Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

< >

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • iOS 70
I jako nefanoušek adventur nejspíš tuto hru zná každý český gamer (minimálně z mojí generace). Ta hra je opředená takovým lehkým kultem (ne jako Mafia, ale i tak slušným). Vlastně jsem nikdy nehrál první díl, ačkoliv 2. až 5. mám projeté. No, možnost zahrát si to cestou na/z dovolené na mobilu byla lákavá.

Na hře oceňuji bezesporu vizuální stránku, která je tak česky groteskně zábavná. Je to grafika, která ani po více než 20-ti letech nestárne a má své kouzlo. Nevím, jak moc dokáže vizuální stránku ocenit nenašinec, jelikož především různé menší odkazy a parodie na české prostředí, dělá to hlavní kouzlo. To vlastně platí o hře jako takové.

Ovšem to nejcennější na hře je její dabing, který je naprosto špičkový. A to je vlastně asi i to, proč Poldu jako sérii oceňuji a má v mém hráčském srdci speciální místo. Protože, co se týká hratelnosti jako takové, tak se nejedná o žádný zázrak (minimálně tento první díl, ostatní budu muset ještě po letech znovu prověřit).

Hádanky jsou často stupidně komplikované a přiznávám, že bez návodu bych hru zabalil poměrně brzy. Některé kombinace jsou prostě nesmyslné a chybí tu nějaké chytré hinty, které by hráči pomohli, takže se zbytečně snižuje k náhledu do návodu. Mobilní verze je opředena fičurou, která pomáhá vidět aktivní prvky na obrazovce či možnosti kombinací věcí v inventáři, což dost snižuje obtížnost, ale já to beru jako vhodnou možnost, kterou samozřejmě používat nemusíte, ale je to méně otravné, než projíždět návod.

Jako přiznávám se, že na adventurní hádanky asi nebudu nejbystřejší hráč, ale když i po přečtení si nápovědy se neplácnu do čela a neřeknu si: ‘ajooo, to jsem, ale vůl!‘… tak je asi něco neideálně. Ale jinak je to poměrně zábavné hraní s takovým tím infantilním humorem, který většina Čechů dokáže ocenit.

Pro: dabing, vizuál, český humor

Proti: zbytečná nesmyslnost některých hádanek

+23

Monument Valley

  • iOS --
Monument Valley je unikátní logickou hrou, která využívá hrátek s perspektivou. Jistě jste už někde viděli prostorové obrazy M.C. Eschera, jež si pohrávají s prostorovými iluzemi a přinášejí optické klamy vycházející z nedokonalého vnímání našeho zraku. A z těchto uměleckých děl vychází i Monument Valley, jehož hlavní hrdinkou je postavička princezny Idy.

Příběh není jasně podáván, při hraní se dozvíme pouze střípky a musíme si vše domyslet a vyložit z náznaků, jež nám autoři servírují v podobě dialogů s vypravěčem, s nímž se občas Ida setká. V zásadě jde o to, že Ida ukradne posvátnou geometrii a je za to prokleta. Jako odplatu musí vrátit všechny budovy do původního stavu a osvobodit všechny obyvatele v podobě humanoidně změněných vran.

Hratelnost nabízí řešení prostorových puzzle, ve kterých musí Ida projít nástrahami složitých labyrintů a dojít k cílovému bodu úrovně. Ťukáním na obrazovku navigujeme kroky naší princezny a prostorovou manipulací s objekty se snažíme jí připravit cestu k cíli. Autoři nám servírují originální objekty, buď v podobě relativně uzavřených budov nebo naopak spleti labyrintů. Hratelnost spočívá v klidném pohrávání a manipulací buď celými budovami nebo interaktivními prvky - pohyblivými plošinkami a posuvníky. Občas se dokonce prolíná vícero dimenzí.

Některé puzzly jsou vázané na jednu obrazovku, jiné jsou rozděleny na vícero částí. Občas se setkáváme se spřáteleným totemem, který nám pomáhá řešit problémy s aktivací spínačů. Podobné objekty a iluze jako v Escherových obrazech nacházíme i ve hře. Zatímco z jednoho úhlu pohledu se může jevit schodiště nezdolatelné, pokud otočíme plošinkou nebo objektem, z jiného úhlu pohledu Ida pohodlně vystoupá dále.

Podstatné je, že nejde o monotónní otáčení plošinkami, ale každá úroveň z celé kolekce je jiná nejen vizuálně, ale nabízí i odlišné herní prvky. Nejprve manipulace s plošinkami, pak se přidávají kompaktní objekty, které vysunujeme a zasunujeme do sebe, několik prolínajících se dimenzí, chůze šikmo i vzhůru nohama, rotující cestičky, prostě Monument Valley nenudí a hlavně baví.

Obtížnost je přitom snadná a až na občasné rozmýšlení, co autoři zamýšlejí, nebo pokud přehlédneme ovládací prvek, všechno krásně odsýpá. Daní za rychlý postup je bohužel krátká herní doba, ale za to dostanete krásný vizuál, atmosférickou ambientní hudbu a pro některé možná i úvahy nad smyslem celé hříčky, který bohužel příliš jasný není. V podobném duchu se nesou i DLC, jedno z nich je zdarma a druhé z nich bylo potřeba zakoupit. I v přídavcích tvůrcům nedošly nápady a pokračují v nápaditém duchu základní hry.

Jediné co mě zamrzelo, je nemožnost uložit si postup. Ve dvou levelech jsem se zamotal a musel jsem hru vypnout a po restartu jsem musel úroveň hrát komplet znovu. Ale to je jenom drobná muška.

Monument Valley je unikátním zážitkem a s podobnými hrátkami s prostorem jsem se zatím neměl možnost setkat. Pokud si chcete zahrát klidnou hru bez stresů a frustrace, v níž si opravdu a doslova jenom hrajete, tak jde o jasnou volbu. Uvidíme, jestli autoři budou pokračovat v nastoleném trendu a i druhý díl hry bude podobně originální. Mám ho již zakoupený a jistě si ho nenechám ujít.
+22

Duke Nukem II

  • iOS 70
Druhý Duke Nukem pokračuje rok po zničení doktora Protona. Duke je přímo z televize unesen Rigeliťany, kteří chtějí jeho mozek použít do počítače na ovládnutí Země. Naštěstí mu zapomněli zkontrolovat vybavení a navíc jeho celu dali přímo vedle skříňky se zbraněmi :) Tolik zápletka, ve které už jsou trošku náznaky humoru a Dukových hlášek, hlavně v textech mezi epizodami.

Grafika je samozřejmě lepší než v prvním díle, ale nijak zázračně. Dost se opakují prostředí a to i zcela nelogicky (jeskyně na vesmírné lodi) a samotné prostředí je takové přeplácané a nedetailní.

Hned na začátku mi Duke přišel šíleně těžký - zařval jsem hned v prvním kole. Nepřátelé se objeví zčistajasna, kolikrát splývají s prostředím a než stihnete reagovat, životy ubývají světelnou rychlostí. Nakonec jsem se ale do hry dostal, naučil se ji hrát. Vyplatí se postupovat opatrně, v některých situacích držet prst na spoušti, tedy tlačítku fire a případě problémů zdrhat o život. I tak mě nepřátelé zatápěli - v jedné z beden je raketa, po jejímž rozstřelení nastane na zemi ohnivé inferno. Nebo věžičky, které nejdou zničit obyčejnou zbraní.

Jinak základ hry zůstává stejný - tentokrát jsou tu 4 epizody po 8 kolech, což dává slušnou zábavu na jeden herní den. Bloudíte úrovněmi, sbíráte klíče, zdraví a hledáte kýžený exit. Stejně jako v prvním díle můžete na konci mít bodový bonus za splnění jednoho ze 7 úkolů, nicméně sbírání bodů je k ničemu. Ve hře nejsou životy, po smrt prostě jedete znovu.

Co se změnilo? Tak především Duke má klasický kulomet a jako bonus můžete najít raketomet, plamenomet či lasery, které Vám výrazně usnadní likvidaci. Ve dvou kolech osedláte i parádní vznášedlo. Jsou tu bonus jako automatická střelba či chvilková nesmrtelnost. Tvůrci už nedělají kola jako úplně šílená bludiště (nebo jsem si zvykl). A v pár kolech můžete najít checkpoint, takže když zařvete, jedete od něj. Bohužel je většinou až skoro na konci a ve spoustě kol, kde by byly potřeba nejsou -například předposlední mise čtvrté epizody. Občas je tu dobrý designerský nápad - šplhání na startující vesmírnou loď, občas tvůrci překvapí. To když ve vesmírné lodi prostřelíte sklo, načež Vás vcucne vakuum a game over :)

Každopádně mě druhý Duke bavil o fous víc než první a je taky o trošku hezčí. Ale na arkádovou špičku roku 1993 jako například Flashback či Lost Vikings se kouká stále hezky zpovzdálí.
+19

Polda 5

  • PC 60
  • iOS 60
Herní výzva 2020 - 7. Neseď doma (Hardcore)
Jak začít objektivně recenzi hry z domácího prostředí se skvělým českým dabingem? To zkrátka nejde. Jelikož právě v tom se skrývá největší pozitivum celé série Polda a tohoto dílu obzvlášť. Moc, co jiného totiž nenabízí. Skvělý dabing Luďka Soboty alá Pankráce, je zkrátka něco, co domácímu hráči vykouzlí úsměv na tváři, ať už je všechno ostatní naprosto dokonalé nebo nestojí za nic. Jaký je tedy vlastně Polda po páté?
Nejprve je třeba určitě poznamenat, s jakým odstupem času, hru recenzuji (14 let) a za druhé, se jedná o především o recenzi iOS verze (která se ovšem krom jiného způsobu ovládání a implementace návodu přímo ve hře moc neliší).
Hned po začátku hry na nás "vybafne" překvapivě zajímavě stylizovaná grafika celé hry, která působí až značně komixově (přiznám se, ihned jsem si vybavil zážitek s prvním dílem Borderlands). Čtvrtý díl se s námi rozloučil prozatím posledním setkáním s profesorem Santusovem a jeho strojem času, tedy už tehdy se ze hry o detektivním vyšetřování prvních dílů pomalu stalo sci-fi. Což je tedy prvek, které nemohu říci, že vnímám příliš pozitivně. Čekali jste tedy návrat "do reality"? Čekali jste marně. Tentokrát jsme opět dostali díl propasovaný skrz na skrz sci-fi prvky. Dokonce se vrací i cestování v čase, které nás provede Trojou, první světovou válkou nebo Egyptem.
Nelze hře upřít snahu o originalitu a především velmi vtipnou pointu (ačkoliv sexiální narážky v tomto díle mohou někomu připadat až přehnané). Narozdíl od minulých dílů se takřka úplně vypustilo od různých miniher typu puzzle, prší a nahradilo je o to více logických hádanek, které ovšem ne vždy dávají zcela smysl. Příběh příliš nepřekvapí a v určitých částech hra působí až dojmem "vaření z vody".
Co nám tedy vlastně ze hry zbylo? Skvěle nadabované postavy, povětšinou humorné prvky a velmi rozdílné prostředí jednotlivých lokalit v zajímamém grafickém kabátku.
Shrneme-li všechna pro a proti vyjde nám jednoduchá rovnice, že se nejspíš bohužel stále jedná o nejslabší díl celé (dnes již 6-ti dílné!) série. Možná právě to byl také důvod, proč se detektiv Pankrác na následujících několik let z našeho života vytratil. Pro věrného českého pařana je zkrátka stejně Polda 5 pomalu srdeční záležitostí, jelikož Polda je zde s námi spoustu let, pro ostatní ale nemohu hru s klidným svědomím doporučit.

Hodnocení: 60%

Pro: Dabing, humor, příjemná komixová grafika, různorodé lokace

Proti: Občasná nelogičnost hádanek, příběh, z policejního detektiva sci-fi hrdinou

+16

Zarya-1

  • iOS 70
Do rozehrání Zarya-1 jsem neměl ponětí, kam až se mobilní hry posunuly od dob tetrisu. Tuto kategorii jsem ignoroval až do letošní herní výzvy. A vzhledem k tomu, že jde pro mě i o první hru tohoto typu, vlastně ani nevím, jestli je kvalitativním standardem, nadstandardem, nebo slabším průměrem. Protože jsem však fanouškem sci-fi napříč všemi médii, můžu porovnávat alespoň v rámci žánru.

Začnu tím horším - čtveřicí protagonistů. Ani na chvilku jsem neměl pocit, že velím dospělým lidem, natož profesionálům představujících to nejlepší z NASA. Jejich rozhovory, hlášky a neustálé vzájemné popichování jsou strašně infantilní a celkově spíš na úrovni pubertálních táborníků hrajících bojovku se sci-fi tématikou. Do drsňáků z Vetřelců, svérázů z Armageddonu i zadumaných intelektuálů z Vesmírné Odysey mají co do charismatu opravdu hodně daleko.

Atmosféru to má ale hodně slušnou a to zvláště v situacích, kdy se astronauti dostanou do bezvýchodných situací. Ve chvíli, kdy bloudící tým začaly pohlcovat světélkující stěny, jsem byl opravdu napjatý a vtažený do děje. Fotografie, které vám průběžně posádka posílá, atmosféře hodně pomáhají. Mrzelo mě, že kromě nich neposílají žádné textové záznamy. Například nějaké útržky z nalezených deníků, nebo jejich osobní dojmy zaznamenané před odpočinkem (o který vás mimochodem žádají každou chvíli a trvá 12 hodin). Tady byl potenciál atmosféru posunout ještě kousek dále.

V rámci sci-fi žánru je Zarya-1 guilty pleasure béčko, což nemyslím nijak hanlivě. Škoda jen slabších postav a skromných informací o záhadné lunární základně. Hra mi ale velmi zpříjemnila pracovní dobu a pokorně přiznávám, že najít tu správnou cestu (obsahující pro mě docela za vlasy přitažený zvrat) vedoucí k happy endu mi pomohla až mind mapa, kterou dávám do odkazů.
+15