Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Sifu

08.02.2022
08.11.2022
28.03.2023
83
17 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

V nespecifikovaném čínském městě útočí skupina pěti bojovníků na školu bojových umění, vraždíc všechny její studenty. Vůdce skupiny a zároveň bývalý student této školy Yang pak konfrontuje tamního sifu, který mu zdatně vzdoruje, ale při souboji také umírá. Yang pak také nachází mistrovo dítě a nařizuje jednomu z kumpánů zabít i jej. Dítě je ale oživeno pomocí magického talismanu, který má tu omezující vlastnost, že po každém použití jeho uživatel stárne ve stále zrychlenějším tempu. Osm let po útoku na školu je z dítěte mladý a schopný bojovník, jenž se celou tu dobu trénuje a připravuje s jediným cílem - pomstít se Yangovi i všem jeho podřízeným.

Sifu je tradiční 3D beat 'em up bojovou hrou a zároveň holdem vzdaným klasické čínské kinematografii. Disponuje hlubokým a náročným bojovým systémem, který si žádá velice precizní manévrování a vybudování svalové paměti, podobně jako kompetitivní arkádové bojovky. Kolem tohoto principu je hra vystavena i strukturou - nabízí pouhých 5 misí, avšak cílem je procházet jimi opakovaně a skrz výslednou repetici se pomalu a postupně učit mechaniky hry, zapamatovávat si comba nepřátel, apod. Tomuto systému slouží i systém umírání, kdy po každé jednotlivé smrti Vaše postava zestárne, přičemž s rostoucím věkem Vám bude klesat zdraví, ale za to se bude zesilovat síla úderů, a dosažený věk se nijak mezi misemi neresetuje. Bude tedy třeba si každou úroveň natrénovat natolik, aby se do té závěrečné hráč dostal co možná nejmladší a zajistil si tak více opakovatelných pokusů.

Hra také obsahuje odemykání dovedností, přičemž každou takovou schopnost Vaše postava umí jen dočasně, konkrétně tedy do další smrti. Dovednosti si lze odemknout trvale až za honosné množství zkušenostních bodů, jejichž zisk se zásadně odvíjí od kvality hraní.


Poslední diskuzní příspěvek

Respekt všem, co to dohráli na normální obtížnost. S každou smrtí stárnu jako hlavní postava.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Vosk natřít, vosk setřít. Opakování je matka moudrosti, milý kide. A otcem svalové paměti, bez které si v Sifu vrzneš možná tak hoďku, to si kuř. 

Sifu je malou, kompaktní hříčkou, kterou lze bez většího spěchání zchromstnout za takové 2 hoďky a půl. Anebo v tom taky, podobně jako já, můžete utopit bezmála 15 hodin a nedostat se ani do poslední mise. Jsem holt již stárnoucí lama, která satanužel s některými nároky už jaxitaxi nestíhá. A nároky, které klade Sifu, jsem upřímně asi prostě ještě ani nezažil.

Hra mě původně zlákala svou stylizací a těmi svébytnými odkazy na všemožné velikány východního kina. Nezajímal jsem se, kdo hru vytvořil, ani co o ní vlastně vývojáři říkají. A čekal jsem, že to bude vesměs snadné a plynulé potlučeníčko na jeden dva večery. Nemalý byl tedy můj überšok, když jsem po první odehrané hodince zestárl u prvního bosse o dvacet let a pocítil takové to protivné šimrání na patě, kdy člověk chce prokopnout monitor, ale hopsahejsa do Brandejsa, toto šimrání pořád naprosto válcovala jakási nepřekonatelná touha překážku přece jen překonat, a tím hlavně překonat sám sebe. A tato touha stále přetrvává, stále s rostoucí sílou.

Třebaže je hra velmi pohledná a hýbe se uhlazeně, a třebaže systém smrti může evokovat roguelike elementy, v nitru hra není absolutně ničím moderní. Naopak, je to naprosto stará škola, jedna z nejstarších, jaké za poslední roky pamatuju. Reálný feeling ze hry bych přirovnal výhradně k pocení u automatu v Lemarku kdysi v devadesátkách, přestože Sifu naštěstí nemusím po každém gejmouvru krmit desetikačkami. Opravdu, jestli jste nikdy nic podobného nezažili, nebo alespoň nejste ten typ hráče, který ocení nutnost si hru osvojit i čistě manuálně a to zcela bez kompromisů, Sifu Vás nemá čím oslnit. Ale to nevadí, protože Sifu ví přesně, čím chce bejt, a pro koho. Je to malá a kompaktní hříčka o pěti krátkých a kompaktních misích, není tu co sbírat, co objevovat, z čeho si příběhově sedat na zádel. Je tu jen ten vosk. A je naprosto znamenitý.

Pro: Nejkrystaličtější příklad otřepané fráze "easy to learn, hard to master", jaký jsem dost možná kdy hrál; luxusní audiovizuál; mechanicky veskrze vymazlené

Proti: Často hodně debilní kamera; byť je hra většinově striktně férová, nejednou umí extrémně frustrovat ve chvílích, kdy si člověk nemůže být jistej, jestli právě zažil bug nebo jen další fíčurku

+26
  • PS5 90
Nový druh bolesti a nová obdoba sebemrskačství. To byli mé první pocity, když jsem rozehrál tuto hru. Nemyslím to špatně, že by bylo něco v nepořádku s touto hrou, ale tahle hra nikomu nic neodpustí. Mám za sebou spousty her souls typu, i roguelike/lite, ale tohle bylo a je něco úplně nového. Nejvíce mi tato hra připomíná, začátky v Sekiro: Shadows Die Twice a stejně jako v sekirovi, tak i Sifu mi snad jednou i půjde, ale zatím je to bolest.

Teď ke hře samotné. Ve hře se ujmete role mladého bojovníka kun-fu a budete sledovat jeho cestu za pomstou. Příběh jako takový je zde odvyprávěn vcelku rychle, žádný moc dlouhý prolog nečekejte. Hra vás v prologu seznámí se základními mechanikami hry a pak už to nechá čistě ve vašich rukách. Ve hře vám pak nikdo nic neodpustí a sebemenší chybička je tvrdě potrestána. A i když se u hry člověk hodně "navzteká" a má chuť ovladač prohodit televizí, tak povětšinou si za to může sám. Tím se dostávám k tomu nejzásadnějšímu mechanice souboje. Sifu má jeden z nejkomplexnějších soubojových systému, co jsem kdy mohl vidět a vyzkoušet si. Na rozhodnutí, kdy použít parry, kdy úhyb a kdy dodge máte ani né vteřinu (použil jsem dodge a úhyb záměrně, jelikož ve hře máte vyloženě odskočení od nepřítel "dodge" a úhyb, kdy stojíte na místě a uhýbáte pomocí páčky přicházejícím útokům, s tím že skoro každému útoku se uhýbá jinam). Sifu pracuje se systémem stárnutí, když vaše postava zemře může se oživit, ale zestárne a to o tolik kolikrát předtím zemřela, ale dá se to i ovlivnit, vždy když porazíte minibosse, speciálního nepřítele nebo bosse váš počet smrtí se sníží (pro vysvětlení: začínáte jako 20 letý bojovník, když poprvé zemře bude mu 21 let = 1 smrt, když zemře podruhé bude mu 23 let = 2 smrti, kdy potřetí bude mu 26 let = 3 smrti, porazíte minibosse vaše smrti se sníží o 1, takže až zemřete znovu nebude vám 30 = 4 smrti, ale 29 = 3 smrti). S tím souvisí síla a životy vašeho bojovníka, čím starší je tím je silnější, ale má miň životů. Tyto aspekty se změní vždy po 10 letech a to ve 30, 40, 50.... avšak váš bojovník není nesmrtelný limit je 70 let, jakmile tohoto věku dosáhne tak máte poslední život a pak umíráte a začínáte level od znovu. Levelů je celkem 5 a na konci každého čeká boss, který prověří všechny vaše schopnosti. Máte k dispozici i strom schopností, kde si za utržené body můžete odemknout nové pohyby.

Tak něco na závěr. Jedná se o kvalitní hru, která nikomu nic neodpustí. Určitě to není hra pro každého. Ale kdo hledá výzvu a nebaví ho dnešní lehké hry tak směle do toho. Když jsem konečně hru dohrál a to i s tajným koncem, měl jsem chuť se do hry pustit znovu a nejspíš to i udělám, jelikož hra je opravdu výzva a pokoření je opravdu uspokojivé. Jen škoda, že vývojáři přidají nižší obtížnosti chápu, že pro někoho je to moc obtížné, ale o to tu především jde a myslím si, že tím trochu ztratí kouzlo.

Pro: grafika, komplexní soubojový systém

Proti: někdy vaše postava neudělá to co chcete a to je v této hře fatální

+22
  • PS5 90
Naozaj neviem, prečo sa tak mučím a vyhľadávam podobné hardcore hry. Asi vo mne fakt bude kus masochistu... Sifu je výbornou ukážkou toho, že na poli ťažkých hier sa dá stále vymyslieť niečo zaujímavé. A že „ťažká hra“ sa nemusí automaticky rovnať „kopírka Dark Souls“.

Sifu sa s tým príliš nepára, nechce ohurovať prepracovaným príbehom. Ten je úplne jednoduchý (zabili mu fotra, takže REVENGEEEEE!!!), podstatný je však samotný gameplay, ktorý je parádny. Zaujímavosťou je, že tvorcovia v neskorších updatoch pridali do hry tri rôzne obtiažnosti. Ja sám som začal hrať na strednej (teda takej, akú tvorcovia zamýšľali), ale hneď v prvom leveli som zistil, že to rozhodne nebude med lízať. Boj je výborný, ale trvá dosť dlho, kým hráč dostane pod kožu všetky mechanizmy. Ozval sa tak vo mne starý známy PTSD pocit z úvodu Sekira. V slabšej chvíľke som teda rozohral hru znovu, tentokrát na easy a bez problémov preplachtil až do tretej úrovne.

Ale potom som si povedal: „Ty idiot, však si si tú hru kupoval, lebo si chcel výzvu a toto nie je ani výzvička!“ Takže som sa pekne krásne vrátil k strednej obtiažnosti a trpel. Ale zároveň sa aj prekliato bavil. Cieľom hry je – ako inak – poraziť piatich hlavných bossov. Vtip je v tom, že ich porážka nie je to najťažšie. Vlastne sa dá povedať, že skoro každého bossa porazíte na prvý či druhý raz, ale aj tak budete tieto súboje často opakovať. Prečo? Pretože po každej smrti vaša postava starne, znižuje sa jej zdravie a približuje sa definitivnej smrti (tú dosiahne niekedy okolo 70-ky).

Ak teda bossa porazíte ako 70-ročný dôchodca a čakajú vás ešte ďalšie úrovne, tak budete mať problém, pretože vek, v ktorom bossa porazíte si automaticky prenášate do ďalšieho levelu. Inak povedané: cieľom je poraziť bossa ako čo najmladší junák. Táto mechanika mi prišla výborná a originálna. A trvalo rozhodne dosť dlho, kým som sa poriadne naučil všetky úhyby, parry, úskoky a údery. Hra je však totálne návyková a pokiaľ vám sadne, tak ju proste nepustíte z rúk, kým sa z vás nestane nefalšovaný majster kung-fu. Päť levelov sa na prvý pohľad môže zdať málo, ale vzhľadom na celý koncept je to tak akurát (cením, že autori hru zbytočne nenaťahovali).

Vyzdvihnúť tiež musím príjemne štylizovanú grafiku a vizuálne stvárnenie lokácií (výtvarne pôsobivá je najmä tretia časť v múzeu). Sifu som odohral s čínskym dabingom, čo sa mi hodilo nielen kvôli výzve, ale lepšie to pasovalo aj k samotnej hre. Bugy som v hre skoro nezaznamenal, teda okrem jedného nepríjemného okamihu, kedy sa boss zasekol mimo môj dosah a nemohol som ho tak poraziť (v hre, kde sa ráta každý pokus, by sa to predsa len stávať nemalo). Našťastie išlo len o jeden nešvár, inak viac-menej nemám čo vytknúť.

Herní výzva 2024: 9. Ztraceno v překladu

Pro: príjemná grafika, návykovosť, súbojový systém

Proti: počas hrania sa objavil jeden bug, inak nič podstatné

+12
  • PC 95
Největší bolest při plnění výzvy jsem zažil s touhle hrou 2x HC varianta ztraceno v překladu, ta první v podání jazyka, který je stejně jako zasazení tématem do Číny originální Mandarínština;) To bylo v pohodě, dialogů není mnoho a tak není potřeba nějak zvlášť rozklíčovat co v průběhu hry postavy tak vehementně řeší;) Ta druhá HC varianta byla hrát tuto hru;) Ono ne že by ta hra nebyla dobrá a zábavná;) Popravdě lepší gameplay u bojovky jsem jaktěživ nezažil.., ovšem náročnost dohrání na původní obtížnost, je pro hráče jako já nad moje síly a chápání;) (Nakonec jsem zvolil tu nejlehčí abych nestrávil ve hře 100hodin jen kvůli dohrání titulu.

Vždycky když už jsem si myslel, že danou lokaci mám zmáknutou a můžu zvesela jít porazit finálního bosse oh jak jsem se šeredně spletl, v rámci zachování mladého věku, který je výhodný udržovat pro hladší průchod hrou, jsem se v nějaké třetí lokaci před finálním bossem rozhodl resetovat pořád dokola ty předchozí dvě abych se vůbec byl schopen postavit tomu úplně poslednímu:) Když jsem prošel 20x tu stejnou mapu a už jsem myslel, že mám vyhráno narazil jsem na postavu, která mi to vrátila i s úroky:) Dostal jsem kombo které jsem před těmi 20ti průchody neviděl a nedokázal jsem na něj zareagovat a tak pořád dokola;)

Tohle podotýkám se dělo při průchodu na obtížnost střední tedy standartní, se kterou hra ruku v ruce vyšla na začátku a za kterou jsem vývojářům vděčný, že lopatám jako já ulevili s tím že hru rozdělili do obtížností tří;) Nakonec jsem se přesvědčil, že porazit trojku bosse v trošku vitálním stavu bude nad moje síly a sáhl jsem po obtížnosti nejlehčí;)
Tam mě přátelé překvapilo, jak diametrální rozdíl je mezi průchodem hrou a obtížností dohrát do konce. Nejen že vám hra nenásobí věk po smrti, ale ještě navíc jsou všechny obyčejné NPC triviálně jednoduché a to způsobí ve finále to, že jste schopní hrou proběhnout asi do dvou hodinek +-
Visuál hry a hudební stránka je parádní, level design dost jednoduchý;) Schopnost hrát více komb než 4pro hráče jako já nad síly a chápání;) Ale celkový feeling ze hry naprosto famózní;)

V životě jsem nedohrál žádnou soulslike hru a vůbec se za to nestydím, protože když vidím jak hráči u hry trpí, říkám si, hry mají být zábava a ne hodiny sebemrskačství na jednom bossovi, který vám nedaruje jedinou chybičku.
Za mě je tahle hra parádně nastavená, je těžká a může být výzva i na nejlehčí nastavení obtížnosti pro určitou skupinku lidí;) Ale díky tomu, že můžete obtížnost měnit si ji také vychutná daleko větší procento hráčů než tyhle ty Dark souly a Elden ringy a podobné srandy;) Které jsou z časového hlediska pro mě už prakticky nehratelné;)
Takže díky za tyhle kompromisy od vývojářů a díky že jsem si to mohl užít aniž by mi při hraní nepraskla žilka;)
+11