Přijel jsem na odpočívadlo nad Silent Hillem, který leží v kopcích mírného pásu. Lesy na mě dýchají povědomou krajinou. Vypadají jako u nás a všechno je tak povědomé a zároveň zlověstné. Není divu, že má první myšlenka je utéct. Už jsem ale moc daleko a otočit se nejde. Nezbývá než z autovraku poblíž sebrat mapu a sestoupit do mlhy města cestou lesem, ve kterým bych si nejraději zahoubařil, ale trochu mě znepokojuje ticho a samota, která se umocní vstupem do samotného města.
Atmosféra remaku Silent Hill 2 je naprosto dokonalá. Prostředí vypadá nádherně ponure a uvěřitelně. Pobíhání okolo neškodných nepřátel je minulostí. Nepřátelé zrychlili a dokáží hráče pronásledovat do vedlejší místnosti. Načítání místností, které sloužilo jako útěk před monstry je minulostí. Remaku tento prvek přidal na děsivosti a strachu o vlastní život. Najednou je potřeba o něj víc bojovat. Útěk, hlavně v interiérech, už není tak snadný a nábojů je vždycky méně než nepřátel. Naštěstí nám vychází vstříc nový pohled kamery za zády a moderní soubojový systém, který svou brutalitou a intenzitou perfektně dotváří atmosféru beznaděje hlavního hrdiny Jamese Sunderlanda.
Trochu závidím hráčům, kteří okusí poprvé Silent Hill 2 až teď a zjistí, jak dokonalý příběh obsahuje. Na druhou stranu, díky jeho znalosti jsem měl jinou perspektivu na jeho náhled. Všímal jsem si mnohem víc designu lokací, vzhledu nepřátel nebo, na první pohled, nesmyslných vzkazů zanechaných na cestě. Víc mi dávali smyl osobnosti a motivace vedlejších postav. V celém jasném celku hry není nic vedlejší. Všechno do sebe zapadá a beze zbytku souvisí se samotnou hlavní zápletkou. Za mě stále nejlepší příběh, který jsem kdy v hororových hrách hrál a jsem moc zvědavý, jak se s tím Christophe Gans vypořádá ve filmové verzi Return to Silent Hill.
Dvě menší výtky bych přeci jenom měl. Sielent Hill 2 remake přidal pořádně na akčnosti. Útočí jedna stvůra za druhou. Někdy i tři najednou a některé části se zvrhnou ve skoro až akční orgie. Přidání akce je jeden z velkých rozdílů oproti originálu u kterého si ale úplně nejsem jistý, jestli je to změna k lepšímu. Přinejhorším existuje možnost nastavení obtížnosti. Osobně mě souboje bavili, ale někdy jich bylo až otravně moc. Druhá výtka je menší důraz na hudbu. Hudebně podbarvených lokací je mnohem méně a celkově se hudba posunula spíše do decentnější roviny. Trochu škoda, hudba v původní hře byla naprosto dokonalá a v remaku chybí pár tracků, které mi uvízly v paměti. Hlavně legendární arytmické industriální melodie, které byli pro Silent Hill 2 tak typické. V remaku je dán větší důraz na samotné prostředí a pocit samoty.
Skvělé hádanky a rébusy zůstaly nezměněny a fungují stejně dobře jako dříve. Obsahují úplně stejné uspokojení při jejich zdolání jako dřív. Velkou změnou je jiné měřítko vzdáleností a velikosti lokaci. Lokace se podobají více skutečnosti a hra díky tomu poměrně nabobtnala. Na první dohrání vydrží nadstadardně dlouho a já musím říct, že Bloober Team odvedl skvělou práci. Ač jsem se snažil srazit hodnocení, ve výsledku je hra tak skvělá, že musím dát opět stovku. Pro příběh Jamese Sunderlanda a jeho ženy Mary mám prostě slabost.
Atmosféra remaku Silent Hill 2 je naprosto dokonalá. Prostředí vypadá nádherně ponure a uvěřitelně. Pobíhání okolo neškodných nepřátel je minulostí. Nepřátelé zrychlili a dokáží hráče pronásledovat do vedlejší místnosti. Načítání místností, které sloužilo jako útěk před monstry je minulostí. Remaku tento prvek přidal na děsivosti a strachu o vlastní život. Najednou je potřeba o něj víc bojovat. Útěk, hlavně v interiérech, už není tak snadný a nábojů je vždycky méně než nepřátel. Naštěstí nám vychází vstříc nový pohled kamery za zády a moderní soubojový systém, který svou brutalitou a intenzitou perfektně dotváří atmosféru beznaděje hlavního hrdiny Jamese Sunderlanda.
Trochu závidím hráčům, kteří okusí poprvé Silent Hill 2 až teď a zjistí, jak dokonalý příběh obsahuje. Na druhou stranu, díky jeho znalosti jsem měl jinou perspektivu na jeho náhled. Všímal jsem si mnohem víc designu lokací, vzhledu nepřátel nebo, na první pohled, nesmyslných vzkazů zanechaných na cestě. Víc mi dávali smyl osobnosti a motivace vedlejších postav. V celém jasném celku hry není nic vedlejší. Všechno do sebe zapadá a beze zbytku souvisí se samotnou hlavní zápletkou. Za mě stále nejlepší příběh, který jsem kdy v hororových hrách hrál a jsem moc zvědavý, jak se s tím Christophe Gans vypořádá ve filmové verzi Return to Silent Hill.
Dvě menší výtky bych přeci jenom měl. Sielent Hill 2 remake přidal pořádně na akčnosti. Útočí jedna stvůra za druhou. Někdy i tři najednou a některé části se zvrhnou ve skoro až akční orgie. Přidání akce je jeden z velkých rozdílů oproti originálu u kterého si ale úplně nejsem jistý, jestli je to změna k lepšímu. Přinejhorším existuje možnost nastavení obtížnosti. Osobně mě souboje bavili, ale někdy jich bylo až otravně moc. Druhá výtka je menší důraz na hudbu. Hudebně podbarvených lokací je mnohem méně a celkově se hudba posunula spíše do decentnější roviny. Trochu škoda, hudba v původní hře byla naprosto dokonalá a v remaku chybí pár tracků, které mi uvízly v paměti. Hlavně legendární arytmické industriální melodie, které byli pro Silent Hill 2 tak typické. V remaku je dán větší důraz na samotné prostředí a pocit samoty.
Skvělé hádanky a rébusy zůstaly nezměněny a fungují stejně dobře jako dříve. Obsahují úplně stejné uspokojení při jejich zdolání jako dřív. Velkou změnou je jiné měřítko vzdáleností a velikosti lokaci. Lokace se podobají více skutečnosti a hra díky tomu poměrně nabobtnala. Na první dohrání vydrží nadstadardně dlouho a já musím říct, že Bloober Team odvedl skvělou práci. Ač jsem se snažil srazit hodnocení, ve výsledku je hra tak skvělá, že musím dát opět stovku. Pro příběh Jamese Sunderlanda a jeho ženy Mary mám prostě slabost.
Pro: geniální příběh v novém kabátě, hrozivá hororová atmosféra, strach ze smrti, pocit samoty a izolace, hudba
Proti: občas až moc soubojů, menší důraz na hudbu