@
ještěr (09.03.2015 13:22): Jasně že selektivní paměť u takových věcí funguje velmi dobře, ale zase bych to nesváděl jen na ni.
Na druhou stranu jsem byl třeba nucen uznat, že
Deus Ex: Invisible War je velmi dobrá akční hra (byť selhává coby nástupce legendy). Přes zjednodušení typu žádné EXPy, sjednocení nábojů a lockpicků nebo konzolový inventář je pořád na hráči volba herního stylu (a s tím spojených implantátů), má vynikající atmosféru (dnes mě mrzí, že na tomto enginu nevyšlo více her, pokud možno ve stylu modifikace Thief 3 Gold s odstraněním některých omezení enginu), řadu nepovinných úkolů a rozhodně jsem nehrál stylem "naběhnu & vymlátím". Zkrátka sama o sobě funguje jako dost "chytrá" akční hra.
Problém je asi v tom, jak hodnotit pokračování série, které se odchýlí od původního žánru, aniž by se v rámci nového žánru jednalo o průser (naopak jde třeba o nadprůměrný kus). Svého času strhl Anastasov tuším
Star Trek: The Next Generation - A Final Unity deset procent za pouhou přítomnost "simulátorové" části hry, byť napsal, že za její kvalitu by se nemusel stydět lecjaký "čistý" simulátor.
@
Bodkin (09.03.2015 13:41): Shodnout se samozřejmě nutně nemusíme, zejména v záležitosti, která dost dobře nelze definovat :-) Bral jsem v úvahu hry, které jsou primárně stealth akce (stealth prvky jsou v mnoha FPS/RPG, stejně jako je dnes vylepšování postavy u každé druhé akční hry). Za primárně stealth akci nepovažuju
Arx Fatalis (byť je možné hrát čistě za zloděje se všemi důsledky),
Dark Messiah of Might and Magic (ze stejných důvodů), TES sérii, nové Fallouty nebo uvedené
Vampire: The Masquerade - Bloodlines. A už vůbec ne sérii Stalker (protože pak bych musel vzít v úvahu třeba
Operation Flashpoint: Cold War Crisis nebo
Project I.G.I.). Pathologic jsem nehrál (zatím), System Shocky bych určitě neoznačil primárně jako stealth (dvojka tak asi hrát jde, i když jsem to nikdy nezkoušel, u jedničky si to přes antigravitační brusle, laser sabre a podobné vychytávky moc představit neumím).