Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Na pokračování Two Worlds jsem se těšil. První díl byl fajn a ve druhém autoři slibovali vylepšit snad všechno co jim přijde pod ruku. Povedlo se? Vcelku ano. Rozhodně můžu s jistotou říct, že má tato série budoucnost.

Hru oblékli do slušivého hávu...tedy, slušivého. Grafika je prostě vynikající a po vypnutí zbytečností typu Motion Blur a jiných je to skutečná pastva pro oči. Už Alsorna vypadá báječně, savany Erimosu rovněž, nicméně mě se nejvíc zalíbil „východoasijský“ Nový Ashos a okolí. Ve Spolknuté zemi nám zase vývojáři připravili paletu těch nejzajímavějších a nejodpornějších zmutovaných monster, lepší už jsem ve hrách dlouho neviděl.

A pak je tu hlavní příběh a vedlejší questy. Vývojáři slíbili udělat questy zábavnější, zajímavější a některé i vtipnější. Ale jo – vcelku se to podařilo, i když tuctových questů zde najdeme i tak požehnaně. To se týká hlavně úkolů pro cechy z nástěnky – většinou prosté zabij/vyčisti/přines. Když už zmiňuji cechy – v prvním díle se musel hráč v jistém bodě rozhodnout, kterým bude pomáhat. Trochu jsem to čekal i ve dvojce, nicméně se tak nestalo. Hru jsem skončil u 100% obliby většiny cechů a na žádné výraznější konkurování a vzájemné boje jsem nenarazil. Jinak jsou questy většinou zábavné a některé se táhnou delší dobu hraní – viz například úkol Runové kameny, který vám bude zadán už na začátku hry a potáhne se přes dvě kapitoly – ale mohu slíbit, že odměna stojí za to! :-)

Co se týče hlavního příběhu – co si budeme nalhávat, je strašný. Opět zachraňujeme ségru (modelka level 25) a cestou se dozvídáme šokující informace o minulosti císaře Gandohara. Zvraty jsou směšné, zakončení trapné a kdo bude hlavní boss bylo jasné už od začátku. A když už jsme u závěrečného bosse – souboj s ním splňoval vše, co na závěrečných soubojích s bossy nenávidím. Žádné využití zkušeností, skillů či magie. Jen nás postaví k balistám a střílejte. Ble.

Inventář je šíleně velký, ale práce v něm mi nevadila. Jen chybí možnost označení více položek naráz, to samé při nakupování (stokrát kliknout na lektvar když chci sto lektvarů je šílenost).
Hratelnost je velmi dobrá a bavil jsem se po celou dobu hraní. Jen je škoda krátké třetí kapitoly (je už prakticky bez vedlejších úkolů). Tu čtvrtou pak ani za kapitolu nepovažuji, spíš je to už jen rychlý finiš.
První díl měl problém s nevyváženou obtížností. Dvojka je na tom naštěstí o něco lépe, ideál to však podle mne není – stále tu máme slabé bossy a hra celkově není nijak těžká. Hodně tomu přidávají skilly – stačí namaxovat dvě, možná tři bojové schopnosti a pak už je to jen o hledání silnějších zbraní. Co jsem si oblíbil bylo vylepšování zbraní, rozbíjení nepotřebných a přidávání krystalů – aspoň jsem měl kam utopit dovednostní body :-)

Minihry odemykání a kradení - otravné. Hlavně kradení mě nebavilo vůbec a tak jsem jej ignoroval, odemykání zámků jsem se naštěstí naučil docela rychle a zvykl si na něj.

Pozitivní je, že jsem během hraní narazil na jediný bug (nešly otevřít dveře v rámci jednoho questu), ale co zamrzelo byly občasné pády do windows každých pár hodin hraní.

Poslední co chci zmínit je to, co už napsal ugraugra: Potvory vyskakující ze země? To si snad děláte srandu :/

Takže je lepší dvojka než první díl? Určitě ano, ale ne o takový kus jak jsem doufal. Takže komentář ukončím stejnou větou, jako ten u Two Worlds 1:

Suma sumárum, dobrá hra. Ale jen na jedno dohrání.

Pro: Hratelnost, rozsáhlost, grafika, prostředí, atmosféra, asi polovina questů

Proti: Hlavní příběh, závěrečný souboj s bossem, nedostatky v práci s inventářem, opět místy nevyvážená obtížnost, minihry, druhá polovina questů

+31
  • PC 80
Pokračování Two Worlds velkou díru do světa neudělalo a podle mě je to velká škoda. Jedná se totiž o velmi povedené RPG s pohodovou, leč poměrně komplexní hratelností a fantastickým audiovizuálním zpracováním, kterému žánrová konkurence ve své době nebyla ani na dostřel. Dokonce ani dnes člověk nenajde mnoho srovnatelně vypadajících open world her.

Hlavní příběh není kdovíjak objevný a v některých aspektech se dá označit za vyloženě pitomý. V kontrastu s ním jsou zde však poměrně dobře napsané a originální vedlejší linky, včetně mnoha velmi bizarních questů. I osobnost hlavního hrdiny má překvapivě celkem šmrnc, na jaký se ani profláklejší RPG hrdinové od věhlasnější konkurence nechytají (commander Shepard, I'm looking at you).

Hra je rozdělena do čtyř kapitol, zasazených do diametrálně odlišných prostředí. Autoři tak zabraňují nástupu stereotypu, zároveň však odhalují velkou slabinu hry, a to je uspěchanost a nedodělanost pozdějších fází kampaně. První dvě kapitoly totiž tvoří odhadem nějakých 80% hry a zbylé dvě jsou nejenom nudné, nýbrž i velice krátké. Po všech stránkách je na nich znát, že vývojářům docházely peníze a tak se z původních plánů škrtalo a škrtalo...

I to, co ze hry zbylo, však stojí za zahrání, už kvůli nádhernému prostředí v prvních dvou kapitolách a povedeným herním mechanikám.

Pro: Grafika, prostředí, combat system, originalita, humor

Proti: Poslední dvě kapitoly, neohrabaný interface, prapodivný hlavní příběh

+27 +28 −1
  • PC 70
TW jednička byla zvláštní hra - taková jiná, zajímavá. Bohužel jí v druhé části (na dolní polovině mapy) trochu došel dech. Podobně na tom je i TW2 - první dvě kapitoly jsou nabušené a povedené a po jejich dokončení jsem při pomyšlení, že mě čekají ještě další 2 chrochtal blahem. Třetí kapitola dokonce měla na to udržet kvalitativní laťku, ale... jaksi se to posralo, kapitola skončila nějak moc rychle, potenciál zůstal nevyužit. A to už vůbec nemluvím o té čtvrté, která zabrala snad 20 minut a stála za úplné hovno (že by vývojářům došel čas/peníze a museli hru osekat? Nebo se inspirovali u Risen? :D). Ale to trochu předbíhám.

Zpátky na začátek - ten byl v jedničce opravdu zmrvený a odradil mnoho hráčů (já to taky dokázal překonat až napodruhé). Tady se vývojáři poučili a úvodní minuty jedou v prověřených "hlavně na hráče moc netlačit, postupně a hezky pomalu mu ukážeme jak se chodí, jak se otvírají dveře, jak si může dát do ruky zbraň, atd." kolejích. Grafika je velmi povedená, stejně tak některé příšery jsou vážně děsivé (v dobrém slova smyslu). Už dlouho se mi nestalo abych nadskočil na židli a s výkřikem "Fuj, co to kurva je?" začal se svojí postavou zdrhat. Potěší také velmi příjemná svižnost hry, kdy nahrávací/ukládací časy jsou minimální a hra nepadá - bravo.

Ted jedna důležitá věc - hrál jsem verzi 1.01 za necromancera/summonera - s tím jsem dohrál první dvě kapitoly. Zatímco zpočátku jsem byl trochu otráven podivným systémem magie, který se zakládá na kartách a různých modifikátorech (vlastně musíte systémem pokus/omyl najít kouzlo, žádné předdefinované tu nejsou), nakonec jsem tomu přišel na chuť a druhou polovinu první kapitoly jsem si opravdu užil. Ve druhé kapitole se ale všechno začalo postupně hroutit jak domeček z karet. Protivníci mi jaksi začali dávat na frak a to hlavně kvůli nedostatku many (nízký regen) a geometricky se zvyšujícím nárokům na manu u lepších kouzel (byl jsem nucen používat slabší varianty, abych s manou vyšel). Také potyčky v malých uzavřených prostorách byly neřešitelné, protože protivníci jaksi z vysoka srali na moje vyvolané kostlivce a všichni se okamžitě agrovali na mě (nakonec jsem začal používat Giant škorpiony, kteří byly dostatečně velcí aby zacpali cestu a nepustili mi protivníky k tělu :D). U outdoor soubojů to lze naštěstí řešit pomocí sprintu (který je předimenzovaný - postava běhá rychleji jak Usain Bolt). Patch 1.1 ale ze hry zase dělá naprostou komedii, kdy můžete zahodit všechny mana potiony, protože many máte plno i když kouzlíte bez přestání jeden fireball za druhým a celá hra je najednou trapně lehká. Nemohlo to být něco mezi?!

Zklamáním jsou sidequesty, kterých je sice dostatek a tváří se jakože originálně, ale ve finále jde téměř vždy jen o jedno - někam dojít a vymlátit tam vše co se hýbe. A například quest, kde jsem měl zabít oživlé deštníky byl trochu moc i na mě. Bohužel se najde i pár zabugovaných questů, které nejdou dokončit (patch 1.1 snad většinu opravuje). Mimochodem zmínil jsem že kamkoliv se hnete, všude ze země vyskakují potvory? Prostě běžíte po cestě a najednou se ozve otravný zvuk a ze země vyskočí 4 kostlivci. Proboha, to tam nemohli jen tak stát, maximálně ležet a předstírat hromádku kostí? Tohle vypadá fakt směšně. A navíc se to děje každých 10 metrů. Neskutečný voser (později jsem to už prostě probíhal, bo jsem na to neměl nervy). Taky fakt že po pár úvodních hodinách nacházíte už jen samé master lock bedničky (nejtěžší na vypáčení) mi hlava nebere. Prostě i ten nejzapadlejší vidlák má najednou v baráku truhlu, která vydá za solidní trezor a na jeho vypáčení potřebujete skill aspon na 50%.

Vývoj postavy se také moc nepovedl, na první pohled to vypadá přijatelně, ale po chvíli zjistíte že už skillpointy není kam dávat, takže začnete maxovat abilitu, na kterou byste normálně při napjatém rozpočtu ani nepomysleli. Bossové jsou slabí, vlastně jsou slabší jak řadové potvory což je docela průser. Ale aspon se nezasekávají o skálu/stěnu jako řadové potvory / summoni.

Počítadlo ve hře ukazuje dohrání za 27 hodin na 41. levelu, ale jak už bylo řečeno do tohoto času se nepočítá doba strávená v menu, inventáři, při čtení deníků, questlogu a nevímčehoještě. Uvidíme jestli někdy vyjde třetí díl, který by, pokud se vývojáři poučí z chyb, mohl být vážně šmakózní.

Pro: První dvě kapitoly, hratelnost, grafika, svižné loadingy

Proti: Minimálně při hře za mága špatně vybalancovaná obtížnost, stále stejné sidequesty, vývoj postavy, 4. kapitola, pofidérní příběh, slabí bossové, několik bugů

+22 +23 −1
  • PC 50
Na první pohled přináší Two Worlds II, pokročilé rpg v nádherném grafickém podání. Z počátku to opravdu vypadá, že tvůrci opravdu budou slavit triumf, alespoň do začátku první kapitoly.

Dá se říci, že tam kde začínal první díl, začíná i jeho nástupce a to bez nějakého pořádneho vysvětlení. Úpravou prošla celková geografie světa, jeho mytologie a vše nasvědčuje tomu, že tento "minireboot" učiní z Two worlds II rpg na úrovni. No, bohužel to u základní hry nevyšlo.

Celý příběh je nerovnoměrně rozdělen do čtyř části, z čehož první kapitola nabízí asi 50% celkového obsahu. Bohužel, první nesympatická lokace je prošpikována triviálními úkoly, které se ani nesnaží o nějakou invenci. Dobrých nápadů je jako šafránu, průzkum mapy je vynucen pouze úkoly typu najdi, zabij a přines. Bohužel, zrovna tento specifický pštros je na druhé straně kontinentu. Do očí bije nejvíce, když hráč asi po sedmi hodinách hry, doputuje nakonec první kapitoly a najednou se setká s overpower bossem, na kterého zkrátka nestačí, i když dosud neměl s ničím problém, všichni předchozí protivníci byly jen obtížným hmyzem. V tomto mi chybí určitá plynulost hry.

Druhá o poznání kratší kapitola, je o něco lepší ale stále postrádá určitý balanc, alespoň to není takový stereotyp a nabídne i temnou, atmosférickou spolknutou zemi.

Ale to co jednoznačně ukáže, že polští vývojáři mají navíc, to je kapitola třetí. Svým rozsahem nemůže mít více jak 15 % hry, ale nabídne zajímavý příběh a hlavně atraktivní mytologii dané lokace. Ve výsledku je to sice vykradený koncept Raimiho Lesního ducha a Smrtelného zlá, ale kvalitně reprodukován. V předchozích částech hry si lze pročíst značné množství dokumentů, ale je to řada průměrně zajímavých informací, takřka mimo děj. Veškerý obsah třetí kapitoly je konzistentní, ikdyž neustálé probijení stovkami nepřátel není prim, třetí kapitola nabízí nejlepší fázi hry.

Závěr v podobě čtvrté kapitoly nabídne několik typických klišé odhalení. Ale dejme tomu, že je tu snaha o epickou tečku, které chybí předchozí obsah, díky kterému by se hráč mohl ztotožnit s protagonisty.

Chybí balanc, někde to skřípe a spousta prvků nemá uplatnění. Skilly jsou nadefinované pro tři směry, ale funkční je snad jen ten pro bojovníka, přitom zlodějské skilly jsou podány pěkně, chybí jen prostor pro jejich uplatnění. Inventář byl bůhví proč předělán do méně efektivní formy a nákupy věcí po jednom kusu, nemají co dělat ve hře z roku 2011. Přidejme šílené ovládání koně a působí to, jakoby tato hra měla mizerný alpha testing a o betatestingu si nechala jen zdát. Škoda, je zřejmé že za TWII je kus práce, ale nasměrovaný špatným směrem.
+20
  • PC 80
Tento komentář je rozdělen obecnou část určenou všem a zamyšlení o Eikronasu pro fanoušky dlouhých komentářů. Pokud jimi nejste, čtěte pouze po zmínku o multiplayeru.

Gandohar, záporák předchozího dílu a nakonec hrdinův spojenec, sice využil moc boha ohně Aziraala ke zničení skřetů, ale po dosažení trůnu se postupně změnil v krutovládce. Tím se rozkmotřil s hlavním hrdinou, jež se několikrát pokusil uprchnout, ale pokaždé selhal. Hra začíná úspěšným osvobozením posledními přeživšími orky vedenými tajemným prorokem. Ti mají na Gandohara spadeno také, ale chybí jim armáda. Proto na oplátku za osvobození budou po hrdinovi chtít, aby objevil zdroj Gandoharovy moci, jeho slabiny a motivace s cílem je proti němu využít v konečné konfrontaci tváří v tvář.

Toto hledání hrdinu zavede do relativně atypických RPG prostředí. Jako je rozlehlá, i když trochu prázdná savana, vším možným přeplněné starodávné "Japonsko" na hranici džungle, pochmurná bažina a nehostinná magií spálená země.

Pro úspěšný průchod bude hrdina potřebovat spoustu skillů. Ty jsou rozděleny do několika kategorií, z nichž lze vydedukovat tři hlavní zaměření – bojovník, lučištník a mág. Bojovník, který má přístup k nejlepším zbrojím, si vystačí útokem, obranou a dobíjenými skilly. Lučištník, za pomocí svých dovedností, může vypouštět očarované šípy, nebo jich vyslat na deset současně, ale je limitován zbrojemi jejichž pozdější verze mají omezení – nelze používat luk, nelze používat luk, nelze používat luk – od určité fáze hry neuvidíte nic jiného. Systém magie, který se počtem kombinací magických karet dostal až do Guinessovy knihy rekordů je ideální pro ty, kterým nevadí experimentováním strávit spoustu času. Pokud si ale chcete sestavit jen konkrétní sadu kouzel a s nimi projít celou hru (např. silné útočné kouzlo, plošné kouzlo, vyvolání spojenců, světlo, chůze po vodě, ...) , můžete narazit na problém, že nebudete vědět jak na to. Lepší rada než vyhledat si radu na internetu, není. Pokud se nakonec doberete k vyvolávání spojenců, dejte si pozor na neduh, který zůstal z minulého dílu. Pokud nepřítel uvidí dříve vás než vašeho vyvolaného pomocníka bude vždy tankovat pouze vás a vyvolaná monstra ignorovat, i kdyby jste jich mezitím vyvolali milion.

Ale třeba systém vylepšování skillů, byl oproti předchozímu dílu vylepšen. Nyní již nemusíte na sebe skládat pouze identické kusy vybavení, ale můžete cokoliv rozbít na jednotlivé fyzikální látky a vylepšit vybavení jimi. Protože ale každý další level vylepšovaných předmětů vyžaduje stále více materiálu, nevyplatí se vybavení vylepšovat o celých dvacet levelů. Ale max. zhruba o pět, protože brzy stejně najdete něco lepšího. A nechávat kupu materiálů na vylepšení vybavení před závěrečným soubojem by byla škoda (viz níže). Pokud ale nebudete nic vylepšovat a vše nepotřebné prodáte, také neprohloupíte. Budete si pak moci koupit spoustu užitečných "kamínků", protože vlastnosti tentokrát nemůžete vylepšovat mícháním lektvarů trvalých změn, maximálně několika, které získáte plněním questů.

Vedlejší úkoly se dělí na klasické a cechovní. Plněním cechovních získáváte vyšší ranky, které vám umožní přístup k úkolům dalším nebo výhodněji nakupovat a prodávat předměty. Většinu vedlejších úkolů pojí skutečnost, že se jedná pouze o prosté přines / doruč / zabij, ale dialogy a vzkazy zadavatelů nebo kejkle při jejich plnění jsou nezapomenutelné. A to jak humorem, tak i originalitou. Sem tam lze narazit i na quest s více možnostmi řešení jako je např. vyšetřování vražd v Hatmandoru, který si určitě nenechte ujít. Možná za něj získáte i něco navíc.

I prohledávání labyrintů v sérii na sebe navazujících úkolů je zajímavá zkušenost. Není v nich totiž mapa a ani na krok vidět. Jediným zdrojem osvětlení je tak vaše pochodeň nebo kouzlo světlo. Pro průchod v úvodních labyrintech lze sice použít metodu chvíli se tam budu motat nebo na každé křižovatce zahnu doprava, ale v pokročilejších byste tak mohli uvíznout na věky věků. Řešení tohoto problému vycházejícího ze starých dungeon her, nechám na vás.

Singleplayerová část končí soubojem s bossem, jehož druhové se již vyskytovali v díle prvním, v němž šli zabít správnou taktikou za jakékoliv povolání. Ve druhé díle, ale došlo ke změnám. Hra nejde ukládat a ani průběžným autosavem souboj nedisponuje. Počet životů, vybavení, ochranná kouzla a schopnosti nehrají roli. Boss vás zabije na 3-4 rány (v závislosti na zvolené obtížnosti) a jde zabít pouze připravenou zbraní, která ubírá šíleně pomalu.

Byť má hra dlouhý multiplayer, zmíním se o něm jen krátce. Je řešen formou co-opu, ale teoreticky je možné ho dohrát i sólo. Při tomto způsobu jsem narazil na pár podivností. Nepřátelé ze singleplayeru mají mnohonásobně více životů (aby pro několik spoluhráčů najednou nebyli moc slabí) a bylinky rostou jedna vedle druhé (aby se na všechny dostalo). Asi po hodině jsem hru na chvíli odložil, abych po návratu zjistil, že se hra ukládá jen na určitých stanovištích, jejichž dosažení při sólo hře trvá strašně dlouho a já tak nenávratně přišel o svůj postup. K multiplayeru jsem se již pak nevrátil, ale v co-opu to může stát za to a pro sólo hru si vyhraďte moře volného času.
---------------------------------------------------------------------------------------
Eikronas aneb přehnané sliby herních vývojářů – POUZE pro fandy dlouhých komentářů.

Možná jste se s tím již v době vydání setkali – Eikronas, obrovský, desítky kilometrů čtverečních velký ostrov a největší lákadlo hry je dostupný pouze v multiplayeru. A přijít na to museli až sami hráči po dokončení hlavní linie. Na oficiálním fóru to bylo probíráno v tomto topicu. Odpovědní lidé si s reakcí dali na čas a zněla pak zhruba takto: "My (vývojáři a vydavatelé) jsme nikdy netvrdili, že mapa, kterou jsme v propagačních materiálech uvedli zobrazuje pouze singleplayerovou část, pouze jsme tuto spekulaci nikdy nevyvrátili, ale to neznamená že jsme lhali (pouze úmyslně zatajovali celou pravdu – pzn. autora). Na Eikronasu se odehrává 3. a 4. kapitola singleplayeru a celý multiplayer. A navíc, kde jinde by se měl multiplayer odehrávat? Pod vodou?" Když jsem o něco později pátral, proč se Two Worlds 1 jmenuje "dva světy" a co je vlastně ten druhý svět, dozvěděl jsem se že, multiplayer se odehrával na externích mapách a jeden svět tak představuje singleplayrovou část a druhý multiplayerovou část. Proto je odpověď "pod vodou" nesmyslná. Two Worlds 2 tak de facto nedostál svému názvu a obsahuje jen jeden svět. Pokud se teď ptáte – jestli je největší ostrov v multiplayeru v čem ve vlastně problém – tak ještě nevíte celou pravdu. V praxi je multiplayerová oblast (viz světle modrá část) na asi 40 % Eikronasu, singleplayerová asi na 10 %, na zbytku není nic. Přesto hromadná žaloba fanoušků, obviňující z klamavé reklamy neuspěla. A protože nechci aby se na tuto kauzu zapomnělo a současně věřím, že přímo ve hře je dostatek nedodělků dokazujících, že vydaná hra je pouze fragmentem původně zamýšleného celku, je druhá polovina komentáře o Eikronasu.

Nicméně nemůžu nezačít Savanou, oblastí 1. Kapitoly. U všech gild je možno získat až reputaci 100 bodů, ale gilda jezdecká má pouze čtyři koňské závody po deseti reputačních bodech. A i jen letmý pohled na mapu Eikronasu dává najevo – tady asi budou další rozlehlé prostory pro závody další. Po dokončení první kapitoly a splnění prvního úkolu ve Veritovém dole je možné se do něj vrátit a bojovat s novými velmi silnými protivníky, (krystalovými golemy) z nichž padají velmi silné zbraně a štíty. Toto vybavení, ale vyžaduje level 56 a dokončením hlavní linie, splněním všech nepovinných úkolů i vymlácením všech nepřátel nepřekonáte 44. level. (Pzn. při svém posledním průchodu jsem toto krystalové vybavení přenesl na importované postavě do datadisku abych je eventuálně vyzkoušel. Přestože vypadaly cool, na hrdinovy mě už svým vzhledem nenadchly. Na původních majitelích vypadají rozhodně líp.)

Na Eollasu, dějišti druhé kapitoly, je možné koupit loď. Tato malá plachetnice pro 1-2 osoby asi měla sloužit k prozkoumávání širokého moře a plnění jinak nedostupných úkolů. Nicméně k žádnému úkolu není vyloženě potřeba a prozkoumávání nedodělaných ostrovů za tu projížďku nestojí.

Ať už za pomocí lodě, kouzla chůze po vodě nebo lektvaru chůze po vodě se dá dostat na dva ostrůvky pirátů (nebo kanibalů?), na kterých se nacházejí Vidoni (častí herní nepřátelé), truhly, chýše a ohrady / vězení. A přestože tyto ostrovy nebyly do hry více zakomponovány mají své vlastní jména. (Jeden se nachází SV od Eollasu, druhý Z od Savany)

Také se takto dá dopravit na okraj Eikronasu. Ten je ohraničen plážemi, útesy a travnatými oblastmi. Ať už s trávou vzrostlou, mezi kterou je možné najít bylinky nebo i jen plochou zelenou texturou. Na plážích se potulují Scapulari (velmi málo častí herní nepřátelé), na jednom místě, kousek do vnitrozemí, mají dokonce chrám. Do 1 km od něj se nachází opuštěná rybářská vesnice s majákem. Z vesnice, a nejen z ní, ale i spousty dalších míst okolo Eirkronasu, vede cestička jako by do vnitrozemí, ale ve skutečnosti nikam nevede. I jiné cesty buď končí ve skále nebo je z nich hráč teleportován zpátky na břeh s hláškou – "Ztratil ses". Přesto z moře nebo ostatních ostrovů oním směrem lze vidět stromy ve vnitrozemí. Na jižní a severní straně Eikronasu se nachází celkem dvě teleportační plošiny. Sever je navíc zajímavý tím, že se zde dá natrefit v jehličnatých lesích na vlky a medvědy, i když se tato fauna nikde jinde ve hře nenachází.

Všechny tyto elementy od vnitrozemí Eikronasu dělí neprostupná kamenná stěna táhnoucí se kolem dokola celého ostrova. Logická úvaha by teď byla – proč se s okrajem Eikronasu vůbec někdo patlal. Dle mého skromného názoru, vývojáři v určité fázi pochopili, že v naplánovaném rozsahu hru ani omylem nemůžou dodělat a pro usnadnění práce pouze přidali kamennou stěnu. Jestli jim chyběl čas, peníze, horlivost nebo um se už asi nikdy nedozvíme, protože v oficiálním vyjádření bylo i – "ze hry nebylo nic vystřiženo". A důvodem proč se datadisk odehrává v zbrusu nové oblasti a ne na nedodělaných částech Eikronasu je pravděpodobně nejen jeho velikost, ale rovnalo by se to i přiznání o nedodělání základní hry.

Poučení do budoucna? Až se bude blížit datum vydání třetího dílu, tak v propagačních materiálech raději nevěřte vůbec ničemu a s rozehráním hry vyčkejte, než ji dohrají první odvážlivci.

Pro: Originálně pojaté neoriginální questy, pro RPG atypická prostředí, tuna různých kouzel

Proti: Krátké (do 30 hodin), závěrečný souboj, zrada s Eikronasem

+19 +23 −4
  • PC 80
Ubehlo už pár rokov odkedy som dohral prvý diel „poľského TESu“. Ako si tak spomínam, hra to síce nebola dokonalá, zato dosť zábavná. Stačilo len vylepšiť nedostatky jednotky a bolo by. Lenže autori na to išli trochu inak.  
Rovnako ako v prvom dieli, aj dvojka začína relatívne pozvoľna. Celý úvod je taký lineárny, že som sa chvíľami začal báť, či sa vôbec dostanem do otvoreného sveta. Našťastie, obavy boli zbytočné. A svet je to naozaj veľký. Teda celkom veľký a prepracovaný, aby som bol korektný.
Graficky to tiež ušlo celkom veľký kus cesty. Oproti jednotke je všetko detailnejšie, farebnejšie a tak nejak krajšie.  

Čo sa týka náplne questov, spomínam si ako autori vraveli, že sa chcú vyvarovať klasických „zbieracích“ questov. Povedzme, že sa tu nájdu, ale nie je to nič strašné a s ohľadom na dĺžku hry sa mi zdali úlohy celkom variabilné.
A tým konečne sa dostávam k boju. Ten oproti jednotke zaznamenal asi najväčšie zmeny. Aj v prvom dieli som hral za bojovníka, takže môžem porovnávať. Jednotka bolo v podstate Diablo z pohľadu tretej osoby. Teda stačilo stláčať útok a ono sa to nejako posekalo. V dvojke došlo ku kompletnému prepracovaniu, kedy už je možné údery aj vykrývať, čo dáva súbojom mierne taktický nádych. Vzdialene mi to pripomenulo druhého Zaklínača. Spočiatku som dostával po tlame, pretože som si myslel, že s mojim hurá štýlom prejdem hrou ako nôž maslom, rovnako ako minule. Ale stačilo trocha cviku a prideliť skill pointy na správne miesta a už som rezal hlava nehlava. 

Na druhej strane, aby som len nechválil, prvé dve kapitoly sú naplnené obsahom na prasknutie. Tretia je výrazne kratšia a štvrtá je už len záverečný quest. Pritom mapa je dosť rozľahlá a dalo sa tam ešte niečo napchať. Asi časová tieseň alebo kreatívna kríza. Alebo si len niekto nechal priestor pre DLC...

Ak ma autori niečim naozaj vytočili, tak je to vyškrtnutie možnosti spájať rovnaké zbrane a zbroje dokopy za účelom vylepšenia ich vlastností. Minule som tak dohral skoro celú hru so základnými zbraňami vylepšenými tak silno, že ani záverečný boss nebol žiadny problém. Našťastie sa tu dajú spájať aspoň kryštály, takže úplne na tento prvok autori nezanevreli.

Zhodnotenie:
Rovnako ako jednotka, ani druhý diel nie je dokonalý. Nudnejší úvod a zmena súbojového systému ma na začiatku trochu odradili. Stačilo však dať Two Worlds 2 trocha času a vykľula sa z toho podobne zábavná hra ako jej predchodca.

Pro: zábavné súboje, rozsiahly svet, rozmanitá náplň hry

Proti: pomalší úvod, vyškrtnutie mojich obľúbených prvkov z minula

+16
  • PC 60
Více jak čtyři roky mi trvalo, než jsem dal po tragickém prvním díle Two Worlds 2 šanci. Ačkoli tvůrci prohlašovali, že vylepšili, co se dá, hře jsem prostě nevěřil ani nos mezi očima. Jenže najednou byla chuť na nějaké openworld fantasy a nic jiného, než Two Worlds 2 po ruce nebylo.

Hra to se mnou ale neměla lehké. V kombinaci s mírnou nechutí mě hodně tragický úvod málem odradil. Začátek hry je děsivej. Tvůrci se nejspíše snažili o filmovost, což se jim hrubě nepovedlo a díky nedomrlým animacím to vypadá bohužel dost směšně. Jakmile se ale hráč vymaní z ohyzdných cutscén a dostane se na první ostrov, dýchne na něj atmosféra. Zasadit hru do prostředí savanské stepi je velice zajímavý nápad. V pozdější fázi se hráč podívá do džungle, temné zpustošené země a mnoha a mnoha kobek. Skyrim se naštěstí nekoná. Kobky se sice designově též dost opakují, ale není jich tolik, aby mi dokázaly otrávit hraní.

Přeskočím popisy herních mechanik a kritiku na nepřehledný inventář - jsou toho plné recenze, stejně to nikoho nezajímá a rovnou se pustím do vlastních poznatků. Základní kámen úrazu vidím v použitém enginu. Na jednu stranu je grafika fakt hezká a dokáže vykouzlit pěkné momenty, ale způsob dočítání věcí okolo je děsný. Často se před hrdinou začne vykreslovat celá vesnice na místě, kde z dálky byl vidět pouhý kopeček. Sem tam se hra dokonce zastaví a v pravém dolním rohu se objeví loadovací kolečko. Nechybí ani různé díry v texturách způsobené zmiňovaným zpožděným dočítáním. Sice to není tak markantní, jak v prvním díle, ale nepůsobí to dobře.

Čím trpí Two Worlds 2 nejvíc je především nedodělanost. Ta hra je viditelně vydána jako polotovar a kecy, že ze hry nebylo nic vyškrtnuto, tvůrcům opravdu nežeru. Krásně je to vidět hnedka na první kapitole, ve které se celá hlavní dějová linka odehrává v malém rohu ostrova, který je vizuálně moc hezký a plný zajímavých míst k prozkoumávání a vcelku originálních questů. Zbytek mapy je veskrze prázdný a zaplněn poměrně generickými úkoly. V druhé kapitole se situace zlepšuje – dostáváme se na menší ostrov, kde prázdné planiny chybí. Jenže tam už naopak začaly docházet tvůrcům nápady a zajímavé úkoly bych spočítal na prstech jedné ruky.

V třetí kapitole se dostáváme na hlavní ostrov a tady přichází ta největší zrada. Nejenže je celá kapitola kraťoučká, ale odehrává se jen na maličkatém kousku (zbytek ostrova je jen zelená placka, kterou se tvůrci ani nesnažili potáhnout trávou či dokonce hráči zamezit nějak neokatě přístup). Procházka po slovanské vesnici v úvodu třetí kapitoly je super, atmosférou se tvůrci jistě snažili napodobit Zaklínače, což se jim vcelku i daří. Vesnička je opět jen malým úsekem, který dostal potřebnou péči a zbytek už tak maličké mapy je zaplněn doslova hordami nepřátel, mezi kterými jsem probíhal jak Clark Kent, protože mě po takřka čtyřiceti hodinách hraní nekončící, byť v pozdějších fázích hry díky mnoha perkům fajnové, souboje nebavily. Zajímavé ale je, že writing naopak skočí o level výše – jako kdyby tenhle úsek hry nepsal alkoholem posilněný středoškolák. Oceňuji geek humor a narážky na všemožné filmy, ale občas bych radši, aby hra měla svou tvář. Ta ji dost chybí a o nějakém historickém pozadí světa ani nemluvím. Poslední čtvrtá kapitola už je jen úmornou (ale ne zas tolik, jako třeba v Divine Divinity) cestou k závěrečnému bossovi. Nechybí menší dějový twist a jeden z nejdebilnějších bossfightů ever. Díky bohu za god mode.

Abych to nějak shrnul. Jak už u mě bývá zvykem, komentář může vyznít tak, že mě hra nebavila. Inu, ono tomu je naopak (jinak bych v ní nestrávil 40 hodin), v Two Worlds 2 je hodně dobrého, tvůrci pracovali s viditelně omezeným rozpočtem a dali dohromady docela zábavnou hru (zábavnější než Skyrim), ale ukousli si moc velké sousto a je to hodně znát. Proč neudělat skromnější RPG v menších, ale zato promakaných lokacích a místo tu hru roztahat po třech nedodělaných ostrovech? První dva Gothicy jsou jasným důkazem toho, že méně je někdy více.

Pro: samotná hratelnost, originální prostředí, humor, absence závažných bugů, příjemná hudba, nakonec i ten bojový systém, není to přehnaně dlouhé

Proti: nedodělanost, trapnej úvod a ještě trapnější konec, nulová prokreslenost světa a jeho historie, odezva ovládání, cechovní questy jak přes kopírák, za koňské dostihy bych tvůrce pověsil za koule do průvanu

+12 +13 −1
  • PC 75
Ó, jak dlouho jsem čekal na hru, ve které budu moct masakrovat pštrosy…

Lepší úvod mě nějak nenapadá, a tak to tak nechám s oněmi pštrosy (se kterými mám jisté osobní problémy -_-), a přejdu rovnou k věci. Two Worlds dvojka je hodně zábavné erpégéčko oplývající cool nápady, řádnou dávkou svobody pohybu a hrátek v inventáři, a pěkně čelendžing hratelností. Na hard jsem se potil de facto v jednom kuse, a množství reloadů by v číselný podobě mohlo znít až zvráceně. Musím ovšem dát za pravdu ugraugře v tom, že bossové jsou, přinejmenším v porovnání s běžnými nepřáteli, vcelku žalostná nebožátka, a to včetně toho finálního (který se mi dokonce bál postavit čelem a raději na mě opakovaně posílal jakési golemy, zatímco si vesele lítal kolem). Zajímavé je, že zdaleka nejtužšího nepřítele vám hra naservíruje až v poslední kapitole a to jen jednou (mluvím o Tulocích). Předtím ani potom jakoby by ani neexistovali (Kromě té jedné výjimky na úplném začátku hry, kdy tam jeden Tulok nesměle stojí v začarovaném kruhu a čeká na hráčem daný rozsudek). Což je škoda, byla s nima prča.

Pravděpodobně nejpůsobivější věcí na celé hře je grafika. Ta je (po důkladné úpravě postprocess efektů) jedna z nejnádhernějších, jaké jsem kdy viděl. Bez nadsázky. Samozřejmě si za ní účtuje nemalou cenu v podobě slušně vysokých nároků, ale to je víc než pochopitelné. Ruku v ruce s ní jde povětšinou velmi působivý world design, který společně se skvělým soundtrackem vytváří takřka hmatatelnou atmosféru (kterou považuju za vůbec nejsilnější tahák hry). Z hlediska atmosféry (a taky questů) považuju za pomyslný vrchol hry druhou kapitolu (a to jak prosluněný čajnataun New Ashos, tak temnotou prolité a horror-like monstry obývané Swallows). Z questů mě tu zdaleka nejvíc pobavil ten, kdy vás jistá žena osloví na ulici a požádá o pomodlení za jejího zesnulého milého, přičemž vlastně se máte stát jeho hlavních chodem…had a good laugh there.

Pár slov bych rád napsal k inventáři, který jsem jak miloval, tak nesnášel. Zamiloval jsem si jeho systém omezení. Totiž, na rozdíl od většiny her se tady nehraje na sloty, nýbrž na váhu jednotlivých předmětů, a jak si tak vylepšujete konkrétní atributy, unesete toho víc a víc. Pak je tu tvorba kouzel, vylepšování výbavičky a alchymie. Ve všech třech činnostech vám hra opět poskytuje nebývalou svobodu experimentování, což je super. Všechno je to ale spojeno s tím, co jsem na inventáři nesnášel - jsem ochotný překousnout naprosto přepísknutou velikost a neohrabané spravování, ale proč proboha nemůžu označit několik stejných předmětů najednou a vykonat s nimi nějakou akci? Nesčetněkrát jsem chtěl rozebrat jedenáct sekyr (které měly všechny naprosto identické vlastnosti), ale ne…z nějakého zatoulaného (ale nepochybně logického) důvodu tak musím činit po jednom kusu za druhým. V alchymii je to podobný – ačkoliv vás hra nechá si uložit recept, když nějaký vymyslíte, stejně musíte pokaždé při vaření každého lektvaru vkládat do slotů jednotlivě každou potřebnou ingredienci. Uvaření pár skvělých léčivých a manu doplňujících lektvarů se pak může stát až několikaminutovou aktivitou, což společně s rozebíráním zbraní způsobuje, že za celou hru v inventáři opravdu strávíte nechutný kvanta času (odhaduju, že já jsem v něm strávil dohromady nejmíň hodinu, popř. dýl).

Největší kritiku ale zasadím příběhu, resp. jeho…nezajímavosti a nulové gradaci. No fakt, na začátku hry jsem cítil zhruba stejné napětí, jako ke konci. Zdejší příběh opravdu není moc dobře napsaný, díky čemuž jsem tak trochu měl problém i s postavami. Vlastně tu není ani jedna, kterou bych si oblíbil. Hlavní macho hrdina je jaksi taksi necharismatickej, jeho dabér (byť hlas jako takový má zajímavý) nějak zapomněl do výkonu vložit nějaký emoce, a tak se bohužel nekoná téměř žádné sžití. Vedlejších postav je tu přespříliš, ještě teď v nich mám brajgl, a co je nejhorší, všechny tak nějak postrádají osobnost (čest výjimkám). Dialogy jsou standardní (doslova, doslova standardní…takže bohužel dosti forgettable), většina side questů docela nudná…alespoň že ty potvory jsou hodně rozmanité a většinou vyžadují rozdílnou taktiku boje. Co mi ale asi chybělo nejvíc (a co považuju za značný trademark tohoto žánru), v podstatě ani jednou jsem nečinil rozhodnutí, jehož následky by mě kopli do ksichtu s tím, že jsem se mohl rozhodnout jinak. Možnost volby ovlivnění děje tu neexistuje (nebo je tak strašně nepatrná, že jsem to ani nepocítil), což totálně zabíjí prvek znovuhratelnosti.

Celkově je ale Two Worlds II dobrá hra a dobře odvedená práce. Klíčové RPG elementy fungují, na všechno se tu krásně kouká, soubojový systém je plynulý a zábavný, atmosféru to má pohlcující, a díky vysoké rozmanitosti aktivit si v tom každý hráč dovede najít to svoje (dokonce můžete být i guitar hero, což pravda zabaví asi na pět minut, ale i tak je to fajn zpestření). Bohužel příběhově už to není zdaleka tak zajímavý, děj tak nějak negraduje, postavy tu jsou tak do počtu, a díky absenci rozdílných rozhodnutí ovlivňující děj necítím sebemenší motivaci se do toho ještě někdy pouštět znovu.

EDIT: Ou jeá, a sem tam jsem típnul screenshot

Pro: Grafika, atmosféra, hratelnost, soundtrack, world design, široká plejáda monster, volnost experimentování v inventáři, tři prdele skillů, uspokojující obtížnost, některé side questy

Proti: Příběh, nulová gradace děje, zpracování inventáře, více méně všechny postavy (hlavní i vedlejší), drtivá většina side questů, ovládání koně (na což sere pes vzhledem k tomu, že si na něm zajezdíte jen chvíli a jen na začátku), silné konzolové aroma...

+11
  • PC 20
RPG, ktoré mi z voleja naložia zo 20 questov a očakávajú, že ich budem čítať a zaujímať sa o tom čo robím sú, nie že naivné, ale doslova hlúpe. Toto charakterizuje tento 30 hodinový FORGETTABLE MESS s jedným z najhorších dabingov EVER. Vďaka bohu, kvalita dialógov je na rovnakej úrovni a tak funkciou SKIP ALL YOUR JIBBER JABBER človek o nič nepríde a nemá z toho zbytočne zlý pocit.

Relatívne solídny combat a magic systém nezachráni všetko ostatné, including but not limited to, teleporty na každom kroku, opakované dungeony podľa troch šablón, absolútne nudný grafický dizajn (najmä prvého ostrova; druhý je na tom podstatne lepšie) príšerný inventár a interface a najmä OTRASNÁ KĹZAVÁ KAMERA. Two Worlds 2 je PRVÁ hra, u ktorej som skipol záverečné video, keďže posledné čo som zachytil z toho patetického deja bolo niečo o sestre, orkoch a záchrane sveta a vesmíra, čím som zachránil podstatnú časť svojej príčetnosti.
+8 +11 −3
  • PC 85
No takže na můj vkus to mělo dopad jako třešnička na dortu. Dohrál jsem první díl a hend se vrhnul na druhý. No oba herní zážitky famózní a zabralo mi to dohromady nějakých 120 hodin a něco nahoru. Druhý díl je opravdu excelentní. Nazval bych ho korunovačním klenotem RPG. Herní doba 76 hodin u mě. Chvilinku jsem se nechal unášet opravdu nezvykle krásnou grafikou prostředí, navíc celkové zasazení do prostředí, kdy začínáte v Africe, samá hyena, puma, sup, no nádhera. Šlápnete do trávy a stébla se ohnou, krása, krása, musím tleskat. Fyzika taky povedená. Osvětlení v jeskyních a podobné prvky jsou fantastické. Nemá to tak reálnou grafiku jako skyrim, nicméně provedení je taky překrásné, jen je to více takové barevné, ale to mi rozhodně nevadí, u RPG nepotřebuji mít žádné prvky reality. Soubojový systém zatím nejlepší, jaký jsem našel u her tohoto žánru, mnoho pohybů, útoků a možností. Když jsem četl, že si vývojáři věří, myslel jsem, že to bude jako jinde jen kec. Je to tu skutečností. Děj je nádherný, nicméně mě mrzí, že to navazuje (malý spoiler) na špatný konec prnvího dílu, kde jsem já dosáhl toho dobrého konce. Nicméně jsem tu miloval záporáka, screenů jsem byl nucen udělat 170 díky té výborné grafice a fyzice. Skyrim jsem odhodil po deseti hodinách hraní (tam jsem nemohl dělat dungy a vedlejšáky, jen hlavní děj), ale tu jsem hrál všechno, vše odehráno, možná jsem někde nenašel vedlejší úkol, ale jinak drtivá většina jich hotová, celá mapa prošlapaná, no nádhera. Nebýt pár drobných chybiček, na které ve hře narazíte, dal bych i lepší hodnocení. Nicméně u mě tohle pokořilo i Skyrima (ten je sice propracovanější, ale jak tam jdete všechno, přestane vás to bavit). Jen bych tu očekával více brutality a sekání končetin, to je tak všecko. Kdo nehrál, prohloupil, kdo chce hrát, má se na co těšit. Jen doporučuji nekupovat to na steamu a key4you, kde jsem koupil i DLC, které bylo uváděno v CZ lokalizaci a světe div se, hra je česky, nicméně zmiňované DLC celé polsky, takže na.rat.
+4 +5 −1
  • PC 80
Příjemné překvapení v žánru RPG. Sice je co vylepšovat, ale i tak je to poměrně zdařilá hra.
-4 +3 −7