Sport

Vzhůru Brno!!! :c))

Tak to vyřazení Sparty nebylo zbytečné, jak se zde po semifinále někdo obával... ;c)

@musa (27.04.2025 17:43): No kdo asi... :c))

@Strady (17.04.2025 07:01): Ale tak to prostě je! :c))

@Strady (14.04.2025 15:25): Nikoli. Blázen a já, celoživotní fanda Komety... :c)))

Hodně lidí od počátku nedávalo Kometě nejmenší šanci a vidělo Spartu jako jasného finalistu. Nuž, opět si můžeme s Filipem Topolem zazpívat:

„Den vychvaluj až navečer,
ženu až bude po smrti,
meč po bitvě,
led až když po něm přejdeš řeku,
svět nevychvaluj dřív, než vystřízlivíš.”

Každopádně jsme viděli hodně výživnou sérii a nezbývá, než dodat: „Sláva vítězům a čest poraženým!”. :c)

@Nix (08.04.2025 15:06): Přesně tak, ta situace v NHL se v čase poměrně výrazně změnila, domnívám se, že svou velkou roli sehrál především příchod evropských hráčů se zcela odlišným pojetím hry. Těch důvodů je ovšem samozřejmě povícero, navíc dnešní hokej a ten z počátku dvacátého století se vůbec nedá srovnávat, to je takřka úplně jiný sport. :c)) Mé oblíbené období je někde od sedmdesátek zhruba do poloviny devadesátek, nejspíš proto, že jako malý špunt až mládežník jsem v tu dobu ke kanadskému hokeji nejvíce vzhlížel. A krom velkých hráčských es té doby, jsem měl v oblibě i ty neohrožené drsňáky, kteří nikdy nešli pro ránu daleko a ony velké hvězdy chránili a veškerou drzost vůči nim nemilosrdně trestali. :c) Jakožto celoživotní fanoušek Maple Leafs jsem pak samozřejmě miloval sympatického drsňáka Wendela Clarka a později v devadesátkách pak především lehce kontroverzního „albánského vraha” Tie Domiho (když na to přišlo, ani dva soupeři najednou nebyli problém). Dnes v Torontu řádí jeho syn, který se už sice méně pere, o to lépe ale hraje. A svému otci podobou doslova vypadl z oka. A o něco blíže k dnešní době navázal na tradice těchto řízných chlapíků úžasný nekompromisní hromotluk Wade Belak, ten už bohužel není mezi námi. Pořádně přímočaré, drsné, ale mimořádně krásné staré časy, dost se mi po této syrově podobě NHL stýská. :c) Ale tak každá doba má něco do sebe...

Všichni hráči, které jste zde jmenovali, patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co NHL ve své historii nabídla. Kdybych měl za sebe zmínit jedno jediné jméno, já bych volil jako absolutní jedničku „Super Maria”. U něj se vzácně spojily snad všechny myslitelné předpoklady a vlastnosti, které by měl špičkový hokejista mít a pokud by jej nepostihly ony těžké zdravotní obtíže, nejspíš by byl právě on dnes vnímán jako nedostižná superstar. Gretzky, při všech jeho úžasných a nezpochybnitelných výkonech a rekordech, mi přijde ze všech těch legend nejvíce jako produkt své doby a svým způsobem i velké dítě štěstěny (se vší úctou a obdivem k němu a jeho mimořádnému talentu!). Byl už za své kariéry opravdová hokejová celebrita a měl zcela výsadní postavení, které se projevovalo prakticky ve všech ohledech. Vemte si třeba jeho fyzické předpoklady, jakou by měl se svou postavou asi tak šanci se prosadit v dnešním silovém a nekompromisním hokeji. On by si příliš neporadil ani tenkrát, kdyby vedle sebe neměl své „gorily”, které k němu prakticky nikoho nepustily. Dave Semenko a Marty McSorley mu v podstatě po celou kariéru umetali cestičku pro jeho technické kejkle a livkidovali každého, kdo se na něj jen trochu škaredě podíval. Jiní špičkový hráči tuto výsadu neměli, vemte si jen, jakým zákrokům byl vystaven třeba Crosby, Malkin, Jágr a další, s těmi se nikdo nemazal a museli si vše vybojovat úplně sami. Třeba Jágr je v tomto směru naprostý fenomén, když si díky své hokejové dlouhověkosti prošel hned několika hokejovými styly a vždy se dokázal přizpůsobit a nakonec v každé éře patřil mezi absolutní hvězdy. Vše se tedy mimořádně obtížně porovnává a hokejoví fanoušci se mohou další dlouhá léta bavit podobnými debatami a zcela objektivní pravdy se nejspíš nikdy nedoberou. Každopádně i v tomto je svět hokeje zcela výjimečný, odehrává se v něm mnoho dechberoucích okamžiků a dramat, jedná se o jeden z nejrychlejších, nejtvrdších a opravdu nejmužnějších sportů a proto jej všichni fanoušci tak milujeme. ;c) Užívejme si tedy těchto úžasných chvil, mezi které bezpochyby patří i současné tažení, dnes už krále všech střelců Alexe Ovečkina. Nikdo z nás netuší, kdy se zase budou tvořit takto významné milníky a zda je za svého života ještě zažijeme. :c)

@Drolin (07.04.2025 23:16): Tak kraluje v tom, co se od útočníka obvykle očekává nejvíc, dává góly a dává jich hodně. :c)) Tzv. nejlepší, nebo nejvšestrannější zcela určitě nebude, prostě je „jen” nejlepším střelcem NHL v základní části. V NHL si vedou mraky statistik a počty vstřelených gólů a získaných bodů jsou v rámci individuálních asi ty nejdůležitější. Taky proto je okolo toho takové haló, Ovečkin v podstatě překonal Gretzkyho v „disciplíně”, ve které se s tím ještě před pár lety vůbec nepočítalo. V celkových bodech (góly plus přihrávky) se Saša nechytá, tam vytyčil Gretzky takovou metu, kterou už nejspíš nepřekoná vůbec nikdo, to by se snad musela nějak zásadně změnit pravidla, nebo tak něco. Ono je to celkově všechno takové dost komplikované a ve výsledku spíše pro zábavu, protože už jen objektivně porovnávat jednotlivé éry NHL je z mnoha důvodů mimořádně složité. V různých obdobích se totiž hrálo zcela jiným stylem, padalo dost odlišné množství gólů, kariéru některých hráčů postihla zranění, NHL poznamenaly výluky a zkrácené ročníky, přišlo zavedení platového stropu atd. Je zde zkrátka mnoho různých aspektů, díky kterým se jednotlivé osobnosti v rámci historie soutěže dost špatně porovnávají. Každopádně dosáhl Ovi něčeho neskutečného a zcela výjimečného, o tom není nejmenšího sporu. Zcela určitě se nesmazatelně zapíše mezi legendy NHL i světového hokeje obecně, nejlepším hráčem historie bych jej ale rozhodně nenazýval, to by bylo příliš odvážné. :c)