Teda takhle amatérskou splácaninu jsem už dlouho neviděl. Je až neuvěřitelné s jakou drzostí nám Jowood servíruje tuhle nedomrlou, nedodělanou, zabugovanou a trapnou hru, která s původním G3 má společného pouze svět, který vývojáři z Indie (s)prostě vzali, smazali/přidali pár baráčků a hradeb a na cesty do Varantu a Nordmaru naflákali skály, aby hráč zůstal v Myrtaně. Už v úvodním intru (mimochodem asi nejlepší věc na celé téhle "hře" a to je co říct, protože to je pár statických obrázků) jsem pojmul podezření, že Indové původní hru asi vůbec nehráli, jak jinak si vysvětlit že Bezejmenný hrdina se zničehonic začal chovat jako totální hovado, což podtrhují naprosto, ale NAPROSTO DEBILNĚ NAPSANÉ DIALOGY, které jsou navíc zabugované + dabing hlavního hrdiny je otřesný. Hra se mi navíc (hlavně v Trelisu) neskutečně sekala, naštěstí to vyřešilo snížení detailů na střední a vypnutí pár grafických featur. Co jsem ale nevyřešil bylo časté padání, které jsem musel jistit prostě tím, že jsem každou minutu mačkal quicksave.

Questy byly nezajímavé, občas autoři otravně natahovali herní dobu a komplikovali situaci tím, že quest nedostatečně popsali. Srát na to, vytahuju návod a jedu podle něho. Vedlejší questy? Kašlu na ně, stejně jsou nudné a hlavně skoro žádné nejsou - města jsou prázdná, všude jen NPC se kterými nejde pokecat (btw Montera byla vážně zklamáním), svět už netáhne abych ho prozkoumal, protože už jsem to jednou udělal v G3. Prostě jen pojedu po hlavní příběhové lince - jdu za Gornem, stráž u brány mi oznámí že mě nepustí dokud jí nedám 50000 zlaťáků - Cože? Děláš si ze mě prdel? Zapínám konzoli a nacheatuju si 50000 zlatých. Gorn mě posílá za Leem do Vengardu - jdu do Vengardu a stráž u brány mě nechce pustit dokud nepřinesu 20 pytlů obilí. WTF? Na to ti seru, ať to donese někdo jinej, já musim zachraňovat svět ! - ne, všichni moji muži jsou hrozně zaneprázdnění, musí sedět u ohně na prdeli a opejkat si špekáčky. Vrrrr, dobře donesu ti to. Následuje část kdy musim nacházet různá NPC a běhat s nima přes celou Myrtanu - nuda, nuda, nuda. A závěrečnej souboj tomu nasadil korunu - byl neskutečně trapnej a jednoduchej - 4x jsem fláknul údajně mega silnou obludu mečem a byl konec, ani ke mě nestačili přijít poskoci co mi asi měli znepříjemnit život.

O soubojovém systému, který je ještě víc dojebaný díky přítomnosti staminy se radši zminovat nebudu (zlatej G3 s Community Patchem), stejně jako o tom že jsem se dost brzo dostal k takovému vybavení že mi až byla hanba ho na 20. levelu nosit. Hru jsem dohrál za 5 herních dní, v přepočtu to bude 9-10 hodin (hrubý čas i s loadingama a zapínáním hry po spadnutí), čili je to 10x kratší jak Gothic 3. Nevěřil jsem že to může bejt tak špatný, ale je to vážně k pláči. Forsaken Gods je opravdu jen pro skalní fandy, ostatním bude stačit když si najdou na netu intro a outro.

Tak jsem konečně G3 po 4 letech od vydání dohrál. Přitom jsem měl originálku doma už pěkně dlouho, ale při prvním hraní jsem narazil na všudypřítomné bugy, hrozně se mi to sekalo a k tomu jsem ještě velice brzo osvobodil dvě města v Myrtaně a nevědomky jsem si tak znepřátelil všechny orky, tudíž místo poctivého plnění questů jsem jen zoufale běhal po světě a přemejšlel, proč autoři nějak neupozornili jaké bude mít rebelie následky. Pamatuju si hlavně na osvobozování Montery, které jsem začal na nějakém 15. levelu a trvalo mi to celý den a padlo na to spoustu loadů a nadávek do čů**ků a zas*anejch orků :) Přecejenom hrál jsem za warriora a v ruce měl jen nějaký obyč sword + farmářský hadry, takže to bylo dosti těžké, ale když bylo hotovo, měl jsem děsnou radost. Ale pak jsem došel k dalšímu městu a při představě že bych měl dělat to stejné jsem hru zabalil, ukončil a odinstaloval.

Po několika letech jsem si ale řekl - sakra, musim napravit starou křivdu - nainstaloval jsem G3 spolu s Community patchem 1.7.4 a G3 Quest Paket 4 Update 1 s hotfixem (kterej byl v němčině, ale poněkud složitě jsem tam aspon dokázal narvat anglické texty). Navíc jsem zapnul alternativní vyvážení a alternativní AI + jsem si pohrál s grafickým nastavením (tehdá jsem tomu nerozuměl) aby se mi to moc nesekalo. No a vylezla z toho úplně jiná hra, je neskutečné kolik práce dokázala komunita udělat - za celou hru jsem narazil na jediný quest který byl buglý tak, že nešel dokončit. Vše ostatní šlapalo jak hodinky a mnohé bylo přidáno a vylepšeno. Jel jsem tentokrát za Dark mage s cílem získat kouzlo Army of Darkness (které původně ve hře nebylo) - pravda, dočkal jsem se a byla to sranda, ale škoda že se k těmto nejmocnějším kouzlům hráč dostane až úplně na konci.

Hrozně se mi líbil celý svět - nejenom Myrtana, ale i rozlehlá poušť plná ruin a zombíků a neskutečně zamotaný Nordmar, kde jsem se ztrácel i když jsem šel podle mapy. Spolu se SKVĚLOU hudbou a ucházející grafikou, která je hezká i po tolika letech, to tvoří dílo, které se jen tak nevidí. Je opravdu radost prozkoumávat každý kousek země (říkal jsem už, že ta hra je OBROVSKÁ?), nacházet partičky trollů hlídající zamčené truhly (copak v nich asi může být?), kochat se krásnými vodopády blízko Sildenu (je za nimi nějaká skrytá jeskyně?), zabíjet draky (dá se z jejich šupin udělat nějaká zbroj?) nebo objevovat úžasné poklady které ukrývají hašašíni ve svých chrámech (ten poklad v Bakareshi je solidní, mohl bych ho přemístit do své kapsy).

Bohužel celou tu srandu kazí pár nepříjemných věcí, které nedokázal odstranit ani Community Patch. Jeden z největších vopruzů jsou dlouhé nahrávací časy - nahrání quicksavu trvá přes 30 vteřin, což je prostě moc, protože občas se umírá docela často. Také optimalizace stále není nejlepší - hra si pořád něco tahá z disku a občas se ošklivě začne sekat - hlavně když se třeba teleportujete do města nebo vytáhnete pochodeň. Souboje se s patchem o hodně zlepšili, už to není taková sranda a to hlavně za warriora, protože na vás můžou útočit až 3 protivníci naráz, přičemž se povětšinou solidně kryjí. Za mága to je zpočátku ještě těžší, ale v momentě kdy jsem se dostal k abilitě Mana Regeneration a Summon Demon se vše obrátilo o 180° a protivníky jsem drtil s prstem v nose. Tedy až na ty co používali magii, protože ti jsou tak 10x nebezpečnější - i podělanej Goblin shaman dokáže znepříjemnit život když si nedáte pozor - dva, tři firebally a je po vás. A to vůbec nemluvím o High Priestech na poušti, kteří mě dávali jednou ranou.

Nepotěší ani umělá inteligence postav, které se k vám přidají. Ta je přímo děsivá, respektive žádná - hlavně v Nordmaru bylo peklo, když jsem dostal quest někoho následovat. Dotyčný běžel předemnou a vůbec ho netrápilo, že naběhl mezi smečku asi 10 vlků jako kdyby tam nebyli a zastavil se. Vlci na něj chvíli čuměli jestli si nedělá srandu a pak se na něj všichni vrhli - samozřejmě jsem mu chtěl pomoct, ale když jsem zranil prvního, s panem NPC zůstal jediný a ostatní se vrhli na mě - děkuji pěkně. Ještě horší případ byl, kdy se ke mě někdo přidal a vydali jsme se zničit tábor orků. Myslel jsem, že mi NPC pomůže, ale nakonec jsem měl daleko větší starosti s tím aby zůstal na živu a já mohl quest dokončit.

I přes to, že G3 má spoustu chyb a spíše než mých 90% si zaslouží tak 70%, nemůžu jinak. Ta hra je prostě v některých ohledech úžasná, epická, skvělá, což dává zapomenout na všechny ty hrůzy okolo a já na ní budu vždy s láskou vzpomínat. A o to jde především :)

Postava na konci

Vcelku povedená hra od slovenských vývojářů, která se nikterak nesnaží zamaskovat zjevnou inspiraci v Samorostovi - hraje se to dosti podobně a přítomen je i roztomilý psík. Zpočátku to nevypadá slavně, grafika působí trochu nesourodě a první level se podle mě moc nepovedl, postupem času si to ale sedne a některé levely jsou velmi pěkné. Hratelnost je dosti primitivní, stačí jen klikat na aktivní místa na obrazovce ve správném pořadí, i věci z inventáře se používají automaticky a v podstatě je nemožné se zaseknout (pokud se tak stane, je tu systém nápovědy, který jsem ale za celou hru nepoužil, protože můj nejdelší výtuh byl tak minutový). Osvěžením jsou jednoduché minihry (let balónem), puzzle a "akční" pasáže, kdy je nutné mačkat šipky tak, jak se objevují na obrazovce, jinak musíte opakovat (tady potěšila pasáž která připomněla Indiana Jonese).

Na uhlazené a vymazlené Machinarium to nemá, ale jako casual hříčka na jedno odpoledne pro mladšího sourozence/sestru nebo prostě jako odpočinkový kousek po komerčních AAA titulech je to ideální.

Vývojářům z EA asi už bylo trapné rok co rok jen updatovat soupisky, měnit menu a přidávat 2 nové animace, takže KONEČNĚ po nesčetných nadávkách hráčů - "Ať už s tim jdou do prdele, vždyt je to stejný jako minule" - udělali krok vpřed a hru výraznějším způsobem oživili. Nutno ale říci že počáteční nadšení ze mě rychle vyprchalo, když jsem hru podrobil důkladnější zápařce.

Hra sice působí plynuleji a ladněji než kdykoliv předtím a třeba taková práce stoperů (odhlavičkovávání) při nakopávaných míčích je dokonalá, stejně tak hra tělem se vcelku povedla (i když statnější hráči mají možná až moc velkou výhodu). Ale celé to na mě působí, že vývojáři dali bránícímu týmu až moc velkou výhodu - hlavní průser je v tom, že odebrat soupeřovi míč je strašně snadné a s tím souvisí i nelidsky rychlé reakce AI - když chci třeba s křídelním hráčem dát rychlou zasekávačku do středu pole, tak mi tam v 90% případů bránící hráč stačí strčit nohu a míč mi ukopne. A samozřejmě je to čistý zákrok, protože hráči ve FIFě nějakým zázrakem většinou trefí míč. Když už se tu píská faul tak často rovnou za žlutou (celkově tu rozhodčí pískají dost podivně). Tudíž nezbývá než se k soupeřovi vůbec nepřibližovat, protože vám míč bud čistě ukopne nebo vás přetlačí - řešení je třeba rychlá kombinace na jeden dotek, kdy si AI moc neškrtá. Je to divné, ale poprvé mě ve fotbale bavilo víc bránit než útočit. Předpokládám že na konzolích je toto vyváženo nějakými ultra hustými kličkami, kterými se dá přejít 1 na 1, ale já jakožto typický PC hráč nemám gamepad a hraju to na klávesnici, na které se moc dobře kličky nedělají.

Goly jsem tak v polovině případů dal po fatální chybě AI, která mi míč bud přímo darovala, nebo jsem míč soupeřovi ukopl a běžel jsem sám na bránu. Obránci jsou v tomhle hodně hloupí a ukopnout jim míč vašim útočníkem není nic neobvyklého. Stejně tak fakt, že hráči občas sami nepochopitelně zaběhnou s míčem až do autu. Hodně divné jsou střídání, kdy hra zabere tribuny (zřejmě se během této doby loaduje animace střídání) a až po nějaké té sekundě se střídá. Když takhle AI střídá po jednom při každém přerušení hry mezi 70 a 90 minutou, tak to je pak dost opruz, kterému navíc nepřidává fakt, že hráči se v ksichtu vůbec nepodobají reálným předlohám a to ani u těch známějších hráčů. Další fujtajbl jsou replaye, které jsou blbě udělané a navíc se sekají - přehrát si něco v Instant replay v menu zápasu na klávesnici je vzhledem k debilnímu ovládání taky umění. Taktéž nevím proč při každém spuštění hry musím volit jazyk, volit soubor s nastavením, odklepávat že jsem srozuměn s autosavem a přeskakovat přihlašování na EA účet, kterej nechci.

Tak a ještě mi zbývá komentář, kterej je v české verzi příšerný, ale ani v anglické verzi to není žádný zázrak. To že se komentátoři často opakují je pochopitelné, ale nevim proč kurva při každé žluté kartě musí říkat něco ve smyslu "A může být rád, tohle mohla bejt klidně i červená". Také mi chybí větší dynamika, ono když hráč dostane ve vypjatém závěru utkání červenou kartu a komentátor jakoby bez zájmu jen něco málo kvákne, tak to na atmosféře nepřidá.

Krátce ještě k herním modům - Be a Pro je po pár zápasech těžká nuda, je to furt to stejný dokola. Sice o dost lepší jak minule, ale pořád tu není nic co by mě u toho udrželo. Větší propracovanost by určitě bodla (nelíbí se mi že si vytvoříte již hotovýho hráče a hned hrajete v Ačku - v tomhle má PES navrch). To Manager Mode je o dost lepší, i když i tady by se toho dalo hafo zlepšit (například nechápu proč AI nasazuje A. Hleba jako obránce).

Fifa 11 udělala krok dopředu, ale nutno dodat že takhle to mělo vypadat už před 3-4 roky. I přes viditelné zlepšení tu je pořád spousta věcí, které by se s trochou snahy dali udělat daleko lépe, ale to by primární cíl autorů musel být udělat kvalitní fotbal a ne "trochu to vylepšit a vydělat na tom zase pořádnej balík $ a za rok to stejný".

Už od začátku bylo jasné, že to dvojka nebude mít lehké. Navazovat na veleúspěšný první díl je vždycky dřina a dost často to končí průserem. Naštěstí se tak v tomto případě nestalo. Jasně, mohlo to bejt o trochu lepší ale i o hodně horší. Takhle to skončilo "jen" 10-12 hodinama kvalitní pařby skládající se z relativně rozmanitých misí (pokud pominu fakt, že většinou jde o to vystřílet vše co se hýbe). Srovnávání s GTA je na jednu stranu OK, na druhou je to nesmysl - Mafia je prostě jiný typ hry, sází na kvalitní přísně lineární příběh a ty blbosti typu "můžeš si jít koupit nový hadry nebo si vytunit káru" tu beru jen jako příjemný bonus. Proto nechápu některé ohlasy v diskuzích, kde si lidé stěžují, že ve městě není prostor pro vyblbnutí a chybí tu vedlejší mise (pokud pominu že můžete vozit auťáky na sešrotování).

Hodně potěšilo, že se hra neodehrává jen v Empire Bay, ale také na Sicílii za války a ve vězení. Hru jsem hrál s českým dabingem a ten, i když nijak neexceluje, mě taky nijak vyloženě nesral. Hodněkrát jsem se během hry zasmál a to hlavně u některých hlášek. Třeba když jsme šli srovnat pár šikmovokejch, tak Joe prohlásil: "Kde se tady sakra pořád berou?", načež Vito odvětil "Musej tady někde mít tunel přímo až do tý zasraný Číny" :)

Přišlo mi, že autoři až moc sázeli na Joea a ostatní postavy (až na Lea) trochu vyšuměly. Přitom potenciál tu rozhodně byl - klidně bych snesl ještě pár chvil s Franceskou a Martym. Každopádně nejvíc posranej je jako obvykle konec. To, že je poslední mise zase jen o "vystřílej hordy nepřátel a pak zabij hlavního špatňáka" bych ještě skousl, ale to poslední video je vážně tragicky neuspokojující a jediné vysvětlení je, že příběh bude nějakým způsobem pokračovat v DLC.

Ze dvojky se legenda jako z původní Mafie nestane, i tak je to ale hodně kvalitní hra, podle mě o chloupek lepší jak GTA IV. Mafii 1 jsem dal 90, GTAčku 80, takže abych dodržel rovnici (Mafia 1 > Mafia 2 > GTA IV), dávám zasloužených 85 %.

...::: Deník :::...

Den první

"Před chvílí jsem se vzbudil v opuštěném domě a nemám páru kdo jsem, kde jsem a jak jsem se sem dostal. Vlastně ani nevím co je za den, za rok. Sakra, měl bych přestat chlastat. Tedy, to aspoň byla moje první myšlenka. Ale pak jsem vedle postele našel truhlu, ve které byl ten dopis... Hodně zvláštní dopis, kterej mě vyděsil k smrti. Psal ho nějakej chlápek, kterej prej o mě ví všechno a doporučil mi, ať se vydám do nějakýho města jménem Aridell. A prej ať se držim cesty, jinak bych se mohl dostat do potíží. Pche, to určitě. Vsadim se, že je to nějakej vtípek. Vezmu ty zásoby, který mi tu nechal a mažu domu. Teda... hned jak se dostanu z tý mojí amnézie a vzpomenu si kde bydlim."

Den druhý

"Bože, pomoz mi! Co je tohle za prokletou zemi? Já chci domů! Neumíte si představit, co jsem si vytrpěl. Hned, co jsem vypad z toho hnusnýho baráku, kde jsem se probudil, jsem narazil na nějakou vesnici. Jmenovala se Elderhollow nebo tak nějak. Byla to hrůza, některý baráky byly spálený, jiný vyrabovaný, všude jen bordel a hlavně... Hlavně jsem narazil na nějakou potvoru z pekel. Vypadala jako přerostlá ještěrka. Ta sviňa na mě zasyčela, tak jsem ji zadupal do země. Ale přiběhla další a kousla mě do nohy. Vzal jsem kudlu co byla v truhle spolu s dopisem a bodl tu harpii mezi voči. Lehla hned. Každopádně ta rána dost krvácela, naštěstí jsem v dálce uviděl studnu, tak jsem se k ní rozeběhl, abych se osvěžil (měl jsem žízeň jak kdybych dva dny nepil) a očistil ránu. Já blbec si ale nevšiml ostružin, vletěl jsem do nich a zranil jsem si i druhou nohu. "Ku**a!!!", zařval jsem a značně nasrán jsem se dobelhal ke studni. Vytáhl jsem nahoru vědro a bez přemýšlení začal lačně pít. Tfffuuuuj, někdo do toho nachcal! Znechuceně jsem vědro zahodil a můj pohled spočinul na nějakém malém zeleném mužíkovi stojícím opodál. Smál se jak blázen, až se za břicho popadal. To on asi nachcal do studny. "Ty jeden malej, mrňavej, grrr", rozeběhl jsem se k němu s cílem ho uškrtit. Když jsem od něho byl asi 5 metrů, mužík se zčistajasna přestal smát, nahodil kamennej výraz, vytáhl šavli a rychlým švihem mě málem přesekl vejpůl. Za ním se objevili další dva, oba měli luky a začali sahat do toulců pro šípy. A sakra, tak zas někdy, mějte se kluci. Otočil jsem se a zasprintoval jsem do nejbližšího lesa. Naštěstí měli krátké nožičky, takže jsem je brzo setřásl.

Den třetí
"Už jsem dlouho nic nejedl, vrátil jsem se do Elderhollow a začal prohledávat domy. Mužíci byli už naštěstí pryč. Našel jsem jednu krásnou sekeru a v druhém patře jednoho domu zamčenou truhlu. Vypadala dost chatrně. Mohlo by tam být něco užitečného, vzal jsem tedy sekeru a začal do truhly rubat. Bohužel se sekera při druhé ráně rozpadla v prach. Co to sakra? Už toho mám dost! Chytil mě amok a začal jsem do truhly mlátit pěstma, kopal jsem do ní, rval jsem jí zubama, málem jsem u toho vykrvácel, ale nakonec se rozpadla a já našel... velikonoční vajíčko?! Tak dost, dobrá Pane Neznámý, vyhrál jste. Budu následovat instrukce v dopise a půjdu do tý zpropadený vesnice!!!"

Den čtvrtý
"Tak jsem dorazil do Aridellu. Cesta to byla děsná. Chtěl jsem přenocovat v jednom z baráků v Elderhollow a vyrazit za svítání, ale kdykoliv jsem se přiblížil k posteli, tak mě nějaká jakoby nadpřirozená síla zastavila a já mohl na postel jen slintat. Asi nějaká černá magie. Při myšlence, že bych musel spát na té hnusné špinavé podlaze jsem se raději zvedl a vyrazil hned. Což byla chyba. Neuvěřitelně rychle se totiž setmělo a rázem mě pohltila černočerná tma. Neviděl jsem půl metru před sebe. Šel jsem pořád za nosem a klopýtal jsem, jednou jsem i spadl a rozbil si nos. Nakonec jsem díkybohu v dálce uviděl světla a šťastně dorazil. Sice je divné, že byli ve 4 v noci všichni vzhůru a normálně fungovali, ale co. Nebudu v tom radši šťourat. Ted musím odpočívat, v hostinci maj teplý jídlo a postel, do který si dokonce můžu lehnout. Mluvil jsem s místníma, je to banda pošuků. Mleli něco o válce. No, vypadá to, že moje cesta bude ještě hooodně dlouhá a trnitá..."

...::: Konec deníku :::...


Mohl bych pokračovat, těch zážitků je spousta, ale radši to tady utnu. Možná pár věcí nedává moc smysl (např. velikonoční vajíčko), ale pokud si hru zahrajete, pochopíte :) Dále už jen ve zkratce trocha chvály:

Hratelnost je pohlcující. Je to jedna z těch her, kterou zapnete a po 6ti hodinách se, v půl třetí v noci, odlepíte a řeknete si jen "cože, to už je tolik?". Hra je komplet tahová, takže dokud se nepohnete vy, nepohne se nikdo (aspoň tento fakt dává trochu pocit bezpečí v jinak nepřívětivém světě, kde vás může zabít kdeco). Jednotlivé prvky jsou tady výborně namíchané - všeho je tu akorát (zabíjení, ukecanost, ekonomika (peníze, předměty), questy, rozlehlost světa).

Grafika je příjemná, hudba správně přidává na atmosféře. V noci a v kobkách je tma jak v pytli, bez pochodně se prostě neobejdete (leda si pomoct kouzlem), což je super. UI jsem se trochu bál, ale je bez problémů. Obtížnost je možná trochu vyšší než normálně, ale pokud jedete správný build, tak jste s trochou opatrnosti a ukládání hry v pohodě.

A trocha kritiky: Obtížnost konce hry, respektive posledního dungeonu je absolutně neuspokojující. Čekal jsem něco hardcore, ale bylo to vážně lehké a hlavně krátké. Chtělo to pořádnou kobku nakonec! Soubojový systém je minimálně za fightera dost stereotypní a záleží tu vlastně jen na vašich atributech a na tom "co padne na kostkách v pozadí".

Vlastně mě už dál nic zásadního nenapadá, hra hlavně ztrácí na detailech, které se autorům trestuhodně nepodařilo vyladit a které se prostě sečtou a zamrzí. Jde například o:

-na přehazování na sekundární zbraň (luk) existuje rychlé tlačítko. Ale je naprd, protože musíte vždy nejprve vlézt do inventáře a sundat štít. To se to nemohlo dělat automaticky?
-NPC jsou statické, stojí na místě nebo popocházejí a hlavně pracují/žijí i v noci, 24 hodin denně
-nepřátelé jsou pomalí, lze jim vždy utéct třeba na jinou mapu, kde na vás nemůžou
-věci se "nestakují" na sebe
-nejde se vyspat v cizí posteli
-nejde střílet lukem skrz mříž
-cestování je často zdlouhavé, ocenil bych mounta
-quicktravel (rychlé cestování třeba přes celý svět) neposunuje čas, neuskutečňují se náhodná setkání či něco podobného. Prostě je to moc přívětivé vzhledem ke zbytku hry.

Závěr? Jdu se vrhnout na Book II a doufám, že tam jsou tyhle maličkosti vyladěné. Jestli ano, bude to útočit na 90 % a výše.

Takovéhle pitomosti typu Progress Quest mám rád. Hra je sama o sobě k ničemu - koho by bavilo koukat se na naplnující se progress bar? V takovýchto případech záleží hlavně na hráči, jak k dané věci přistoupí. Jak jsem na to šel já?

Zprvu jsem chtěl hlavně hru "dohrát". Zapl jsem to a vypadalo to dobře. Jenže ouha, zhruba v polovině se lognul nějaký japončík a hru mi zkazil. Heeej, ted tady hraju já, pomyslel jsem si a japončíkovi jsem to zapnutím hry rázně utnul. Japončík ovšem neváhal a za pár sekund utnul zase on mě... Což jsem si nemohl nechat líbit! Následovala krátká "přestřelka", načež se japončík vzdal a šel na cígo. Vítězství je moje! Zvolal jsem a progress bar se naplnoval, jenže... asi 10 vteřin před koncem mě někdo vypnul :o) Tak dost, na tohle nemám nervy. Zkusim něco jiného.

Řekl jsem si, že ted budu trochu svině... Zapl jsem hru, vytáhl mobil a hned jak mě někdo utnul jsem zapl stopky. Čekal jsem něco málo přes 4 minuty a pak hru zapl. Mwhehehe, ten musí bejt nasranej, řekl jsem si. Po chvilce mě tohle pruzení přestalo bavit, otevřel jsem diskuzi k téhle hře a co nevidim - Dunemaster, zdá se, byl onen imaginární japončík, který hrál hru ve stejnou chvíli jako já :-D Sorry kámo :D

O téhle hře jsem nikdy neslyšel ani nečetl žádnou recenzi (protože jsem v době vydání žádnou nenašel), přesto jsem po shlédnutí několika screenů neváhal a šáhl po ní. A zklamán rozhodně nejsem. První co si vybavím když na WW pomyslím je úžasná hudba, která mě opravdu chytla za srdce. Druhá věc je krásná ručně kreslená grafika, kdy hlavně lokace jsou zpracované opravdu na jedničku s hvězdičkou. Často jsem se při příchodu do nové lokace zastavil a kochal se tou krásou :) A další věcí je klaun Sadwick, u něhož mě vyloženě sralo jeho ušišlané nadabování. Na druhou stranu to byl záměr autorů, vylíčit ho jako neschopného, zakrslého, ufňukaného, ušišlaného, melancholicky laděného klauna bez budoucnosti, který se topí v každodennosti cirkusového života. A bez toho šišlání by to asi nebylo ono.

Přítomnost Sadwickova sidekicka Spota je potěšující a hlavně nezbytná kvůli jeho schopnostem, jejichž využívání příjemným způsobem osvěžuje hratelnost. Hodně se mi líbila jedna část, kde Sadwick zůstal trčet za zavřenou bránou a já se ujmul kontroly nad Spotem a s ním a pouze s ním jsem musel přijít na to, jak bránu otevřít, což vzhledem k faktu, že housenka nemá ruce a je poměrně malého vzrůstu, je úkol nadmíru těžký.

Co se na téhle hře nepovedlo? Chyběl mi tu rozšiřující se trend novějších adventur - nějaký rozumný systém nápovědy v případě, že hráč dlouho přešlapuje na jednom místě a ne a ne se pohnout dál, což by se tu náramně hodilo, protože se zde bohužel vyskytuje pár nelogických kombinací, u kterých se hráč může na dlouho zaseknout. Dále je to ne úplně 100% technické zpracování - hra mi dvakrát spadla a párkrát se mi také "šprajclo" ovládání, tzn. hra nereagovala na myš ani klávesnici, přitom dál normálně běžela. To je ale myslím otázka jednoho patche, který snad brzy vyjde.

Příběh tu nebudu moc pitvat, protože to je u adventur to nejcennější, a tak jen poznamenám, že je povedený a hlavně konec je zajímavý. Celkově se jedná o solidní old-schoolovou adventuru (btw pixelhunting se nekoná, protože všechny aktivní místa se dají zvýraznit mezerníkem) s velice přitažlivým audio-vizuálním zpracováním a povedeným příběhem zasazeným do kouzelného světa plného zajímavých míst a bytostí.

(Jinak doporučuju nekoukat na trailer, mě to kvůli spoileru zkazilo celou druhou kapitolu hry)

Dohráno za 13 hodin na hard s necro buildem, level 34 (fame acclaimed), specializace na golema a electric magic + 3 impové + zombíci ze svitku + pejsek se svitky pro vyvolávání skeletonů a heal.

Zklamání. Hra ze začátku vypadá sympaticky, vše vypadá hezky domyšleně a uhlazeně, i hratelnostně se to přibližuje diablu. Byl jsem ale nemile překvapen, kolik si toho hra vzala z Wowka- styl grafiky, který moc nemusím, lokace (občas jsem si připadal jako když se procházím po Blackrocku), modely zbraní, ability, rybaření, dokonce i některé potvory jako kdyby wowku z oka vypadly. Krátce bych hru popsal (berte s rezervou) jako "slabší Diablo smíchané s Wowkem".

Záporů je celá řada, tak to radši vezmu zkrátka.

Obtížnost. Přijde mi, že názvy obtížností jsou posunuté - normal by mělo být easy, hard by mělo být normal. Na normal jsem hrál pár minut a hned mi bylo jasné, že tohle ne, hra byla jak pro malé děti. Začal jsem tedy hru znovu na hard a stejně bylo prvních 25 poschodí nudných, procházel jsem jako nůž máslem bez jediné smrti. I když... tady trochu kecám, párkrát jsem chcípnul, ale jen v těch nepovinných dungeonech, do kterých se dostanete portem na jihu městečka. V nich jsou potvory na stejném levelu jako má vaše postava a to už je jiné kafe než ti chudáčci v "hlavním dungu".

Hra v podstatě začíná (na hard) někde po 25. poschodí, kdy už je i možné, že vás něco zabije. Právě levely 25-30 mě bavily nejvíce, 30-35 už byla trochu nuda, protože jediné, co se měnilo, byl počet nepřátel, který rostl geometrickou řadou. Takže první velká výtka je za absolutně nezvládnuté vybalancování obtížnosti.

Příběh je tragický, ale to se dalo čekat. Vypadá, jako kdyby ho autoři vymysleli za minutu při čekání na autobus. Ve hře narazíte i na questy, ale ty jsou také absolutní propadák. Zadávají je tři NPC a zadání je - 1) zabij minibosse na xtém podlaží, 2) dones mi předmět a 3) vymlat nepovinný dungeon a dones mi předmět. Navíc se nemusíte snažit je nějak cíleně plnit, prostě postupujete hrou a oni se tak nějak splní samy. Tady jsem se slzou v oku vzpomínal na questy v Diablu 2.

Stereotypnost prostředí. Nesedlo mi, že hra se odehrává v jednom velkém dungeonu, kde jen sestupujete pořád dolu a dolu a dolu... Prostředí se sice asi 5x změní, ale stejně je to docela nuda. V prvním Diablu jsem to ještě překousl, ale od hry z roku 2009 bych čekal i nějaké venkovní a zajímavější lokace. Líbilo se mi snad jen prostředí s lávou, které, jak už jsem psal, vypadá jak Blackrock z Wowka. Jinak ale hře schází pořádná atmosféra, je to takové nemastné neslané, v tomhle Torchlight s Diablem prohrává na celé čáře.

Pathfinding. Pro necra je tahle věc zásadní, bohužel pathfinding je příšerný, vaši minioni se zasekávají pod schodama a často na ně musíte čekat, nebo se pro ně vracet. Ve hře je několik druhů shrinů, kromě enchant shrinu jsou ale zbytečné, nepoužil jsem je ani jednou. To samé rybaření, které jsem vyzkoušel jednou, chytil si rybu, dal jí petovi, kterej se proměnil v žábu. Hmm, hezký. Ale k ničemu. Pet může odnýst itemy do města a prodat je? Zní to pěkně, ale osobně jsem preferoval town portal a osobní prodej. Jsou tu i různé gemy, jež můžete vložit do socketu v předmětu. Přišlo mi ale, že jsou hrozně slabé, hlavně ty do armoru.

Generování úrovní. Nevim proč, ale první 3 poschodí jsem měl úplně stejné, v pozdějších fázích hry jsem také narážel na 2 po sobě jdoucí stejné mapy. Možná náhoda, ale je to nějaké pofidérní :)

HW náročnost. Podle velmi nízkých minimálních systémových požadavků jsem očekával, že hra nebude náročná. Navíc vývojáři "prý" hru hráli na netboocích... Mě se teda hra místy sekala a to mám komp daleko přesahující požadavky. Problém bude asi v efektech kouzel, musel jsem některé detaily snížit na normal, při souboji s final bossem jsem musel jít dokonce na low, bo ze hry se stávalo slideshow.

Když už jsem nakousl souboj s hlavním bossem, ten je také tragický. Je to asi nejhorší zakončení RPG, co jsem kdy zažil. Boss má doslova milion HP a budete ho mlátit půl hodiny. A bude to hodně nudná půlhodina, protože na bosse není žádná finta, prostě ho musíte umlátit. Navíc pokud hrajete za nějaký kouzelnický build, tak budete asi také hodně umírat.

Pozitiva. I přes všechno špatné, co jsem napsal, mě hra vesměs bavila, protože se hratelností dosti přiblížila diablu. Skilltree mi přišel docela povedený, možností jak postavit svůj build je celá řada. Ability jsou rozmanité, mají hezké efekty. Dokonce i pet mi přirostl k srdci, i když jsem ho zpočátku považoval za zbytečného. Sice považuji za kravinu, aby pes mohl nosit prsteny a kouzlit, ale jako tank byl dobrý (sic umíral až příliš). Hudba je výtečná.

No, nakonec jsem to moc zkrátka nevzal, holt poslední dobou neumím napsat krátký komentář. Abych to nějak shrnul, z hack & slash RPGček co jsem hrál se Torchlight řadí na třetí místo za Diablo a Titan Quest. Není to špatná hra, ale k dokonalosti má daleko. Hezká jednohubka, která zpestří čekání na Diablo III.

Screen: občas to byl docela masakr :)

Oba Samorosti patří mezi mé oblíbené hry, takže jsem od Machinaria hodně očekával. Kdo však od něčeho hodně očekává, bývá často zklamán, protože ne vždy to dopadne podle jeho představ. To se naštěstí u Machinaria nestalo, naopak. Je to ještě lepší, než jsem se vůbec odvážil doufat.

Těžko se dá popsat, jak je tahle hra roztomilá, hezká a skvěle se hrající. To prostě musíte zažít na vlastní kůži. Podobně nadšen jsem byl už snad jen u World of Goo, což je pro mě asi jediná hra, která se s Machinariem může kvalitativně srovnávat. Celé grafické ztvárnění je prostě nádherné, město, kde se hra odehrává a všechny robotické postavičky jsou kouzelné, hudba a zvukové efekty jsou perfektní. Hádanky dávají smysl, takže se nekonají nesmyslné kombinace typu "použij banán na metronom, čímž zhypnotizuješ opici, kterou následně použij na hydrant" (schválně kdo uhádne ze které je to hry). Většinou jsem se zasekl na logických minihrách, které jsou výborné a to říkám i přesto, že osobně hlavolamy v adventurách nemám rád, jelikož jsou převážně nudné a nezajímavé. V Machinariu jsem se ale na další puzzle vyloženě těšil.

Nutno říct, že některé hlavolamy byly docela těžké, ale i na to autoři mysleli a zabudovali do hry zajímavý systém nápovědy. Když nevíte co a jak, stačí si z menu vyvolat jakousi knížku, která je ale zamčená. Zmáčknete tedy čudlík a začne minihra, ve které ovládáte klíček, jenž umí střílet a zabíjet potvory, co se vás snaží sejmout a prolétáváte zleva doprava k zámku. Když tam doletíte, kniha se odemkne a zobrazí grafický (namalovaný) návod pro celou obrazovku, ve které právě stojíte, včetně řešení hlavolamů. Hezky vyřešené.

Abych ale jen nechválil, musím zmínit i negativa. Takže... eh... no... Sakra, na nic si nevzpomínám :o) Kdybych ale byl hodně zlej, tak bych za mínus považoval délku hry a to i přesto, že jsem hru dohrál tak za 7-8 hodin, což v dnešní době rozhodně není málo (řada AAA titulů vám zabere stejně). Dále mi trochu vadilo, že se s robůtkem nemůžete pohybovat kamkoliv, ale na obrazovce je vždy několik aktivních míst, kam se můžete přesunout. Ale je jich hodně, takže to většinou taky nevadí. No a za třetí, prostředí je trochu stereotypní (95 % hry se odehrává ve městě), ale to už opravdu vařím z vody, protože na tohle během hry vůbec nepomyslíte, jelikož budete uneseni krásně nakreslenými lokacemi.

Já ty kluky český ušatý z Amanita Design prostě žeru. Dokázali naplnit moje očekávání a vytvořili inteligentní a krásnou hru, navíc mě potěšil i závěr, který je otevřený a vsadil bych se, že vzhledem k předpokládanému komerčnímu úspěchu vznikne pokračování. No jo, ale laťka je teď hodně vysoko - dokážou kluci vytvořit ještě něco lepšího? Já myslím že ano, dávám tedy 75 a těším se na dvojku!

První věc, na kterou přijdete po chvilce hraní je fakt, že Risen je STRAŠNĚ podobnej Gothicu 2. Ne nadarmo po internetu kolují krátké verdikty typu "Risen je Gothic 2 s grafikou Gothicu 3" a já s tím musím souhlasit. Bohužel, z G2 si toho Risen vzal až trochu moc, některé questy jsou téměř identické, stejně tak rozdělení frakcí (mágové, rebelové z bažin a nejvlivnější strana, tentokrát zastoupená inkvizicí), kouzla, potvory a mohl bych pokračovat. To je na jednu stranu výborné, protože vše co jsme měli rádi je zpátky, na druhou stranu přichází zklamání a pocit "tohle už jsem někdy hrál".

Grafická stránka a atmosféra hry je typicky "gothická", taková, kterou umí vykouzlit snad jen Piranha Bytes. Nejsou to sice žádné orgie a takový tři roky starý Gothic 3 vypadá leckdy lépe, ALE... díkybohu je tentokrát, narozdíl od G3, všechno odladěné a Risen se dá hrát i na průměrném stroji se stabilními fps na max. detaily. Stejně tak bugů je minimum a nenašel jsem v podstatě nic zásadního, kvůli čemu bych musel hru vypnout a netrpělivě čekat na patch. Hudba je výborná, neumím si představit nic jiného, co by sem lépe pasovalo.

Velkou předností je soubojový systém, který se mi opravdu líbil velice. Hrál jsem za inkvizici, takže jsem měl k dispozici jako zbraň hůl (samozřejmě můžete přesedlat na meč, luk, atd.) a 3 základní krystaly - frost, fire, magic bullet, které jsem zezačátku testoval a vybíral, co se mi vlastně líbí nejvíce. Zamiloval jsem se do frostu, protože frostball, jenž vyčarujete zmrazí protivníka, který pak jen nehybně čumí a vy máte dvě možnosti - počkat až rozmrzne a napálit to do něj znovu (což jsem dělal nejčastěji - pak v podstatě nemá šanci), nebo vzít zbraň a dokud je zmrzlej do něj začít mlátit. Samozřejmě to není tak snadné, nepřátel je většinou víc a je nutno je zmrazit třeba 5x než umřou. I zbylé dvě větve mají co nabídnout - fireball má později plošný účinek a magic bullet má zase výhodu, že se kouzlí velice rychle a je velmi přesný. Všechny tři větve jsou tedy použitelné, za což má u mě hra plusové body.

Mlácení na blízko je kapitola sama pro sebe. Většinou nejde protivníka jen uklikat, musíte se krýt, provádět protiútoky, uskakovat. Navíc každá potvora, které se postavíte, má unikátní styl boje - ghoulové do vás zběsile bijí, ogrové mají obrovský kyj, se kterým vás během okamžiku rozdrtí v prach, ale zase nejsou nejrychlejší, gnomové jsou malí mrštní a zákeřní, navíc jsou vždy ve skupině a zatímco bojujete s jedním, ostatní na vás z dálky házejí různé věci ze svých kapes. Okrajově jsem zkoušel střelbu z luku a i ta je zpracována na jedničku.

Ostrov, na kterém se pohybujete, je velmi členitý, má tropický ráz, najdeme tu sopku, klášter, město, lesy, řeky a hlavně spoustu dungeonů, ve kterých na vás čekají truhly s cennými předměty, ale také spousta pastí a zákeřné potvory. Občas jsem si připadal jako Indiana Jones, když jsem hledal sošky, přeskakoval přes bodáky a čuměl na podlahu, abych zase nešláp na nějaké "propadlo". V dungeonech více než kde jinde budete využívat kouzla typu telekineze, levitace, proměna ve šneka, atd. Bohužel trochu mě zklamalo, že Piraně do hry zakomponovali jakési krystaly, v jejichž blízkosti nelze kouzlit, čímž se zdánlivě jednoduchá cesta občas mění v noční můru. Tenhle způsob jak hru stížit se mi nelíbí. Jinak likvidace pastí a hledání cesty dál je činnost zpočátku zábavná, ale postupem času zjistíte, že vás už nemá co překvapit = je to furt stejné, dostavuje se stereotyp a to je špatně.

Samozřejmě nechybí věci jako alchymie, kovařina, psaní svitků, těžba zlata, kopání pokladů, vaření, můžete si sednout k vodnici, lehnout do vany, odpočinout v bordelu, vlízt někomu cizímu do postele (už by to konečně mohlo bejt uděláno tak, že vás majitel postele vyhodí, je to nerealistické! :) ) a další "vedlejší činnosti". Zklamala mě alchymie. Sice během hry seberete obrovské množství různých kytek a bylinek, ale asi vám nezbude nic jiného, než je sežrat samotné, protože k výrobě i toho nejzákladnějšího lektvaru potřebujete další suroviny, mezi kterými je největší problém víno. Možná ho prodává nějaké NPC, které jsem nenašel, každopádně za celou hru jsem dokázal shromáždit asi 20 vín (a to jsem vykradl i sklípek v Monastery), tzn. udělal jsem si 20 lektvarů. A já vůl si alchemy vylepšil až na třetí úroveň.
/edit Víno prodává novic u prasat v Monastery, ale jen po jednom, navíc někdy ve třetím aktu tato možnost zmizí.

Příběh není nijak zázračný, ale o průser se také nejedná. Důležité je, že hra je rozdělená na 4 kapitoly, přičemž na konci třetí už to trochu smrdí koncem hry, nakonec však příběh pokračuje. Bohužel 4. kapitola mě už ukrutně nebavila, hlavně kvůli tomu, že v ní nejde o nic jiného než o neustálé zabíjení hromady nepřátel, kteří se vyskytují na každém kroku a o prolejzání dungeonů, což vás v té chvíli už asi bavit nebude (viz. zmínka o stereotypu výše).

A ted nášup negativ. Pečlivě jsem si zapisoval vše co mě naštvalo, většinou jde o prkotiny, některé může lehce opravit patch. Takže ve zkratce:

nesympatický hlavní hrdina; podivné skákání; ošklivé a opakující se modely postav; nic moc dialogy + občas chyby v nich; kouzla občas proletí potvorou, přestože jí evidentně zasáhnete; při zobrazení mapy se pohybuje i kamera; v některých jeskyních, i když jste hluboko uvnitř, je slyšet déšť a jsou vidět světelné záblesky když uhodí blesk; v ohništích hoří oheň i když široko daleko nikdo není + oheň nezranuje; NPC se při dešti neschovají a klidně dřepí v silném slejváku; divné rozložení inventáře - pod alchemy je i jídlo; potvor je na ostrově obrovské množství a je divné když partička vlků v klidu stojí vedle pštrosů, ježků či jiné potencionální potravy; některé questy nejdou dokončit a hra vám neřekne proč (donáška pro Dona Estebana, Report to druid quest, atd.); bodáky zranují i když se k nim jen přiblížíte ze strany (dá se využít na zabíjení silných potvor); hra nepodporuje antialiasing; řada nesmyslností (když vezmete sošku z podstavce, mříž za vámi zapadne. Když si ale stoupnete před mříž a sošku vezmete pomocí telekineze, tak mříž spadne až poté co jí máte u sebe, i když by měla zaklapnout hned co se soška vznese; o ješterácích nikdo nic nevěděl i když na ostrově byli kdovíjak dlouho, hráč se celou dobu k ještěrákům dobývá kurevsky zabezpečenym hlavním vchodem, aby poté zjistil, že existuje mizerně hlídaný zadní vchod, kudy lze bez problémů projít).

Risen představuje pro fanoušky Gothicu jasnou volbu. Je podobný výborné dvojce, ale přeci jen je o dost slabší. K lepšímu hodnocení mu chybí nějaká zásadnější novinka, uvítal bych ještě jednu (kvalitní) kapitolu a vylepšil bych tu čtvrtou, která je pro mě nejslabší. Zbývá dodat, že mi dohrání trvalo něco přes 40 hodin, což je (i přesto že jsem nespěchal a prošmejdil každej kout) velice slušné číslo. Věřím, že vyjde druhý díl, na kterém autoři máknou a předvedou nám nějaké osvěžení herního systému, protože jestli to bude zase stejné, tak už to bude na pováženou.

A pozor, Risen obsahuje i ZLO (=achievementy) - když tak koukám kolik jich mám ještě nesplněnejch, mám chuť rozehrát to znovu :)

Final stats

V konkurenčním PESu 09 (dal jsem 75 %) jsem si velmi oblíbil "Become a Legend" mod, kde se ujmete jednoho hráče a prožijete s ním celou jeho kariéru, od úplných začátků, kde dlouho jen trénujete a nedostáváte příležitosti v A týmu, až po vrchol kariéry, kdy se stáváte tahounem mužstva. V podstatě jsem se téměř úplně oprostil od standardní hry, kde ovládáte všechny hráče. Ve Fifě 10 najdeme v podstatě to stejné, mod se akorát jmenuje "Be a Pro" a jeho kvalita je tedy pro moje hodnocení velice důležitá. Bohužel, je naprosto tragický.

Hlavním p*ůserem, proč se Be a Pro prostě nedá hrát, je naprosto, ale naprosto příšerná AI, která je pro tento mod klíčová. Ono když ovládáte jen jednoho hráče, tak se prostě na AI spoluhráčů musíte spolehnout - že zbytek týmu bude dobře bránit, nahrávat vám, nebude moc ztrácet míče a dělat chyby.

Bohužel, ani jedno AI nezvládá. Míče naprosto lacině ztrácí, špatně přihrává, dělá obrovské chyby, které vedou ke golu, velmi často vás vynechává z kombinace. Když přihrajete útočníkovi, tak dotyčný vezme míč a bezhlavě se rozeběhne na bránu, načež pokud neudělá kličku (což většinou neudělá), tak následuje ztráta míče (zase), protože míče se tu vypichují opravdu dětsky snadno. Stačí se jen přiblížit k hráči s míčem zepředu a máte téměř vyhráno. To vše ústí v opravdu velkou frustraci, protože například jakožto záložník získáváte míče, které spoluhráči za pár vteřin zase ztratí, snažíte se přihrát útočníkům, kteří míč hned lacině ztratí. A sami míče ztrácíte, když se snažíte hrát na 120%, protože spoluhráči jsou neschopní a nedokáží nic vymyslet.

Hloupé je, že už od začátku se svým mladým a "nevyvinutým" hráčem (samozřejmě zde ze zápasů získáváte xp a vylepšujete si schopnosti) hrajete v základu. Ono když si vytvoříte Pepu, kterej má hodnocení 60 a dáte ho do týmu, kde jsou samé 80+, tak to vypadá opravdu debilně. Tady mi daleko víc vyhovuje systém z PESa, kde se musíte do A týmu propracovat. Další nesmysl je, že v tomto modu se nestřídá a hrajete stále se stejnou sestavou. Nebo když se v repre týmu dostanete aspon na střídačku, tak vám hra po stisknutí Play akorát oznámí, že nehrajete a zápas přeskočí - wtf?

V Be a Pro se objevují tzv. Team task a Player task - před každým utkáním vám hra oznámí, že máte udělat tohle a tohle a pokud to splníte, tak dostanete důležité xp. Tímto způsobem vás má hra učit/motivovat dělat různé věci, bohužel se mi tento způsob vůbec nezdá. Hraju docela krátké zápasy (defaultně nastavená délka), protože u jednoho zápasu nechci moc vytvrdnout a na plnění těchto občas nesmyslných úkolů nemám moc času. Bohužel, pokud je nesplníte, tak přijdete o docela hodně xp, a tak jste do toho víceméně nuceni. Nezbývá nic jiného, než 3x vystřelit z absolutně nevýhodné pozice, protože to hra chce a já chci xp.

Dost už ale Be a Pro, shrnu to tak, že to je pro mě nehratelný mod, u kterého jsem vydržel jen 10 zápasů, než mi ruply nervy a šel jsem zkusit něco jiného. Naštěstí jsou tu ještě "The Season" a "Manager Mode". V "The season" si klasicky vezmete tým a projdete s ním celou sezonu, přičemž můžete měnit sestavu, určovat taktiku, nebo zápas nechat odsimulovat. Nic nového. Nejzajímavější volbou vzhledem k tragickému "Be a Pro" je tedy "Manager Mode".

Manager Mode přináší možnost v podstatě kompletně ovládat tým - určovat sestavu, podepisovat nové smlouvy s hráči, kupovat hráče, hrát zápasy, simulovat zápasy, atd. Však to znáte, takže rovnou k dojmům. Zaprvé - je to strašně mělké a povrchní. Jakožto hráč odkojený propracovaným Football Managerem mi ty možnosti prostě nestačí. Kdyby tady byl aspon nějakej ukazatel formy, kterej by ovlivnoval výkon hráčů v simulovanejch zápasech... Přesto, jedná se o nejlepší a nejhratelnější mod. Při ovládání všech 11 hráčů zčásti odpadá stupidní AI a už se to dá aspon trochu hrát, dokonce se občas objeví i nějaké světlé momenty.

Co musím pochválit je spousta hratelných lig a týmů včetně české ligy + výborný soundtrack. Naopak grafika je průměrná i na nejvyšší detaily, obličeje hráčů jsou velmi nepřesné, člověk by čekal, že aspon v těch top klubech budou hráči perfektně zpracovaní a 100% rozeznatelní, ale občas jsem se divil co to tam běhá za ksichta.

Stále je to hodně slabé a vypadá to, že mým favoritem i pro tento rok zůstane PES.

Jasper's Journeys mě na první pohled uchvátily svou krásnou "pohádkovou" grafikou, která mi naprosto dokonale sedla. Potvory tu jsou opravdu hezky udělané, zvlášt bossové. Obtížnost je tu na poněkud vyšší úrovni, ze začátku máte jen jeden život a pokud vás potvory (nebo různé pasti) trefí, znamená to game over a loading poslední pozice. Naštěstí můžete sebrat až tři štíty, každý přidá jeden hitpoint (a že to je na tužší potvory potřeba). Jinak zde sbíráte různé gemy, za které si můžete na savepointu koupit třeba trojtou střelu, jakéhosi motýlka který vám pomáhá v boji, apod., dále ovoce, které se používá jako střelivo (nemůžete tedy střílet do nekonečna, naštěstí se na savepointu dají gemy za střelivo vyměnit) a nakonec klíče, které potřebujete, abyste se dostali dál.

Na konci každého levelu na vás čeká bud souboj s bossem, nebo modrý drak, který vás odnese dál. Lze též najít fialového draka, jenž vás kopne do tajné úrovně. Jak už jsem psal výše, ve hře se vyskytují savepointy v podobě domečku, do kterého vlezete a za určitý obnos gemů si hru můžete uložit. Trochu hloupé je, že i když se dostanete do dalšího levelu, hru vypnete a zapnete, nejste vhozeni na začátek posledního levelu, ale prostě na místo posledního savu. A v některým levelech prostě savepoint není. Párkrát jsem se dostal do situace, kdy mě hra svou obtížností pěkně nakrkla a nejradši bych jí vypnul, ale byl jsem zrovna hodně dlouho "neuložen" a při představě, že bych musel danou část opakovat jsem radši zatnul zuby a proskákal se k dalšímu domečku :)

Kdo má rád plošinovky a nevadí mu trochu vyšší obtížnost, nechť Jasper's Journeys rozhodně zkusí. Je to solidní výzva a garantuji vám, že se při hraní občas pořádně zapotíte :) Škoda jen té nesmyslné ceny...

Vývojáři z Microids mě tímto výtvorem vyloženě zklamali. Jak už jsem psal v komentáři k předchozímu dílu, někdo se asi na poslední chvíli rozhodl, že se udělá pokračování, a tak se přepracovalo posledních 10 minut. Still Life 1 se tak zmršil, jen aby mohl vzniknout tenhle paskvil. Tedy... abych zas nebyl tak nespravedlivý, dvojka se hrát dá. Ale těch negativ je tu až příliš.

Co je od začátku do očí bijící je zastaralá grafika spojená s faktem, že se 95% hry odehrává v jednom zapadlém baráku někde v lese. To považuji za krok zpět oproti výborné jedničce, která byla nejen graficky líbivá, ale i nestereotypní co se týče prostředí. Omezení inventáře považuji za naprostou šílenost. Takovéhle věci tahejte do RPG, ale určitě ne do adventury. Výsledkem je, že pokud chcete sebrat nějaký větší předmět a nemáte zrovna volno v "kapse", musíte najít určité místo (skříň), kam si věci odložíte. Položit něco jednoduše na zem nelze.

Bohužel se SL2 nevyhnuly problémy s kamerou, která tu místy opravdu zlobí a občas budete mít problém dojít na druhý konec místnosti. Postavy v "idle" stavu pravidelně a automaticky provádí různé animace, během nichž nelze provést žádnou akci a i kurzor je během této doby neaktivní. Pokud tedy například projíždíte kurzorem lokaci a postava se zrovna rozhodne vykonat nějakou naprosto zbytečnou animaci, kurzor se po najetí na aktivní předmět nepromění, tudíž můžete předmět velmi snadno přehlédnout (resp. vyhodnotit jako neinteraktivní). Bugů je tu docela hodně, naštěstí jsou to takové ty drobnosti, které se mají správně podchytit během betatestu (který tu byl asi kratší než by bylo zdrávo). Hra je ale jinak stabilní a nepadá.

Co hru zachraňuje je dobrý příběh, lehce inspirovaný filmovou hororovou sérií Saw. Odhalení vraha z jedničky považuju za velké zklamání a nesmysl. Navíc tahle dějová linie je strašně krátká a vytrhnout jí a nacpat ji sem, k nesouvisejícímu případu úplně jiného sériového vraha, považuju za šlápnutí vedle. Jinak mě hra po pomalejším začátku chytla, nutno ale říci, že jsem více než polovinu hry jel podle návodu (už jsem se za to zlynčoval), protože jsem byl zvědavý jak to dopadne, ale řešení těch těžších hádanek mě tu prostě nebavilo a hlavně jsem to už chtěl mít za sebou.

Still Life 2 mi spíše než pokračování výborné atmosferické adventury připomíná jakousi herní podobu Saw s příměsí Kriminálky Las Vegas (CSI). Bohužel doplácí na nedodělanost a zastaralost, která pravděpodobně souvisí s omezeným rozpočtem. Můžu doporučit jen hráčům jedničky a fanouškům Saw, ostatní ruce pryč.

Jedna z nejhorších her, co jsem měl možnost hrát. Nepřátelé jsou vykradení z Counter Striku a nejlepší je, že nemůžou střílet, tzn. že celou dobu jen klikáte jak magoři na objevující se obrázky a v mezičase si čtete příběh o jednotce SAS na kterém je vidět, že ho psal 14ti letý kluk - je plný gramatických chyb a hlavně je naprosto debilní.

Jakožto fanoušek jRPG vytvořených v RPG Makeru jsem si nemohl nechat ujít ani tenhle kousek. (Žel, cena byla nastavena na 20$, freeware forma by hře seděla více)

Předně musím zmínit, že Eternal Eden (dále jen EE) je hra hrozně snadná a tudíž jí lze doporučit hráčům, kteří k jRPG ještě nepřičichli. Ta vyložená jednoduchost mi místy dost vadila, hlavně v soubojích, které většinou naprosto postrádaly nutnost taktického uvažování (musím zmínit skvělé souboje v jiném jRPG jménem Last Scenario). Možná to bylo jen tím, že jsem šel do všech soubojů, na které jsem narazil, k čemuž mě hra výborně motivovala - pokud totiž zabijete všechny moby v lokaci, objeví se v určité místnosti bedničky s nějakým tím equipem a bonusové Xp navrch - takže jsem ve finále měl namaxované postavy. EE k vašemu snadnému postupu hrou přispívá také velkým množstvím předmětů, které se válí různě po mapě (většinou v rozích). Pokud je budete poctivě sbírat, nebudete mít už vůbec problém. K tomu si ještě připočtěte, že potvory vidíte v podobě jakéhosi ducha na mapě a můžete se jim vyhnout (tzn. nejsou tu náhodné souboje, což je pro jRPG atypické) a aby toho nebylo málo, kromě boss battlů můžete ze souboje utéct přes příkaz Escape, který má vždy 100% úspěšnost. Pokud tedy omylem vletíte do souboje, který pro vás nevypadá růžově, můžete hned na začátku zdrhnout, hodit do sebe pár potů/použít pár abilit a šup zpátky.

Co se týče příběhu, přišel mi trochu překombinovaný, některé věci tam byly tak nějak "připláclé", aby to vyvolávalo epický dojem. Daleko horší jsou ale dialogy, které byly místy napsány opravdu debilně a amatérsky. Příjemným zpestřením jsou různé puzzle, které musíte vyřešit, abyste se dostali dál. Většinou jsou jednoduché a vyřešíte je během chvilky, pár jich ale prověří vaše mozkové závity. Dále tu máme nepovinné Turtle hunting, kdy chodíte po lokaci a hledáte želvy (zní to hrozně, ale není to zas taková nuda) a Bounty hunting, kdy lovíte potvory schované po celém světě.

Abych to shrnul, EE je hra vážně lehoučká, už jen třeba to, že pokud při souboji zadáte postavě příkaz vypij heal potion, tak postava nečeká na svůj tah, ale prostě do sebe lahvičku na začátku kola kopne (tzn. že pokud máte dostatek itemů, jste v podstatě nesmrtelní) je rozumneberoucí. Přesto nabízí 20-25 hodin solidní zábavy, každopádně třeba již zmíněné Last Scenario disponuje propracovanějším příběhem, daleko zábavnějšími souboji a hlavně je zdarma.

Mimochodem dlouho se mi nestalo, abych u jRPG porazil final bosse na první pokus. *vzpomíná na stařičké a dosud nepřekonané Final Fantasy IV z roku 1991, kde u final bosse chcípl minimálně 10x, než se mu podařilo přežít první minutu souboje*

Hrál jsem všechny díly GTA, ale ani jeden jsem nedohrál. Bud jsem skončil na nějaké těžké misi (resp. na dementnosti ovládání, kvůli kterému se z toho stalo utrpení (např. mise s vrtulníkem)), nebo (častěji) mě ten nigga-gangsta styl prostě časem otrávil a ztratil jsem tak motivaci pokračovat. Proto je s podivem, že Bully, i když je to prakticky jen "přebarvené" GTA, mě bavil od začátku do konce.

Kde je teda ten rozdíl? Proč mě Bully božansky bavil a bodoval na plné čáře? Zaprvé je to originálním prostředím, hru ze školy jsme tu snad ještě neměli (možná nějakou freewarovku/flashovku). Zadruhé zafungoval fakt, že místo nablýskaných aut, samopalů a granátů tu máme horská kola, praky a smradlavé bomby. A místo gangsterů pubertáky, kteří si místo zabíjení jen daj do frňáku. Další plus vidím ve značné jednoduchosti - většinu misí jsem dal na první pokus, což mi vyhovuje. Žádná frustrace, jen zábava. Když už jsem u těch misí, tak musim pochválit jejich různorodost a hlavně ujetost, někdy jsem vážně žasl, jakou pitomost to autoři dokázali vymyslet.

Jako v každé GTA-like hře je zde možnost vyfláknout se na mise a jen se tak toulat městem a dělat různé vylomeniny (jezdit na skatu, sprejovat, páčit skřínky ve škole), hupsnout do nějaké minihry (závody na kolech, motokárách, hraní různých automatů), plnit side-questy (náhodné NPC k vám na ulici přijde a zadá vám úkol typu najdi psa, doruč balíček, doprovod mě domů), vydělávat si dolary (sekání trávníku, doručování novin) a samozřejmě také můžete chodit do školy :). Ale nemusíte, každopádně pak musíte počítat s tím, že po vás půjdou dozorci i policajti a pokud vás chytnou, tak vás do třídy odvlečou násilím.

Já do školy chodil rád, vyučování probíhá pomocí dalších miniher, které jsou vesměs povedené. Jen jsem měl potíže s hodinou angličtiny, kdy musíte ze zadaných písmenek vytvářet slova. Na 4. hodině už jsem to jaksi nedával, takže jsem sahal ke slovníku (a ani s nim to nebyl žádný med). Naštěstí jsou třeba na youtubu videa, ze kterých můžete slova okopírovat. Problémy nastaly při hodině zeměpisu, kdy jsem měl připíchnout jména států na mapu USA (třeba alabama, severní karolína, nebraska, atd.), tady zase zaúřadoval starý Atlas světa ze střední školy :) Zmíním také hodinu chemie, kterou využiju k přesunutí se k dalšímu odstavci a sice k záporům...

Při hodině chemie docházelo k celkem solidním lagům, které připisuji jakémusi bugu (špatné filtrování textur). Bohužel se toto opakovalo i na některých dalších místech, třeba při souboji s tužším protivníkem v rámci mise, při sekání trávníku, nebo při infiltraci školního sklepa. A nemusim asi zdůraznovat, že to dělalo dané úkony o dost těžší. Jinak ale hra běžela svižně, bez pádů a výraznějších bugů.

Na ovládání si sice po chvíli zvyknete, vše se dá v options nastavit, ale stejně by s trochou snahy mohlo být daleko jednodušší a více intuitivní. Vzhledem k faktu, že hra na konzolích vyšla už v roce 2006, není grafika zrovna nejlepší, ale přežít se to dá. Naopak hudba je tentokrát díkybohu bez jakéhokoliv hiphopu, hraje zde taková neutrální hudba, většinou s dominantní basovou linkou.

Hru hodnotím velmi kladně, zábava je to převeliká a procenta ztrácí hlavně kvůli nedoladěnému portu z konzolí. Bullyho můžu jen doporučit a to i těm, co nemají GTA zrovna moc v lásce.

Hra byla původně plánována jako freeware, ale nakonec vyrostla do takových rozměrů, že se autor rozhodl svou urputnou snahu zpeněžit (nemohu nezmínit, že 15 babek je více než férová cena za 20-25 hodin zábavy). Ono kdyby TSE2 vyšel opravdu jako freeware, o čemž autor do poslední chvíle uvažoval, neváhal bych a napálil absolutní hodnocení. Takhle musim přihlédnout k faktu, že se za to platí a tudíž nemohu být tak benevolentní :)
/edit Hra byla v únoru 2010 uvolněna jako freeware, mám nutkání hodnocení zvednout :)

Ale k věci - první čeho si všimnete je krásná, detailní, téměř dokonalá a dnes už moc neviděná pixel-art grafika. Po všech těch "crisích" a "masovejch efektech" vítaná změna. Je to malé a roztomilé, radost pohledět. Nutno dodat, že se to musí vidět v pohybu, kouzlo je právě v těch všech malých animacích, screenshoty nejsou dostačující. Kulervoucí je i perfektní ozvučení, některé songy jsou opravdu povedené a perfektně podbarvují dění ve hře.

Kapitola sama pro sebe jsou úžasné souboje (které tvoří polovinu herní doby), ve kterých je opravdu nutno přemýšlet a aktivně reagovat na situaci. Dlouho jsem se při soubojích tak nebavil jako tady. Leckdy jsem si říkal, že tenhle souboj je nemožné vyhrát, ale stačilo změnit taktiku (a také mít štěstí na dodge :)) a šlo to samo. Zezačátku soubojový systém vypadá trochu složitě, je to trochu jinačí, než na co jsme všichni zvyklí, ale kdo hrál první díl, ten se neztratí a ostatní si přečtou tutorial.

Skilly jsou další chvályhodná věc, většina je skvěle vybalancovaná a z reakcí na foru je vidět, že není jeden, který by výrazně vyčníval nad ostatními, ale každý člověk si najde tu svojí kombinaci. Jsou tu nějaké nedostatky (pár výrazně slabších skillů), ale o těch se ví a budou/jsou odstraněny v patchi. :)

Abych ale jen nechválil, Skill Chainy jsem v průběhu hry téměř nepoužíval (s výjimkou Charge -> útok u Knighta), většinou jsem používal jednotlivé skilly samostatně. Tudíž mi to přijde trochu zbytečné, ale nijak to nepřekáží, takže to nepovažuju za nějaký nedostatek. Další věc, co mě mrzí, je průměrný příběh. Nevim jestli to bylo způsobeno místy těžkou angličtinou spojenou s docela ukecanými dialogy, ale příběh mi nějak nesedl, i když mizerný rozhodně není. Jen jsem se prostě občas u dialogů trochu nudil.

To je ale ze záporů v podstatě vše, ted se vracíme ke kladům, mezi které jistě patří postavy. Všech 9 postav, za které můžete hrát, je skvěle vyprofilovaných, každá má svůj vlastní charakter, slabosti a během hry odhalíte jejich minulost (rád bych uvedl příklad, ale nechci vás připravit o překvapení). Perfektní je také to, že od výběru trojice postav se odvíjí i dialogy - vemte si kolik může vzniknout kombinací - neuvěřitelné, že dialogy pak dávají smysl. K tomu se váže i znovuhratelnost, kterou vidím tak na 3 zahrání (aby se vyzkoušeli všechny postavy). Samozřejmě kromě těchto 9 hratelných postav potkáte nepřeberné množství NPC, z nichž někteří jsou také výborně "provedeni".

Abych to shrnul, tahle hra je prostě fajn, je jiná než ostatní a určitě stojí za vyzoušení - na ofic webu máte demo, které obsahuje první dvě kapitoly, ve kterých ale bohužel nepoznáte naplno těžkosti a taktické možnosti soubojů ze závěrečných fází hry :) Ale pro představu to stačí.

"Every day Gunner Jones reminds me of this. He beats me up at school, laughs at me and takes my lunch. Then he and his friends eat it in front of me. One day I failed to bring lunch and they took my shoes instead."

Doted nechápu, jak mě před lety mohla tahle hra tak chytnout. Vždyt UI je ošklivé, taktické možnosti brutálně omezené a navíc se občas stalo, že Save pozice se sama od sebe poškodila tak, že nešla nahrát -> konec hry. Nedokážu to přesně specifikovat, ale ve hře bylo/je něco, co mě nutilo jít dál a bavilo mě to daleko víc jak CSM. Možná to byla jednoduchost, rychlost se kterou se dala odkopat sezona, nebo neustálá snaha uspět v evropských pohárech.
Možnost vytvořit si vlastní tým má taky svoje kouzlo. Já si dělal tým složenej ze svejch známejch a pak jsem se náramně bavil a sledoval, jak spolužák "Evžen" dává hattrick Spartě ;) To, že hra už není dále aktualizovaná, neni zas tak moc na škodu, po chvíli (10-15 sezon) stejně nastoupí náhodně generovaní hráči.

To bylo keců o tom, jak bude Spore originální a inovativní, nakonec vyšlo najevo, že je to slepenec několika her. První fáze - hra flOw, druhá fáze - jakékoliv RPG z pohledu třetí osoby, třetí fáze - typické RTS, atd. Všechno na kost zjednodušené, až hanba. Zpočátku to ale nebudete řešit, první hru se budete docela dobře bavit, tedy až do doby, kdy se dostanete k poslední fázi.

Do té doby je všechno v pořádku, sice občas nevyvážené, ale hratelné. Ale vesmír je vážně hrůza a děs. Zpočátku to vše vypadá nádherně - možnost neobydlenou planetu přetvořit v zalesněný ráj plný zvířátek, který vám bude sypat hromadu koření (=prachy), hledání artefaktů na planetách a hlavně ten krásný vesmír s mnoha soustavami, ve kterých žije několik rozdílných civilizací. Při prvním odzoomovaní a pohledu na galaxii jsem byl nadšen a těšil se, jak to bude super, ale chyba lávky.

Jako vyloženě agresivní civilizace jsem hned chtěl všechny okolní planety dobýt, k čemuž jsem pochopitelně zamýšlel postavit obří flotilu. Smůla, po chvilce jsem zjistil, že planety musíte drtit sami, s jedinou blbou lodí. Sice si můžete do týmu přibrat spojence, jenže já sakra nechci spojence, chci bejt zlej a všechny si podrobit! Po zkušenosti s první planetou, kdy jsem asi dvě hodiny lítal sem a tam, bojoval proti 50násobné přesile a ničil města, dokud planeta konečně nekapitulovala, jsem se překonal a přibral do týmu partáka. Bohužel byl téměř k ničemu. Otráven, ale přesto stále odhodlán, jsem chtěl zkusit další planetu. Najednou ale začaly otravné útoky v intervalu asi 20 minut, kdy na všechny vaše planety někdo zaútočí, vy se musíte zvednout, doletět tam a DO POSLEDNI BLBY LODICKY válející se někde v zapadlym koutu planety nepřítele zlikvidovat - MEGAOPRUZ. Hra pokračovala a nadále mi házela klacky pod nohy, až jsem to nevydržel a zabalil to. Tohle vážně ne.

Na začátku poslední fáze, ještě než jsem poznal její nedodělanost a nehratelnost, jsem uvažoval o 85%, nakonec dávám o 10 min a to ještě s přivřenejma očima. Připadá mi totiž, že znovuhratelnost nebude moc vysoká, aspon já si to zahraju maximálně dvakrát - za masožravce a býložravce. Poté, co poznáte herní mechanismy a prožijete počáteční euforii totiž moc nezbývá, jen 5 navzájem propojenejch, primitivních her, které vyzdvihuje jen jedno - tvorba příšerky a její vývoj.