IceCreamYouScream
Black Myth: Too-long je na první pohled hrou, která se jako mnoho jiných snaží svézt na vlně popularity souslike žánru. Je to nakonec pravda jen tak trochu. I když si toto akční RPG půjčuje z fromovek hodně, ve skutečnosti má do soulslike kvalit, a hlavně obtížnosti, hodně daleko.
Začnu s pozitivy, protože ty převažují. Asi nás všechny Wukong na první pohled zaujal hlavně vizuálně, díky vhledu do čínské kultury a folklóru, který u nás, a hlavně ve hrách, zatím moc okoukaný není. Jsem rád, že zrovna v tomto ohledu můžu hodnotit hru velmi kladně - jelikož se jedná v podstatě o boss rush s nějakou tou vatou okolo, tak je super mít tolik různých a zajímavých bossů ke konfrontaci. I když si je, pravda, moc dlouho neužijete... Wukong není nijak obtížná hra, což nakonec autoři sami komunikovali dostatečně dopředu a mě to po Shadow of the Erdtree vadí ze všech lidí na planetě nejméně. Kde to Elden Ring přehání s komplexností, obtížností a vůbec vším, je Wukong příjemně při zemi a komplexitou soubojů s bossy zapadá zhruba mezi Bloodborne a Sekiro (když jsme u toho, srovnávat Wukong se Sekirem může jen někdo, kdo jednu z těchto her nikdy nehrál, jelikož ve hře ani není parry mechanismus). Obtížných bossů potkáte ve hře asi tak 3-4. Na drtivou většinu z odhadem 80 bossů vám bude stačit bez problému jen první pokus. Soubojový systém je na hře tím nejlepším, komba na sebe dobře navazují, hra vás neobtěžuje s přehnaným množstvím výbavy ani talentů, ale tak akorád vám dává na výběr dostatek, abyste si vytvořili svůj vlastní styl boje. Najdou se malé výhrady, jako nemožnosti přemapování kláves, kdy každé z přednastavených schémat s sebou neslo nějaký kompromis... jinak je ale soubojový systém zábavný, dobře se na něj dívá a hlavně - je fér.
Tam s chválením Wukonga pomale končím. I když se mi drtivá většina bossů líbila, najdou se i tady začátečnické chyby... jako nemožnost přeskočit nebo zapauzovat cutscény, a to i při opakované změně fází bosse, jako na sviňu zrovna u toho, kde umíráte víckrát. V jedné cutscéně dokonce dostáváte damage, aniž byste mohli cokoliv udělat (???).
Graficky je na PS5 Wukong v nejlepších momentech celkem pěkný. Jinak se jedná o ošklivou hru - doskakují textury, přiblížené detaily jsou rozmazané, světlo a stíny jsou naprosto příšerné. I když jde vidět, že prostředí, brnění a nepřátelé jsou plní detailů, na PS5 hra vypadá většinu času ošklivě a zastarale. Výkon také kolísá, ale ne tak, abych se na to mohl při hraní vymlouvat.
Nejhorší částí hry je prostředí mezi bossfighty. Wukong nabízí většinou lineární postup, což je dobře, protože autoři evidentně nemají zkušenosti na to přijít s kvalitním level designem. Zvlášť v kapitole 3, kdy se mapa hodně otevře, je vidět, jak obrovsky na tomto poli selhávají. Na každém rohu potkáte neviditelné stěny. Úrovně jsou nepřehledné, matoucí a repetitivní. Absence mapy je pak třešničkou na dortu. Příklad: přijdete na rozcestí. Cestou vpravo vidíte sníh, stromy a šutry. Vlevo jsou sníh stromy a šutry. Rovně sníh, stromy a šutry. Nejenže zapomenete, kde jste nebyli a kam jste chtěli jít, ale zároveň všechny cesty vedou nakonec do jednoho místa s bossfightem a nijak se nedoplňují, takže se pak musíte vydat každou cestou od začátku rozcestí, abyste náhodou něco neprošvihli. I tak ale polovinu věcí a bossů minete.
Kapitola 6 je pak naprostý clusterfuck toho nejhoršího, co ve hře najdete, hlavně co se týká level designu. Ani s ním neztrácejte čas, najděte si rovnou průvodce a hrajte podle něj. Myslím to stoprocentně vážně, o nic nepřijdete a ušetříte si 2 hodiny hledání bossů v nepřehledném, prázdném open-worldu. 10% dolů jen za tuhle oblast samu o sobě.
I přes výtky jsem si hru ale nakonec užil. Hra roku asi těžko, Wukong má hodně vad na kráse, ale akční hra roku? To bych možná i zvážil.
Black Myth: Wukong je hra, u které si budete připadat jako někdo, kdo si soulsovky maže ke snídani na chleba.
Začnu s pozitivy, protože ty převažují. Asi nás všechny Wukong na první pohled zaujal hlavně vizuálně, díky vhledu do čínské kultury a folklóru, který u nás, a hlavně ve hrách, zatím moc okoukaný není. Jsem rád, že zrovna v tomto ohledu můžu hodnotit hru velmi kladně - jelikož se jedná v podstatě o boss rush s nějakou tou vatou okolo, tak je super mít tolik různých a zajímavých bossů ke konfrontaci. I když si je, pravda, moc dlouho neužijete... Wukong není nijak obtížná hra, což nakonec autoři sami komunikovali dostatečně dopředu a mě to po Shadow of the Erdtree vadí ze všech lidí na planetě nejméně. Kde to Elden Ring přehání s komplexností, obtížností a vůbec vším, je Wukong příjemně při zemi a komplexitou soubojů s bossy zapadá zhruba mezi Bloodborne a Sekiro (když jsme u toho, srovnávat Wukong se Sekirem může jen někdo, kdo jednu z těchto her nikdy nehrál, jelikož ve hře ani není parry mechanismus). Obtížných bossů potkáte ve hře asi tak 3-4. Na drtivou většinu z odhadem 80 bossů vám bude stačit bez problému jen první pokus. Soubojový systém je na hře tím nejlepším, komba na sebe dobře navazují, hra vás neobtěžuje s přehnaným množstvím výbavy ani talentů, ale tak akorád vám dává na výběr dostatek, abyste si vytvořili svůj vlastní styl boje. Najdou se malé výhrady, jako nemožnosti přemapování kláves, kdy každé z přednastavených schémat s sebou neslo nějaký kompromis... jinak je ale soubojový systém zábavný, dobře se na něj dívá a hlavně - je fér.
Tam s chválením Wukonga pomale končím. I když se mi drtivá většina bossů líbila, najdou se i tady začátečnické chyby... jako nemožnost přeskočit nebo zapauzovat cutscény, a to i při opakované změně fází bosse, jako na sviňu zrovna u toho, kde umíráte víckrát. V jedné cutscéně dokonce dostáváte damage, aniž byste mohli cokoliv udělat (???).
Graficky je na PS5 Wukong v nejlepších momentech celkem pěkný. Jinak se jedná o ošklivou hru - doskakují textury, přiblížené detaily jsou rozmazané, světlo a stíny jsou naprosto příšerné. I když jde vidět, že prostředí, brnění a nepřátelé jsou plní detailů, na PS5 hra vypadá většinu času ošklivě a zastarale. Výkon také kolísá, ale ne tak, abych se na to mohl při hraní vymlouvat.
Nejhorší částí hry je prostředí mezi bossfighty. Wukong nabízí většinou lineární postup, což je dobře, protože autoři evidentně nemají zkušenosti na to přijít s kvalitním level designem. Zvlášť v kapitole 3, kdy se mapa hodně otevře, je vidět, jak obrovsky na tomto poli selhávají. Na každém rohu potkáte neviditelné stěny. Úrovně jsou nepřehledné, matoucí a repetitivní. Absence mapy je pak třešničkou na dortu. Příklad: přijdete na rozcestí. Cestou vpravo vidíte sníh, stromy a šutry. Vlevo jsou sníh stromy a šutry. Rovně sníh, stromy a šutry. Nejenže zapomenete, kde jste nebyli a kam jste chtěli jít, ale zároveň všechny cesty vedou nakonec do jednoho místa s bossfightem a nijak se nedoplňují, takže se pak musíte vydat každou cestou od začátku rozcestí, abyste náhodou něco neprošvihli. I tak ale polovinu věcí a bossů minete.
Kapitola 6 je pak naprostý clusterfuck toho nejhoršího, co ve hře najdete, hlavně co se týká level designu. Ani s ním neztrácejte čas, najděte si rovnou průvodce a hrajte podle něj. Myslím to stoprocentně vážně, o nic nepřijdete a ušetříte si 2 hodiny hledání bossů v nepřehledném, prázdném open-worldu. 10% dolů jen za tuhle oblast samu o sobě.
I přes výtky jsem si hru ale nakonec užil. Hra roku asi těžko, Wukong má hodně vad na kráse, ale akční hra roku? To bych možná i zvážil.
Black Myth: Wukong je hra, u které si budete připadat jako někdo, kdo si soulsovky maže ke snídani na chleba.
Vashek
Yokolobuna
raisen
Garret
Kejtee
benzinkanalevo
Avathar
Jakub of Astora
Nix
mrsalieri
GameEs
Solidor
DosRatas
Pro: Soubojový systém, čínská mytologie a folklór, čínský dabing
Proti: Level design, grafika