Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Papers, Please

  • PC 100
  • Vita --
  • iOS --
Asi se tu nemusím moc rozepisovat, protože to co chci napsat už všichni stejně dávno víme - Lucas Pope je neuvěřitelně talentovaný, geniální vývojář a nemůžu se dočkat, až se mi dostane do rukou jeho další hra. Ke hraní Papers, Please jsem se dostal až po tom, co mě absolutně uhranula Return of the Obra Dinn a rozhodně jsem nebyl zklamán.

Lucas tu z geniálně jednoduchého konceptu vytvořil hru na desítky hodin, která je navíc zábavná jak pro hráče, tak pro diváka. Minimalistická grafika, snadno přístupná hratelnost a hlavně politický rozměr, který - světe div se - funguje tak, jak má. Upřímně, nechápu jak se to povedlo, ale obraz totalitního režimu pohledem jednoho z článků systému je zde vyveden dokonale. Ze začátku si to sice neuvědomíte, ale hra vás časem skutečně donutí jednat a přemýšlet tak, jak by se od vás v dané situaci čekalo.

"Nemáš platné papíry? Hahá, padej z mojí boudy! Hmm, ale moment, co když budu později sám muset uprchnout a spoléhat na shovívavost jiného pohraničníka?"

To jsou jen počáteční očividné narážky, které vám hra prezentuje a chce abyste se nad nimi zamysleli. Časem ale přitvrdí, a z ničeho nic se ocitnete v situaci, kdy vám nebude zbývat na nájem, syn bude nemocný a navíc jste mu nemohli koupit dárek k narozeninám. Dnes bude výplata slabá, protože jste už udělali 4 chyby a vy se modlíte, aby někdo z odboje zaútočil na váš přechod, aby jste mohli zasáhnout, škůdce zastřelit a vysloužit si bonus za střelbu proti narušitelům systému - a pak si najednou uvědomíte co děláte, nad čím přemýšlíte a budete se ptát : Proboha, se to se mnou jenom stalo ..?

Pro: Geniální

Proti: Nic

+31

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • iOS 70
I jako nefanoušek adventur nejspíš tuto hru zná každý český gamer (minimálně z mojí generace). Ta hra je opředená takovým lehkým kultem (ne jako Mafia, ale i tak slušným). Vlastně jsem nikdy nehrál první díl, ačkoliv 2. až 5. mám projeté. No, možnost zahrát si to cestou na/z dovolené na mobilu byla lákavá.

Na hře oceňuji bezesporu vizuální stránku, která je tak česky groteskně zábavná. Je to grafika, která ani po více než 20-ti letech nestárne a má své kouzlo. Nevím, jak moc dokáže vizuální stránku ocenit nenašinec, jelikož především různé menší odkazy a parodie na české prostředí, dělá to hlavní kouzlo. To vlastně platí o hře jako takové.

Ovšem to nejcennější na hře je její dabing, který je naprosto špičkový. A to je vlastně asi i to, proč Poldu jako sérii oceňuji a má v mém hráčském srdci speciální místo. Protože, co se týká hratelnosti jako takové, tak se nejedná o žádný zázrak (minimálně tento první díl, ostatní budu muset ještě po letech znovu prověřit).

Hádanky jsou často stupidně komplikované a přiznávám, že bez návodu bych hru zabalil poměrně brzy. Některé kombinace jsou prostě nesmyslné a chybí tu nějaké chytré hinty, které by hráči pomohli, takže se zbytečně snižuje k náhledu do návodu. Mobilní verze je opředena fičurou, která pomáhá vidět aktivní prvky na obrazovce či možnosti kombinací věcí v inventáři, což dost snižuje obtížnost, ale já to beru jako vhodnou možnost, kterou samozřejmě používat nemusíte, ale je to méně otravné, než projíždět návod.

Jako přiznávám se, že na adventurní hádanky asi nebudu nejbystřejší hráč, ale když i po přečtení si nápovědy se neplácnu do čela a neřeknu si: ‘ajooo, to jsem, ale vůl!‘… tak je asi něco neideálně. Ale jinak je to poměrně zábavné hraní s takovým tím infantilním humorem, který většina Čechů dokáže ocenit.

Pro: dabing, vizuál, český humor

Proti: zbytečná nesmyslnost některých hádanek

+29

Monument Valley

  • iOS --
Monument Valley je unikátní logickou hrou, která využívá hrátek s perspektivou. Jistě jste už někde viděli prostorové obrazy M.C. Eschera, jež si pohrávají s prostorovými iluzemi a přinášejí optické klamy vycházející z nedokonalého vnímání našeho zraku. A z těchto uměleckých děl vychází i Monument Valley, jehož hlavní hrdinkou je postavička princezny Idy.

Příběh není jasně podáván, při hraní se dozvíme pouze střípky a musíme si vše domyslet a vyložit z náznaků, jež nám autoři servírují v podobě dialogů s vypravěčem, s nímž se občas Ida setká. V zásadě jde o to, že Ida ukradne posvátnou geometrii a je za to prokleta. Jako odplatu musí vrátit všechny budovy do původního stavu a osvobodit všechny obyvatele v podobě humanoidně změněných vran.

Hratelnost nabízí řešení prostorových puzzle, ve kterých musí Ida projít nástrahami složitých labyrintů a dojít k cílovému bodu úrovně. Ťukáním na obrazovku navigujeme kroky naší princezny a prostorovou manipulací s objekty se snažíme jí připravit cestu k cíli. Autoři nám servírují originální objekty, buď v podobě relativně uzavřených budov nebo naopak spleti labyrintů. Hratelnost spočívá v klidném pohrávání a manipulací buď celými budovami nebo interaktivními prvky - pohyblivými plošinkami a posuvníky. Občas se dokonce prolíná vícero dimenzí.

Některé puzzly jsou vázané na jednu obrazovku, jiné jsou rozděleny na vícero částí. Občas se setkáváme se spřáteleným totemem, který nám pomáhá řešit problémy s aktivací spínačů. Podobné objekty a iluze jako v Escherových obrazech nacházíme i ve hře. Zatímco z jednoho úhlu pohledu se může jevit schodiště nezdolatelné, pokud otočíme plošinkou nebo objektem, z jiného úhlu pohledu Ida pohodlně vystoupá dále.

Podstatné je, že nejde o monotónní otáčení plošinkami, ale každá úroveň z celé kolekce je jiná nejen vizuálně, ale nabízí i odlišné herní prvky. Nejprve manipulace s plošinkami, pak se přidávají kompaktní objekty, které vysunujeme a zasunujeme do sebe, několik prolínajících se dimenzí, chůze šikmo i vzhůru nohama, rotující cestičky, prostě Monument Valley nenudí a hlavně baví.

Obtížnost je přitom snadná a až na občasné rozmýšlení, co autoři zamýšlejí, nebo pokud přehlédneme ovládací prvek, všechno krásně odsýpá. Daní za rychlý postup je bohužel krátká herní doba, ale za to dostanete krásný vizuál, atmosférickou ambientní hudbu a pro některé možná i úvahy nad smyslem celé hříčky, který bohužel příliš jasný není. V podobném duchu se nesou i DLC, jedno z nich je zdarma a druhé z nich bylo potřeba zakoupit. I v přídavcích tvůrcům nedošly nápady a pokračují v nápaditém duchu základní hry.

Jediné co mě zamrzelo, je nemožnost uložit si postup. Ve dvou levelech jsem se zamotal a musel jsem hru vypnout a po restartu jsem musel úroveň hrát komplet znovu. Ale to je jenom drobná muška.

Monument Valley je unikátním zážitkem a s podobnými hrátkami s prostorem jsem se zatím neměl možnost setkat. Pokud si chcete zahrát klidnou hru bez stresů a frustrace, v níž si opravdu a doslova jenom hrajete, tak jde o jasnou volbu. Uvidíme, jestli autoři budou pokračovat v nastoleném trendu a i druhý díl hry bude podobně originální. Mám ho již zakoupený a jistě si ho nenechám ujít.
+28

Pilgrims

  • iOS 75
Po nějaké době jsem se vrátil k tvorbě Amanity a odehrál Pilgrims. S Creaks ani Machinarium to nelze srovnávat, ale přesto jde o příjemnou odlehčenou zábavu. Herní princip založený na kartách je celkem fajn a hodně oceňuji možnost různých řešení. Každé navíc vyvolá jinou reakci a animace jsou tak spolu s kartami slušnou motivací k znovu-hraní. Na kartách jsou mimo předmětů i jiné postavy, které se k vám mohou, ale nemusejí přidat. Každá postava navíc v různých prostředích vyvolává jiné situace a má jiné možnosti. Herní systém je tak i přes svou jednoduchost celkem promyšlený a nabízí mnoho kombinací.

Dabing tentokrát překvapivě není jen nějaké huhlání, ale občas jde o srozumitelnou řeč. Grafika je na obvyklé skvělé úrovni. Design je inspirován českými pohádkami a tak potkáme vodníka, čerta nebo třeba loupežníka. Pohádkové zasazení a nepřítomnost textů dělají hru skvěle přístupnou mladšímu publiku. První dohrání netrvá ani dvě hodiny a vzhledem k povedenému principu je to velká škoda. Možnost projít si hru znovu potěší, ale raději bych delší příběh. Přesto hru nelze nedoporučit.
+23

Duke Nukem II

  • iOS 70
Druhý Duke Nukem pokračuje rok po zničení doktora Protona. Duke je přímo z televize unesen Rigeliťany, kteří chtějí jeho mozek použít do počítače na ovládnutí Země. Naštěstí mu zapomněli zkontrolovat vybavení a navíc jeho celu dali přímo vedle skříňky se zbraněmi :) Tolik zápletka, ve které už jsou trošku náznaky humoru a Dukových hlášek, hlavně v textech mezi epizodami.

Grafika je samozřejmě lepší než v prvním díle, ale nijak zázračně. Dost se opakují prostředí a to i zcela nelogicky (jeskyně na vesmírné lodi) a samotné prostředí je takové přeplácané a nedetailní.

Hned na začátku mi Duke přišel šíleně těžký - zařval jsem hned v prvním kole. Nepřátelé se objeví zčistajasna, kolikrát splývají s prostředím a než stihnete reagovat, životy ubývají světelnou rychlostí. Nakonec jsem se ale do hry dostal, naučil se ji hrát. Vyplatí se postupovat opatrně, v některých situacích držet prst na spoušti, tedy tlačítku fire a případě problémů zdrhat o život. I tak mě nepřátelé zatápěli - v jedné z beden je raketa, po jejímž rozstřelení nastane na zemi ohnivé inferno. Nebo věžičky, které nejdou zničit obyčejnou zbraní.

Jinak základ hry zůstává stejný - tentokrát jsou tu 4 epizody po 8 kolech, což dává slušnou zábavu na jeden herní den. Bloudíte úrovněmi, sbíráte klíče, zdraví a hledáte kýžený exit. Stejně jako v prvním díle můžete na konci mít bodový bonus za splnění jednoho ze 7 úkolů, nicméně sbírání bodů je k ničemu. Ve hře nejsou životy, po smrt prostě jedete znovu.

Co se změnilo? Tak především Duke má klasický kulomet a jako bonus můžete najít raketomet, plamenomet či lasery, které Vám výrazně usnadní likvidaci. Ve dvou kolech osedláte i parádní vznášedlo. Jsou tu bonus jako automatická střelba či chvilková nesmrtelnost. Tvůrci už nedělají kola jako úplně šílená bludiště (nebo jsem si zvykl). A v pár kolech můžete najít checkpoint, takže když zařvete, jedete od něj. Bohužel je většinou až skoro na konci a ve spoustě kol, kde by byly potřeba nejsou -například předposlední mise čtvrté epizody. Občas je tu dobrý designerský nápad - šplhání na startující vesmírnou loď, občas tvůrci překvapí. To když ve vesmírné lodi prostřelíte sklo, načež Vás vcucne vakuum a game over :)

Každopádně mě druhý Duke bavil o fous víc než první a je taky o trošku hezčí. Ale na arkádovou špičku roku 1993 jako například Flashback či Lost Vikings se kouká stále hezky zpovzdálí.
+21

Creaks

  • iOS 70
Creaks mě překvapilo. Amanita nejsou žádný amatéři, takže když už logická arkáda, tak pořádná. Odklon od estetických adventur je kategorický. Jen tak dál.

Mechaniku svých hádanek vytěžili do nejmenších detailů, perfektně je vygradovali a optimalizovali - hned víte, kde je v levelu váš cíl a pokud jste magor, dá se postup i teoreticky vydedukovat, než začnete hrát - snad jen dvakrát za poctivě dlouhou herní dobu (ipad verze) jsem si trošku zanadával "a tohle má jako vědět kdo", což bylo u Samorostů denním chlebem.

Obsahově se autoři rozhodli pro magický realismus a z poloviny to dali (hrdina bojuje pouze se svojí představivostí - když se rozsvítí, bubáci zmizí). Z druhé, kterou tvoří děj, je to moc generická říše a postavy; moc sázka na poetiku nezávislé scény.

Pro: Až do konce stimulující, spravedlivé cvičení závitů.

Proti: Generický příběh.

+20

Diablo Immortal

  • PC 70
  • iOS 75
Tohle je moje první Diablo. Dokonce je to první diablovka, kterou jsem kdy hrál. A přestože hru spousta lidí nesnáší, mě baví. A pokud je tohle to „nejhorší“, co může série Diablo nabídnout, tak se snad mám na co těšit.

Začal jsem hrát na tabletu. Nikdy jsem předtím žádnou hru na dotykovém zařízení nehrál déle než 5-10 minut. A tady jsem schopný strávit několik hodin shrbený u kapesní televize. Vše je to možné jen díky tomu, že dotykové ovládání má Immortal perfektní. Umožnuje mi mířit velmi přesně a rychle, což je úplný opak toho, co jsem zažíval u své poslední zkušenosti s velkou mobilní hrou – Dead Trigger v době jejího vydání. Ano, asi je to z velké části díky jinému žánru, Diablo se pro tenhle formát fakt hodí.

Další skvělá věc je, že se veškerý progres synchronizuje online, a můžu přesně tam, kde jsem skončil na tabletu, pokračovat na PC. PC port je v některých ohledech fakt špatný – podpora gamepadu je nedotažená, ale po chvilce cviku jsem si i na to zvykl. Na co bych si ale asi nezvykl je hrát to pomocí myši a klávesnice. Dost mě to mátlo, což jsem se divil, protože naprostou většinu her hraju právě na PC s klávesnicí a myší.

Příběh sleduju jen zběžně. Je to spíš taková výplň, působí na mě dost genericky. Navíc nadabované postavy mluví hodně pomalu a až komicky teatrálně. Asi pětina dialogů není nadabovaná, a vůbec mi nebylo jasné proč. Chvíli to vypadá, jako by vypadlo několik vět, někdy to chybí u celého questu nebo fáze questu.

Hratelnost je fakt návyková, a chytlo mě to hlavně proto, že ta hra mě skoro kompletně celou dobu vede za ručičku. Vůbec netuším, co která čísla znamenají. Nevím, proč kamínek A je lepší než kamínek B, která z asi milionu surovin je k čemu. Prostě klikám na všechna místa, kde svítí červený „notification badge“ dokud všechny nezmizí, a pak hraju dál. Hra určuje co, kdy a kde bude jak a za kolik provedeno, a mě to takhle vyhovuje. Občas narazím na zeď v podobě příliš silného bosse a beru to jako znamení, že tam ještě chodit nemám a jdu jinam. Likviduju příšerky, poslouchám rozhovory postav ve světě, kde by reálně nikdo nepřežil ani minutu, a bavím se.

Multiplayerová část je řešená dobře, mnoho těch aktivit je možno se účastnit jako anonym, bez přímé komunikace s dalšími lidmi. Vím, že je to limitující, já se ale nepokoušel hledat si nějakou herní skupinu, protože popravdě si nedovedu představit, že tu hru hraju s jakoukoliv „vážností“. Předpokládám, že skupinám jde o vylepšování všelijakých parametrů a plnění úkolů, že to nehrají jen tak pro zábavu. Úplně mi nesedí jak funguje hledání spoluhráčů na challenge rifty – když chci splnit konkrétní úroveň tak automatickým hledáním spoluhráčů se to povede málokdy – většinou mi to dohodí lidi, kteří chtějí plnit buď výrazně vyšší nebo výrazně nižší úroveň.

Ohledně mikrotransakcí – koupil jsem si jednu nejlevnější truhličku a season pass. Nepocítil jsem žádný vliv na hratelnost, tak jsem už nic dalšího nekupoval a kupovat nebudu. Až dohraju hlavní příběh a přestane mě bavit denní rutina, prostě to odinstaluju. Jako úvod do her Blizzardu pro nováčka asi dobrý.

 Příští zastávka Diablo III, Switch.

Pro: casual hratelnost, cross-platform hraní, skvělý stav mobilní verze

Proti: :)

+17

Zarya-1

  • iOS 70
Do rozehrání Zarya-1 jsem neměl ponětí, kam až se mobilní hry posunuly od dob tetrisu. Tuto kategorii jsem ignoroval až do letošní herní výzvy. A vzhledem k tomu, že jde pro mě i o první hru tohoto typu, vlastně ani nevím, jestli je kvalitativním standardem, nadstandardem, nebo slabším průměrem. Protože jsem však fanouškem sci-fi napříč všemi médii, můžu porovnávat alespoň v rámci žánru.

Začnu tím horším - čtveřicí protagonistů. Ani na chvilku jsem neměl pocit, že velím dospělým lidem, natož profesionálům představujících to nejlepší z NASA. Jejich rozhovory, hlášky a neustálé vzájemné popichování jsou strašně infantilní a celkově spíš na úrovni pubertálních táborníků hrajících bojovku se sci-fi tématikou. Do drsňáků z Vetřelců, svérázů z Armageddonu i zadumaných intelektuálů z Vesmírné Odysey mají co do charismatu opravdu hodně daleko.

Atmosféru to má ale hodně slušnou a to zvláště v situacích, kdy se astronauti dostanou do bezvýchodných situací. Ve chvíli, kdy bloudící tým začaly pohlcovat světélkující stěny, jsem byl opravdu napjatý a vtažený do děje. Fotografie, které vám průběžně posádka posílá, atmosféře hodně pomáhají. Mrzelo mě, že kromě nich neposílají žádné textové záznamy. Například nějaké útržky z nalezených deníků, nebo jejich osobní dojmy zaznamenané před odpočinkem (o který vás mimochodem žádají každou chvíli a trvá 12 hodin). Tady byl potenciál atmosféru posunout ještě kousek dále.

V rámci sci-fi žánru je Zarya-1 guilty pleasure béčko, což nemyslím nijak hanlivě. Škoda jen slabších postav a skromných informací o záhadné lunární základně. Hra mi ale velmi zpříjemnila pracovní dobu a pokorně přiznávám, že najít tu správnou cestu (obsahující pro mě docela za vlasy přitažený zvrat) vedoucí k happy endu mi pomohla až mind mapa, kterou dávám do odkazů.
+16

Polda 5

  • PC 60
  • iOS 60
Herní výzva 2020 - 7. Neseď doma (Hardcore)
Jak začít objektivně recenzi hry z domácího prostředí se skvělým českým dabingem? To zkrátka nejde. Jelikož právě v tom se skrývá největší pozitivum celé série Polda a tohoto dílu obzvlášť. Moc, co jiného totiž nenabízí. Skvělý dabing Luďka Soboty alá Pankráce, je zkrátka něco, co domácímu hráči vykouzlí úsměv na tváři, ať už je všechno ostatní naprosto dokonalé nebo nestojí za nic. Jaký je tedy vlastně Polda po páté?
Nejprve je třeba určitě poznamenat, s jakým odstupem času, hru recenzuji (14 let) a za druhé, se jedná o především o recenzi iOS verze (která se ovšem krom jiného způsobu ovládání a implementace návodu přímo ve hře moc neliší).
Hned po začátku hry na nás "vybafne" překvapivě zajímavě stylizovaná grafika celé hry, která působí až značně komixově (přiznám se, ihned jsem si vybavil zážitek s prvním dílem Borderlands). Čtvrtý díl se s námi rozloučil prozatím posledním setkáním s profesorem Santusovem a jeho strojem času, tedy už tehdy se ze hry o detektivním vyšetřování prvních dílů pomalu stalo sci-fi. Což je tedy prvek, které nemohu říci, že vnímám příliš pozitivně. Čekali jste tedy návrat "do reality"? Čekali jste marně. Tentokrát jsme opět dostali díl propasovaný skrz na skrz sci-fi prvky. Dokonce se vrací i cestování v čase, které nás provede Trojou, první světovou válkou nebo Egyptem.
Nelze hře upřít snahu o originalitu a především velmi vtipnou pointu (ačkoliv sexiální narážky v tomto díle mohou někomu připadat až přehnané). Narozdíl od minulých dílů se takřka úplně vypustilo od různých miniher typu puzzle, prší a nahradilo je o to více logických hádanek, které ovšem ne vždy dávají zcela smysl. Příběh příliš nepřekvapí a v určitých částech hra působí až dojmem "vaření z vody".
Co nám tedy vlastně ze hry zbylo? Skvěle nadabované postavy, povětšinou humorné prvky a velmi rozdílné prostředí jednotlivých lokalit v zajímamém grafickém kabátku.
Shrneme-li všechna pro a proti vyjde nám jednoduchá rovnice, že se nejspíš bohužel stále jedná o nejslabší díl celé (dnes již 6-ti dílné!) série. Možná právě to byl také důvod, proč se detektiv Pankrác na následujících několik let z našeho života vytratil. Pro věrného českého pařana je zkrátka stejně Polda 5 pomalu srdeční záležitostí, jelikož Polda je zde s námi spoustu let, pro ostatní ale nemohu hru s klidným svědomím doporučit.

Hodnocení: 60%

Pro: Dabing, humor, příjemná komixová grafika, různorodé lokace

Proti: Občasná nelogičnost hádanek, příběh, z policejního detektiva sci-fi hrdinou

+16

Train to Sachsenhausen

  • iOS 80
Události, které hra popisuje, byli vskutku kruté pro naši vlast a nemělo by se na ně zapomenout. Díky této hře, si je může kdokoliv znovu připomenout, nebo se o nich něco nového přiučit.

Herní výzva 2022 - 1. Novinky z domova Hardcore
Odůvodnění: Hra vyšla v roce 2022 a je od českého studia Charles Games.

Jednoduchý smyšlený příběh krásně dokázal přiblížit, jak mohl vypadat takový tehdejší studentský život. Nepochybně tomu napomohlo svědectví od lidí, kteří tyto události prožili. A na základě hratelnosti, která se skládá z pouhého výběru voleb, se stanou tyto nebo jiné události. Vybírá se vždy ze dvou voleb, a to tažením kartičky doleva nebo doprava. Na kartičkách se nachází pěkné minimalistické obrázky, znázorňující momentální dění, obvykle za použití několika pár barev. Do pozadí celého zážitku hraje poměrně pochmurná hudba. Příběhová struktura se tolik neodvíjí jinačími směry, vždycky se hráč dostane do stejných klíčových momentů a ovlivňuje pouze momentální situaci, která většinou může vést maximálně k jeho zabití nebo přežití.

Hra má i přes svou znovuhratelnost hodně krátkou herní dobu, avšak tomu vůbec nevadí, jde hlavně o informační hodnotu, kterou hra přinese. Kromě příběhu tu je sekce zvaná "Muzeum", kde jsou ve stručnosti popsané klíčové události, související se 17. listopadem. Nechybí ani videa s rozhovory s obětmi těchto událostí. Kolikrát se člověku dělá nevolno, když si to čte nebo poslouchá.

Co se mi už na hře nelíbí je, že když zrovna nevybírám žádnou volbu a pouze pokračuji v příběhu, tak stejně musím přetáhnout kartičku libovolně do jedné ze stran. U těchto neutrálních přechodů bych ocenil nějaké malé tlačítko pro pokračování, aby bylo jasnější že teď žádnou volbu dělat nebudu. Nemluvě o nekonzistentnosti textu, kdy jednou to je "pokračovat", potom "dál" nebo "dále".

Učení dějin nebo čehokoliv podobnou interaktivní formou považuji za něco pozitivního a přínosného, určitě uvítám více podobných her, nejen od Charles Games. Na mobilní zařízení je podobná hratelnost přímo dělaná a jsem rád, že jsem si tuhle hru mohl díky freewarové distribuci vyzkoušet.

Pro: Informační hodnota (obsah), minimalistické obrázky, pochmurná hudba

Proti: Krok pro pokračování v příběhu mohl být vyřešený lépe

+16

Šachová hra

  • iOS 80
Už dlouho mám zálusk na Důkaz 111, ale pořád jsem se k tomu nedostal, ale do Šachové hry jsem se pustil téměř okamžitě. Byl teď takový "líný" víkend, kdy člověk pořádně ani neopustí domov, čte si, kouká na sport v TV, nebo hraje hry. Kdy jindy si užít tenhle netradiční kousek?

 Lehl jsem si tedy do postele, nasadil sluchátka a spustil aplikaci. Už po pár minutách mě zaujal velmi kvalitní zvuk plný nejrůznějších postranních zvuků k jednotlivým scénám a precizní intonace a hereckých hlasových výkonů. Takovou kvalitou se možná nemůže chlubit ani ta největší AAA produkce. Ale je to vlastně logické, protože zvuk a jeho nuance jsou v podstatě tím jediným, co tato hra uživatelům dopřává. A je to něco, co se "nevidí" každý den.

Zážitek z tohoto kousku se těžko dá srovnat s jakoukoliv hrou, co jsem hrál, už jen z důvodu, že žádnou z nich jsem nehrál poslepu. Nejblíže to má asi k dříve populárním gamebookům, kde si čtenář volil, jak bude příběh pokračovat dál. S nimi je společné i to, že si člověk sice něco vybere, ale stejně téměř nedokáže dopředu odhadnout jak moc velký vliv to bude mít na další dění a kam to nakonec všechno dospěje.

Sám jsem si hru zatím prošel dvakrát (jeden průchod je zhruba na 45 minut) a oba průchody mi nabídly zcela jiný zážitek, ač se některé repliky vyskytly doslovně v obou, tak měly úplně jiné vyznění. No a konce se lišily teda pořádně. Celá síť příběhu a jeho možných směřování je tak zpracována opravdu pečlivě. Pečlivý je samozřejmě i dabing a to od známých herců v čele s Medveckou, Barešem, Pleslem a Šťastným, tak i od těch, jejichž jména jsem zatím neznal.

Je to prostě moc fajn kousek s zážitkem, který není běžný. Jen by to mohlo být o kousek delší. Zkuste si to někdy poslechnout taky.

Pro: netradiční zážitek, sluchové orgie, kvalitní příběh a jeho větvení a možnosti, skvělé zvuky a dabing

Proti: mohlo být delší, pár replik navíc by neškodilo

+16

Chuchel

  • iOS 60
Šťavnatá kreativní odpověď na docela fádní Samorost (referenční je trojka). U něj se sice můžete kochat a jako série ustanovil studio, ale hratelnost má nudnou - hádanky na rok 2016 nic moc, ovšem atmosféra na čaj o páté nebo dýmku v přírodě dobrá. Chuchel na luštění puzzlů a hraní na tykadla chroustů kašle. Chuchel chce svojí třešeň. Znám ten pocit. Hra nemá pozadí, takže se můžete plně soustředit na interakce a dada stylem pumpovaný děj.

Pro: Vyřešen problém, že na ipadu není poznat co je interaktivní jako u PC, kde na to stačí najet myší a potenciálně se mi ukáže ruka.

Proti: Způsobuje u dětí ADHD.

+14

Creaks

  • iOS 85
Creeks je zajímavá logická hra. Mechaniky využívající světlo jsou originální a promyšlené. Hádanky mě bavily, pouze jednou jsem se zasekla na delší dobu, a pak to vlastně bylo jednoduché, jen jsem si nevšimla, že je něco možné udělat. Zároveň nebyly ani nudně jednoduché. Prostě ideální obtížnost.

Vizuální styl je, jak už to tak u her od Amanity bývá, krásný a jedinečný. U této konkrétní hry je stylizován do temna a strašidelna. Tomu je samozřejmě přizpůsoben i atmosférický soundtrack. Líbí se mi myšlenka, že se strašidla ve hře mění při dopadu světla na nábytek. Vývojáři se asi nechali inspirovat dětskými představami. Ve tmě všechno může být strašidlem, když se ale rozsvítí, ukáže se, že to vlastně nic nebylo. Co si budeme povídat, ve tmě ta představivost někdy funguje i v dospělosti :)

Hru jsem hrála na mobilu. Levou rukou se ovládá směr chůze a pravou rukou interakce s prostředím (zhasínání, skákání apod.). Ovládání zde je určitě vymyšleno dobře, jen občas jsem měla problém, že jsem chtěla například dolů, ale postava mi skočila doprava, apod.

Příběh je, opět, jak už to u Amanity bývá, beze slov. Svět za zdí ohrožuje potvora, kvůli které se všechno postupně rozpadá, ale ne všichni touží po její okamžité smrti, i když to tak na mě možná jen působilo, protože nakonec s ní nedopadne vůbec dobře. Příběh má všechno: přátelství, ztrátu, obětování se a radost.

Trochu mě zklamal konec, myslela jsem, že se zářícím krystalem budou také nějaké hádanky, ale už žádné nebyly. Lezení nahoru bylo trochu zdlouhavé, ale zase jsem si mohla připomenout, kudy jsem šla dolů. Aspoň myslím. Bohužel během hraní jsem zapomněla, co všechno jsem potkala, tak tam mohlo být něco vynecháno.

V ostatních komentářích jsou často chváleny obrazy. Já musím přiznat, že mě trochu mátly. Jsou 2 typy, jedny interaktivní a druhé ne. Hlavně ze začátku jsem si nebyla jistá, že některé nejsou interaktivní a měla jsem potřebu je nějak vyřešit, nebo s nimi něco udělat. To samozřejmě nešlo a já od nich odcházela s pocitem, že tuhle hádanku jsem nevyřešila. Jinak byly obrazy nesmírně zajímavé, jejich výjevy a případně i mini příběhy jsou jedinečné.

Pro: grafika, herní mechaniky, hudba

Proti: na mobilu byl trochu problém s ovládáním směru levou rukou

+14

Train to Sachsenhausen

  • iOS 80
Normálně hry na mobilu nehraju, ale tady jsem udělal výjimku. Objevil jsem totiž studio Charles Games, kteří vychází z Karlovy Univerzity a zjistil jsem, že svými hrami chtějí předat veřejnosti povědomí o době, která by se neměla zapomínat. No a na to vždycky slyším...

Hru jsem tedy nainstaloval na svůj obstarožní šest let starý iPohon a jal se studovat, co nového mi poví. No a přiznám se, že ve výsledku nic zásadního nepřidala, ale udělala to velice pěknou formou - to se musí nechat. Vpravila mě totiž do role hlavní postavy - maturanta Antonína Neděly, který směřuje na vysokou školu vlakem do Prahy, Jenže zrovna v době, kdy rádia všude po okolí hlásí vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. No, hodně špatná doba na studia na vysoké škole, hodně špatná Antoníne...

Celý ten děj Vám hlavní hra vypráví formou velice pěkně načrtnutých obrázků a jejich popisů. Vy se u nich rozhodujete, jak se zachováte a tak vždy máte dvě možnosti, které Vám hra nabídne. Díky tomu se pak dostáváte k celé řadě herních zakončení, což na hře přidává na zajímavosti. K tomu tu máte pár videí od pamětníků, kteří přidají na vážnosti tématu a informačně hru neskutečně posílí.

Pokud jste mlaďák nebo neznalý historie, o které byste se navíc rádi něco dozvěděli, je toto veskrze hodně příjemná a zajímavá pomůcka. Mně to teda přišlo zajímavé. Poutavou a mnohdy i napínavou formou tu tvůrci vytvořili tísnivou atmosféru doby a zaujali mě natolik, že jsem si tuto hru hned několikrát zopakoval. Kéž by to tak udělal i někdo, komu je minimálně o polovinu věku méně jak mně...

Pro: Chcete se něco dozvědět o naší černo černé minulosti? Tak neváhejte, tohle je pecka!

Proti: Škoda, že je to tak krátké, ale možností je mnoho, tak proč si hru nezopakovat z jiného úhlu?

+14

Hitman GO

  • iOS 75
Hned při prvním zapnutí hry mě překvapilo grafické zpracování. A to nemile. Problém je, že jsem nejdříve hrála Lara Croft GO, které je novější, a asi proto vypadá lépe než Hitman GO. Hitman GO je hodně stylizované do deskové hry (postavy vypadají jako figurky),ale není to detailní. Mírou detailů prostředí a zpracováním prostě na Lara Croft GO nemá.
Hra začíná zlehka, ale postupně do hry přibývají další prvky, další typy nepřátel a hra se tak přirozeně stává obtížnější a obtížnější. Díky tomu probíhá nějaký vývoj a hra nezačne nudit.
Vkaždé úrovni lze získat 3 puntíky za splnění 3 úkolů. Některé jsou značně obtížné, což určitě nemyslím jako negativum. Nejvíce mi vždy daly zabrat úkoly s omezeným počtem tahů. Také by bylo dobré, kdyby se tyto úkoly na začátku každého levelu ukázaly. Někdy jsem zapomněla se podívat a zbytečně level musela opakovat ještě vícekrát. Píšu ještě vícekrát, protože se mi nikdy nepodařilo na jeden pokus splnit všechny úkoly. Nejsem si jistá, zda to v některých levelech vůbec jde.
Jinak mi obtížnost hry vyhovovala. Na to, jak hrou projít bez splnění úkolů, se dá přijít relativně snadno. Plnění úkolů, jak už jsem psala, pak na obtížnosti přidává.
Hru jsem hrála na mobilu a hrála se vcelku dobře. Jen párkrát při pohledu na celou mapu se mi stalo, že jsem omylem místo přesunutí se (teleport) posunula.

Pro: Postupné přidávání prvků

Proti: Grafické zpracování hry

+13

Hill Climb Racing

  • PC 15
  • iOS 15
  • Android 15
No, nevím, co k tomu říct. :D Jednoduše, Hill Climb Racing známe nejspíš většina. I přes její známost hra nemá příliš mnoho procent a já s tímto hodnocením souhlasím. Vlastně zde není co řešit. Prostě je Vašim úkolem jet přes kopce a překážky co nejdéle. Hra je dostupná jak na Android a iOS, tak i na PC. Hra je dobrá leda tak do karantény, ve volným času bych s ní příliš mnoho času netrávil. Mám raději kategorii s příběhy - do této kategorie tato hra nespadá, proto dávám 15 %. :)

Pro: Zdarma

Proti: Fajn do karantény :)

+12

Happy Color - Color by Number

  • iOS 75
Hry jsem si všiml, když jsem byl doma v covidovém homeofficu a snažil se konečně si pořádně "zahrát" něco na mobilu. Není to hra v pravém slova smyslu, ale přesto jsem s ní strávil pár desítek hodin, takže návykovost tam je.

Líbilo se mi, že jsem mohl vybarvovat obrázky všemožných druhů a obtížností. Takže někdy jsem si vzal jen něco rychlého na 5-10 minut a někdy se vybarvování protáhlo třeba i přes hodinu, ale o to větší byl pak pocit zadostiučinění.

Nejvíc se mi líbila kategorie umění, kde jsem vymaloval pěkných pár desítek reálných uměleckých děl v čele s mým oblíbencem Vermeerem van Delft, myslím, že jsem se asi tak z 1% cítil stejně jako ti umělci, když ten obraz tvořili :) Například kategorie z Marvelu mě stejně jako u filmů úplně minula, ale své fanoušky si jistě i tady najde. Vybere si zkrátka každý, protože jsem hru ukázal i své mamce a ta už pěkných pár měsíců takřka každý den vybarvuje taky :D

Happy color je přesně to, co čekám od mobilní hry, tedy "zabiják času" bez příkras. Ideální kousek na záchod, do vlaku, nebo třeba na lenošení na zahradě. Ještě si někdy něco vybarvím, proč ne ;)

Pro: umění, Vermeer, jednoduchý zabiják času

Proti: obyčejná hra/aplikace bez přidané hodnoty

+12

Cut the Rope

  • iOS 75
Herní výzva 2020 - bod č. 7 Neseď doma

Cut the Rope je velmi dobrou logickou hrou, kterou si zkrátíte čekání. Já osobně jsem ji hrál v rámci výzvy na různých místech. Konkrétně tedy doma před spaním, na dovolené, na hokejovém stadionu o přestávce a v autě. Když byl čas, tak jsem si hru na chvíli zapnul a pokusil se zvládnout alespoň jednu úroveň, ovšem ne vždy se zadařilo.

Obtížnost hry je velmi proměnlivá, některé sady úrovní jsou velmi jednoduché a procházíte je i celkem s radostí, ale některé mě zase doháněly svou obtížností k zuřivosti (alespoň že tam byla záchrana v podobě ovečky, když už jsem nebyl schopen přijít na to jak dál a nebo svou blbostí nebyl schopen načasovat kliknutí). Přesto jsem se u hry vcelku bavil a to je to hlavní.

Za největší mínus tedy beru neskutečně otravné reklamy, které se zapnou vždy po dvou odehraných kolech, ať už jste v nich uspěli či nikoliv. To jsem vyřešil tím způsobem, že jsem vypnul wifi i data, ale zase jsem nemohl získat ovečku, abych mohl nějakou úroveň přeskočit. Tím, že se neustále objevovaly reklamy, se hra také velmi často sekala.

Nejlepší za mě byla první série, kde mě bavily všechny sady, zatímco druhá série mi přišla nejslabší a do hodně sad jsem se musel nutit. Třetí série byla vcelku mezi, kdy mě bavily první čtyři sady a poslední tři zase naopak nepobavily.

Pro: Většina herních sad, roztomilá grafika, zajímavé nápady, možnost využití ovečky ke zvládnutí úrovně

Proti: Množství reklam, sekání, některé úrovně velmi obtížné

+12

Sky: Children of the Light

  • iOS 90
Tuto hra mně zaujala již kdysi, kdy jsem o ní letmo zavadil mezi hledáním něčeho nového od indie vývojářů. Nutno podotknout, že v tomto případě nejde o šlápnutí vedle, neboť hraje je sice dostupná na iOS/Android a Switchi, avšak od tvůrců hry Journey .

Pojďme ale již k samotné hře. Na první pohled zaujme jsou rozmanitou až “nadpozemskou” atmosférou, kdy okolní světla ždímají s grafických čipů mobilních zařízení šťávu jako dobrodruh na poušti vodu. Ovládání samotné hry je už trošku kostrbatější, ale díky moderní technice “modrého zubu” jej může v klidu hrát ovladačem třeba na tabletu.


Každá lokace má i svůj příběh, kdy zde nalézáme 11 lokací. Naším cílem bude sbírání hvězd do hvězdných soustav, které umožňují otevřít další lokace.

V jeden moment lze být v dané časti lokace až s 8 hráči, kteří se v dané lokaci také vyskytují. Takže hurá se skamarádit, abychom se v jistých částech dokázali posunout dále.

Hlavní pozitivum této hry je její “pohodovost”, řekl bych že v jistém slova smyslu i meditace u perfektně zvoleném hudebním podkladu, který onou hru posílá do jiných sfér zážitku a nenechá Vás odtrhnout oči od obrazovky.

Osobně jsem si hru hrozně užil, i když její délka nepatří zrovna k těm nejdelším, i tak dokáže zabavit na pár hodin, kdy třeba cestujete vlakem.

Dle dostupných zdrojů, mívala hra problémy s padáním, avšak za mé hraní k ničemu takovému nedocházelo.

Hře chybí pouze snad jen to, že není vytvořena pro konzole PS/X popřípadě PC a to je dle mého soudu, hrozná škoda. Toto hru vřele doporučuji, o to víc, neboť je hra zcela ZDARMA!!! Za tu cenu, dostanete hodně muziky.



Proto dávám krásných 90%

Pro: Hudba, Příběh, Interakce s hráči, Grafické zpracování, Cena

Proti: Dostupnost pro klasické konzole PS/X

+12

Zarya-1

  • iOS 80
Dlho som premýšľala, akú hru by som si mala zahrať do kategórie Svaz spokojeného hraní a odpoveď prišla nečakane, keď som si prečítala pekný komentár od Raisen.

Textová adventúra s niečim mysterióznym, vesmírom a možno aj mimozemšťanmi? To je presne to čo som hľadala. Po zistení, že je táto hra na google play zadarmo, som neváhala a hneď si ju pridala do zbierky. ( Nakoniec vlastne nebola zadarmo ale za pár eur, kedže ma v hre otravovali neustále reklamy a časové limity, ktoré som si takto vypla. )

Hneď na začiatku ma hra potešila, lebo som si mohla vybrať české titulky, no a ako ma ten preklad pobavil. Dialógy boli napísané tak živo a predstaviteľne. Neraz sa stalo, že som sa pousmiala alebo dokonca zasmiala. Myslím, že v textovej adventúre je dosť dôležité ako sú jednotlivé repliky napísané, lebo práve to tvorí ten príbeh a tu môžem dať jednoznačne len palec hore. V hre vie človek stráviť pekných pár hodín, ak chce objaviť všetky jej zákutia a aj vďaka štýlu akým bola napísaná/preložená som sa viac vedela ponoriť do deja a súcitiť s mojou skupinou.

Ako začneme hrať, je nám ozrejmené, že sa náš tím vydáva na Mesiac preskúmať záhadný signál. Čo tam hráč nájde je iba na ňom a jeho rozhodnutiach. A ak by som mohla poradiť, je lepšie vyskúšať voľby, ktoré možno nie su na prvý pohľad úplne rozumné, lebo práve pri nesprávnom rozvetvení príbehu dostane človek ako taký obraz o tom, čo sa tam vlastne deje.
No a tu by som chcela trochu kritizovať. Človek sa fakt nič nedozvie ak ide po tej správnej ceste. Toľko informácií ostane ukrytých a hra stratí trochu zmysel. Mne sa našťastie ako prvé nepodarilo dosiahnuť ten dobrý koniec, takže som bola obohatená o ten spomínaný lore. No a na to aby som vôbec ten správny koniec našla, som si ho musela vygooglit. Lebo jedna malá chyba v rozhodnutí vám zaistí neúspech. Po niekoľkokrát opakovanom priechode a opakovaní scén som to vzdala a našla odpoveď na internete.

Pri preliezaní príbehu má často človek k dispozícii fotografie určitých scén, ktoré ho o to viac vtiahnu do deja. Je len trochu škoda, že ide o statické obrazy a človek si ich nemôže priblížiť a lepšie poprezerať. Viem si predstaviť, že by prezeranie týchto fotografií mohlo zohrať väščiu rolu v príbehu.

Čo by som ešte vytkla je, že sa z príbehu, ktorý nám je podaný nedozvieme úplne všetko. Odhalíme určité súvislosti ale neprídeme na vysvetlenia mnohých znepokojivých udalostí. To ma dosť mrzí, lebo by som rada vedela, prečo sa stali niektoré veci tak ako sa stali.
+12