Poměrně zajímavý námět v tomto případě zabíjí naprosto neskutečná zdlouhavost. Pokud si zvolíte mapu pro 4 hráče, tak musíte odehrát svoje tahy a pak počkat na úplně všechny tahy všech ostatních AI ovládaných trpaslíků + VŠECHNY TAHY POTVOR. Takhle napsané to nevypadá tak děsivě jak ve skutečnosti. Ale opravdu, sledovat, jak se po mapě pohybuje jeden sliz (základní potvora) za druhým, když jich je tam přes 20... ne, na tohle nemám nervy.

Více času jsem strávil čuměním na přesuny AI ovládaných postav než samotným hraním. Proboha, to tam opravdu musí být takové množství potvor? At jich je třeba mín a jsou silnější. Nebo tam dejte možnost PŘESKOČIT náhledy všech tahů AI. Hned by ta zábavnost šla prudce nahoru.

Zklamáním jsou i souboje, které probíhají automaticky a absence RPG prvků - stačilo by, kdyby trpaslíci za vyhrané souboje získávali XP a levelovali by. Je tu jednoduše spousta věcí, které by zasloužily zlepšit (ještě jsem nezmínil třeba krkolomné ovládání), takhle to je polotovar, ke kterému musí člověk přistupovat s notnou dávkou tolerance a trpělivosti.

Hra, která je zábavná asi jen na Wiičku s pohybovejma ovladačema v partě přátel. Na PCčku na klávesnici v singleplayeru je to nuda jak prase. Nalákala mě svojí tématikou - katana? nunčaky? Propracujte se od bílého až k černému pásu? Navíc v akci na steamu za pakatel? Screenshoty nevypadají zase tak špatně, tak přece to nemůže bejt tak špatné.

Bohužel je to špatné. Hratelnost je neskutečně primitivní, tohle by zvládl odehrát každý průměrný orangutan. Kdyby se aspon minihry nějak střídaly, ale je jich tam prostě jen šest a vždy když se dostanete na další stupeň musíte dělat znovu ty co už jste splnili, což je v mých očích nehorázný opruz, který mě naprosto dokonale odradil od toho hru dohrát.

Trochu zajímavá je aspon volba meditace, kdy vám ninja master říká pokyny "jak správně meditovat" svým japonským přízvukem. Možná ta grafika je ucházející, ostatní je otřes. Stálo mě to sice jen pade, ale stejně jsem nasranej, měl jsem radši jít na dvě piva...

Když se podívám na datum vydání hry, nestačím zírat. 26 let? To je v herním průmyslu věčnost. Vždyť ta hra je dokonce starší jak já. A taky podle toho vypadá. Při prvním spuštění většina hráčů hodí šavli, ti otrlejší dojdou do prvního města a znechuceně hru vypnou. Vždyť je to hnusné a ovládání je na dvě věci. Chyba lávky, grafika mi po chvíli přišla krásně přehledná (ani zdaleka to není "čtení z Matrixu" jako v Dwarf Fortress) a s ovládáním jsem byl nadmíru spokojen. Možná jsem divný, ale byl jsem nadšen když jsem pro vstup do města musel zmáčknout E jako enter, pro otevření dveří O jako open, pro sestoupení do dalšího patra dungeonu D jako descend, atd. Žádné pitomé univerzální tlačítko pro otvírání a potvrzování všeho, žádné automatické akce a podobná zjednodušovadla jak je v moderních hrách zvykem. Ultima vám prostě nedá nic zadarmo.

Chcete kouzlit? Myslíte, že stačí mít dostatek many a pak prostě zmáčknout tlačítko? Ani náhodou. Nejdřív musíte chodit po městě a každého kdo vypadá jen trochu jako mág prokecnout skrz naskrz a třeba se pak od něj dozvíte z jakých přísad se nějaké to kouzlo namíchá. Ono celkově prokecávání všech NPC ve městech je nezbytnou součástí hry. I když vám většinou řeknou jen jednu větu, může se jednat o klíčovou informaci, bez které nebudete vědět jak postupovat dál. Nepříjemné je, že tyto NPC stojí často na těch nejhůře přístupných a viditelných místech, takže člověk musí pročmuchat každý čtvereček ve městě. Příjemné je, že když hru hrajete s walkthrough, tak se na to můžete ale nemusíte vykašlat. A v tomto případě opravdu není hanba hrát s návodem, protože i s ním jsem občas nevěděl jak dál a musel jsem si pouštět Let's Play na youtube (respekt pro ty co to dohráli bez jakéhokoliv návodu).

Hra překvapila některými mechanismy. Tak třeba cestování - pěšky, na koni, na lodi, balonem! U posledních dvou záleží na tom, z jakého směru fouká vítr. Proti větru se prostě pluje blbě a hra snad naschvál vítr neustále otáčí proti směru vaší jízdy. Často jsem už měl chuť rozmlátit klávesnici, zvlášt když na mě ještě neustále útočili piráti a jiná vodní havěť. To ale jen do okamžiku, než jsem se naučil kouzlo pro změnu směru větru! Úžasné. A nesmím zapomenout na Moongates, neboli portály, které se otvírají jen v určitou dobu na určitých místech a vedou na předem daná místa (i když je hra v podstatě tahová, ve hře neustále běží čas, který je určován fázemi dvou měsíců).

Výtka směřuje k soubojovému systému, který je až příliš jednoduchý, respektive jsem zjistil, že zbraně na dálku jsou nesrovnatelně lepší (a pohodlnější) jak zbraně na blízko, a tak v průběhu hry nemusíte v soubojích používat žádná útočná kouzla, stačí vám základní útok nejlepší wandkou/lukem, co se dá koupit v obchodě - sice za nekřesťanské peníze, ale pokud se dostanete k informaci o Mystic swordech a prodáte je, nebudete mít o peníze nouzi (doteď přemýšlím, jestli je to glitch nebo to tak bylo zamýšleno).

Získávání ctností zní zajímavě, ale je to často dost opruz, protože se musíte chovat určitým způsobem (=jak Mirek Dušín): dávat si pozor co odpovídáte v rozhovorech, žebrákům přispívat na oběd, chodit darovat krev, nesmíte šidit slepou stařenku při nákupu bylinek a co je nejhorší - nesmíte utéct ze souboje (i když často jich je moc a máte chuť se na to vykašlat). Většinou se naštěstí získávání dané ctnosti dá obejít tak, že například pořád dokola odpovídáte správně na otázku v dialogu s jedním NPC, 100x po sobě obdarujete žebráka či kupujete bylinky po jednom kusu a nešidíte při tom.

Celkově se cítím obohacen o cennou herní zkušenost, doted jsem si myslel, že takto otevřený a komplexní svět, který můžete prozkoumat pěšky, po vodě i ze vzduchu nabídlo poprvé až Final Fantasy, ale jak vidno Japonci pouze kopírovali. Třikrát sláva Lordu Britishovi, ve své době to musela být neskutečná pecka, dnes ale hra může potěšit jen velmi vyhraněnou skupinu hráčů, ostatní raději volte sedmý díl.

Screenshoty:
Moje postava
Závěrečná obrazovka

From Dust je hra o tom, jak se parta zfetovaných křováků rozhodla nasrat svého Boha, a tak se vydali do světa a začali stavět svoje vesnice situované kolem pofidérních totemů na těch nejabsurdnějších místech. Zpočátku dobrotivý Bůh tuto zvláštní úchylku neřešil a s radostí vycházel vstříc jejich požadavkům, ale jakmile se maskovaní mužíci začali dožadovat, aby jim umožnil postavit vesnici uprostřed moře, v oblasti kde pravidelně řádí tsunami či v kráteru činné sopky, začal Bůh pochybovat o jejich zdravém rozumu.

Křováci navíc po chvilce začali zneužívat lásku svého patrona. V okamžiku, kdy cesta, po které kráčeli, nebyla úplně rovná, místo aby si poradili sami, začali nevychovaně hulákat směrem k nebeské bráně a dožadovali se, aby Bůh svým neohrabaným kurzorem dal vše do pořádku, aby snad nemuseli vylézat metrový schůdek. Také v okamžiku, kdy kolem totemu byla jen kapka vody, nemohlo se stavět a Bůh musel nejdříve vše vysušit. Něco na nich ale přesto bylo kouzelného - bylo úžasné, že do nového světa kráčeli stále tou stejnou podzemní cestou a vždy vylezli jinde.

Bůh tedy odkláněl lávu, vysoušel moře, zalesňoval pouště a stavěl nové kontinenty a to až do okamžiku, kdy křovákům došli nápady kam jít. Poté už následovalo jen překvapivě rychlé sbohem (bez jakéhokoliv outra). I když počkat! Křováci si vzpomněli, že by s nimi Bůh mohl projít ještě Challenge mapy. "Ne, děkuji. Zkuste jiného Boha, já na vás už nemám nervy", odvětil Bůh a odešel.

Po důkladném zapaření jsem musel svoje předsudky, že Terraria je jen Minecraft ve 2D, zavrhnout. Zatímco Minecraft beru opravdu spíše jako sandbox, ve kterém má hráč k dispozici "kostičky" a je jen na jeho fantazii co udělá, Terraria přináší spoustu vlastního nového a nenásilně "nutí" hráče prozkoumávat, co pro něj vývojáři připravili. A že těch věcí není málo.

Začátek je u obou her stejný - vaše postava je vyhozena na "zelené louce" a čiň co uznáš za vhodné. I zde je doporučeno používat wiki, aby hráč získal trochu přehled, co všechno lze dělat. Základem je postavit pár baráků pro hráčovu postavu a pro NPC a začít kopat. Dolů. Víc dolů. Ještě víc, až na samé dno mapy. A při tom prozkoumávat jeskynní komplexy, těžit rudu, hledat truhly s poklady a vyhýbat se netopýrům, skeletonům a jiné havěti. Ne ale, že by na povrchu nebylo co dělat, naopak. Sbírání padlých hvězd (pro zvýšení mana pointů), hledání spadlých meteoritů (jedna z nejcennějších rud), kácení a zasazování stromů, hledání stovky feetů nad zemí létajících ostrovů a ostatně zde pravděpodobně svedete i většinu soubojů s bossy typu Cthulhu (velké létající oko), Eater of Worlds (obrovský červ, který si vás tělem omotá a udělá z vás kečup) či Skeletron.

Na hře je opravdu skvělý crafting, kdy si můžete vytvořit spoustu užitečných itemů. Namátkou třeba Grappling Hook, díky němuž můžete vystřelovat hák a přitáhnout se tak ke stěnám (prostě budete jako Spiderman). Samozřejmě lze vyrobit také nepřeberné množství zbraní a armoru, který můžete složit do setu a získat tak nějaký bonus. Moje radost, když jsem na sebe navlékl set vyrobený z těžce natěženého meteoritu, byla nezměrná. Zvlášť, když mi přidal jako bonus nekonečnou munici do mého Space gunu (střelné zbraně jsou tady také super).

V singlu by mě tahle hra asi nebavila, naštěstí jsem v coopu měl výborného kolegu, takže doporučení je jasné - sežeňte si kámoše či dva (více lidí už by podle mě bylo spíš na škodu) a hrajte coop. Jediné, co můžu hře vytknout, je fakt, že po prozkoumání a vyzkoušení všeho (mě to trvalo 35 hodin) už není proč hru hrát dál/znovu a svojí těžce vydobytou hi-end výbavu si ani pořádně neužijete. Leda, že byste šli hrát na nějaký PvP server.

Tahle hra obsahuje všechno, co nemám na adventurách rád - pixelhunting, nesmyslné a nelogické kombinace (mrtvý pes jako elektromagnet použitý na vytáhnutí nebozezu ze studni? :o) ), trapný humor, příšerné dialogy, primitivní zápletka. Navíc ještě sbíráte předměty, které nakonec ani nikde nepoužijete, takže výsledkem je hrozný bordel v inventáři. Technické zpracování je na svojí dobu podprůměrné, na druhou stranu musíme přihlédnout k faktu, že na hře pracovali asi 3 lidé a jednalo se o jednu z prvních českých her. Progress v ovládání a grafickém zpracování je oproti o půl roku staršímu Oslímu Ostrovu znatelný.

Co se týče té proklamované erotiky, je jí zde asi jako v posledním díle Esmeraldy. Na nějakou odhalenou bradavku tu narazíte snad jen u klikacích miniher, kde se vždy objeví statický obrázek páru v nějaké poloze, který si ale ani nestačíte prohlédnout, jelikož musíte klikat jak splašení, jinak minihra skončí neúspěchem a Venca si půjde hodit lano. Mimochodem ve freeware "cracknuté" verzi tyto minihry nejsou.

Z dnešního pohledu nehratelná adventura, která ale ve své době splnila svůj účel a stala se tak trochu legendárním mokrým snem tehdejších puberťáků.

Na téhle hře se mi nejvíce líbila úvodní skladba hrající v menu. Vše ostatní se už bohužel pohybovalo na stupnici podprůměr až průser. Celý příběh je plytký a předvídatelný, povedené zvraty žádné, lokace statické a prázdné, animace postav místy děsivá, případně neexistující.

Nejhorší jsou ovšem dialogy, kde se občas objevují tak nepřirozené věty, že mi přišlo, jako kdyby to do češtiny překládal z angličtiny nějaký amatér přes translator (což je o to víc divné vzhledem k tomu, že se jedná o českou hru). A druhá iritující věc jsou samotné "úkoly", jež v průběhu hraní plníte, příklad za všechny - bezdomovkyně, která chce hot-dog s KEČUPEM. Nee s hořčičí. Na to že žije v krabici celkem vybíravá mrcha. A blbeček v bufetu mě samozřejmě ještě musí nasrat tím, že mi ho odmítne dát. Bejt na místě hlavního hrdiny, tak se neudržim, dám jí pěstí a tou její slavnou holí jí narvu do nedaleké popelnice. Ale zpět ke komentáři...

Tísnivá atmosféra, kterou jsem očekával, se jaksi nedostavila, postavy byly tuctové (zajímavé, že třetinu všech postav tvořili různí bezdomovci a ochlastové). Trochu jsem postrádal nějaký deník s popisem postav, backgroundem příběhu, záznamem dialogů, atd. Stejně tak mi chyběly základní věci jako autosave nebo menu přes Escape.

Ale to jsou prkotiny vzhledem k hlavnímu problému a to faktu, že tahle hra je nevýrazná - když už není vtipná, má mít aspoň nabušený děj plný překvapivých zvratů (nemá) či pořádně hutnou atmosféru (nemá). Celkově podprůměrná adventura.

Po té, co hra dostala v jedné recenzi 5/10 jsem si řekl, že tentokrát asi vynechám. Další důvod proč nečíst recenze.

I přes to, že je hra nechutně zjednodušená a nic tu není dotaženo do konce, se to prostě hraje dobře a hlavní zásluhu na tom má humor, třeba takový slouha Jasper se svými sarkastickými poznámkami mě dostával do kolen, stejně tak questy jsou v rámci možností originální, přičemž celé to podtrhují šílenosti typu slepičí závody nebo fakt, že peníze si můžete vydělat válením těsta a pečením koláčů jako pekař.

Soubojový systém, i když zase - je velice jednoduchý - mě díky přítomnosti bambitek bavil, překvapily i "dokončovací fatalitky", kdy v bullet-timu hrdina odpraví nepřítele nějakým zvlášt brutálním způsobem, což bych v téhle hře nečekal. Nakupování nemovitostí trochu zklamalo, líbily by se mi širší možnosti, na customizaci hrdinova vzhledu či při nakupování nábytku do svého domečku se ale naopak můžete vyblbnout do aleluja.

Příběh je jednoduchý, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Překvapení na mě čekalo v druhé části, kdy jsem se stal králem a musel učinit určitá rozhodnutí. Mám být dobrý, ale zruinovat státní pokladnu a nechat v rozhodující bitvě pochcípat většinu obyvatelstva? Nebo být "zlý", nepopulární, ale získat díky tomu peníze na ochranu země? Celkem zajímavá situace. V určitém momentu jsem zjistil, že můj bratr Logan vlastně jednal v zájmu země a není to zas takový parchant, za kterého jsem ho považoval a proti kterému jsem od začátku bojoval.

Navíc tyto rozhodnutí mají přímo vliv na herní svět - můžete zachovat jezírko, nebo ho vypustit a vytěžit nerostné bohatství, které se pod ním nachází - sami pak můžete do nově vzniklého kráteru přijít a přijmout zde další quest. A co třeba přestavět jednu budovu na bordel (kdo potřebuje školu?) a zajít si tam užít gruppen sex? A nebo z jiného soudku - co třeba nabalit si špinavou žebračku žijící na ulici a udělat z ní královnu? Možností je spousta.

Naštěstí je PC verze odladěná, takže některé hrůzy z Xbox verze, o kterých jsem četl, se nekonají. Pokud od hry nebudete čekat typické RPG, ale přijmete jí jako zajímavý mišmaš různých žánrů, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři, nebudete zklamáni.

Survivor je jiný jak původní hra. Hlavní rozdíl je v tom, že je akčnější, nábojů je tu vždy dostatek, baterka svítí pořád a nevybíjí se a člověk už nemá takový ten pocit "ne, já do tý temný místnosti předemnou nepůjdu, mám poslední 2 náboje a určitě tam na mě něco vyskočí". Tady se prostě bere zbraň a jde se bez keců střílet.

Co zůstalo je grafika, která je stejná, naopak fyzika byla značně vylepšena, příběh je hrozný, což by tady nevadilo, kdyby byl aspon nějak solidně prezentovaný. Ale autoři to odbyli tím, že na začátku každé mise vám postava přečte asi 3 věty a jde se na věc, na cutscény asi nebyl čas. Pár jich tu je, ale stojí za vyliž. Mise jsou velmi krátké, obtížnost překvapivě nízká (normal je tu v podstatě easy, hard je normal, atd.), na druhou stranu má hra slušný spád, emzáci byli lehce poupraveni - umí nové kousky a někteří jsou tužší (chybí bossové), co mě ale sralo nejvíc bylo zakončení všech úrovní. To prostě tak jdete po mapě a zničehonic (asi po projetí neviditelného checkpointu) zčerná obrazovka a začne se načítat další level. Působí to dost zmateně a amatérsky.

Rozdělení hry (a zbraní) na 3 postavy mi vyhovovalo. Přišlo mi to takové osvěžující, že jednou musíte s marinákem kloktat samopalem, podruhé trochu změnit taktiku a s dědkem na blízko pálit emzáky plamenometem a poté s ženskou opatrně postupovat, házet ochromující granáty a sniperkou zabíjet třeba 5 potvor naráz (odrážení kulky od stěn bylo super, zvlášt ve spojení s bullet-timem). Unikátní skill pro každou postavu také hratelnost dost osvěžil a často jsem je využíval.

Hra je tak zhruba stejně dlouhá jak jednička a zatímco tam mi 4 hodiny stačily a měl jsem toho plné kecky, tady bych si klidně ještě pár misí dal. Tudíž máme tu pohodovou oddechovku, která nabízí něco jiného jak původní Shadowgrounds, každopádně kvůli tomu na to nehodlám plivat. Já se u toho bavil. A dal bych si ještě.

Hru jsem dostal v packu spolu s Trine a jelikož podobným top-down frenetickým shooterům moc neholduju (výjimkou jest kooperativní Alien Swarm), chtěl jsem původně hru (když už jsem jí koupil) jen na pár minut vyzkoušet. A hle, nakonec mě bavila natolik, že jsem jí dohrál.

První, co člověka praští do očí je (vzhledem k roku výroby a budgetové povaze) překvapivě dobrá práce se světlem a stíny. Používání baterky je tady radost a občas i nutnost, protože je tu místy tma jak v pytli. Systém upgradu zbraní je fajn - z některých emzáků občas padne upgrade kolečko a když jich nasbíráte dostatek, můžete si vybrat ze 3 upgradů pro každou z 10 zbraní a nutno říct, že vylepšení jsou opravdu poznat a hodně pomůžou. Save systém je řešen tak, že když umřete, hra vás hodí na poslední checkpoint, ale máte jen 5 pokusů a pak musíte opakovat celý level od začátku. Naštěstí je hra poměrně lehká a kromě poslední úrovně se to dá projít na první pokus, celkově to zabere jen nějaké 4 hodiny, což je tak akorát aby to nezačalo nudit a člověk nešel hrát něco jiného.

Atmosféra je občas dost tísnivá, zvlášt se mi líbila jedna část, kdy jsem se plížil ve tmě s minimem nábojů a proti mě nabíhali neviditelní emzáci. Nezbývalo nic jiného než pálit před sebe naslepo pistolí (která má naštěstí nekonečno nábojů) a doufat že to nějak projdu. Tyto momenty se samozřejmě střídají s frenetickou akcí, kdy jen pálíte minigunem do neubývající hordy emzáků za doprovodu metalové hudby.

Trochu už jsem nakousl poslední level, respektive souboj s bossem, který je frustrující. A to hlavně z toho důvodu, že pokud umřete, není tu žádný checkpoint, ale musíte dělat celý level znovu. Což je voser, protože to není zrovna lehké ani krátké. Také trochu zamrzí že chybí coop přes net, což by vystřelilo hodnocení ještě výše.

Lula, to je hlavně zajímavé skloubení žánrů, kdy se každá ze tří částí hraje trochu jinak. První dvě části mě bavily, i když kvůli nemožnosti přehrát videa s nápovědou (na win 7 jsem to prostě nerozjel, ale později jsem zjistil že je lze shlédnout přes Media Player Classic) jsem dost tápal a nevěděl kudy kam. Metodou pokus-omyl se to ale dá. Co je ale průšvih je 3. část, která se mi jeví nedomyšlená, některé mechanismy tu prostě nefungují a poté, co zjistíte co a jak už jen sedíte a čekáte až vám naskáčou potřebné peníze, přičemž musíte létat z města do města a ručně vybírat z obchodů peníze na svůj účet, což je totální gamedesign fail. Potřebná suma je navíc docela vysoká a neustále vás někdo sabotuje, tudíž přichází ten odporný pocit frustrace (a stereotypu), kdy se už jen modlíte at už je konec.

Hra se prezentuje jako dílo pro dospělé, ovšem neuvidíte tu nic co byste už dávno neviděli v televizi před 10 hodinou večerní - sem tam nějaká odhalená bradavka, růžové dildo a to je tak vše. Občas hra působí trochu amatérsky, některé ikonky a uživatelské rozhraní je tak hnusné, že to vypadá jak nějaká freewarovka. Trochu to zachraňují filmečky, kde vám Lula vysvětluje co a jak lze na každé obrazovce dělat, což je taková příjemná forma tutorialu :) Bohužel, jak už jsem zmínil, ve hře se mi na současných Windows nepřehrávaly.

Škoda té 3. části, která výsledný dojem dosti pošramotila, ale i tak se jedná o hru, kterou můžu doporučit aspon na vyzkoušení, jelikož je poměrně neobvyklá a zajímavá.

Mnoha lidmi absolutně nepochopená hra, přitom se s ní dá užít takové srandy :) Ovládání auta není úplně typické, protože interakce se všemi předměty probíhá pomocí medvědí tlapy, kterou ovládáte, což vše dost stěžuje, ale po chvíli se na to dá zvyknout. Cílem hry je jezdit po lese, najíždět do rybníčků a žrát ryby napadané do auta, případně bobule spadané ze stromů. Když se naplní ukazatel "nažranosti", tak stačí zajet do jednoho z mnoha brlohů a level je u konce.

Co je na téhle hře nejlepší je ta absolutní absurdita, kdy jezdíte s medvědem po lese, snažíte se jednou tlapou ovládat plyn, brzdu, volant a samozřejmě nesmíte zapomenout držet si rybu u své medvědí tlamy, abyste ji mohli hezky spapat :), zároveň musíte z okýnka vyhazovat kosti snězených ryb, napadané šišky, listy a další bordel, který vám různě padá pod pedály a znemožňuje řízení. Největší masakr je ovšem jezevec, který když vám skočí do auta, tak začne řádit jak blázen, háže vám tam zpátečku, otáčí volant, žere ryby a prostě je to neřád. Nezbývá než ho chytit a vyhodit z okýnka :P. V některých momentech je vážně kumšt ukočírovat vozidlo a dojet s ním kam chcete s tím strašným bordelem v autě. Celé to šílenství podtrhuje fakt, že lesem jezdí i další auta s medvědy, kteří jsou úplně stejní jako vy a pohled jak dřepí za volantem a čumí na vás je prostě k popukání :)

Dobré také je, že tu fungují různé "vychytávky" jako že si můžete plyn zatížit třeba budíkem, který ukazuje zbývající čas a můžete se tak lépe soustředit na otáčení volantu a dokonce můžete auto dostat do smyku či s ním udělat kotrmelec. A všimli jste si, jak méďovi postupně roste břicho jak se cpe? :) Grafická stránka je poměrně jednoduchá až směšná, což není na škodu, krásně to koresponduje s ujetostí hry.

Trochu škoda je, že levely se kromě časového limitu příliš neliší a našlo by se i pár bugů - zasekl jsem se mezi strom a skálu a nemohl jsem vyjet, do jednoho brlohu nešlo moc dobře najet a zatáčelo to samo doprava, apod. Nezabaví to na dlouho, ale užil jsem si srandy kopec, vyprášil jsem pár jezevců, naboural pár konkurenčních medvědů co mi chtěli vyžrat rybníček, ulovil jednu obrovskou rybu, jejíž kostru jsem pak skoro ani nedokázal vyhodit ven, no co byste od experimentální freewarovky chtěli více.

Laciná kopie, která bezostyšně kopíruje všechno možné od Call of Duty až po Half Life 2, bohužel ovšem ne moc úspěšně. Věci, které v těchto hrách fungovaly jsou vzaty, zkripleny (vrchol byla trapná stealth mise na farmě, kdy jsem si šel znovu přečíst popisek s podezřením, že jsem přehlédl že se jedná o Modern Warfare parodii) a nacpány do celku, který se snaží držet pohromadě neskutečně plytký příběh, který by se dal zkrátit na "Bubáci z Korei útočí, jdi a braň naší skvělou Ameriku!", což na Amíky možná funguje, já si z toho ublinkával celou dobu.

Mise jsou jinak šedý průměr, nenašel jsem žádnou, která by byla tak dobrá abych si jí zapamatoval (v polovině z nich bylo navíc nutné prostřílet se dopředu a zničit sentry tower), stejně průměrná je i audiovizuální stránka. Přítomnost parťáků mě spíš otravovala, často jsem na ně musel čekat až se laskavě někam dobelhají a otevřou mi cestu dál, případně jsem se schoval za bednu, načež jsem byl vytlačen, protože prostě parťák a jeho skript. A když už došlo na boj, tak žádné krytí od nich očekávat nešlo, klidně nechají žluťáka aby kolem nich proběhl a nasypal vám zásobník do zad (jediné štěstí pro ně, že tu nefunguje friendly fire).

Nepřátelé jsou také podivíni, jednou vám dávají z 50 metrů RPGčkem headshot, hází vám granáty pod nohy s milimetrovou přesností a občas mi přišlo že snad i střílejí za roh, za okamžik ale nabíhají jak bezmozci kupředu, nekryjí se a zbytečně lacino se nechají odprásknout. Nepotěší ani neexistující fyzika, kdy bouchne/jde rozstřílet jen to co vývojáři naskriptovali, takže jsem se klidně mohl schovat před tankem za malou bednu a tank si mohl střílet jak chtěl, ale s bednou to ani nehlo. Posléze jsem vzal RPG a tank zničil, ale následné pokusy vyhodit do povětří i vedle stojící dodávku byly neúspěšné, na dodávce nebylo ani škrábnutí. Tohle v moderní FPS už prostě musí fungovat.

Divné je, že se hra občas "hraje sama". V poslední misi jsem se během největší přestřelky, kdy jsem měl jakože s vypětím všech sil bránit pozici a krejt týpka, schoval za bednu a ani jednou nevystřelil. Místo toho jsem koukal na okolní děla, jak neustále zběsile střílejí, i když na obloze nebylo ani jedno letadlo a jak vše okolo neustále dokola bouchá, což mělo asi uměle vytvořit jakousi atmosféru. Po chvilce civění to napsalo good job a šlo se dál. Hmm, zajímavé.

Homefront měl vyjít jako budgetovka za 2 kilča, potom by mé hodnocení bylo schovívavější. Nepřináší nic nového, jen kopíruje to co už tu bylo a navíc špatně. Prodávat to jako AAA titul za plnou cenu je - už jenom kvůli tomu že kampaň zabere 4 hodiny - drzost.

Hra vypadá tak trochu jako amatérská modifikace Call of Duty. Jediné pozitivum je poměrně hezká grafika, vše ostatní je marnost nad marnost. Zbraně tu jsou 3 - ted si zpětně čtu popisek a směju se větě "K dispozici je spousta zbraní" - ne, opravdu tu je jen ta útočná puška, sniperka a asi 2x se dostanete k raketometu a turretu, to je celé. Nejhorší na tom je, že samopal vůbec nekope (zaměřovač stojí na místě) a pocit ze střelby je příšerný aneb nulový. Navíc emzáci moc rozumu nepobrali a tak si prostě vždy jen stoupnou a střílí. Žádné krytí, žádné úskoky, prostě stojí a nechají se zabít.

Vtipné je, že ve hře nelze přeskočit snad ani metrový plůtek/zídku (snad aby hráč omylem nevyběhl z toho 2 metry širokého tunelu) a sprintovat můžete maximálně 5 metrů, pak se vojáček zadýchá jako kdyby uběhl maraton s plnou polní (naštěstí se to dá ochcat a mačkat a pouštět tlačítko pro sprint v krátkých intervalech, takže můžete sprintovat nekonečně dlouho). Friendly fire tu nehledejte, můžete si v klidu stoupnout za kolegu a pálit na emzáky přes jeho hlavu :)

Nic moc nejsou ani cutscény, které jsou udělané v komiksovém stylu aneb statické obrázky, ve kterých se hýbají třeba jen mraky na obloze. Naštěstí to celé všehovšudy trvá jen 1 (!!!) hodinu, což nevím jestli je plus nebo mínus, protože déle bych to už asi hrát nevydržel.

Důvodem mého poměrně nízkého hodnocení jsou asi přehnaná očekávání. Člověk začne téměř slintat, když si přečte o čem hra je a o co všechno je klasické "spoj-tři" rozšířeno (dobývání měst, trénování mountů, vrhání uvězněných nepřátel do dungeonu a učení se jejich kouzel, kupování equipu pro hrdinu, vytváření předmětů z run, chození do krčmy pro drby, atd. atd.). Po chvilce jsem ale zjistil, že je to všechno hrozně primitivní, mělké, nudné, a tak jsem jen vytrénoval svojí pojízdnou krysu (abych se mohl vyhýbat neskutečně otravným respawnujícím se potvorám na mapě) a dál se staral akorát o výbavu mého hrdiny.

Příběh je také strašně tuctový a nudný, doufal jsem, že se z toho vyklube víc než jen - parchant sídlící za horama na nás posílá zombíky, jdi a zabij ho. S tím se vážou i zoufalé questy, kdy všechno je jen o tom dojít na bod na mapě a tam někoho zabít. Nějaké originální nápady? Ale kdeže, tady se ničeho nedočkáte. Všechno to je úplně stejné, akorát jednou zabíjíte krysu a podruhé pavouka. Celé je to po chvíli tak brutálně stereotypní, že pravděpodobně dojdete do bodu, kdy si hru budete pouštět maximálně na 15 minut v kuse a pak jí zase otráveně vypnete. Bohužel je hra nejenom stereotypní, ale i neskutečně NATAHOVANÁ. V životě jsem nehrál víc natahovanou hru. Za svojí frustraci si můžu částečně sám, protože jsem se rozhodl že splním i všechny side-questy. Polovina z nich je však o tom, že jeden hloupý zlobr má hlad a chce přinést tohle a támhleto, takže lítáte po mapě a zabíjíte. K posrání je také fakt, že level potvor je roven levelu vašeho hrdiny (aneb level-scalling), takže expit vlastně nemá cenu.

Velkým kladem hry je právě soubojová část, aneb spoj-tři, která je povedená a poměrně variabilní. Nepřátelé jsou prostě různí a na každého platí jiná taktika. Jednou je třeba spojovat červené kameny, aby se k nim protivník nedostal a nemohl vykouzlit nepříjemné kouzlo, podruhé nemá cenu kouzlit kvůli vysokým resistům, a tak pouze spojujete lebky. Bohužel počítač evidentně podvádí - často mu padají kameny přesně tak jak potřebuje (kolikrát já jen prohlásil "To snad není možný"...), podezřele často dostává extra turn a také se mi vůbec nezdály resisty, kdy mi při 15 % selhali třeba 4 kouzla z 5. Neřekl bych kdyby se to stalo párkrát, ale stávalo se to téměř neustále. Vrcholem pro mě byl závěrečný souboj, který byl několikanásobně těžší než cokoliv předtím a cílem autorů asi bylo přinutit hráče strávit u hry další 4 hodiny učením se nových spellů a dalšími přípravami.

Škoda toho nevyužitého potenciálu, i tak je to ale hra, která mě donutila sednout si ke "spoj-tři", u čehož bych asi normálně usnul nudou.

Bulletstorm je na první pohled další lineární naskriptovaný tunel typu "jdi kupředu a zabíjej vše co se hýbe" s rádobydrsnými postavami a v poslední době standardní "nebudeme to přehánět, 8 hodin stačí" herní dobou. Když na to však koukneme podruhé, zjistíme, že je to poněkud pomalu se rozjíždějící, ale ve finále povedená akční řežba se solidním tempem, atmosférou trochu připomínající Gears of War, přičemž při hraní jsem si vzpomněl třeba i na film Wanted - vystřelenou kulku ze sniperky totiž můžete dále v bullet-timu směrovat a zabít tak třeba borce co se krčí za rohem - mazec. Systém "skill shots" aneb "kill with skill" zase není tak awesome jak se nám snažily vsugerovat trailery, ale průšvih to také není - tady jsem si při kopání protivníků na bodáky zase vzpomněl na Dark Messiah of Might and Magic.

Trošku zamrzí optimalizace, která není nejlepší a hlavně vypadávající textury a různé další grafické kopance - možná ale pomůže patch, možná update ovladačů grafiky, já to neřešil, respektive nedokázal jsem se od hry odtrhnout - hra má opravdu spád a dohrál jsem jí jedním dechem. Potěší i poměrně různorodí nepřátelé, kdy na každého funguje trochu jiná taktika, na druhou stranu ze zbraní jsem používal hlavně sniperku, samopal, ke konci i brokovnici, ostatní zbraně mi přišly slabé a neměl jsem důvod je používat. Celkově příjemné překvapení, čekal jsem to horší.

Měl jsem trochu obavy, že třetímu dílu dojde dech a zklame, proto jsem ho neustále odkládal, ale při pohledu na místní vysoké hodnocení mi hra nedala spát. A po čerstvém dohrání musím zvolat - Wow, pořád je to ten správný Monkey Island a dokonce se mi to líbilo víc jak druhý díl.

Nebudu tu moc rozpitvávat velice povedené audio-vizuální zpracování, to každý může posoudit z videí v galerii. Důležité je zmínit, že insult-swordfighting je zpět v celé svojí kráse (jupí) a s ním i poměrně povedená minihra, kterou si užijete v jedné osvěžující kapitole hry. Stejně tak humor útočí na naše bránice jako před lety a jak už je zvykem, najdeme tu různé narážky na další hry od LucasArts - Sama & Maxe, Grim Fandango, Loom, atd. Nechybí tu ani občas trochu nesmyslné kombinace / zásekové hádanky, i když podobné hovadiny jako "použij banán na metronom, čimž zhypnotizuješ opici, kterou pak použij na hydrant" tu už naštěstí nenajdeme, ale vzhledem k typu hry se toto dá s přimhouřením oka odpustit.

Zamrzí lehce useknutý konec, nějaké delší outro by určitě nebylo na škodu, trochu mi přijde že vývojáři už neměli čas, tak to trochu odbyli. I tak se ale dá říct, že pokud by hra měla nějaký systém nápovědy (který v době vydání nebyl moc zavedený), v poslední době tak oblíbený u novějších adventur, tak by se jednalo o téměř perfektní adventuru. Tedy za předpokladu , že vám tento styl humoru sedne.

TW jednička byla zvláštní hra - taková jiná, zajímavá. Bohužel jí v druhé části (na dolní polovině mapy) trochu došel dech. Podobně na tom je i TW2 - první dvě kapitoly jsou nabušené a povedené a po jejich dokončení jsem při pomyšlení, že mě čekají ještě další 2 chrochtal blahem. Třetí kapitola dokonce měla na to udržet kvalitativní laťku, ale... jaksi se to posralo, kapitola skončila nějak moc rychle, potenciál zůstal nevyužit. A to už vůbec nemluvím o té čtvrté, která zabrala snad 20 minut a stála za úplné hovno (že by vývojářům došel čas/peníze a museli hru osekat? Nebo se inspirovali u Risen? :D). Ale to trochu předbíhám.

Zpátky na začátek - ten byl v jedničce opravdu zmrvený a odradil mnoho hráčů (já to taky dokázal překonat až napodruhé). Tady se vývojáři poučili a úvodní minuty jedou v prověřených "hlavně na hráče moc netlačit, postupně a hezky pomalu mu ukážeme jak se chodí, jak se otvírají dveře, jak si může dát do ruky zbraň, atd." kolejích. Grafika je velmi povedená, stejně tak některé příšery jsou vážně děsivé (v dobrém slova smyslu). Už dlouho se mi nestalo abych nadskočil na židli a s výkřikem "Fuj, co to kurva je?" začal se svojí postavou zdrhat. Potěší také velmi příjemná svižnost hry, kdy nahrávací/ukládací časy jsou minimální a hra nepadá - bravo.

Ted jedna důležitá věc - hrál jsem verzi 1.01 za necromancera/summonera - s tím jsem dohrál první dvě kapitoly. Zatímco zpočátku jsem byl trochu otráven podivným systémem magie, který se zakládá na kartách a různých modifikátorech (vlastně musíte systémem pokus/omyl najít kouzlo, žádné předdefinované tu nejsou), nakonec jsem tomu přišel na chuť a druhou polovinu první kapitoly jsem si opravdu užil. Ve druhé kapitole se ale všechno začalo postupně hroutit jak domeček z karet. Protivníci mi jaksi začali dávat na frak a to hlavně kvůli nedostatku many (nízký regen) a geometricky se zvyšujícím nárokům na manu u lepších kouzel (byl jsem nucen používat slabší varianty, abych s manou vyšel). Také potyčky v malých uzavřených prostorách byly neřešitelné, protože protivníci jaksi z vysoka srali na moje vyvolané kostlivce a všichni se okamžitě agrovali na mě (nakonec jsem začal používat Giant škorpiony, kteří byly dostatečně velcí aby zacpali cestu a nepustili mi protivníky k tělu :D). U outdoor soubojů to lze naštěstí řešit pomocí sprintu (který je předimenzovaný - postava běhá rychleji jak Usain Bolt). Patch 1.1 ale ze hry zase dělá naprostou komedii, kdy můžete zahodit všechny mana potiony, protože many máte plno i když kouzlíte bez přestání jeden fireball za druhým a celá hra je najednou trapně lehká. Nemohlo to být něco mezi?!

Zklamáním jsou sidequesty, kterých je sice dostatek a tváří se jakože originálně, ale ve finále jde téměř vždy jen o jedno - někam dojít a vymlátit tam vše co se hýbe. A například quest, kde jsem měl zabít oživlé deštníky byl trochu moc i na mě. Bohužel se najde i pár zabugovaných questů, které nejdou dokončit (patch 1.1 snad většinu opravuje). Mimochodem zmínil jsem že kamkoliv se hnete, všude ze země vyskakují potvory? Prostě běžíte po cestě a najednou se ozve otravný zvuk a ze země vyskočí 4 kostlivci. Proboha, to tam nemohli jen tak stát, maximálně ležet a předstírat hromádku kostí? Tohle vypadá fakt směšně. A navíc se to děje každých 10 metrů. Neskutečný voser (později jsem to už prostě probíhal, bo jsem na to neměl nervy). Taky fakt že po pár úvodních hodinách nacházíte už jen samé master lock bedničky (nejtěžší na vypáčení) mi hlava nebere. Prostě i ten nejzapadlejší vidlák má najednou v baráku truhlu, která vydá za solidní trezor a na jeho vypáčení potřebujete skill aspon na 50%.

Vývoj postavy se také moc nepovedl, na první pohled to vypadá přijatelně, ale po chvíli zjistíte že už skillpointy není kam dávat, takže začnete maxovat abilitu, na kterou byste normálně při napjatém rozpočtu ani nepomysleli. Bossové jsou slabí, vlastně jsou slabší jak řadové potvory což je docela průser. Ale aspon se nezasekávají o skálu/stěnu jako řadové potvory / summoni.

Počítadlo ve hře ukazuje dohrání za 27 hodin na 41. levelu, ale jak už bylo řečeno do tohoto času se nepočítá doba strávená v menu, inventáři, při čtení deníků, questlogu a nevímčehoještě. Uvidíme jestli někdy vyjde třetí díl, který by, pokud se vývojáři poučí z chyb, mohl být vážně šmakózní.

Tohle že je Tron? Ale kdeže. Vždyť to je úplně prachsprostě převlečený Prince of Persia - všechny ty wallruny, skákání, šplhání, přeskakování, uskakování, souboje, komba, to všechno je zpět. Akorát vývojáři změnili textury a zasadili příběh do (alespoň pro mě) daleko atraktivnějšího Tron univerza (Ano, když kdysi všichni čuměli na Star Wars, já si pouštěl svojí VHS kazetku s Tronem pořád dokola a nemohl se toho nabažit). No a jak se to hraje? To tak člověk vždycky běží, párkrát skočí sem a tam, pak vejde do budovy, dveře se zavřou, naběhnou zlouni, následuje bitka, dveře se otevřou, vlezete do tanku, uděláte bum bum, vylezete z tanku, skočíte zase sem a párkrát tam, vlezete do motorky, dojedete do dalšího města, vylezete z motorky, skočíte párkrát sem a zase tam, vlezete do budovy, dveře se zavřou, naběhnou zlouni... eh... no vlastně to je pořád dokola.

Naštěstí je na co koukat, grafická stylizace je prostě libová a jakožto fanoušek filmu jsem slintal celou dobu. A celou dobu jsem taky nadával autorům do č****ů za neposednou kameru, která na některých místech vyloženě "potěšila". Jinak je to typickej ultralineární tunel "běž po předem určené trase z bodu A do bodu B a po cestě si můžeš za novej level vylepšit buď životy nebo energii". Na druhou stranu je ale pravda, že i přes to, jak ošklivě tady o tom píšu, jsem hru slupnul jako malinu. A dal bych si ještě.

Shank je tak trochu old-schoolová hra. Nejde v ní totiž o nic jiného než jít dopředu (respektive doprava) a zabíjet vše co se hýbe. A to v celkem frenetickém tempu, žádné odpočinkové části tu nečekejte. I s příběhem se hra moc nesere - v intru se dozvíte, že vám parta drsnejch mlátičů sejmula vaší starou a vy ted toužíte po pomstě. To je vše. V průběhu hry tak půjdete doprava, zabijete několik stovek poskoků, následuje boss-fight, Shank si odškrtne jméno ze seznamu a tak pořád dokola až k hlavnímu uličníkovi. NAŠTĚSTÍ je to všechno zabalené v hezkém grafickém hávu, boss-fighty jsou pokaždé jiné a vždy jsem se těšil na další a zabíjení celkově je zábavné díky různým kombům a několika zbraním.

Navíc je to poměrně jednoduché - když chcípnete, hra vás šoupne na poslední checkpoint, takže vás vrátí jen o pár metrů dozadu, tudíž si nemusíte příliš hledět svého zdraví. Dohrání singlu mi trvalo něco pod 3 hodiny, což se zdá svinsky málo, ale je možnost rozjet hru ještě na těžší obtížnost (a ono kdyby to bylo delší, tak by to stejně už byla docela otrava). A hlavně - je tu ještě multiplayer, kdy hrajte ještě s jedním hráčem, jehož postava vypadá jak Danny Trejo (ten zjizvenej mexičan třeba z filmu Machete) a hra pak dostává úplně jiný rozměr. A taky úplně novou kampaň, protože ta multiplayerová je jiná jak v singlu a aspon trochu prohlubuje jinak tupý příběh o pomstě. Mimochodem, říkal jsem už, že mi hra místy dost silně připomínala film Kill Bill?

Párkrát jsem si musel dát pauzu, protože mě z toho začaly bolet prsty (snad ještě víc než při hraní nějaké olympiády). Důležité je také zmínit, že hra se opravdu bude nejlépe hrát na nějakém gamepadu - na klávesnici to také jde a docela slušně, ale řekl bych, že defaultní nastavení ovládání je dost blbé a je třeba si ho pořádně nastavit. Pokud se vám líbil Kill Bill a nevadí vám tupé jdi&bij hry, tak by se vám mohl líbit i Shank. Jinak asi ruce pryč.