Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Two Worlds II

Two Worlds II HD

25.01.2011
28.01.2011
70
104 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Two Worlds II je pokračováním předchozího dílu Two Worlds. Od událostí prvního dílu uběhlo pět let. Během této doby se Gandohar naučil ovládat moc boha ohně Aziraala uvězněného v hrdinově sestře a využil ji k tomu, aby se stal císařem a ovládl téměř celý Antaloor. Proto se opět vžíváme do role bezejmenného hrdiny, který se kvůli nesouhlasným názorům na Gandoharovo využívání Aziraalovy moci, stává jeho vězněm. I přes několik úspěšných pokusů o útěk je pokaždé chycen. Tentokrát mu ale pomůžou ti, od kterých by to rozhodně nečekal. Jedná se o skřety, hrdinovy odvěké nepřátele. Co mají v úmyslu? Povede se hrdinovi zachránit sestru a zastavit Gandoharovy plány?

Nejdůležitějšími inovacemi jsou úkoly nepostrádající originalitu, kdy je často možné splnit úkol několika způsoby, čímž se ovlivní následující děj. Boj, který je obohacen o lepší chvaty, aktivní obranu a vylepšenou AI, kdy se každý nepřítel chová jinak. Kouzla se vytvářejí kombinací magických karet, kterých je nepřeberné množství a každou další se vytvoří jiné kouzlo než předchozí. Zbraně, zbroje a amulety se už neskládají na sebe, ale vylepšují se pomocí materiálů jako je železo, dřevo, ocel nebo magické krystaly a jejich případným rozbitím je možné jejich část znovu získat.

Úplně nový engine GRACE společně s kvalitní optimalizací umožňuje hraní ve vysoké kvalitě i na starších low-end počítačích včetně rychlých loadingů.

Další osudy hlavního hrdiny jsou předmětem datadisku Pirates of the Flying Fortress, který obsahuje i multiplayerové mapy. A necelý rok později bylo uvolněno čistě multiplayerové DLC Defense Mode.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Na pokračování Two Worlds jsem se těšil. První díl byl fajn a ve druhém autoři slibovali vylepšit snad všechno co jim přijde pod ruku. Povedlo se? Vcelku ano. Rozhodně můžu s jistotou říct, že má tato série budoucnost.

Hru oblékli do slušivého hávu...tedy, slušivého. Grafika je prostě vynikající a po vypnutí zbytečností typu Motion Blur a jiných je to skutečná pastva pro oči. Už Alsorna vypadá báječně, savany Erimosu rovněž, nicméně mě se nejvíc zalíbil „východoasijský“ Nový Ashos a okolí. Ve Spolknuté zemi nám zase vývojáři připravili paletu těch nejzajímavějších a nejodpornějších zmutovaných monster, lepší už jsem ve hrách dlouho neviděl.

A pak je tu hlavní příběh a vedlejší questy. Vývojáři slíbili udělat questy zábavnější, zajímavější a některé i vtipnější. Ale jo – vcelku se to podařilo, i když tuctových questů zde najdeme i tak požehnaně. To se týká hlavně úkolů pro cechy z nástěnky – většinou prosté zabij/vyčisti/přines. Když už zmiňuji cechy – v prvním díle se musel hráč v jistém bodě rozhodnout, kterým bude pomáhat. Trochu jsem to čekal i ve dvojce, nicméně se tak nestalo. Hru jsem skončil u 100% obliby většiny cechů a na žádné výraznější konkurování a vzájemné boje jsem nenarazil. Jinak jsou questy většinou zábavné a některé se táhnou delší dobu hraní – viz například úkol Runové kameny, který vám bude zadán už na začátku hry a potáhne se přes dvě kapitoly – ale mohu slíbit, že odměna stojí za to! :-)

Co se týče hlavního příběhu – co si budeme nalhávat, je strašný. Opět zachraňujeme ségru (modelka level 25) a cestou se dozvídáme šokující informace o minulosti císaře Gandohara. Zvraty jsou směšné, zakončení trapné a kdo bude hlavní boss bylo jasné už od začátku. A když už jsme u závěrečného bosse – souboj s ním splňoval vše, co na závěrečných soubojích s bossy nenávidím. Žádné využití zkušeností, skillů či magie. Jen nás postaví k balistám a střílejte. Ble.

Inventář je šíleně velký, ale práce v něm mi nevadila. Jen chybí možnost označení více položek naráz, to samé při nakupování (stokrát kliknout na lektvar když chci sto lektvarů je šílenost).
Hratelnost je velmi dobrá a bavil jsem se po celou dobu hraní. Jen je škoda krátké třetí kapitoly (je už prakticky bez vedlejších úkolů). Tu čtvrtou pak ani za kapitolu nepovažuji, spíš je to už jen rychlý finiš.
První díl měl problém s nevyváženou obtížností. Dvojka je na tom naštěstí o něco lépe, ideál to však podle mne není – stále tu máme slabé bossy a hra celkově není nijak těžká. Hodně tomu přidávají skilly – stačí namaxovat dvě, možná tři bojové schopnosti a pak už je to jen o hledání silnějších zbraní. Co jsem si oblíbil bylo vylepšování zbraní, rozbíjení nepotřebných a přidávání krystalů – aspoň jsem měl kam utopit dovednostní body :-)

Minihry odemykání a kradení - otravné. Hlavně kradení mě nebavilo vůbec a tak jsem jej ignoroval, odemykání zámků jsem se naštěstí naučil docela rychle a zvykl si na něj.

Pozitivní je, že jsem během hraní narazil na jediný bug (nešly otevřít dveře v rámci jednoho questu), ale co zamrzelo byly občasné pády do windows každých pár hodin hraní.

Poslední co chci zmínit je to, co už napsal ugraugra: Potvory vyskakující ze země? To si snad děláte srandu :/

Takže je lepší dvojka než první díl? Určitě ano, ale ne o takový kus jak jsem doufal. Takže komentář ukončím stejnou větou, jako ten u Two Worlds 1:

Suma sumárum, dobrá hra. Ale jen na jedno dohrání.

Pro: Hratelnost, rozsáhlost, grafika, prostředí, atmosféra, asi polovina questů

Proti: Hlavní příběh, závěrečný souboj s bossem, nedostatky v práci s inventářem, opět místy nevyvážená obtížnost, minihry, druhá polovina questů

+26
  • PC 80
Pokračování Two Worlds velkou díru do světa neudělalo a podle mě je to velká škoda. Jedná se totiž o velmi povedené RPG s pohodovou, leč poměrně komplexní hratelností a fantastickým audiovizuálním zpracováním, kterému žánrová konkurence ve své době nebyla ani na dostřel. Dokonce ani dnes člověk nenajde mnoho srovnatelně vypadajících open world her.

Hlavní příběh není kdovíjak objevný a v některých aspektech se dá označit za vyloženě pitomý. V kontrastu s ním jsou zde však poměrně dobře napsané a originální vedlejší linky, včetně mnoha velmi bizarních questů. I osobnost hlavního hrdiny má překvapivě celkem šmrnc, na jaký se ani profláklejší RPG hrdinové od věhlasnější konkurence nechytají (commander Shepard, I'm looking at you).

Hra je rozdělena do čtyř kapitol, zasazených do diametrálně odlišných prostředí. Autoři tak zabraňují nástupu stereotypu, zároveň však odhalují velkou slabinu hry, a to je uspěchanost a nedodělanost pozdějších fází kampaně. První dvě kapitoly totiž tvoří odhadem nějakých 80% hry a zbylé dvě jsou nejenom nudné, nýbrž i velice krátké. Po všech stránkách je na nich znát, že vývojářům docházely peníze a tak se z původních plánů škrtalo a škrtalo...

I to, co ze hry zbylo, však stojí za zahrání, už kvůli nádhernému prostředí v prvních dvou kapitolách a povedeným herním mechanikám.

Pro: Grafika, prostředí, combat system, originalita, humor

Proti: Poslední dvě kapitoly, neohrabaný interface, prapodivný hlavní příběh

+25 +26 −1
  • PC 70
TW jednička byla zvláštní hra - taková jiná, zajímavá. Bohužel jí v druhé části (na dolní polovině mapy) trochu došel dech. Podobně na tom je i TW2 - první dvě kapitoly jsou nabušené a povedené a po jejich dokončení jsem při pomyšlení, že mě čekají ještě další 2 chrochtal blahem. Třetí kapitola dokonce měla na to udržet kvalitativní laťku, ale... jaksi se to posralo, kapitola skončila nějak moc rychle, potenciál zůstal nevyužit. A to už vůbec nemluvím o té čtvrté, která zabrala snad 20 minut a stála za úplné hovno (že by vývojářům došel čas/peníze a museli hru osekat? Nebo se inspirovali u Risen? :D). Ale to trochu předbíhám.

Zpátky na začátek - ten byl v jedničce opravdu zmrvený a odradil mnoho hráčů (já to taky dokázal překonat až napodruhé). Tady se vývojáři poučili a úvodní minuty jedou v prověřených "hlavně na hráče moc netlačit, postupně a hezky pomalu mu ukážeme jak se chodí, jak se otvírají dveře, jak si může dát do ruky zbraň, atd." kolejích. Grafika je velmi povedená, stejně tak některé příšery jsou vážně děsivé (v dobrém slova smyslu). Už dlouho se mi nestalo abych nadskočil na židli a s výkřikem "Fuj, co to kurva je?" začal se svojí postavou zdrhat. Potěší také velmi příjemná svižnost hry, kdy nahrávací/ukládací časy jsou minimální a hra nepadá - bravo.

Ted jedna důležitá věc - hrál jsem verzi 1.01 za necromancera/summonera - s tím jsem dohrál první dvě kapitoly. Zatímco zpočátku jsem byl trochu otráven podivným systémem magie, který se zakládá na kartách a různých modifikátorech (vlastně musíte systémem pokus/omyl najít kouzlo, žádné předdefinované tu nejsou), nakonec jsem tomu přišel na chuť a druhou polovinu první kapitoly jsem si opravdu užil. Ve druhé kapitole se ale všechno začalo postupně hroutit jak domeček z karet. Protivníci mi jaksi začali dávat na frak a to hlavně kvůli nedostatku many (nízký regen) a geometricky se zvyšujícím nárokům na manu u lepších kouzel (byl jsem nucen používat slabší varianty, abych s manou vyšel). Také potyčky v malých uzavřených prostorách byly neřešitelné, protože protivníci jaksi z vysoka srali na moje vyvolané kostlivce a všichni se okamžitě agrovali na mě (nakonec jsem začal používat Giant škorpiony, kteří byly dostatečně velcí aby zacpali cestu a nepustili mi protivníky k tělu :D). U outdoor soubojů to lze naštěstí řešit pomocí sprintu (který je předimenzovaný - postava běhá rychleji jak Usain Bolt). Patch 1.1 ale ze hry zase dělá naprostou komedii, kdy můžete zahodit všechny mana potiony, protože many máte plno i když kouzlíte bez přestání jeden fireball za druhým a celá hra je najednou trapně lehká. Nemohlo to být něco mezi?!

Zklamáním jsou sidequesty, kterých je sice dostatek a tváří se jakože originálně, ale ve finále jde téměř vždy jen o jedno - někam dojít a vymlátit tam vše co se hýbe. A například quest, kde jsem měl zabít oživlé deštníky byl trochu moc i na mě. Bohužel se najde i pár zabugovaných questů, které nejdou dokončit (patch 1.1 snad většinu opravuje). Mimochodem zmínil jsem že kamkoliv se hnete, všude ze země vyskakují potvory? Prostě běžíte po cestě a najednou se ozve otravný zvuk a ze země vyskočí 4 kostlivci. Proboha, to tam nemohli jen tak stát, maximálně ležet a předstírat hromádku kostí? Tohle vypadá fakt směšně. A navíc se to děje každých 10 metrů. Neskutečný voser (později jsem to už prostě probíhal, bo jsem na to neměl nervy). Taky fakt že po pár úvodních hodinách nacházíte už jen samé master lock bedničky (nejtěžší na vypáčení) mi hlava nebere. Prostě i ten nejzapadlejší vidlák má najednou v baráku truhlu, která vydá za solidní trezor a na jeho vypáčení potřebujete skill aspon na 50%.

Vývoj postavy se také moc nepovedl, na první pohled to vypadá přijatelně, ale po chvíli zjistíte že už skillpointy není kam dávat, takže začnete maxovat abilitu, na kterou byste normálně při napjatém rozpočtu ani nepomysleli. Bossové jsou slabí, vlastně jsou slabší jak řadové potvory což je docela průser. Ale aspon se nezasekávají o skálu/stěnu jako řadové potvory / summoni.

Počítadlo ve hře ukazuje dohrání za 27 hodin na 41. levelu, ale jak už bylo řečeno do tohoto času se nepočítá doba strávená v menu, inventáři, při čtení deníků, questlogu a nevímčehoještě. Uvidíme jestli někdy vyjde třetí díl, který by, pokud se vývojáři poučí z chyb, mohl být vážně šmakózní.

Pro: První dvě kapitoly, hratelnost, grafika, svižné loadingy

Proti: Minimálně při hře za mága špatně vybalancovaná obtížnost, stále stejné sidequesty, vývoj postavy, 4. kapitola, pofidérní příběh, slabí bossové, několik bugů

+19 +20 −1
  • PC 50
Na první pohled přináší Two Worlds II, pokročilé rpg v nádherném grafickém podání. Z počátku to opravdu vypadá, že tvůrci opravdu budou slavit triumf, alespoň do začátku první kapitoly.

Dá se říci, že tam kde začínal první díl, začíná i jeho nástupce a to bez nějakého pořádneho vysvětlení. Úpravou prošla celková geografie světa, jeho mytologie a vše nasvědčuje tomu, že tento "minireboot" učiní z Two worlds II rpg na úrovni. No, bohužel to u základní hry nevyšlo.

Celý příběh je nerovnoměrně rozdělen do čtyř části, z čehož první kapitola nabízí asi 50% celkového obsahu. Bohužel, první nesympatická lokace je prošpikována triviálními úkoly, které se ani nesnaží o nějakou invenci. Dobrých nápadů je jako šafránu, průzkum mapy je vynucen pouze úkoly typu najdi, zabij a přines. Bohužel, zrovna tento specifický pštros je na druhé straně kontinentu. Do očí bije nejvíce, když hráč asi po sedmi hodinách hry, doputuje nakonec první kapitoly a najednou se setká s overpower bossem, na kterého zkrátka nestačí, i když dosud neměl s ničím problém, všichni předchozí protivníci byly jen obtížným hmyzem. V tomto mi chybí určitá plynulost hry.

Druhá o poznání kratší kapitola, je o něco lepší ale stále postrádá určitý balanc, alespoň to není takový stereotyp a nabídne i temnou, atmosférickou spolknutou zemi.

Ale to co jednoznačně ukáže, že polští vývojáři mají navíc, to je kapitola třetí. Svým rozsahem nemůže mít více jak 15 % hry, ale nabídne zajímavý příběh a hlavně atraktivní mytologii dané lokace. Ve výsledku je to sice vykradený koncept Raimiho Lesního ducha a Smrtelného zlá, ale kvalitně reprodukován. V předchozích částech hry si lze pročíst značné množství dokumentů, ale je to řada průměrně zajímavých informací, takřka mimo děj. Veškerý obsah třetí kapitoly je konzistentní, ikdyž neustálé probijení stovkami nepřátel není prim, třetí kapitola nabízí nejlepší fázi hry.

Závěr v podobě čtvrté kapitoly nabídne několik typických klišé odhalení. Ale dejme tomu, že je tu snaha o epickou tečku, které chybí předchozí obsah, díky kterému by se hráč mohl ztotožnit s protagonisty.

Chybí balanc, někde to skřípe a spousta prvků nemá uplatnění. Skilly jsou nadefinované pro tři směry, ale funkční je snad jen ten pro bojovníka, přitom zlodějské skilly jsou podány pěkně, chybí jen prostor pro jejich uplatnění. Inventář byl bůhví proč předělán do méně efektivní formy a nákupy věcí po jednom kusu, nemají co dělat ve hře z roku 2011. Přidejme šílené ovládání koně a působí to, jakoby tato hra měla mizerný alpha testing a o betatestingu si nechala jen zdát. Škoda, je zřejmé že za TWII je kus práce, ale nasměrovaný špatným směrem.
+18
  • PC 80
Tento komentář je rozdělen obecnou část určenou všem a zamyšlení o Eikronasu pro fanoušky dlouhých komentářů. Pokud jimi nejste, čtěte pouze po zmínku o multiplayeru.

Gandohar, záporák předchozího dílu a nakonec hrdinův spojenec, sice využil moc boha ohně Aziraala ke zničení skřetů, ale po dosažení trůnu se postupně změnil v krutovládce. Tím se rozkmotřil s hlavním hrdinou, jež se několikrát pokusil uprchnout, ale pokaždé selhal. Hra začíná úspěšným osvobozením posledními přeživšími orky vedenými tajemným prorokem. Ti mají na Gandohara spadeno také, ale chybí jim armáda. Proto na oplátku za osvobození budou po hrdinovi chtít, aby objevil zdroj Gandoharovy moci, jeho slabiny a motivace s cílem je proti němu využít v konečné konfrontaci tváří v tvář.

Toto hledání hrdinu zavede do relativně atypických RPG prostředí. Jako je rozlehlá, i když trochu prázdná savana, vším možným přeplněné starodávné "Japonsko" na hranici džungle, pochmurná bažina a nehostinná magií spálená země.

Pro úspěšný průchod bude hrdina potřebovat spoustu skillů. Ty jsou rozděleny do několika kategorií, z nichž lze vydedukovat tři hlavní zaměření – bojovník, lučištník a mág. Bojovník, který má přístup k nejlepším zbrojím, si vystačí útokem, obranou a dobíjenými skilly. Lučištník, za pomocí svých dovedností, může vypouštět očarované šípy, nebo jich vyslat na deset současně, ale je limitován zbrojemi jejichž pozdější verze mají omezení – nelze používat luk, nelze používat luk, nelze používat luk – od určité fáze hry neuvidíte nic jiného. Systém magie, který se počtem kombinací magických karet dostal až do Guinessovy knihy rekordů je ideální pro ty, kterým nevadí experimentováním strávit spoustu času. Pokud si ale chcete sestavit jen konkrétní sadu kouzel a s nimi projít celou hru (např. silné útočné kouzlo, plošné kouzlo, vyvolání spojenců, světlo, chůze po vodě, ...) , můžete narazit na problém, že nebudete vědět jak na to. Lepší rada než vyhledat si radu na internetu, není. Pokud se nakonec doberete k vyvolávání spojenců, dejte si pozor na neduh, který zůstal z minulého dílu. Pokud nepřítel uvidí dříve vás než vašeho vyvolaného pomocníka bude vždy tankovat pouze vás a vyvolaná monstra ignorovat, i kdyby jste jich mezitím vyvolali milion.

Ale třeba systém vylepšování skillů, byl oproti předchozímu dílu vylepšen. Nyní již nemusíte na sebe skládat pouze identické kusy vybavení, ale můžete cokoliv rozbít na jednotlivé fyzikální látky a vylepšit vybavení jimi. Protože ale každý další level vylepšovaných předmětů vyžaduje stále více materiálu, nevyplatí se vybavení vylepšovat o celých dvacet levelů. Ale max. zhruba o pět, protože brzy stejně najdete něco lepšího. A nechávat kupu materiálů na vylepšení vybavení před závěrečným soubojem by byla škoda (viz níže). Pokud ale nebudete nic vylepšovat a vše nepotřebné prodáte, také neprohloupíte. Budete si pak moci koupit spoustu užitečných "kamínků", protože vlastnosti tentokrát nemůžete vylepšovat mícháním lektvarů trvalých změn, maximálně několika, které získáte plněním questů.

Vedlejší úkoly se dělí na klasické a cechovní. Plněním cechovních získáváte vyšší ranky, které vám umožní přístup k úkolům dalším nebo výhodněji nakupovat a prodávat předměty. Většinu vedlejších úkolů pojí skutečnost, že se jedná pouze o prosté přines / doruč / zabij, ale dialogy a vzkazy zadavatelů nebo kejkle při jejich plnění jsou nezapomenutelné. A to jak humorem, tak i originalitou. Sem tam lze narazit i na quest s více možnostmi řešení jako je např. vyšetřování vražd v Hatmandoru, který si určitě nenechte ujít. Možná za něj získáte i něco navíc.

I prohledávání labyrintů v sérii na sebe navazujících úkolů je zajímavá zkušenost. Není v nich totiž mapa a ani na krok vidět. Jediným zdrojem osvětlení je tak vaše pochodeň nebo kouzlo světlo. Pro průchod v úvodních labyrintech lze sice použít metodu chvíli se tam budu motat nebo na každé křižovatce zahnu doprava, ale v pokročilejších byste tak mohli uvíznout na věky věků. Řešení tohoto problému vycházejícího ze starých dungeon her, nechám na vás.

Singleplayerová část končí soubojem s bossem, jehož druhové se již vyskytovali v díle prvním, v němž šli zabít správnou taktikou za jakékoliv povolání. Ve druhé díle, ale došlo ke změnám. Hra nejde ukládat a ani průběžným autosavem souboj nedisponuje. Počet životů, vybavení, ochranná kouzla a schopnosti nehrají roli. Boss vás zabije na 3-4 rány (v závislosti na zvolené obtížnosti) a jde zabít pouze připravenou zbraní, která ubírá šíleně pomalu.

Byť má hra dlouhý multiplayer, zmíním se o něm jen krátce. Je řešen formou co-opu, ale teoreticky je možné ho dohrát i sólo. Při tomto způsobu jsem narazil na pár podivností. Nepřátelé ze singleplayeru mají mnohonásobně více životů (aby pro několik spoluhráčů najednou nebyli moc slabí) a bylinky rostou jedna vedle druhé (aby se na všechny dostalo). Asi po hodině jsem hru na chvíli odložil, abych po návratu zjistil, že se hra ukládá jen na určitých stanovištích, jejichž dosažení při sólo hře trvá strašně dlouho a já tak nenávratně přišel o svůj postup. K multiplayeru jsem se již pak nevrátil, ale v co-opu to může stát za to a pro sólo hru si vyhraďte moře volného času.
---------------------------------------------------------------------------------------
Eikronas aneb přehnané sliby herních vývojářů – POUZE pro fandy dlouhých komentářů.

Možná jste se s tím již v době vydání setkali – Eikronas, obrovský, desítky kilometrů čtverečních velký ostrov a největší lákadlo hry je dostupný pouze v multiplayeru. A přijít na to museli až sami hráči po dokončení hlavní linie. Na oficiálním fóru to bylo probíráno v tomto topicu. Odpovědní lidé si s reakcí dali na čas a zněla pak zhruba takto: "My (vývojáři a vydavatelé) jsme nikdy netvrdili, že mapa, kterou jsme v propagačních materiálech uvedli zobrazuje pouze singleplayerovou část, pouze jsme tuto spekulaci nikdy nevyvrátili, ale to neznamená že jsme lhali (pouze úmyslně zatajovali celou pravdu – pzn. autora). Na Eikronasu se odehrává 3. a 4. kapitola singleplayeru a celý multiplayer. A navíc, kde jinde by se měl multiplayer odehrávat? Pod vodou?" Když jsem o něco později pátral, proč se Two Worlds 1 jmenuje "dva světy" a co je vlastně ten druhý svět, dozvěděl jsem se že, multiplayer se odehrával na externích mapách a jeden svět tak představuje singleplayrovou část a druhý multiplayerovou část. Proto je odpověď "pod vodou" nesmyslná. Two Worlds 2 tak de facto nedostál svému názvu a obsahuje jen jeden svět. Pokud se teď ptáte – jestli je největší ostrov v multiplayeru v čem ve vlastně problém – tak ještě nevíte celou pravdu. V praxi je multiplayerová oblast (viz světle modrá část) na asi 40 % Eikronasu, singleplayerová asi na 10 %, na zbytku není nic. Přesto hromadná žaloba fanoušků, obviňující z klamavé reklamy neuspěla. A protože nechci aby se na tuto kauzu zapomnělo a současně věřím, že přímo ve hře je dostatek nedodělků dokazujících, že vydaná hra je pouze fragmentem původně zamýšleného celku, je druhá polovina komentáře o Eikronasu.

Nicméně nemůžu nezačít Savanou, oblastí 1. Kapitoly. U všech gild je možno získat až reputaci 100 bodů, ale gilda jezdecká má pouze čtyři koňské závody po deseti reputačních bodech. A i jen letmý pohled na mapu Eikronasu dává najevo – tady asi budou další rozlehlé prostory pro závody další. Po dokončení první kapitoly a splnění prvního úkolu ve Veritovém dole je možné se do něj vrátit a bojovat s novými velmi silnými protivníky, (krystalovými golemy) z nichž padají velmi silné zbraně a štíty. Toto vybavení, ale vyžaduje level 56 a dokončením hlavní linie, splněním všech nepovinných úkolů i vymlácením všech nepřátel nepřekonáte 44. level. (Pzn. při svém posledním průchodu jsem toto krystalové vybavení přenesl na importované postavě do datadisku abych je eventuálně vyzkoušel. Přestože vypadaly cool, na hrdinovy mě už svým vzhledem nenadchly. Na původních majitelích vypadají rozhodně líp.)

Na Eollasu, dějišti druhé kapitoly, je možné koupit loď. Tato malá plachetnice pro 1-2 osoby asi měla sloužit k prozkoumávání širokého moře a plnění jinak nedostupných úkolů. Nicméně k žádnému úkolu není vyloženě potřeba a prozkoumávání nedodělaných ostrovů za tu projížďku nestojí.

Ať už za pomocí lodě, kouzla chůze po vodě nebo lektvaru chůze po vodě se dá dostat na dva ostrůvky pirátů (nebo kanibalů?), na kterých se nacházejí Vidoni (častí herní nepřátelé), truhly, chýše a ohrady / vězení. A přestože tyto ostrovy nebyly do hry více zakomponovány mají své vlastní jména. (Jeden se nachází SV od Eollasu, druhý Z od Savany)

Také se takto dá dopravit na okraj Eikronasu. Ten je ohraničen plážemi, útesy a travnatými oblastmi. Ať už s trávou vzrostlou, mezi kterou je možné najít bylinky nebo i jen plochou zelenou texturou. Na plážích se potulují Scapulari (velmi málo častí herní nepřátelé), na jednom místě, kousek do vnitrozemí, mají dokonce chrám. Do 1 km od něj se nachází opuštěná rybářská vesnice s majákem. Z vesnice, a nejen z ní, ale i spousty dalších míst okolo Eirkronasu, vede cestička jako by do vnitrozemí, ale ve skutečnosti nikam nevede. I jiné cesty buď končí ve skále nebo je z nich hráč teleportován zpátky na břeh s hláškou – "Ztratil ses". Přesto z moře nebo ostatních ostrovů oním směrem lze vidět stromy ve vnitrozemí. Na jižní a severní straně Eikronasu se nachází celkem dvě teleportační plošiny. Sever je navíc zajímavý tím, že se zde dá natrefit v jehličnatých lesích na vlky a medvědy, i když se tato fauna nikde jinde ve hře nenachází.

Všechny tyto elementy od vnitrozemí Eikronasu dělí neprostupná kamenná stěna táhnoucí se kolem dokola celého ostrova. Logická úvaha by teď byla – proč se s okrajem Eikronasu vůbec někdo patlal. Dle mého skromného názoru, vývojáři v určité fázi pochopili, že v naplánovaném rozsahu hru ani omylem nemůžou dodělat a pro usnadnění práce pouze přidali kamennou stěnu. Jestli jim chyběl čas, peníze, horlivost nebo um se už asi nikdy nedozvíme, protože v oficiálním vyjádření bylo i – "ze hry nebylo nic vystřiženo". A důvodem proč se datadisk odehrává v zbrusu nové oblasti a ne na nedodělaných částech Eikronasu je pravděpodobně nejen jeho velikost, ale rovnalo by se to i přiznání o nedodělání základní hry.

Poučení do budoucna? Až se bude blížit datum vydání třetího dílu, tak v propagačních materiálech raději nevěřte vůbec ničemu a s rozehráním hry vyčkejte, než ji dohrají první odvážlivci.

Pro: Originálně pojaté neoriginální questy, pro RPG atypická prostředí, tuna různých kouzel

Proti: Krátké (do 30 hodin), závěrečný souboj, zrada s Eikronasem

+17 +21 −4