Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Nejsem člověk, který by měl ve zvyku tady na DH psát komentáře ke hrám, která už má spoustu jiných komentů, které shrnují prakticky každou stránku dané hry. Pokud se však na psaní komentářů ke hrám podívám jako určitý způsob sebeprojekce, tak nevidím důvod, proč by u jedné hry nemohlo být třeba i třicet komentářů. Přeci jen čím více názorů na jednu hru tím lépe :).

Následující tři odstavce zasvětím spíše pohledu na to co pro mě Warcraft znamená, proto pokud vás nezajímají moje bláboly o tom jak Warcraft 3 žeru, rovnou následující tři odstavce přeskočte :).


Je zvláštní, že jsem na Warcrafta nenapsal nějaký ten komentář už dávno. Warcraft 3 je pro mě velmi důležité hra, která ovlivnila celou mou další hráčskou kariéru. Vidím to jako dneska, když jsem dostal svůj první počítač a na něm jen tři hry. Jednou z těchto her byl i Warcraft 3. Automaticky jsem ho hned zapnul jako první, protože název „Warcraft“ mi připomínal hru Warcraft 1, kterou jsem hrál ve škole na počítačích. Ten moment, kdy se hra zapla považuji za jeden velký zážitek, který se mi asi na vždy vryl do paměti. Ten první moment, kdy se přede mnou objevilo to krásně udělané menu, s pohyblivou nabídkou možností a krásně zpracovaném pozadí prostě stál za to.

Pokud by se mě někdo zeptal, co pro mě znamená Warcraft, tak bych zřejmě odpověděl, že je to určitý symbol toho jaká by měla být každá hra. Nezáleží na skutečnosti, jestli je hra střílečka, nebo třeba budovatelská strategie. To co určuje hru je její schopnost zabavit a tuhle schopnost prokázal Warcraft 3 naprosto dokonale skrze desítky, možná i stovky nezapomenutelných hodin v jeho přítomnosti.

Warcraft 3 je skutečně hrou, kterou bych doporučil každému, kdo je mezi hrami nováčkem, protože se jedná o naprosto skvělý úvod do světa her. Spoustu hlášek z této hry pravděpodobně nikdy nezapomenu, navíc příběh a způsob jakým je vyprávěn pro mě asi na vždy zůstane na vrcholu RTS žebříčku. Ano, určitě se objeví lidé, kteří řeknou, že jsou lepší strategie s lepším příběhem a hratelností a že Warcraftu fandím pravděpodobně jen z pocitu nostalgie, ale tahle hra bez ohledu na okolnosti pro mě asi navždy bude značně citová záležitost.

Nyní přejdu k samotnému popisu hry, který zdůvodní proč se Warcraft usídlil tak hluboko v mém srdci (ačkoliv někteří jistě budou namítat, že v těch jedenácti letech, kdy jsem čerstvě dostal PC bych byl udělanej z každé hry).

První věcí, kterou zmíním je rozhodně skvělá hratelnost a celkové ovládání hry. Jak hrát je vám krásně vysvětleno během tutorialu, takže se samotným ovládáním jsem problém neměl a kosit nepřátele se tedy dalo jedna radost :).

Druhá věc, která stojí za zmínku je grafika. Dokonce i dnes považuji grafiku Warcraftu 3 za příjemnou na pohled (pokud tedy moc nepřiblížíte na postavy).

Třetí a asi nejdůležitější věcí, která mě zaujala, je příběh a způsob jakým je vyprávěn. Příběh není nijak složitý, ale naštěstí obsahuje určitou komplexnost, která způsobuje, že při ohlednutí zpět všechny dílky krásně zapadají do sebe, což jistě stojí za ocenění. Postavy v příběhu mají také určitý mentální růst, takže nejsou černobílé, ale skrze události, které se jim během příběhové linky stali, určitým způsobem mění svojí osobnost. Stejně tak většina postav má své pozadí, takže jejich chování se dá vysvětlit jejich minulými zkušenostmi. K samotnému ději se vyjadřovat nebudu (někteří by ho jistě nazvali klišoidním) jen řeknu, že styl, kterým je vyprávěn umím ocenit nejen ve hrách, ale také například v knihách.

Posledním ze základních pilířů, které mohou za skutečnost proč tak zbožňuji Warcraft 3 je editor světů. Ani nevím kolik desítek hodin jsem v něm strávil. Možnosti, které vám tímto jednoduchým nástrojem vývojáři dali, jsou skutečně obrovské. Pokud máte čas a vůli můžete se naučit nejen vyrábět vlastní mapy, ale rovnou celé kampaně včetně cut-scén, které celou vaši kampaň velmi oživí.

Tak a tímto svůj koment ukončím. O Warcraftu se toho dá napovídat spousta. Například za zmínku by určitě ještě stál battle-net na kterém jsem také strávil spoustu času, zvláště u některých speciálních map jako je například Dota. Dokázal bych si však Warcraft 3 představit i bez něj, ačkoliv by tím rozhodně dost ztratil, protože některé zážitky při hraní online hraní jistě stáli za to :).

Zbytek kladů a záporů jen vypíši sem pod koment, protože nějakým rozepisováním o všem možným bych jen zbytečně natahoval už tak dlouhý komentář fakty, které už tu byli několikrát napsány.

Pro: AI počítače, příběh, hratelnost, grafika, hudba, český dabing, filmečky, hrdinové

Proti: Pokračování je mmorpg :(

+43 +44 −1
  • PC 90
Tak jsem si po deseti letech od svého prvního dohrání (v té době s cheaty, protože mé strategické schopnosti byly ještě chatrnější, než jsou teď) řekl, že si to zkusím znovu a podívám se, jak mě to vlastně mohlo tak strašně bavit?

Odpověď jsem dostal už po prvních vteřinách úvodní animace. Tahle hra má prostě dobrý příběh. Ať je předvídatelný, klišovitý, jak chce, pořád dokáže vtáhnout do hry a nutí hráče chtít pokračovat dopředu. Přestože ingame animace jsou trochu slabším způsobem vyprávění příběhu, po pár hodinách hraní si člověk zvykne. Samozřejmostí jsou pak Blizzard-quality CGI animace na konci každé kampaně, na které se musí těšit snad každý, kdo byl někdy svědkem podobné mistrovské práce.

A když jsme u té grafiky, musím říct, že jsem se celkově bál, jestli mi Warcraft po těch letech nebude připadat ošklivý. Připadal. Prvních deset minut. Potom jsem přestal vnímat, že postavy jsou hranaté a kdesi cosi a viděl jsem jen hezky stylizovanou grafiku, která plní svojí funkci. Jediným mínusem je asi nepřehlednost bojů., která někdy způsobila, že jsem nemohl najít ani kurzor myši.

Až s odstupem času opravdu dokážu uvítat to precizní vybalancování jednotek a rozdíly mezi všemi čtyřmi rasami. Před deseti lety jsem byl zvyklý na taktiku "udělej co nejvíc nejsilnějších jednotek a převálcuj nepřítele". Proto mi kdysi hra připadala tak strašně těžká. Ono se totiž za každou stranu hraje úplně jinak. Základním předpokladem ve Warcraftu III je namíchání vyvážené skupinky jednotek, která dokáže zasadit smrtící úder ve správnou chvíli. Tohle heslo mě dokázalo provést celou hrou na nejtěžší obtížnost, což je pro mě, jakožto strategického debila, veliký úspěch. To ale neznamená, že by to byla procházka růžovým sadem. Častokrát jsem musel nechat misi odležet a promyslet si novou strategii. To mě bavilo a upřímně jsem už dlouho nenarazil na strategii, která by na mě měla podobný efekt.

A abych se vyjádřil ke kampani samotné: excelentní práce. Jednotlivé mise nabízejí jak klasické mise typu "znič nepřítele", tak RPG-like mise a mise na čas a to všechno je ještě proloženo zajímavými vedlejšími questy, které při hře neruší a většinou ještě hráče odmění něčím, co mu pomůže v budoucnu. A čestné skautské - žádná mise mě nenudila a když jsem dokončil nějakou, která pro mě byla výzva, připadal jsem si jako král :)

Ještě nesmím zapomenout na desítky klávesových zkratek, kterými je hra skrz naskrz prošpikována. Pokud se hráč nenaučí alespoň základní povely, nemá šanci ve hře uspět.

Takže...děkuji ti za cennou lekci ve strategickém myšlení, Warcrafte, ale teď musím jít pokořit tvůj datadisk. A taky na nejtěžší obtížnost! Hahá!

Pro: Příběh, různorodá kampaň, čtyři odlišné styly hraní, balanc jednotek, nutnost používat mozek, spousta zkratek, CGI animace

Proti: Někdy nepřehlednost při boji

+36
  • PC 90
"Hurá do práce!" :-)
"Zase práce?" :-(


Strategií jsem se vždycky bál. Jelikož jsem odkojen RPG hrami, byl jsem zvyklý, že si pro nepřátele přijdu sám, ne naopak. Vůbec ta představa, že se najednou z ničeho nic vynoří nepřátelé a zlikvidují mě, mě prostě děsila, tudíž jsem se strategiím velmi dlouhou dobu vyhýbal. Pak mi ale kámoš doporučil právě W3, přičemž mi řekl, že tam můžu hrát za orky. A jelikož jsem byl hlavně z IE her zvyklý orky spíše likvidovat, natolik mě to zaujalo, že jsem to, i přes neznalost předešlých dílů, nakonec zapnul...

Warcraft 3 určitě nepatří mezi nejlépe napsané hry, ale zato umí opravdu velice podmanivě vyprávět příběh. Blizzard má opravdu skvělý talent ve vytváření velice působivých cinematic ukázek, které vás do hry vtáhnou jako deník Toma Raddla. Jak hru správně hrát jsem se naučil vcelku rychle, přičemž onen strach z anihilace mé základny ze strany nepřítele rychle odpadl. Příběh má své klišoidní mouchy, ale sakra, ty postavy, ono odvyprávění a poutavost, to opravdu splňuje na jedničku. Třeba už jen ta první kampaň za Alianci. Jako malý jsem byl pěkně nenávistný člověk – nesnášel jsem hip-hopery, nesnášel jsem Brno (protože jsem si dlouho dobu myslel, že Plzeň, kde žiji, je po Praze druhé největší město) a blonďáky. Takže když jsem zjistil, že budu hrát za týpka, jehož zlaté vlasy by mu klidně mohla závidět i Lady Galadriel, nadzvedl jsem oči v sloup. Postupem času jsem ale zjišťoval, že Arthas zas takový Dušín nebude, přičemž po zábavné a kruté misi ve Stratholmu mi bylo jasné, že ten hoch má fakt o kolečko navíc. Celá kampaň se nese v celkem temné atmosféře, řekl bych, že to je i hudbou, protože mnoho motivů u lidí zní docela melancholicky, depresivně a děsivě, možná to je i takový foreshadowing toho, že to celé s lidmi nakonec moc dobře nedopadne.

I další kampaně jsou však velice kvalitní, za nemrtváky si zničíte ušlechtilé země několika dobráků, plus Orkové vám dokáží, že ne ve všech fantasy hrách musí být vždy zobrazováni jako krvežíznivé bestie, ale i jako národ, který smysl pro "ČEST ... A SLÁVU!" jak by řekl Thrall (nejoblíbenější postava btw). Je dobře, že za Noční elfy hrajete jako poslední, jsou totiž nejnáročnější, v počátcích se nezaměřují na čistou men-power, přičemž hráč s nimi musí zacházet šetrně. Obzvlášť mise, kde musíte průběžně přesouvat svou základnu, je hodně frustrující, ale paradoxně mě asi bavila nejvíc. V průběhu kampaní postupuje kupředu velice poutavý příběh, který nemusí oslnit svou originalitou, ale díky zajímavému světu a podmanivému podání je to pecka. Atmosféru ta hra má zvládnutou skvěle, ostatně s tvořením pěkné atmošky celkově Blizzard neměl příliš problém.

Celkově je Warcraft 3 asi nejlepší strategie, co jsem kdy hrál, což ničem moc nevypovídá, protože jsem jich hrál fakt jen pár. Nicméně takhle mě vtáhnout do nějakého herního světa a jeho příběhu, to se věru jen tak nepovede. Smekám.

Jo, a vždycky to budu hrát pouze a jedině s českým překladem a dabingem. Jasně, mnoho hlasů je úplně mimo (statečný rytíř má stejný temňácký hlášky jako Rytíř smrti, ale třeba ghůlové zní v "v češtině" daleko líp), plus samotný překlad taky není nejkvalitnější (troll witch doctor - trollí čarodějnice lékařka --__-- Češi mu dokonce změnili pohlaví), ale jelikož to pro mě představuje určitou nostalgickou hodnotu, plus ta lehká směšnost mě vždycky hrozně bavila, nedám na to dopustit.

"Za Kladivo Zhouby!"
(nejlépe pojmenovaného orka ever)

Pro: Gameplay, hezky odvyprávěný příběh, atmosféra, postavy

Proti: pár nudnějších misí, některé kampaně kratší než ostatní

+35
  • PC 95
Warcraft III dost možná navždy zůstane nejvýznamnější hrou mého života. Ačkoli jsem pár let ztratil i u jiných her, Warcraft III je takové moje „poprvé“. Poprvé ve mně zapálil ten oheň, který hořel pro ten pocit „být nejlepší“, oheň, který ve mně pěstoval vytrvalost, cílevědomost a pečlivost, kterou jsem si snad přenesl i do života, ale zároveň oheň, který mě samotného tolikrát spálil a v závěru přinášel možná více frustrace než potěšení. Obtížné bylo ho uhasit a vlastně mám pocit, že něco malinko ve mě doutná dodnes. Něco, co by se chtělo přenést do minulosti, kdy se vše zdálo tak jednoduché – přijít ze školy a spustit Battle.net. Hrát hru, pokecat s lidma, občas se pohádat, zasmát se, skamarádit se, hrát hru… Cestovat na turnaj, běžet zkratkou na nádraží a omylem někomu přeskočit plot rodinného domu, nechat parťáka vyhodit na hranicích se Slovenskem, protože si zapomněl občanku, vystoupit na prázdné pláni, když vlak zastaví na červenou, spát v noci v Čadci vedle bezdomovce, vystavit si v práci pohár mistra České a Slovenské republiky… Nikdy tyhle časy nebudou zpět a nikdy se nebudou moct zopakovat. Zůstávají jen vzpomínky.

Kromě mírného pohonění se ale nabízí trojice zásadních otázek: 1) Jaká je Warcraft III vlastně hra? 2) Dokáže tento komentář říct i něco nového? 3) Zvládnu konečně napsat něco, co bude Garretovi sahat aspoň po kotníky? Snad dvakrát ano ze tří nebude tak špatná bilance…

S odstupem času nemohu Warcraft III označit vyloženě za revoluční, ale přesto se Warcraft III stal milníkem žánru hned ze dvou důvodů. První je skutečně způsob, jakým je třeba hru ovládat a přemýšlet v ní, a to především v multiplayeru (více viz níže), druhý důvod ukázal až čas – Warcraft III symbolizuje počátek úpadku (duelových) RTS. Však vzpomeňme, že DOTA se zrodila právě jako custom mapa Warcraftu III, a nakonec nepochybně přispěla i k jeho nevyhnutelnému úpadku (scénář Arthase vraždícího svého otce se opakuje). V současnosti se popularita Warcraftu III pohybuje odhadem až v závěsu za Age of Empires II: Definitive Edition. Bohužel zatímco AoE: DE disponuje špičkovou oficiální podporu, tak péče o W3 byla mnoho let u ledu jen proto, aby se (ne)slavný Remaster vložil do rukou ještě větších čučkařů, než česká Bezpečnostní informační služba (muhaha).

Po stránce hratelnosti vnímám hrdinu na bitevním poli vlastně jako takový logický důsledek tehdejšího vývoje žánru, je to více sázka na jistotu než odvážný krok. Hrdinové jsou na první kliknutí úžasně zábavní, disponují řadou ničivých kouzel a abilit, dají se léčit, oživovat a jsou rychlejší něž většina potvor. Odvahu museli tvůrci projevit například, když se rozhodli nadesignovat základní jednotky tak, aby si musely vyměnit 40 ran, než jedna z nich padne (vyčerpáním?) k zemi. Proč to tak je? Warcraft III nám tím říká: na životech vojáků záleží! Bitvy se mají odehrávat v menších počtech a mají trvat dlouho. Šarvátek zažijete během každého scénáře vícero, jsou dynamické, přicházejí do nich posily, utíkají z nich zranění a všechno drasticky ovlivňují hrdinové. Každá mapa by měla být naplněna bitvami od momentu, kdy vyrobíte prvního hrdinu až do chvíle, kdy ten poslední padne. Zapomeňte na opevňování báze a vyčkávání, ve Warcraftu III se nesmíte nikdy zastavit, pouze se bleskurychle přesunovat od jednoho stanoviště neutrálních jednotek k druhému (tzv. creep).

Warcraft III je mnohem více hra taktická než strategická, ale úplně nejvíc je to hra o jakémsi správném citu pro „unit control“. V nadsázce řečeno – ve Starcraftu 1 často vítězí ten rychlejší, ve Starcraftu II ten chytřejší a ve Warcraftu III ten zkušenější. Budovatelský a ekonomický aspekt zůstal v jednoduchých základech (oproti Age of Empires), strategie, tedy výběr hrdinů a jednotek, se opakuje podle předem známého vzorce, cílem tedy není překvapit soupeře nečekanou kompozicí jednotek (Starcraft), ani zaskočit jej nečekaným útokem (Command & Conquer). Vyhrává ten, kdo v sérii mnoha bojů lépe vyexpí hrdiny, na ničem jiném nezáleží.

V bitvách je klíčový správný „focus“, tedy soustředěný útok na jednu vybranou nepřátelskou jednotku, protože za každou vraždu-smrt-zabití získají vaši hrdinové zkušenosti a pokud vám poskočí level už v průběhu bitvy, může to znamenat zvrat. Aby se focusu dalo bránit, musí mít jednotky dostatek hitpointů – hráči musí být dána možnost jednotku zachránit. Tím je utvářen nevídaný prostor pro micromanagement. K tomu si přičtěte záměrně neobratné chování jednotek, kdy všichni do sebe neustále drcají, někdo neútočí správně, jiný vůbec… Warcraft III působí na první pohled jako pomalá hra, ale je to dáno jeho mnohavrstevností – na vyšší úrovni je to hra velmi intenzivní vzhledem k tomu, kolik detailů můžete ve hře udělat lépe než umělá inteligence. I při boji s creepy někdy záleží na tom, v jakém pořadí jednotky přiběhnou, jindy na tom, kdo první vystřelí. Každý detail se počítá. Mapy zcela jistě nemůžou být náhodně generované, hráči je musí předem perfektně znát, aby jim mohli uzpůsobit taktiku. Utkání s živým soupeřem nikdy nekončí jednou velkou bitvou, protihráče musíte umořit sérií potyček, v kterých mu „focusnete“ více a/nebo důležitější jednotky, či dokonce hrdiny, a teprve po dosažení vyšších levelů si můžete dovolit jej zkusit dorazit (samozřejmě existují výjimky založené např. na rychlé expanzi, nebo tower rushi).

Dalším pozoruhodným prvkem v designu jednotek je jejich výrazná diferencovanost, co se týče síly. Jinými slovy v jiných strategiích jsou v „late game“ po aplikování upgradů využitelné i základní jednotky. Ve Warcraftu III, jak techujete vzhůru, se předchozí bojovníci stávají těžce obsoletní. Je to dáno tím, že sílu nabíráte nejen budováním a vylepšováním, ale i zmiňovaným levelováním hrdinů. Vše musí jít ruku v ruce strmě vzhůru. Když jsem tedy zmiňoval prim, jaký ve hře hrají hrdinové, nyní musím dodat, že posílení „late game“ jednotek k nim utváří vhodný protipól.

Správně ovládat jednotky Warcraftu III, je umění hodné mistrů, aby však hra byla úspěšná, musí myslet především na hráče, které tohle nezajímá. Pamatuju na tu úžasnou atmosféru úvodního videa i samotného tutoriálu. Kampaň působila velmi tísnivě, úzkostně – ten pocit ze zkázy, kterou přišli na zem rozsévat nemrtví, byl reálný. K tomu samozřejmě zapojení hrdinů utváří z jinak „odtažitého“ žánru RTS nečekaně osobní zážitek. Také díky menšímu počtu jednotek se Warcraft III odehrává o něco více zblízka, mapy tudíž zobrazují méně z herního světa, ale za to více vtáhnou hráče do konkrétní série bitev. Videa pak samozřejmě řadím k absolutní topce. Kampaň v žádném momentu nepůsobila jako slepenec scénářů, příběh není nijak složitý, ale funguje dokonale. Ačkoli kampaň po stránce nápadů, či hratelnosti nepřinesla takřka nic nového (tedy klasika typu něco dobij, něco ubraň, do toho nějaká mapa bez základny), tak z mého pohledu předčila i jinak kvalitní a výpravné kampaně ze série Starcraft, či C&C.
+35
  • PC 80
Při prvním hraní třetího Warcraftu jsem dokončil pouze kampaň za alianci a asi v polovině kampaně za nemrtvé mě hra přestala bavit. Před nedávnem se ke mně ale dostala originálka této zajímavé RTS, a tak jsem si ji zkusil znovu zahrát, což bylo, jak se později ukázalo, skvělé rozhodnutí.

Hra je rozdělena na čtyři části, přičemž v každé z nich mi byla přidělena jiná rasa. Tažení za alianci bylo spíše tréninkové a pořádně jsem si zahrál až za nemrtvé, když se princ Arthas stal rytířem smrti . Orské tažení také mělo své zelené kouzlo, a tak jediná část, která mi moc nepřirostla k srdci, byla poslední čtvrtina hry, tedy kampaň za temné elfy. Zaprvé jsem si u temných elfů, jako u jediné rasy, nenašel svou oblíbenou bojovou jednotku a zadruhé jsem neměl možnost řešit žádnou jejich misi mým oblíbeným způsobem, kdy nejprve vytěžím všechny suroviny, a až pak se vrhnu na nepřítele.

Zajímavý je systém hrdinů, kteří vám výrazně pomohou při všech bitvách svými bojovými schopnostmi, ale i sesíláním různých druhů kouzel. Hrdinové sbírají zkušenosti, čímž postupují na vyšší úrovně, přičemž tou nejvyšší je úroveň desátá. Mohou také mít v držení šest artefaktů, které zvyšují hrdinovi statistiky, jako je například síla, obratnost, inteligence, životy a mana a kterých na své cestě najdou desítky, takže jsem si nejlepší šestku musel u každého hrdiny pečlivě vybírat.

Vývojáři z Blizzardu do hry znovu vložili kvalitní hudbu a samozřejmě také úchvatná herní videa, ale co si budu z W3 pamatovat nejvíce, je určitě skvělý český dabing. Všechny jednotky včetně samotných hrdinů totiž znovu pronášejí skvělé hlášky, jako je věta lidských dělníků "Zase práce", Arthasův výrok "Mrazivý smutek hladoví" nebo Thrallovo "Dabu", jenž se mi vryly do paměti a jen tak na ně nezapomenu.

Poprvé jsem se u nějaké hry smál při sledování závěrečných titulků, protože nejen že autoři měli obličeje různých jednotek a hrdinů, ale také si dali práci s vytvořením zábavné show, jenž má dokonce vlastní titulky.

Pro: první tři kampaně, hrdinové, hudba, herní videa, český dabing, závěrečné titulky

Proti: kampaň za temné elfy

+30
  • PC 100
Hra má výborný příběh, který je pak skvěle podán v kampaních, tudíž single player zanechá hluboký dojem, který se pak dá považovat za velmi slušný základ pro multiplayer, a to u W3 dopadlo na více než výbornou!

Nehledejme u série Warcraft dolování drahokamů, pšenice, písku, hlíny, rybolov a jiné artefakty, které známe z jiných budovatelských strategií - tady je potřeba natěžit zlato a dřevo, neboť zbraně a žold něco stojí. Filozofie hry je postavena na velmi jednoduchém systému budov a upgradů jednotlivých jednotek s cílem postavit, co nejefektivněji armádu, kterou vedou hrdinové. Pak je dobré mít kuráž, dobrý průzkum, již zmiňovanou \"vyváženou\" armádu, znalost protivníka (každá rasa má něco na tu druhou rasu) a je vymalováno...

Hrdinové jsou s písmenem H, protože doslova tyto jednotky rozhodují o vítězství v jednotlivých bitvách. Tyto jednotky přidávají do této strategie RPG prvek, neboť tyto jednotky mají schopnost se naučit až čtyři kouzla do hloubky třech úrovní a jedno "hlavní kouzlo". Tato jednotka je alfa a omegou každé armády, neboť v této hře lze uplatnit, že i malá armáda s hrdinou může ustát útok masivní přesily, popř. i vyhrát, pakliže je hrdina se svými kouzly efektivně používán.

Systém upgradů znalostí a použití kouzel u hrdinů je dle mého naprosto postačující, a je volen záměrně právě pro multiplayer - ono v bitvě hledat v hluboké kapse s různými podkapsami, nebo na opasku, či přívěšku, či dokonce v baťohu nějaké to kouzlo a bůhvi, kde ještě, tak jste v háji zeleném, v tom horším případě (Temní elfové mi pijou krev). Takhle už to stačí a hledat kouzla pomocí kláves v Numpadu...

Hratelnost a intuitivní ovládání a to i pro ty, jež nehráli W1 či W2 anebo StarCraft (nebo datadisk StarCraft: Brood War). Již zmiňovaný systém závislostí budov, či upgradů jednotek je složitý "tak akorát" (lze si to pamatovat) a velmi efektivně vytvářet dílčí strategie. Není problém začít stavět, tu či onu budovu s cílem postavit podpůrnou armádu proti pozemním útoků, ale primárním cílem je masivní letecká armáda.

Ve světě Warcraftu je místo pouze pro Lidi, Temné Elfy, Nemrtvé a Orky. Ať je to svět fantasy, furt je to námět z lidské hlavy a každá z ras je svým způsobem "něčím", co vás spojuje s realitou a s čím se můžete ztotožnit.

Bohužel pro čtenáře mohu sloužit jenom jako kritik znalý Orků. Orkové jako rasa jsou vlastně velmi zajímavým národem, který se svou slabinou pro magii bojuje od samého počátku. A která se jim nakonec stane osudnou, neboť existence a použití magie ve světě Orků se dá připodobnit k přísloví: "Magie je dobrým sluhou, ale špatným pánem".


Filozofie boje s Orky Orkové jsou rasou, která vytváří těžkotonážní mašinérii pro první bojové linie, které však bez magie sice udrží protivníkův úder, ale s velkou pravděpodobností nepřežijí (což z hlediska ekonomického a časového je u Orků fatální stav - čím je jednotka něčím vyjímečná, tím déle se staví, a více stojí - a u Orků je to např. i základní jednotka Grunt). Domnívám se, že na tomto stojí a padá veškerý úspěch Orka jako rasy (berme v úvahu, že proti sobě sedí srovnatelní hráči, tzn. pomiňme, že jeden nakliká více jednotek atd.)

Jinak řečeno - armáda, která má v prních linií Grunty a Taureny je ti v pokročilé době hry na nic bez tzv. "druhé linie", kteří jsou právě pro ni podporou, a to v podání Šamanů, Čarodějek, SpiritWalker(ů) anebo Kodo jednotek, který zvedají útočná čísla první linie == silnější a smrtonosnější údery do protivníkovi armády!

Další jednotky jako je WolfRider anebo TrollBersker jsou důležité pro boj proti leteckým silám protivníka. WolfRider má pěknou techniku - hodí a stáhne jednotku sítí k zemi (lze použít i na všechny jednotky), takže poté lze chycená jednotka "umlátit" i pozemními jednotkami. TrollBersker je vrhač seker, má slabé brnění, takže je vždy schován za "první linií".

Co se týče letectva (WindRider, Troll BatRider), tak v Reign of Chaos jsou dle mého nepoužitelné jako primární útok. Jsou moc slabé, něco jiného je to v datadisku Warcraft III: The Frozen Throne.

Orkové jsou nejlepší :-), ale musí se to s nimi umět. Jinak - "Jaký pán, takový Ork"


Hře nemůžu nic vytknout. Rasy jsou vyvážené, velmi zajímavě řešené, prostě je to zábava hrát a vylepšovat svou armádu, a ne na úkor hratelnosti, protože systém upgradů a závislostí u jednotek, není tak složitý, jako je to u jiných her. Zde je cílem bojová strategie, načasování útoku; armáda, která je vytvořená na základě průzkumu protivníka, aby kombinace jednotek pokryla masu, ale i kvalitu s vyhlídkou na vítežství. Mapy jsou opravdu krásné a jejich dost. Pro ty co ještě neznají Blizzard, tak i W3 má svůj online svět pro multiplayer, tzv. Battle.net, který je dostupný.

A ve finále multiplayer u této hry je opravdový zážitek. Natolik mě okouzlila, že je to jediná hra, kterou jsem si koupil. To mluví za vše.

Omluvte počet těch editaci tohoto komentáře, ale technika přidávání, následná editace komentáře je příšerná a hodil by se náhled.

Pro: Príběh, Rasy, RPG u hrdinů, Systém závislostí a upgrade není na úkor hratelnosti v multiplayer - je přímočarý

+24 +25 −1
  • PC 95
Jelikož mi nikdy moc nešly real-time strategie, ve kterých jsem musel ovládat velké počty jednotek a k tomu se ještě starat o rozvoj své základny, stal se Warcraft III: Reign of Chaos prakticky ihned po prvním dohrání mou nejmilovanější strategickou hrou v reálném čase a je tomu tak do dnes.
Zde mám prostě k dispozici čtyři odlišné hratelné rasy, každá z nich může postavit pár budov, v nich vyprodukovat pár specifických jednotek, k tomu nějakého toho hrdinu, který častokrát může změnit i průběh celé bitvy..no a to celé se odehrává na menší až středně velké mapě poseté neutrálními jednotkami. Ty nejsou k ničemu jinému než k obohacení mého hrdiny o cenné zkušenosti. Sečteno podtrženo - co chtít víc? Hra krásně odsýpá, boje jsou zábavné a s menším počtem jednotek lze krásně taktizovat.
Kampaň je epická, nechybí v ní dějové zvraty a až na zhruba dvě nebo tři náročné mise je i pro obyčejného hráče poměrně snadná. Filmy jsou úžasné i dnes, po osmnácti letech od vydání. Nejvíce mě bavila část za Nemrtvé, kde jsem po ukončené lidské kampani pokračoval v příběhu Arthase, ovšem pochopitelně už za jinou stranu konfliktu. Oproti tomu v klasickém multiplayeru jsem nedal dopustit na rasu Temných elfů.
Dále, legendární český dabing zde sedí naprosto perfektně, a to jsem prosím u her, filmů i seriálů ve většině případů odpůrce české lokalizace. Také se jedná o jedinou hru, kterou jsem kdy sledoval v oblasti progamingu. Tehdá jsem si nenechal ujít jediný profesionální zápas, sám jsem bohužel nikdy potřebný ''skill'' a především čas neměl.
Pokud si myslíte, že ani toto všechno výše uvedené není hodno mých 95%, přidám ještě množství modifikací (např. Footmen Frenzy, u čehož jsem zvlášť proseděl stovky hodin, DOTA, Tower Defense), vynikající datadisk Warcraft III: The Frozen Throne, který vše vlastně dotáhl k dokonalosti, přidal solidní várku obsahu a dokončil příběh z původní hry a nakonec parádní multiplayer přes blizzardovský Battle.net.
Jediným a nepříliš významným mínusem je pro mě divná, pestrobarevná a jakási ''šišatá'' grafika, která mi nikdy moc k srdci nepřirostla. Jo, abych nezapomněl, zbytečnou zpraseninu Warcraft III: Reforged z letošního roku nemá cenu vůbec instalovat, doporučím spíše původní verzi s datadiskem a třeba i s tím českým dabingem.

Pro: ''Zase práce?''...''Hurá do práce!''

Proti: ''Mrazivý smutek hladoví!''

+24
  • PC 90
Nikdy jsem nebyl žádný velký stratég, ale druhý a třetí Warcraft se mi dostal pod kůži a jsou to jediné strategie, které jsem dohrál víc než jednou. Konkrétně třetí díl jsem si letos v létě střihl asi podesáté. Standardně hraji na střední obtížnost, jen u poslední mise za nemrtvé snižuji na jednoduchou. Ne, že bych ji nezvládl, ale hráč brání příliš velké území na to, aby mě bavilo neustále dostavovat protivníkem zbourané věžičky.

Tento komentář se bude týkat striktně singlu, protože multiplayer jsem ani nespustil. Jednak jsem vlk samotář a druhak bych v něm s mou oblíbenou strategií základny vytuněné na max, následné počkání na útok nepřítele na mou základnu a rozdrcení tohoto útoku a poté zaplavení nepřátelské základny chumlem mých jednotek v objemu dosahujícího limitu počtu jednotek asi moc nepochodil.

U strategií bylo zvykem, že hráč si mohl vybrat jednu ze dvou stran, dovést ji k totálnímu vítězství, ale platný konec pro datadisky a pokračování byl pouze jeden. Warcraft 3 umně zakomponoval hru za všechny 4 frakce do uceleného příběhu, a tak už mě nemuselo trápit, že dobytí Lordaeronu Orky a vyhlazení lidstva není platný konec. A je to právě příběh, který se u Warcraftu povedl.

Nemám rád Arthase. Nerozumím jeho pohnutkám, jeho fanatismu, jeho hlouposti, se kterou nakráčel do jasné pasti. Spíše než o záchranu jeho lidu mu zjevně šlo o pomstu. Což chápu, mně samotnému je koncept krevní msty docela blízký, nicméně i pomsta se dá přichystat s chladnou hlavou. Bohužel právě Arthas hráče provází polovinou hry a své si řekne i v datadisku (mimochodem také parádním).

Ve své době jsem se na Warcraft III těšil. Hře předcházel neskutečný hype (jak také u Blizzardů jinak) a původně slibovala šest hratelných ras a fenomén RPS (kombinace strategie a RPG). Jak se datum vydání přibližovalo, vypadly dvě hratelné rasy. Korekce se k mému velkému smutku týkala rasy démonů (druhou vyškrtnutou rasu si nevybavuji) a z RPS také zbyla "jen" standardní RTS. Zůstali však hrdinové. S těmi si pohrával už Beyond the dark portal, ale tady konečně nebyli úplně k ničemu (i když třeba takový Deathwing...). Vzhledem ke své nesmrtelnosti a účinným kouzlům mnohdy rozhodovali jinak vyrovnané boje. A také měli odlišnou grafiku oproti standardním jednotkám.

Grafický 3D engine, který ale simuloval hraní ve 2D, byl na svou dobu nadstandardní. Vlastně ani dnes není hra ošklivá (tímto zdravím Simon the Sorcerer 3D, ale nejen jeho) a vyhýbají se jí standardní neduhy 3D prostředí jako hrátky (tj. vztekání se) s kamerou. Hráč jen musí autorům odpustit přehnanou barevnost, komiksovitost a někdy i kýčovitost jednotek a prostředí (ale to je věc názoru). Hra je prokládaná filmovými sekvencemi, které mi ve své době vyrazily dech a ta poslední mi přijde skvělá dodnes. Animace mezi misemi a někdy i v průběhu misí jsou v enginu hry. Ty neoslní, ale jsou technologicky dostačující a příjemně osvětlují příběh a pozadí hry. Ani hudebně to není špatné. Co do technické stránky nemám k W3 výtky, zejména když si člověk uvědomí, že se to vše naskládalo na 1 CD standardní velikosti (což v dnešní době znamená jeden film v mizerném rozlišení).

K W3 se stále vracím. Byl jsem zvědav, jak mne hra po letech chytne. A upřímně, nepronikalo se mi do ní lehce. Epizoda za lidi mne nijak nenadchla a bavit jsem se začal až někdy v polovině druhé epizody za nemrtvé. Pak už ale vše šlo jako po másle. Warcraft 3 je mainstreamová strategie pro průměrného konzumenta, takže se u ní může pobavit opravdu každý, a netrestá hráče za každou ztracenou jednotku jako většina tahových strategií.

Pro: Příběh, grafika, filmečky, přístupné i strategickým začátečníkům.

Proti: Pro někoho komiksové ladění, místo velkých epických bitev se na poli střetávají skupinky o síle maximálně pár desítek jednotek.

+24
  • PC 90
Ve své době novátorská strategie, kde vojsko bez pořádně namakaného hrdiny nemá velký význam. Kde je velký důraz kladen na dynamiku. Čekat, na něco, se tu vůbec nevyplatí. Poznal jsem to na vlastní kůži v multiplayeru, kde jsem dostal několikrát rychle po sobě na zadek. A to hodně rychle. Objevování mapy je základ úspěchu.

Hra klade velký důraz na příběh. U strategií si toho cením dvojnásob. Často u nich totiž ztrácím motivaci k dohrání. Mise mi kolikrát zabere celý den a pak už se mi do toho znova nechce. Tady to nehrozí. Mise jsou tu dynamické a různorodé. Podpořené skvělými animacemi a dobrým příběhem. Musím taky vyzdvihnout český dabing, který je na dobré úrovni. Pokud tedy netrpíte averzí k češtině.

Technické zpracování je hodně dobré. Pěkná pohádková grafika byla tehdy určitě na výši. A dalo se to tenkrát překvapivě rozjet i na docela velkých šunkách. Profesionalita tvůrců, kdy se sice z hrou dlouho piplali, aby jí pak vydali plynulou a technicky bezchybnou s 2D kamerou. S motem, že v jednoduchosti je síla. I dneska se na to dá koukat.

Kampaň za lidi byla skvělá. Za nemrtvé dobrá. Za orky mě bavila nejvíc. Bohužel kampaň ze temné elfy mě moc nebavila. Pořád nějaké přesouvání stromů. Slabé jednotky. Celkově ten jejich partyzánský boj mi moc nesedl. Ale pořád se to dalo. Hlavně kvůli příběhu. Obtížnost mě na střední taky moc nedrtila. Jednotlivé strany jsou hodně odlišné a skvěle vyvážené. Jsem spokojen. Hodně dobrá hra.

Pro: animace, příběh, skvěle vyvážené rasy, dynamika, technické zpracování, kamera

Proti: hra za temné elfy

+23
  • PC 80
První díl Warcraftu jsem hrál spolu s C&C už někdy v roce 1995, kdy můj brácha dostal svoje první dělo 386 DX a na CD 160 her, které obsahovalo již zmíněné pecky.

Za několik let, vážně netuším kolik se nám do stroje, dostalo druhé pokračování, dnes už legendární Warcraft II: Tides of Darkness. Podstatně vylepšená grafika, skvělá hudba a atmosféra z hry přímo odkapávala. Tuhle pecku jsme prostě hráli každý den, po několikátém projití kampaně a nespočtu vybojovaných skirmishů, jsme někdy v roce 1997 toužebně očekávali příchod třetího dílu, který nás uzemní. Ale ejhle, v době, kdy internet nebyl zdaleka součástí každé domácnosti a informace o hrách jsem získával pouze ze Score, či Levelu, a to jen občas, tak jsme jaksi netušili, že právě třetí pokračování vznikne až za pět let v roce 2002.

Ale to čekání za to stálo, i když mě jakožto, co se týče strategií, pouze single-player hráče, až tak moc ne. Tím v žádném případě nehci říkat, že je single-player špatný, jen v porovnání s MP trošku co se týče herního objemu menší.
Tím chci říci, že multiplayerově zaměření hráči si Warcraft 3 užijí o něco více, jak já který odehrál pouze single + několik map skirmishe.

Co se týče singlu, já osobně si nemůžu na nic stěžovat, čtyři gigantické kampaně které jsem dohrál poprvé až v roce 2015, mi dali pěkně zabrat. Perfektně pojatý, i když ne složitý, ale hlavně plně srozumitelný příběh je obrovské plus. Bombojdní filmečky po Blizzardovsku nemá ani smysl popisovat, jak jsou dokonalé. Nejvíc mě asi zaujala hnedka první kampaň, za lidský národ vedený mladým, ale zbrklým Arthasem, jelikož mi jsou lidské rasy vždy nejbližší, moc se nevyžívám v hraní za Orky, Elfy, Eldary/šmejdy z vesmíru.

Co mě na kampani zaujalo nejvíc byl právě přerod hrdiného Arthase, ze 100% kladáka, na monstrum, které jde přes tisíce mrtvol ke svému cíly. Za co zaplatim tím nejcenějším. Škoda já mu fandil, on v zásadě dělal vše proto, aby zachránil svůj lid, ale bohužel pro tenhle lid to byl ochoten dělat i za cenu ztrát nemálo jednotlivců. Viz vesnička, kterou vymlátil aby oslabil nepřítele, nebo jeho vlastní armáda, kerou odsoudil k záhubě.

Warcrafta 3 jsem hrál bez Frozen Throne, ale už teď se na nej moc těsím, hlavně právě Arthasovi a jeho příběhu.

Co se týče skirmishe, tak tady jo to obtížnější, v podstatě jsde o to kdo obsadí více dolů, vyhrává. Nejtěžší obtížnost byla pro mě moc těžká a střední moc lehká, takže jsem to střídal. Zpestření je možnost nastavení různého počtu nepřátel i parťáků které lze libovolně nastavovat dle velikosti mapy. Pro mě je ale skirmish W3, tak troch sklamáním, protože veškerá válečná tažení probíhají přes jednu šablonu - postavit základnu, ubránit se, zabrat doly, rozdrtit nepřítele.

Mutiplayer jsem nehrál tudíž o něm nebudu psát, i když chápu, že je podstatnou součástí hry, pro mnoho lidí dokonce důležitější nez SP.

Metascore: 92
Za mě palec hore :)

Pro: Svět Warcraftu, grafika, český dabing, hratelnost, příběh, postava Arthase

Proti: Skirmish

+22
  • PC 70
Dostal jsem chuť zahrát si nějakou echtovní strategii – a když už strategii, tak proč ne tu „nejlepší ze všech“, tedy Warcraft 3.  Vstupoval jsem do hry s obavou, v paměti mi totiž zůstává jedno dlouhé odpoledne před téměř patnácti lety , kdy jsem po vytrvalém úsilí a mnoha pokusech NEOBSTÁL v poslední misi, k večeru jsem hru vztekle  odinstaloval  a na závěrečný filmeček se podíval na Youtube.

Tentokrát jsem se zařekl, že hru pokořím a dohraju až do vítězného konce. Povedlo se, ale nevím, jestli jsem toho dosáhl uspokojujícím způsobem  (viz ve spoileru na konci).   Tady jsou tedy mé dojmy a pocity:  

za á grafika. Ta je (jak už tady bylo mnohokrát řečeno)  hnusná.  V základní hře mi to ani tak nevadilo, hnus však akceleroval v in-game filmečcích – a teď nemám na mysli proslulé blizzardí filmy, ale ony sekvence, kdy se herní postavičky na (začátku, na konci a občas i v průběhu mise) osamostatní a začnou hrát své polygonové divadlo. Zvlášť u démonů nebylo jasné, kde končí démon a kde začíná strom. Paralelně s W3 jsem hrál Dungeon Keepera 2,  prostě jsem se těch RTS nemohl nabažit a ač je DK2 o tři roky starší než W3, graficky vypadá o řád lépe.    

za bé RTS neboli real-time strategie: některé mise jsou opravdu dobře navržené a docela jsem se do nich zabral, některé jsou rutinní. V některých musíte vytrvat určitý časový limit, zatímco na vás z nebe padají tuny nepřátel – a ty představují opravdový opruz, alespoň pro mě. Většina misí se dá hladce vyhrát osvědčeným způsobem , který fungoval už ve W2: vykašlete se na supr-dupr-čupr pokročilé bojovníky, kteří vám akorát odčerpávají prostředky a rychle chcípají. Nakupujete pouze laciné základní jednotky, kterým však vylepšíte výzbroj a výstroj na maximum. Zároveň podnikáte výpady do zatemněné zóny a hledáte místečko, odkud byste mohli nepřátele ostřelovat a oni na vás nemohou (třeba balistou přes les). Občas najdete i místo, kde můžete nepříteli škodit a počítačový protivník si vás nevšimne  

za cé roleplej neboli hrdinové: tak tohle je, vážený tribunále, naprostá katastrofa. Zhruba polovinu hry odehrajete za Arthase, který je zpočátku namyšlený blb a pak už jen blb. Jeho „Mluv, hlupáku“ mě v pozdějších fázích hry neskutečně vytáčelo.  Thrall, jehož jméno čeští dabéři stereotypně vyslovují jako „Trol“ se svým přístupem „nechť všechny bytosti žijí v lásce a harmonii... ale což, pobijte je všechny“ je jen o fous lepší. Thrallův pobratim Hellscream je Arthasova kopie natřená nazeleno. Ilidan je to samé, ale ten tam byl naštěstí jen jednu misi. Celý „příběh“ a celá zápletka jsou založeny  na tom, že hrdinové zrazují, koho můžou a dělají neuvěřitelné blbosti. Hrát za někoho takového není uspokojující. Alespoň ne pro mě.  

A nyní k proslulé závěrečné bitvě, ve které musíte vytrvat 45 minut, zatímco na vás útočí stále silnější vlny nemrtváků a posléze i démonů. Když jsem to teď zkusil napoprvé, rozsekali mě 12 minut před koncem limitu. Tak jsem to zkusil znovu a našel naprosto ženijální způsob,  kterým je dokončení poslední mise trapně jednoduché. Ale opravdu TRAPNĚ.  Stačí na ostroh  nad táborem chcíplotin  (který je v levém dolním rohu mapy) přemístit pár balist. U okraje ostrohu sice rostou stromy, ty ale zlikvidujete právě těmi balistami. Balisty pak přesunete až k okraji ostrohu a máte na dostřel krajní budovy zdechlinotábora, které pak můžete vesele – a beztrestně – ničit...  Nemrtváci nepodnikli JEDINÝ útok, toliko opravovali a obnovovali poničené baráky. Půl minuty před koncem odpočtu se z tábora sice vyhrnuli démoni, už však měli smůlu,    Napadá mě: opravdu to tvůrci hry zamýšleli takhle?  Nebo kombinovali, kombinovali až překombinovali?... Každopádně jsem rád, že jsem W3 dohrál (i když ne příliš uspokojivě).
+21
  • PC 95
Jednoduché principy, vyvážené jednotky, perfektní spojení RTS s RPG. skvělý design map, nestárnoucí grafika, nadčasové CGI filmečky, napínavý a zajímavý příběh, který nemá v dějinách RTS obdoby. A hlavně, perfektní český dabing, který hravě přebije originál. A to už jen díky parádním hláškám, a skvěle padnoucím hlasům. Martin Stránský, tehdy ještě budoucí dabérská hvězda jako parádní Artas. Jednoduše řečeno, dabing není šitý nažhavenou jehlou, a je zcela profesionální. Do toho si započtěte kampaň za 4 rasy, editor úrovní, kampaní a postav, zábavný multiplayer a máte jasno.

Jen těžko se hledají chyby, ale možná bych pár výtek měl. Mrzí mě, že nemůžeme do jedné skupiny nabrat více jednotek, protože pak ve větší armádě, nastává docela chaos a je problém svou armádu ukočírovat. Ale jinak je AI jednotek velice dobrá, a pathfinding solidní, takže žádný velký problém.

Tedy jsem vám vypsal to, co už tu bylo napsáno, a co už všichni víte. Ale u takového klenotu jako prase si holt musím vylít srdce. Nejlepší RTS všech časů, se skvělým story a hratelností. Bohužel Blizzard se rozhodl tento propracovaný svět s prznit př!posranou MMO. Takže na případný Warcraft 4 asi můžeme zapomenout. Ale což, člověk nemůže mít všechno, že?
+20
  • PC 90
Hodnotím trochu lépe než datadisk [dh-hra]warcraft-iii-the-frozen-throne[/dh-hra], hlavně díky pro mě atraktivnějšímu příběhu singleplayerové kampaně. Jinak hra je to nepochybně skvělá, i přes to, že mi chvíli trvalo si zvyknout na nový 3D engine a způsob hry. Proto u mě W3 zabodoval až poté, co jsem mu dal druhou šanci. Kdybych měl něco vyzdvihnout, tak jsou to naprosto parádní příběhové filmečky, ty prostě Blizzard umí skvěle.

Pro: kampaň, filmečky, hratelnost, orkové :)

Proti: některé mise jsou slabší

+19
  • PC 100
Přestože od uvolnění Warcraftu III uplynulo již více než stěží uvěřitelných 11 let, toto dílo zůstává v povědomí hráčů jako málokterá jiná hra. Nebudu originální, ale Blizzard Entertainment má vskutku obdivuhodnou kvalitu odvedené práce a Warcraft III, i když zejména jako Warcraft III: The Frozen Throne, je pro mě a podle mě též pro mnoho jiných hráčů přinejmenším na dlouhou dobu posledním dílem série, který stojí za instalaci. Hraní videoher mám totiž jen jako koníčka, spíše již historického, a hraji je zejména proto, abych je dokončil. World of Warcraft je tudíž mimo můj zájem.

Logika věci velí: „Když chceš úspěšný další díl, vezmi si z již existujícího jen to dobré.“ A Blizzard Entertainment se toho evidentně striktně držel. Warcraft II: Tides of Darkness měl (na poměry ke dni vydání Warcraftu III) hodně slabé vyprávění kampaní, hráč si hru pamatoval jen pro její in-game vlastnosti, výjimkou nebyl vášnivý hráč multiplayeru, který nedohrál singleplayer. Vedle toho multiplayeru chybělo něco, co by se dalo nazvat… regulací. Nebyl totiž problém relativně rychle mapu zbavit surovinových zdrojů, ba dokonce hru skončit patem. Že ne? A co když vám nezbylo na přepravní loď? To jsou podle mého názoru dva zásadní nedostatky Warcraftu II, byť v celé nahotě vyvstanuly až časem.

Ustoupeno bylo od klasického výběru rasy, za níž hráč chce kampaň vést. Místo toho hra jako celek je jedna dějová linie a hráč se v průběhu singleplayeru jaksi vtěluje do jejích účastníků. Třebaže ve druhé kampani ničit to, co tentýž hráč v první etapě pracně budoval, může působit rozporuplným dojmem, atmosféra Warcraftu III to převáží; zkrátka a dobře – hra dokáže vtáhnout. Osobně jsem na to ze začátku jsem nahlížel skepticky, zejména mi vadilo, že mi hra vnucuje začít za konkrétní rasu (lidi), ale nakonec za to vývojářům dávám plus.
Když už jsem se dotkl jedné konkrétní rasy, je nasnadě vyjádřit se k plošnému rozšíření. To je asi tím nejjednodušším zdokonalením hry, zároveň však těžko vynechatelným. Proto lidi a orky doplnili temní elfové a především nemrtví, kteří si popularitu získali v jiných fantasy hrách (jmenujme např. Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia) a zde figurují jako hlavní představitelé zla.
A co že dělá vyprávění kampaní tak poutavé? Světe, div se, jsou to konkrétní charaktery – tzv. hrdinové. Už to není jen armáda bezejmenných válečníků s konkrétními jmény nanejvýš v brífinku, už máme tyto unikátní jednotky s unikátními kouzly a hláškami přímo na bojišti. A právě kompletní česká lokalizace a hlášky nepochybně přispěly k velice dobrému zavedení této hry mezi české hráče.

Že v populaci jsme omezeni farmami, na to jsme byli zvyklí. Zde už ale navíc máme jasný strop 100 jednotek jídla. A proč říkám „jednotek“? Poněvadž dále byla zavedena diferenciace – spotřeba jídla je napříč různými jednotkami individuální. Kdo by ještě nevěřil, že má výše uvedená slova o regulaci nejsou prázdná, lze to dokázat poukázáním na zavedení údržby. Populace nad 50 znamená jen 70% příjem z těžby zlata, nad 80 dokonce jen 40%. K tomu došlo k omezení rychlosti těžby z jednoho zlatého dolu. To vše pochopitelně vede k tomu, aby bitvy byly malé, přehledné a velký význam měli hrdinové. Zní to rozumně, všechno ale růžové není. Na oltář hrdinům padly námořní bitvy a ropa jakožto surovina. Taky oživení hrdiny je značné WTF (ale chápu, že jinak by to nešlo). Hrdinům je vlastně vše podřízeno – zařízeno tak, aby je nebylo možno obejít. Toho buď důkazem předmět Svitek městské brány implicitně umístěný ve výbavě prvního povolaného hrdiny (ve vlastní hře nebo hře více hráčů). A to už se mi zajídá…

V ovládání nastal znatelný pokrok. Lze definovat skupiny jednotek, dvojklikem vybírat jednotky téhož druhu na obrazovce, nastavit automatické opravování a některé druhy kouzlení (např. léčbu), nepracující dělníci jsou prozrazeni na HUDu. To na dobu vydání považuji za nevyhnutelné, ale předchůdce tím nedisponoval. Bohužel taky ne všechny vlastnosti ovládání vítám s otevřenou náručí. Mírně mi vadí, že jednotka může souběžně participovat ve více skupinách a že současně nelze velet více skupinám (označit je zároveň). To, že maximální počet současně označených jednotek je 12, mi pak vadí hodně. Chápu, že do přistoupení k regulaci ve výše vysvětleném smyslu to mělo význam, nyní už pro to ale pochopení nemám.
Jestliže jsem poukázal na prozrazení nečinných pracantů, tak u nemrtvých tento systém malinko pokulhává. Ano, ve Warcraftu III už došlo k tomu, po čem hráči předchozích dílů, mě nevyjímaje, hodně volali… k výraznému odlišení ras. A rozdíly nejsou jen v bojových jednotkách, autoři šli mnohem dál. „Chodníčky“ z prvního Warcraftu renesanci nezažívají, ovšem nemrtví mohou stavět jen na „poničené“ zemi. Temní elfové, jejichž některé budovy jsou stromy („stromovci“, což je mimochodem poměrně svérázný překlad anglického „ancient“), mohou tyto vysadit a zasadit jinde. Lidé zase jako jediní mohou urychlovat stavbu budov zapojením dalších sedláků. Nad tím se přimo rozplývám… A ještě nekončíme. Musím vysvětlit, co jsem nakousl. Nemrtví totiž dřevo těží výhradně pomocí základních bojových jednotek (ghúlú), kteří se na HUDu neprezentují. Na závěr si neodpustím perličku – temní elfové dokonce získávají dřevo, aniž kácejí stromy. O takových rozdílech mezi rasami se snad nikomu ani nesnilo… Skeptiky musím varovat, že o vyváženost se vývojáři dobře starají prostřednictvím patchů.

Chválu si zaslouží i audiovizuální zpracování. Už jen zpracování menu dokáže uchvátit, in-game grafika a audio v tomto trendu jen pokračují. Hra má hutnou atmosféru, hrát třeba s takovým Gromem Hellscreamem je silný zážitek, to ale za pracovité, odhodlané a nebojácné orky vlastně vůbec. Zakomponování videosekvencí za účelem vyprávění příběhů hodnotím rovněž vysoko, protože to nevytrhává hráče z herního prostředí.

Asi žádnému software se nevyhnou chyby. Zde smekám, žádné na první pohled patrné ani vážné chyby ani nedostatky jsem nepotkal, dokonalé však není nic. Známá metla RTS – pathfinding – zde nemete naprázdno. Pro jednotku není problém „vzít to“ nejkratší cestou, bez ohledu na nepřátelskou základnu. Taky je možné setkat se s upozorněním „Naše vojska jsou napadena.“, když se jednotky jen zraňují o bodce orkských budov. Dost mi vadí, ačkoliv to s vysokou pravděpodobností byl záměr, že počítač v kampani těží 1 jednotku zlata a přináší 10. Také si myslím, že uvedení bitev s neutrálními kreaturami přesáhlo rámec očekávání a hra by dobře „šlapala“ i bez něj. Tvůrci podle mě taktéž „přestřelili“ limitováním získávání zkušeností hrdiny v kampaních. Čemu by to vadilo? A vůbec by mi nevadilo, kdybych si v menu hry více hráčů mohl zvolit hru bez hrdinů.

Pro: prostředí, vyprávění příběhu, audiovizuální zpracování, multiplayer

+19
  • PC 90
Warcraft je pojem! Blizzardu se podařil vytvořit obrovský kult, ze kterého poté vzešli snad ještě větší giganti Dota a WoW. Pamatuji si na své první setkání s touto hrou. Hned jsem si s ní padl do oka. A protože ji mám tak rád, tak jsem ji nemohl nedohrát na těžkou obtížnost pro větší výzvu

Celý úžasný svět Warcraftu na nás zde dýchá z každého kouta, každá postava, každá zbraň, každý kůň má svůj příběh (tento efekt je x-krát znásoben ve WoW). Doteďka mi nejde do hlavy, jak to vlastně dokázali. Ano, příběh o přicházejícím zlu je už trochu kýč, ale oni si vždycky poradí, aby tomu tak nebylo. Ve hře se seznámíme s Arthasem, Thrallem, Jainou, Furionem a mnoha dalšími v boji o osudu světa ve čtyřech kampaních z nichž jedna z nich je lepší než druhá.

Warcraft 3 je celkem tradiční RTS s lehkými prvky RPG-Hrdinou. Stavíte základnu, cvičíte jednotky, těžíte, ničíte a trénujete si svého hrdinu. Hrdinové jsou zde hlavní silou armády a víceméně se hraje na jeho zabití. Musím Vás ale zklamat, tady více než strategie vyhrává rychlost. Kdo má rychlejší prsty a umí vnímat více snímků za vteřinu než normální smrtelník, je potenciální šampión. Samozřejmě, až člověk dosáhne na úroveň těchto blesků, tak už rozhoduje strategie.

Obrovským zpestřením jsou zde krátké filmečky, které Blizzard vždycky uměl a podtrhují celou atmosféru díla. Zmínit musím i grafiku, která mi přišla na tu dobu celkem slušná. Až na OST u nemrtvých byla hudba ok a nezapomenu na památný track Doomhammer´s Legacy

W3 je taky nesmazatelně zapsán v obecném povědomí díky kultovním hláškám: "Zase práce?" "Za Hordu život položím" atd. Musím však zmínit i super hlášky jednotek po opakovaném klikání.

Velký problém je někdy ve velké nepřehlednosti a chaosu na bitevním poli. Když se sejdou velké armády, tak ani nevíte kdo je kdo. Ale to se spraví, až se vypracujete na ty již zmíněné blesky. Mně se to nepodařilo

Warcraft 3 je pro mě legendou, která mě jen tak neomrzí a i přes to, jak já každému tvrdím, že je to klikačka, tak ji musím každému doporučit! Už se nemůžu dočkat na 4.

Pro: Příběh, Svět, Epičnost, Multiplayer, Filmečky

Proti: Nepřehlednost boje

+18
  • PC 90
Tak můj Warcraftovský maraton vrcholí a Já jsem se konečně dostal k tomu, kvůli čemu jsem ho započal.

Od Warcraftu 3 jsem si hodně sliboval a můžu říci, že mě nezklamal. Zapojení hrdinů, coby nejdůležitější a nejsilnější části armády se mi velice zalíbilo (Vzhledem k tomu, že je člověk může oživovat, hráč se nebojí jejich nasazení ). Co se týče hrdinů, několik Rpg prvků snimi spojených je pěkným zpestřením hry ( např. léčivé elixíry, obraný equipment, levelování...).

S tímto klíčovým zapojením se mění i forma příběhu. Příběh je vyprávěn a posuzován jednotlivými postavami. Hráč tak může nahlédnout na konflikt z více stran, pohledů postav. Příběh je tak emotivnější a epičtější.

Většina misí se skládá z povinných a vedlejších úkolů. Vedlejší úkoly jsou spíše pro zpestření hry a zlepšování hrdiny (zkušenosti, nalezené předměty). Na normální obtížnost se dá v pohodě všechno zvládat. Na tu těžkou se již jedná o výzvu.

Jednou z nejlepších novinek jsou dvě nově hratelné rasy. Nemrtvá pohroma a Noční elfové mě velice zaujali, zvláště jejich originální zpracování. Oproti předchozím dílům, je mezirasová odlišnost na maximu (Ani základní dělnické jednotky nemají stejné atributy) . Líší se způsob těžby, cena atd. Aby se hráč dokázal efektivně bránit, musí zapojit celou řadu různých jednotek. Žádná frakce nemá univerzální jednotku, která by byla jednoduchou odpovědí na všechno.

Co však naštve každého hráče je malý populační limit. Oproti původním dvou stům, je limit devadesát míst opravdu směšným číslem (zvláště když pokročilejší jednotky zabírají od tři míst nahoru).

Atmosféra je příjemná, zvláště když je umocňována mezilevelovými videosekvencemi. Jediné co mě trochu zklamalo, je grafika. Né, že by nebyla dobrá ale schází mi to temnější pojetí prvního dílu. Ovšem Azeroth drancovaný Plamenou legií byl temný dostatečně. Velice potěšujícím je množství a různorodost prostředí, které hráč postupně odhaluje. A zvláště pak množství tvorů, kteří v těchto lokalitách žijí.

Warcraft 3 Reign of Chaos je pěknou zábavou na pár hodin, která s postupně se měnícími frakcemi zaujme a nenudí. Nabízí pěkný příběh, který se do poslední fáze nepřestává vyvijet. Čtyři odlišné rasy, každá originálně pojatá, pak zaručuje nestereotypní hraní. Zainteresovanost jednotlivých postav a jejich mocné proslovy pak umocňují požitek. 90%

Pro: Pokračování série s novými rasami, herními principy. Zabalené v konzistentním příběhu.

Proti: Trochu temnější atmosféra by neuškodila. Ten populační limit je výsměch. Trochu chybí lodě z předchozího dílu.

+18
  • PC 95
Nie som človek ktorý vie písať dlhé komentáre, ale u Warcraftu 3 sa o to pokúsim.
Warcraft 3: Reign of chaos som hral od svojich 8 rokov, veľmi sa mi zapáčila a stala sa jednou s mojich najobľúbenejších hier. Vždy som bol na stratégie. Hrať za Arthasa, Thralla( Go´ela) a nakoniec Tyrande bolo výborné, vždy som mal dobrý pocit a ten príbeh ma neskutočne bavil a zaujímal. Každý deň som ho hrával aj viac krát za sebou. Vždy som ho dohral a na ďalší deň znovu začal. Ale to už pominulo. Teraz to nehrávam tak často, lebo sa sústredím ne iné hry. Ale vždy si to s úsmevom zahrám. Minulú sobotu som bol na filme a myslím si že je to jeden s najlepších filmov pre mňa. Ale naspäť ku hre, dobre že ju mám v hernej výzve. Aspoň mám zámienku to zase hrať. Odporúčam ju každému, kto má rád stratégie. Dávam jej 11/10.
Tak to by bolo všetko. Písal som že neviem písať dlhé komentáre, ale pokúsil som sa.(:
+18
  • PC 90
Mnohým sa javí Warcraft III (takisto ako aj ostatné hry od Blizzardu) ako preceňovaná záležitosť, pre mňa sa však jedná o skvost, ktorý dokázal veľmi dobre preniesť príbeh priamo do misii a nie tak, ako to býva v mnohých stratégiach dodnes, akýkoľvek príbeh sa odohráva v štýle kúsok príbehu/misia/ďalší kúsok príbehu/misia atď...Možno práve vďaka tomu, že si tento štýl W3 nedrží a zároveň má akési náznaky rpg prvkov v podobe veľmi jednoducho levelujúcich hrdinov a zbieraní pár predmetov, sa hrajú herné kampane veľmi svižne a pútavo.

Niekomu sa samotný príbeh princa Arthasa, the burning legion a ostatných protagonistov môže zdať triviálny, klišovitý a hlúpy, mne však vo svojom štýle rozprávania a spracovania(cutscény v engine hry a pre Blizzard povestné renderované cinematics), spolu s niekoľkými zvratmi, viac než vyhovoval. Samozrejme občas sa dajú určité veci ľahko predpokladať, ale netreba zabúdať, že sa stále jedná o realtime stratégiu a nie nejaké RPG alebo adventure. Predovšetkým prvé dve kampane za ľudí a nemŕtvych ma po príbehovej stránke bavili najviac, čo však neznamená, že za orkov a nočných elfov to tiež nebolo zaujímavé.

Herný štýl sa zameriava predovšetkým na určitý vybraný menší počet jednotiek (20-30 kusov cca) než na obrovské armády, čo možno dáva väčšiu prehľadnosť a možnosť ako takého taktizovania v singleplayeri, kde je to však obmedzené či už prístupnosťou jednotiek (silnejšie jednotky sa v kampani postupne odomykajú a je evidentné, že v misii kde sa tak stane, zohrávajú dôležitú úlohu), alebo možnosťami ich použitia. Misie by som mohol taktiež rozdeliť na dva typy: v tom základnom hráč stavia základňu a čelí nejakým požiadavkám ako zničenie nepriateľskej základne a podobne, ako sme v RTS zvyknutí, zatiaľ čo druhý typ misie nás postaví do čela menšej skupinky jednotiek vedených hrdinom cez mapu.

Ozvučenie ako to už v prípade Blizzardu býva je opäť na výbornú, len v českej verzii hry sa hráči dočkali dosť otrasného voice overacting dabingu. Čo sa týka grafického spracovania, na svoju dobu bolo veľmi príjemné, najmä efekty kúziel a boja a mne sa páčilo oveľa viac než v konkurenčnom Age of Mythology.

Multiplayer sa stal nedieľnou súčasťou progamingu, ale zároveň poskytoval dosť veľkú zábavú aj nám amatérom. :) Nedostatkom rôznorodých veľkých či malých máp W3 určite nepôsobí.

V závere by som už len chcel dodať, že hra možno mala veľa hypu, možno tam nie je 99% originálnych a možno je to dokonca pre niekoho až primitívne, ale ako celok hra fungovala a stále funguje výborne a nemôžem vymenovať veľa stratégií, v ktorých by ma singleplayer časť chytila a pustila až pri záverečných titulkoch.

Pro: kampaň, príbeh, 4 zábavné frakcie a jednotky hrdinov, cinematics, hudba, multiplayer

Proti: zbytočnosť zoomu, grafika nemusí sadnúť každému, v cz verzii dabing

+16 +17 −1
  • PC 100
Dneska už neexistuje hráč počítačových her, který by nikdy neslyšel o Warcraftu. Warcraft patří ve strategiích mezi skutečné legendy. Co je na Warcraftu III tak úžasného? Především naprosto úžasný a geniální děj hry. Ten se dělí na 4 části podle 4 ras (lidé, orkové,nemrtví,elfové), který je prokládán nezapomenutelnými filmečky. Na začátku si vyzkoušíte tutoriál za orky. Tak se naučíte základní zacházení se hrou, kde dominují hrdinové, kteří sesílají kouzla na protivníka nebo jimi posilují vlastní jednotky. O ději se tady rozepisovat nebudu abych někomu, kdo to třeba ještě nehrál nezkazil radost ze hry. Řeknu jen, že budete mít za úkol nepřeberné množství zajmavých úkolů. Například závod o to kdo zabije první 100 vesničanů nakažených morem, ochrana hrdiny, který přivolává bosse démonů, před hordou nepřátel, pobít nepřátelské mágy nebo obranu stromu života před invazí démonů.

Warcraft III je celý v 3D grafice. Ta spolu s překránými animacemi, jako vystřižené z reality, dává Warcraftu hodně co do krásy a úchvatnosti. Ovládání hry není nějak složité. Jednotky se dají označit do skupin pod číselnými klávesamy.
Hra obsahuje také multiplayer. Ten můžete hrát po lokální síti nebo přes Battle.net, což je síť herních serverů vytvořený pro Diablo.

Styl hry není težký stavíte základnu, kde najímáte vojáky, vylepšujete vojáky a kupujete hrdiny. S těma pak chodíte po mapě zbíráte zkušenosti (za které získáváte postupujete na vyšší úroveň max 10),artefakty a snažíte se zničit nepřátelskou základnu. Hrdinové, kteří jsou jakýmsi ústředním bodem armády, jsou nesmrtelní. Né že by je nešlo zabít, ale můžete si je za určitý obnos v pevnosti oživit a oni se vám po určité době oživý. Každý hrdina určitý počet kolonek na předměty, které sezbírá. Dále má 4 kouzla, které se rozdějují na aktivní (na jejich použití potřebujete určitou manu) a pasivní (máte je furt a nic za ně neplatíte).
Na konci si užitete vtipný závěřečnou show s jednotkama a hrdinana z Warcraftů III. při kterém padnete smíchy.

Pro: kampaň,filmečky, 3D grafika,

+16 +17 −1
  • PC 80
Další díl Warcraftu opět ukázal, že Blizzard nedělá další díly totožné, pouze s lepší grafikou. Trojak představila skvělý a naprosto intuitivní systém hrdinů a předmětů, navíc v parádní kampani za čtyři strany. Navíc ty animace mezi kampaněmi, to bylo něco!

Pro: Nový herní systém, animace, hrdinové a předměty, hratelnost, vyváženost.

Proti: Některé mise šly zvládnout lépe.

+12