je totiž podřízena filmovému zážitku. Co do herních postupů je Snatcher detektivní textová adventura v kombinaci s arkádovou střílečkou. Uvedu příklad. Vstoupíte do místnosti, vidíte však jen část místnosti. Můžete se podívat do kouta. V koutě nic není zajímavého kromě jednoho předmětu. Vrátíte se k prohlížení na základní obrazovce, ale nic zajímavého tak se zoufalí zase podíváte do kouta. Předmět zmizel. A vy víte že tu nejste sami. Ze začátku jsem příliš nechápal, proč musím jedním tlačítkem vytáhnout nejdřív zbraň a potom druhým střílet. Proč mě hra nepřepne rovnou do střílecí mezihry s vytasenou zbraní...Ale potom jsem si uvědomil, že je to poprvé, kdy očekávání akční sekvence v adventuře opravdu buduje napětí. Při každém otevření dveří nebo při podezření jsem měl prst na vytažení zbraně, hra tak perfektně budovala napínavou, až hororovou atmosféru.

Tento mechanismus však také dokáže pěkně opruzovat, což lze vidět i na mém příkladu. Některé činnosti a prohlížení totiž musíte opakovat. Někam se musíte podívat třikrát, potom to zase nově prozkoumat (pravidla užití příkazů Look a Investigate jsou navíc nejasná, jednou přečtěte nápis jenom lookem jindy zase jenom investigate). Prostě vás hra nutí dělat opakovaně stejné věci s tím, že tentokrát možná bude něco jinak. Často dokonce jenom náhodně někdo přijde, nebo dostanete echo od svého robůtka-asistenta. I trpělivý hráč jako já, co v adventurách rád automaticky zkouší všechny příkazy a možnosti, ve hře nejednou narazil. Spíše bych asi doporučil dnes hrát aspoň zčásti s návodem, protože mi z toho po propařeném víkendu začínalo solidně hrabat.

Netypicky až na závěr bych zmínil audio a grafiku. Jedná se o starší hru, dokáže však být i dnes působivá. Často na jinak statických obrázcích je nějaká část animována (třeba vlasy nebo slza ve oku) což má až umělecký nádech. Hudba dokáže otravovat, neobjevil jsem totiž možnost jak ji vypnout. Většinou se tak mísí s dabingem, který je bez titulků. A tak se třeba snažíte překládat důležitý tichý rozhovor a do toho vám hlasitě hraje vánoční melodie Jingle Bells.

Jak tedy Snatchera hodnotit, stojí za to si ho dnes zahrát? Podle mého určitě ano, je to výjimečná hra kterou si určitě znovu zahraji. Klidně však i s návodem po ruce a připraveným rychlým ukládáním přes emulátor. Některé mechanismy má totiž nekonvenčně otravné.

Pro: oldschool grafika, budování napětí, atmosféra, originální

Proti: otravné opakování činností, vysoká obtížnost akční frekvence v závěru hry, hudba narušující dabing

+9

Golden Axe II

  • SegaMD 60
Trojice neohrožených hrdinů z prvního dílu musí opět zachraňovat svět. Zlatá sekera je znovu ukradena Dark Guldem, který se jí nehodlá se jí vzdát.

Hra je de facto stejná, jako u jedničky. Opět si můžeme vybrat, jestli budeme hrát za trpaslíka, barbara nebo amazonku. Hráč se může do boje s nepřáteli pustit buď sám a nebo v co-opu. Samotný herní zážitek je velmi podobný jedničce, má však trošičku jiný grafický kabátek, který mně osobně úplně nesedl. Zvuky byly podle mě v jedničce taky povedenější. Hratelnost je ale prakticky stejná.

Občas se ale stane, že nějaký útok nemá žádný efekt, protože nepřítel je o pár pixelu výš nebo níž, což působí značně otravně. Hlavně v případě bezhlavých rytířů.

+ atmosféra
- Méně líbivá grafika
- Stále stejně hloupá AI
- Občas nepřesné zásahy v soubojích
- Souboj s finální bossem je oproti jedničce velmi snadný

Suma sumárum, hra je stále zábavná, ale už to není úplně ono.
Hráno na SegaMD emulátoru na Steamu.

Pro: Atmosféra

Proti: Grafika, AI, souboje

+9

Golden Axe III

  • SegaMD 70
Hráno jako multiplayer s bráchou o prázdninách 1999 na zapůjčené platformě Sega. Brácha to mastil za modrého pantera, či co to bylo, já si vybral do vysoka vyskakující amazonku. Dohráno několikrát, ale pár dnů trvalo, než jsme se do toho pořádně vžili a osvojili si své postavy. Po dvaceti letech krásné vzpomínky - na dobu, kdy doma nebyl počítač a půjčení Segy na pár dnů bylo jako dárek z čistého nebe (jakkoliv v srpnu 1999 bylo v ČR zrovna zatmění Slunce).

Pro: vyvážená obtížnost, rozšíření hratelných postav oproti minulým dílům

Proti: jednoduchost, relativně krátké

+8

Venom/Spider-Man: Separation Anxiety

  • SegaMD 50
Jelikož nedávno vyšel nový Spider-Man exkluzivně pro Playstation. Řekl jsem si že jsem dlouho nehrál nic se Spiďou potažmo s Venomem, který má u mě vždy přednost. Vzpomínal jsem vzpomínal, co jsem to všechno se Spider-manem vůbec hrál, The Amazing Spider-Man, Spider-Man: Web of Shadows, a pak to přišlo Spider-Man and Venom: Maximum Carnage 90tková pecka, nesmírně těžká ale skvělá. Vida vida Maximum Carnage má pokračování, které jsem nehrál.

Zapnul jsem na Steamu Sega Classic stahnul mód do Golden Axe 2 a mám Venom/Spider-Man: Separation Anxiety.
Celý natěšený v očekávaní jsem zapnul. Hlavní změna o proti prvnímu dílu byla hned v menu, možnost hrát ve dvou.
Výběr postavy Spider-man nebo Venom, výběr samozřejmě padl na Venoma. Úvodní text co se stalo po prvním díle a tradá do hry. Prvními obrázky jsem byl zděšen, co je to za grafiku, vím je to 90ková hra ale Maximum Carnage vypadal líp. Tedy co si tedy pamatuji nebo že by přibarvená vzpomínka. Vem to čert!
Opět se mydlíte ve stylu Street of rage. Pěst, chyt, přehoz, speciálka a tak jde level po levelu. Sem tam zavoláte na pomoc DareDevila, Ghost Ridera či Kapitána Ameriku a další, které ani neznám. Graficky hra vypadá tak strašně, že jsem ani nevnímal v jakém prostředí se peru. Na konci třetí mise 7 životů několik speciálních pomocníku a password v případě pokračování. V hlavě stále první díl a představu, že druhý díl dělá vše špatně. Po dvou hodinách je konec a to tak že je tam obrázek Carnage Game Complete!

Verdikt: Jsem neskutečně touto hrou zklamaný. Na druhou stranu jsem rád, že mě vyprovokovala k opětovnému hraní Spider-Man and Venom: Maximum Carnage a objektivnímu posouzení zda jsem si Maximum Carnage jen fantazíroval v hlavě nebo ne.
Všem doporučuji se této hře vyhnout a vsadit na první díl, tam nebudete zklamáni ale možná ho ani dohrajete!
Odkaz na komentář Maximum Carnage

Pro: Venom

Proti: Grafika, děj pouze v textové podobě, obtížnost a mnoho dalších

+7

Spider-Man and Venom: Maximum Carnage

  • SegaMD 90
Tuhle hru jsem miloval jako kluk. Dohrát jí byla taková výzva, že už ani nevím kolikrát jsem se o to snažil.
Pokud jste četli můj komentář k druhému dílu, tak víte proč jsem se k této hře vrátil. Prostě nemohu uvěřit, že druhý díl navazuje na můj klenot z dětství. Který jsem si snad v hlavě nepřibarvil.

Po velkém zklamaní z dvojky jsem se musel vrátit k prvnímu dílu a zjistit jestli si pamatuji Maximum Carnage, tak jak si ho pamatuji.
Úvod hry hned dal vědět jak se věci mají pouze start a jste ve hře. Žádně Options nastavení životů, obtížnosti či Continue. Hra začíná pěknými komiksovými obrázky kde je Carnage odvážen do blázince. Z kterého během chvíle udělá kůlničku na dříví, pomůže osvobodit Shriek a jde si podmanit město.

Hru začínáte jako Spider-man ale v pozdější fázi hry máte možnost si vybrat buď Spider-man nebo Venom. První level mi ukázal, že jsem si oproti druhému dílu nic nepřibarvil. Grafika na 90léta vypadá skvěle, pohyb postavy je hezky rozkreslený. Vše je jak si pamatuji, k tomu ztráta života hned prvním levelu a pokračování se zbylou energii do druhé levelu, žádné doplnění energie mezi levely, na to se tady nehraje! Rychlá vzpomínka, že v druhém levelu polezu po stěně baráku a přitom na mě bude Shriek pálit. Jojo je to tak, ten level jsem nenáviděl a po právu, ztráta dvou životů!! Zkrátím to, skončil jsem ve 4 levelu s jedním continue.
Maxomim Carnage je velmi obtížná hra, pokud nevíte kde skrývaní srdíčka s energii, continue, speciální pomocnici, tak vůbec nemáte šanci.
Boj je velmi rychlý a je třeba si dávat bacha na jakéhokoli obejdu. I když pohybu je málo je třeba rychle kombinovat. Za Venoma se mi hraje líp sice je pomalejší ale více ubírá. Boss boje jsou dost nahraně mé nervové soustavy, obzvlášť Carnagem. Chce si to nasyslit speciální pomocníky, Black Cat, Cloak, Dagger a mnoho dalších.
Mezi jednotlivými levely stále ukazuje děj v komiksové podobě, který dokresluje celistvost hry.

Verdikt: Absolutně nechápu, jak mohlo stejné studio vydat tak dvě rozdílené hry. Maxium Carnage jen oprášilo svůj lesk a slávu!! Za to na druhý díl radši zapomenu.. Pokud máte dobré nervy a chce si dát správný Spider-manovský oldshool ve formě Street of Rage, Maximum Carnage je správná volba!! Jsem rád, že jsem si hru pamatoval takovou, jaká opravdu je!! 90%
Pokud máte na Steamu Street of Rage 3, tak stačí v workshopu stáhnou mód a máte Maxium Carnage!!

Pro: Grafika, Komiksový děj, Venom, Obtížnost

Proti: Moje staré nervy, které už to nedavají

+7

Teenage Mutant Ninja Turtles: Tournament Fighters

  • SegaMD --
Tmnt tournament fighters je zajímavý počin a asi nejlepší bojovka na nes taková odechovka oproti snes a Genesis verzím mi přišel lepší soundtrack a hra je tezsi na nesu hodnotím nes verzi 84 procent
+6